Čerpáno z knihy Poruchy chování v dětském věku od Radka Ptáčka PTÁČEK, Radek. Poruchy chování v dětském věku [online]. 2006 [cit. 2015-02-18 ]. Dostupné z: //http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1378735909.pdf>. ¨V současné době se rozlišují čtyři základní projevy poruch chování: ¨➜ Agresivita nebo závažné náznaky ohrožení lidí nebo zvířat. ¨➜ Úmyslné poškozování věcí a majetku (např. vandalismus). ¨➜ Opakovaná porušení domácích nebo školních pravidel, právní delikty. ¨➜ Stálé lhaní, vyhýbání se důsledkům svého chování nebo snaha získat výhody či věci hmotného charakteru nepoctivou cestou. ¨Odborné publikace poukazují na to, že o poruchu chování se jedná pouze v případech, kdy se vyskytují zároveň alespoň tři z výše uvedených základních projevů a to minimálně po dobu 6 měsíců. ¨Izolované projevy nežádoucího chování (například krádeže v obchodech, experimentování s drogami, projevy agresivního chování, situační lži) jsou poměrně častým jevem během dětství (v různých obdobích je vykazuje až 80 % dětí), ale v žádném případě nepředstavují „poruchu chování“ ve smyslu psychiatrické diagnózy. ¨Na základě podrobných diagnostických kritérií jsou poruchy chování definovány takto: ¨A. Opakující se stabilní vzorce chování, ve kterých jsou porušovány sociální normy, pravidla a práva druhých. Během uplynulého roku musí být přítomny tři nebo více symptomů s jedním symptomem trvale přítomným v posledním půlroce. Mezi symptomy se zahrnuje následující chování: ¨➜ Agrese k lidem a zvířatům: ¨ – často šikanuje, vyhrožuje nebo zastrašuje druhé, ¨ – často začíná pranice nebo šarvátky, ¨ – jako zbraň používá předměty, které mohou těžce zranit druhé (např. kameny, nože apod.), ¨ – projevuje fyzickou agresi a hrubost k lidem, ¨ – projevuje fyzickou agresi a hrubost ke zvířatům, ¨ – krade způsobem, při němž dochází ke střetu s obětí (např.: loupežná přepadení, vydírání apod.), ¨ – vynucuje si na druhém sexuální aktivitu. ¨➜ Destrukce majetku a vlastnictví: ¨ – ničí majetek druhých, ¨ – zakládá ohně se záměrem vážného poškození. ¨➜ Nepoctivost nebo krádeže: ¨ – vloupává se do domů, budov a aut, ¨ – často lže, aby získal prospěch nebo výhody nebo aby se vyhnul povinnostem a závazkům, ¨ – krádeže bez konfrontace s obětí (např.: v samoobsluze, falšování podpisů, listin apod.). ¨➜ Vážné porušování pravidel: ¨ – před třináctým rokem opakovaně zůstává přes zákazy rodičů dlouho do noci venku, ¨ – utíká z domova, ačkoliv bydlí v domě rodičů nebo jejich zástupců (nejméně dvakrát) nebo se nevrací dlouhou dobu, ¨ – časté záškoláctví před třináctým rokem. ¨B. Poruchy chování významně zhoršují školní a pracovní fungování. ¨➜ Specifika začátku ¨ – Začátek v dětském věku – alespoň jeden symptom musí být přítomen před desátým rokem věku. ¨ – Začátek v adolescenci – žádný ze symptomů není přítomen před desátým rokem věku. ¨➜ Specifika tíže ¨ – Lehká porucha – málo nebo žádné problémy vyplývající z poruch chování, pouze mírné poškození druhých. ¨ – Střední porucha – střední frekvence problémového chování a jeho vlivu na druhé kolísá mezi středním a těžkým. ¨ – Těžká porucha – více problémů, než vyžaduje stanovení diagnózy, nebo takové poruchy chování, které mají za následek těžké ublížení na zdraví. ¨Poruchchování se v mnoha případech kombinují s dalšími, v mnohých případech symptomaticky velice obdobnými poruchami nebo obtížemi. Jedná se především o: ¨➜ poruchy emocí, ¨➜ poruchy pozornosti a hyperaktivitu (ADHD), ¨➜ specifické poruchy učení, ¨➜ v pozdějším věku zneužívání návykových látek apod. ¨ ¨Časný začátek poruch chování je často spojen s poruchou pozorností a hyperaktivitou, o poruchách s pozdějším nástupem to však neplatí (Loeber, 1995). ¨Společný výskyt poruch chování s některými výše uvedenými jevy