Buňka: životní projevy Dělění Růst Příjem látek Výdej látek Pohyb Smrt Buněčný cyklus sled dějů v buňce mezi 2 mitózami za vzniku 2 dceřinných buněk (vč. mitózy) Fáze buněčného cyklu  G1 (postmitotická), K1  S (syntetická DNA),  G2 (premitotická), K2  M (mitóza) K3 G0  G1 – fáze: postmitotický růst buňky; intenzivní sestavování nových organel – syntéza proteinů, jak strukturních, tak i enzymů a regulačních proteinů, [chromosom = 1 chromatida] (délka fáze závisí na typu buňky ± 11 hod.)  S – fáze: replikace DNA v jádře  [chromosom = 2 chromatidy], replikace centriolů; (asi 8 hod.)  G2 – fáze: postsyntetické zmnožení organel , syntéza tubulinu; (3-4 hod.)  M – fáze: (mitóza) (± 1 hod.)  G0 – fáze = zastavený cyklus (neurony, svalové buňky) MITÓZA  mechanismus, který zajišťuje genetickou identitu somatických buněk Mitóza 1) Profáze 2 páry centriolů migrují k pólům buňky - dělící vřeténko; kondenzace a spiralizace chromosomů, rozpadnutí jaderného obalu a jadérek; 2) Metafáze chromosomy – v ekvatoriální rovině (monaster), dělící vřeténko – připojení na kinetochory chromosomů; 3) Anafáze oddělení sesterských chromatid, zkracováním dělícího vřeténka - rozestup chromosomů k pólům buňky (diaster); 4) Telofáze dekondenzace a despiralizace chromosomů, rekonstrukce jaderného obalu, zahájení cytokineze. MEIÓZA redukce a rekombinace genetického materiálu  Zajišťuje rozdělení diploidních gametogonií (prekurzory zárod. buněk) na haploidní gamety. Gametogonie (diploidní; 2n, 4c) Gametocyty (haploidní; 1n, 2c) S-fáze Gamety (haploidní; 1n, 1c) 1. meiotické dělení 2. meiotické dělení Pozn.: 2n = diploid.počet chromosomů, c = množství DNA Meióza redukční dělení pohlavních buněk Podstatou meiózy jsou bezprostředně po sobě probíhající dvě redukční dělení, mezi nimiž nedochází k syntéze (replikaci) DNA 1. meiotické dělení – redukce počtu chromosomů: výsledek – haploidní buňka (1n, 2c) 2. Meotické dělení – redukce množství DNA: výsledek – haploidní buňka (1n, 1c) Meióza 1. Meiotické dělení – dlouhá profáze I: Leptoten – kondenzace chromosomů Zygoten – párování homologních chromosomů – bivalenty, synaptolemální komplex (sk) Pachyten – chromatidy = tetrády, crossing-over Diploten – zánik (sk) a rozestup tetrád, chiasmata – místa, kde došlo k rekombinacím (crossing-over) Diakineze – zánik (terminalizace) chiasmat, rozpad jaderného obalu, profáze končí Metafáze, anafáze, telofáze zygoten – pachyten – diploten diakineze Srovnání mitózy a meiózy  Mitóza - vznik diploidní buňky - dceřinné bb. jsou identické s mateřskou - 1 mateřská b. 2 dceřinné bb.  Meióza - vznik haploidní buňky - crossing-over - 1 b. (gametogonie) spermatogonie oogonie 4 spermie 1 oocyt + (2X, 2Y) 2-3 pólová tělíska Diferenciace buněk  postupná specializace buněk (biochemická, morfologická a funkční) uskutečňovaná postupným zapojováním jednotlivých částí genomu  úloha signálů z okolí buňky = vzájemné interakce buněk v mnohobuněčném organizmu vznik specializovaných buněk z nediferencovaných (totipotentní b.  pluripotentní bb.  multipotentní bb.  unipotentní bb.)  Kmenové buňky(kb) – asymetrické dělení kb kb + pg  Progenitorové buňky (pg) – symetrické dělení pg pe + pe  Permanentní buňky (pe) – nedělí se, jsou v G Autoreplikace (sebe)obnova Růst buňky  Růstové faktory – aktivují geny odpovědné za zahájení buněčného cyklu  Zvětšení orgánu: hyperplazie (počet buněk ) hypertrofie (velikost buněk )  Zmenšení orgánu: atrofie Buněčná smrt  Nekróza - ruptura buněčné membrány; uvolnění Ly enzymů, - zánět v okolí (+ leukocyty).  Apoptóza – „programovaná smrt buňky“ - kondenzace chromatinu, fragmentace cytoplazmy, apoptotická tělíska s membránou - likvidace makrofágy aj. (fagocytóza), - bez zánětlivé reakce. Tkáně  Tkáň – soubor morfologicky i funkčně shodných nebo velmi podobných buněk  Tkáně se diferencují v embryonálním období ze zárodečných listů (ektoderm, entoderm, mezoderm) a primitivního embryonálního pojiva (mezenchym – derivát mezodermu) – histogeneze ektoderm mezoderm entoderm Zárodečný terčík Typy tkání  Epitelová  Pojivová vazivo chrupavka kost [krev]  Svalová  Nervová Charakteristika epitelové tkáně  Původ – všechny 3 zárodečné listy  Skládá se z těsně nakupených buněk, spojených různými typy mezibuněčných spojů  Od ostatních tkání ji dělí bazální membrána nebo lamina basalis  Funkce: krycí, sekreční, respirační, resorpční, smyslová. Charakteristika pojivové tkáně  Původ – mezenchym  Skládá se z buněk a mezibuněčné hmoty  Mezibuněčná hmota se skládá z amorfní hmoty a vláken  Funkce – mechanické (podpůrná, protektivní), metabolická, imunologická Charakteristika svalové tkáně  Původ – mezoderm (kosterní a srdeční sval) a mezenchym (hladké svalstvo)  Skládá se z buněk protažených do délky, obsahujících v cytoplazmě kontraktilní elementy (myofibrily)  Funkce – stažlivost (kontraktilita) Charakteristika nervové tkáně  Původ – ektoderm  neuroektoderm  Skládá se z nervových buněk (neuronů) a podpůrných buněk (neuroglie)  Funkce – dráždivost a vodivost neuronů Děkuji za pozornost