Mikrobiologický pohled na Mikrobiologie a imunologie BSKM021p + c + BZMI021p + c Téma 8 Ondřej Zahradníček Qýtko močové infekce [USEMAP] Obsah této prezentace Význam a rozdělení infekcí močových cest Cystitidy Pyelonefritidy Vznik močových infekcí Odběr moče Původci močových infekcí Interpretace, prevence a léčba uroinfekcí Význam a rozdělení infekcí močových cest Význam močových infekcí (IMC, anglická zkratka UTI) •Vedle respiračních infekcí jde o druhou velice významnou skupinu infekcí, která znamená ekonomické ztráty i nepříjemnosti pro pacienty •Nebezpečná je možnost komplikací – například z cystitidy se může stát pyelonefritida a ta se může stát ložiskem vzniku urosepse, tj. infekce krevního řečiště •IMC jsou velmi časté, zejména u žen •Půvoci jsou většinou bakteriální, a často (i když ne vždy) je proto nutná antibiotická léčba Močové cesty zdravého člověka •Ledviny – normálně bez mikrobů •Pánvičky ledvinné – normálně bez mikrobů •Močovody (uretery) – normálně bez mikrobů •Močový měchýř mladých a středně starých osob – normálně bez mikrobů •Močový měchýř seniorů – i za normálních okolností může být osídlen mikroflórou, která nečiní problémy a stává se „běžnou flórou“ •Močová trubice – normálně bez mikrobů, část přilehlá k ústí však může být osídlena zvenčí Moč: sterilní tekutina, nebo infekční materiál? •Oboje může platit. U neznámé moči je ale nutná opatrnost (zvlášť při práci s velkým počtem vzorků) •Moč nemocného člověka může být nebezpečná, zejména u tyfu je původce onemocnění vylučován močí, která je zdrojem onemocnění •Moč zdravého člověka je naproti tomu opravdu téměř sterilní (malé množství bakterií z ústí urethry) –lze použít v nouzovém ošetření odřeniny –k tzv. urinoterapii spíše ne, i když neškodí, každopádně obsahuje odpadní látky à dlouhodobá konzumace = do těla navracíme látky, kterých se chce tělo zbavit –k sexuálním praktikám (pissing)? Pokud partneři vzájemně věří svému zdraví, není z mikrobiologického hlediska horší (ani lepší) než např. normální pohlavní styk [USEMAP] Cystitidy Cystitidy •Jsou to nejběžnější močové infekce, časté zejména u žen (mají kratší močovou trubici) •Často jsou spojeny s poruchami funkce pánevního dna (u žen po porodech) či hyperplazií prostaty (u mužů) – slábne proud moče jako přirozená ochrana systému Urethritidy lBývají součástí onemocnění pohlavních orgánů a budou probrány příště v rámci této problematiky Klinický obraz cystitid •Pálení při močení •Časté močení, malé množství moče (polakisurie – jako u ptáků, kteří často močí malá množství moče) •Někdy moč zakalená, krvavá •Jsou-li přítomny i bolesti v zádech, nejde již o cystitidu, ale pyelonefritidu •Všechny tyto příznaky mohou být přítomny i při řadě jiných infekčních (pohlavní infekce) i neinfekčních stavů Ne vždy jde o zánět měchýře •Potíže při močení (časté močení, inkontinence, pálení) mohou mít i jinou příčinu než cystitidu, kterou je potřeba odhalit, respektive vyloučit •Může jít o sexuálně přenosnou chorobu (chlamydie, mykoplasmata, kapavka) •Může jít také o neinfekční zánět (mechanické dráždění katetrizací apod.) či jinou neinfekční příčinu (třeba i počínající nádor!) •Je také možné, že jde o zánět stěny močového měchýře •Ve všech těchto případech je kultivační nález v moči negativní [USEMAP] Pyelonefritidy [USEMAP] Pyelonefritidy •Pyelonefritida je zánět pánvičky ledvinné, na rozdíl od glomerulonefritidy, která postihuje glomeruly a je zpravidla neinfekční. (Může však být autoimunitního původu po prodělané streptokokové infekci) •Závažnější, postihují zpravidla nejen lumen močových cest, ale i tkáň •Zpravidla komplikace cystitidy, ale mohou být i hematogenního původu •Komplikací recidivujících