Přehled mikrobů. Patogenita a virulence Mikrobiologie a imunologie BSKM021p + c + BZMI021p + c Týden 1 Ondřej Zahradníček Kostka Toto je „e-learningová“ verze prezentace. Trochu se liší od té, která se promítá na semináři. Můžete v ní normálně listovat (šipkami nebo myší), ale v některých místech můžete přímo kliknout na ovládací prvek a dostat se na příslušnou kapitolu, anebo zpátky na obsah. [USEMAP] Obsah této prezentace Organizační záležitosti Klinická mikrobiologie Mikroby (definice) Klinicky významné mikroby Morfologie (tvary) mikrobů Fyziologie (chování) mikrobů Vztahy mikroba a hostitele, patogenita a virulence Organizační záležitosti Pracoviště zodpovědné za výuku předmětu •Mikrobiologický ústav LF MU a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně •Umístěn v budově H ve FN u sv. Anny v Brně •Na ústavu probíhá klinický provoz, výzkum a výuka – učíme bakalářské obory LF, mediky, zubaře i studenty z přírodovědecké fakulty MU •Z provozních i jiných důvodů nebude výuka (ani praktická) probíhat na našem ústavu, avšak zájemci se mohou přihlásit u dr. Zahradníčka a mohou se na ústav přijít podívat •Formálně je výuka organizována jako polovina přednášek a polovina cvičení, reálně to bude přednáška či seminář doplněný o různé tištěné materiály i (výhradně neinfekční) ukázky z provozu laboratoře Vaši učitelé •MUDr. Ondřej Zahradníček – povede celou výuku po celý semestr •MUDr. Lenka Černohorská, PhD. a Mgr. Monika Dvořáková Heroldová, PhD. – budou zkoušet u závěrečné zkoušky •Všichni jmenovaní jsou kliničtí mikrobiologové, zaměstnaní na Mikrobiologickém ústavu FN u sv. Anny a LF MU Rozštěpení výuky VS, PA a ZACH •Problematika VS, PA a ZACH je podobná, ale není úplně totožná. Vývojem jsme dospěli k tomuto schématu: •dvacet hodin bude společných •(1. až 10. týden první dvě hodiny) •čtyři hodiny budou mít společně pouze PA + ZACH •(1. až 4. týden třetí hodina – probere se ve zkrácené formě to, co VS probírají v 11. až 14. týdnu, tj. témata důležitá více pro VS a o něco méně i pro PA a ZACH) •další čtyři hodiny budou mít •PA samotné (5. až 8. týden třetí hodina) •a ZACH samotní (5. až 8. týden hodina ráno před „hlavní“ dvouhodinovkou) •osm hodin budou mít zvlášť VS (čtyři dvouhodinovky 11. až 14. týden) E:\schema_vyuky_PA_ZACH_VS.bmp Jak to tedy bude: •V případě odpadnutí výuky budeme řešit situaci operativně týden výuky Učební materiály •Doporučuji vyhledávat učební materiály prostřednictvím „Interaktivní osnovy“, kde najdete přehledně vše potřebné: •E-learningové verze prezentací budou postupně vyvěšeny ve Studijních materiálech Mikrobiologie a imunologie („p“ i „c“) na IS MU u předmětů BSKM021c (VS, PA) a BZMI (ZACH) •Tamtéž budou viset skripta ve třech verzích. Postupně budou vyvěšovány jednotlivé kapitoly, až pak celá skripta •Odpovědníky slouží k tomu, abyste si zkontrolovali, že tématu rozumíte. Zároveň je jejich vyplnění na 100 % bodů jednou z podmínek zápočtu. •E-learningové verze prezentací, kapitoly skript i odpovědníky mají stejné členění jako semináře. Proto také má každý obor svoji interaktivní osnovu. VS mají kapitoly 1–14, PA mají kapitoly 1–10 a 1A–8A, ZACH kapitoly 1–10, 1A–4A a 5B–8B Zápočet a zkouška •Podmínky zápočtu jsou tyto: •Docházka. Povolená je jedna absence bez oficiální omluvenky („sick day“ garantovaný i Studijním řádem MU), další absence musí být omluveny v ISu. Pokud je celkový počet absencí tři a více, je zároveň požadováno nahrazení formou eseje (podrobnosti dohodne student přímo s vyučujícím) •Splnění všech odpovědníků předepsaných pro daný obor •Co se týče zkoušky, ta probíhá následovně: •ke zkoušce jsou připuštěni pouze studenti se zápočtem; u PA a ZACH je zápočet