Dekontaminační metody
Mikrobiologie a imunologie – BDKM021 + BAKM021p+c
Téma 3
Ondřej Zahradníček
Chroust a hnůj

Co nás dnes čeká
lBudeme si povídat o vztahu mikrobů a vnějšího prostředí, ve vztahu k jejich přežití a množení
lNásledně probereme dekontaminační metody zahrnující desinfekci, sterilizaci a několik příbuzných
metod

Mikroby a vnější vlivy
Osa působícího faktoru
U dekontaminačních metod (na rozdíl od některých případů antimikrobiální terapie) je bezpodmínečně
nutné dosáhnout takových hodnost působícího fyzikálního či chemického faktoru, aby došlo k usmrcení
mikroba (a ne jen k zastavení jejich množení).
•Teplota (pH, koncentrace desinfekce, …) nutná k usmrcení jednoho mikroba nemusí stačit k usmrcení
jiného mikroba!
Množení mikrobů

Jak prakticky rozlišíme usmrcení od zastavení růstu?
lMikroby umístíme do nepříznivých podmínek, jejichž vliv na život mikrobů chceme zjistit. Pokud
nerostou, znamená to, že je inhibován jejich růst, ale zatím nemáme důkaz, že jsou opravdu
usmrceny. lAbychom zjistili i tohle, musíme mikroby ve druhém kroku vrátit do optimálních podmínek.
Pokud byly jenom inhibovány, ožijí a budou se zase množit. Pokud chcíply, nepomohou jim už ani ty
nejdokonaleji optimální podmínky.

Kombinace vnějších vlivů
lMusíme ale počítat i s tím, že jednotlivé parametry se často ovlivňují navzájem
lMikroby lépe snášejí suché teplo (horký vzduch) než vlhké teplo (přehřátá pára)
lBacily tuberkulózy dobře snášejí vyschnutí ve sputu (v přítomnosti bílkovin), ale špatně na
starých, vysychajících kultivačních půdách
lFormaldehydová sterilizace probíhá za teplot vyšších než pokojových, ale samozřejmě mnohem nižších
než autoklávování nebo horkovzdušná sterilizace

Dekontaminační metody
lJsou to
lfyzikální a chemické postupy likvidace mikrobů, hmyzu a hlodavců* mimo organismus. Mezi
dekontaminační metody nepatří likvidace mikrobů v organismu, byť lokální (použití antiseptik).
lAntiseptikum je lék, schvalovaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Část antiseptik se ovšem
používá paralelně i jako desinfekce, i když obvykle v jiné formě (Betadine desinfekční roztok ×
Betadine mast)
lDesinfekční prostředek není lék, nedostává se do organismu, schvalují ho hygienici.
*Někdy se metody likvidace hmyzu a hlodavců vyčleňují zvlášť jako takzvané asanační metody.

Přehled dekontaminačních metod (první tři dle Vyhlášky 306/2012*)
*nahradila dříve platnou vyhlášku 195/2005
Sterilizace
Zničení všech mikrobů v daném prostředí
Vyšší stupeň desinfekce a vícestupňová desinfekce
Zničení naprosté většiny mikrobů, některé formy života mohou přežívat (cysty prvoků apod.)
Desinfekce
Zničení patogenních mikrobů (závisí na okolnostech)
Desinsekce
Zničení škodlivého hmyzu
Deratizace
Zničení škodlivých hlodavců

Sterilizace × desinfekce
lSterilizace je postup, který vede ke sterilitě, tj. ničí všechny formy života. Je zbytečné uvádět
v definici „včetně spor“ – když všechny, tak zkrátka všechny, i cysty parazitů, houby, neobalené
viry, zkrátka všechno.
lDesinfekce je postup, který ničí patogeny přítomné v daném prostředí. Protože spektrum patogenů je
jiné v ordinaci praktického lékaře a jiné v TBC léčebně, je jiná i správné desinfekce.
lOproti klasickým představám existuje i chemická sterilizace a fyzikální desinfekce.

Důsledek
lCo je správně provedená sterilizace jednou, je správně provedená sterilizace vždycky
lCo je správně provedená desinfekce za určitých podmínek, nemusí odpovídat definici správně
provedené desinfekce za jiných podmínek, v jiném zařízení apod.
lProto má každé zdravotnické zařízení svůj vlastní protiepidemický řád s uvedením konkrétní
používané desinfekce podle místních podmínek

Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody)
l1. Vybrat vhodnou sterilizační/desinfekční metodu/prostředek. „Vhodný“ znamená:
–musí bezpečně ničit ty organismy, které připadají v.daném prostředí v úvahu (u sterilizace ovšem
to znamená, že musí ničit všechny mikroby)
–nesmí ničit desinfikovaný či sterilizovaný materiál (povrch, ruce a podobně)
–musí být prakticky použitelný (dostupný místně i cenově, musí ho zvládat personál apod.)

Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody) – pokračování
l2. Musíme použít dostatečnou intenzitu faktoru (teplotu, intenzitu gama záření, koncentraci
působící látky)
l3. Příslušný faktor musí působit dostatečně dlouho (rozhoduje čistá doba působení faktoru, tj.
např. u sterilizace se nepočítá doba zahřívání a chladnutí, ale jen čistý čas působení nadprahové
teploty)

Sterilizace – příklady I
l1. Sterilizace horkou parou pod tlakem (autoklávování). Pára musí být právě nasycená (to znamená,
že kdyby obsahovala jen nepatrně více vody, začala by se voda srážet). Hodí se na předměty ze skla,
kovu, keramiky, kameniny, porcelánu, textilu, gumy a některých plastů. Teploty 121–134 °C.
l2. Sterilizace horkým vzduchem (u přístrojů s nucenou cirkulací vzduchu 180 °C 20 minut nebo 170
°C 30 minut nebo 160 °C hodinu). Hodí se na kovy, sklo, porcelán a kameninu.
l3. Sterilizace horkou vodou pod tlakem – již se v praxi nepoužívá

Autokláv
16 autoklav_sterimat_plus
•www.prodenta.cz

Horkovzdušné sterilizátory
17 HS 18 HS
•www.veterinarniklinika.cz
•www.optingservis.cz

Sterilizace – příklady II
l4. Sterilizace gama zářením: používá se většinou při průmyslové výrobě, např. rukavic na jedno
použití.
l5. Plasmová sterilizace ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli
l6. Chemická sterilizace parami formaldehydu nebo ethylenoxidem (musí být přesně dodržen postup).
Používá se tam, kde nelze použít fyzikální metody.

