•
•
EPI
Podzim 2014
Imunizace aktivní;
pasivní
Legislativa
Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Tato vyhláška upravuje
a) členění očkování, podmínky provedení očkování a pasivní
imunizace, způsoby vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším rizikem
vzniku infekčního onemocnění a podmínky, za kterých mohou být
v souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na
tato pracoviště,
b) případy, kdy je před provedením pravidelného a zvláštního
očkování fyzická osoba povinna podrobit se vyšetření stavu
imunity a kdy je povinna podrobit se stanovenému druhu
očkování, a
c) rozsah zápisu o provedeném očkování do očkovacího průkazu
nebo zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého a
do zdravotnické dokumentace očkovaného.
Vyhláška č. 65/2009 Sb.ze dne 25. února 2009, kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Vyhláška č. 299/2010 Sb. ze dne 25. října 2010, kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Povinnost fyzických osob podrobit se stanovenému
druhu pravidelného a zvláštního očkování je
uvedena v § 46 zákona č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví.
MUDr. Vladimír Valenta, PhD Hlavní hygienik ČR
Výbor pro zdravotní a sociální politiku Senátu
Parlamentu ČR, 22. dubna 2014
• Nejúčinnější veřejno-zdravotnické opatření po
chlorování vody
• Eradikace varioly (pravých neštovic)
• Eliminace dětské obrny
• Kontrola řady onemocnění (spalničky, zarděnky)
7.10.2014
Provakcinační strategie – zdravotní politika
• Národní strategie ochrany a podpory zdraví a
prevence nemocí – Zdraví 2020
• -Přijata usnesením Vlády ČR č.23 z 8.1.2014
• -Schválena Poslaneckou sněmovnou PČR
usnesením č. 175 z 20.3.2014
• Mezi základními prioritami je očkování
7.10.2014
Remembering an Old Disease
Smallpox
Dr. Edward Jenner
Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward
Jenner, který si již roku 1770 všimnul, že dojičky krav, které
prodělaly kravské neštovice, neonemocněly,
když poté nastala epidemie pravých neštovic.
V rámci klinického pokusu v roce 1789 podal svému
synovi a dvěma dalším lidem virus kravských neštovic.
Všichni tři nejprve lehce onemocněli.
O rok později všem podal původce pravých neštovic,
ale nikdo z nich pravými neštovicemi neonemocněl.
Druhý člověk, který je s objevem a rozšířením očkování
spojován, je Louis Pasteur.
Na základě jeho pokusů provedených v letech 1881 až 1885
byla vyvinuta první očkovací látka proti vzteklině.
V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím v
roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu.
Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s
vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě.
Eradikace pravých neštovic
Čeští odborníci
Klíčovou postavou programu globální eradikace
varioly byl prof. MUDr. Karel Raška, DrSc.,
který v šedesátých letech řídil divizi sdělných
nemocí v sekretariátu WHO v Ženevě.
Prosadil založení nové, samostatné jednotky „ Eradikace neštovic“
a zajistil její prvotní finanční a materiální podporu nejen v Ženevě,
ale i v oblastních úřadovnách WHO.
S jeho podporou se zúčastnilo programu také 20 československých
zdravotníků (14 Čechů a 6 Slováků), převážně epidemiologů.
Podíleli se jak na přípravách metodologie a postupů, tak přímo
pracovali v zamořených oblastech.
V květnu 1980, Valné shromáždění členských států (WHO) deklarovalo, že na
světě není jediný člověk, který by trpěl pravými neštovicemi. „První nemoc,
kterou se podařilo zcela vymýtit,“ konstatuje doc. MUDr. Zdeněk Ježek, DrSc.
Byl při tom – nejprve v Indii, posléze v Somálsku a dalších zemích Afriky.
Poslední pacient:
Ali Maow Maalin, třiadvacetiletý kuchař z
nemocnice v somálské Merce.
Nakazil se, když ukazoval cestu šoférovi sanitky,
který vezl dvě nemocné děti do izolačního tábora.
Ali onemocněl v říjnu 1977, uzdravil se.
Byl posledním v řetězu přirozeného přenosu viru
varioly, který začal dávno před faraony
a skončil v Merce.
Deset měsíců po vyléčení posledního pacienta v Somálsku
onemocněla fotografka lékařské fakulty v anglickém Birminghamu.