pyelonefritid může být také urolitiáza (močové kameny) Vznik močových infekcí Vznik močových infekcí I •Většina močových infekcí vzniká postupem mikroba od ústí proti proudu moče. Snáze to jde v případě zpomalení proudu (zvětšená prostata, ochablé pánevní dno). Častější jsou u žen (krátká močová trubice) •Mohou také pokračovat proti proudu moče, čímž z cystitidy vzniká pyelonefritida •Původci jsou často bakterie, které jsou součástí normální mikroflóry ve střevě, případně ve vagíně. To je dáno anatomickou blízkostí příslušných otvorů Vznik močových infekcí II •Zejména u žen se tedy může uplatnit i špatná intimní hygiena (v dětství důležitá edukace matkou – způsob utírání po WC tak, aby nemohlo dojít k zanesení bakterií z anální oblasti do ústí močové trubice) •Na druhou stranu, ne každý kmen střevní bakterie je schopen způsobit močovou infekci. Například u Escherichia coli jsou to většinou zvláštní kmeny, takzvané UPEC (uropatogenní Escherichia coli). Ovšem i ostatní kmeny mohou infekci vyvolat, dostanou-li se do močových cest ve velkém množství Vznik močových infekcí III •Některé infekce ledvin vznikají hematogenní cestou (napadená ledvinná tkáň), resp. jsou ledviny součástí celkové infekce, postihující celý organismus •Jak již bylo řečeno, vyskytují se záněty močové trubice (urethritidy) u některých pohlavních nákaz (kapavka), ale i např. u cystitid hraje pohlavní život často svou roli •U mladých žen se používá pojem „líbánková cystitida“ (zahájení pohlavního života) • Vznik močových infekcí IV •Močové infekce mohou také vznikat častou katetrizací (cévkováním) močových cest. Močové katetry jsou po nějaké době kolonizovány bakteriemi téměř vždy. Otázka ovšem je, zda bakterie zůstávají jen na katetru, nebo osídlí i močový měchýř jako takový. •Z toho vyplývá nutnost pečlivě zvažovat, kdy je katetrizace (zejména dlouhodobá) opravdu nezbytná, a kdy ne. To se týká i katetrizace za účelem odběru moče, i když u ní je riziko relativně menší, protože je jednorázová a ne dlouhodobá Infekce u pacientů s močovým katetrem •Riziko bakteriurie při katetrizaci: –v průměru 3–10 %, po 30 dnech 100 % •Definice močové infekce u pacienta s permanentním katetrem: 105/ml + leukocyturie, nikoli tedy jen samotný nález bakterií v moči, ten může být i následkem pouhé kolonizace katetru (osídlení, ne infekce). •Podle různých studií je 17 až 69 % CAUTI (catether-associated UTI, tedy infekcí močových cest spojených s používáním katetru) preventabilních, tedy lze jim předejít Co dělat proti těmto infekcím 1 •Zvažovat nutnost cévkování a hlavně použití permanentních katetrů •Používat katetry, které svým materiálem, tvarem a povrchovou úpravou lépe vzdorují infekci •Pečovat o pacienty se zavedeným katetrem, všímat si příznaků infekce a zvážit možnou výměnu katetru •Neodebírat zbytečně katetrizovanou moč – znát pravidla správného odběru moče! Co dělat proti těmto infekcím 2 •Vyhnout se použití katetrů k řešení inkontinence •U operovaných neprovádět rutinně, ale jen je-li nezbytné •Operovaným odstranit katetr co nejdříve, optimálně do 24 h •Katetry zavádět asepticky a za použití jednorázově balených lubrikačních gelů •Sběrný sáček nesmí ležet na podlaze •Periodické školení všech, kteří se starají o katetry [USEMAP] Původci močových infekcí Původci močových infekcí I •Infekce tzv. komunitní (= pacienti, kteří neleží v nemocnici, přicházejí sami k lékaři): 70–80 % Escherichia coli, zbytek další enterobakterie, enterokoky, streptokoky, stafylokoky. Co se týče stafylokoků, S. saprophyticus a S. aureus, jsou spíše původcem infekce, jiné stafylokoky jsou spíše kontaminace z kůže •U nemocničních infekcí Escherichia coli tvoří „jen“ asi 55 %, větší