i podmínkou pro přihlášení ke zkoušce, u VS, které mají výuku až do 14. týdne, je podmínkou pro přihlášení splnění podmínek ke dni začátku zapisování na termíny •Zkouší as. MUDr. Lenka Černohorská, PhD., a as. MUDr. Monika Dvořáková Heroldová, PhD. Výjimečně je možné, že by zkoušel i někdo další •Obě zkoušející jsou vstřícné, a proto kdo se bude poctivě učit, nemá důvod se jí ani v nejmenším bát •Každý si vytáhne dvojici otázek (z celkem 48 otázek). •Většina otázkových okruhů je shodných pro PA, VS i ZACH, existují však některé odchylky •Seznam okruhů se až na drobné výjimky rovná seznamu kapitol druhého řádu (např. 1.3 nebo 7.2) ve skriptech. Výjimky jsou vyjmenovány ve skriptech. •Přesné znění otázek nezveřejňujeme, vždy ale vyplývají z daného okruhu Náš ústav Provoz (analýza klinických vzorků) Výuka Výzkum Obrázek1 Foto: Archiv MU V naší praktikárně PC210117 Foto: Archiv MU [USEMAP] Klinická mikrobiologie Klinická mikrobiologie Humánní klinická mikrobiologie Veterinární klinická mikrobiologie Obecná mikrobiologie Molekulární biologie a genetika Buněčná biologie Infekční lékařství Dermato- venerologie Epidemiologie infekčních nemocí Mikrobiologie rostlin Klinická mikrobiologie a imunologie •Klinická mikrobiologie se jako samostatný obor odštěpila začátkem 20. století z patologie. Do té doby se diagnostikou mikrobiálních původců ve vzorcích pacientů zabývali patologové •O více než půlstoletí později se z mikrobiologie vyčlenila imunologie, tedy věda o obranyschopnosti organismu. Dnes už existují samostatné imunologické ústavy a laboratoře, medici mají samostatnou zkoušku z imunologie. Klinická imunologie je však zároveň i součástí interny, případně pediatrie. Kdo jsou mikrobiologové Klinická mikrobiologie Průmyslová mikrobiologie Jiné medicínské obory Chemicko- technolo-gické školy Přírodovědecké a podobné fakulty Lékařské fakulty Základní mikrobiologický výzkum Na našem ústavu jsou lékaři a další odborníci. [USEMAP] Co nás čeká v tomto předmětu •Povídání o klinicky významných mikrobech a jejich vlastnostech •Povídání o určování mikrobů a vůbec o práci v laboratoři klinické mikrobiologie •Krátké představení lidské imunity a imunologie jako takové •A hlavně představení infekcí jednotlivých orgánových soustav, způsobů odběru vzorků, interpretace výsledků a podobně Mikroby (definice) Co je to mikrob •Musí to být živé. Zrníčko prachu není mikrob, i když je mikroskopické •Musí to být mikroskopické. Žirafa není mikrob, i když je živá •Druhá podmínka je trochu problematická – některé organismy jsou mikroskopické pouze jako některé stádium (třeba vajíčko tasemnice), kdežto dospělý mikrob je viditelný pouhým okem. •Mimo to existují i organismy, které určitě nejsou mikroby. Probírají se ale v mikrobiologii, už proto, že jsou to významní přenašeči infekcí. Co jsou všechno mikroby •Mikroby jsou tedy například mikroskopické řasy a sinice, archea (dříve archeobaktérie), různé organismy schopné vydržet hluboko pod mořem nebo v extrémních podmínkách horkých pramenů •Jako klinického mikrobiologa mne tyto mikroby neživí, přesto musím uvést, že jsou zajímavé a úžasné Co tyhle mikroby umí •Některé přežívají v moři v hloubce 10 km •Některé přežijí i teploty kolem 110 stupňů Celsia •Některé vydrží značnou radioaktivitu •Některé jsou schopny místo kyslíku „dýchat“ síru či dusík (zkrátka, mají jiný akceptor elektronů než atom kyslíku) •Mnoho věcí ovšem umějí i mikroby lékařsky významné, jak si povíme dále. Třeba Helicobacter pylori přežívá při extrémně nízkém pH, jaké se vyskytuje v žaludku. [USEMAP] Klinicky významné mikroby Třídění živých organismů •Priony – neobsahují DNA, většinou se vůbec nepovažují za živé organismy •Viry