Zabil ji virus, který unikl ze sousední laboratoře.
Diphteria
7.10.2014
Tetanus
7.10.2014
7.10.2014
Telekonference ze dne 11.2.2014 se členy „Health Security Committee“
(zdravotního bezpečnostního výboru) a „EWRS“ kontaktních členů, týkající se
aktuální situace a problematiky poliomyelitidy
K 11. únoru 2014 bylo v Sýrii laboratorně potvrzeno 23 případů poliomyelitidy
(WPV1), z toho poslední případ byl zaznamenán 7. února.
K většině případů (70%) došlo ve věkové skupině dětí 6-23 měsíců.
Opatření směřující k zastavení dalšího šíření epidemie jsou prováděna nejen
v Sýrii, ale i v oblasti West Bank/Gaza, dále v Turecku, Libanonu, Jordánsku,
Iráku a Egyptě a týkají se zejména očkování orální polio vakcínou (OPV).
Kromě důležitosti surveillance klinické a epidemiologické bylo zdůrazněno
kvalitní provádění surveillance prostředí. Ve většině zemí je suboptimální.
V ČR je na velmi dobré úrovni.
Otázka screeningu utečenců nebyla jednoznačně zodpovězena.
7.10.2014
7.10.2014
Cílem očkování
je navodit dlouhodobou ochrannou imunitu vůči
mikroorganizmu, která:
a) buď zcela ochrání před reinfekcí nebo
b) podstatně sníží závažnost přirozené infekce
Imunologickou podstatou protektivní imunity je
vytvoření imunologické paměti.
Podle vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním
nemocem ve znění pozdějších předpisů, § 2, :
a) pravidelné očkování proti tuberkulóze (pro indikované skupiny*), proti
záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému
původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové
hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti
pneumokokovým nákazám (pro indikované skupiny**) a proti virové
hepatitidě B,
b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B a proti
vzteklině (pro osoby v riziku např. pro vybrané zdravotníky, vybrané
pracovníky Integrovaného záchranného systému (IZS), pracovníky v
laboratořích s virulentními kmeny vztekliny)
c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k
prevenci infekcí v mimořádných situacích,
d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před
některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině
e) očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být
očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k
dispozici (registrovaná) očkovací látka (patří sem i očkování do zahraničí).
• Od 1. 11. 2010 platí novela vyhlášky č. 299/2010 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, podle které
je očkování povinné pouze pro děti s těmito indikacemi:
• jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec nebo člen domácnosti, v níž dítě
žije, měl/má aktivní tuberkulózu,
• dítě, jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec dítěte nebo člen
domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce
pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem TBC než 40 případů na 100 tis.
obyvatel (Min. zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším
výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené WHO), seznam
států na www.mzcr.cz
• dítě bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou.
Očkování proti TBC
Vývoj počtu hlášených onemocnění TBC v letech 2000–2012, CR
Zdroj:SZÚ
Vývoj počtu hlášených TBC/100 tis.obyvatel,ČR
Zdroj:SZÚ
Struktura hlášené TBC podle dg., rok 2012
Zdroj:SZÚ
Pravidelné očkování proti chřipce a pneumokokovým
nákazám
(1) Očkování proti chřipce se provede každý rok u:
 fyzických osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné
a v domovech pro seniory.
 fyzických osob umístěných v domovech pro osoby se zdravotním
postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, pokud tyto
fyzické osoby trpí chronickým nespecifickým onemocněním
dýchacích cest, chronickým onemocněním srdce, cév nebo ledvin
nebo diabetem léčeným insulinem.
(2) U fyzických osob uvedených v odstavci 1 se provede též
očkování proti pneumokokovým nákazám polysacharidovou očkovací
látkou a dále se postupuje podle souhrnu údajů o přípravku
Pravidelné očkování proti pneumokokovým nákazám
Indikace očkování konjugovanou pneumokokovou vakcínou u dětí do 5 let
věku:
1. Primární defekty imunity s klinickým projevem: poruchy tvorby imunoglobulinů, T lymfocytů, fagocytózy a
komplementu.
2. Závažné sekundární imunodefícity, zejména hemato-onkologická a onkologická onemocnění po CHT,
transplantace orgánů, HIV.
