PATOFYZIOLOGIE HYPERSENZITIVITY A
AUTOIMUNITY
5. 4. 2017
Beyond Gene Discovery in Inflammatory Bowel Disease: The Emerging Role of Epigenetics
Gastroenterology. 2013 August;145(2):293-308.
Současný pohled na patogenezi nemocí
•Virulence některých parazitů
podmíněna přítomností některých
bakterií (E. histolytica a E. coli nebo
S. dysenteriae.
•Vnímavost hostitele k virové infekci
je podmíněna zvláštní konfigurací
mikroorganismů
•Infekce herpesvirem může
podmiňovat resistenci vůči
některým bakteriálním infekcím.
•Antibiotika mohou signifikantně
změnit složení mikroflóry.
•Jasná korelace zjištěna mezi
mnohými nemocemi a dysbiózou.
•Široké užívání antibiotik může být
významné ve vztahu k
dramatickému nárůstu
autoimunnich nemocí v posledních
letech.
•Parazitární infekce naopak
podporují resistenci vůči rozvoji
autoimunitních nemocí.
EFEKT INTERAKCE BAKTERIÍ, VIRŮ A EUKARYOT
VE ZDRAVÍ A NEMOCI
19.4.2017
3
Cell 2012; 148: 1258–1270
ROZVOJ STŘEVNÍ MIKROFLÓRY
19.4.2017
4
Až do porodu je GIT plodu sterilní, po narození začíná kolonizace GIT novorozence. Podle typu porodu se tato iniciace
podobá kolonizaci kůže (cisařský řez) nebo kolonizaci vaginální (vaginální porod). Během prvních týdnů života je snížena
aktivita TLR, což zřejmě umožní stabilizaci střevní kolonizace. Po zavedení pevné výživy se zvyšuje diverzita střevní
mirkoflóry a střevní kolonizace se začíná podobat dospělému jedinci. V té době se imunitní systém „učí“ rozlišovat mezi
„hodnými“ a patogenními bakteriemi. V dospělém věku je dosaženo relativně stabilního (interindividuálně odlišného)
složení střevní mikroflóry, s dominantním zastoupením Bacteroidetes a Firmicutes. Různé nemoci se signifikantně liší
změnami ve střevní mikroflóře a produkci cytokinů v GIT.
Cell 2012; 148: 1258–12
Probiotics demonstrating a beneficial effect in clinical studies of eczema.
Type of clinical study Probiotic
Treatment Lactobacillus rhamnosus GG
Lactobacillus rhamnosus HN001
Lactobacillus sakei KCTC
Lactobacillus acidophilus La-5
Lactobacillus acidophilus*
Lactobacillus salivarius LS01
Lactobacillus fermentum VR1
Bifidobacterium lactis Bb12
Bifidobacterium lactis UABLA-12**
Bifidobacterium bifidum
Prevention Lactobacillus rhamnosus GG
Lactobacillus rhamnosus LC705
Lactobacillus paracasei F19
Bifidobacterium breve Bb99
Propionibacterium freudenreichii***
IMUNITNÍ SYSTÉM A JEHO FUNKCE
snížená resistence k
infekcím
patologická reakce na
vnější antigeny
patologická reakce na
vnitřní antigeny
snížený imunitní dohled
imunodeficience
alergie
autoimunita
onkologická onemocnění
rozlišuje užitečné a škodlivé
zajišťuje obranu organismu
zajišťuje imunitní dohled
navozuje mechanismy tolerance
PROTILÁTKOVÁ ODPOVĚĎ-ČASOVÝ PRŮBĚH
HLA - VÝVOJ IMUNITY
 HLA jsou membránové glykoproteiny, které
představují vrchol organizace fungování
imunitního systému
 ve vývoji imunitního systému se objevují až u obratlovců
HLA – MHC-6P21.3
 HLA molekuly jsou zodpovědné za histokompatibilitu slučitelnost
tkání
 kombinace HLA molekul je unikátní u každého jedince
 jediný příklad shody HLA molekul představují jednovaječná
dvojčata
 HLA molekuly jsou zodpovědné za odvržení transplantátu
 histokompatibilní molekuly v této situaci fungují jako
antigeny, které vyvolají imunitní odpověď zaměřenou na
odvržení štěpu
 v této souvislosti se tyto molekuly nazývají transplantační či
histokompatibilní antigeny
.
