Dekontaminační metody Mikrobiologie a imunologie – BDKM021 + BAKM021p+c Téma 3 Ondřej Zahradníček Chroust a hnůj Co nás dnes čeká lBudeme si povídat o vztahu mikrobů a vnějšího prostředí, ve vztahu k jejich přežití a množení lNásledně probereme dekontaminační metody zahrnující desinfekci, sterilizaci a několik příbuzných metod Mikroby a vnější vlivy Osa působícího faktoru U dekontaminačních metod (na rozdíl od některých případů antimikrobiální terapie) je bezpodmínečně nutné dosáhnout takových hodnost působícího fyzikálního či chemického faktoru, aby došlo k usmrcení mikroba (a ne jen k zastavení jejich množení). •Teplota (pH, koncentrace desinfekce, …) nutná k usmrcení jednoho mikroba nemusí stačit k usmrcení jiného mikroba! Množení mikrobů Jak prakticky rozlišíme usmrcení od zastavení růstu? lMikroby umístíme do nepříznivých podmínek, jejichž vliv na život mikrobů chceme zjistit. Pokud nerostou, znamená to, že je inhibován jejich růst, ale zatím nemáme důkaz, že jsou opravdu usmrceny. lAbychom zjistili i tohle, musíme mikroby ve druhém kroku vrátit do optimálních podmínek. Pokud byly jenom inhibovány, ožijí a budou se zase množit. Pokud chcíply, nepomohou jim už ani ty nejdokonaleji optimální podmínky. Kombinace vnějších vlivů lMusíme ale počítat i s tím, že jednotlivé parametry se často ovlivňují navzájem lMikroby lépe snášejí suché teplo (horký vzduch) než vlhké teplo (přehřátá pára) lBacily tuberkulózy dobře snášejí vyschnutí ve sputu (v přítomnosti bílkovin), ale špatně na starých, vysychajících kultivačních půdách lFormaldehydová sterilizace probíhá za teplot vyšších než pokojových, ale samozřejmě mnohem nižších než autoklávování nebo horkovzdušná sterilizace Dekontaminační metody lJsou to lfyzikální a chemické postupy likvidace mikrobů, hmyzu a hlodavců* mimo organismus. Mezi dekontaminační metody nepatří likvidace mikrobů v organismu, byť lokální (použití antiseptik). lAntiseptikum je lék, schvalovaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Část antiseptik se ovšem používá paralelně i jako desinfekce, i když obvykle v jiné formě (Betadine desinfekční roztok × Betadine mast) lDesinfekční prostředek není lék, nedostává se do organismu, schvalují ho hygienici. *Někdy se metody likvidace hmyzu a hlodavců vyčleňují zvlášť jako takzvané asanační metody. Přehled dekontaminačních metod (první tři dle Vyhlášky 306/2012*) *nahradila dříve platnou vyhlášku 195/2005 Sterilizace Zničení všech mikrobů v daném prostředí Vyšší stupeň desinfekce a vícestupňová desinfekce Zničení naprosté většiny mikrobů, některé formy života mohou přežívat (cysty prvoků apod.) Desinfekce Zničení patogenních mikrobů (závisí na okolnostech) Desinsekce Zničení škodlivého hmyzu Deratizace Zničení škodlivých hlodavců Sterilizace × desinfekce lSterilizace je postup, který vede ke sterilitě, tj. ničí všechny formy života. Je zbytečné uvádět v definici „včetně spor“ – když všechny, tak zkrátka všechny, i cysty parazitů, houby, neobalené viry, zkrátka všechno. lDesinfekce je postup, který ničí patogeny přítomné v daném prostředí. Protože spektrum patogenů je jiné v ordinaci praktického lékaře a jiné v TBC léčebně, je jiná i správné desinfekce. lOproti klasickým představám existuje i chemická sterilizace a fyzikální desinfekce. Důsledek lCo je správně provedená sterilizace jednou, je správně provedená sterilizace vždycky lCo je správně provedená desinfekce za určitých podmínek, nemusí odpovídat definici správně provedené desinfekce za jiných podmínek, v jiném zařízení apod. lProto má každé zdravotnické zařízení svůj vlastní protiepidemický řád s uvedením konkrétní používané desinfekce podle místních podmínek Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody) l1. Vybrat vhodnou sterilizační/desinfekční metodu/prostředek. „Vhodný“ znamená: –musí bezpečně ničit ty organismy, které připadají v.daném prostředí v úvahu (u sterilizace ovšem to znamená, že musí ničit všechny mikroby) –nesmí ničit desinfikovaný či sterilizovaný materiál (povrch, ruce a podobně) –musí být prakticky použitelný (dostupný místně i cenově, musí ho zvládat personál apod.) Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody) – pokračování l2. Musíme použít dostatečnou intenzitu faktoru (teplotu, intenzitu gama záření, koncentraci působící látky) l3. Příslušný faktor musí působit dostatečně dlouho (rozhoduje čistá doba působení faktoru, tj. např. u sterilizace se nepočítá doba zahřívání a chladnutí, ale jen čistý čas působení nadprahové teploty) Sterilizace – příklady I l1. Sterilizace horkou parou pod tlakem (autoklávování). Pára musí být právě nasycená (to znamená, že kdyby obsahovala jen nepatrně více vody, začala by se voda srážet). Hodí se na předměty ze skla, kovu, keramiky, kameniny, porcelánu, textilu, gumy a některých plastů. Teploty 121–134 °C. l2. Sterilizace horkým vzduchem (u přístrojů s nucenou cirkulací vzduchu 180 °C 20 minut nebo 170 °C 30 minut nebo 160 °C hodinu). Hodí se na kovy, sklo, porcelán a kameninu. l3. Sterilizace horkou vodou pod tlakem – již se v praxi nepoužívá Autokláv 16 autoklav_sterimat_plus •www.prodenta.cz Horkovzdušné sterilizátory 17 HS 18 HS •www.veterinarniklinika.cz •www.optingservis.cz Sterilizace – příklady II l4. Sterilizace gama zářením: používá se většinou při průmyslové výrobě, např. rukavic na jedno použití. l5. Plasmová sterilizace ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli l6. Chemická sterilizace parami formaldehydu nebo ethylenoxidem (musí být přesně dodržen postup). Používá se tam, kde nelze použít fyzikální metody. Plazmový sterilizátor 20 plazmový •www.nemjbc.cz Formaldehydový sterilizátor 19 formaldehydový •www.optingservis.cz Vyšší stupeň desinfekce a vícestupňová desinfekce l„něco mezi“ sterilizací a desinfekcí lna rozdíl od sterilizace nemusí zničit například cysty