Plazmový sterilizátor
20 plazmový
•www.nemjbc.cz

Formaldehydový sterilizátor
19 formaldehydový
•www.optingservis.cz

Vyšší stupeň desinfekce a vícestupňová desinfekce
l„něco mezi“ sterilizací a desinfekcí
lna rozdíl od sterilizace nemusí zničit například cysty prvoků nebo vajíčka červů.
lpoužíván glutaraldehyd, Sekusept nebo Persteril
lkoncentrace vždy jsou vyšší než pro běžnou desinfekci
lk ošetřování flexibilních endoskopů, kde nelze použít žádné metody sterilizace.
l„vyšší stupeň“ je o něco účinnější, používá se pro endoskopy umisťované do míst normálně
sterilních, „vícestupňová“ slouží hlavně pro trávicí trakt

Dekontaminace endoskopů
21 Vyšší studeň desinfekce endoskopů
•www.steripak.cz

Desinfekce (a antiseptické prostředky) v praxi
lPřed použitím nové desinfekce je třeba zjistit, na co je účinná (jen na bakterie? i na viry? na
spory nebo původce TBC?)
lKaždá desinfekce je také vhodná k jinému účelu (předměty × ruce × povrchy apod.)
lTéž je potřeba zkontrolovat dobu desinfekce (místo konkrétního času může být „z“ = „do
zaschnutí“), koncentraci přípravku a způsob použití

Desinfekce – příklady 1
lA. FYZIKÁLNÍ METODY
l1. Var:
–a) za normálního tlaku – ve zdravotnictví alespoň 30 minut. V kuchyni i méně, ale jídlo se musí
provařit (i uvnitř!)
–b) v tlakových hrncích – zkrácení času – ani v tom případě však nejde o sterilizaci!!!
l2. Jiné fyzikální metody – filtrace, žíhání, slunění, UV záření apod.

Desinfekce – příklady 2
lB. DESINFEKČNÍ PROSTŘEDKY
l3. Peroxidy: kyselina peroctová (CH3COOOH, u nás Persteril). Na spory, houby, a tuberkulózu; 0,5%
roztok = vyšší stupeň desinfekce. Nevýhodou je agresivita, odbarvování textilií a nestabilita
roztoků.
l4. Peroxid vodíku (H2O2) – podobný, méně agresivní, také ale méně účinný.

Peroxid vodíku
01 peroxid_bal100 02 H2O2
•www.coopharma.cz
•www.growshop-ostrava.com

Peroctová kyselina
03 persteril_lahev
•www.persteril.cz

Desinfekce – příklady 3
l5. Halogenové preparáty – chlornany:
–chlornan sodný (NaOCl), u nás Savo
–chlornan vápenatý (Ca(OCl)2; chlorové vápno)
l6. Chloramin (Chloramin B; Chloraminy BM a BS jsou s přísadami).
l7. Jodová tinktura + novější Jodonal B a Jodisol, kde je jód vázán v komplexu. U nealergických
pacientů by měl mít Jodonal B přednost před Ajatinem při ošetřování chirurgických ran.

09 chloramin_b_1000g 12 savo_1000ml
•wwww.eshop.zdravmat.sk


Jodové preparáty
05 jodisol_roz_1000ml 07 betadine_chir_roz_120ml 08 betadine_mast 11 jodonal_b_1000ml


Klasické jodové pero také dnes obsahuje jodisol, ne jodovou tinkturu
15 jodisol
•www.i-lekarna.cz

Desinfekce – příklady 4
l8. Manganistan draselný se již užívá výjimečně.
l9. Formaldehyd – ve směsích
l10. Kresol (lysol) je účinný, jenže pro zápach a agresivitu se již téměř neužívá.
l11. Ethylalkohol – samotný není příliš účinný; nejúčinnější je asi 70% vodný roztok; naopak směsi
alkoholů (a případně i jiných látek) se používají velmi často k desinfekci rukou a kůže
l12. Tenzidy: Orthosan BF 12
l13. Ajatin – běžný pro desinfekci pokožky, méně účinný hlavně na neobalené viry (nemají membrány)
l14. Septonex – spíše antiseptikum.
l15. Anorganické kyseliny a louhy, těžké kovy aj.
l16. Kombinované přípravky, např. Incidur

Alkoholové prostředky
13 septoderm_5000ml 14 septoderm_500ml
•wwww.eshop.zdravmat.sk

06 ajatin_tinkura_1000ml
Ajatin
•wwww.eshop.zdravmat.sk

Střídání desinfekce
lNa desinfekční prostředky nevzniká pravá rezistence jako na antibiotika, bakterie se však mohou
stát dočasně nevnímavými vůči působení určitých látek
lVe zdravotnických zařízeních tedy bývá předepsáno střídání desinfekce (např. jeden prostředek
1.–15. den v měsíci, druhý prostředek 16.–31. den)
lDůležité je střídat látky s různými účinnými složkami

Před a po dekontaminaci
lUchovávání dekontaminovaných předmětů (jak dlouho vydrží sterilní) rovněž upravuje vyhláška.
Záleží na typu obalu
lPo dekontaminaci je v některých případech nutno učinit určité kroky (např. odvětrat zbytek
působící chemikálie).
lPřed dekontaminací je často nutná příprava – mechanické očištění, zajištění, aby dekontaminace
správně proběhla. Tyto postupy opět přesně upravuje vyhláška
l

Desinfekce a čištění
lPozor! Čištění nenahrazuje desinfekci, desinfekce nenahrazuje čištění! Někdy ale lze použít látku
s mycími i desinfekčními vlastnostmi.
Mytí a desinfekce

Umývání a desinfekce rukou
lPro ruce platí jiná pravidla než pro povrchy. Zpravidla na rukou nemáte tlustou vrstvu špíny J
lSoučasná legislativa používá následující pojmy:
lMechanické mytí rukou (MMR) je běžné mytí mýdlem jako součást osobní hygieny nebo jako krok
předcházející CHDR
lHygienické mytí rukou (HMR) používá desinfekční mýdla; je účinnější než MMR, ale méně účinné než
HDR
lHygienická desinfekce rukou (HDR) např. alkoholovými prostředky, doporučená ve zdravotnictví
lChirurgická desinfekce rukou (CHDR)

Jak by měl vypadat zdravotníkův den z hlediska mytí a desinfekce?
lPři příchodu do práce by si měl umýt ruce mýdlem a otřít ručníkem. Poté na suché ruce aplikovat
alkoholovou desinfekci
lBěhem pracovního dne používat např. mezi pacienty pouze alkoholovou desinfekci, mytí zařadit jen
při pocitu „lepivých rukou“
lPřed cestou domů ruce zase umýt
lBěhem pracovního dne je tedy doporučeno spíše jen desinfikovat, nikoli umývat ruce, jinak si ruce
zničíte, ale mikroby nezničíte