STRUKTURA HLA MOLEKUL
 HLA molekuly se dělí na 2 hlavní třídy: I. a II.
třídy
 HLA molekuly obou tříd jsou glykoproteiny,
heterodimery, složené ze dvou řetezců
 Struktura HLA molekul obou tříd umožňuje
vazbu antigenu a kontakt s receptory T
lymfocytů
HLA GENY
 mezi HLA III.třídy patří složky komplementu, TNF,
HSP a další
HLA oblast
D HLA III.třídy B C E A G F
DP DQ DR
chromozom 6
HLA A ANTIGENY
 antigeny, které jsou předkládány imunitnímu
systému v kontextu s HLA molekulami, pocházejí
jednak z extracelulárního prostředí, tak zvané vnější
antigeny, jednak jsou lokalizovány uvnitř buňky, tak
zvané vnitřní antigeny.
 povaha vnitřních a vnějších antigenů se výrazně liší,
každý indukuje zcela jiný typ imunitní reakce
 vnitřní antigeny jsou prezentovány v souvislosti s
HLA I. třídy
 vnější antigeny jsou prezentovány v souvislosti s HLA
II. třídy
PREZENTACE ANTIGENU
 Antigeny jsou molekuly, které vyvolají imunitní odpověď.
 Antigeny jsou většinou proteiny či glykoproteiny, nebo
polysacharidy.
 Antigeny pocházející z vnějšího prostředí se do
organismu dostanou přes gastrointestinální trakt,
respirační trakt, kůži nebo arteficiálně např. injekčně.
 Antigeny vnitřní se nacházejí přímo v buňkách, může se
jednat např. o proteiny kódované virovými geny nebo
proteiny kódované mutovanými geny v nádorově
změněných buňkách.
CESTY ZPRACOVÁNÍ ANTIGENU
exogenní antigeny, HLA II.třídyendogenní antigeny, HLA I.třídy
CD NOMENKLATURA
CD3 = T řada
CD4 = T pomahače (helpery)*
CD8 = cytotoxické T*
CD19 = B řada
CD10 = nezralé lymfoidní buňky*
CD34 = progenitory*
*i jiné buňky
CD40/CD40L
Mechanismus (kůže, sliznice, kůže) Nemoc
Řízen IgE (akutní) • Akutní kopřivka (puchýře, angioedém nebo
obojí)
• Kontaktní kopřivka
• Atopický ekzém/dermatitis
• Anafylaxe
• „Food-associated“, „exercise-induced“
anafylaxe
• Orální alergický syndrom (potravní alergický
syndrom asociovaný s přecitlivělostí na pyly)
• Náhlá gastrointestinální hypoersinzitivita
Řízený buňkami (opožděný/chronický
začátek)
• Atopický ekzém/dermatitis
• Enterokolitický syndrom indukovaný proteiny
• Alergická proktokolitida indukovaná
potravinovými proteiny
• Alergická kontaktní dermatitis
• Heinerův syndrome (plicní hypersenzitivní
onemocnění u dětí indukované potravními
alergeny, někdy s potižením ledvin)
Kombinovaný IgE a řízený buňkami
(opožděný/chronický začátek)
• Atopický enkzém/dermatitis
• Eozinofilní esophagitis
• Eozinofilní gastroenteritis
ANAFYLAXE INIUKOVANÁ CVIČENÍM (EIAN)
 Výskyt anafylaktických symptomů (kožní, GIT, respirační a kardiovaskulární
smptomy) rozvíjejících se po fyzickém cvičení.
 U třetiny případů výskyt kofaktorů [příjem potravy, teplota prostředí (teplo
nebo zima) a léky (NSAIDs)].
 Pokud jsou ve hře faktory ingesce potravy, jedná se o „food-dependent
EIAn (FDEIAn)“. Zelenina, oříšky, maso, mořské potraviny. Přítomnost ω5gliadinu
v pšenici, pokud dochází během trávení k senzitizaci na pšeničný
„lipid transfer protein“ (LTP).
 Patofyziologické mechanismy: zvýšená nebo porušená permeabilita v
GIT, alterace tkáňové podpory IgE cross-linking transglutaminázou,
zvýšená exprese cytokinů, redistribuce krve během cvičení s následnou
degranulace mastocytů a změny v pH. Zatím jen hypotézy.
 Prevence: zatím spekulace: pacient musí být vybaven autoinjektorem s
epinefrinem.
„FOOD INDUCED“ ALERGIE
 Nepříznivá reakce organismu na komponenty potravy
indukovaná imunitním systémeme.