prvoků nebo vajíčka červů. lpoužíván glutaraldehyd, Sekusept nebo Persteril lkoncentrace vždy jsou vyšší než pro běžnou desinfekci lk ošetřování flexibilních endoskopů, kde nelze použít žádné metody sterilizace. l„vyšší stupeň“ je o něco účinnější, používá se pro endoskopy umisťované do míst normálně sterilních, „vícestupňová“ slouží hlavně pro trávicí trakt Dekontaminace endoskopů 21 Vyšší studeň desinfekce endoskopů •www.steripak.cz Desinfekce (a antiseptické prostředky) v praxi lPřed použitím nové desinfekce je třeba zjistit, na co je účinná (jen na bakterie? i na viry? na spory nebo původce TBC?) lKaždá desinfekce je také vhodná k jinému účelu (předměty × ruce × povrchy apod.) lTéž je potřeba zkontrolovat dobu desinfekce (místo konkrétního času může být „z“ = „do zaschnutí“), koncentraci přípravku a způsob použití Desinfekce – příklady 1 lA. FYZIKÁLNÍ METODY l1. Var: –a) za normálního tlaku – ve zdravotnictví alespoň 30 minut. V kuchyni i méně, ale jídlo se musí provařit (i uvnitř!) –b) v tlakových hrncích – zkrácení času – ani v tom případě však nejde o sterilizaci!!! l2. Jiné fyzikální metody – filtrace, žíhání, slunění, UV záření apod. Desinfekce – příklady 2 lB. DESINFEKČNÍ PROSTŘEDKY l3. Peroxidy: kyselina peroctová (CH3COOOH, u nás Persteril). Na spory, houby, a tuberkulózu; 0,5% roztok = vyšší stupeň desinfekce. Nevýhodou je agresivita, odbarvování textilií a nestabilita roztoků. l4. Peroxid vodíku (H2O2) – podobný, méně agresivní, také ale méně účinný. Peroxid vodíku 01 peroxid_bal100 02 H2O2 •www.coopharma.cz •www.growshop-ostrava.com Peroctová kyselina 03 persteril_lahev •www.persteril.cz Desinfekce – příklady 3 l5. Halogenové preparáty – chlornany: –chlornan sodný (NaOCl), u nás Savo –chlornan vápenatý (Ca(OCl)2; chlorové vápno) l6. Chloramin (Chloramin B; Chloraminy BM a BS jsou s přísadami). l7. Jodová tinktura + novější Jodonal B a Jodisol, kde je jód vázán v komplexu. U nealergických pacientů by měl mít Jodonal B přednost před Ajatinem při ošetřování chirurgických ran. 09 chloramin_b_1000g 12 savo_1000ml •wwww.eshop.zdravmat.sk Jodové preparáty 05 jodisol_roz_1000ml 07 betadine_chir_roz_120ml 08 betadine_mast 11 jodonal_b_1000ml Klasické jodové pero také dnes obsahuje jodisol, ne jodovou tinkturu 15 jodisol •www.i-lekarna.cz Desinfekce – příklady 4 l8. Manganistan draselný se již užívá výjimečně. l9. Formaldehyd – ve směsích l10. Kresol (lysol) je účinný, jenže pro zápach a agresivitu se již téměř neužívá. l11. Ethylalkohol – samotný není příliš účinný; nejúčinnější je asi 70% vodný roztok; naopak směsi alkoholů (a případně i jiných látek) se používají velmi často k desinfekci rukou a kůže l12. Tenzidy: Orthosan BF 12 l13. Ajatin – běžný pro desinfekci pokožky, méně účinný hlavně na neobalené viry (nemají membrány) l14. Septonex – spíše antiseptikum. l15. Anorganické kyseliny a louhy, těžké kovy aj. l16. Kombinované přípravky, např. Incidur Alkoholové prostředky 13 septoderm_5000ml 14 septoderm_500ml •wwww.eshop.zdravmat.sk 06 ajatin_tinkura_1000ml Ajatin •wwww.eshop.zdravmat.sk Střídání desinfekce lNa desinfekční prostředky nevzniká pravá rezistence jako na antibiotika, bakterie se však mohou stát dočasně nevnímavými vůči působení určitých látek lVe zdravotnických zařízeních tedy bývá předepsáno střídání desinfekce (např. jeden prostředek 1.–15. den v měsíci, druhý prostředek 16.–31. den) lDůležité je střídat látky s různými účinnými složkami Před a po dekontaminaci lUchovávání dekontaminovaných předmětů (jak dlouho vydrží sterilní) rovněž upravuje vyhláška. Záleží na typu obalu lPo dekontaminaci je v některých případech nutno učinit určité kroky (např. odvětrat zbytek působící chemikálie). lPřed dekontaminací je často nutná příprava – mechanické očištění, zajištění, aby dekontaminace správně proběhla. Tyto postupy opět přesně upravuje vyhláška l Desinfekce a čištění lPozor! Čištění nenahrazuje desinfekci, desinfekce nenahrazuje čištění! Někdy ale lze použít látku s mycími i desinfekčními vlastnostmi. Mytí a desinfekce Umývání a desinfekce rukou lPro ruce platí jiná pravidla než pro povrchy. Zpravidla na rukou nemáte tlustou vrstvu špíny J lSoučasná legislativa používá následující pojmy: lMechanické mytí rukou (MMR) je běžné mytí mýdlem jako součást osobní hygieny nebo jako krok předcházející CHDR lHygienické mytí rukou (HMR) používá desinfekční mýdla; je účinnější než MMR, ale méně účinné než HDR lHygienická desinfekce rukou (HDR) např. alkoholovými prostředky, doporučená ve zdravotnictví lChirurgická desinfekce rukou (CHDR) Jak by měl vypadat zdravotníkův den z hlediska mytí a desinfekce? lPři příchodu do práce by si měl umýt ruce mýdlem a otřít ručníkem. Poté na suché ruce aplikovat alkoholovou desinfekci lBěhem pracovního dne používat např. mezi pacienty pouze alkoholovou desinfekci, mytí zařadit jen při pocitu „lepivých rukou“ lPřed cestou domů ruce zase umýt lBěhem pracovního dne je tedy doporučeno spíše jen desinfikovat, nikoli umývat ruce, jinak si ruce zničíte, ale mikroby nezničíte Velmi důležitá je správná technika mytí rukou! 