Velmi důležitá je správná technika mytí rukou!
04 mytí rukou
•www.dentalcare.cz
•Často se zapomíná
•na kůži nad klouby na hřbetu ruky
•na „věštecké“ čáry na dlani
•na palec!
lSprávná technika mytí rukou není vůbec samozřejmostí – pro nácvik je nejlepší praktické otestování

Návyky personálu obecně
lPoužívání rukavic, popř. ústenek aj.
lSprávná manipulace s jehlami po použití
lOrganizace práce (špinavé / čisté: vozíky, výtahy, stolky…)
lPravidla musí dodržovat všichni – uklízečky, ale i třeba primář
lPřípadné chyby je nejlépe osobně probrat s dotyčným, nezesměšňovat ho před ostatními

Kontrola účinnosti dekontaminace
lOrientačně – smyslově, např. pomocí charakteristického zápachu
lStanovení skutečné koncentrace desinfekčních prostředků (chemicky)
lChemická kontrola sterilizace využívá indikátorů, které při určité teplotě mění vlastnosti (např.
zbarvení)
lZpůsob biologický užívá odolné kmeny rodů Bacillus a Geobacillus. Ty absolvují celý cyklus a pak
se zjišťuje, zda přežily.

Biologický způsob – co obnáší
lPro tuto metodu existují živé, ale vysušené kmeny v podobě „peciček“. Ty se rozmístí do
sterilizátoru rovnoměrně na několik (4 až 12, podle velikosti sterilizátoru) míst
lPoté se kmeny pošlou do laboratoře. Zde se kultivují ve speciálních bujónech – je-li přístroj
v pořádku, bujon musí zůstat čirý
lPoužívají se odolné sporulující kmeny Geobacillus subtilis a Bacillus stearothermophilus

Z á k l a d y   i m u n o l o g i e
Mikrobiologie a imunologie – BDKM021 + BAKM021p+c
Téma 5
Ondřej Zahradníček
Invaze inkoustových zásobníků 2

Základy imunologie
lImunologie kdysi byla součástí mikrobiologie (a ta zase ještě dřív součástí patologie). Nyní je
však již dávno samostatným oborem. Existují samostatné imunologické laboratoře, nebo jsou součástí
velkých klinických laboratoří.
lVzdálení imunologie od mikrobiologie souvisí i s posunem jejího těžiště od protiinfekční imunity
k imunitě protinádorové a k tématu tzv. autoimunitních chorob (viz dále)
lS imunologií úzce souvisí alergologie a v řadě případů se stává součástí
imunologicko-alergologických oddělení a ústavů.

l1 – vnější hradba (kůže)
l2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra)
l3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná)
l4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí)
l5 – obránci hradu (buněčná imunita)
l6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita)
Imunitní hrad
Hrad Imunštejn

Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu
Anatomické bariéry a funkční mechanismy
(někdy považovány za součást nespecifické buněčné imunity)
   Vlastní
   imunita
Nespecifická buněčná
Nespecifická látková
Specifická buněčná
Specifická látková

Anatomické bariéry a funkční mechanismy
lKůže – neporušenou kůží proniká jen málo mikrobů
lSliznice – zranitelnější, ale zase má spoustu mechanismů, jak čelit infekci
lFunkční mechanismy: pohyb řasinek, kýchání, kašlání, smrkání, zvracení, průjem, močení (vypuzení
proudem moče)
lProstředí nevyhovující mikrobům: nízké poševní pH, normální bakteriální mikroflóra, zvýšená
teplota u viróz apod.

Nespecifická buněčná imunita
lfagocyty – podílejí se na pohlcování buněk
–neutrofily (mikrofágy) – je jich nejvíc, mají krátkou životnost; zralé neutrofily se nedělí (musí
"uzrát" nové)
–monocyty (v krvi) / makrofágy – (ve tkáních) – dlouhá životnost, mohou se dělit
–dendritické buňky a další antigen prezentující buňky
lbazofily (v krvi) a mastocyty/žírné buňky (ve tkáních) – po aktivaci (kontaktu s cizorodým
materiálem) uvolňují histamin a jiné látky
leozinofily – zmnoženy u některých typů alergie a u napadení organismu některými parazity („červy“)
lNK-buňky (z anglického natural killer) přímo, bez imunizace zabíjejí cizorodé nebo i vlastní, ale
"zvrhlé" buňky (nádorové, nakažené)
lpodílejí se i trombocyty

Buňky prezentující antigen
lAntigen prezentující buňky (antigen prezenting cells – APC) jsou především dendritické buňky,
makrofágy, B-lymfocyty, aktivované T-lymfocyty a další fagocytující buňky
lAPC rozeznají cizorodou buňku, protože jí chybí na povrchu specifický HLA antigen (vizte dále) a
fagocytují ji (= pohltí ji)
lNásledně vystaví na povrch její antigeny zabudované do molekulární kapsy individuálně specifických
proteinů. Smyslem této akce je vytvoření specifické imunity

Nespecifická humorální imunita
lProteiny akutní fáze (včetně některých složek komplementu, i když ten je uveden zvlášť)
lKomplement je soubor sérových bílkovin, schopných po aktivaci navodit lýzu některých buněk.
lCytokiny tvoří velmi rozmanitou skupinu signálních peptidů, některé mají i hormonální funkci.
Jejich úkolem je komunikace mezi buňkami specifické a nespecifické imunity. Patří sem
–interleukiny
–chemokiny
–interferony (vyskytují se hlavně u virových infekcí)
lZvláštní postavení má histamin. Je zodpovědný za rozvoj takzvaných atopických příznaků (rýma,
astma, kopřivka) a při jeho zvýšené přítomnosti pacient pociťuje svědění

Reakce akutní fáze
lJe to fyziologický děj, který se rozvíjí
–při zánětu (lokálním či systémovém)
–při poškození tkání (i chirurgickým výkonem)
–při nádorovém bujení
–v menší míře i jindy (extrémní fyzická zátěž, akutní infarkt myokardu, kolem porodu)
lProteiny akutní fáze jsou složky, jejichž množství se při zánětu velmi rychle zvedne.
–Ze složek imunitní reakce sem patří především C-reaktivní protein, složky komplementu  C3 a C4,
dále takzvaný tumor necrosis factor α (TNF-α) a interleukiny 1 a 6 (IL-1, IL-6).
–Mimo to patří mezi proteiny aktivní fáze i řada jiných látek, které mají jinou funkci, případně
jejich funkce není známá, například prokalcitonin
lJejich stanovení může mít význam při vyhodnocení, zda jde např. o bakteriální infekci apod.