3. Asplenie funkční i anatomické u dětí před dovršením druhého roku věku.
4. Transplantace kmenových hemopoetických buněk.
5. Chronická plicní onemocnění, zejména vrozené vady a poruchy respiračního traktu, bronchopulmonální
dysplazie.
6. Recidivující otitidy v rozsahu 4 ataky a více za rok.
7. Pacienti s kochleárními implantáty a likvoreou.
8. Pacienti po prodělaných bakteriálních meningitidách a septikémiích.
Očkování se provede konjugovanou pneumokokovou vakcínou v
intervalech podle souhrnu údajů o přípravku.
Od dovršeného druhého roku věku dítěte lze v těchto případech
alternativně podat polysacharidovou očkovací látku proti pneumokokové
nákaze.
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony
Profylaxe tetanu se provede:
při úrazech,
poraněních
nehojících se ranách,
v indikovaných případech v předoperační přípravě, zejména
před operacemi na konečníku nebo tlustém střevě.
Očkování se provede - viz schéma
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými
výkony
Skupina Anatoxin
Hyperimunní lidský antitetanický
imunoglobulin
Očkovaní do 15 let věku 0 0
Očkovaní nad 15 1et věku
a) do 5 let po očkování 0 0
b) nad 5 let po očkování 0,5 ml 0
Neočkovaní nebo neúplně očkovaní s intervaly jinými než uvedenými výše
0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Osoby nad 60 let věku
a) s dokladem o očkování v posledních 10 letech 0,5 ml b)
bez takového dokladu 0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Neúplně očkovaní
a) 1 dávkou v době 3-6 týdnů před poraněním 0,5 ml b)
2 dávkami v době 3 týdnů - 10 měsíců před
poraněním
0,5 ml *
Poznámka: dále se pokračuje v základním očkováni podle § 4.
Pasivní imunizace
(1) Lidský hyperimunní antitetanický globulin se podá:
 osobám neočkovaným vůbec
 po uplynutí předepsaného intervalu k přeočkováni (osoby nad 60 let věku
po 10 letech)
 bez dokladu o očkování proti tetanu
(2) hyperimunní antirabický globulin:
 v případě pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z nákazy
vzteklinou.
(3) hyperimunní globulin proti virové hepatitidě B:
 novorozencům matek HBsAg pozitivních
Imunologické působení antigenů:
T-buněčná imunita je u dítěte dostatečně funkční již po narození.
Vakcíny, které stimulují převážně T-lymfocyty a navozují imunitní
reakci závislou na T-buňkách jsou proti záškrtu, tetanu či
hepatitidě B, které jsou obsaženy v tzv. hexavakcíně.
B-buněčná imunita se teprve vyvíjí.
Naopak například očkovací látky proti některým opouzdřeným
bakteriím (jako jsou pneumokoky či Hemophilus influenzae)
jsou primárně závislé na stimulaci B-lymfocytů.
Imunologické působení antigenů:
1. TI – Thymus independentní (nezávislý) antigen; strukturálne jednoduché
antigeny, napr. polysacharidy pouzder bakterií : Pneumo 23, Meningococcal polysacharide
vaccine A + C.
Protilátková odpověd na antigeny na thymu nezávislé se vytváří bez přítomnosti T-lymfocytů.
Část antigenu přímo stimuluje B-lymfocyt (chovají se jako mitogenní látky pro B buňku), který se
následně diferencuje v plazmatickou buňku a produkuje imunoglobuliny, především třídy IgM.
Druhá část antigenu (kapsulární polysacharidy) stimuluje k proliferaci již zralé B lymfocyty a
produkci protilátek B1-lymfocyty.
Pri styku s touto skupinou antigenu nevznikají paměťové B buňky, Tm-lymfocyty a téměr ani IgG.
Imunitní reakce na TI antigeny je výrazně závislá na správné funkci sleziny, zejména slezinných
makrofágu a B-lymfocytu marginální zóny.
Vlivem nevyzrálé funkce sleziny není tato stimulace príliš účinná u kojenců a batolat do 24
měsíců věku.
Imunitní odpověď po aplikaci jedné dávky trvá maximálně 5 let.