 Většinou řízena IgE (hypersenzitivita i. typu)
 Typy: anafylaxe, „food-dependent exercise-induced“
anafylaxe (FDEIA) a „oral allergy syndrome“ (OAS).
 Dvě třídy:
 2. třída: pylové alergie způsobují přecitlivělost na
rostliny [„pollen-food allergy syndrome“ (PFAS)].
 1. třída: obvykle potravinové alergeny (glykoproteiny)
reagující na teplo, enzymy a nízké pH velikosti 10 to 70
kD. Způsobují alerginizaci cestou GIT a zodpovídají za
systémové reakce.
Antigeny způsobující alergickou rinitidu a astma
ALERGIE A ATOPIE
Atopie:
 Familiární výskyt
 Charakteristické reakce na alergeny z prostředí
 Přítomnost cirkulujících protilátek.
 IgE protilátky přítomny u 30-40% populace
 Korelace mezi IgE hladinami v séru a hyperreaktivitou
dýchacích cest.
 Genetické faktory a faktory prostředí ovlivňují hladiny
IgE.
 Kandidátní geny pro IL-3, IL-4, IL-5, IL-9, IL-13 a GM-CSF –
cluster na 5q31-33.
 Hygienická teorie vzniku astmatu
Asian Pac J Allergy Immunol
2016; 34:98-108
Asian Pac J Allergy Immunol 2016; 34:98-108
Mutat Res. 2010 August 7; 690(1-2): 24–39.
doi: 10.1016/j.mrfmmm.2009.09.005
Atopické astma bronchiale
Alergen proniká přes epitel
dýchacích cest. Interakcí s
antigen prezentující buňkou
(APC) se dostává do spádové
lymfatické uzliny, kde je pomocí
CD4+ antigen prezentován Th2
lymfocytům.
Ty se aktivují a produkují
cytokiny (IL-13 – zvýšená
sekrece hlenu; IL-4 –tvorba IgE
B-buňkami; IL-5 eosinofilie).
IgE se vážou na mastocyty a
pokud se dostanou
perivaskulárně (senzitizace, zánět
v plicním řečišti-TLR4), čekají
na opakovaný střet s alergenem.
Pokud dojde k vazbě alergenu
na IgE na bazofilu, dochází k
jeho degranulaci a uvolňuje se
histamin aj. (= vazodilatace,
bronchiolokonstrikce)APC, antigen-presenting cell; EpC, epithelial cell; GM-CSF, granulocyte
monocyte colony stimulating factor; MHC, major histocompatibility; TCR, T cell
receptor; TSLP, thymic stromal lymphopoietin
The loss of universal helminth infection as occurred in earlier human evolution may alter the numbers or types of
bacterial and fungal commensals and thus affect normal mucosal tissue homeostasis. In susceptible or highly
exposed individuals, such alterations might alter the balance between immunotolerance, immunosurveillance and
nutrient extraction. This imbalance may contribute to the appearance of inflammatory systemic dysregulation at
mucosal surfaces, resulting in increases in asthma and allergic diseases, particularly in the setting of
environmental changes that have increased exposure to indoor allergens and pollutants, and even to increases in
obesity, which can be a risk factor for severe asthma.
Heterogenita astmatu. Astma bronchiale je komplexní onemocnění způsobené mnoha
fakotry. Rozlišujeme alergické, nealergické a intrinsické astma; u některých pacientů
pozorujeme příznaky všech forem. Alergické astma je indukováno alergeny a je řízeno
mechanismy TH2 imunitní odpovědi. Nealergické astma je způsobeno znečištěným
ovzduším nebo infekcí. Na rozvoji této formy se nepodílí cesta TH2.
Clinical asthma
phenotype
Requirement
for TH2 cell Mechanisms or effector cells
Allergen Yes IL-4, IL-5, IL-9, IL-13, TSLP, IL-25, IL-33, IL-17?
CD4+ cells, DCs, eosinophils, mast cells,
basophils, NKT cells
Viral infection No IL-13? (TH2 cytokines?) alveolar
macrophages, NKT cells (innate immune
cells)
Air pollution, cigarette
smoke, diesel particles,
smoke
No IL-17, oxidative stress, small particles,
neutrophils, NKT cells
Aspirin No Leukotrienes, loss of prostaglandin E2
Obesity No Oxidative stress?
Severe, steroid resistant No IL-17, neutrophils, NKT cells?
Exercise, cold air No Heat transfer, change in mucosal
osmolality, cytokines?
