Ekonomika a pojišťovnictví 16.Dostupnost zdravotní péče 17.Účinnost a efektivita 18.Kvalita zdravotní péče 19.Role státu ve zdravotní péči 20.Zdravotní politika Vyhodnocení funkce zdravotnických systémů Vyhodnocení •Proces kritického zvážení míry úspěchu v dosažení cíle na základě pevně stanovených kritérií. • Hlavní kritéria •Nejčastějšími hodnotícími kritérii jsou: –Produktivita –Účinnost –Efektivita –Kvalita –Dostupnost –Ekvita Produktivita •V ekonomii je definována jako množství výrobků připadajících v průměru na jednoho pracovníka. • •Výrobkem ve zdravotnictví jsou odborné činnosti, zdravotní služby, léčebné, preventivní, laboratorní výkony apod. • •Produktivita je tedy výkonnost – např. průměrný počet vyšetřených pacientů, operací, návštěv v rodině na jednoho lékaře a hodinu. Produktivita •Produktivita nemocnice –ukazatele využívání lůžkového fondu (obložnost, obrat lůžka, průměrná ošetřovací doba) –počet hospitalizovaných na 1000 obyv. spádové oblasti aj. •Je nezávislá na účinnosti, efektivitě a kvalitě – musí být hodnocena spolu s těmito ukazateli. Ukazatel „cena – výkon“ •Kromě produktivity práce (výkonnosti) je důležitá také cena služeb. • •Ukazatel „cena – výkon“ –Kolik stojí jeden ošetřovací den v nemocnici. –Jaká je cena jednoho vyšetření na počítačovém tomografu apod. – •Snižování nákladů je žádanou součástí hodnocení zdravotnických služeb. • Účinnost a efektivita Účinnost (effectiveness) •Definujeme jako míru dosažené změny ve srovnání s výchozím stavem nebo s předem stanoveným cílem. • •Změnou ve zdravotnictví je obvykle zlepšení zdravotního stavu –objektivně (vyléčení, prodloužení života, redukce symptomů, navrácení pracovní schopnosti) –subjektivně (spokojenost s výsledkem ošetření) • Účinnost (effectiveness) •Individuální úroveň – účinnost terapie (postupy, léky) • •Populační úroveň – účinnost zdravotnického programu (preventivní programy) • •Obtíže s hodnocením účinnosti –zvláště u populačních opatření – mnoho intervenujících faktorů, dlouhá doba od zavedení programu do prvních výsledků • • •Skutečná účinnost nových léčiv a terapeutických procedur (prověřená dlouhodobými epidemiologickými studiemi) je „neznámá“ð intuitivní, manipulovatelná polypragmazie ð nízká efektivita léčebné medicíny. Efektivita (efficiency) •Efektivita je snaha s minimálními prostředky dosáhnout maximálního prospěchu. •Je to vztah mezi vstupními náklady a výstupním cílem. •Ve zdravotnictví jde o to organizovat zdravotní péči tak, abychom dosahovali zlepšení zdravotního stavu a uspokojování zdravotních potřeb s nejmenšími finančními náklady. •Při hodnocení efektivity se nikdy nesmí ztrácet ze zřetele, že nejde primárně o zisk, ale o humánní hodnoty, o zdraví lidí a celé společnosti. • Metody stanovení efektivity • •Metoda „cena – zisk“ (cost–benefit) •Metoda „cena – účinnost“ (cost–effectiveness) •Metoda „cena – utilita“ (cost–utility) • Metoda „cena – zisk“ •Užívá se, pokud lze výstup zdravotní péče měřit ve stejných jednotkách jako náklady, tj. v korunách –Zkrátíme-li účinnou léčbou dobu hospitalizace, zisk lze vyjádřit ušetřenými provozními náklady v korunách. –Zkrácení doby pracovní neschopnosti lze přibližně ocenit přínosem vyléčeného člověka pro národní hospodářství v korunách. •Analýza: Cenu a zisk porovnáváme pomocí podílu (kolikrát) nebo rozdílu (o kolik) je cena větší nebo menší než zisk. •Obtíže: Převedení výstupu na peníze. (Jak penězi vyjádřit např. záchranu života?) Metoda „cena – účinnost“ •Výstup zdravotní péče můžeme vyjadřovat