Komplement
lKomplement je další významná součást nespecifické humorální imunitní odpovědi, který se ale
významně uplatňuje i v případě využití specifické imunity. Složky komplementu jsou aktivovány
jednou ze tří cest. Dále se kaskádovitě aktivují navzájem a tím spouštějí imunitní reakci.
lTvoří jej asi 30 sérových a membránových proteinů, většinou tzv. beta-globulinů které kooperují
mezi sebou a s dalšími imunitními mechanismy.
lHlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 − C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a
inaktivátory (H, I). Většina jich je syntetizována v játrech, ostatní v makrofázích a
fibroblastech.

Odbočka – vysvětlivka: elektroforéza bílkovin
lSoučástí krve (a to její tekuté části, tedy plasmy) je řada různých bílkovin. Tyto bílkoviny lze
rozdělit elektroforézou, přičemž křivka přístroje zaznamená zpravidla několik vrcholů: albuminy,
alfa-globuliny, beta-globuliny a gama-globuliny. Jak již bylo řečeno, složky komplementu najdeme
většinou mezi beta-globuliny. Gama-globuliny jsou většinou protilátky (říká se jim také
imunoglobuliny)
lPři některých patologických pochodech v těle je výsledek elektroforézy abnormální. Může se to
týkat i některých poruch imunity.

Jak například funguje nespecifická imunita
lChemotaxe – "přilákání" leukocytů do místa zánětu
lOpsonizace – "ochucení" baktérií, aby "chutnaly" leukocytům (spíše zdrsnění buněčné stěny, bez
kterého by nemohly být pohlceny)
lVyvolání horečky (protože zvýšená teplota ničí některé mikroby, zejména viry; příliš vysoká
teplota už ale škodí)
lMobilizace některých hormonů a naopak utlumení těch, které nejsou při infekci potřeba
lSpousta dalších vlivů na chování makroorganismu

Specifická buněčná imunita
lJe zaměřená hlavně na nitrobuněčné parazity – viry, původce TBC). Uplatňuje se také při
protinádorové imunitě. Organismus při jejím použití vlastně nebojuje s mikroby, ale s napadenými
nebo poškozenými buňkami.
lSpecifickou buněčnou imunitu zajišťují zejména T-lymfocyty. Ty zrají v brzlíku a částečně i jinde.
lNa povrchu T-buněk se nachází mimo jiné tzv. T-buněčný receptor a další markery (zejména CD3, CD8
a CD4). Podle jejich přítomnosti se rozlišují takzvané TH lymfocyty (pomahačské, stimulují imunitní
reakci např. tvorgou cytokinů) a TC lymfocyty (cytotoxické, zabíjejí buňky)

Specifická látková imunita
lJe založena na tvorbě protilátek proti jednotlivým cizorodým strukturám Protilátky se vyskytují
v krvi i tkáních (ale laboratorně se vytřetřují většinou v krvi, respektive v séru).
lJsou to bílkoviny – gama globuliny.
lJejich molekula má tvar písmene Y.
lJsou produkovány diferencovanými B-lymfocyty, kterým říkáme plasmatické buňky. Protilátka se vždy
vytváří jako odezva makroogranismu na podráždění určitým mikrobem (nebo aspoň jeho antigenem).

01 antibodystructure
Funkce protilátek
lÚčinek protilátek není vždy stejný. Závisí na třidě protilátek (vizte dále) a také na tom, zda má
protilátka působit proti viru, bakterii, bakteriálnímu toxinu či jinému „vetřelci“. Nejdůležitější
účinky jsou
–přímé zneškodnění (neutralizace) – možné jen u virů a bakteriálních jedů, ne však (zpravidla) u
celých baktérií. Laboratorně se využívá v případě neutralizačních reakcí
–opsonizace – zdrsnění povrchu bakterií, zejména opouzdřených, s cílem usnadnit fagocytózu
–posílení funkce komplementu a jeho mnohem rychlejší aktivace než v případě nespecifické imunity
–zamezení adhezi bakterií (slizniční imunita)
•www.genscript.com/antibody.html.

Co je to antigen
lje to cizorodá struktura, případně narušená původně vlastní struktura, která vyvolává tvorbu
protilátek
lje to vždy makromolekula (bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny); malé molekuly (takzvané
hapteny) jsou antigenní jen po navázání na nějakou makromolekulu
lna vlastních buňkách jsou také přítomny antigenní znaky – jde o tzv. histokompatibilní (HLA)
antigeny. Organismus jimi rozeznává „vlastní“ od „cizího“. Jako antigeny v pravém slova smyslu by
se uplatnily při přenesení do cizího organismu. Jejich určování má význam při transplantacích nebo
při určení otcovství.
l

Příklady antigenů
lmikrobiální antigeny jsou různé povrchové struktury mikrobů (bílkoviny, polysacharidy apod.), nebo
jejich produkty (například některé mikrobiální jedy – toxiny)
lalergeny jsou antigeny ze zevního prostředí (zvířecích chlupů, rostlin apod.), které vyvolávají
přecitlivělost.
lautoantigeny jsou vlastní antigeny, které se změnily a imunitní systém je přestal tolerovat. Pokud
systém ovšem netoleruje ani antigeny, které by měl, jde o autoimunitní chorobu (vizte dále)
lnádorové markery – změněné znaky na nádorových buňkách

Třídy protilátek
l IgG –  k této třídě největší část protilátek. Začnou se tvořit později, ale po prodělané infekci
zůstává celoživotně určitá hladina IgG proti danému mikrobu. Procházejí placentou, takže pokud je
má novorozenec, pocházejí většinou od matky.
l IgM – mají velkou molekulu (pentamer – pět základních jednotek spojených tzv. spojovacími
řetězci). Placentou neprocházejí. Tvoří se jako první při infekci i při očkování. Zvýšená hladina
ukazuje na čerstvou infekci, nepřetrvává dlouho.
l IgA – jsou zodpovědné za tzv. slizniční imunitu
l IgD – stopová množství, funkce málo známá
l IgE – souvisí s přecitlivělosti (alergií) a s přítomností některých parazitů (červů)

03 Antibody%20function
•http://www.uccs.edu/~rmelamed/MicroFall2002/Chapter%2017/Antibody%20function.jpg


Protilátky IgG a IgM
lPrůběh protilátek při infekci
ljako první se tvoří IgM, jejich hladina ale brzo zase klesá, a to až na nulu
laž později se začínají tvořit i IgG, později také klesají, ale neklesnou na nulové množství, malé
množství přetvá dlouhodobě až celoživotně (imunologická paměť)
lProtilátky u novorozence
lnovorozenec má nejprve IgG od matky
lpak si začne tvořit své vlastní IgM a pak i IgG

Lymfoidní tkáně – kde se soustřeďují imunitní buňky
lslezina – největší lymfatický orgán v těle.
llymfatické cévy a na nich umístěné mízní uzliny.
lmandle (krční, nosní, tzv. jazyková) – tvoří tzv. Waldeyrův mízní okruh, bojují proti infekci
hltanu.
lbrzlík – ke stáří je nahrazován tukem, hlavní funkce v dětství (imunokompetence T-lymfocytů).
lkostní dřeň – vznik leukocytů a dalších buněk imunity
lapendix – významná součást tzv. MALT (mucosa asociated lymphatic tissue – slizniční lymfatická
tkáň). Někdy je proto nazývaný „břišní mandle“.
lPro imunitu jsou nepostradatelná také játra, i když mezi lymfoidní tkáně jako takové nepatří.

