UČENÍ
PHDR. NATÁLIA BEHARKOVÁ, PH.D.
2. ročník, jarní semestr
VS kombinovaná forma
 univerzální jev
 schopnost učení – vrozená, souvisí se zvládnutím
mechanizmu řeči a funkci paměti
Učení
„Znamená získávání zkušeností, utváření a pozměňování
jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného.
…životní úloha lidského učení je v získávání předpokladů pro aktivní
vyrovnávání se s přírodním a společenským životním prostředím.“
(Čáp, J. a Mareš J. Psychologie pro učitele, s. 80)
Učení
 proces, v němž organizmus
získává individuální
zkušenosti, učí se
přizpůsobovat novým
životním podmínkám a učí se
novým formám chování
 probíhá neustále, spontánně
 činnost edukanta záměrně
navozená soustavou
požadavků z vnějšku;
Výsledkem je osvojení
vědomostí, dovedností a
návyků, ale také utváření
postojů a získávání určité
hierarchie hodnot.
(Hartl, 1999)
V širším smyslu V užším smyslu
Faktory ovlivňující
učení
Faktory napomáhající učení
 Motivace (z lat. movere, hýbati, pohybovati) pohnutka, která podněcuje jednání
člověka; usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle;
vnitřní (jedinec vnímá) a vnější (hrozba trestu, možnost odměny)
 Pohotovost (připravenost, ochota) učit se – projev motivace v určitém čase
 Zpětná vazba – pozitivní, negativní
 Sestavení poznatků – od jednoduchých k složitějším (individuální posouzení);
začátek a konec poznatků (nejlépe zapamatovatelné)
 Rozsah učiva/poznatků – čím více poznatků – tím delší čas na osvojení a horší
zapamatování
 Opakování – klíčových pojmů/faktů – pomáhá zapamatování si novo naučených
věcí (interval mezi naučením se a využitím naučeného v praxi!) (▲aplikace
inzulínu sám již v nemocnici/až doma)
 Smysl poznatků
 Optimální prostředí na učení (+ soukromí)
Faktory brzdící učení
 úzkost P/K, emoce
 fyziologické překážky – akutní nemoc, bolest,
 věk – involuce tkání, prognóza, biorytmus,
 kulturní bariéry (jazyk, žebříček/protichůdnost
hodnot…)
 iatrogenní překážky (ZP – rychlé tempo, ignorace
P/K poznámek, přílišný zájem aj.)
Druhy učení I.
 Podmiňování – využívá mechanizmus podmíněných reflexů (asociací),
kdy podnět spojíme s jeho posilňováním, čím se vytváří zpevněné
dočasné spoje
 klasické (▲ Ivan Petrovič Pavlov; strach z bolesti - syndrom bílého pláště)
 operantní (instrumentální) - spojené s činností subjektu (odměna/trest; pokus/omyl)
Watson - studie "malého Alberta
 zástupné - subjekt se učí prostřednictvím zkušeností někoho jiného, učí se tedy
zástupně.
 Senzomotorické - osvojení si pohybových dovedností (různé druhy
sportovních, manipulačních a pracovních činností;
únava, strach, delší pauza jsou negativa)
(seznámit s dovedností, rozfázovat pracovní úkol, upozornit na nejdůležitější aspekty
dovednosti, upozornění na chybu, důsledný nácvik; zpřesňování a zrychlování
činnosti, motivace jedince▲ stomie
Zdroj: http://www.20min.ch/diashow/151840/56E8A86567E13212768C0BF8BEB6FF0E.jpg
Video https://www.youtube.com/watch?v=FMnhyGozLyE
Druhy učení II.
 Verbální – výsledkem je VĚDOMOST; info – vhodná metoda,
srozumitelný výklad obsahu, přizpůsobení věku a indiv.
schopnostem jedince
 Pojmové – osvojení si pojmů a logických operací (rozvíjí myšlení
jedince)
 Řešení problému - s fixním koncem – pouze 1 řešení – konvergentní myšlení
s volným koncem – více řešení - divergentní
 Sociální učení - psychologický mechanismus socializace; sociální
posilňování (odměna/trest ▲ kočky klec jídlo); nápodoba=imitace chování (▲
BOBO panenka http://i-psychologie.blog.cz/1410/bobo-doll-experiment-a-bandura)
identifikace (▲ být jako on“ a nebo naopak „jen nebýt jako on)
Oblasti učení (dle Blooma,1956)
 Kognitivní (mentální) – zahrnuje intelektové schopnosti (myšlení,
poznání, porozumění).