obvyklými biomedicínskými ukazateli, úmrtností, nemocností apod. •Analýza: Srovnávání několika léčebných postupů (nebo preventivních programů), u kterých se sleduje cena a účinnost, vyjádřená např. počtem odvrácených úmrtí nebo počtem dnů rekonvalescence. •Obtíže: –Metoda je vhodná, když máme rozhodnout mezi postupy (programy), jsou-li stejně velké buď ceny, nebo náklady. Avšak jsou-li cena i náklady srovnávaných postupů (programů) rozdílné, nejde o ekonomické, ale sociálně-etické rozhodnutí. Metoda „cena – utilita“ •Výstupem je míra subjektivně pociťovaného zdraví. Používají se standardizované dotazníky. Oblíbenou mírou utility je QALY (Quality Adjusted Life Years). • Analýza: Srovnávání efektivity různých operačních výkonů. – –Po operaci jsou pacienti dlouhodobě sledováni – počítají se dny, po které se cítí bez potíží. Součet dnů se dělí 365, čímž dostaneme upravené roky QALY. Známe-li cenu operačního výkonu, lze stanovit cenu za jeden rok QALY a následně určit, která intervence poskytne jeden rok QALY za nejnižší cenu. Alokační efektivita •Z ekonomického hlediska je považováno za racionální vkládání prostředků do takových oblastí, které přinášejí největší zisk. • –Ve zdravotnictví je tendence pokládat za výsledek zdravotní péče zdravotnické služby – jejich kvantitu a kvalitu. Jsou to však jen meziprodukty – skutečným výsledkem je zdraví jedince či populace. – –Nejlepší účinnost a nejvyšší efektivita dílčích zdravotnických služeb mohou, ale nemusí zaručovat nejlepší účinnost, ani nejvyšší efektivitu zdravotnického systému jako celku. Hodnotící vztahy v systému zdravotní péče Kvalita zdravotní péče Kvalita •Intuitivně chápaný pojem •Subjektivita •Z toho plyne i nespočetné množství výkladů a definic: –Dělat správné věci správným způsobem. –… způsob provedení výkonu podle platných odborně technických norem. –Souhrn všech možných hodnotících kritérií, jako jsou: odbornost, účinnost, efektivita, utilita, potřebnost, neškodnost, spravedlnost, lidská důstojnost. Kvalita zdravotní péče •Hodnocení kvality péče znamená měření a posuzování –medicínských –technických –ekonomických –interpersonálních –psychologických a jiných aspektů zdravotnických služeb. Kvalita zdravotní péče •Posuzování podléhají všechny 3 články systému: 1.struktura –zařízení a jejich vybavení, odborná způsobilost pracovníků, organizace práce aj. 2.proces –styk pacienta s lékařem, aktivity všeho druhu, řízení aj. 3.výsledky –objektivně měřitelné výstupy, spokojenost pacientů apod. Kvalita zdravotní péče z hlediska pacienta • •navrácení zdraví, •fyziologické, pracovní a jiné sociální funkce, •spokojenost se službami a zacházením Kvalita zdravotní péče z hlediska lékaře • •dobré provedení odborně technické stránky ošetření Kvalita zdravotní péče z hlediska řídícího subjektu • •ekonomická stránky provozu a bezkonfliktnost vztahů Dostupnost zdravotní péče Dostupnost •Je jedním z důležitých cílů všech zdravotních systémů. • •Důležité je najít „správnou“ míru dostupnosti (včasná pomoc x plýtvání). • Základní dimenze dostupnosti •Geografická •Ekonomická •Organizační •Odborně medicínská •Časová •Psychosociální •Sociokulturní • Geografická dostupnost •rozmístění zdravotnických služeb různých specializací •jde o zajištění akceptovatelné vzdálenosti od zdroje péče •rozmístění obyvatelstva v jednotlivých oblastech •dopravní trasy • Ekonomická dostupnost •Je dána úhradou nákladů, typem pojištění a mírou spoluúčasti. •Ve všech vyspělých zemích existuje zdravotní pojištění. •Hodnotí