žBody image (BI) neboli tělesné sebepojetí je jednou ze základních složek celkového sebepojetí. žPod pojem BI řadíme všechny představy jedince, které mají vztah k jeho vlastnímu tělu. žTělesné sebepojetí má kognitivní, afektivní i konativní komponenty, které ho charakterizují. žSpokojenost s BI je významnou složkou osobnosti, která ovlivňuje postoje člověka ke zdraví, pohybu i stravovacím zvyklostem. ž ž žKognitivní složka (poznání vlastního těla) je představa o rozměrech těla jako celku, o rozměrech jednotlivých částí a jejich vzájemném poměru. žEmocionální složka (hodnocení vlastního těla) zahrnuje vztah k vlastnímu tělu jako celku, vztah k jednotlivým jeho částem, který se může lišit, a důvěru ve vlastní kompetence a funkčnost těla. žKonativní složka (činnostně regulativní) zahrnuje aktivity vedoucí k ovlivnění vzhledu našeho těla, jako jsou např. stravovací a pohybové návyky, plastické operace. žNa vnímání našeho těla působí nejen psychika jedince, ale především historické, geografické a kulturní vlivy. Tyto především ovlivňují míru významu jednotlivých základních částí tělesného sebepojetí. žZákladní části tělesného sebepojetí: ¡Vzhled: Má největší vliv na celkové sebepojetí. V dnešní době je vnímán důležitěji než charakter nebo společenský přínos. Tělesný vzhled poskytuje celou řadu informací o osobě (věk, pohlaví, rasa, zaměstnání, společenské postavení aj.). ¡Zdraví: Psychické zdraví často přímo souvisí se zdravím fyzickým. To znamená, že špatný tělesný stav může způsobit psychickou deprivaci. Mládí je v naší kultuře velmi úzce spojováno se zdravím. Tento faktor dnes mnoho lidí, zvláště žen, popouzí ke snaze zastavit přirozený proces stárnutí, často bez ohledu na zdraví. ¡Zdatnost: Schopnost těla pracovat s optimální účinností a hospodárností nazýváme zdatnost. V poslední době bývá s péčí o zdraví spojován pojem wellness. Je to životní styl, ve kterém hraje podstatnou roli zdatnost. žJednotlivé kultury a sociální skupiny se liší ve vnímání jednotlivých tělesných komponent, respektive v tom, které daná sociální skupina oceňuje jako pozitivní a žádoucí, zda zdraví, zdatnost nebo vzhled. žBiologické faktory: pohlaví, rozmístění tuku v těle žPsychické faktory: depresivní nálady, obava o postavu, úroveň sebevědomí a sebehodnocení žSociokulturní faktory: historické, geografické a kulturní vlivy - časopisy, média, požadavky na vzhled a funkčnost, reakce okolí na vzhled ž žV období předškolního věku se u dětí mezi 3-5 rokem věku začíná objevovat stigmatizace (cejchování) velikosti těla a povahových vlastností. (zjišťováno na přiřazování vlastností panenkám s obézní a hubenou postavou) žSystematická review z roku 2016 zjistila, že nespokojenost s body image je patrná u dětí již od 6 let bez závislosti na pohlaví. Vliv rodiny je dalším důležitým faktorem ve vývoji nespokojenosti a postojů dětí předškolního věku. žDospívající chlapci a dívky mají stejný ideál o obrazu těla jako dospělí lidé stejného pohlaví. Pro dospívající dívky je ideální štíhlá, nikoliv hubená postava, pro chlapce je to štíhlá a svalnatá postava. Chlapci i dívky se obávají tloušťky, což odpovídá obavám dospělých. ž žStudie Tigemannova (2003): ¢135 dětí 5-8 let, body image a dietní povědomí ¢měřeno na základě preferovaných postav žVýsledky ¢Rozdíl mezi nynější a preferovanou postavou u chlapců nebyl