a bakteriofágy •Buněčné organismy •Archea (archeobakterie) •Eubacteria (eubakterie) •Eucarya (eukaryotní organismy) •jednobuněčné •mnohobuněčné Klinicky významné mikroby •Klinicky významné mikroby (humánní klinicky významné organismy) jsou takové, které jsou významné pro lidské tělo (ne tedy pro člověka jako inženýra, který je chce využít v průmyslu, ale pro tělo jakéhokoli lidského organismu) •„Významné pro tělo“ ani zdaleka není totéž jako „tělu škodlivé“. Naopak, mnohé jsou neškodné, nebo dokonce pomáhají •Každý organismus má své klinicky významné mikroby: člověk, každý druh zvířete či rostliny. Dokonce i mikroby (třeba bakterie) mají své mikroby (bakteriofágy). Hlavní klinicky významné mikroby •Viry (nemají vůbec buňku) •Bakterie (mají prokaryotickou buňku, třeba streptokok nebo Escherichia) •Houby (mají eukaryotickou buňku a buněčnou stěnu, patří sem kvasinky a plísně) •Paraziti (eukaryotické bez buněčné stěny, jedno- nebo mnohobuněčné; přesahují pojem mikrob): •Vnitřní paraziti •Prvoci (třeba původce malárie) •Motolice (třeba motolice jaterní) •Hlístice (třeba roup nebo škrkavka) •Tasemnice (třeba tasemnice dlouhočlenná) •Vnější paraziti (vši, blechy, štěnice) •Priony se někdy řadí do virologie, ovšem viry to nejsou a kdoví, mají-li se vůbec považovat za organismy 906_3c Iodamoeba buetschlii Parazit Iodaemoeba buetschlii Rozdělení virů •DNA viry, například •herpesviry – HSV, VZV, EBV, CMV, HHV6 •adenoviry – například původci některých respiračních viróz •papovaviry – například urogenitální papilomaviry •parvoviry – například původce páté dětské nemoci •virus žloutenky B •RNA viry, například •enteroviry – polio, coxsackie, ECHO •rhinoviry – viry rýmy •viry chřipky, parachřipky, spalniček, zarděnek, příušnic •viry žloutenek A, C, D, E •různé viry klíšťových encefalitid, tropických viróz, vztekliny, horeček Lassa a Ebola •virus HIV Rozdělení bakterií 1 •podle tvaru a uspořádání •koky – kulovité, tvoří dvojice, řetízky, shluky… •tyčinky – protáhlé, mohou být rovné, zahnuté… •kokotyčinky (kokobacily) – mezi koky a tyčinkami •spirochety – ve tvaru spirály •bez tvaru – např. mykoplasmata •podle tzv. Gramova barvení (dáno typem buněčné stěny) •grampozitivní – barví se fialově •gramnegativní – barví se červeně •Gramem se nebarvící – jiný typ stěny či bez stěny Rozdělení bakterií 2 •podle vztahu ke kyslíku •striktně aerobní (rostou pouze v přítomnosti kyslíku) •striktně anaerobní (vyžadují atmosféru bez kyslíku) •fakultativně anaerobní a aerotolerantní (v praxi nerozlišitelné, rostou v atmosféře s kyslíkem i bez) •mikroaerofilní (potřebují kyslík, ale musí ho být málo; pokud ale není vůbec přítomen, nerostou) •kapnofilní (potřebují kyslík, ale zároveň také zvýšený podíl CO2 v atmosféře) •v praxi často jen aerobní / anaerobní Proč znát přehled mikrobů •Pokud umíme mikroba zařadit (alespoň rámcově: je to bakterie, kok, grampozitivní) znamená to, že můžeme odhadnout jeho základní vlastnosti a vhodný způsob léčby •Přehled mikrobů v rozsahu, jaký byste měli znát, je uveden ve skriptech. V powerpointovém materiálu ani na semináři přehled mikrobů není, protože na tom není co vysvětlovat. To je prostě potřeba se naučit •Při studiu ke zkoušce je nutno kombinovat různé zdroje – semináře, skripta, materiály apod. Co nás zajímá o mikrobech morfologie jaký mají tvar a uspořádání struktura z čeho se skládají fyziologie jak se chovají metabolismus jak a čím se živí odolnost jak vzdorují výkyvům klasifikace jak jsou vzájemně příbuzné Co nás zajímá o klinicky významných mikrobech patogenita které orgány osidlují a jak patogeneze jakým způsobem případně škodí přenos jak se přenášejí inkubační doba jak dlouho trvá, než se