Strana 11

20Korekce refrakční vady kontaktní čočkou ve zvláštních případech

20.1Korekce astigmatismu

Vnitřní plocha pevné kontaktní čočky vytváří přední plochu slzné čočky a může kompenzovat přirozené zakřivení rohovky (vertikálně více než horizontálně). U měkké KČ, která se přizpůsobí rohovce, tím může vzniknout reziduální astigmatismus. V případě většího astigmatismu rohovky je nutné použít torickou KČ. Čočka musí být stabilizována proti možné rotaci. Oproti hodnotám v brýlích je přepočet na vrchol rohovky u rozptylek hodnota nižší, u spojek je tomu naopak. Velikost obrazu na sítnici je po korekci KČ u myopie větší (asi 1 % na dioptrii) obráceně je tomu u hypermetropie. Krátkozrací lidé nosící KČ potřebují dříve presbyopickou korekci ve srovnání s brýlovou korekcí, u dalekozrakých osob je tomu opačně.

20.2Afakia

Korekce po operaci se provádí u emetropa brýlemi, většinou je třeba +10 až +14 dioptrií, u monokulární afakie vzniká anisometropie a aniseikonie, obrázek je zvětšen o 25 %. Kontaktní čočka umožňuje binokulární vidění, zvětšení obrazu je pouze okolo 10 % oproti fakickému oku, tím je umožněna binokulární spolupráce, navíc kontaktní čočka neomezuje zorné pole.

20.3Presbyopie

Pouze 1 % klientů používá bifokální KČ. Bifokální KČ neumožňují kvalitní vidění prostorové, především se snižuje kontrastní citlivost. Ke korekci se používají jak měkké, tak i tvrdé kontaktní čočky. Rozdělují se na radiálně symetrické a radiálně asymetrické. U radiálně symetrických čoček je adice uspořádána koncentricky. Patří sem koncentrické bifokální čočky, multifokální čočky, difraktivní čočky a stenopeické čočky. Jejich výhodou je, že nemusí být stabilizována rotace. Koncentrické bifokální čočky mohou mít presbyopickou adici umístěnou centrálně nebo periferně. Pokud je u nositele kontaktní čočky zornice trvale užší, nemusí vnější zónu využít. U asférických multifokálních čoček se optická mohutnost mění plynule od středu čočky do periferie. Dioptrická hodnota čočky se může do periferie postupně zvyšovat nebo snižovat. Asférické plochy jsou obvykle eliptické. Čočky s přední asférickou plochou je obtížné vyrobit, proto se používají se středovou korekcí do blízka. Obvyklejší jsou čočky s asférickou zadní plochou, středová část pro vidění do dálky a oploštělou periferií na blízko. Difraktivní čočky se podobají Fresnelově čočce, u které je optická mohutnost čočky tvořena sérií prizmat. U bifokální čočky se střídají anulární pruhy, které odpovídají dvěma optickým mohutnostem. Výsledek vidění není ovlivněn šíří zornice, klienti mohou vnímat různé světelné efekty, neostré hranice předmětů a asi 20 % světla se ztrácí rozptylem. Stenopeické kontaktní čočky používají 1–2 mm pupilu, která zvyšuje hloubku ostrosti a tím umožňuje vidět ostře předměty blízké i vzdálené. Tato šíře štěrbiny poskytuje použitelné zorné pole. Největším problémem je omezení množství světla dopadajícího na sítnici. Z uvedených důvodů se používají ve specifických případech, například po úrazech provázených ztrátou duhovky. Předpisují se o 0,5–1 dioptrii více do plusu, než je korekce na dálku. Hlavní skupinou mezi asymetrickými čočkami jsou segmentové čočky, které obsahují segment s presbyopickou adicí. Tyto čočky musí být na oku stabilizovány jako torické kontaktní čočky. Předpokládá se, že při pohledu do blízka se dolní okraj čočky opře o dolní víčko a tím se posune do oblasti zornice presbyopická adice. Bifokální tvrdé KČ mají prisma, aby čočka nerotovala a malé optické zóny, například horní na vidění do dálky a spodní do blízka. Podobně jako u brýlí se předpokládá, že presbyop alternuje mezi fixací optickými zónami KČ podle potřeby. Při simultánní fixaci je zornice kryta částečně a současně optickými zónami jak do blízka tak i do dálky. Jeden typ simultánní čočky obsahuje malou centrální oblast pro vidění do dálky a anulární zónu, která ji obkružuje pro vidění do blízka. Druhý typ simultánní čočky používá asférickou přední či zadní plochu čočky, při kterém se zvyšuje její hodnota od středu do periferie. Třetí typ simultánní čočky používá tzv. monovision – jedno oko je korigováno do dálky a druhé do blízka. Obecně lze říci, že alternující vidění je ponejvíce používáno u tvrdých kontaktních čoček. Je třeba zdůraznit, že přesné centrace čočky a její optimální pohyblivosti, která je důležitá pro kvalitní vidění není dosažené u všech nemocných. Nejúspěšnější je technika monovision. U techniky monovision je korigováno dominantní oko na vidění do dálky a druhé oko korigováno kontaktní čočkou do blízka. Tato technika přináší snížení centrálního vidění jednoho oka na dálku, horší vidění v noci a za ztížených světelných podmínek. Klade vyšší nároky na fúzi a při rozdílné korekci vzniká rozdílná velikost obrázků na sítnici – aniseikonie. Z těchto důvodů je třeba vhodné klienty vybírat individuálně. Příznivější situace nastává v případě rozdílné refrakční vady obou očí. Dalším negativním vlivem techniky monovision je snížení stereopse, kde se hlavně podílí rozostřený obraz jednoho oka. Výhody této techniky lze shrnout do následujících bodů: nejlevnější řešení, jednoduchá aplikace, je možné použít všechny typy kontaktních čoček, je možné korigovat i vyšší refrakční vady a astigmatismy. Nevýhody jsou následující: omezení prostorového vidění, astenopické obtíže při delší práci na blízko, potíže při řízení motorových vozidel. Určitým kompromisem je technika modifikované korekce monovision. Zde je nedominantní oko korigováno bifokální nebo multifokální čočkou. Dominantní oko je korigováno monofokální čočkou na dálku. Tato technika je výhodná u klientů, požadujících kvalitní vidění na dálku. Výhody jsou zřejmé, je levnější než binokulární korekce, dobrá zraková ostrost na dálku, dobrá stereopse do dálky, možná korekce i při vysoké adici. Nevýhodou je snížená zraková ostrost do blízka a omezení prostorového vidění na blízko a střední vzdálenosti. U metody bifokální korekce presbyopie jsou obě oči korigovány bifokální kontaktní čočkou. I zde můžeme dominantní oko více korigovat do dálky a nedominantní do blízka. Většinou se uvádí tento rozdíl 0,25–0,5 dioptrií. Výhodou je dobrá zraková ostrost do dálky i do blízka, dobré prostorové vidění, nevýhodou je vyšší cena. Kontaktní čočky kladou vyšší nároky na rohovku, které nejsou vždy přijatelné pro presbyopické nemocné, u kterých nastávají jak anatomické tak i fyziologické změny. Ty se mohou projevit snížením i změnou složení prekorneálního filmu v důsledku snížení produkce slz slznou žlázou a lipidů Meibomskými žlázami, nižším napětím víček, což snižuje fyziologické roztírání slzného filmu a může se vytvářet ektropium různého stupně. Zužuje se také zornice a zpomalují se zornicové reakce. Ve vyšším věku se snižuje se transparence čočky, ztenčuje se vrstva nervových vláken v sítnici, některá vlákna atrofují a u mnohých osob se objevuje věkem podmíněná degenerace makuly. Tyto okolnosti mohou snižovat kvalitu vidění u presbyopie a omezit tak použití kontaktních čoček u presbyopie.