významným způsobem zhoršuje prognózu pozitivního vývoje dítěte. ¨Někteří autoři (Paclt, Florián, 1998) poukazují na to, že agresivní chování především u chlapců je během dětství a adolescence relativně stabilní. Důležité v této souvislosti je stanovit míru, za jejímž rámcem se agresivní chování dětí skutečně stává rizikovým faktorem pro vznik asociálního chování v adolescenci a v dospělosti. ¨Například u dětí, které do 15 let věku vykazují tři a více symptomů poruch chování se následné poruchy osobnosti v dospělém věku vyvíjejí pouze u 27 % chlapců a 21 % dívek. ¨V případě, že je symptomů šest a více, vyvíjí se porucha osobnosti cca u 49 % chlapců a 33%dívek. Porucha osobnosti (tedy možná porucha chování v dětství) byla diagnostikována přibližně u 40 % mužských trestanců a 18 % trestankyň. Zároveň 55 % mužů a 17 % žen s poruchou osobnosti bylo během svého života alespoň jednou uvězněno (srv. Paclt, Florián, 1998). ¨Podle Wolfganga a Figlia (1990) 46 % delikventů přestalo s trestnou činností hned po prvním trestném činu a dalších 35 % po druhém. ¨Náprava/terapie poruch chování v dětském věku úzce souvisí s jejich typem a prognózou. Pro dosažení alespoň základní efektivity musí být volen vždy komplexní, systematický a dlouhodobý přístup, ve kterém se angažuje podle možností nejširší sociální prostředí. ¨Dále je třeba si uvědomit, že porucha samotná není ve většině případů záležitostí pouze dítěte, ale i jejich rodičů (případně dalších zaangažovaných osob). Komplexní náprava tak představuje práci nejen s dítětem, ale i rodiči samotnými. Někteří autoři poukazují dokonce na to, že behaviorální trénink a práce ve skupinách rodičů dětí s poruchami chování představují naprosto základní a zřejmě i nejúčinnější faktor v komplexu celé nápravy (Searight, Rottnek, Abby, 2001). ¨Při řešení problematiky poruch chování je nutno uvažovat o souhře následujících oblastí: ¨Pedagogicko-psychologické poradenství ¨Psychoterapie ¨Volnočasové aktivity ¨Edukativní pomoc ¨Medikace ¨➜ Snažte se minimálně o 10 minut společné hry nebo aktivity denně a to i přes možnou (oboustrannou) nechuť a deklarovaný odpor. ¨➜ Podporujte a chvalte dítě za konkrétní projevy žádoucího chování. Jestli je to možné, sledujte výskyt žádoucího chování spolu s dítětem pomocí grafu. Dohodněte se na odměně, kterou dostane při dosažení určité úrovně. Měňte cíle a odměny v intervalu 2 – 6 týdnů. ¨➜ Stanovte jasná domácí/školní pravidla. Dávejte jasné a stručné pokyny vedoucí ¨ k žádoucímu chování místo zákazu nežádoucího (např.: „Prosím jdi pomalu.“ namísto „Nelítej.“). ¨➜ Poskytujte dítěti pevnou, klidnou a důslednou zpětnou vazbu na jeho nežádoucí chování. Mnoho nežádoucích vzorců chování vymizí, jestliže ho ignorujeme. Ale jestliže tuto techniku zkusíme jako první, může naopak jeho výskyt narůst! ¨➜ Rozptýlit dítě od nežádoucího chování je mnohem efektivnější než verbální zákaz. ¨➜ Jestliže ignorování ani rozptýlení nefunguje, využijte techniku „přestávky“. Nechte dítě o samotě, pošlete ho do samostatné „nudné“ místnosti nebo místa na více než jednu minutu (přidejte jednu minutu s každým rokem věku, maximálně však 10 min). ¨➜ V každém případě se vyhněte hádkám a dodatečnému poučování a vysvětlování. Toto vede pouze k dodatečně pozornosti k nežádoucímu chování. ¨➜ Zorganizujte čas dítěte tak, abyste předešli obtížím. (Například zajištění stálého dohledu nad dítětem, zajištění dostatečného množství aktivit na delších cestách, prevence možných kolizních střetů sourozenců apod.) ¨➜ Dohlížejte na trávení volného času. Kontrolujte pravdivost tvrzení dítěte o trávení volného času (např. zavolejte rodičům kamarádů, se kterými se má sejít). ¨➜ Pokuste se o koordinaci výchovného přístupu v rodině, ve škole a dalších institucích, které dítě navštěvuje. ¨