projeví diagnostika jak je můžeme poznat léčba a prevence co proti nim můžeme dělat [USEMAP] Morfologie (tvary) mikrobů Morfologie (= tvary) klinicky významných mikroorganismů •Viry se skládají z DNA nebo RNA a bílkovin; některé viry mají navíc membránový obal, který „ukradly“ nějaké hostitelské buňce •Viry mají kubickou nebo šroubovicovou symetrii. Některé mají třeba tvar dvanáctistěnu. Mohou tvořit „pseudokrystaly“ •Kvasinky mají tvar vajíčka, mohou pučet a tvořit tzv. pseudomycelia. Na povrchu mají buněčnou stěnu zcela odlišnou od buněčné stěny bakterií •Vláknité houby a paraziti jsou tvarově velice rozmanití, navíc se liší vývojová stádia image061 Vajíčka roupa dětského Morfologie bakterií •Koky ve dvojicích (diplokoky), v řetízcích a ve shlucích (neříkejme raději „streptokoky“ a „stafylokoky“, bylo by to matoucí) •Tyčinky rovné či zahnuté (vibria), případně několikrát zahnuté (spirily), krátké nebo dlouhé, tvořící až vlákna či rozvětvená vlákna; konce mohou být oblé či špičaté a i tyčinky můžou být různě uspořádané •Spirochety – tenké spirálovité bakterie •Bakterie bez stálého tvaru, například mykoplasmata (nemají buněčnou stěnu) Koky v řetízcích (Enterococcus sp.) Fotografie, u kterých není uvedeno jinak, pocházejí z archivu Mikrobiologického ústavu 050c Typ buněčné stěny •Grampozitivní bakterie mají tlustou a jednoduchou buněčnou stěnu. Jsou odolné hlavně mechanicky. Při barvení podle Grama jsou fialové. Například stafylokoky. •Gramnegativní bakterie mají tenkou, ale o to složitější buněčnou stěnu. Jsou odolné hlavně chemicky. Při barvení podle Grama jsou červené. Například escherichie. •Gramem se nebarvící bakterie buněčnou stěnu nemají (mykoplasmata) nebo ji mají hodně jinou (mykobakteria). Grampozitivní a gramnegativní stěna By Twooars at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7753898 By original author User:Jeff Dahl, Translation of Gram_negative_cell_wall.svg, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5315477; oříznuto Fimbrie a bičíky •Mnohé bakterie jsou schopny pohybu •K pohybu slouží hlavně bičíky •Fimbrie (neboli pili) mohou vedle pohybu sloužit např. i k přilnutí bakterie na povrch nebo při výměně genetické informace •Bičíky bakterií jsou úplně jiné než bičíky eukaryotních organismů Pouzdro a biofilm •Pouzdro obklopuje jednotlivou bakterii, popř. dvojici. Není to už integrální součást bakteriální buňky, spíš nánosy molekul (většinou polysacharidů), které buňku chrání •Biofilm je souvislá vrstva, vzniklá z bakterií, jejich pouzder a dalšího materiálu. Biofilm je mnohem odolnější než jednotlivá bakterie, žijící v tzv. planktonické formě Jak se tvoří biofilm bakterií •Přímý kontakt plovoucích bakterií s povrchem •Přilnutí na tento povrch •Růst a shlukování těchto bakterií do mikrokolonií •Produkce polymerové matrix •Vytvoření trojrozměrné struktury, které se říká biofilm •Bakterie regulují svůj počet pomocí takzvaného quorum sensingu •(Podle kolegyně Černohorské z našeho ústavu) + Neobarvené pouzdro •V barvení dle Burriho byly nabarveny bakterie na modro a pozadí dobarveno tuší; mikroskopista pak tuší pouzdro tam, kde se nic neobarvilo Foto: archiv ústavu pouzdra bur5.jpg Sporulace •Sporulace (tvorba endospor, zkráceně spor) je něco jako zimní spánek, ale mnohem dokonalejší než je zimní spánek zvířat. Opakem endospory je vegetativní forma života buňky •Endospory přežijí velmi vysoké teploty, vyschnutí, desinfekci a podobně •Endospora vzniká tak, že se buňka rozdělí na dvě části. Ty se však neoddělí úplně: jedna, ze které se stane endospora, je obklopena tou druhou, které zůstává vegetativní forma. •V extrémních podmínkách vegetativní buňka hyne a zůstane pouze endospora •Za příznivých podmínek endospora vyklíčí •Nepleťme si endospory bakterií a spory hub! Endospory jsou biochemicky neaktivní, samy o sobě se nebarví při téměř žádném barvení a jeví se zpravidla jako světlé místo Foto: archiv ústavu [USEMAP] Fyziologie (chování) mikrobů Fyziologie a metabolismus bakterií •Tak jako každý organismus, i bakterie mají svůj katabolismus a anabolismus •Katabolismus může být trojí: •Fermentace – štěpení bez potřeby kyslíku. Málo energeticky výhodný, ale nepotřebuje kyslík. Využívají ji například střevní bakterie •Aerobní respirace – z mála živin se získá hodně energie, je ale nutný kyslík. Využívají ji bakterie, které nacházíme ve vnějším prostředí, na rostlinách aj. •Anaerobní respirace – jiný akceptor elektronů než kyslík, pro člověka málo významné Množení bakterií •Každá bakterie má svou generační dobu •Za jednu generační dobu jsou z jedné dvě, za desetinásobek je z jedné bakterie 1024 bakterií (teoreticky) a podobně •Ideální množení by existovalo pouze kdybychom neustále přidávali živiny a popř. kyslík a odebírali odpadní produkty •Pozor, nepleťte si generační dobu (za jak dlouho se bakterie rozdělí na dvě) a mnohem delší kultivační dobu (za jak dlouho vidíme viditelný výsledek na kultivační půdě). Obě dvě spolu ovšem pochopitelně souvisí. Běžné bakterie mají generační dobu 0,5–2 hodiny a kultivační dobu 1–2 dny. Mykobakteria mají generační dobu desítky hodin, kultivační doba je u nich kolem šesti týdnů. V jedné z našich laboratoří Foto: archiv MÚ Životní podmínky bakterií •Pro život bakterií jsou nutné určité podmínky •Tyto podmínky musíme splnit také v případě, že chceme bakterie uměle pěstovat (třeba proto, abychom je přitom mohli určovat) •Nestačí takové, aby bakterie přežívala. Musí být i schopna se množit •Na druhou stranu, pokud s bakteriemi bojujeme (při desinfekci, sterilizaci), nestačí obvykle potlačit jejich množení, ale musíme je úplně zahubit. Životní podmínky – pokračování •Podmínky musí být splněny, co se týče teploty, pH, koncentrace solí a mnoha dalších věcí •Nepůsobí přitom jednotlivě, kombinují se Osa působícího faktoru [USEMAP] Takto působí na bakterie např. různé pH (za předpokladu, že se nemění ostatní podmínky) Vztahy mikroba a hostitele. Patogenita a virulence Vztahy mikrob – makroorganismus: obecně (1) •Mezi mikrobem (mikroorganismem) a hostitelským organismem (člověk, ale i zvíře, rostlina, jiný mikrob…) může nastat celá škála vztahů – interakcí. Může to být kooperace (člověk poskytuje útočiště střevním escherichiím a ty se mu za to odvděčí tvorbou vitamínů), indiferentní vztah nebo přímo antagonistický vztah. Vztahy mikrob – makroorganismus: obecně (2) •Z hlediska klinické mikrobiologie je významný vztah mikroorganismus – makroorganismus (což může být člověk, ale také zvíře či rostlina) •Může jít o symbiózu, neutrální vztah či antibiózu •Často se používají i termíny z potravních řetězců (komenzalismus, saprofytismus, parazitismus). Virulentní mikroby jsou zpravidla – ale ne vždy – parazitické •Ne vždycky se dají mikroby jednoduše „zaškatulkovat“. Často záleží na okolnostech, jestli bude mikrob „zlý“ nebo „hodný“ Vztahy mikrob – makroorganismus: mikroby napadající člověka •Mikroorganismy, které napadají člověka, jsou vybaveny různými faktory virulence – jsou to faktory, které zajišťují schopnost mikroba napadnout hostitele. Nejčastěji to bývají různé enzymy, toxiny, bakteriální pouzdro aj. •Makroorganismus se mikrobům brání řadou různých způsobů. Jde vždy o to, zda se více prosadí faktor virulence mikroba, nebo mechanismus obranyschopnosti makroorganismu Pojem „virulence“ •Virulence •okamžitá vlastnost konkrétního kmene mikroba (kmen = populace teoreticky