Imunodeficity 1
lImunodeficit znamená, že některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní. Mohou být
vrozené (geneticky dané) nebo získané (infekce virem HIV – AIDS). Podle toho, do chybí, rozeznáváme
několik typů:
lDeficity nespecifické buněčné imunity. Zde chybějí některé typy bílých krvinek, zejména
neutrofily. Projevuje se to sklonem ke kožním infekcím a vzniku hnisavých ložisek (abscesů). Léčba
spočívá v transfúzi leukocytárních koncentrátů (koncentrované bílé krvinky)
lDeficity nespecifické humorální imunity. Nejčastěji jde o nedostatek komplementu. Bývá zde sklon
k bakteriálním infekcím. K léčbě se používá mražená plasma, protože obsahuje komplement.

Imunodeficity 2
lDeficity specifické buněčné imunity (T-lymfocytů). Bývá zde sklon k infekcím virovým,
parazitárním, plísňovým, případně k tuberkulóze. Do této skupiny patří i AIDS.
lDeficity specifické humorální imunity. Chybějí některé třídy protilátek (imunoglobulinů).
Projevuje se sklon ke všem infekcím, ale hlavně bakteriálním. V rámci léčby se pacientovi dodají
čištěné imunoglobuliny, nejlépe lidské

Imunologická přecitlivělost
lje chorobný stav nadměrné imunity
lAlergie časného typu – atopická onemocnění
–Po kontaktu s alergenem (pyl, prach, roztoči, chlad, plísně, potraviny) se uvolní IgE, histamin a
látky rozšiřující cévy
–Projevy mohou být různé, i podle typu kontaktu:
lalergická rýma
latopické astma ("záducha" v průduškách)
latopická dermatitida (kopřivka)
lprůjmy, zvracení, bolesti břicha
lanafylaktický šok – nejzávažnější, nastává při proniknutí alergenu do krevního oběhu

Další typy přecitlivělosti
lPřecitlivělost pozdního typu
–souvisí s buněčnou imunitou
–po setkání se známým antigenem se projeví se zpožděním (24–48 h)
–neinfekční záněty kůže – např. po chemikáliích; odvrhnutí štěpu (někdy až po letech)
–využití: tuberkulínová zkouška
lPřecitlivělost cytotoxická a imunokomplexová
–buňky poškozeny specifickými protilátkami a jejich komplexy s  antigenem (imunokomplexy) – např.:
transfúzní reakce, sérová nemoc, hemolytické anémie
lPřecitlivělost stimulační
–přecitlivělost vyvolává nadprodukci některých hormonů (např. štítné žlázy)

Nemoci z autoimunity
lporušena tolerance vlastních antigenů
lnapř.: různé krvácivé a revmatické nemoci
lpříčina: zpravidla jistá antigenní „podobnost“ některých vlastních struktur s některými mikroby
62 arf
•http://mednote.co.kr

Imunologické laboratoře
lImunologické laboratoře fungují zpravidla v rámci velkých nemocnic (např. Ústav klinické
imunologie a alergologie ve FN u sv. Anny v Brně – ÚKIA), nebo v rámci klinických laboratoří.
lV některých případech (již zmíněný ÚKIA) nejde jen o laboratorní provoz, ale i o práci s pacienty,
jejich klinické vyšetřování imunologické i alergologické. Tato práce je již nad rámec našeho
povídání, patří spíše do oblasti vnitřního (interního) lékařství.

Práce imunologické laboratoře
lImunologická laboratoř vyšetřuje zpravidla krev. Podstatná může být buněčná složka (zejména bílé
krvinky), ale také plasma/sérum (humorální složky imunity).
lZákladem práce je stanovení jednotlivých složek imunity: imunoglobulinů, jednotlivých typů
lymfocytů (CD4, CD8… jejich poměr je významným markerem zánětlivých, autoimunitních a nádorových
procesů) a podobně
lStanovuje se také histamin a další složky nespecifické humorální imunity

Stanovení protilátek v imunologii
lImunologové stanovují především
–celkové množství jednotlivých tříd imunoglobulinů
–specifické imunoglobuliny proti alergenům, chladovým aglutininům, autoprotilátky, případně
cirkulující imunokomplexy antigen-protilátka
–zpravidla však nestanovují množství protilátek proti mikrobiálním antigenům, to zůstává součástí
práce mikrobiologie (serologie)

Imunoterapie (léčení imunopreparáty)
l(profylaxe, prevence i léčení chorob)
lImunizace – viz dále
lImunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity
lImunostimulace – povzbuzení nedostatečné imunity
lDesenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval
přehnaně; dávky se postupně zvyšují

Imunizace – princip
lImunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity
lImunizaci můžeme připodobnit k biblickému příběhu o hladovému muži na břehu řeky. Jak mu můžeme
pomoci?
–Nachytáme ryby – rychle se nasytí, ale ryby brzy dojdou. Obdobou je pasivní imunizace: do těla
vneseme protilátky, ty účinkují hned, ale krátkodobě.
–Naučíme ho ryby chytat – bude se umět uživit už stále, ale než se to naučí, bude mít pořád hlad.
Obdobou je aktivní imunizace: do těla vneseme antigen, tělo si začne tvořit vlastní protilátky.
Nebudou ale k dispozici hned.
–Někdy kombinujeme oba postupy: pasivní imunizace vyřeší akutní situaci, aktivní řeší problém
dlouhodobě.