se jaká část obyvatelstva je pojištěna a jaká péče se z pojištění hradí. • Odborně medicínská dostupnost •Dostupnost různých typů zdravotnických služeb (specializace) • •Vysoce specializované zdravotnické služby jsou obvykle velmi nákladné a jsou koncentrovány do velkých měst • Časová dostupnost •zdravotní péče by měla být VČASNÁ, tedy ne nutně co nejrychlejší •je ovlivněna vzdáleností mezi místem bydliště a zdravotnickým zařízením, cestovní vzdáleností, cestovním časem – jde o celkovou dobu až k poskytnutí péče •čekací listy (na operaci) •záchranná a pohotovostní služba • • Psychosociální dostupnost •Motivace k vyhledání zdravotnické služby –důvěra (v medicínu, ke zdravotnickým pracovníkům a zdravotnickým zařízením) –zájem o zdraví –vnímání hrozby nemoci –ochota spolupracovat • • Organizační dostupnost •Překážky administrativního rázu – potřeba doporučení od praktického lékaře k návštěvě specialisty. •Vytvoření spádových oblastí. • Sociokulturní dostupnost •Sociokulturní faktory, které mohou ovlivňovat orientaci občanů ve zdravotním systému a tím i poptávku po adekvátní péči. • •Patří sem vzdělání, etnická příslušnost, odlišné náboženské normy ve vztahu k tělu, jazykové problémy apod. • 19. ROLE STÁTU V PÉČI O ZDRAVÍ Odpovědnost za zdraví • •Péče o zdraví není jen záležitostí jednotlivce ani jen záležitostí státu. V odpovědnosti za zdraví je třeba hledat rovnováhu mezi rolí občanů a státu. • Právo na zdraví •Právo na život •Právo na ochranu zdraví •Právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění Úkoly státu v péči o zdraví •tvorba koncepce systému péče o zdraví •zajištění dostupnosti zdravotní péče •slaďování zájmů různých účastníků zdravotní péče •odpovědnost za efektivní využívání prostředků určených na zdravotní péči Role státu v péči o zdraví dle WHO • 1)garantuje dostupnost základní zdravotní péče pro všechny občany a stanoví pravidla za jakých jsou různé druhy péče poskytovány 2)v různé míře se podílí na financování zdravotní péče 3)je v různé míře vlastníkem zdravotnických zařízení 4)rozhoduje či spolurozhoduje o podmínkách pro výkon lékařského povolání 5)reguluje přímo nebo nepřímo ceny lékařských služeb a usměrňuje konkurenci • Role státu v péči o zdraví dle WHO 6)zajišťuje protiepidemickou službu a významně se podílí na snižování environmentálních rizik 7)významně podílí na výchově lékařů a ostatních odborníků ve zdravotnictví 8)prostřednictvím různých orgánů monitoruje zdravotní stav populace, aktuální problémy populačního zdraví řeší ve spolupráci s odborníky a občanskými sdruženími, či samosprávnými orgán 9)přímo nebo nepřímo podporuje lékařský výzkum 10)prostřednictvím svých orgánů spolupracuje s WHO v oblasti ochrany zdraví mezi zeměmi • • 20. ZDRAVOTNÍ POLITIKA Zdravotní politika •projev zájmu a odpovědnosti za zdraví lidí a výraz touhy po spravedlnosti při spravování záležitostí obce. –(Konference SZO v Adelaide 1988) Zdravotní politika •Odpovědnost veřejnosti za zdraví je základním motivem rozvoje zdravotní politiky. •Orgány státní moci, všechny orgány a instituce rozhodující o využití společenských zdrojů (finančních, lidských a materiálních) by se měly veřejnosti zodpovídat za zdravotní důsledky svých přijatých a v určitém smyslu i nepřijatých opatření. • –(Konference SZO v Adelaide 1988) Zdravotní politika •opatření, která se navrhují, realizují a hodnotí v oblasti péče o zdraví. • •není jen to, co se udělá, ale i to, co se neudělá Hlavní cíl zdravotní politiky •vytvořit a rozvíjet příznivé