Největším problémem, který se objevuje v souvislosti s kontaktními čočkami, je dezinfekce. Naštěstí spojivkový vak obsahuje většinou jen neškodné saprofytické bakterie. Asi v 25 % nacházíme potencionální patogeny. Nejčastěji je to stafylokokus aureus. Příčinou relativně vzácných zánětů spojivek je relativně nízká teplota slzného filmu, oplachovaní povrchu oka slzami, mrkání a přítomnost lysozymu. Kontaktní čočky brání stíracímu efektu víček, pravděpodobně zvyšují povrchovou teplotu rohovky. Oční sekret velice dobře adheruje k povrchu hydrogelové čočky. Dalším problémem je vznik usazenin na povrchu kontaktních čoček. Hlavním zdrojem jsou slzy, oplachovací roztok, oční kapky, ruce, oční líčidla a prach z okolního prostředí. Je li hydrogelová kontaktní čočka sundána z oka, musí být stále namočena v 0,9% roztoku NaCl a pH 7. Jako konzervační prostředek se dříve používal benzalkonium chlorid, ale ten se absorboval elektrostaticky na hydrofilní materiál. Dále se používal thiomerzal. Nyní se používají polyquad a polyaminopropyl biquanid čili PABA.
Základní stupně péče o kontaktní čočky jsou následující (obr. 15):
Minimalizují počáteční potíže při nasazení čoček. Působí jako nárazník mezi prstem a kontaktní čočkou při nasazování a snižují možnost kontaminace. Některé roztoky je možné použít i jako umělé slzy u měkkých kontaktních čoček. Používají se k odstranění hlenové vrstvy a jiných usazenin na povrchu kontaktní čočky, dokud není dokonale hladký.
Hydrogelové KČ se uchovávají vlhké. Roztoky obsahují antibakteriální látky a zvlhčující látky, které zabraňují znečištění roztoku a desinfikují čočku.
Bílkoviny, lipidy a hlen musí být odstraněny roztokem z povrchu. Hlavní součástí roztoků jsou proteolytické enzymy. Pravidelné enzymatické čištění snižuje tvorbu bílkovinných usazenin na kontaktních čočkách. Existují různé kombinace čistících látek v těchto roztocích.
Při čištění se odstraňují povrchové usazeniny třením povrchu čočky prstem například ve sterilním fyziologickém roztoku. Lepšího výsledku dosáhneme přidáním látek snižujících povrchové napětí, například isopropylalkoholu. Mechanickou očistou se odstraní povrchové usazeniny, ale současně se i částečně čočka desinfikuje. Kontaktní čočky musí být uchovány stále v roztoku. Dříve se používaly tablety NaCl a destilované vody. Při tomto způsobu vznikalo mnoho infekčních komplikací. Pokud není čočka v oku, vždy musí být uchovávána v desinfekčním roztoku! Mechanická očista se doporučuje především jako prevence akantamébové keratitidy vzhledem k velikosti protozoa, v současnosti některé roztoky obsahují i přísady proti akantamébě, takže se čočky nemusí mechanicky mnout.
Při výrobě se provádí v elektrickém sterilizátoru nebo autoklávu v 0,9% roztoku NaCl zpravidla při 118 °C po dobu 30 minut.
Chemické prostředky jsou často v kombinovaných čistících a dezinfekčních roztocích.
Dezinfekce má zajistit udržení čoček v čistotě bez mikroorganizmů a současně má udržet hydrataci měkkých kontaktních čoček. Peroxid vodíku má dobré čistící i desinfekční vlastnosti, musí být ale neutralizován před nasazením kontaktní čočky na oko neutralizačním roztokem. Používá se 3% H2O2. Tuto desinfekci je možné použití u měkkých kontaktních čoček z „HEMA“ hydrogelu, které se vyměňují v delších intervalech (1–2 roky). U měkkých kontaktních čoček na častější výměnu je nevhodný.
Používají se k odstranění pocitu suchého oka, nebo pro vyšší komfort klientů. Zvlhčují čočku, čistí její povrch. Vhodné jsou umělé slzy, které neobsahují dráždivé konzervační látky (například Tears Naturale II a Hylocomod.).
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.