signifikantní v žádném věku, stejně tak u pětiletých dívek ¢6-8-letá děvčata hodnotila jejich ideální postavu signifikantně štíhlejší než jejich současnou postavu ¢dietním povědomí zde nebyl žádný rozdíl mezi pohlavím, ačkoli se stupeň dietního povědomí zvedal s věkem žZávěr studie: ¢Nespokojenost s tělem je předurčena pohlavím ¢Věk je pouze významný prediktor dietního povědomí ¢ Touha po štíhlejší postavě se objevuje náhle u dětí ve věku 6 let ž žStudie Shuk, Sanders a Steiner (2000): ¢Dietní povědomí ¢62 dětí mezi 6-11 let žVýsledek: ¢62 % dětí se pokouší vážit méně ¢Děti jsou dobře informované o dietách, pravděpodobně mají dojem, že diety znamenají změnu výběru jídla a cvičení oproti odmítání jídla. ¢Jejich prvotní zdroj informací je z rodiny - 77 % dětí zmiňovalo, že slyšelo o dietách od členů rodiny, nejčastěji od rodičů. žZávěr: ¢Data předpokládají, že vliv rodiny může hrát rozhodující úlohu v rozvoji jídelního zájmu a tělesné nespokojenosti u dětí ž8-13 let (3 tř. ZŠ) žObdobí kritické pro utváření mnohých postojů a charakteristik, jež dávají patřičný smysl předchozímu i následujícímu vývoji X S. Freud žDiferenciace podle pohlaví žIdentifikace dítěte s životní rolí v souhlase s vlastním pohlavím (přijetí mužské a ženské identity) žDoba kdy jsou skupiny chlapecké a dívčí nejvíce oddáleny. žObdobí největšího studu žStudie Wainwrihtové: ž žrozhovor se dvěma skupinami chlapců ve věku 8-13 let ž ž Ideál postavy - chlapci by chtěli mít silné svaly až vyrostou, a vzorem jim byli muži s vypracovanou postavou. ž žTyto výsledky potvrzují, že osmiletí chlapci mají stejný ideál postavy jako dospívající chlapci a muži po dvacítce. Chtějí být štíhlí a svalnatí ž žNa spokojenost s tělem se v průběhu dospívání soustřeďuje veliký zájem. ž žAdolescence je chápána jako doba změn, sebeuvědomování a hledání identity. ž žAdolescence je období, kdy u mladých žen vrcholí obavy o obraz vlastní postavy vzhledem k probíhajícím fyzickým změnám, jež dívky vzdalují od ideální štíhlé postavy, kterou by chtěly mít žStudie Thompson a Chad (2000) ¢přístup k body image u pre a pubertálních dívek ¢77 neobézních dívek ve věku 7-16 let. ¢Výsledky: 34 % pre-pubertálních a 76 % pubertálních dívek je nespokojeno se svojí postavou žStudie Brotanové: ¢rozhovory s 13letými chlapci ¢Postava, kterou 13letí považují za ideální je průměrné velikosti, poměrně svalnatá, což odpovídá ideálu dospělých mužů ž Závěr: ¢Dospívající chlapci a dívky mají stejný ideál o obrazu těla jako dospělí lidé stejného pohlaví. ¢Pro adolescentní dívky je ideální štíhlá nikoliv hubená postava ¢Pro adolescentní chlapce je ideální štíhlá a svalnatá postava. ¢Chlapci i dívky se obávají tloušťky, což odpovídá obavám dospělých ¢ ž žIdealizovaná štíhlá postava je obvykle spojována s mládím. žU žen se očekává, že se budou snažit udržet mladistvý vzhled, který je v západních společnostech pokládán za hodnotu. žTělesná hmotnost je hned po ztrátě paměti pro ženy největší starostí, zatímco muži ji zřídkakdy zmiňují. žOčekávání: ženy nad 30 let budou pociťovat větší stupeň tělesné nespokojenosti s vlastním tělem než mladší ženy, protože se více vzdalují od mladistvého štíhlého ideálu. žVětšina výzkumných prací však u žen nezjistila žádnou změnu ve spokojenosti s tělem v závislosti na věku. žOproti tomu starší muži jsou méně spokojeni s