KONCEPCE LIMBICKÉHO PŘEDNÍHO MOZKU A JEHO ÚLOHA V ŘÍZENÍ MOTIVACE A OBRANNÝCH REAKCÍ

Dubový Petr

Anatomický ústav LF MU


Struktury CNS řazené do koncepce limbického předního mozku hrají významnou úlohu v motivačních a
emočních aspektech chování člověka.

K limbickému přednímu mozku se řadí zejména tyto struktury:

čichový kortex, prefrontální kortex, gyrus cinguli a parahippocampalis, hippocampus, ncl. septales,
amygdala, ncl. accumbens, hypothalamus (zejména střední jádra vč. ncl. mammillaris), ncl. anterior
thalami, habenulární komplex

Uvedené struktury jsou propojeny řadou spojů, z nichž k nejvýznamnějším patří:

- stria terminalis spojující komplex amygdaly hlavně se septem a přední skupinou jader hypothalamu;

- fornix spojující hippocampus se septem a hypothalamem;

- cingulum spojující limbický lalok s korovými asociačními oblastmi;

- ventrální amygdalofugální svazek spojující amygdalu s hypothalamem;

- fasciculus telencephalicus medialis (MFB) představující především propojení monoaminergních
kmenových struktur s laterálním hypothalamem, septem a bulbi olfactorii.


Zapojení těchto struktur v rámci činnosti motivačních systémů vytváří vnitřní stavy, které
podněcují a usměrňují chování jedince. Motivační systémy vycházejí z potřeb udržení homeostázy, z
hodnocení vnější situace (především ohrožení), nebo z behaviorálních programů sloužících reprodukci
života. Obecně si lze představit, že tyto struktury jsou umístěny mezi senzorickými a výkonnými
systémy.

Struktury limbického předního mozku rovněž řídí obranné chování (tzv. centrální systém emocí a
stresu - CSES).

Systém patří k nejlépe poznaným motivačním celkům, a jak naznačuje jeho pracovní název, zajišťuje
především obranu proti ohrožení. Prvním předpokladem naplnění této funkce je přístup k důležitým
informacím z vnějšího i vnitřního prostředí. Struktury CSES získávají senzorické informace
z odpovídajících kortikálních oblastí několika cestami, významnou strukturou přijímající senzorické
a somatosenzorické informace představuje amygdalární komplex, který dostává rovněž
viscerosenzorické informace z ncl. tractus solitarii. Takže pro správnou funkci CSES je nezbytný
přístup ke všem informacím, které senzorické systémy přijaly. Druhým předpokladem naplnění obranné
funkce CSES je možnost zformovat obrannou odpověď, proto má CSES svými eferentními spoji pod
kontrolou všechny výkonné systémy mozku. Jde o spoje s jádry hypothalamu, která jsou spojena
s jádry sympatiku a parasympatiku v mozkovém kmeni a míše, které zprostředkovávají vegetativní
složku obranné odpovědi. Emoční stav vyvolaný ohrožením je provázen rovněž sekrecí hormonů,
katecholaminů z nadledvin, uvolňování vazopresinu a oxytocinu z paraventrikulárních a
supraoptických jader hypothalamu a adenohypofyzárních regulačních hormonů.

Přímé řízení emočního chování spočívá na četných spojích mezi limbickým předním mozkem a
motorickými strukturami. Jejich prostřednictvím může systém vyvolat všechny motorické akce, z nichž
obranná odpověď sestává (v nejjednodušším případě to mohou to být diskrétní pohyby mimického
svalstva, v nejsložitějším pak komplexní odpovědi typu obranné agrese či útěku). Patří k nim
především spoje mezi přední oblastí gyrus cinguli a motorickými oblastmi kůry a spoje amygdaly s
periaqueduktální oblastí středního mozku. Korové motorické oblasti programují složitá chování
citlivě reagující na změny situace, motorická centra středního mozku pak stereotypní vrozené
obranné odpovědi.

Zpracováno částečně podle



TEXTY K PŘEDNÁŠKÁM Z NEUROVĚD

Miloslav KUKLETA, Alexandra ŠULCOVÁ

Lékařská fakulta MU, Brno 2003