Osobnost edukátora
Edukace v porodní asistenci
RW,BT

Edukátor
ØRozhodující složka edukačního procesu
Ø
ØIniciátor
Ø
ØSlunce, od něhož vychází a na něm závisí celý život „školy“ (J.A. Komenský)
Ø
ØPřirození edukátoři (rodiče, rodina)

Požadavky na osobnost edukátora
ØSchopnost učit - aby mohl, uměl a chtěl, aby sám znal to, čemu má jiné učit, aby měl trpělivost,
byl didaktikem a usiloval dopomoci jiným ke světlu – J.A. Komenský
ØZnalost věci
ØProfesionální připravenost
ØKladný vztah k profesi

Složky kvalifikace edukátora
ØVšeobecný rozhled (filozofický, vědecký, kulturní)
Ø
ØTeoretické a praktické odborné vzdělání
Ø
ØPedagogické a psychologické vzdělání

Složky kvalifikace edukátora
ØPedagogický talent
Ø
ØPedagogické mistrovství a zaujetí
Ø
ØPedagogický takt
Ø
ØPedagogický optimismus
Ø
ØSpravedlnost
Ø
ØTvořivost

Tvořivost
ØNejvyšší specificky lidský způsob řešení problému
Ø
ØNovost, neobvyklost
ØMyšlení, kombinace údajů
Ø
ØNegativní vliv socializačního tlaku

Rysy tvořivé osobnosti
ØAutonomie
ØAutoregulace
ØAsertivita
ØFlexibilita
ØSenzitivita
ØVariabilita
ØFluence – plynulost projevu, schopnost podat co       nejvíce informací
ØOriginalita
ØPredilekce – příklon k …, afinita k …
Ø

Profesionální kvalifikace edukátora
ØVýrazové schopnosti
Ø
ØOrganizační schopnosti
Ø
ØSchopnost získat autoritu
Ø
ØKomunikační schopnosti
Ø

Negativní rysy
ØIndividualistické povahy (autoritářství, nesnášenlivost, neomylnictví, bezohlednost)
Ø
ØVznětlivé povahy (náladovost, neharmoničnost)
Ø
Ø

Typologie osobnosti edukátora
Ø
ØVědecko-systematický typ
Ø
ØUmělecký typ
Ø
ØPraktický typ
Ø
Ø
Ø

Styly vedení, řízení
Ø
ØAutokratický (autoritativní)
Ø
ØLiberální
Ø
ØDemokratický
Ø
Ø
Ø
Ø

Kompetence zkušeného edukátora
Ø
ØPlánování a příprava
ØRealizace procesu
ØŘízení procesu
ØKlima ve skupině
ØHodnocení edukanta
ØReflexe vlastní práce a evaluace

Co je pro edukátora důležité?
Ø
ØZnát metody výuky a volit přiměřené
ØUmět komunikovat
ØZnát metody motivace
ØUmět hodnotit výkon
ØUmět formulovat edukační cíle
ØZnát základy edukačního procesu

SITUACE
ØPotkáte na ulici Vašeho spolužáka, nemá dobrou náladu, protože právě neudělal zkoušku z důležitého
předmětu /neznáte podrobnosti, pouze zprostředkovaně/.
ØVyberte způsob, jak byste určitě nezareagovali, protože Vám osobně by to také nebylo příjemné,
kdyby tak někdo komunikoval s Vámi. Proč?
ØVyberte způsob, který by sice Vám osobně byl možná příjemný, ale rozhodně by neposloužil situaci?
ØJsou uvedené způsoby efektivní? Proč ano nebo ne? Diskutujte.
ØJak by se dalo zareagovat efektivněji?
Ø

ZPŮSOBY KOMUNIKACE
ØNic si z toho nedělej! (zlehčování, popírání) Já se divím, že si s tím děláš hlavu. To se přece
stává. Nic se nejí tak horké, jak se to upeče. Myslím, že si to nějak moc bereš. Mít tak tvoje
starosti!…
ØMusíš se na to podívat jinak! (srovnání) Dávání za příklad sebe, srovnávání trápení s něčím
horším, co se děje někomu jinému, nebo naopak připomínání pozitivních věcí.
ØCo se stalo? (vyptávání) Tak jak to bylo? A proč? Co je s tebou? Co ti udělal? Jak..?
ØMěl(a) bys .. (rady) Mnoho lidí považuje přímo za svou povinnost přispěchat na pomoc s dobře
míněnou radou, když jim někdo jen naznačí, že má problém.
Ø
Ø

ØTy máš pravdu! (souhlas) „Přitakání „postiženému“ jde ruku v ruce s tím, že přímo nebo nepřímo
vystupujeme proti někomu dalšímu, koho často ani osobně neznáme.
ØMůžeš si za to sám! (obvinění) Říkal jsem ti, dobře ti tak, kdybys …
ØChudinko! (litování) To je ale bezohlednost! Chudáčku. To ti neměl dělat. To sis teda
nezasloužila. To je strašné. Nemáš to vůbec lehké.
ØZa všechno můžou ONI! (svalování viny) „nadávání na poměry“ – utvrzujeme se v postoji, že se nedá
nic změnit, protože za všechno mohou druzí lidé nebo vnější okolnosti.
ØMusíš pochopit, že … (poučování) Podívej se na to objektivně. Když to vezmu z hlediska druhé
strany, musíš uznat, …
Ø
Ø