Intrinsic ? Smooth muscle irritability?
Iniciace alergické imunity je spuštěna interakcí alergenů s
epiteliálními buňkami, což má za následek uvolnění cytokinů
TSLP (“thymic stromal lymphopoietin“), IL-33 a IL-25. TSLP
řídí pohyb a zrání dendritických buněk (DC), které podporují IL-
4 produkci (zeleně) v pomocných T-buňkách. Kompetentní buňky
se posunují do folikulárních oblastí lymfatické uzliny a vyzrávají
do buněk Th2, které produkují IL-4, a modulují „zapnutí“ B
buněk do izotypu, který produkuje IgE. IgE se váže na mastocyty
a bazofily a prodlužuje jejich přežití a facilituje pro alergen
specifickou aktivaci těchto buněk. IL-33 podporuje uvolnění IL-4
z bazofilů. IL-33 a IL-25 podporuje uvolnění IL-13 a IL-5 z
tkáňových IL25R+ buněk (tyto buňky také uvolňují IL-6, který
podporuje maturaci B lymfocytů a zlepšuje funkci regulačních Tbuněk).
IL-4, IL-5 a IL-13 z těchto buněk podporují finální
diferenciaci a povolávání Th2 buněk do tkáně, alternativní
aktivaci makrofágů (AAM) a povolávání eozinofilů. Tyto efekty
jsou výrazně podpořeny aktivací tkáňových Th2 buněk, které dále
zvyšují efekt Th2 cytokinů na epiteliální buňky, hladkou
svalovinu a stromální matrix. Tvoří se paměťové T- a B-buňky,
které urychlují reakci na opakovanou stimulaci alergenem.
TSLP
 TSLP – uvolňován primárními lidskými
epiteliálními buňkami jako odpověď na
mirkobiální produkty (peptidoglycan,
lipoteichoická kyselina a dvojvláknová
RNA), fyzikální poškození a prozánětlivé
cytokiny (IL-1β a TNF).
 Exprese TSLP detekována a dýchacích
cestách astmatiků
 Exprese TSLP mRNA koreluje se závažností
poškození.
Indukce a efektorové mechanismy u hypersenzitivity I. typu.
Antigen prezentující buňky
v plicích.
(a) Klíčové jsou
dendritické buňky
(DCs). Po zpracování
antigenu DCs
indukují antigen
specifickou TH2
buněčnou odpověď.
TCr, T cell antigen
receptor.
(b) Jako APC mohou
působit také jiné
buňky, které jsou
schopny iniciovat TH2
odpovědi. Jsou to
bazofily, eozionofily,
mastocyty a přirození
zabíječi, kteří
exprimují MHC class
II a kostimulační
molekuly.
SCF, stem cell factor;
LTC4, leukotriene C4; Lin,
lineage.
Mastocyty s IgE uvolňují
granula a mocné chemické
mediátory, které způsobují
charakteristické příznaky
alergie.
Pro patogenezu astmatu je klíčová
aktivace adaptivní imunity, ale
důležitá je také účast nespecifické
imunity, tedy nezávislé na stimulaci
alergenem.
IL-25 indukuje TH2 cytokiny (IL-5 a
IL-13) z přirozených helperů v
nepřítomnosti f TH2 buněk a
stimuluje NKT buňky k produkci
IL-13, což podporuje AHr a
remodelaci dýchacích cest.
IL-33 acts on multiple targets; it
stimulates mast cells, eosinophils,
basophils, natural helper cells and
NKT cells to elicit TH2 cytokines.
TSLP activates mast cells and NKT
cells to secrete TH2 cytokines. The
finding of these cytokines, IL-25, IL-
33 and TSLP, and cells of the innate
immune system greatly extends
understanding of the pathogenesis of
asthma.
Thymic stromal lymphopoietin-
TSLP
SPECIFICKÁ IMUNITA V PATOGENEZI ASTMATU
 The induction of adaptive immunity requires antigen-presenting cells (APCs), and
dendritic cells (DCs) are the main type of APC involved in the induction of TH2
responses to allergens in asthma. In the lung,
 DCs can be found throughout the conducting airways, interstitium, vasculature
and pleura and in bronchial lymph nodes. Lung DCs express many receptors,
including Toll-like receptors, Nod-like receptors and C-type lectin receptors and
upregulate the expression of several costimulatory molecules (such as CD80 and
CD86) and chemokines (such as CCL17 and CCL22) that attract T cells, eosinophils
and basophils into the lungs.