zdravotní prostředí, v němž by lidé mohli žít zdravě: –usnadnění správné volby zdravého způsobu života –důraz na příznivé přírodní a sociální prostředí –odpovědnost všech rezortů za zdravotní důsledky jejich rozhodnutí KONCEPCE ZDRAVOTNÍ POLITIKY Základy pro vytváření koncepce zdravotní politiky • •Východiska, popis a analýza současného stavu, vymezení problémů a posouzení možností jejich zvládnutí • •Hodnoty, záměry a cíle péče o zdraví a zdravotnictví –Orientace na občana, svébytnost, spravedlnost, demokratické principy, hodnota zdraví, –zdravotní péče jako individuální i sociální hodnota, politické, ekonomické, kulturní a sociální okolnosti – •Teorie péče o zdraví a zdravotnictví, systémové interdisciplinární pojetí –Jaké je zdraví? Proč je takové? Čím lze přispět k jeho zlepšení? • • Nástroje pro realizaci koncepce zdravotní politiky •Financování •Legislativa •Lidé a jejich výchova ke zdraví •Dobré řízení •Informace •Věda, výzkum a rozvoj • •Regionalizace, decentralizace, recenetralizace, komunikace, tvůrčí partnerství, podíl odborné a široké občanské veřejnosti na rozvoji péče o zdraví • Cíle koncepce zdravotní politiky •Dobrá péče o zdraví a výkonný systém zdravotnictví • •ZDRAVÍ LIDÉ • EVROPSKÁ ZDRAVOTNÍ POLITIKA Evropská zdravotní politika •mnoho rozličných podkladových materiálů •principy a hodnoty •inspirace pro jednotlivé státy a jejich specifickou situaci •důraz na participaci občanů (jednotlivců, rodin, sociálních skupin, dobrovolných a zájmových organizací) • Historický vývoj evropské zdravotní politiky •1851 • I. evropská zdravotní konference v Paříži • •1907 •založen Mezinárodní úřad veřejné hygieny v Paříži • •1948 •založení Světové zdravotnické organizace • Základní programové dokumenty evropské zdravotní politiky •SZO •nová strategie Zdraví 2020 • Aktuální program ZDRAVÍ 2020 • • •60. zasedání Evropského regionálního výboru SZO (září 2010) •Evropská úřadovna SZO - připravit novou evropskou zdravotní politiku, ZDRAVÍ 2020. • • HEALTH 2020 • ZDRAVÍ 2020 HISTORICKÁ NÁVAZNOST •1977 •ZDRAVÍ PRO VŠECHNY •DO ROKU 2000 •1986 •OTTAWSKÁ CHARTA •PODPORY ZDRAVÍ • ZDRAVÍ 2020 HISTORICKÁ NÁVAZNOST •1998 •ZDRAVÍ 21 •2008 •TALLINNSKÁ •KONFERENCE • • ZDRAVÍ 2020 – VÝCHOZÍ HODNOTY •VŠEOBECNÉ PRÁVO NA ZDRAVÍ A NA ZDRAVOTNÍ PÉČI •SPRAVEDLNOST (EKVITA) •SOLIDARITA •TRVALÁ UDRŽITELNOST •DŮSTOJNOST •PRÁVO PODÍLET SE NA ROZHODOVÁNÍ O VLASTNÍM ZDRAVÍ I O ZDRAVÍ SPOLEČNOSTI, V NÍŽ LIDÉ ŽIJÍ ZDRAVÍ 2020 – PROBLÉMY •CHRONICKÉ NEINFEKČNÍ NEMOCI JSOU PŘÍČINOU 86 % ÚMRTÍ V EVROPSKÉM REGIONU •POLITICKÉ PRIORITY SE OBVYKLE TÝKAJÍ JEN KRÁTKÉHO VOLEBNÍHO OBDOBÍ •DLOUHODOBÝ ZDRAVOTNÍ PŘÍNOS NENÍ DOCEŇOVÁN ZDRAVÍ 2020 – HLAVNÍ METODY •HODNOTA ZDRAVÍ MUSÍ BÝT DŮLEŽITÁ PRO VŠECHNY VLÁDNÍ REZORTY • (whole-of-government approach) •ZÁKLADEM JE PARTNERSVÍ A SPOLUPRÁCE •JE NEZBYTNÉ PRŮBĚŽNÉ SLEDOVÁNÍ A HODNOCENÍ •OBČANÉ MUSÍ MÍT PODÍL NA ROZHODOVÁNÍ •DŮRAZ NA PREVENCI A PODPORU ZDRAVÍ •VÝZNAMNÁ POZORNOST MUSÍ BÝT VĚNOVÁNA SOCIÁLNÍM DETERMINANTÁM ZDRAVÍ A ZDRAVOTNÍM ROZDÍLŮM MEZI SOCIÁLNÍMI SKUPINAMI ZDRAVÍ 2020 DLOUHODOBÝ PROGRAM •ZDRAVÍ 2020 MÁ KOŘENY V MINULOSTI. •JE PŘIPRAVOVÁN NA ZÁKLADĚ SOUČASNÉ SITUACE S VYUŽITÍM POZNATKŮ O VŠECH OKOLNOSTECH, KTERÉ OVLIVŇUJÍ ZDRAVÍ LIDÍ A PŘEDZNAMENÁVAJÍ DALŠÍ VÝVOJ ZDRAVOTNÍ SITUACE. •JEHO DOPAD JE ZAMĚŘEN NA BLIŽŠÍ I VZDÁLENOU BUDOUCNOST. • Strategické cíle programu Zdraví 2020 1.Zlepšení zdraví pro všechny a snižování nerovností ve zdraví • 2.Posílení role veřejné správy v péči o zdraví a přizvat k řízení a rozhodování