Přehled mikrobiologických vyšetřovacích metod Mikrobiologie a imunologie BSKM021p + c + BZMI021p + c *** Týden 2 Ondřej Zahradníček Obdélníky a kulaté obdélníky [USEMAP] Obsah prezentace Úvod: Cíle a základní pojmy 1. Mikroskopie 2. Kultivace 3. Biochemická (a jiná) identifikace kmenů 4. Pokus na zvířeti 5. Průkaz nukleové kyseliny 6. Průkaz antigenu + průkaz protilátky Závěr: Práce laboratoře v praxi Úvod: Cíle a základní pojmy Cíle mikrobiologické diagnostiky •1. Odhalení původce nemoci (patogena) •2. Někdy: zjištění citlivosti patogena na antimikrobiální látky (hlavně u bakterií a kvasinek, nedělá se u parazitů a vláknitých hub, u virů je to ve fázi výzkumu) •3. Někdy také: určení faktorů virulence (např. u střevní anaerobní bakterie Clostridium difficile je nález toxinu důležitější než samotný nález bakterie, která se v malých množstvím vyskytuje i ve střevě zdravých) Co je to vzorek •Vzorek je to, co je odebráno pacientovi a přichází na vyšetření do laboratoře: •kusový nebo tekutý materiál ve zkumavce či jiné nádobce (krev, sérum, moč...) •stěr nebo výtěr na vatovém tamponu, obvykle zanořeném do transportního média. •jiný typ vzorku: otisk, nátěr na sklíčko apod. •Při diagnostice někdy pracujeme s celým vzorkem. Jindy je nutno nejdříve získat ze vzorku kmen nebo kmeny patogenních mikrobů, a pak pracujeme s těmito kmeny Co je to kmen •Kmen je čistá kultura („výpěstek“) mikrobů, vzniklá (teoreticky) z jedné buňky. Všechny buňky patřící ke stejnému kmeni mají stejné vlastnosti (kdežto v rámci jednoho druhu můžeme mít různé kmeny, trochu se vlastnostmi lišící) •Kmen nám nahrazuje jedince tam, kde s jedincem nemůžeme pracovat (např. metabolismus jedné buňky není reálně možné testovat) •Kmen získáme jedině kultivací (pěstováním) mikroba na pevné půdě. •Objev Roberta Kocha, že bakterie lze takto pěstovat, měl zásadní význam v dějinách mikrobiologie. V praxi (vyšetření sputa) •Vzorek sputa à práce se vzorkem (kultivace, mikroskopie, popř. další) • •Kmen zlatého stafylokoka à práce s kmenem (bližší určení různými metodami, testování citlivosti na antibiotika) •Další kmeny à podle vzhledu patří k běžné mikroflóře, a tak s nimi už dále nepracujeme Přehled metod •Metody přímé: Hledáme buď celého mikroba, nebo jeho část, anebo jeho produkt (například toxin) •Přímý průkaz ve vzorku – pracujeme s celým vzorkem •Identifikace kmene – určení kmene (izolátu) vypěstovaného na pevné půdě •Metody nepřímé: Hledáme stopu, kterou mikrob zanechal v imunitním systému hostitele (většinou protilátky). Protilátka není součástí ani produktem mikroba – je produktem organismu hostitele (makroorganismu). •Výhoda: protilátky jsou v krvi bez ohledu na to, kde přesně v těle je/byl mikrob (à nemusíme vědět, kde je) •Nevýhoda (i když ne vždycky): protilátky zůstávají v těle i poté, co nemoc už odezněla pozitivita ≠ nemoc Přehled metod přímého průkazu Metoda Průkaz ve vzorku Identifikace Mikroskopie ano ano Kultivace ano ano Biochemická identifikace ne ano Průkaz antigenu ano ano Pokus na zvířeti ano v praxi ne Molekulární metody ano v praxi ne* *netýká se molekulární epidemiologie – sledování příbuznosti kmenů Tlačítkem s domečkem se přesunete „domů“, tj. zpět na obsah. [USEMAP] 1. Mikroskopie Co vidíme v mikroskopu •V případě mikroskopování kmene vidíme jeden typ mikrobiálních buněk •V případě mikroskopování vzorku můžeme vidět •mikroby – nemusí tam být žádné, a může tam být i klidně deset druhů •buňky makroorganismu – nejčastěji epitelie a leukocyty, někdy erytrocyty •jiné struktury, např. fibrinová vlákna, buněčnou drť (detritus) a podobně Typy mikroskopie •Elektronová mikroskopie – u virů; spíše výzkum než při běžném průkazu virů •Optická mikroskopie •Nativní preparát – na velké a/nebo pohyblivé mikroby •Nativní preparát v zástinu (hlavně spirochety), fázový kontrast a další fyzikální varianty •Fixované a barvené preparáty, například: •Barvení dle Grama – nejdůležitější bakteriologické •Barvení dle Ziehl-Neelsena – např. u bacilů TBC •Barvení dle Giemsy – na některé prvoky •Fluorescenční barvení U barvených preparátů se obvykle používá tzv. imersní systém (mezi objektiv a sklíčko se kápne imersní olej) Gramovo barvení – princip 1 •Grampozitivní bakterie mají ve své stěně tlustší vrstvu peptidoglykanu mureinu. •Díky tomu se na ně pevněji váže krystalová nebo genciánová violeť… •…a po upevnění této vazby Lugolovým roztokem… •…se neodbarví ani alkoholem. •Gramnegativní bakterie se naopak odbarví alkoholem a dobarví se pak na červeno safraninem. Gramovo barvení – princip 2 Chemikálie Grampozitivní Gramnegativní Krystal. violeť Obarví se fialově Obarví se fialově Lugolův roztok Vazba se upevní Upevní se méně Alkohol Neodbarví se Odbarví se Safranin Zůstanou fialové Obarví se červeně Jiné bakterie než klasické G+ a G– bakterie: Mykobakteria jsou acidorezistentní. Jejich stěna je hydrofobní. Nebarví se ani fialově, ani červeně; nebarví se vůbec. Někdy je označujeme jako „Gramem se nebarvící bakterie:“ Mykoplasmata nemají buněčnou stěnu vůbec, avšak jejich cytoplasma se barví slabě na červeno. Nicméně jsou mizerně viditelná (také protože jsou velmi malá) a Gramovo barvení se pro ně nepoužívá. Spirochety mají gramnegativní typ buněčné stěny, ale jsou tak tenké, že jsou špatně vidět a Gramovo barvení se u nich zpravidla také nepoužívá. Buňky hostitelského organismu se zpravidla barví na růžovo, jádra jsou o něco tmavší. Kvasinky se barví jako grampozitivní bakterie. Dift1 P1010003 [USEMAP] Mikroskopie vzorku Mikroskopie kmene Foto: archiv MÚ 2. Kultivace Kultivace (pěstování) bakterií (případně také kvasinek) •Bakterie často pěstujeme na umělých půdách •Bakterie na půdu naočkujeme a poté půdu umístíme do termostatu, většinou nastaveného na 37 °C (pro bakterie významné pro člověka je to většinou optimální teplota – což má logiku) •Za 24 (někdy až 48) hodin půdu vytáhneme a pozorujeme, jak nám bakterie vyrostly •Vláknité houby se pěstují mnohem déle •Viry a paraziti se většinou vůbec nepěstují Kultivace bakterií – podmínky •Bakteriím musíme připravit přijatelné vnější podmínky – teplotu, vlhkost apod. •Některé (teplota) jsou dány nastavením termostatu, jiné (procento solí) složením kultivační půdy •Používáme různá kultivační média, sloužící k určitým účelům •Aerobní a fakultativně anaerobní bakterie můžeme pěstovat za normální atmosféry •Striktně anaerobní bakterie vyžadují atmosféru bez kyslíku. Kapnofilní zase zvýšený podíl CO2. •Připravené kultivační půdy se uchovávají v chladničce P1010008 Foto: archiv MÚ Smysl kultivace bakterií •Proč vlastně v laboratoři bakterie pěstujeme? Protože je potřebujeme při další diagnostice. V zásadě jde o tyto věci: •Abychom je udrželi při životě a pomnožili. K tomu slouží kultivace na tekutých půdách i na „pevných“ půdách (to jsou půdy, které netečou, jejich základem je většinou agarová řasa) •Abychom získali kmen i v případě, že výchozí byla směs mikrobů – pro tento účel musíme použít pevné půdy, a to ještě je vhodné použít například takzvané selektivní půdy, které některé nežádoucí mikroby potlačí Kultivace v praxi •Vzorek se vloží do tekuté půdy nebo nanese na pevnou půdu •U pevné půdy se ho snažíme tzv. mikrobiologickou kličkou rozředit, abychom získali jednotlivé kolonie a mohli dále pracovat