04 mytí rukou •www.dentalcare.cz •Často se zapomíná •na kůži nad klouby na hřbetu ruky •na „věštecké“ čáry na dlani •na palec! lSprávná technika mytí rukou není vůbec samozřejmostí – pro nácvik je nejlepší praktické otestování Návyky personálu obecně lPoužívání rukavic, popř. ústenek aj. lSprávná manipulace s jehlami po použití lOrganizace práce (špinavé / čisté: vozíky, výtahy, stolky…) lPravidla musí dodržovat všichni – uklízečky, ale i třeba primář lPřípadné chyby je nejlépe osobně probrat s dotyčným, nezesměšňovat ho před ostatními Kontrola účinnosti dekontaminace lOrientačně – smyslově, např. pomocí charakteristického zápachu lStanovení skutečné koncentrace desinfekčních prostředků (chemicky) lChemická kontrola sterilizace využívá indikátorů, které při určité teplotě mění vlastnosti (např. zbarvení) lZpůsob biologický užívá odolné kmeny rodů Bacillus a Geobacillus. Ty absolvují celý cyklus a pak se zjišťuje, zda přežily. Biologický způsob – co obnáší lPro tuto metodu existují živé, ale vysušené kmeny v podobě „peciček“. Ty se rozmístí do sterilizátoru rovnoměrně na několik (4 až 12, podle velikosti sterilizátoru) míst lPoté se kmeny pošlou do laboratoře. Zde se kultivují ve speciálních bujónech – je-li přístroj v pořádku, bujon musí zůstat čirý lPoužívají se odolné sporulující kmeny Geobacillus subtilis a Bacillus stearothermophilus Z á k l a d y i m u n o l o g i e Mikrobiologie a imunologie – BDKM021 + BAKM021p+c Téma 5 Ondřej Zahradníček Invaze inkoustových zásobníků 2 Základy imunologie lImunologie kdysi byla součástí mikrobiologie (a ta zase ještě dřív součástí patologie). Nyní je však již dávno samostatným oborem. Existují samostatné imunologické laboratoře, nebo jsou součástí velkých klinických laboratoří. lVzdálení imunologie od mikrobiologie souvisí i s posunem jejího těžiště od protiinfekční imunity k imunitě protinádorové a k tématu tzv. autoimunitních chorob (viz dále) lS imunologií úzce souvisí alergologie a v řadě případů se stává součástí imunologicko-alergologických oddělení a ústavů. l1 – vnější hradba (kůže) l2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra) l3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná) l4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí) l5 – obránci hradu (buněčná imunita) l6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita) Imunitní hrad Hrad Imunštejn Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu Anatomické bariéry a funkční mechanismy (někdy považovány za součást nespecifické buněčné imunity) Vlastní imunita Nespecifická buněčná Nespecifická látková Specifická buněčná Specifická látková Anatomické bariéry a funkční mechanismy lKůže – neporušenou kůží proniká jen málo mikrobů lSliznice – zranitelnější, ale zase má spoustu mechanismů, jak čelit infekci lFunkční mechanismy: pohyb řasinek, kýchání, kašlání, smrkání, zvracení, průjem, močení (vypuzení proudem moče) lProstředí nevyhovující mikrobům: nízké poševní pH, normální bakteriální mikroflóra, zvýšená teplota u viróz apod. Nespecifická buněčná imunita lfagocyty – podílejí se na pohlcování buněk –neutrofily (mikrofágy) – je jich nejvíc, mají krátkou životnost; zralé neutrofily se nedělí (musí "uzrát" nové) –monocyty (v krvi) / makrofágy – (ve tkáních) – dlouhá životnost, mohou se dělit –dendritické buňky a další antigen prezentující buňky lbazofily (v krvi) a mastocyty/žírné buňky (ve tkáních) – po aktivaci (kontaktu s cizorodým materiálem) uvolňují histamin a jiné látky leozinofily – zmnoženy u některých typů alergie a u napadení organismu některými parazity („červy“) lNK-buňky (z anglického natural killer) přímo, bez imunizace zabíjejí cizorodé nebo i vlastní, ale "zvrhlé" buňky (nádorové, nakažené) lpodílejí se i trombocyty Buňky prezentující antigen lAntigen prezentující buňky (antigen prezenting cells – APC) jsou především dendritické buňky, makrofágy, B-lymfocyty, aktivované T-lymfocyty a další fagocytující buňky lAPC rozeznají cizorodou buňku, protože jí chybí na povrchu specifický HLA antigen (vizte dále) a fagocytují ji (= pohltí ji) lNásledně vystaví na povrch její antigeny zabudované do molekulární kapsy individuálně specifických proteinů. Smyslem této akce je vytvoření specifické imunity Nespecifická humorální imunita lProteiny akutní fáze (včetně některých složek komplementu, i když ten je uveden zvlášť) lKomplement je soubor sérových bílkovin, schopných po aktivaci navodit lýzu některých buněk. lCytokiny tvoří velmi rozmanitou skupinu signálních peptidů, některé mají i hormonální funkci. Jejich úkolem je komunikace mezi buňkami specifické a nespecifické imunity. Patří sem –interleukiny –chemokiny –interferony (vyskytují se hlavně u virových infekcí) lZvláštní postavení má histamin. Je zodpovědný za rozvoj takzvaných atopických příznaků (rýma, astma, kopřivka) a při jeho zvýšené přítomnosti pacient pociťuje svědění Reakce akutní fáze lJe to fyziologický děj, který se rozvíjí –při zánětu (lokálním či systémovém) –při poškození tkání (i chirurgickým výkonem) –při nádorovém bujení –v menší míře i jindy (extrémní fyzická zátěž, akutní infarkt myokardu, kolem porodu) lProteiny akutní fáze jsou složky, jejichž množství se při zánětu velmi rychle zvedne. –Ze složek imunitní reakce sem patří především C-reaktivní protein, složky komplementu C3 a C4, dále takzvaný tumor necrosis factor α (TNF-α) a interleukiny 1 a 6 (IL-1, IL-6). –Mimo to patří mezi proteiny aktivní fáze i řada jiných látek, které mají jinou funkci, případně jejich funkce není známá, například prokalcitonin lJejich stanovení může mít význam při vyhodnocení, zda jde např. o bakteriální infekci apod. Komplement lKomplement je další významná součást nespecifické humorální imunitní odpovědi, který se ale významně uplatňuje i v případě využití specifické imunity. Složky komplementu jsou aktivovány jednou ze tří cest. Dále se kaskádovitě aktivují navzájem a tím spouštějí imunitní reakci. lTvoří jej asi 30 sérových a membránových proteinů, většinou tzv. beta-globulinů které kooperují mezi sebou a s dalšími imunitními mechanismy. lHlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 − C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a inaktivátory (H, I). Většina jich je syntetizována v játrech, ostatní v makrofázích a fibroblastech. Odbočka – vysvětlivka: elektroforéza bílkovin lSoučástí krve (a to její tekuté části, tedy plasmy) je řada různých bílkovin. Tyto bílkoviny lze rozdělit elektroforézou, přičemž křivka přístroje zaznamená zpravidla několik vrcholů: albuminy, alfa-globuliny, beta-globuliny a gama-globuliny. Jak