všechny složky společnosti, sociální skupiny i jednotlivce. Prioritní oblast 1 •celoživotní investice do zdraví a prevence nemocí •posilování role občanů •vytváření podmínek pro naplňování jejich zdravotního potenciálu Prioritní oblast 2 •čelit závažným zdravotním problémům v oblasti neinfekčních i infekčních nemocí •průběžně monitorovat zdravotní stav obyvatel Prioritní oblast 3 •posilovat zdravotnické systémy •zajistit použitelnost a dostupnost zdravotních služeb z hlediska příjemců •soustředit se na ochranu a podporu zdraví a na prevenci nemocí •rozvíjet kapacity veřejného zdravotnictví, •zajistit krizovou připravenost, •průběžně monitorovat zdravotní situaci a zajistit vhodnou reakci při mimořádných situacích Prioritní oblast 4 •vytváření podmínek pro rozvoj odolných sociálních skupin, komunit, žijících v prostředí, které je příznivé pro jejich zdraví Součinnost SZO a EU •Evropské centrum pro zdravotní politiku v Bruselu (pracoviště SZO) –příprava podkladů pro jednotlivé oblasti zdravotní politiky, jako např. nemocniční systém, primární péče, financování zdravotnictví, zdravotnická legislativa apod. Základní rysy evropské zdravotní politiky Evropská zdravotní politika má zejména tyto charakteristické rysy: •1. Je založena na spolupráci a plně respektuje relativní autonomii zúčastněných subjektů, které se podílejí na její tvorbě, realizaci, hodnocení i dalším vývoji. Neopírá se jen o autorizované instituce, ale o všechny organizace, skupiny i jednotlivé občany. •2. Je společná a hodnotově orientovaná, tzn. respektuje, hájí i rozvíjí základní humánní hodnoty, mezi které patří například zdraví, autonomie, solidarita a důstojnost. • •3. Je věrohodná a informačně podložená, neboť se důsledně opírá o ověřená data, o jejich kvalifikované analýzy a o kompetentní rozhodování. Využívá nashromážděné zkušenosti i konkrétní vědecké poznatky. •4. Je dynamická, usiluje o včasnou reakci na nová zdravotní rizika a na aktuální zdravotní problémy. K jejich zvládání pohotově využívá nových možností. •5. Je koncepčně pojímaná, tzn., že bere v úvahu nejen bezprostřední, ale i dlouhodobé důsledky jednotlivých programů a aktivit institucí. •6. Poskytuje informace všem, kterých se to týká, staví na možnostech moderní výpočetní a komunikační techniky. • •7. Využívá celou škálu sociálních regulací, např. politické mechanizmy, informační strategii, legislativu, výchovu a financování. • •8. Není jednosměrná a zajímá se o potřeby a názory orgánů, institucí i jednotlivých občanů a o priority jednotlivých států a regionů. Ve své podstatě tedy autoritativně neurčuje, co se musí udělat, ale poskytuje věrohodné motivy pro to, co je dobré udělat. • •9. Respektuje zásadu subsidiarity, podle níž to, co mohou učinit jednotliví lidé na vlastní odpovědnost a vlastním přičiněním, nemá se jim brát z rukou a přenášet na společnost. Rovněž se nemá přenášet na vyšší společenský útvar to, co může vykonat společenský útvar menší a nižší. • •10. Snaží se využívat intelektuální potenciál Evropy tím, že se obrací na odborné organizace, experty, univerzity, přispívá k rozvoji výzkumu v oblasti péče o zdraví, usnadňuje výměnu zkušeností. •11. Usiluje o zlepšení dosavadního stavu evropské zdravotní politiky, vychází ze zásady, že každý sociální systém, nemá-li degradovat, musí se vyvíjet a citlivě reagovat na měnící se potřeby, problémy i okolí systému. Při návrhu změn se evropská zdravotní politika snaží získávat a respektovat věrohodné důkazy (evidence based health policy). •