ÚVOD DO HISTOLOGICKÉ TECHNIKY A ZPRACOVÁNÍ VZORKŮ PRO SVĚTELNOU A ELEKTRONOVOU MIKROSKOPII ÚHE LF MU, 2016 Histologie • Rozlišovací schopnost oka – ~ 0,1 mm • Rozlišovací schopnost SM – ~ 0,5 m (běžně) • Rozlišovací schopnost EM – ~ 1,5 nm Zpracování tkání a orgánů pro účely histologického vyšetření ve světelném mikroskopu (příprava trvalého histologického preparátu) • ODBĚR vzorků • FIXACE tkáňových bločků • PRANÍ • ZALÉVÁNÍ - (parafinové) bločky • KRÁJENÍ - řezy • NAPÍNÁNÍ A LEPENÍ řezů • BARVENÍ řezů • MONTOVÁNÍ (uzavírání) ODBĚR MATERIÁLU • malý kousek tkáně (orgánu) je odebrán a rychle vložen do fixačního media: • biopsie z živého organizmu (v průběhu chirurgických zákroků; neinvazivní odběr – stěr z povrchu sliznice) = excise (vyříznutí) = punkce (dutou jehlou – jaterní nebo ledvinný parenchym, kostní dřeň) = kyretáž (např. endometrium) • nekropsie z mrtvého organizmu (pitva); laboratorní zvíře • velikost odebraného vzorku 5 – 10 mm3, fixace následuje bezprostředně! • označení FIXACE • Definice: denaturace a stabilizace proteinů v buňce („šetrné usmrcení buňky“ s minimem artefaktů) • Důvod fixace: chemická nestabilita tkáně – vysoušení, svraštění, autolýza v důsledku působení bakterií, hypoxie; • fixace má předcházet těmto změnám a stabilizovat strukturu vzorku. Během fixace jsou proteiny konvertovány do inaktivní, denaturované formy. Fixace – fyzikální vysokou teplotou (var, žíhání nad plamenem), nízkou teplotou (lyofilizace, mrazová substituce – kryoprezervační látky) – chemická Roztoky organických a anorganických látek • imerze – ponoření do fixativa • perfuze – promývání intravenózní aplikací fixativa Požadavky na fixační činidlo • zachovat strukturu • rychle penetrovat do tkáňového bločku • neovlivňovat výsledek barvení CHEMICKÁ FIXACE Fixační činidla: organická – ALDEHYDY – formaldehyd (LM) – glutaraldehyd (EM) – ALKOHOL – 96 – 100 % Ethanol – ORGANICKÉ kyseliny – led. octová, pikrová, trichloroctová anorganická – ANORGANICKÉ KYSELINY - kys. chromová, oxid osmičelý (OsO4) – SOLI TĚŽKÝCH KOVů – HgCl2 směsi: FLEMMING (OsO4), ZENKER, HELLY, SUSA (HgCl2), BOUIN (kys. pikrová), CARNOY (alkohol) Postup: fixace – při pokojové teplotě, 12 – 24 hodin, vzorek musí být přelit 20 – 50násobným množstvím fixačního činidla: (1 cm3 : 20 – 50 cm3) PRANÍ a ZALÉVÁNÍ • odstranění fixačního činidla ze vzorku; výběr vypíracího media závisí na fixaci: voda nebo alkohol (70-80%) • důvod zalévání: „tvrzení“ měkkých tkáňových vzorků krájitelnými médii Zalévací média • ve vodě rozpustná – želatina, celodal, vosky • ve vodě nerozpustná – parafin, paraplast, celoidin Zalévání do parafinu • dehydratace – odvodnění fixovaných vzorků (parafin se s vodou nemísí; vzestupnou řadou etanolu (50%, 70%, 90%, 96% každá lázeň alkoholu 2 – 6 hodin) • projasnění – vytěsnění alkoholu mediem, které se mísí s parafinem – benzen nebo xylen • infiltrace – rozpuštěným parafínem (bod tání 56C); provádí se v TERMOSTATU: parafinová lázeň – 3 x 6 hodin. • vlastní zalití – do komůrek (plastové, papírové nebo kovové). Do komůrek se nalije rozpuštěný parafín a do něj se vloží tkáňové vzorky. Komůrky jsou rychle ochlazeny ponořením do studené vody. Parafinové bločky se po vynětí z komůrek zbaví přebytku parafínu a jsou připraveny ke krájení. odvodňovací tkáňový automat Leica TP 1020 Zalévací komůrky - papírové - kovové s orientačními plastovými prstenci výsledek zalití