Imunologické působení antigenů:
2. Td-Ex - Thymus dependentní (závislý) exogenní - extracelulárně se vyskytující
protein
 Inaktiované vakcíny: - Havrix 1440, Avaxim, Encepur pro deti, FSME Immun 0,25
Junior
 Toxoid (inaktivovaný toxin) - Alteana inj, T-D Pur
 Subjednotková - Influvac, Agrippal
 Rekombinantní - Engerix-B
V případě exogenních antigenů na thymu závislých dochází ke stimulaci B-lymfocytů za pomoci
Th2-lymfocytů a tvorbě protilátek namířených vůči extracelulárním antigenům.
Antigen musí být nejprve zpracován APC, poté je peptid vzniklý hydrolýzou proteinu asociován s
molekulami komplexu HLA II. třídy a prezentován Th2 lymfocytům.
Po prvním setkání s antigenem nejprve vznikají IgM, k přesmyku na další izotypy je nutný přímý
kontakt T a B buněk prostřednictvím adhezivních a kostimulačních molekul. Jako APC mohou
fungovat i samotné B-lymfocyty.
Vytváří se i imunologická paměť ve skupině T a B buněk. IgG protilátky bývají detekovatelné
několik let. 7.10.2014
Imunologické působení antigenů:
3. Td-In - Thymus dependentní (závislý) endogenní antigen – intracelulárně se
vyskytující protein/komplex
Živá oslabená - BCG vaccine SSI, Trivivac, Polio Sabin oral, Stamaril (žl. zimnice)
• Na thymu závislé endogenní antigeny navozují buněčnou specifickou imunitní odpověď
zprostředkovanou cytotoxickými T-lymfocyty, stimulovanými APC (antigen prezentující bb.dendritické
buňky, makrofágy nebo B-lymfocyty případně i aktivované T-lymfocyty) a Th1-
lymfocyty.
Po aplikaci živých oslabených vakcín dochází k tvorbě interferonů/, což umožnuje aktivaci NK
buněk. Přítomnost aktivovaných NK buněk je důležitá pro indukci specifické cytotoxické odpovědi
CD8+ T-lymfocytu, která je namířená hlavně proti intracelulárním agens.
Druhotná odpověď cytotoxických Lymfocytů je mohutnější a vyžaduje opět přítomnost Th1lymfocytů
a NK buněk.
V ochraně proti infekci je zásadní buněčná odpověď a imunologická paměť, vzniklá
protilátková odpověď nemá dlouhodobé trvání.
Paměťová stopa je na rozdíl od předchozí skupiny výraznější.
Dělení vakcín podle mechanismu účinku
 Živé vakcíny obsahují vlastní infekční agens v oslabené (atenuované) formě. Jde například
o vakcíny proti některým virovým chorobám (spalničky, příušnice, zarděnky).
 Inaktivované vakcíny také obsahují vlastní infekční agens, ovšem tentokráte v usmrcené
podobě. Patří sem například opět vakcíny proti některým virózám (chřipka, klíšťová encefalitida
či vzteklina).
 Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určité složky patogenu, proti kterým se má nově
Vznikající imunita organizmu zaměřit. Používají se například proti opouzdřeným bakteriím, jako
jsou H. influenzae či meningokoky; ve vakcínách jsou využity jednotlivé složky jejich polysacharidového
pouzdra.
 Rekombinantní vakcíny na tvorbě vakcín se podílí metody genetického inženýrství.
Specifické proteinové antigeny určitého patogenu (typicky například viru Hepatitidy B) jsou
uměle syntetizovány například v kvasinkách a následně tvoří základní součást rekombinantní vakcíny.
 Toxoidy (anatoxiny) představují specifický typ vakcín, kdy hlavním cílem imunitní reakce je
inaktivovaný toxin patogennu. Typicky jsou tyto vakcíny používány k prevenci tetanu či záškrtu.
 DNA vakcíny: ačkoliv se prozatím v praxi příliš neuplatnily, představují DNA vakcíny nadějný
příslib do budoucna. Jejich princip je do jisté míry obdobný jako u rekombinantních vakcín, ovšem vektor
s příslušnou DNA sekvencí je podán přímo očkovanému jedinci, který si následně vyrobí imunogenní
antigeny ve svém těle sám. Přetrvávající stimulace navíc může zajistit skutečně dlouhodobou imunitu.