Pasivní imunizace
lDo organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje.
lNevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich
tělo zbavuje (krátkodobý účinek)
lVýhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní
imunizaci zkombinujeme s aktivní (například u tetanu)

Možnosti pasivní imunizace
lNespecifická séra
–z krve mnoha dárců
–obsahují protilátky proti mnoha běžným chorobám
–obsahují i také řadu nežádoucích složek
–proto se s  jejich používáním čím dál více váhá
lSpecifické protilátky – příklady
–TEGA – proti tetanu
–HEPAGA – proti hepatitidě B
–BOSEA – globuliny proti botulismu
–GASEA – proti plynaté sněti

Aktivní imunizace
lAktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je
antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky.
lOčkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek,ale tvorbu buněčné imunity,
což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I
lOčkování živými bakteriemi se používá u tuberkulózy. Očkování se provádělo ihned po narození.
Nesmí se nepřeočkovat se, jen se kontroluje stav imunity tzv. tuberkulínovým testem. (Pokud se
očkování „ujalo“, mohlo by přeočkování způsobit komplikace, např. vřed v místě očkování.)
lBakteriny – celé usmrcené bakterie. Například starší, dnes už většinou nepoužívaný typ očkování
proti černému kašli, způsobenému Bordetella pertussis.

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II
lAnatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin
= jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti
tetanu a záškrtu.
lČištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. nové očkování proti černému kašli,
očkování proti Haemophilus influenzae b, Neisseria meningitidis aj.

Očkovací látky proti virovým nákazám
lŽivé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou
vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; donedávna na lžičce podávaná látka proti
dětské obrně (Sabinova vakcína – šlo o napodobení přirozené brány vstupu a navození slizniční
imunity).
lUsmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Příkladem je
klíšťová encefalitida, žloutenka A, Salkova vakcína proti dětské obrně.
lChemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti
hepatitidě B.

Salk a Sabin
07 2006052500751501 01 Stamp-ctc-polio-vaccine
•http://www.hindu.com/seta
•http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Stamp-ctc-polio-vaccine.jpg

Pravidelná očkování
lJsou hrazena přímo státem a jsou povinná (odmítnout je lze ze závažných důvodů.
lDnes je u nás devět onemocnění, proti nimž se očkuje tzv. očkovacího kalendáře (hexavakcína,
trivakcína MMR + veškerá přeočkování)
lZvláštní postavení má očkování proti tuberkulóze (od roku 2010 již nejsou očkovány všechny děti,
ale matka je povinna vyplnit dotazník a v případě, že patří do rizikové skupiny, kontaktovat tzv.
kalmetizační stanici, a proto se stále řadí mezi pravidelná očkování)

Očkovací kalendář 2017
ockovaci_kalendar


08 MMR-vaccine
•
Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice
04 MeaslesInjection
•http://www.brown.edu/Courses/Bio_160/Projects2000/MMR/mmrmeaslesvaccine.htm
•www.sciencemuseum.org.uk

Ostatní očkování
lVyhláška 537/2006 ve znění pozdějších předpisů rozeznává kromě pravidelných očkování také očkování
zvláštní, mimořádná, očkování při úrazech a očkování na přání. Mimořádná očkování také mohou být
výjimečně povinná (při epidemiích).
lOproti dřívějšku dnes už existují i doporučená očkování, která nejsou povinná, ale jsou hrazená –
nikoli ale přímo státem, ale ze zdravotního pojištění pacienta. Jde o očkování proti pneumokokům a
proti rakovině děložního čípku

Další očkování
lOčkování u profesionálního rizika (hepatitida B nebo i chřipka u zdravotníků, klíšťová
encefalitida u lesníků) – často je zaměstnancům hradí zaměstnavatelé, někdy je to dáno i
legislativou pro dané profesní riziko
lOčkování před cestou (žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida…)
lOčkování pro oslabené (chřipka, pneumokoková vakcína v nemocnici)
lOčkování profylaktické (vzteklina, i tetanus)
lOčkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida)

Očkování proti chřipce
lOčkovací látka se připravuje z kmenů pěstovaných na vaječných zárodcích nebo buněčných kulturách
lV poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku tzv. aviární chřipky (H5N1) a později
hlavně „prasečí“ chřipky (H1N1)
lU chřipky je ovšem třeba počítat s rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a
shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok
obnovovat

Očkování proti klíšťové encefalitidě
lČasto žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá
závažněji u dospělých, zejména starších. Do 6 let se nedoporučuje (příliš velká zátěž organismu
dítěte při současném očkování s pravidelnými očkovacími látkami)
lOčkuje se dvěmi dávkami zpravidla v.zimním období, třetí („boosterová“) dávka následuje další
zimu. Doporučuje se po třech letech přeočkovat.
lNechrání samozřejmě proti borelióze

Očkování proti pneumokokovým infekcím
lOčkování proti pneumokokům bylo první, které v nové kategorii – tato očkování nejsou povinná, ale
přesto jsou bezplatná (hrazená ze zdravotního pojištění). I když se proti němu ozývají různé hlasy,
lze toto očkování spíše doporučit.
19 Streptococcus%20pneumoniae
•http://contanatura.net/arquivo/Streptococcus%20pneumoniae.jpg

Dostupné očkovací látky
lPolysacharidová vakcína
–PNEUMO 23 (23 serotypů), vhodná jen u dospělých (například u ležících nemocných v rámci přecházení
infekčním komplikacím)
lKonjugované vakcíny (další imunologická paměť a lepší imunitní odpověď u osob s nedostatečně
vyvinutou imunitou, např. i dětí do dvou let)
–Prevenar (7 serotypů)
–Prevenar 13 (13 serotypů)
–Synflorix (10 serotypů + záškrt, tetanus a dávivý kašel)

Očkování proti lidským papilomavirům (HPV)
lMezi lidmi je známé jako „očkování proti rakovině děložního krčku“, protože cílem je opravdu
očkovat zejména proti kmenům HPV, které mají vztah k tomuto typu rakoviny
lPojišťovna v současnosti hradí očkování u třináctiletých dívek (nejúčinnější je totiž očkování u
dívek před zahájením pohlavního života)
lExistují dvě očkovací látky – SILGARD, někde též pod názvem GARDASIL, a CERVARIX

Další očkování
lproti planým neštovicím (1)
lproti různým tropickým chorobám (žlutá zimnice, japonská encefalitida, cholera a různé další –
záleží na oblasti, do které se cestuje)
lproti HIV (výzkum)
03 smallpox%20vaccine
•1
•http://www.kimtran.net

Nežádoucí účinky očkování
lBylo by nezodpovědné tajit, že očkování může mít i nežádoucí následky.
lPravda je i to, že mohou být i příčinou smrti.
lPříčinou nepříznivé reakce může být
–alergie na některou složku očkovací látky (nejen na antigen, ale i na látky pomocné)
–podráždění imunitního systému, zejména u osob s narušenou imunitou
–u oslabených virů a bakterií může i proběhnout vlastní onemocnění, ovšem velmi slabě

Jsou důvodem proč neočkovat?
lDíky očkování již lidé často zapomínají na dobu, kdy po ulicích chodili lidé s aktivní
tuberkulózou, kteří byli hrozbou pro ostatní. Zapomínají na tělesně postižené děti po prodělané
dětské obrně.
lI zdánlivě „neškodné“ nemoci, jako jsou třeba příušnice či zarděnky, hrozí komplikacemi,
poškozením plodu u těhotných a podobně.