význam tu mají ostatní enterobaktérie, hlavně klebsielly, a kvasinky •I v případě, že se jedná o stejný druh, bývají nemocniční kmeny mnohem méně citlivé na antibiotika, což je potřeba mít na paměti Původci močových infekcí II •Kromě původců, kteří se zachytí při běžné kultivaci, mohou močové infekce způsobovat i jiné mikroby: •Bakterie nekultivovatelné na běžných půdách, např. Ureaplasma urealyticum (patří mezi mykoplasmata bez buněčné stěny) •Mycobacterium tuberculosis: dnes je vzácné, ale právě proto se ne něj zapomíná! •Původci viroví (ale častěji jde jen o vylučování virů močí u systémových nemocí – virurie, např. u chřipky) •Původci parazitární (schistosomóza – dříve bilharzióza, v subtropech a tropech) Urogenitální schistosomóza •Při koupání ve sladké vodě v subtropických a tropických zemích může dojít k tomu, že larva schistosomy pronikne do těla (jako jedno z mála agens může proniknout neporušenou kůži) a dostat se do krve •Poté se parazit usadí v cévách pleteně obklopující močový měchýř a odtud se dostává do močového měchýře; někdy ale zůstává v jeho stěně a způsobuje její změny •Diagnostika je histologická (nález schistosom i zánětlivých změn) a mikrobiologická (pokus najít vajíčka v moči ovšem nemusí vyjít) [USEMAP] Odběr moče Diagnostika močových infekcí •Anamnéza, případně i včetně sexuálního života (kapavka i jiné urethritidy) •Klinické vyšetření •Orientační vyšetření diagnostickým proužkem (přítomnost bakterií v moči) •Biochemické vyšetření – přítomnost bakterií, bílkovin aj. •Mikrobiologické vyšetření – je doporučené u nekomplikovaných a nutné u komplikovaných cystitid (natož např. pyelonefritid) Odběr a transport moče •Nejspolehlivější je moč získaná suprapubickou punkcí. V praxi se ovšem používá málokdy •Poměrně dobrá je také katetrizovaná moč (katetrizace provedená kvůli odběru) •Běžně odebraná moč nemusí být špatným vzorkem, je-li správně odebrána a zaslána •Moč z permanentního katetru je nejhorší z možných vzorků, občas nám ovšem nezbývá nic jiného Moč z permanentního katetru •Pokud je možno počkat několik dní např. na výměnu katetru, je to lepší – výsledek z nově vyměněného katetru bude daleko lépe vypovídat o situaci (je ale vhodné počkat po výměně nějaký čas, až se vyplaví bakterie, které kolonizovaly starý katetr) •Pokud počkat nelze, moč odebereme, ale musíme počítat s tím, že interpretace je nejednoznačná •Musíme vždy zvažovat, zda vůbec uvažujeme o léčbě antibiotiky; pokud ne (asymptomatická bakteriurie), je zřejmě odběr zbytečný •Mikrobiologické vyšetření samotného katetru se považuje za nevhodné (výsledky se nedají interpretovat), i když mnohé laboratoře ho provádějí Odběr moče spontánně vymočené •ze středního proudu moči spontánně vymočené (rutinní typ s rizikem sekundární kontaminace během odběru) •postup: nádoba pro odběr moči musí být sterilní, se širokým hrdlem (např. kádinka)*, poučený pacient si před odběrem důkladně omyje zevní genitálie vodou a mýdlem a (případně i) otře si zevní ústí močové trubice tamponem smočeným v dezinfekčním roztoku (zejména u dětí se ovšem použití dezinfekčního roztoku nedoporučuje). *takto je to psáno v oficiálním doporučení, v praxi ale záleží na situaci; pokud pacient močí přímo do zkumavky, je to lepší Odběr moče u muže a ženy •Muži jedním krouživým tahem •Ženy zaujmou široký postoj nad klozetovou mísou, jednou rukou oddálí labia a druhou rukou tamponem otřou genitálie předozadním pohybem. Poté pacient odmočí první porci moče a do sterilní nádoby bez přerušení močení zachytí střední proud. Odebraná moč se přelije do sterilní nádobky určené k transportu. •(Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, DOPORUČENÉ POSTUPY PRO