s.kmeny mikrobů •Tekuté půdy •jsou půdy pomnožovací •základem je zpravidla hovězí vývar a bílkovinný hydrolyzát •nejdůležitější je peptonová voda, bujón, VL-bujón, selenitový bujón (selektivně pomnožovací) Tekuté půdy P1010001 Foto: archiv MÚ Hemofil na ČA Pevné (agarové) půdy •Abychom využili všech výhod, které pevné půdy nabízejí, musíme vzorek (kultivace vzorek à kmen), ale i kmen (kultivace kmen à kmen) dobře rozočkovat. Klasickým způsobem rozočkování je tzv. křížový roztěr. •Základem je opět masopeptonový bujón, ale navíc obsahují výtažek z agarové řasy. Používala se i želatina, ale neosvědčila se tolik jako agar. Foto: Mikrobiologický ústav V případě směsi vytvoří každá bakterie svoje kolonie (při dobrém rozočkování) Rozočkování 1 – očkování směsi bakterií (naznačeny tečkami), 2 – výsledek kultivace: v prvních úsecích směs, až na konci izolované kolonie Pojem kolonie •Kolonie je útvar na povrchu pevné půdy. Pochází z jedné buňky nebo malé skupinky buněk (dvojice, řetízku, shluku) •Kolonie je tedy vždy tvořena jedním kmenem. •V některých případech můžeme z počtu kolonií odhadnout počet mikrobů ve vzorku – nebo přesněji počet „kolonii tvořících jednotek“ (KTJ, anglicky colony forming unit = CFU) •Popis kolonií má významné místo v diagnostice S3 Foto: archiv MÚ Co se dá popisovat u kolonií •Velikost •Barva •Tvar (okrouhlý…) •Profil (vypouklý…) •Okraje (výběžky..) •Povrch (hladký, drsný) •Konzistence (suchá…) •Průhlednost •Vůně/zápach •Okolí kolonie To vše ale pouze v případě, že se podařilo rozočkováním získat jednotlivé kolonie. Tam, kde je hustý nárůst, se většina těchto vlastnosti hodnotit nedá. Kult5 Pevné půdy Foto: archiv MÚ Existují různé typy pevných půd •Diagnostické půdy – roste "kdeco, ale různě" (krevní agar, VL krevní agar) •Chromogenní půdy – zvláštní druh diagnostických půd •Selektivní půdy – roste "jen málo co" (krevní agar s 10 % NaCl pro kultivaci stafylokoků) •Selektivně diagnostické půdy – např. Endova (rostou tam jen některé G– bakterie = selektivita + rozlišení bakterií podle štěpení laktózy = diagnosticita) •Obohacené půdy – k pěstování náročných baktérií (čokoládový agar, což je zahřátý krevní agar) •Speciální půdy – mají své zvláštní určení (MH půda pro testy citlivosti kmene k antibiotikům) Kult6 Půdy diagnostické •Nepotlačují růst žádného mikroba •Zato díky svému složení rozlišují mikroby podle určité vlastnosti •Příkladem je krevní agar ke sledování hemolytických vlastností a VL krevní agar (podobný, ale na anaeroby) •Zvláštním případem půdy chromogenní a fluorogenní Hemolýzy Foto: archiv MÚ Foto: archiv MÚ Pevné selektivní půdy •Účelem je selektovat (vydělit) ze směsi baktérií pouze určitou skupinu nebo skupiny •Příkladem je agar pro stafylokoky s 10 % NaCl. (Oproti 0,9 % u běžného agaru. Je logické, že na této půdě rostou právě stafylokoky. Jsou to totiž kožní bakterie, zvyklé na život v kůži, občas i zpocené a slané.) •Někdy je selektivnosti dosaženo přidáním antibiotika nebo několika antibiotik. Sabouraudův agar je určen pro kvasinky, a proto se do něj zpravidla přidává směs antibiotik, aby na něm nerostly bakterie. Selektivita hypersolného agaru 6,5 % 10 % Většina Enterokoky Stafylokoky Příklad selektivně diagnostické půdy – Endova půda •Endova půda umí také rozlišit bakterie podle toho, jestli dovedou štěpit laktózu, nebo ne (diagnostická vlastnost). Kult9 Endova půda je selektivní jen pro některé gramnegativní tyčinky (selektivní vlastnost) Foto: archiv MÚ Půdy se používají i k testování citlivosti na antibiotika •V tomto případě se bakterie naočkují po celé ploše a na půdu se nakladou kulaté papírky napuštěné