Druhy vakcín
monovalentní - proti jednomu původci
polyvalentní - proti několika typům původce téhož druhu
příklady: divalentní - meningokoková A+C
trivalentní - 3 typy viru polio –OPV, IPV
polyvalentní - 23 polysacharidových antigenů
Pneumo 23
kombinované - 2 a více antigenů různých původců
příklady: divakcina VH A + VH B
tetravakcína D+T+Per +Hib
hexavakcína D+T+Per+Hib+IPV+VH B
Složení očkovacích látek
• antigeny (složka navozující imunitní odpověď)
• adjuvancia (depotní účinek, immunomodulátory)
• antibiotika (potlačení růstu kontaminujících
mikroorganismů – na př. neomycin, kanamycin)
• konzervační přípravky ( prevence sekundární
kontaminace -vícedávková balení - např. thiomersal )
• stabilizátory (podpora stability vakcín - u různých
vakcín odlišné - síran hořečnatý, sacharóza, albumin
ap.)
Obecné kontraindikace očkování
Dočasné KI – (absolutní, relativní) očkující lékař hodnotí u každého výkonu
 dítě je akutně nemocné, případně má teplotu, větší pozornost aktuálnímu
zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování "živými" vakcínami (např.
spalničky),
 dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci
většinou 1-3 týdny),
 dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění
stačí většinou 1 - 2 týdny,
 dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo
onkologické),
 dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
 Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po
předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické
nebo defekt imunity).
 trvalé KI - specialista ( záznam o stanovisku odborného lékaře povinně uložen v
dokumentaci )
 specifické KI - liší se dle jednotlivých vakcín
Provádění očkování
(1) Parenterální aplikace očkovací látky se provádí vždy u každé fyzické osoby:
 za aseptických podmínek,
 samostatnou sterilní injekční stříkačkou
 samostatnou sterilní injekční jehlou, popřípadě samostatným předplněným
kompletem sterilní stříkačky se sterilní injekční jehlou.
(2) Současně lze očkovat na různá místa těla živé i neživé očkovací látky
Pokud není provedeno podání různých očkovacích látek současně, dodržuje se:
 po podání živých očkovacích látek interval 1 měsíce
 po podání neživých očkovacích látek interval 14 dní;
 po očkování proti tuberkulóze lze očkovat nejdříve za 2 měsíce, avšak vždy až po
zhojení prvotní reakce.
Doporučené intervaly :
• po imunostimulačních preparátech 7 - 10 týdnů
• po alergenech : vodné 2 týdny, depotní 3 - 4 týdny
Rozsah zápisu o provedeném očkování
Do očkovacího průkazu nebo zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a
mladistvého se o provedeném očkování zapíší tyto údaje:
 druh a
 název očkovací látky,
 datum jejího podání,
 číslo šarže,
 podpis a
 razítko očkujícího lékaře
Rozsah záznamu do zdravotnické dokumentace očkovaného upravuje zvláštní
právní předpis (Vyhláška č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášky č. 479/2006
Sb.)
Reakce po očkování
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování.
Může to být už v den či následující den po očkování, u živých vakcín za 7-10 dnů.
Očekávané reakce -místní (zarudnutí, otok, bolest) i celkové (teplota, únava nebo
naopak podrážděnost, neklid, bolest hlavy, bolest svalů, bolest kloubů, trávicí potíže).
Nežádoucí reakce - nejsou popsány v SPC a souvisí
přitom s aplikací vakcíny .
Při výskytu nežádoucí reakce :
• urgentní léčebný zásah při anafylaktické reakci (požadavky na vybavení
pracoviště !)
• léčba místních i celkových příznaků dle symptomatologie
• hlášení nežádoucí reakce SÚKL na určeném formuláři (zákon č.79/1997 Sb.,o
léčivech)
Vyžádaná očkování v ČR
K dispozici proti :
• planým neštovicím
• meningokokovým infekcím
• klíšťové meningoencefalitidě
• virové hepatitidě A (Vaqta), B)
• chřipce
• pneumokokovým onemocněním
• papilomavirům
• rotavirům
7.10.2014
Očkování před cestou do zahraničí
Povinná očkování proti:
• žluté zimnici při cestách do zemí Afriky a Střední a
Jižní Ameriky a
• meningokokové meningitidě (A,C, Y, W - 135) při
cestách do Saudské Arábie.