vlastním tělem než mladší muži. ž žGroganová v rozhovorech se ženami zjistila, že nespokojenost s jednotlivými částmi těla se nelišila v závislosti na věku dotazovaných. ž žŽeny jsou nejčastěji nespokojeny s břichem, boky a stehny a to bez ohledu na to kolik jim je let. ž žIdeálem starších lidí je realističtější silnější postava odpovídající jejich věku. Lidé s postupujícím věkem přibývají na váze a je tedy možné, že modifikují i svou představu o ideální postavě. žPravěk - největší hodnota – zachování kmene (Věstonická venuše) ž žMezopotámie - volné oblečení – tělo nepodstatné, rafinované účesy a úprava nehtů ž žEgypt - ženy a muži se často koupali a česali a používali vonné oleje. Zobrazováni jako štíhlí s širokými rameny a úzkými boky. Cizinci byli malováni jako tlustí. http://www.skolatextilu.cz/abc/img/imgabc164.jpg žKultura, která svým klasickým a přiměřeným projevem byla velice blízká našemu cítění. žHarmonie těla a duše (staří Řekové zahrnovali do pojetí krásy jak vnější vzhled člověka, tak jeho vnitřní povahové rysy). žIdeální postava byla pevná lehce svalnatá. žMužské tělo bylo považováno za mnohem přitažlivější a krásnější než tělo ženské. žKřesťanské učení zdůrazňovalo zájem o duchovní život a zavrhovalo péči o tělesný vzhled. žModelem se stala postava Krista, který je symbolem skromnosti, utrpení a strádání a s tím spojené štíhlosti. žIdeálem žena vyzáblá - neposkvrněné početí Panny Marie, proto se zdůrazňovala křehkost a hubenost žK obrazu ideální gotické ženy patřila světlá pleť. žNeopálená pokožka zůstala znamením půvabu až do první světové války. žDo jídelníčku (med, smetana, cukr, sladkosti) žIdeální byla spíše boubelatější dívka, typ "krev a mlíko". žNízká váha projev špatného zdraví a chudoby (TBC). žAtraktivní široké boky, štíhlý pas, bujné poprsí žU vdaných žen byla korpulentnost nutností. žVe vyšších kruzích byla navíc nežádoucí jakákoliv tělesná aktivita žVýrazné vnady odmítány jako robustní a povrchní. ž žAtraktivní byla drobnost, útlost, nevýrazná ňadra. ž žNoblesa byla spojená s pokašláváním a „průsvitností“. žIdeální žena je matkou ž žAtraktivní je plná ženská postava (široké boky, bujná ňadra a úzký pas) – móda korzetů ž žV roce 1830 zavedl Dioclesian Lewis nový obraz zdraví, cvičení spojené se skromným životem na čerstvém vzduchu, dlouhými procházkami a dvěma lehkými jídly za den. ž ž40. léta 19. století - první kliniky a lázně pro otylé. Nemocní byli léčeni klidem ponořováním do vody a vegetariánskými dietami a vodou. ž žKonec 19. století studie životních pojistek - lidé s nadváhou umírají mnohem dříve než lidé štíhlí. Začala se vyměřovat ideální váha a lidé byli nuceni k uzavírání pojistek podle ní. ž žPrůměrná hmotnost nebyla uznávána za přirozenou, byla naopak doporučována nízká hmotnost jako ideální. Nepřesné a nepraktické tabulky pak dlouhá staletí ovlivňovaly myšlení veřejnosti. ž žČasté střídání ideálu krásy ž ž1919 – objevila se konfekce ve vymezených standardních velikostech. ž žPo 1. sv. válce: zkrácení délky sukní, zmizely zaoblené ženské tvary. Ženy chodily ostříhané jako chlapci a snažily se docílit mužské postavy tím, že si stahovaly prsa a nosily rovné šaty. ž žDo módy přichází opálená pleť jako nový estetický ideál (Josefína Bakerová). žVe 30. a 40. letech pak byly zdůrazňovány ženské křivky (míry Miss America: 89-63-89). V