jednotlivými antibiotiky (antibiotické disky). Antibiotika difundují agarem. Je-li kmen citlivý, vytvoří se zóna citlivosti. •Nejčastěji se používá bezbarvá MH půda, na které je zároveň dobře vidět i pigmenty bakterií atbstau17 atbpsae21 [USEMAP] Foto: archiv MÚ Foto: archiv MÚ V případě zájmu se více o jednotlivých bakteriologických půdách dozvíte v bonusu. Postup očkování výtěru z krku Očkování výtěrů 1 očkováno tamponem 2 očkováno kličkou 3 stafylokoková čára (kolem ní rostou hemofily, bez ní by na půdě vůbec nerostly) 4 disk BH (obsahuje bacitracin, který neumožní růst ústních streptokoků a neisserií, takže vyniknou hemofily) 5 disk VK (obsahuje vankomycin a kolistin, opět neumožní růst ústních bakterií, rostou meningokoky a kvasinky) Na celé naočkované ploše pátráme po streptokocích (bezbarvé) a po stafylokocích (spíše bílé či zlatavé) Výtěr z krku – reálný výsledek vytkrk Foto: archiv MÚ Pěstování anaerobních bakterií Anae1 Anae3 Anaerobní bakterie nesnášejí kyslík. Musíme je tedy pěstovat ve speciální atmosféře bez kyslíku. Foto: archiv MÚ Foto: archiv MÚ [USEMAP] 3. Biochemická (a jiná) identifikace kmenů Biochemické identifikační metody •Obecný princip je téměř vždy stejný: Bakterii předložíme určitý substrát a zkoumáme, zda ho bakterie pomocí svého enzymu změní v produkt(y). Produkt(y) se musí lišit od substrátu skupenstvím či barvou. Neliší-li se, užijeme indikátor •Existuje přitom velké množství způsobů technického provedení tohoto typu testů. •I mezi savci jsou rozdíly: člověk neumí tvořit vitamin C, někteří savci ano. Nedivme se tedy, že existuje tolik rozdílů mezi bakteriemi. Možnosti praktického provedení •Rychlé testy (vteřiny až minuty) •Katalázový test •Testy s diagnostickými proužky (oxidáza) •Testy s inkubací (hodiny až dny) •Jednoduché zkumavkové testy •Složité zkumavkové testy •Sady jednoduchých zkumavkových testů •Testy v plastové destičce (miniaturizace) •Jiné testy (např. Švejcarova plotna) Katalázový test •Katalázový test: velmi jednoduchý, do substrátu (roztok H2O2) rozmícháme bakterie. Bublinky = pozitivita. Princip: 2 H2O2 à 2 H2O + O2 C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\kataláza 2.JPG Foto: Mikrobiologický ústav Příklady dalších testů: oxidázový test (diagnostický proužek) C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\aaa\aaa\oxidáza.JPG Foto: Mikrobiologický ústav (Mgr. Petra Šišková) Provedení testu v praxi Obrázek20 Foto: archiv MÚ …a další testy (zde tzv. MIU a Hajnova půda u dvou různých bakterií C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\escherichia coli hajn miu.JPG C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\Shigella sp\shigella hajn miu.JPG Foto: Mikrobiologický ústav Moderní biochemické testy zahrnují i desítky reakcí •Testy se dělají v důlcích plastových mikrotitračních destiček. •Počet testů v sadách kolísá od sedmi až po více než padesát •Liší se v technických detailech. Vždy je však substrát usušený, bakterie se nejprve rozmíchá ve fyziologickém roztoku nebo suspenzním médiu a pak se kape či lije do důlků NEFERMtest 24 Pliva Lachema: do jednoho rámečku lze vložit čtyři trojřádky (čtyři testy, určení čtyř různých kmenů) P1010002upr Foto: O. Z. Zahraniční soupravy Bioch2 Foto: vše O. Z. BBL (Becton Dickinson), Spojené království) RapID (Remel, Spojené státy) API (BioMérieux, Francie) Další identifikační metody •Ne všechny identifikační metody jsou založeny na principu substrát à produkt. •K identifikaci kmene lze využít například typickou citlivost na antibiotika, ovlivnění růstu jedné bakterie druhou, růst při určitých teplotách, testování pohybu a