již bylo řečeno, složky komplementu najdeme většinou mezi beta-globuliny. Gama-globuliny jsou většinou protilátky (říká se jim také imunoglobuliny) lPři některých patologických pochodech v těle je výsledek elektroforézy abnormální. Může se to týkat i některých poruch imunity. Jak například funguje nespecifická imunita lChemotaxe – "přilákání" leukocytů do místa zánětu lOpsonizace – "ochucení" baktérií, aby "chutnaly" leukocytům (spíše zdrsnění buněčné stěny, bez kterého by nemohly být pohlceny) lVyvolání horečky (protože zvýšená teplota ničí některé mikroby, zejména viry; příliš vysoká teplota už ale škodí) lMobilizace některých hormonů a naopak utlumení těch, které nejsou při infekci potřeba lSpousta dalších vlivů na chování makroorganismu Specifická buněčná imunita lJe zaměřená hlavně na nitrobuněčné parazity – viry, původce TBC). Uplatňuje se také při protinádorové imunitě. Organismus při jejím použití vlastně nebojuje s mikroby, ale s napadenými nebo poškozenými buňkami. lSpecifickou buněčnou imunitu zajišťují zejména T-lymfocyty. Ty zrají v brzlíku a částečně i jinde. lNa povrchu T-buněk se nachází mimo jiné tzv. T-buněčný receptor a další markery (zejména CD3, CD8 a CD4). Podle jejich přítomnosti se rozlišují takzvané TH lymfocyty (pomahačské, stimulují imunitní reakci např. tvorgou cytokinů) a TC lymfocyty (cytotoxické, zabíjejí buňky) Specifická látková imunita lJe založena na tvorbě protilátek proti jednotlivým cizorodým strukturám Protilátky se vyskytují v krvi i tkáních (ale laboratorně se vytřetřují většinou v krvi, respektive v séru). lJsou to bílkoviny – gama globuliny. lJejich molekula má tvar písmene Y. lJsou produkovány diferencovanými B-lymfocyty, kterým říkáme plasmatické buňky. Protilátka se vždy vytváří jako odezva makroogranismu na podráždění určitým mikrobem (nebo aspoň jeho antigenem). 01 antibodystructure Funkce protilátek lÚčinek protilátek není vždy stejný. Závisí na třidě protilátek (vizte dále) a také na tom, zda má protilátka působit proti viru, bakterii, bakteriálnímu toxinu či jinému „vetřelci“. Nejdůležitější účinky jsou –přímé zneškodnění (neutralizace) – možné jen u virů a bakteriálních jedů, ne však (zpravidla) u celých baktérií. Laboratorně se využívá v případě neutralizačních reakcí –opsonizace – zdrsnění povrchu bakterií, zejména opouzdřených, s cílem usnadnit fagocytózu –posílení funkce komplementu a jeho mnohem rychlejší aktivace než v případě nespecifické imunity –zamezení adhezi bakterií (slizniční imunita) •www.genscript.com/antibody.html. Co je to antigen lje to cizorodá struktura, případně narušená původně vlastní struktura, která vyvolává tvorbu protilátek lje to vždy makromolekula (bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny); malé molekuly (takzvané hapteny) jsou antigenní jen po navázání na nějakou makromolekulu lna vlastních buňkách jsou také přítomny antigenní znaky – jde o tzv. histokompatibilní (HLA) antigeny. Organismus jimi rozeznává „vlastní“ od „cizího“. Jako antigeny v pravém slova smyslu by se uplatnily při přenesení do cizího organismu. Jejich určování má význam při transplantacích nebo při určení otcovství. l Příklady antigenů lmikrobiální antigeny jsou různé povrchové struktury mikrobů (bílkoviny, polysacharidy apod.), nebo jejich produkty (například některé mikrobiální jedy – toxiny) lalergeny jsou antigeny ze zevního prostředí (zvířecích chlupů, rostlin apod.), které vyvolávají přecitlivělost. lautoantigeny jsou vlastní antigeny, které se změnily a imunitní systém je přestal tolerovat. Pokud systém ovšem netoleruje ani antigeny, které by měl, jde o autoimunitní chorobu (vizte dále) lnádorové markery – změněné znaky na nádorových buňkách Třídy protilátek l IgG – k této třídě největší část protilátek. Začnou se tvořit později, ale po prodělané infekci zůstává celoživotně určitá hladina IgG proti danému mikrobu. Procházejí placentou, takže pokud je má novorozenec, pocházejí většinou od matky. l IgM – mají velkou molekulu (pentamer – pět základních jednotek spojených tzv. spojovacími řetězci). Placentou neprocházejí. Tvoří se jako první při infekci i při očkování. Zvýšená hladina ukazuje na čerstvou infekci, nepřetrvává dlouho. l IgA – jsou zodpovědné za tzv. slizniční imunitu l IgD – stopová množství, funkce málo známá l IgE – souvisí s přecitlivělosti (alergií) a s přítomností některých parazitů (červů) 03 Antibody%20function •http://www.uccs.edu/~rmelamed/MicroFall2002/Chapter%2017/Antibody%20function.jpg Protilátky IgG a IgM lPrůběh protilátek při infekci ljako první se tvoří IgM, jejich hladina ale brzo zase klesá, a to až na nulu laž později se začínají tvořit i IgG, později také klesají, ale neklesnou na nulové množství, malé množství přetvá dlouhodobě až celoživotně (imunologická paměť) lProtilátky u novorozence lnovorozenec má nejprve IgG od matky lpak si začne tvořit své vlastní IgM a pak i IgG Lymfoidní tkáně – kde se soustřeďují imunitní buňky lslezina – největší lymfatický orgán v těle. llymfatické cévy a na nich umístěné mízní uzliny. lmandle (krční, nosní, tzv. jazyková) – tvoří tzv. Waldeyrův mízní okruh, bojují proti infekci hltanu. lbrzlík – ke stáří je nahrazován tukem, hlavní funkce v dětství (imunokompetence T-lymfocytů). lkostní dřeň – vznik leukocytů a dalších buněk imunity lapendix – významná součást tzv. MALT (mucosa asociated lymphatic tissue – slizniční lymfatická tkáň). Někdy je proto nazývaný „břišní mandle“. lPro imunitu jsou nepostradatelná také játra, i když mezi lymfoidní tkáně jako takové nepatří. Imunodeficity 1 lImunodeficit znamená, že některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní. Mohou být vrozené (geneticky dané) nebo získané (infekce virem HIV – AIDS). Podle toho, do chybí, rozeznáváme několik typů: lDeficity nespecifické buněčné imunity. Zde chybějí