roce 1942 vyšla kniha Nový lékařský rádce, v které autor popsal tehdejší ženský ideál: "Jemná stavba kostí, oblé tvary, plné, nepřevislé prsy, široké kyčle, neochlupený trup a obličej. žV 50. letech byl celý svět ovlivněn Hollywoodem, který jako tělesný ideál prosadil Marilyn Monroe (90-60-90) 165cm, 64 kg (Někdo to rád horké) BMI: 23,5 ž žV 60. letech 20. století se stala ideálem chlapecká postava s téměř plochým poprsím a útlým tělem Twiggy (79/81-56-81), 169 cm, 41 kg BMI: 14 ¢ V této době nestačilo být štíhlý, kdo chtěl být módní musel být vyzáblý ž ž žJižní Amerika, Portoriko, Indie, Čína a Filipíny - rostoucí životní úroveň je spolehlivě spojena se vzrůstem tělesné hmotnosti v těchto zemích je zvýšená tělesná hmotnost spojována s bohatstvím a zdravím ž žV prosperujících společnostech západního světa je štíhlost a orientace na vzhled a zdraví považována za žádoucí. Tyto parametry jsou spojovány se sebekontrolou, elegancí, společenskou přitažlivostí a mládím. Tělesný vzhled je v dnešní době vnímán důležitěji než charakter. Tělesný vzhled poskytuje celou řadu informací o osobě (věk, pohlaví, rasa, zaměstnání, společenské postavení aj.). ž ž ž žU mužů není vývoj v pojetí ideální postavy tak dramatický jako u žen. Muži „dneška“ by měli podle ideálu mít postavu štíhlou a mírně svalnatou stejně jako v antickém Řecku ž žŽena dnes již není tak striktně svazována módními trendy jako dříve. ž ž ž žAspekty, zobrazující zdraví a tedy vhodnost pro reprodukci ž žWHR: ženy s WHR 0.7, jsou pro muže atraktivní (mládí, těhotenství, obezita, menopauza) ž žBMI: kultůrní a historická podmíněnost, příliž nízné ani příliš vysoké není v očích mužů ideální (19-27) ž žVěk:muži preferují mladší partnerky od 18-30let nejlépe 18-22let ž žNejatraktivnější obličej: vyšším čelem, menší bradou a plnějšími rty (odpovídá věku 13 leté dívky) ž žPoprsí pro muže je atraktivní více tonus ňader než velikost souvisí s věkem a plodností ž žVýška: vyšší muž má u potencionální partnerky větší šanci (znak vlády a síly) ž žVětší hruď a vzpřímený postoj (reprezentace důvěry, fyzické síly a vyrovnanost) ž žPostava: svalnatá (indikátor zdraví a odlišnosti muže od ženy) ž žObličej: vystouplé lícní kosti ž žVlasy: větší linie mezi čelem a vlasatou pokrývkou hlavy je znakem mužnosti Soubor tvořilo: 275 respondentů z toho 177 dívek a 98 chlapců ve věku 13 - 19 let, tj. rok narození 1993/1994 – 2000/2001: Data ze ZŠ, SŠ a internátů. Náhodný výběr škol i respondentů. Z důvodu nutnosti vážení a změření dotazovaných bylo nezbytné získání informovaných souhlasů od rodičů nezletilých respondentů. Zjištěná váha Ideální váha Rozdíl N Medián (IQR) Medián (IQR) Medián (IQR) P Chlapci 62 70,0 (65,0; 85,0) 75,0 (67,0; 85,0) 1,0 (-9,0; 9,0) 0,944 Dívky 109 60,0 (55,0; 67,8) 54,0 (50,0; 58,0) -6,0 (-10,0; -4,0) < 0,001 Celkem 171 64,0 (57,0; 74,0) 58,0 (50,0; 70,0) -5,0 (-9,6; -1,0) < 0,001 •Dívky významně častěji chtějí změnit tělesnou hmotnost a většina dívek si přeje zhubnout. •Za ideální hmotnost dívky považují tělesnou váhu kolem 54 kg, střední hodnota o kterou by dívky chtěly zredukovat svoji hmotnost je 6 kg. •Chlapci statisticky významně častěji přejí přibrat a dívky významně častěji zredukovat svoji hmotnost. •U chlapců je tento rozdíl statisticky významný pouze v přání vážit více, nikoli v absolutní hodnotě, o