KRÁJENÍ • Mikrotom – regulace tloušťky řezů: 5 – 10 μm je optimum Sáňový mikrotom – blok je upevněný v držáku, nůž nebo břitva se pohybuje horizontálně Rotační mikrotom – nůž je fixní, držák s bločkem se pohybuje vertikálně Rotační mikrotomSáňový mikrotom kryostat = rotační mikrotom v mrazicím boxu (–15-60º C) zmrzlou tkáň lze krájet bez zalévání NAPÍNÁNÍ ŘEZŮ • Napínání: na hladině teplé vody (45ºC) se řezy narovnají a vypnou • Lepení: z vody jsou řezy přeneseny na podložní skla s adhezivním filmem (želatina nebo směs glycerin-bílek) a uloženy do termostatu (37º C). Před barvením se z řezu na skle musí odstranit zalévací medium, které by bránilo průniku barviv Např. parafin – deparafinace rozpustidlem parafinu, obvykle xylénem. 1 2 3 4 5 7 8 1 – odběr 2, 3 – fixace 4 – zalévání 5, 6 – krájení 7, 8 – napínání řezů 4 6 BARVENÍ • zviditelnění struktur v řezu – buňka a její součásti vykazují afinitu k barvivům dvou skupin: • zásaditá /bazická/ barviva („jaderná“) – reagují s kyselými strukturami buňky a tkání (NK v jádře aj.) bazofilie – bazofilní struktury • kyselá barviva („cytoplazmatická“) – reakce se zásaditými strukturami acidofilie – acidofilní struktury v buňce - chromofilní /chromatofilní/ x chromofobní - polychromatofilní – afinita k oběma druhům barviv Hematoxylin a eosin (HE) cytoplazma jádra kolagenní vazivo • ORTOCHROMAZIE- bunečné struktury sa barví stejnou barvou, jakou má barvivo (HE) • METACHROMAZIE- bunečné struktury sa barví jinou barvou, jakou má barvivo Př. toluidinovou modří se v žírných buňkách barví jádra modře (ortochromaticky) a granula červenofialově (metachromaticky) xylen I xylen II 100% 96% H2O hematoxylin kyselý etanol etanol etanol xylen IV xylen III 100% 96% H2O eosin H2O etanol etanol HEMATOXYLIN – EOSIN (HE) deparafinace rehydratace praní barvení diferenciace projasnění dehdyratace praní barvení praní Hematoxylin – zasaditý Eosin – kyselý • Postup: • Odstranění parafinu xylenem • Rehydratace „sestupnou“ řadou alkoholů (100% 96% 80%) • Barvení hematoxylinem  jádra - modro-fialová • Diferenciace kys. alkoholem a vodou (odstranění přebytku barviva) • Barvení eosinem  růžová - cytoplazma, vazivo, svaly • Praní ve vodě (odstranění přebytku barviva) • Dehydratace „vzestupnou“ řadou alkoholů (80% 96%) • Projasnění v xylenu RUTINNÍ BARVENÍ: HEMATOXYLIN – EOSIN (HE) ≈ řada boxů (kyvet) s barvicími médii • Leica ST 4040 Lineární barvící automat - velkokapacitní barvení vzorků jedním programem (např. H&E až 1000 skel). MONTOVÁNÍ • uzavření preparátu – kapkou montovacího media a krycím sklíčkem  trvalý preparát • rozpustná v xylenu – kanadský balzám • rozpustná ve vodě – glycerin-želatina, arabská guma trvalé histologické preparáty ke studiu v SM TYPY BARVENÍ • rutinní, přehledná – HE, AZAN (demonstrují všechny zákl. složky) • speciální – vizualizace vybraných struktur • Massonovy trichromy: žlutý - HEŠ, modrý - AZAN, zelený trichrom (kolag.vlákna) • orcein, aldehydový fuchsin (elast.vlákna) aj. • impregnační – AgNO3 (nervová nebo retikulární vlákna) Barvicí metody: přehledné – HE, AZAN demonstrují všechny složky tkání speciální zdůrazňují určité buněčné nebo tkáňové složky impregnační soli Ag, Au nebo Os HE – nejpoužívanější barvení Výsledky barvení: • HE = Hematoxylin – Eosin jádra – modro-fialová cytoplazma a kolagenní vlákna – růžová svalová tkáň – červená HEŠ = Hematoxylin – Eosin – Šafrán kolagenní