podobně. •V poslední době se prosazují nové metody, například hmotová spektrometrie typu MALDI-TOF, kde se hodnotí ionty vzniklé z proteinů typických pro jednotlivé druhy bakterií či kvasinek. •Identifikace antigenní analýzou kmene bude probrána dále. Většinou se používá k vnitrodruhové identifikaci (např. odlišení tzv. EPEC od běžných E. coli) Například zde se zkoumají i vzájemné interakce (ovlivnění způsobu růstu) dvou různých bakteriálních kmenů Obrázek18 Foto: archiv MÚ P1010041 MALDI-TOF Příprava kmene pro MALDI-TOF P1010045 [USEMAP] 4. Pokus na zvířeti Pokus na zvířeti •Pokus na zvířeti býval důležitou součástí diagnostiky v začátcích mikrobiologie. Jsou už jen výjimečné případy, kdy se uplatní i dnes. [USEMAP] mysh0004 bar Obrázek MUDr. Petra Ondrovčíka, Mikrobiologický ústav 5. Průkaz nukleové kyseliny Průkaz nukleové kyseliny •metody bez amplifikace nukleové kyseliny (klasické genové sondy) •metody s amplifikací (namnožením) •PCR (polymerázová řetězová reakce) •LCR (ligázová řetězová reakce) •Principiálně se použití v mikrobiologii neliší od použití jinde (např. v genetice) •Nevýhoda – někdy jsou až příliš citlivé, takže se prokáže každá molekula DNA, která mohla třeba „přilétnout odněkud zvenčí“. Citlivost se dnes ale dá omezit. [USEMAP] Praktické poznámky •Vzorky, které budou zkoumány metodou PCR, se odebírají poněkud jinak, než vzorky ke kultivaci. Mikrob nemusí nutně přežít, zato je důležité •aby DNA nebyla kontaminovaná nějakou DNA zvenčí •aby vzorek neobsahoval nějakou látku, která přivodí tzv. inhibici reakce •Proto se zpravidla používá suchý tampon, nikoli tampon s transportní půdou •Je nutno pracovat sterilně, a je nutno používat netalkované rukavice (talek může inhibovat reakci) 6. Průkaz antigenu + průkaz protilátky Metody založené na interakci antigen – protilátka •O antigenech a protilátkách bude ještě řeč, až se budou probírat základy imunologie. •Prozatím si pouze představíme v hrubých rysech mikrobiální antigen a protilátku proti němu, abychom si pak ukázali, jak se jejich vzájemná interakce využívá v diagnostice Co je to protilátka (Ig = imunoglobulin) •Protilátka je bílkovina, imunoglobulin, produkt imunitního systému člověka (nebo zvířete). •Protilátka se dá prokázat pomocí specifického antigenu, proti kterému se vytvořila Co je to antigen (Ag) Antigen je struktura na povrchu mikroba (ale i třeba pylového zrnka či zvířecího chlupu), které tělo provokuje k tvorbě protilátek Antigen se dá prokázat pomocí protilátky, která se proti němu vytvořila například u zvířete Serologické metody (založené na interakci antigen – protilátka) •pracují s reakcí antigen – protilátka (za vzniku komplexu); vzájemně se liší způsobem detekce komplexu antigen – protilátka •při stejném principu metod se dají využít pro průkaz antigenu (pomocí zvířecí protilátky) i pro průkaz protilátky v těle pacienta (pomocí antigenu mikroba, nebo i celého mikroorganismu) Jak si to představit •Neznámý klíč mohu zkoušet strkat do různých zámků, abych zjistil, ke kterému z nich se hodí: testuji klíč pomocí různých zámků •Neznámý zámek mohu zkoumat tak, že do něj zkouším strkat různé klíče, abych zjistil, který klíč se k němu hodí: testuji zámek pomocí různých klíčů •Přitom není pochyb, že zámek je něco úplně jiného než klíč! Serologická reakce v praxi TPHA detail +++ ++ + +/- - - - - Foto: Mikrobiologický ústav Protilátku antigenem, nebo antigen protilátkou? Průkaz antigenu: laboratorní protilátky (zvířecího původu) + vzorek pacienta nebo kmen mikroba. Přímá metoda Průkaz protilátky: laboratorní antigen (mikrobiální) + sérum (výjimečně sliny, likvor) pacienta Nepřímá