kterou by si přáli chlapci zvýšit svoji tělesnou hmotnost. • žV šetření bylo dále prokázáno, že dívky oproti chlapcům jedí méně oplatků, bonbónů, salámů, konzerv a uzenin a pijí méně sladkých nápojů a limonád. žV konzumaci brambůrek, hranolek, čokolády a dále celozrnného pečiva, ovoce, zeleniny, ryb a luštěnin se chlapci a dívky neliší. žZajímavostí je, že u respondentů nespokojených s váhou nebyl prokázán lepší nebo horší výběr konkrétních potravin. žZajímavostí je, že respondenti, kteří drží dietu, mají signifikantně lepší stravovací zvyklosti. ¡Při sledování frekvence konzumace jednotlivých potravin je zřejmé, že signifikantně méně často (tzn. 1-3x do měsíce nebo nikdy) jedí oplatky, bonbóny, sladkosti, pokrmy z fast-food, salámy, konzervy a uzeniny, a pijí méně sladkých nápojů. Oproti tomu častěji (tzn. s frekvencí denně, 3-6x do týdne nebo 1-3x do měsíce) konzumují celozrnné pečivo, ovoce, ryby a luštěniny. V konzumaci hranolek, slaných brambůrek, čokolády a zeleniny nebyl nalezen statisticky významný rozdíl. ž žZ výsledků je zřejmé, že dívky jsou mnohem více zaujaty svými tělesnými proporcemi. žZ výsledků také vyplývá, že změna stravovacích návyků je často zaměřena, ať již vědomě nebo nevědomě, na vynechávání některých denních jídel (snídaně, večeře). Nikoli na výběr a frekvenci konzumace jednotlivých potravin. žOrientace na zdravější potraviny je patrná pouze u respondentů vědomě držících dietu, avšak i tito častěji vynechávají některá denní jídla. žDívky jedí méně sladkostí a uzenin, avšak větší preference zdravějších potravin (ryb, zeleniny, celozrnného pečiva atd.) nebyla prokázána. ž žPatologické jídelní chování spojené s psychopatologií a sociální problematikou žPPP dle MKN a DSM: ¡Mentální anorexie ¡Mentální bulimie ¡Psychogenní přejídání ¡Adonisův komplex - DSM žPPP nezahrnuté ¡Ortorexie ¡Bigorexie (Adonisův komplex) ¡Drunkorexie ¡Pregorexie ¡Atletická trias Nejzávažnější žpočet trpících PPP 8 miliónů žpočet žen/mužů s PPP 7/1 žprocento žen s anorexia nervosa (AN) 2 % žprocento žen s bulimia nervosa (BN) 2,5 % žprocenta pacientů s AN umírajících do 10 let po začátku onemocnění 5–10 % žprocento pacientů s AN umírajících do 20 let po začátku onemocnění procento 18–20 % žAN s plnou úzdravou 30–40 % žProcento nemocných s PPP, kteří jsou léčeni 10 % ž(MKN – mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů) ža) Tělesná váha je udržována nejméně 15 % pod předpokládanou váhou (ať již byla snížena nebo jí nikdy nebylo dosaženo) nebo BMI je 17,5 nebo méně. Prepubertální pacienti nedosahují během růstu očekávaného váhového přírůstku. žb) Pacientka si snižuje váhu sama dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxantiv či excesivním cvičením. žc) Specifická psychopatologie spočívá v přetrvávajícím strachu z tloušťky i při výrazné podváze, zkreslených představách o vlastním těle a vtíravých myšlenek na udržení podváhy. žd) Endokrinní porucha hypotalamo-pituitární-gonádové osy je u žen vyjádřena amenoreou (dnes je často vaginální krvácení vyvoláno hormonální antikoncepcí), u mužů ztrátou sexuálního zájmu. Muže být skryto užíváním HA – vypuštěno v DSM 5 r. 2013. že) Začne-li onemocnění před pubertou, opozdí se nebo zastaví růst, vývoj prsou a přetrvává primární amenorea i dětské genitály u chlapců. Po uzdravení dochází k normálnímu dokončení zrání