Rizika a přínosy
lKaždý zdravotnický postup přináší riziko selhání či nežádoucích účinků
lProto také existuje velmi přísná kontrola ze strany státu (MZd, SÚKL, hygienik…) i stavovských
organizací (ČLK) a odborných společností (ČLS JEP), aby nebyly používány postupy „non lege artis“,
čili v nesouladu se současnými poznatky vědeckého poznání.
lPostupy, na kterých se všechny zmíněné instituce shodnou, mají jednoznačně prokázaný větší přínos
než riziko

„Mám právo nenechat své dítě naočkovat“.
lJe to sporné. Dítě není majetkem matky. Matka by ho neměla bezdůvodně ohrožovat na zdraví. Na
druhou stranu dítě není ani majetkem státu.
lU většiny očkování je ale ještě jeden důvod, proč „právo“ zpochybnit. Nenaočkovat dítě znamená
ohrozit třeba i cizí dítě, které nemohlo být naočkováno ze zdravotních důvodů. Čím menší je
proočkovanost populace, tím větší je riziko vzniku epidemického výskytu nemoci.

Povinné očkování: ano či ne?
lVe většině západoevropských zemí je většina očkování nepovinných.
lMáme si je ale brát za vzor? Je otázka, jak výrazně by klesla proočkovanost (u nás je zakořeněno
„k čemu mě někdo přímo nenutí, to nedělám“)
lOdborníci v některých těchto zemích nám závidí náš současný systém
lPokud ale necháme očkování jako povinné, měla by k tomu existovat vysvětlovací kampaň, nikoli
arogantní přístup ze strany státu, jak se to v minulosti někdy dělo.

Opačný extrém
lJe ale i opačný extrém: někteří lidé pod tlakem reklamy vyžadují očkování, která pro ně či jejich
děti nejsou vhodná
lNapříklad očkování proti klíšťové encefalitidě děti zbytečně zatěžuje, přitom děti jsou prohlíženy
rodiči, takže nákaza příliš nehrozí, a i kdyby k ní došlo, u dětí má mírný průběh (na rozdíl od
seniorů, kteří by se naočkovat měli)
lVěřme autoritám, pokud něco doporučují nebo nedoporučují, většinou k tomu mají dobré důvody.

Děkuji za pozornost
07 antibody-puzzle
•www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG

Děkuji za pozornost
07 antibody-puzzle
•www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG

Vyhláška 306/2012
lV roce 2012 došlo k novelizaci vyhlášky 195/2005 Sb.
lNovela byla vydána 24. září 2012 vyhláškou č. 306/2012 Sb. a její účinnost byla stanovena od 1.
října 2012. Z hlediska předcházení nozokomiálním nákazám je významná hlavně příloha č. 3
lVyhláška přinesla některé změny do zavedené praxe

Hlavní změny v hygieně rukou
lŠperky na rukou: vyhláška zakazuje nosit šperky na rukou, v operačních provozech je zakázáno i
nošení hodinek
lÚprava nehtů: „přirozené, upravené, krátké a čisté“ = nepřipouštějí se nalakované, gelové či umělé
nehty

Některé další změny stanovené vyhláškou (1)
lNová vyhláška mimo jiné reaguje na technický pokrok v oblasti desinfekce a sterilizace, ale také v
oblasti kontroly kvality desinfekce a sterilizace (zpřesnění kontrol apod.)
lPřístrojová technika a pravidelná kontrola její funkčnosti (validace)

Některé další změny stanovené vyhláškou (2)
lPřesnější popis předsterilizační přípravy zdravotnických prostředků
lPopis požadovaných testů a metod kontroly mytí, dezinfekce a sterilizace
lDvoustupňová dezinfekce doplnila již dříve existující vyšší stupeň dezinfekce (rozdíl –
dvoustupňová je pro endoskopy v trávicím traktu), problematika „pitné vody“ a její kontroly
lStabilita roztoku k vyššímu stupni dezinfekce, dodržování stanovených postupů

Některé další změny stanovené vyhláškou (3)
lPraní prádla, péče o lůžkoviny
lProblematika hlášení NN (nozokomiální nákazy) dle místa působnosti zdravotnického zařízení a ne
spádově podle místa bydliště pacienta
lKlíčový význam kvalitně zpracovaného provozního řádu nemocnice, který schvaluje příslušné OOVZ
(orgán ochrany veřejného zdraví)

K ověřování účinnosti mytí a desinfekce
lStará i nová vyhláška shodně požadují: Průběžná kontrola parametrů a ověřování účinnosti mycího a
dezinfekčního procesu v myčkách se provádí a dokladuje průběžně pravidelně pomocí záznamu ze
zařízení nebo fyzikálních nebo chemických testů nebo bioindikátorů.

K ověřování účinnosti mytí a desinfekce
lRozdíl je v tom, že se dříve požadovala kontrola minimálně jedenkrát týdně u všech mycích a
dezinfekčních zařízení.
lNyní je frekvence kontrol rozdílná podle místa umístění a charakteru pracoviště.

Konkrétní text přílohy (1)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lHygienické požadavky na příjem a ošetřování pacientů do zdravotnického zařízení a ústavu sociální
péče
la) oděv a obuv fyzických osob umístěných do péče poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a
ústavech sociální péče s výjimkou pracovišť akutní lůžkové péče intenzivní se ukládají v centrální
šatně, do skříní v pokojích nebo do skříní v prostorách k tomu určených;

Konkrétní text přílohy (2)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb. – pokračování
lb) zdravotničtí pracovníci poskytovatelů zdravotních služeb jednodenní nebo lůžkové péče včetně
pracovníků laboratoří musí nosit čisté osobní ochranné pracovní prostředky vyčleněné pouze pro
vlastní oddělení. Vyčleněnou pracovní obuv lze použít i pro další pracoviště obdobného charakteru.
Při práci na jiném pracovišti používají jen osobní ochranné pracovní prostředky tohoto pracoviště.
Zdravotnický pracovník nesmí v osobních ochranných pracovních prostředcích opustit areál
poskytovatele zdravotních služeb. Zdravotničtí pracovníci u poskytovatelů zdravotních služeb
ambulantní péče používají vhodné osobní ochranné pracovní prostředky, a to s přihlédnutím k
charakteru jejich činnosti;