 In humans, monocyte-derived conventional DCs promote TH2 responses by
secreting proinflammatory cytokines and upregulating the expression of
costimulatory molecules after antigen stimulation. Together these findings indicate
that lung DCs are the main APCs and are necessary for TH2 cell stimulation during
airway inflammation.
PATOGENEZE ASTMATU
 Antigen-prezentující buňky (dendritické) aktivují Th2 T
buňky a způsobují uvolnění cytokinů z těchto buněk,
které atrahují mastocyty a eozinofily.
 IL-9 a IL-4 aktivují mastocyty k uvolnění LTC4, PGD2 a
histaminu, které působí na hladkou svalovinu a cévy.
 IL-3, IL-5 a GM-CSF přitahují eozinofily; ty jsou přitahovány
také chemokiny, které působí přes receptory typu 3 C-C
(CCR-3, tj. eotaxin, RANTES, MCP-1, -3 a -4).
 Aktivované eosinofily uvolňují LTC4, MBP (větší bazofilní
protein), ECP (eozinofilní kationtový protein) a
peroxidázu (EPX), která jsou pro epiteliální buňky toxické.
 IL-4 a IL-13 produkované aktivovanými T buňkami udržují
alergickou reakci a způsobují sekreci hlenu a kontrakci
hladké svaloviny.
KLINICKÉ PŘÍZNAKY ASTMATU
 Bronchioly se zužují.
 Rozvíjí se atelektáza (mikroskopická, segmentální
nebo lobární) v důsledku kompletní obstrukce
hlenovou zátkou nebo v důsledku edému
dýchacích cest.
 Pokles poměru ventilace/ perfúze vede ke snížené
saturaci arteriální krve kyslíkem.
 Hyperinflace plic a hyperexpanze hrudníku snižuje
funkčnost a účinnost dýchacího svalstva.Rozvíjí se
emfyzém.
Interakce genů a prostředí v patogeneze astmatu
Key: EpC, epithelial cell.
Mutat Res. 2010 August 7; 690(1-2): 24–39.
doi: 10.1016/j.mrfmmm.2009.09.005
Remodelace dýchacích cest u astmatu
Key: ASM, airway smooth muscle; ECM, extracellular matrix; EMTU, epithelial
to mesenchymal trophic unit; Epc, EpC, epithelial cell; TGF-β, transforming
growth factor-β.
Mutat Res. 2010 August 7; 690(1-2): 24–39.
doi: 10.1016/j.mrfmmm.2009.09.005
REMODELACE DÝCHACÍCH CEST
 U chronického astmatu dochází k alteraci struktury a
funkce formovaných elementů dýchacích cest.
 Depozice matrix proteinů, otok a celulární infiltrace vedou
k expanzi submukózy, což vede ke ztluštění hladké
svaloviny a zúžení dýchacích cest.
 Otok adventicie vede k retrakčním silám z okolních alveolů
na velké ploše, což vede k snazšímu uzávěru dýchacích
cest.
 Společně s alterací kontraktility hladké svaloviny se rozvíjí
bronchiální hyperresponzivita.
 Epitel. Ztráta ciliárního epitelu. Metaplazie.
 Epiteliální bazální membrána.
 Depozice kolagenů (typy I, III a V) v lamina reticularis.
 Depozice lamininu, tenascinu a fibronektinu + kolagenů
vede ke ztluštění bazální membrány
REMODELACE DÝCHACÍCH CEST
 Makrofágy a lymfocyty. Zmnožené ve slizničních
membránách dýchacích cest a v alveolech.
 Makrofágy mají roli ve vychytávání a prezentaci antigenů a
alergenů lymfocytům.
 Uvolňují prostaglandiny, thromboxan,leukotrieny C4 a B4 a
faktor aktivující destičky). CD4 lymfocyty (helpery) jsou
aktivovány. Uvolňují cytokiny, které ovlivňují migraci a aktivaci
mastocytů (IL-3, IL-4, IL-9) a eosinofilů (IL-3, IL-5, GM-CSF).
 Produkce Il-4 udržuje Th2 fenotyp, což podporuje produkci IgE
B lymfocyty.
 Selektivní upregulation Th2 T buněk.
 To je zřejmě ovlivněno zejména dendritickými buňkami.
AUTOIMMUNNÍ NEMOCI(AIDS)
 Epidemiologie: 8,5% osob v populaci
 Orgánově specifické [diabetes T1D, autoimmunní
nemoc štítné žlázy (AITD)] nebo
 Multiorgánové postižení nebo systémová manifestace
[(systémový lupus erythematosus (SLE)].