Uplatnění při vzdělávání
 Afektivní – zážitky, emoce, zájmy, postoje a hodnoty, sociálněkomunikační
dovednosti
Uplatnění při výchově
 Psychomotorické – (zručnosti a, návykové dovednosti) motorická
zručnost, používání pomůcek a zařízení, obsluha přístrojů.
Uplatnění při praktickém cvičení
Doporučení při učení
 motivace
 poznat cíl
 kontinuálnost učení, opakování nabitých poznatků a
zkušeností
 střídání činností
 vhodné prostředí (architektonické, ergonomické,
akustické, hygienické – osvětlení, vytápění, větrání;
atmosféra, klima)
Učební styl
 postup při učení, kt. člověk v daném období
preferuje
 závisí na aktuálním obsahu učení
 postup, kt. vnímáme jako optimální (vyhovuje
nám)
 změna stylu je možná, ale nesnadná
 souvisí se strategií a taktikou učení
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Povrchový styl učení
kdo se učí tímto stylem:
 učení ho nebaví,
 učí se, protože musí a protože chce mít učení brzo
za sebou,
 text se snaží naučit nazpaměť.
 Výsledek - malé/žádné porozumění učiva a to, co
se naučí, zanedlouho zapomene.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Hloubkový styl učení
 motivací je zájem o něco nového, učení je baví a
mají o něj zájem z vlastního popudu,
 dané učivo se snaží pochopit a porozumět mu,
probíranou látku si dobře pamatují.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Strategický styl učení
 jedinec se snaží získat co nejlepší známky, další
motivací pro ně je soutěž s ostatními, snaží se
využívat své „vychytralosti,“ učení je ale nezajímá,
 na učivo se připravují podle nároků učitele, u kt. ke
zkoušení dochází – pokud jde o benevolentního
učitele, učí se povrchním stylem učení, u náročného
učitele se učí do hloubky.[
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Resumé dle motivace a záměru
Úspěšní jedinci:
 kombinují hloubkový a na výkon zaměřený
(strategický) přístup,
 jsou vysoce motivovaní a dokáží účelně využívat
plánovací strategie.
Neúspěšní:
 s nízkou motivací, kteří inklinují k povrchovému
přístupu
Typ učení
 Vizuální
 Auditivní
 Kinestetický
Používání výrazů dle typu
Vizuální:
 „To nevypadá dobře.“ „Už jsem si o tom udělal
představu.“
 „Pamatuji si obličeje, ale ne vždy jména.“
 „Je pro mě důležité se dobře oblékat.“
 „Chci mít kolem sebe obrazy a barvy.“
 „Rád/a vybírám a nakupuji očima.“
Vizuální typ
 nejlépe se učí očima, má rád diagramy, grafy, rád
k učení sleduje videa. Většinou jsou dobří ve čtení
(přirozeně rychlí a mají dobré porozumění).
 během hodiny rád sleduje tváře ostatních, pozoruje
jejich mimiku. Lépe si pamatuje věci, které vidí , než
ty které slyší. Nevadí mu otravné zvuky typu
(mlaskání, smrkání, kašlání, hlasité dýchání). Raději
si čte sám, než aby mu někdo předčítal.
Používání výrazů dle typu
Auditivní:
 „To zní dobře.“ „Slyším, co říkáš.“
 „Rád/a mluvím a myslím si, že mám dobře znějící
hlas.“
 „Rád/a telefonuji.“
 „Někdy mluvím sám/sama se sebou, když jsem o
samotě.“
 „Rád/a se obklopuji hudbou.“
Auditivní typ
 Nejlépe se učí při poslouchání. Má rád
audionahrávky a rád poslouchá příjemné hlasy
druhých lidí. Libuje si v diskuzích. Raději poslouchá
výklad učitele než aby si sám četl knížku.
 Velmi lehce ho vytočíte rušivými zvuky (mlaskání,
smrkání, kašlání, hlasité dýchání). Lépe si pamatuji
věci, které slyší.