Konkrétní text přílohy (3)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lc) na pracovištích, kde je prováděna chirurgická nebo hygienická dezinfekce rukou, nesmí
zdravotničtí pracovníci nosit na rukou žádné šperky. Zdravotničtí pracovníci v operačních provozech
nesmí nosit na rukou hodinky. Úprava nehtů nesmí ohrožovat zdravotní stav pacienta zejména s
ohledem na možné šíření nemocničních nákaz a nesmí bránit poskytování zdravotní péče v plném
rozsahu. Přirozené nehty musí být upravené, krátké, čisté;

Konkrétní text přílohy (4)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
ld) pro operační výkony musí zdravotničtí pracovníci používat sterilní ochranný oděv a sterilní
rukavice, masku, čepici (ochranná ústní rouška a čepice musí být používána tak, aby zakryla vlasy,
vousy, bradu, nos a ústa), obuv vyčleněnou pouze pro dané pracoviště; na operačních sálech nesmí
být používány a volně ukládány šperky, hodinky a jiné osobní předměty, mobilní telefony lze
používat pouze ve vyhrazených prostorech operačních sálů;

Konkrétní text přílohy (5)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
le) u ostatních výkonů, při kterých je porušována nebo již porušena integrita kůže a sliznic nebo
provedena komunikace s tělesnými dutinami, popřípadě nefyziologický vstup do organizmu, se ochranné
pomůcky volí ve vztahu k výkonu, zátěži a riziku pro pacienta; ochranné pomůcky musí být
individualizovány pro každou osobu a je nutno je odkládat ihned po výkonu;
lf) u poskytovatelů zdravotních služeb ambulantní péče je rozsah opatření stanovený v písmenech b)
až d) přizpůsoben charakteru prováděného výkonu;

Konkrétní text přílohy (6)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lg) k vyšetřování a léčení mohou zdravotničtí pracovníci přistupovat až po umytí rukou; hygienickou
dezinfekci rukou musí provést vždy po kontaktu s infekčním materiálem, a to po každém jednotlivém
zdravotnickém výkonu u jednotlivých fyzických osob, vždy před ošetřením pacienta, vždy po
manipulaci s biologickým materiálem a předměty a pomůckami kontaminovanými biologickým materiálem
včetně použitého prádla a nebezpečného odpadu, a před každým parenterálním výkonem a vždy při
uplatňování bariérového ošetřovacího režimu k předcházení a zabránění vzniku nemocničních nákaz;
k utírání rukou se musí používat jednorázový materiál, který je uložen v krytých zásobnících;

Konkrétní text přílohy (7)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lh) při ošetřování pacientů musí zdravotničtí pracovníci využívat bariérové ošetřovací techniky na
všech pracovištích, musí být používány pouze dekontaminované pomůcky; pracovní plochy na všech
pracovištích zdravotnických zařízení musí být vyčleněny podle charakteru vykonávané činnosti.
Bariérová ošetřovací technika musí být používána i při překladu a převozu pacientů a při výkonech
na společných vyšetřovacích a léčebných pracovištích;

Konkrétní text přílohy (8)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
li) při zjištění infekce nebo kolonizace multirezistentními mikroorganismy se toto zjištění vyznačí
ve zdravotnické dokumentaci pacienta a do propouštěcí zprávy. Kolonizace pacienta
multirezistentními mikroorganismy není důvodem k odmítnutí hospitalizace pacienta nebo přijetí do
ústavu sociální péče;
lj) k parenterálním zákrokům včetně drenáže ran a tělních dutin, zavádění močových katetrů musí
zdravotničtí pracovníci používat pouze sterilní zdravotnické prostředky a dodržovat při každém
parenterálním zákroku zásady asepse; při výměně sběrných vaků musí používat uzavřený systém odvodu
a sběru tekutin se zabezpečením před možným zpětným tokem;

Konkrétní text přílohy (9)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lk) u endoskopů a jiných optických přístrojů zaváděných do sterilních tělních dutin musí zajistit
minimálně vyšší stupeň dezinfekce; pro digestivní flexibilní a rigidní endoskopy (kromě operačních)
a laryngoskopy musí zajistit dvoustupňovou dezinfekci;
ll) pro každého pacienta je nutno používat vždy samostatnou sterilní jehlu a sterilní stříkačku; u
insulinových per se postupuje podle návodu výrobce;
lm) ošetřování stomatologických souprav i další přístrojové techniky se provádí vždy podle návodu
výrobce;

Konkrétní text přílohy (10)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
ln) při vyšetřování sterilních tělních dutin se musí používat sterilní tekutiny, pokud je
indikováno jejich použití;
lo) podávky pro manipulaci se sterilním materiálem se ukládají v konzervačním nebo dezinfekčním
roztoku k tomu účelu určeném a vyměňují maximálně do 24 hodin;
lp) opakovaně používané zdravotnické prostředky se dezinfikují, čistí a sterilizují podle návodu
výrobce. Jednorázové pomůcky se nesmí opakovaně používat ani po jejich sterilizaci;

Konkrétní text přílohy (11)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lq) použité nástroje a pomůcky kontaminované biologickým materiálem nesmí zdravotničtí pracovníci
ručně čistit bez předchozí dekontaminace dezinfekčními přípravky s virucidním účinkem;
lr) jednorázové stříkačky a jehly se likvidují bez ručního oddělování; k oddělení jehly od
stříkačky může sloužit pouze speciální pomůcka nebo přístroj. Vracení krytů na použité jehly je s
výjimkou inzulínových per nepřípustné;

Konkrétní text přílohy (12)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
ls) u osob v péči poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče a ústavech sociální péče musí být
zajištěn dohled nad dodržováním zásad osobní hygieny; před výkony a operacemi a i po nich musí být
zajištěna řádná hygienická očista;
lt) pobyt a pohyb osob ve zdravotnických zařízeních a v ústavech sociální péče musí být zabezpečen
i z protiepidemického hlediska, a to odděleným umístěním fyzických osob podle rizika vzniku,
popřípadě přenosu infekčního onemocnění;

Konkrétní text přílohy (13)
lPříloha č. 3 k vyhlášce č. 306/2012 Sb.
lu) návštěvy u pacientů musí být řízeny s ohledem na provoz, zaměření pracoviště a stav pacienta
v době, kterou určí lékař. Návštěvy používají ochranný oděv při vstupu na pracoviště akutní lůžkové
péče intenzivní;
lv) na pracovištích akutní lůžkové péče intenzivní a operačních oborů se neumisťují žádné květiny a
jiné rostliny;
lw) při manipulaci se stravou a při její přípravě se postupuje podle jiného právního předpisu.