vlákna – žlutá AZAN = AZokarmín – Anilinová modř – oranž G jádra – červená erytrocyty – oranžové svalová tkáň – červená kolagenní vlákna – modrá basofilní x acidofilní cytoplazma fundus ventriculi Hematoxylin a eosin (HE) Hematoxylin, eosin a šafrán (HEŠ) chrupavka kolagenní vlákna žlutá Azokarmín, anilinová modř, oranž G (AZAN) kolagenní vlákna modrá ren kolagenní vlákna zelená Zelený trichrom Cytologická barvení – podle Heidenhaina kosterní svalová tkáň železitý hematoxylin Impregnace „stříbrem“ slezina – retikulární vlákna cerebellum – nervová vlákna Zpracování tvrdých tkání (zub, kost) • dekalcifikace (odvápňování) – převedení nerozpustných vápenatých solí do roztoku pomocí kys. mravenčí nebo chelatonu (EDTA), časově náročné – dny až týdny • výbrusy – tenké ploténky (50 – 70 μm) zhotovené postupným zbrušováním materiálu HISTOCHEMIE & IMUNOHISTOCHEMIE • Význam: zjišťování povahy a lokalizace chemických látek v buňce „in situ“ (průkaz biomolekul proteinů, AA, NA, sacharidů, lipidů, enzymů, pigmentů, anorg. látek – Fe, Ca, Zn aj.) • Provedení: detekce Ag-Ab* komplexů nebo Ag-Ab + Ab* (sekundární značená Ab) • * - marker 1. fluorochromy – rhodamin, Texas red, FITC 2. enzymy – křenová peroxidáza, AF, acetylcholinesteráza, 3. radioizotopy (I125) Antigen Primární Ab specifická vůči epitopu Ag Sekundární Ab specifická vůči primární Ab Enzym konjugovaný se sekundární Ab zajistí vizualizaci Aktin (cytoskelet) DAPI (jádro) Mikrotubuly (cytoskelet) KI-67 ZPRACOVÁNÍ TKÁNÍ PRO ELEKTRONOVOU MIKROSKOPII (EM) Požadavky na pracovní podmínky: • pH všech roztoků (medií) 7,2 – 7,4 (pufry – kakodylátový nebo fosfátový) • bezprašnost • roztoky (media) – šetrné působení na tkáně (minimum artefaktů) POSTUP • ODBĚR – okamžitá fixace, velikost tkáňového bločku do 1 mm3 • FIXACE – glutaraldehyd (vazba aminoskupin) + OsO4 (vazba lipidů) – dvojitá fixace • PRANÍ – destilovaná voda • DEHYDRATACE - alkohol • ZALÉVÁNÍ – vzorky se vkládají do želatinových kapslí nebo forem z plastu vyplněných zalévacím mediem (polymerizace – změna skupenství). Používají se epoxidové pryskyřice (Epon, Durcupan, Araldite) – ve vodě nerozpustná media Zalévací komůrky: želatinové (1), plastové (2) nosiče (držáky) kapslí (3) ploténky s komůrkami (4, 5) bločky připravené pro krájení 1 2 3 4,5 KRÁJENÍ • po odstranění přebytku media (trimming) a vytvoření pyramidy se z malé plošky (0.1 mm2) krájí jednotlivé ultratenké řezy (70 – 100 nm) - ultramikrotomy • používají se skleněné nebo diamantové nože s vaničkou – řezy splývají na hladinu vody ve vaničce a odtud jsou přeneseny na síťky (Cu) Ultramikrotomové nože: skleněný diamantový Krájení, nosné síťky Síťka se 3 páskami řezů typy sítěk KONTRASTOVÁNÍ • princip diferenciace struktur – různý rozptyl svazku elektronů v závislosti denzitě struktur ; „elektronová barviva“ – směsi těžkých kovů: uranylacetát nebo citrát olovnatý Na kapce barviva je položena nosná síťka tak, aby ultratenké řezy byly vystaveny působení barviva. Rozdíly mezi SM a EM SM EM Odběr  1 cm3 minuty  1 mm3 sekundy Fixace formaldehyd 12 – 24 hod. glutaraldehyd 1 – 3 hod. Zalévání parafin epoxid. pryskyřice (Durcupan) Krájení Tloušťka řezů mikrotom 5 – 10 m ultramikrotom 50 – 100 nm Barvení (LM) Kontrastování (EM) barviva (hematoxylin – eosin) těžké kovy (uranylacetat, citrát Pb) Montování + ̶ Výsledek histologický preparát foto z fluoresc. stínítka - elektronogram