metoda Antigen a protilátka II Antigen a protilátka I Různé vzorky •Průkaz antigenu ve vzorku je přímou metodou, stejně jako třeba kultivace či mikroskopie. Jako vzorek tedy použijeme to, v čem předpokládáme nález mikroba: u meningitidy mozkomíšní mok, u střevních nákaz stolici apod. Nebo použijeme kmen, který jsme z takového vzorku izolovali (pak jde o antigenní analýzu kmene) •Průkaz protilátek je metodou nepřímou. Až na naprosté výjimky hledáme protilátky v jednom jediném typu vzorku: v séru Průkaz antigenu a antigenní analýza •V rámci průkazu antigenu (tedy přímého průkazu) lze tedy dále rozlišit dva podtypy: •Přímý průkaz antigenu ve vzorku, například ve vzorku mozkomíšního moku •Antigenní analýza (identifikace) kmene, izolovaného ze vzorku (například kmene meningokoka) •U nepřímého průkazu naopak vždy pracujeme se vzorkem, a to se vzorkem séra, jak již bylo uvedeno Serologická laboratoř Obrázek10 Foto: archiv MÚ Čerstvá, nebo dávno prodělaná nákaza? •Po nákaze přetrvávají protilátky dlouhodobě, někdy celoživotně. Samotný nález protilátek tedy tolik neznamená. Pro rozlišení čerstvé × dávno prodělané nákazy se používá: •zjištění množství protilátek (jako tzv. titru) a změna tohoto množství v čase (dynamika titru; za významnou se považuje čtyřnásobná změna, anebo tzv. serokonverze = v prvním vzorku ještě protilátky nejsou, ve druhém ano) •rozlišení protilátek třídy IgM a IgG (jen u některých novějších reakcí je to ovšem možné) •stanovení tzv. avidity (síly vazby protilátek) Průběh protilátkové odpovědi •Akutní infekce: velké množství protilátek, převážně třídy IgM •Pacient po prodělané infekci: malá množství protilátek, hlavně IgG (imunologická paměť) •Chronická infekce: různé možnosti IgM a IgG 1 1 2 2 Ukázka serologické reakce ELISA ELISA pro průkaz protilátek. Klikni! Foto: archiv MÚ Nespecifické antigeny a heterofilní protilátky •Nespecifický antigen (Paul-Bunnellova reakce): protilátky reagují s nějakým jiným antigenem než s antigenem mikroba •Hererofilní protilátky: protilátky nejsou namířeny přímo proti mikrobu, ale proti nějaké molekule, která se při infekci tvoří (kardiolipin u syfilis) Přehled sérologických metod •Precipitace (nejstarší a nejjednodušší) •Aglutinace (a aglutinace na nosičích) •Komplementfixační reakce (KFR) •Neutralizace (ASLO, HIT, VNT) •Reakce se značenými složkami: •Imunofluorescence (IMF) •Radioimunoanalýza (RIA) •Enzymová imunoanalýza (EIA, ELISA) •Imunobloty (= zvláštní případ ELISy) Principy jednotlivých metod •Aglutinace a precipitace: komplex Ag – Ig je viditelný. U precipitace se použije samotný Ag, u aglutinace je Ag navázán na částici •Komplementfixace: složitá reakce s využitím jedné složky imunitního systému – komplementu (užívá se morčecí komplement) •Neutralizace: využití přirozené schopnosti protilátek neutralizovat účinek viru či toxinu •Reakce se značenými složkami: postupné navazování na povrch, co se neodplaví, zůstane a je detekováno Rozdíl mezi staršími a novějšími metodami •Starší metody (aglutinace, komplementfixace, neutralizace) neumějí rozlišit protilátky třídy IgG a IgM. Proto je tu nutno odebírat dva vzorky séra a sledovat dynamiku titru. Důležité je na žádanku uvést datum prvních příznaků a údaj, zda jde o I. či II. vzorek séra! •Novější metody toto nepotřebují. Titry se nezjišťují, u metody ELISA se zato zjišťují hodnoty absorbance, odpovídající intenzitě reakce (množství molekul, které reagovaly) Příklady interpretace serologických reakcí – 1 •Těhotná pacientka má IgG protilátky proti toxoplasmóze, IgM je negativní •Znamená to, že toxoplasmózu prodělala (možná i bezpříznakově) a teď už