organismu, ale menarche může být opožděna. žPrevalence: ¡ 0,5-1% u adolescentů a mladých žen ¡ celoživotní prevalence 3,7% ¡ženy:muži:10-20:1 žPrůběh ¢44% dosáhne remise (netrpí příznaky onemocnění) ¢28% neúplná remise ¢20% nepříznivá prognóza ¡Mortalita: ¢Časná mortalita 5% ¢dlouhodobé sledování 20% žPrognóza ¢Časný záchyt ¢Nevýrazný úbytek hmotnosti ¢Kritický postoj a psychosociální přizpůsobení ¡ ž ža) Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle, přejídání se s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby, tzv. binge eating. žb) Snaha zredukovat kalorický příjem ze záchvatů přejídání (jedním nebo více) způsoby: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky, diuretiky, tyreoidálními preparáty, u diabetických pacientů manipulací s inzulínovou léčbou. Restriktivní a bulimické subtypy se mohou střídat. žc) Specifická psychopatologie spočívá opět v chorobném strachu z tloušťky, váhovém prahu stanoveném na nižší než premorbidní váhu (optimální či zdravou). Mentální bulimie začíná později a často se vyvíjí z AN. žPrevalence: ¡ 1-3 % ¡ celoživotní prevalence 5,4 % ¡ženy:muži:10-20:1 žPrůběh ¢27% dosáhne remise (netrpí příznaky onemocnění) ¢40% neúplná remise ¢33% nepříznivá prognóza s chronicitou žPrognóza ¢Časný záchyt ¢Nevýrazný úbytek hmotnosti ¢Kritický postoj a psychosociální přizpůsobení ¡ ž žDSM –diagnostický a statistický manuál duševních poruch (Americká psychiatrická asociace) žMA: ¡Restriktivní typ ¡Purgativní typ (se zvracením a jinými patologickými mechanismy snižování váhy) žMB ¡frekvence záchvatů přejídání a zvracení vyžadována 1krát týdně žAtypické formy jsou shrnuty do kategorie označované zkratkou (Eating Disorders Not Otherwise Specified) žNyní větší pozornost žPodle literatury jsou významnou částí pacientů s PPP, kteří vyhledají léčbu (6,5-36 %) a možná dokonce větší skupinu v obecné populaci. žChybí jeden i více klíčových rysů, při typickém klinickém obrazu jsou všechny symptomy v mírném stupni. žTerapie se od typických forem neliší žženy a dívky, které splňují kritéria pro MA, ale přetrvává u nich pravidelná menstruace žjedince, kteří splňují všechna kritéria pro MA, ale přes velmi signifikantní váhovou ztrátu (u premorbidní obezity) jejich individuální váha ještě spadá do normálního rozmezí žjedince, kteří splňují všechna kritéria pro MB, pouze frekvence záchvatů přejídání a neadekvátního kompenzačního chování je menší než 2krát týdně po dobu 3 měsíců, žty, kteří pravidelně používají neadekvátní kompenzační mechanismy po požití malého množství jídla (ne po záchvatu přejídání) a mají normální váhu (např. vyvolají si zvracení po konzumaci dvou sušenek) žjedince, kteří pravidelně žvýkají a vyplivují velká kvanta jídla, aniž by je polykali žpsychogenní přejídání, opakované epizody přejídání bez užívání kompenzačních mechanismů charakteristických pro bulimii. žNeustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle, přejídání se s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby. žbez purgativní symptomatiky (uvedené u bulimia nervosa). žSpecifická psychopatologie spočívá také v chorobném strachu z tloušťky. Problematická je snaha po dosažení nereálné (nižší než premorbidní, optimální či zdravé cílové) váhy. žDiagnostika vyžaduje přítomnost 1 dne přejídání v týdnu v období nejméně 6 měsíců, bez kompenzačních