20.4Keratokonus

Ke korekci tohoto degenerativního onemocnění rohovky se používá sklerální kontaktní čočka. Zda její použití má vlastnost ochranného korzetu a zabrání progresi je nejasné, výběr vhodné kontaktní čočky je u tohoto onemocnění možné pouze metodou použití zkušebních sady kontaktních čoček. U keratokonusu, po perforující keratoplastice a radiální keratotomii je nutné přizpůsobit tvar vnitřní plochy kontaktní čočky tvaru rohovky (obr. 14).

Obr. 14

20.5Ortokeratologie

Rigidní čočky jsou používány ke změně zakřivení rohovky u krátkozrakých osob. Je hodnocena jako bezpečná, plně reverzibilní alternativa chirurgické metody LASIK pro korekci myopií 1–4 dioptrie. Požadovaného přeformování rohovky je dosaženo speciálními tvrdými kontaktními čočkami (ortho-K čočky) s reverzibilní geometrií, nošenými pouze přes noc, které zajistí dobré vidění přes den bez jakékoliv korekce. Stabilního vidění přes den bývá dosaženo po 3 až 5 týdnech noční aplikace. Princip účinku je oploštění rohovky tlakem KČ, tím se na přechodnou dobu zlepší vidění na pracovní vzdálenost bez nutnosti nosit korekční pomůcku.

20.6Léčebné KČ

Kontaktní čočky, které se používají k léčebným účelům, dělíme na:

• krycí kontaktní čočky – slouží k ochraně povrchu rohovky
• kontaktní čočky k aplikaci léčiv
• kontaktní čočky ke korekci nepravidelného astigmatismu. V užším slova smyslu jsou za léčebné kontaktní čočky považovány prvé dvě skupiny
• Kontaktní čočky se používají k odstranění bolestí u bulózní keratopatie, recidivující eroze, trichiázy, po refraktivní keratektomii a u trofických defektů rohovky. Mohou se použít k zakrytí rohovky u lagoftalmu, k zabránění vzniku srůstů bulbární a víčkové spojivky po poleptání a popálení, při celkové anestézii, u bezvědomých nemocných, kontaktní čočka může sloužit jako nosič léků a jako vyplachovací kontaktní čočka u poleptání. Mechanismus účinku spočívá ve vytvoření mechanické bariéry chránicí rohovkový epitel. Kontaktní čočka ochraňuje nervová zakončení, mírní bolest, pod kontaktní čočkou vzniká ochranné prostředí vyplněné slzným filmem. U menších poranění kontaktní čočka může přispět k adaptaci okrajů rány a tím urychluje hojení.

20.7Zvláštní případy použití kontaktní čočky

Kontaktní čočky lze použít ke korekci aniseikonie, v léčbě tupozrakosti jako oklusoru, u ztráty duhovky nebo duhovkového kolobomu z kosmetických důvodů nebo jako umělou zornici.

20.8Použití KČ v zaměstnání

Kontaktní čočky nejsou náhradou za ochranné brýle. Umožňují kvalitní vidění, ale nesmí se nosit v prašném prostředí nebo tam, kde jsou v prostředí přítomny výpary chemických látek.