PRAKTICKÉ LÉKAŘE, Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3) Odběr moče u ženy – postup moczeny http://www.lab-turnov.ic.cz/schema_1.php vodou a mýdlem Odběr moče u ženy – postup moczeny http://www.lab-turnov.ic.cz/schema_1.php Odběr moče u muže – postup http://www.lab-turnov.ic.cz/schema_2.php mocmuzi Odběr moče u muže – postup http://www.lab-turnov.ic.cz/schema_2.php mocmuzi Výjimky z pravidel o odběru moče •U podezření na záněty močové trubice se bere první porce moče (spláchnou se mikroby ze stěny trubice). •U zánětů prostaty se naopak hodí poslední porce moče •Na schistosomózu se sbírá moč z posledních porcí moče delší dobu, je potřeba zaslat alespoň 20 ml. (V laboratoři se moč nechá usadit a poté se hledají vajíčka parazita v sedimentu na dně). Transport musí být urychlený. Odběr moče u malých dětí •Moč se získává sběrem do přilnavých sáčků •Metoda je zatížená relativně vysokým rizikem sekundární kontaminace •Sáček by neměl být nalepen déle než 30 minut •Odstraněn by měl být ihned po vymočení Transport moče •Pro hodnocení močové infekce je důležitá kvantita – viz dále. Tu však lze hodnotit pouze v případě, že se mikroby v moči během transportu nepomnoží – pokud se pomnoží, kvantitativní poměry se změní •Proto je moč bezpodmínečně nutno dopravit do laboratoře do dvou hodin po odběru (raději ještě rychleji) •Pokud zcela výjimečně toto nelze dodržet, je potřeba moč dát do ledničky (u jiných vzorků se to naopak nedoporučuje) Soupravy typu URIKULT •Smyslem těchto souprav je odstranit časovou prodlevu mezi odběrem moče a začátkem kultivace. Moč se odebere a ihned se do ní zanoří speciální destička s kultivačními půdami. Poté se moč vylije a půdy se ihned začínají kultivovat (třeba přímo na oddělení) •Na těchto destičkách se však mikroby obtížně diagnostikují. Tato metoda se proto neujala tak, jak se od ní původně očekávalo •Pokud už se používají, je nutno bezpodmínečně dodržet správný postup [USEMAP] Jak používat urikult •Víčko s kultivačními půdami opatrně vyšroubovat (víčko při odběru držet ve vzduchu) •Středním proudem moči naplnit nádobku Uricultu do 3/4 (přímo nebo přelitím ze sterilní nádobky). •Destičku s kultivačními médii zasunout do moči v nádobce •Po několika sekundách destičku vyjmout •Přebytek moči nechat stéci na dolní okraj destičky, poté odsát filtračním papírem bez dotyku s půdami •Moč z nádobky vylít a prudce odstříknout zbytek •Mimořádně lze provést odběr podržením obou stran půd ve středním proudu moči. Laboraorní diagnostika močových infekcí Co se děje v laboratoři: Kvantitativní a semikvantitativní vyšetření moče •Při kvantitativním vyšetření se moč ředí a očkuje se na několik kultivačních půd •Při semikvantitativním vyšetření se moč neředí, avšak používá se kalibrovaná klička na jedno použití. Vyšetření je méně pracné, ale také méně přesné •Samozřejmě se hodnotí nejen kvantita, ale zároveň se normálním způsobem diagnostikuje, o kterého mikroba jde Semikvantitativní vyšetření I •Použije se kalibrovaná klička o objemu 1µl •To znamená, že při ponoření do vody či tekutiny s podobným povrchovým napětím ulpí v očku kličky právě jeden mikrolitr •Celý objem se rozočkuje na půl nebo celou misku s agarovou půdou •Poté se normálně inkubuje (24 h, 37 °C) •Druhý den se spočítají kolonie. Podle počtu kolonií se interpretuje výsledek •Používá se zpravidla krevní agar + jedna další půda. V naší laboratoři se v poslední době používá chromogenní půda URICHROM. Bakterie na půdě urichrom P1010007u Foto O. Z. Semikvantitativní vyšetření II •Počet kolonií po inkubaci odpovídá počtu CFU v 1 µl původní moče –CFU = colony forming unit, jednotka tvořící kolonii. Jednotlivý mikrob, dvojice, krátký