není nemocná, ale je chráněná. Je na tom tedy lépe, než kdyby protilátky neměla •Pacient má protilátky proti klíšťové encefalitidě v prvním vzorku 1 : 10, ve druhém 1 : 160 •Pravděpodobně jeho potíže opravdu způsobil daný virus. Vzestup titru je 16×, to je významné (> 4×) Příklady interpretace serologických reakcí – 2 •Ivana má protilátky proti chřipce, v prvním vzorku 1 : 10, ve druhém 1 : 20 •Nejspíš je to jen náhoda, Ivana asi chřipku kdysi prodělala, ale nepůjde o akutní stav. Možné je odebrat ještě třetí vzorek •Pacient nemá vůbec žádné protilátky proti borelióze, ačkoli potíže odpovídají této nemoci •Pacient asi má boreliózu, ale ještě se nestihly vytvořit protilátky. Pokud jsou příznaky typické, je třeba ho léčit, a vzorek séra odebrat znovu. [USEMAP] Závěr: Práce laboratoře v praxi Práce laboratoře v praxi •Do laboratoře přijde vzorek •K nepřímému průkazu jsou přijímány vzorky séra (kde hledáme protilátky) •K přímému průkazu jsou přijímány vzorky z těch míst na těle, kde předpokládáme infekci: nejčastější jsou výtěry z krku a nosu, vzorky moče a stolice, ale někdy přijde i třeba kousek srdeční chlopně odebraný při operaci Proces mikrobiologického vyšetřování – na všem záleží!!! KLINICKÉ PRACOVIŠTĚ LABORATOŘ Indikace vyšetření – zda, jaké Vlastní provedení odběru Transport materiálu Rozhodnutí, jak zpracovat Vlastní zpracování materiálu Zaslání výsledku Interpretace v kontextu ostat. výsledků a stavu pacienta (léčit vždy pacienta, ne nález) Konec prezentace Foto: O. Z. P519_03sput_gnty_u2 [USEMAP] Přehled půd – první část Název Druh Barva Typ Pro bujon tekuté půdy nažloutlá pomno-žovací aeroby VL-bujon anaeroby selenitový bujon selektivně pomnož. salmonely Sabourau-dův agar pevné půdy ve zkumavce skoro bezbarvá selektivní* houby Löwentein-Jensen bílá až velmi světle zelená obohacená mykobakteria (pův. TBC) krevní agar pevné půdy v misce červená obohacená diagnostická většinu bakterií Endova půda růžová selektivně diagnostická především enterobakterie *pouze jsou-li přidána antibiotika [USEMAP] Přehled půd – druhá část Název Druh Barva Typ Pro MH pevné půdy na Petriho miskách skoro bezbarvá speciální atb citlivost NaCl červená -hnědá selektivní stafylokoky VL-agar červená jako KA anaeroby XLD (a blízký MAL) oranžová selektivně diagnostická salmonely čokoládový agar hnědá obohacená hemofily, neisserie Levinthalův agar nažloutlá obohacená hemofily Slanetz-Bartley světlounce růžová selektivně diagnostická enterokoky [USEMAP] Robert Koch koch.gif (8018 bytes) [USEMAP] Německý mikrobiolog Robert Koch se narodil 11. prosince 1843 v Clausthal-Zellerfeldu jako jedno z 13 dětí důlního technika. Už v 5 letech ohromil rodiče, když jim oznámil, že se podle novin naučil číst. V roce 1862 odešel Koch na univerzitu do Göttingenu studovat medicínu. Po obdržení doktorátu v roce 1866 odešel na šestiměsíční studium chemie do Berlína. Po období všeobecné praxe se jako dobrovolník přihlásil do služby v ve francouzsko-pruské válce v roce 1870 a od roku 1872 do 1880 ve wollsteinském okresu. Zde uskutečnil sví epochální výzkumy, které ho vynesly do čela vědeckých pracovníků. Zabýval se zejména bacilem antraxu, tuberkulózními bacily a cholerovým vibriem. Koch byl během života vyznamenám mnoha medailemi a odměněn mnoha cenami, získal také několik čestných doktorátů a stal se čestným občanem několika měst. V roce 1905 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Robert Koch zemřel 27. května 1910 v Baden-Badenu http://www.quido.cz/osobnosti/koch.htm https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Koch#/media/File:RobertKoch_cropped.jpg – Public domain