některé typy bílých krvinek, zejména neutrofily. Projevuje se to sklonem ke kožním infekcím a vzniku hnisavých ložisek (abscesů). Léčba spočívá v transfúzi leukocytárních koncentrátů (koncentrované bílé krvinky) lDeficity nespecifické humorální imunity. Nejčastěji jde o nedostatek komplementu. Bývá zde sklon k bakteriálním infekcím. K léčbě se používá mražená plasma, protože obsahuje komplement. Imunodeficity 2 lDeficity specifické buněčné imunity (T-lymfocytů). Bývá zde sklon k infekcím virovým, parazitárním, plísňovým, případně k tuberkulóze. Do této skupiny patří i AIDS. lDeficity specifické humorální imunity. Chybějí některé třídy protilátek (imunoglobulinů). Projevuje se sklon ke všem infekcím, ale hlavně bakteriálním. V rámci léčby se pacientovi dodají čištěné imunoglobuliny, nejlépe lidské Imunologická přecitlivělost lje chorobný stav nadměrné imunity lAlergie časného typu – atopická onemocnění –Po kontaktu s alergenem (pyl, prach, roztoči, chlad, plísně, potraviny) se uvolní IgE, histamin a látky rozšiřující cévy –Projevy mohou být různé, i podle typu kontaktu: lalergická rýma latopické astma ("záducha" v průduškách) latopická dermatitida (kopřivka) lprůjmy, zvracení, bolesti břicha lanafylaktický šok – nejzávažnější, nastává při proniknutí alergenu do krevního oběhu Další typy přecitlivělosti lPřecitlivělost pozdního typu –souvisí s buněčnou imunitou –po setkání se známým antigenem se projeví se zpožděním (24–48 h) –neinfekční záněty kůže – např. po chemikáliích; odvrhnutí štěpu (někdy až po letech) –využití: tuberkulínová zkouška lPřecitlivělost cytotoxická a imunokomplexová –buňky poškozeny specifickými protilátkami a jejich komplexy s antigenem (imunokomplexy) – např.: transfúzní reakce, sérová nemoc, hemolytické anémie lPřecitlivělost stimulační –přecitlivělost vyvolává nadprodukci některých hormonů (např. štítné žlázy) Nemoci z autoimunity lporušena tolerance vlastních antigenů lnapř.: různé krvácivé a revmatické nemoci lpříčina: zpravidla jistá antigenní „podobnost“ některých vlastních struktur s některými mikroby 62 arf •http://mednote.co.kr Imunologické laboratoře lImunologické laboratoře fungují zpravidla v rámci velkých nemocnic (např. Ústav klinické imunologie a alergologie ve FN u sv. Anny v Brně – ÚKIA), nebo v rámci klinických laboratoří. lV některých případech (již zmíněný ÚKIA) nejde jen o laboratorní provoz, ale i o práci s pacienty, jejich klinické vyšetřování imunologické i alergologické. Tato práce je již nad rámec našeho povídání, patří spíše do oblasti vnitřního (interního) lékařství. Práce imunologické laboratoře lImunologická laboratoř vyšetřuje zpravidla krev. Podstatná může být buněčná složka (zejména bílé krvinky), ale také plasma/sérum (humorální složky imunity). lZákladem práce je stanovení jednotlivých složek imunity: imunoglobulinů, jednotlivých typů lymfocytů (CD4, CD8… jejich poměr je významným markerem zánětlivých, autoimunitních a nádorových procesů) a podobně lStanovuje se také histamin a další složky nespecifické humorální imunity Stanovení protilátek v imunologii lImunologové stanovují především –celkové množství jednotlivých tříd imunoglobulinů –specifické imunoglobuliny proti alergenům, chladovým aglutininům, autoprotilátky, případně cirkulující imunokomplexy antigen-protilátka –zpravidla však nestanovují množství protilátek proti mikrobiálním antigenům, to zůstává součástí práce mikrobiologie (serologie) Imunoterapie (léčení imunopreparáty) l(profylaxe, prevence i léčení chorob) lImunizace – viz dále lImunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity lImunostimulace – povzbuzení nedostatečné imunity lDesenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval přehnaně; dávky se postupně zvyšují Imunizace – princip lImunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity lImunizaci můžeme připodobnit k biblickému příběhu o hladovému muži na břehu řeky. Jak mu můžeme pomoci? –Nachytáme ryby – rychle se nasytí, ale ryby brzy dojdou. Obdobou je pasivní imunizace: do těla vneseme protilátky, ty účinkují hned, ale krátkodobě. –Naučíme ho ryby chytat – bude se umět uživit už stále, ale než se to naučí, bude mít pořád hlad. Obdobou je aktivní imunizace: do těla vneseme antigen, tělo si začne tvořit vlastní protilátky. Nebudou ale k dispozici hned. –Někdy kombinujeme oba postupy: pasivní imunizace vyřeší akutní situaci, aktivní řeší problém dlouhodobě. Pasivní imunizace lDo organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje. lNevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich tělo zbavuje (krátkodobý účinek) lVýhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní imunizaci zkombinujeme s aktivní (například u tetanu) Možnosti pasivní imunizace lNespecifická séra –z krve mnoha dárců –obsahují protilátky proti mnoha běžným chorobám –obsahují i také řadu nežádoucích složek –proto se s jejich používáním čím dál více váhá lSpecifické protilátky – příklady –TEGA – proti tetanu –HEPAGA – proti hepatitidě B –BOSEA – globuliny proti botulismu –GASEA – proti plynaté sněti Aktivní imunizace lAktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky. lOčkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek,ale tvorbu buněčné imunity, což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I lOčkování živými bakteriemi se používá u tuberkulózy. Očkování se provádělo ihned po narození. Nesmí se nepřeočkovat se, jen se kontroluje stav imunity tzv. tuberkulínovým testem. (Pokud se očkování „ujalo“, mohlo by přeočkování způsobit komplikace, např. vřed v místě očkování.) lBakteriny – celé usmrcené bakterie. Například starší, dnes už většinou nepoužívaný typ očkování proti černému kašli, způsobenému Bordetella pertussis. Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II lAnatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin = jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti tetanu a záškrtu. lČištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. nové očkování proti černému kašli, očkování proti Haemophilus influenzae b, Neisseria meningitidis aj. Očkovací látky proti virovým nákazám lŽivé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; donedávna na lžičce podávaná látka proti dětské obrně (Sabinova vakcína – šlo o napodobení přirozené brány vstupu a navození slizniční imunity). lUsmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Příkladem je klíšťová encefalitida, žloutenka A, Salkova vakcína proti dětské obrně. lChemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti hepatitidě B. Salk a Sabin 07 2006052500751501 01 Stamp-ctc-polio-vaccine •http://www.hindu.com/seta •http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Stamp-ctc-polio-vaccine.jpg Pravidelná očkování lJsou hrazena přímo státem a jsou povinná (odmítnout je lze ze závažných důvodů. lDnes je u nás devět onemocnění, proti nimž se očkuje tzv. očkovacího kalendáře (hexavakcína, trivakcína MMR + veškerá přeočkování) lZvláštní postavení má očkování proti tuberkulóze (od roku 2010 již nejsou očkovány všechny děti, ale matka je povinna vyplnit dotazník a v případě, že patří do rizikové skupiny, kontaktovat tzv. kalmetizační stanici, a proto se stále řadí mezi pravidelná očkování) Očkovací kalendář 2017 ockovaci_kalendar 08 MMR-vaccine • Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice 04 MeaslesInjection •http://www.brown.edu/Courses/Bio_160/Projects2000/MMR/mmrmeaslesvaccine.htm •www.sciencemuseum.org.uk Ostatní očkování lVyhláška 537/2006 ve znění pozdějších předpisů rozeznává kromě pravidelných očkování také očkování zvláštní, mimořádná, očkování při úrazech a očkování na přání. Mimořádná očkování také mohou být výjimečně povinná (při epidemiích). lOproti dřívějšku dnes už existují i doporučená očkování, která nejsou povinná, ale jsou hrazená – nikoli ale přímo státem, ale ze zdravotního pojištění pacienta. Jde o očkování proti pneumokokům a proti rakovině děložního čípku Další očkování lOčkování u profesionálního rizika (hepatitida B nebo i chřipka u zdravotníků, klíšťová encefalitida u lesníků) – často je zaměstnancům hradí zaměstnavatelé, někdy je to dáno i legislativou pro dané profesní riziko lOčkování před cestou (žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida…) lOčkování pro oslabené (chřipka, pneumokoková vakcína v nemocnici) lOčkování profylaktické (vzteklina, i tetanus) lOčkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida) Očkování proti chřipce lOčkovací látka se připravuje z kmenů pěstovaných na vaječných zárodcích nebo buněčných kulturách lV poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku tzv. aviární chřipky (H5N1) a později hlavně „prasečí“ chřipky (H1N1) lU chřipky je ovšem třeba počítat s rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok obnovovat Očkování proti klíšťové encefalitidě lČasto žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá závažněji u dospělých, zejména starších. Do 6 let se nedoporučuje (příliš velká zátěž organismu dítěte při současném očkování s pravidelnými očkovacími látkami) lOčkuje se dvěmi dávkami zpravidla v.zimním období, třetí („boosterová“) dávka následuje další zimu. Doporučuje se po třech letech přeočkovat. lNechrání samozřejmě proti borelióze Očkování proti pneumokokovým infekcím lOčkování proti pneumokokům bylo první, které v nové kategorii – tato očkování nejsou povinná, ale přesto jsou bezplatná (hrazená ze zdravotního pojištění). I když se proti němu ozývají různé hlasy, lze toto očkování spíše doporučit. 19 Streptococcus%20pneumoniae •http://contanatura.net/arquivo/Streptococcus%20pneumoniae.jpg Dostupné očkovací látky lPolysacharidová vakcína –PNEUMO 23 (23 serotypů), vhodná jen u dospělých (například u ležících nemocných v rámci přecházení infekčním komplikacím) lKonjugované vakcíny (další imunologická paměť a lepší imunitní odpověď u osob s nedostatečně vyvinutou imunitou, např. i dětí do dvou let) –Prevenar (7 serotypů) –Prevenar 13 (13 serotypů) –Synflorix (10 serotypů + záškrt, tetanus a dávivý kašel) Očkování proti lidským papilomavirům (HPV) lMezi lidmi je známé jako „očkování proti rakovině děložního krčku“, protože cílem je opravdu očkovat zejména proti kmenům HPV, které mají vztah k tomuto typu rakoviny lPojišťovna v současnosti hradí očkování u třináctiletých dívek (nejúčinnější je totiž očkování u dívek před zahájením pohlavního života) lExistují dvě očkovací látky – SILGARD, někde též pod názvem GARDASIL, a CERVARIX Další očkování lproti planým neštovicím (1) lproti různým tropickým chorobám (žlutá zimnice, japonská encefalitida, cholera a různé další – záleží na oblasti, do které se cestuje) lproti HIV (výzkum) 03 smallpox%20vaccine •1 •http://www.kimtran.net Nežádoucí účinky očkování lBylo by nezodpovědné tajit, že očkování může mít i nežádoucí následky. lPravda je i to, že mohou být i příčinou smrti. lPříčinou nepříznivé reakce může být –alergie na některou složku očkovací látky (nejen na antigen, ale i na látky pomocné) –podráždění imunitního systému, zejména u osob s narušenou imunitou –u oslabených virů a bakterií může i proběhnout vlastní onemocnění, ovšem velmi slabě Jsou důvodem proč neočkovat? lDíky očkování již lidé často zapomínají na dobu, kdy po ulicích chodili lidé s aktivní tuberkulózou, kteří byli hrozbou pro ostatní. Zapomínají na tělesně postižené děti po prodělané dětské obrně. lI zdánlivě „neškodné“ nemoci, jako jsou třeba příušnice či zarděnky, hrozí komplikacemi, poškozením plodu u těhotných a podobně. Rizika a přínosy lKaždý zdravotnický postup přináší riziko selhání či nežádoucích účinků lProto také existuje velmi přísná kontrola ze strany státu (MZd, SÚKL, hygienik…) i