řetízek, malý shluk. V praxi zanedbáváme rozdíl mezi mikrobem a CFU, říkáme tedy, že počítáme mikroby, i když ve skutečnosti počítáme CFU •Pokud tedy počet kolonií zhruba odpovídá počtu mikrobů v 1 µl původní moče, pak počet kolonií × 1000 odpovídá počtu mikrobů v 1 ml původní moče. 10 kolonií – 104 mikrobů v mililitru, 100 kolonií – 105 mik/ml Automatické kultivační systémy •Některé firmy dnes nabízejí automatické kultivační systémy, které detekují pozitivitu již po čtyřech hodinách a hlásí i antibiotickou citlivost (italský systém UroQuick). Některé, zejména soukromé laboratoře takové systémy vítají a stavějí mikrobiologické vyšetření moče právě na tomto systému. •Tento přístup je však velice rizikový, protože antibiotická citlivost bez určení druhu bakterie je velice zrádná. Pokud je takový systém doplněn možností klasické diagnostiky, nemusí být nutně na škodu. Je však nepřípustné používat takový systém bez toho, aby jeho výsledky interpretoval mikrobiolog (např. umístění přístroje do biochemické laboratoře) [USEMAP] Interpretace, prevence a léčba močových infekcí Interpretace vyšetření moče I •Při nálezu jednoho druhu mikroba platí: •Kvantita nad 105 mikrobů v 1 ml se považuje za pravděpodobnou močovou infekci. U starých lidí to ovšem může být kolonizace •Kvantita 104–105 je hraniční. Jsou-li pochybnosti o kvalitě odběru (např. u kojenců), považuje se spíše za kontaminaci. Významná je spíše u mužů a u dětí. •Kvantita pod 104 se považuje za kontaminaci •Neplatí u punktované a katetrizované moči. Interpretace vyšetření moče II •Při nálezu dvou mikrobů platí •Kvantita do 105 je zřejmě kontaminace •Kvantita nad 105 je sporná (hraniční) •Při nálezu tří mikrobů platí •V podstatě vždy se považuje za kontaminaci •Výjimka: jeden mikrob v kvantitě nad 105, ostatní dva naopak pod 104 à první mikrob se považuje za pravděpodobného původce •V praxi se zohledňuje také o jaké mikroby jde apod. (stafylokoky se berou „méně vážně“) Asymptomatická bakteriurie (ABU) •Léčit se má jen skutečná infekce, která působí potíže – ne tedy samotná přítomnost bakterií v moči (zejména u starších lidí) •Výjimkou však mohou být: •těhotné ženy – léčíme i ABU, protože močová infekce se může stát ložiskem pro infekci vaginální infekci při porodu •případně jiné rizikové situace, např. osoba s imunodeficitem, kde opět hrozí, že bakterie bude zdrojem infekce dalších orgánů Léčba močových infekcí •U nekomplikovaných komunitních (= ne nemocničních) cystitid někdy stačí rostlinné extrakty (brusinky). Z antibiotik je vhodný nitrofurantoin (nekoncentruje se v krvi, ale v moči). Jinou možností je ko-trimoxazol, amoxicilin, cefalosporiny 2. generace aj. •U nemocničních cystitid je třeba volit léčbu podle citlivosti •U pyelonefritid (zánětů pánvičky) musí lék pronikat nejen do moče, ale i do ledvinné tkáně. Nitrofurantoin se tu proto nehodí. Používá se léčba podle citlivosti původce Prevence močových infekcí I •Velmi účinné preventivní postupy: –vymočit se bezprostředně po koitu –preferovat hormonální antikoncepci před bariérovou –často měnit menstruační pomůcky –nepoužívat spermicidní krémy, gely nebo parfemované vložky •Zcela nevhodné a rizikové postupy –přehnaná hygiena –nadužívání tzv. desinfekčních gelů a mýdel –časté koupele v parfemovaných pěnách • •Podle „Doporučeného postupu pro antibiotickou léčbu komunitních infekcí ledvin a močových cest v primární péči“ Prevence močových infekcí II •Včasné řešení problémů, které k.močových infekcím predisponují (poruchy svalového dna, prostata…) 09 utírání zepředu do zadu lEdukace správné intimní hygieny u dívek http://www.lifespan.org/adam/healthillustratedencyclopedia/2/19094.html [USEMAP] Konec Kvítko.jpg