 Většina AIDs [rheumatoidní arthritis (RA), ankylózní
spondylitis (AS), inflammatory bowel disease (IBD) a
roztroušená skleróza (MS)] má orgánovou predilekci
postižení, ale často jsou přítomny také klinické
manifestace poruch mimo tento orgán.
 Důvody této odlišné manifestace jsou nejasné; podíl
genetiky a epigenetiky.
Genome Medicine 2012, 4:6
AUTOIMMUNNÍ NEMOCI(AIDS)
 Některé rysy společné:
 Predominance výskytu u žen
 Produkce autoprotilátek (např. anticitrulinátové peptidové protilátky
přítomny u 70 až 80% pacientů s RA patients).
 Familiární výskyt – sdílená genetická predispozice
 Společný výskyt („clustering“) jistých autoimunit mezi příbuznými s RA, MS,
SLE, T1D aj.
 Snad inverzní clustering RA a MS.
 Zřejmě extenzivní sdílení rizikových alel v rámci tohoto spektra nemocí.
 Účast genů signálních cest řídících vrozenou imunitu, imunitní signalizaci
diferenciaci T-buněk a cytokiny a chemokiny.
 U RA je více než 50% nebo více rizikových alel sdíleno s celiakií, psoriázou,
MS, SLE, T1D, AS a AITD.
 Crohnova nemoc a ulcerativní kolitida společně sdílejí mnoho alel, ale
relativně málo s dalšími AIDs.
Genome Medicine 2012, 4:6
Autoimunitní
onemocnění
Hlavní fenotypické rysy
Celiakie Netolarence gluténu s malabsorpčními průjmy, s vilózní
atrofií střevní sliznice
Diabetes I. typu (T1D) Hyperglykémie a makro- a miroangiopatií
Zánětlivá onemocnění střeva
(Crohnova nemoc - CN a
ulcerózní kolitida - UC)
Transmurální leze v GIT (CN);
superficiální kontinuální ulcerace tlustého střeva (UK);
Rheumatoidní artitida (RA) Chronické zánětlivé onemocnění kloubů s jejich
potenciální destrukcí
Juvenilní idiopatická artritida Klinicky heterogenní skupina nemocí s chronickou
zánětlivou artritidou u dětí
Roztroušená skleróza Chronické zánětlivé onemocnění CNS s demyelinizací
Systémový lupus erytematosus Multiorgánové postižení
Spondyloartropatie Chronické zánětlivé onemocnění charkteristické axiální a
periferní artritidou, entesitidou, dactilitidou a
extraartikulární manifestací (uveitida, postižení kůže)
Genome Medicine 2012, 4:6
Genome Medicine 2012, 4:6
Anti-citrullinated protein antibodies in sera
of patients with rheumatoid arthritis.
Antigen
Sensitiv
ity (%)
Specificity
(%)
Assay Correlation
Keratine 36–59 88–99 ELISA Early disease
Filaggrin 76 96
ELISA
CCP-1
Unknown
CCP-patients
peptide libraries
75.4 94.4–99
ELISA
CCP-2
Severity and erosive disease
CCP-
combinatorial
peptide libraries
75–
81.6
92–96.8
ELISA
CCP-3
Early disease
Fibrinogen/fibrin
60.9–
83
95–98.7
Immuno
blotting
Unknown
Vimentin 47 98
Immuno
blotting
Severity and erosive disease
MCV 64–82 97–98 ELISA Severity and rapid erosive disease
Collagen type II 41 94 ELISA
Early acute inflammation and early radiographic
damage
Collagen type I 32 99 ELISA Unknown
alpha-enolase 37–62 98 ELISA Unknown
BiP 95 Not known
Immuno
blotting
Unknown
HSP-90 29 96 ELISA Interstitial
Karbamylace se objevuje na různých aminokyselinách různými mechanismy.
Homocitrulin je o jednu metylenovou skupinu delší a je tvořen z lysinových zbytků po
reakci cyanátu, který je v těle přítomen v rovnováze s ureou. Většinou se tato reakce se
uskutečňuje během zánětu, kdy dochází k uvolňování myeloperoxidázy z neutrofilů.
MPO convertuje thiocyanát na cyanát, což zastaví karbamylaci.
PTM: post-translational modification; PC: plasma cells
Děkuji vám za pozornost