stavovských organizací (ČLK) a odborných společností (ČLS JEP), aby nebyly používány postupy „non lege artis“, čili v nesouladu se současnými poznatky vědeckého poznání. lPostupy, na kterých se všechny zmíněné instituce shodnou, mají jednoznačně prokázaný větší přínos než riziko „Mám právo nenechat své dítě naočkovat“. lJe to sporné. Dítě není majetkem matky. Matka by ho neměla bezdůvodně ohrožovat na zdraví. Na druhou stranu dítě není ani majetkem státu. lU většiny očkování je ale ještě jeden důvod, proč „právo“ zpochybnit. Nenaočkovat dítě znamená ohrozit třeba i cizí dítě, které nemohlo být naočkováno ze zdravotních důvodů. Čím menší je proočkovanost populace, tím větší je riziko vzniku epidemického výskytu nemoci. Povinné očkování: ano či ne? lVe většině západoevropských zemí je většina očkování nepovinných. lMáme si je ale brát za vzor? Je otázka, jak výrazně by klesla proočkovanost (u nás je zakořeněno „k čemu mě někdo přímo nenutí, to nedělám“) lOdborníci v některých těchto zemích nám závidí náš současný systém lPokud ale necháme očkování jako povinné, měla by k tomu existovat vysvětlovací kampaň, nikoli arogantní přístup ze strany státu, jak se to v minulosti někdy dělo. Opačný extrém lJe ale i opačný extrém: někteří lidé pod tlakem reklamy vyžadují očkování, která pro ně či jejich děti nejsou vhodná lNapříklad očkování proti klíšťové encefalitidě děti zbytečně zatěžuje, přitom děti jsou prohlíženy rodiči, takže nákaza příliš nehrozí, a i kdyby k ní došlo, u dětí má mírný průběh (na rozdíl od seniorů, kteří by se naočkovat měli) lVěřme autoritám, pokud něco doporučují nebo nedoporučují, většinou k tomu mají dobré důvody. Děkuji za pozornost 07 antibody-puzzle •www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG Děkuji za pozornost 07 antibody-puzzle •www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG Vyhláška 306/2012 lV roce 2012 došlo k novelizaci vyhlášky 195/2005 Sb. lNovela byla vydána 24. září 2012 vyhláškou č. 306/2012 Sb. a její účinnost byla stanovena od 1. října 2012. Z hlediska předcházení nozokomiálním nákazám je významná hlavně příloha č. 3 lVyhláška přinesla některé změny do zavedené praxe Hlavní změny v hygieně rukou lŠperky na rukou: vyhláška zakazuje nosit šperky na rukou, v operačních provozech je zakázáno i nošení hodinek lÚprava nehtů: „přirozené, upravené, krátké a čisté“ = nepřipouštějí se nalakované, gelové či umělé nehty Některé další změny stanovené vyhláškou (1) lNová vyhláška mimo jiné reaguje na technický pokrok v oblasti desinfekce a sterilizace, ale také v oblasti kontroly kvality desinfekce a sterilizace (zpřesnění kontrol apod.) lPřístrojová technika a pravidelná kontrola její funkčnosti (validace) Některé další změny stanovené vyhláškou (2) lPřesnější popis předsterilizační přípravy zdravotnických prostředků lPopis požadovaných testů a metod kontroly mytí, dezinfekce a sterilizace lDvoustupňová dezinfekce doplnila již dříve existující vyšší stupeň dezinfekce (rozdíl – dvoustupňová je pro endoskopy v trávicím traktu), problematika „pitné vody“ a její kontroly lStabilita roztoku k vyššímu stupni dezinfekce, dodržování stanovených postupů Některé další změny stanovené vyhláškou (3) lPraní prádla, péče o lůžkoviny lProblematika hlášení NN (nozokomiální nákazy) dle místa působnosti zdravotnického zařízení a ne spádově podle místa bydliště pacienta lKlíčový význam kvalitně zpracovaného provozního řádu nemocnice, který schvaluje příslušné OOVZ (orgán ochrany veřejného zdraví) K ověřování účinnosti mytí a desinfekce lStará i nová vyhláška shodně požadují: Průběžná kontrola parametrů a ověřování účinnosti mycího a dezinfekčního procesu v myčkách se provádí a dokladuje průběžně pravidelně pomocí záznamu ze zařízení nebo fyzikálních nebo chemických testů nebo bioindikátorů. K ověřování účinnosti mytí a desinfekce lRozdíl je v tom, že se dříve požadovala kontrola minimálně jedenkrát týdně u všech mycích a dezinfekčních zařízení. lNyní je frekvence kontrol rozdílná podle místa umístění a charakteru pracoviště. Konkrétní text přílohy (1) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lHygienické požadavky na příjem a ošetřování pacientů do zdravotnického zařízení a ústavu sociální péče la) oděv a obuv fyzických osob umístěných do péče poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a ústavech sociální péče s výjimkou pracovišť akutní lůžkové péče intenzivní se ukládají v centrální šatně, do skříní v pokojích nebo do skříní v prostorách k tomu určených; Konkrétní text přílohy (2) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. – pokračování lb) zdravotničtí pracovníci poskytovatelů zdravotních služeb jednodenní nebo lůžkové péče včetně pracovníků laboratoří musí nosit čisté osobní ochranné pracovní prostředky vyčleněné pouze pro vlastní oddělení. Vyčleněnou pracovní obuv lze použít i pro další pracoviště obdobného charakteru. Při práci na jiném pracovišti používají jen osobní ochranné pracovní prostředky tohoto pracoviště. Zdravotnický pracovník nesmí v osobních ochranných pracovních prostředcích opustit areál poskytovatele zdravotních služeb. Zdravotničtí pracovníci u poskytovatelů zdravotních služeb ambulantní péče používají vhodné osobní ochranné pracovní prostředky, a to s přihlédnutím k charakteru jejich činnosti; Konkrétní text přílohy (3) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lc) na pracovištích, kde je prováděna chirurgická nebo hygienická dezinfekce rukou, nesmí zdravotničtí pracovníci nosit na rukou žádné šperky. Zdravotničtí pracovníci v operačních provozech nesmí nosit na rukou hodinky. Úprava nehtů nesmí ohrožovat zdravotní stav pacienta zejména s ohledem na možné šíření nemocničních nákaz a nesmí bránit poskytování zdravotní péče v plném rozsahu. Přirozené nehty musí být upravené, krátké, čisté; Konkrétní