Strana 9

18Další vyšetřovací postupy

Vyšetření na štěrbinové lampě

Difusní osvětlení se používá při malém zvětšení mikroskopu k přehlednému zobrazení předního segmentu oka. Pro osvětlení se používá předřazený matný filtr.

Přímé osvětlení

• Při vyšetření optickým řezem se používá tenký paprsek světla (0,01–0,1 mm), který svírá s osou pozorování úhel 30–60°. Používá se pro vyšetření rohovky, změny epitelu, stromatu i endotelu
• Metoda paralelních řezů, využívá se širší optický řez, používá se k trojrozměrnému pozorování rohovky, například vyšetření rohovkové oděrky, infiltrátů, vaskularizace
• Širokým paprskem je možné vyšetřit zákalky v rohovce, nervová vlákna, zjistit usazeniny pod kontaktními čočkami
• Kuželový paprsek – výška a šířka paprsku je 1–2mm. Můžeme takto ohodnotit přítomnost buněk v komorové vodě
• Zrcadlový reflex je speciální technika, při které mikroskop a světlo svírají s osou oka stejný úhel. V jednom okuláru je patrný světelný reflex a v druhém pak v největším zvětšení pozorujeme endotel rohovky či slzný film. Tento reflex je vybavitelný na všech zrcadlových plochách na oku (například na rozhraní slzný film – kontaktní čočka, kontaktní čočka – rohovka, rohovka – komorová voda.
• Metoda šikmého osvětlení, při kterém pozorujeme objekty v paralelním řezu a tangenciálním osvětlení – světelné rameno je otočené o 90° vůči mikroskopu. Tímto způsobem je možné odhalit jemné nerovnosti a změny ve struktuře rohovky (například Fleischerův prstenec při hepatolentikulární degeneraci).

Nepřímé osvětlení

světlo je otočené jinam než kam směřuje mikroskop.

• Osvětlení blízkého okolí – je možné pozorovat například hlavičku pterygia
• Metoda sklerálního rozptylu – světlo je nastaveno v úhlu 45°–60° a otočeno na rohovkový limbus. Takto se vyšetřují rohovkové zákaly, edém rohovky a cizí tělesa
• Zpětné osvětlení- přímém, pozorujeme objekty například proti červenému reflexu- objekty jsou tmavé proti světlému pozadí, při nepřímém zpětném osvětlení pozorujeme objekty proti černému pozadí

Barevné filtry se používají pro zvýraznění některých struktur. Po nakapání fluoresceinu do spojivkového vaku je zbarven slzný film a pozorujeme li rohovku přes modrý kobaltový filtr, jsou dobře patrné defekty rohovky a slzného filmu jako zeleně zbarvené skvrny. Přes zelený (red free) filtr jsou dobře patrné cévy a krvácení jako černé objekty proti zelenému okolí.

Tloušťka rohovky se měří pachymetrem (ultrazvukovým, či pachymetrem na štěrbinové lampě). Je známo, že tloušťka rohovky se mění v průběhu dne o 2–7%, zvyšuje se při nošení kontaktních čoček, závisí na hydrataci čočky, době nošení. Normální tloušťka rohovky se pohybuje okolo 0,53 mm ve středu a 0,66 mm v periferii rohovky. Stav endotelu a jeho počet je možné vyšetřit spekulárním mikroskopem.

Fluoresceinové barvení

Bylo zavedeno v 19 století, Obrig v roce 1938 zavedl do praxe barvení rohovky fluoresceinem a prohlížení kobaltovým světlem na štěrbinové lampě. Hodně fluoresceinu pod kontaktní čočkou znamená, že čočka je daleko od povrchu rohovky, naopak méně fluoresceinu znamená, že je příliš těsný kontakt mezi kontaktní čočkou a rohovkovým epitelem. Tento postup nelze použít u měkkých KČ, poněvadž absorbují fluorescein a je nutné použít vysokomolekulární fluoresceinovou sůl.

Usazeniny na kontaktních čočkách

Usazeniny na kontaktních čočkách jsou příčinou většiny zánětlivých problémů. Nejvýznamnější depozita jsou:

• bílkovinná depozita, která vznikají usazením denaturovaných proteinů ze slzného filmu. Vyskytují se především u ionizovaných polymerů nebo tam, kde se používá tepelná desinfekce.
• lipidová depozita vznikají z lipidové vrstvy. Stav se zhoršuje u poruchy funkce Meibomských žlázek.
• anorganická depozita. Jde o nahromadění anorganických látek na povrchu kontaktních čoček. Tyto látky pocházejí ze slz, z desinfekčních prostředků a prachových částic zevního prostředí.
• bakteriální a mykotická depozita nacházíme při špatné péči o kontaktní čočky nebo při použití kontaminovaných roztoků (obr. 13).
  
  obr. 13