pocházející z jedné buňky, všechny buňky jednoho kmene se teoreticky chovají stejně a nahrazují nám vlastně jedince) •Kmeny tedy mohou být •avirulentní – tedy v daném okamžiku úplně neškodné, neschopné napadat makroorganismus •méně či více virulentní – tedy disponující různou mírou schopnosti napadnout makroorganismus. Pojem „patogenita“ •Patogenita •stálá vlastnost určitého mikrobiálního druhu. •Druhy tedy mohou být •nepatogenní: nejsou schopny vyvolat u daného živočišného druhu nemoc (žádný jejich kmen toho není schopen). Většinou jsou to ty, které vůbec nejsou schopny do organismu proniknout. •potenciálně (podmíněně) patogenní: vyvolávají chorobu jen někdy. Často jsou to prospěšné bakterie, které jsou většinou „hodné“ a jen výjimečně začnou „zlobit“, když se třeba dostanou kam nemají, nebo když zmutují •obligátně (primárně) patogenní: vyvolávají nemoc vždy, když se dostanou do těla v dostatečném počtu a vhodným způsobem Oportunní patogeny •Podskupinou mikrobů podmíněně patogenních jsou mikroby označované jako oportunně patogenní. •Tyto mikroby se za normálních okolností chovají jako prakticky nepatogenní, zdravého člověka nenapadnou, často jde o rody a druhy primárně patogenní pro různé rostliny (příkladem je Burkholderia cepacia, která vyvolává hnilobu cibule) •Napadají především oslabené jedince, například •osoby s rozsáhlými popáleninami (lokálně) •osoby s dekubity a bércovými vředy (lokálně) •osoby s umělou plicní ventilací (zápaly plic) •osoby se zhoršenou imunitou (i celkové sepse) Předpoklady patogenity •1) Přenosnost z hostitele (zdroje) na další organismus (osobu) •2) Nakažlivost – schopnost narušit obranu hostitele •3) Virulence – schopnost mikroba nějak poškodit hostitele. •Faktory zodpovědné za virulenci, respektive patogenitu •Osídlení hostitele (přilnutí na sluznici) – fimbrie, bičíky, adheziny •Faktory invazivity – vnikání do tkáně (např. skrz sliznici) •Toxiny (jedy), hlavně u bakterií: neurotoxiny, enterotoxiny (působí ve střevě), místně působící toxiny a jiné •Faktory boje s obrannými mechanismy hostitele •Biofilm – složitý útvar, složený nejen z mikrobů „Hodné“ mikroby: běžná mikroflóra •Mnoho mikrobů nám pomáhá. Tím, že osidlují naše sliznice, zabrání tomu, aby je osídlily zlé patogenní mikroby. Některé pomáhají i jinak •Nejvíc, asi kilogram, je jich v tlustém střevě •Hodně mikrobů je i v dutině ústní a v hltanu •U žen je mikrobní ekosystém v pochvě •I přes relativní nedostatek vody má svoji mikroflóru také kůže (poněkud se liší na různých místech) Mikroflóra jako ekosystém •Kdysi lidé mysleli, že všechny škůdce úrody jednoduše zahubí například DDT. Ukázalo se ale, že takový brutální zásah často nadělá víc škody než užitku, zvlášť když se použije nevhodným způsobem •Podobně složitý ekosystém je i třeba střevní mikroflóra. I proto dnes na střevní infekce většinou nedoporučujeme antibiotika, protože systém „rozhodí“ často ještě víc. Co ovlivňuje infekci •Vstupní brána infekce (kudy mikrob pronikl) •Forma infekce •podle rozsahu – lokální / celková •podle vyjádření průběhu – bezpříznaková / příznaková •u infekce s příznaky dále průběh abortivní – typický – komplikovaný •Vylučování mikrobů z těla •V podstatě je plynulý přechod mezi infekcí, bezpříznakovou kolonizací a běžnou flórou. Co ovlivňuje formu infekce •na straně mikroba: vybavenost faktory virulence (může být dána třeba i tím, že mikrob sám je napaden bakteriálním virem – bakteriofágem) •na straně makroorganismu: stav imunity, stav anatomických bariér, hormonální rovnováha, případné základní onemocnění a spousta dalších věcí •forma vzájemného setkání mikroba a makroorganismu Konec prezentace P1010012u [USEMAP] Foto: Archiv MÚ