text přílohy (4) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. ld) pro operační výkony musí zdravotničtí pracovníci používat sterilní ochranný oděv a sterilní rukavice, masku, čepici (ochranná ústní rouška a čepice musí být používána tak, aby zakryla vlasy, vousy, bradu, nos a ústa), obuv vyčleněnou pouze pro dané pracoviště; na operačních sálech nesmí být používány a volně ukládány šperky, hodinky a jiné osobní předměty, mobilní telefony lze používat pouze ve vyhrazených prostorech operačních sálů; Konkrétní text přílohy (5) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. le) u ostatních výkonů, při kterých je porušována nebo již porušena integrita kůže a sliznic nebo provedena komunikace s tělesnými dutinami, popřípadě nefyziologický vstup do organizmu, se ochranné pomůcky volí ve vztahu k výkonu, zátěži a riziku pro pacienta; ochranné pomůcky musí být individualizovány pro každou osobu a je nutno je odkládat ihned po výkonu; lf) u poskytovatelů zdravotních služeb ambulantní péče je rozsah opatření stanovený v písmenech b) až d) přizpůsoben charakteru prováděného výkonu; Konkrétní text přílohy (6) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lg) k vyšetřování a léčení mohou zdravotničtí pracovníci přistupovat až po umytí rukou; hygienickou dezinfekci rukou musí provést vždy po kontaktu s infekčním materiálem, a to po každém jednotlivém zdravotnickém výkonu u jednotlivých fyzických osob, vždy před ošetřením pacienta, vždy po manipulaci s biologickým materiálem a předměty a pomůckami kontaminovanými biologickým materiálem včetně použitého prádla a nebezpečného odpadu, a před každým parenterálním výkonem a vždy při uplatňování bariérového ošetřovacího režimu k předcházení a zabránění vzniku nemocničních nákaz; k utírání rukou se musí používat jednorázový materiál, který je uložen v krytých zásobnících; Konkrétní text přílohy (7) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lh) při ošetřování pacientů musí zdravotničtí pracovníci využívat bariérové ošetřovací techniky na všech pracovištích, musí být používány pouze dekontaminované pomůcky; pracovní plochy na všech pracovištích zdravotnických zařízení musí být vyčleněny podle charakteru vykonávané činnosti. Bariérová ošetřovací technika musí být používána i při překladu a převozu pacientů a při výkonech na společných vyšetřovacích a léčebných pracovištích; Konkrétní text přílohy (8) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. li) při zjištění infekce nebo kolonizace multirezistentními mikroorganismy se toto zjištění vyznačí ve zdravotnické dokumentaci pacienta a do propouštěcí zprávy. Kolonizace pacienta multirezistentními mikroorganismy není důvodem k odmítnutí hospitalizace pacienta nebo přijetí do ústavu sociální péče; lj) k parenterálním zákrokům včetně drenáže ran a tělních dutin, zavádění močových katetrů musí zdravotničtí pracovníci používat pouze sterilní zdravotnické prostředky a dodržovat při každém parenterálním zákroku zásady asepse; při výměně sběrných vaků musí používat uzavřený systém odvodu a sběru tekutin se zabezpečením před možným zpětným tokem; Konkrétní text přílohy (9) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lk) u endoskopů a jiných optických přístrojů zaváděných do sterilních tělních dutin musí zajistit minimálně vyšší stupeň dezinfekce; pro digestivní flexibilní a rigidní endoskopy (kromě operačních) a laryngoskopy musí zajistit dvoustupňovou dezinfekci; ll) pro každého pacienta je nutno používat vždy samostatnou sterilní jehlu a sterilní stříkačku; u insulinových per se postupuje podle návodu výrobce; lm) ošetřování stomatologických souprav i další přístrojové techniky se provádí vždy podle návodu výrobce; Konkrétní text přílohy (10) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. ln) při vyšetřování sterilních tělních dutin se musí používat sterilní tekutiny, pokud je indikováno jejich použití; lo) podávky pro manipulaci se sterilním materiálem se ukládají v konzervačním nebo dezinfekčním roztoku k tomu účelu určeném a vyměňují maximálně do 24 hodin; lp) opakovaně používané zdravotnické prostředky se dezinfikují, čistí a sterilizují podle návodu výrobce. Jednorázové pomůcky se nesmí opakovaně používat ani po jejich sterilizaci; Konkrétní text přílohy (11) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lq) použité nástroje a pomůcky kontaminované biologickým materiálem nesmí zdravotničtí pracovníci ručně čistit bez předchozí dekontaminace dezinfekčními přípravky s virucidním účinkem; lr) jednorázové stříkačky a jehly se likvidují bez ručního oddělování; k oddělení jehly od stříkačky může sloužit pouze speciální pomůcka nebo přístroj. Vracení krytů na použité jehly je s výjimkou inzulínových per nepřípustné; Konkrétní text přílohy (12) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. ls) u osob v péči poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče a ústavech sociální péče musí být zajištěn dohled nad dodržováním zásad osobní hygieny; před výkony a operacemi a i po nich musí být zajištěna řádná hygienická očista; lt) pobyt a pohyb osob ve zdravotnických zařízeních a v ústavech sociální péče musí být zabezpečen i z protiepidemického hlediska, a to odděleným umístěním fyzických osob podle rizika vzniku, popřípadě přenosu infekčního onemocnění; Konkrétní text přílohy (13) lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. lu) návštěvy u pacientů musí být řízeny s ohledem na provoz, zaměření pracoviště a stav pacienta v době, kterou určí lékař. Návštěvy používají ochranný oděv při vstupu na pracoviště akutní lůžkové péče intenzivní; lv) na pracovištích akutní lůžkové péče intenzivní a operačních oborů se neumisťují žádné květiny a jiné rostliny; lw) při manipulaci se stravou a při její přípravě se postupuje podle jiného právního předpisu.