7.10.2014
Očkování před cestou do zahraničí
Doporučená očkování
proti:
• virové hepatitidě A
• virové hepatitidě B
• břišnímu tyfu
• meningokokové meningitidě typu A a C
• vzteklině
• japonské encefalitidě
• choleře a onemocnění enterotoxigenním E.coli
• klíšťové encefalitidě
• chřipce
7.10.2014
Očkování před cestou do zahraničí
Rady pro cestovatele
• Před odjezdem do zahraničí si nechte zkontrolovat Váš zdravotní stav (včetně stomatologa a
gynekologa).
• Zjistěte si datum posledního očkování proti tetanu.
• V případě, že je doporučeno očkování, nechte si v dostatečném předstihu před odletem
aplikovat očkovací látky (vhodný termín je cca 6-8 týdnů před odletem).
• Před návštěvou specialisty na cestovní medicínu si připravte přesný plán cesty
• Pokud jsou Vám lékařem doporučena antimalarika, začněte je včas a dle doporučení lékaře
užívat.
• Nezapomeňte na základní vybavení lékárničky.
• Vezměte s sebou repelenty a opalovací krémy s vyšším faktorem.
• Vodu používejte jen balenou, popřípadě z prověřeného zdroje, nepoužívejte led.
• Všechny potraviny uvařte, oloupejte nebo nechejte být.
• Pozor na volně pobíhající psy a jiná zvířata.
• Respektujte náboženské a kulturní zvyklosti v navštívené destinaci.
• V případě zdravotních obtíží po návratu informujte svého lékaře o pobytu v zahraničí.
• MUDr. Jana Malinová, primářka Kliniky pracovního a cestovního lékařství, Fakultní nemocnice Královské
Vinohrady
Konečný verdikt soudu: strach z očkování není důvodem k
odmítání očkování
Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Nejvyšší správní soud (NSS) ukončil spor mezi ministerstvem
zdravotnictví a rodiči, kteří ze strachu z očkování odmítli nechat očkovat
své dítě hexavakcínou a dostali pokutu 6 000 korun, později sníženou
na 4 000 korun. Dle rozhodnutí soudu samotné riziko, že po očkování
může za jistých okolností, podobně jako u velké části lékařských
zákroků, dojít k nežádoucímu poškození zdraví, není dostatečným
důvodem k odmítnutí povinného očkování.
• Soud neuznal argument rodičů, že očkování může narušit přirozenou
imunitu dítěte, která je dle rodičů, příznivců homeopatické léčby, pro
dítě nejlepší. Nepomohl ani odkaz na starší nález Ústavního soudu,
aby úřady a soudy v individuálních a odůvodněných případech
upustily od udělování pokut odpůrcům očkování. Podle rozhodnutí
NSS není strach z očkování a obava z rizik po očkování považována
za výjimečnou a odůvodněnou situací k prominutí pokuty.
Soud zároveň neuznal souvislost mezi autismem a očkování, vzhledem
k tomu, že tato souvislost není dosud vědecky prokázána. Proto ani
strach z autismu po očkování nebyl uznán jako důvod odmítání
očkování. Dle mínění soudu je pochopitelné, že lékaři toto domnělé
riziko v rámci obecné povinnosti informovat pacienta nezmiňují.
Eleková získala vědeckou anticenu
za rok 2013
Český klub skeptiků Sisifos letos již pošesnácté uděloval vědecké
anticeny za matení veřejnosti. Hlavní cenu za rok 2013 v kategorii
jednotlivců – zlatý Bludný balvan získala 28.3. 2014 nám všem
dobře známa lékařka MUDr. Ludmila Eleková z Prahy za udatné
tažení proti očkování.
Členy tohoto známého klubu zaujala například výrokem:
„Očkovat není nutné žádné děti. Byla bych ráda, kdyby lidé
konečně pochopili, že je irelevantní bavit se o závažnosti nemoci
jako o kritériu vhodnosti očkování. I u závažných nemocí platí, že
očkování proti nim oslabí imunitu proti všem infekcím, včetně té,
proti které se očkuje.“ Slovy o zbytečnosti či nebezpečnosti
očkování si podle klubu jen získává coby mediální hvězda nové
klienty pro svoji homeopatickou praxi. Tvrzení o škodlivosti
očkování dokládá podle klubu pouze výroky, které její názor
potvrzují. Studie ve prospěch očkování považuje za
zmanipulované farmaceutickou lobby.
Future vaccines may be squirted up the nose,
worn as a patch, or eaten at the dinner table.
7.10.2014