mechanismů (zvracení, zneužívaní laxativ, hladovění, užívání léků). ž 25 % záchvatů přejídání trvá celý den, existuje však velká variabilita chování. ž nutné splnit 3 z následujících symptomů (rychlá konzumace jídla, nepříjemný pocit plnosti, jedení bez pocitu hladu, osamělá konzumace s pocity studu, pocity znechucení, viny a deprese po jídle). ž žEpidemiologické studie ukázaly, že 18-46 % účastníků redukčních programů má problémy se záchvatovým přejídáním, aniž by splňovali kritéria pro MB. žProblém bariatrických operací – snaha o včasnou diagnostiku onemocnění – až 30% osob vyhledávajících bariatrické operace trpí psychogenní přejídání ž ž žPopsán již v roce 1955 – často opomíjen žLiší se mírou porušeného vědomí a amnézie na epizody přejídání během noci, vztahem k symptomům AN a BN během dne, ke stresu a psychiatrické komorbiditě. žPrevalence: ¡1,5-1,6 % u běžné populace ¡ v 9 % u pacientů podstupujících bariatrické operace ¡12,5 % u psychiatrických pacientů žNemocní, většinou ženy, konzumují v průměru o 500 kalorií více než normální populace žJsou obézní až v 10 % a morbidně až ve 27 %. žDenní jídelní režim se signifikantním nárůstem příjmu potravy večer a/nebo v noci, který se manifestuje: a) nejméně 25 % konzumace je po večeři, b) nejméně 2 probuzení s konzumací jídla během týdne žJedinec se zvýšeně zabývá myšlenkou, že jeho svaly nejsou dostatečně veliké a bez tuku. žPrimární zaměření pozornosti a chování se týká pocitu nedostatečných tělesných rozměrů a neadekvátní svalnatosti. žZahrnuje zkreslené vnímání vlastního těla, abnormální jídelní návyky a obsedantní myšlení na vlastní svalstvo (cílem je co největší muskulatura s minimálním procentem tuku), žZneužívání steroidních hormonů, excesivní cvičení. žTyto symptomy se projevují u dospívajících mužů, často vedou postupně jako u AN k sociální izolaci, ke snížení a zúžení jiných zájmů a k interpersonálním problémům. žProblémy jsou také utajovány a k lékaři přicházejí postižení až pro somatické či psychologické komplikace. žOrtorexie – posedlost zdravou výživou žBigorexie žDrunkorexie (opakovaná redukce příjmu potravy s cílem snížit příjem kalorií a dovolit si tak pít více vysoce kalorického alkoholu) žPregorexie (souvislost anorektické symptomatiky s těhotenstvím) žAtletická trias (nevhodně užíváno atletek, které vrcholově sportují, mají podváhu a ztrácejí menstruaci) žTermíny často užívány laickou veřejností pro snahu zakrýt MA nebo u atletek snaha se vyhnout přerušení tréninku a následné léčbě. žTým: psychoterapeuti, psychiatři, nutriční terapeuti žRodinná terapie - 3 fáze 1.snaha, aby se rodiče přestali obviňovat 2.pomoc rodičům s předáním zodpovědnosti za kontrolu váhy a příjem potravy jejich dítěte, přiměřeně jeho věku 3.zdravý vývoj vztahu mezi adolescentem a rodiči žEgo-orientovaná individuální terapie (EOIT) ¡Vychází z předpokladu, že jedinec s MA manifestuje ego-deficity a není schopen odlišovat potřebu sebekontroly od svých biologických potřeb. Učí identifikovat a pojmenovat své emoce a tolerovat afektivní stavy (většinou negativní), aby je nepotlačoval pomocí hladovění žVícerodinná terapie: 4-5 rodin s dcerou trpící MA. Faktory zvyšující pravděpodobnost terapeutického úspěchu vícerodinné terapie patří vhodná volba rodin (skladba skupiny, podskupin i diagnóz). Děkuji za pozornost a přeji příjemný den