 Rád si pročítává poznámky nahlas. I když čtou
potichu, vždy se vnitřně slyší, jako by četli nahlas.
Mají raději hudbu než umění. Většinou jsou dobří
řečníci.
Používání výrazů dle typu
Kinestetický:
 „Mám pocit, že…“ „Nechápu to.“
 „Používám hodně gest, když mluvím.“
 „Rád/a si při pozdravu s lidmi podávám ruce a
dotýkám se jich.“
 „Je pro mě těžké sedět v klidu a nevrtět se.“
 „Práskám dveřmi nebo házím věcmi, když se
zlobím.“
Kinestetický typ
 Se nejlépe učí, když něco dělá. Aby něco pochopil,
musí si na to šáhnout a vyzkoušet si to. Rádi s něčím
manipulují, skládají.
 Učení jim jde rychleji, když si mohou věci vyzkoušet
na vlastní pěst. Je pro ně typické, že píšou a mluví
pomaleji. Velmi často se lidí dotýkají během
konverzace.
 Velmi často jsou to dobří sportovci. Během
konverzace hojně gestikulují
Zdroj: http://englishquickies.com/wp-content/uploads/2014/10/sty-uceni-anglictiny.jpg
Vzdělávání
 Kojenec, batole - (rodič/učitel, bezpečí), pravidelný režim – pocit jistoty;
důležité zapojení všech smyslů; sebeprosazení (Ne)
 Předškolní věk – A proč? – odpovědi stručné, přiměřené
 Školní věk – učení v bloku, střídaní činností, vysvětlení (má splnit jejich
očekávání – mají ho pochopit), snaha dělat věci správně
 Adolescenti – nejlépe chápou tehdy, pokud z toho plynou výhody
 Mladí lidé a střední věk – zdraví samozřejmost; dospělí – již vnímají
problémy, kt. mohou plynout z nevhodného životního stylu
 Starší dospělí – touha udržet zdraví a soběstačnost(ti, kt. preferují péči o
sebe od jiných, stěží přijmou snahu osvojit si nové návyky posilující
soběstačnost
reakční čas delší, přesnost, hluk, vidění, smyslová involuce (čuch, chuť, hmat
a jemná motorika), výbavnost, vštípivost
Podmínky a vztahy v didaktickém procesu
v ošetřovatelství (Kuberová, 2010)
Cíl
Obsah
Metody, formy ProstředkySubjekt
sestra/
lektor/instruktor
Objekt
P/K
Sociostruktura
(vzájemné vztahy)
Psychostruktura
(osobnost edukátora a
edukovaného)
Edukační proces
Tu bakalářskou
práci zpracujete
takhle….
Vyučující
Učící se
Učení
pokud absence nelze hovořit o EP
Edukační proces = jakákoli činnost, jejímž prostřednictvím
nějaký subjekt (T) instruuje (vyučuje) a
nějaký subjekt (P) se učí
informace
pochopení
použití
Dovednosti
- teoretické
- praktické
- nové návyky
• vede lidi k pochopení zdraví a nemoci
• učí zdravému/žádoucímu chování, hyg. návykům, stravovacím zvyklostem, vyhýbání se rizikům
• poznání svého zdravotního stavu, event. odchylek (TK, glykémie, cholesterol v krvi…)
• první pomoc
• poradit si s prvními příznaky nemoci u členů rodiny …
▲ Edukační procesy podle míry intentionality
EP nonintentionální
▲ učím se spontánně cizí jazyk tím, že žiju
dlouhodobě v zahraničí
EP intentionální
EP neřízené
▲kupuji si pravidelně
anglickou beletrii, abych se
procvičila v cizím jazyce
EP řízené
▲školní výuka cizího jazyka
v rámci povinného kurikula
Průcha, J. Moderní pedagogika, 2013, s. 80
záměrný, směřující úmyslně k nějakému cíli, snažící se a usilující o nějaký cíl
Edukační procesy
Typy:
 Bezděčné (náhodné, spontánní učení) – čtení novin,
sledování pravidelného programu o módě…
 Intencionální (záměrné) učení – uvědomujeme si dobu i
délku učení
Dispozice - vnitřní dispozice (gramotnost, IQ, motivace…)
- vnější (učební text, PC…)
▲ novomanželka - recept na nedělní oběd
 Řízené učení – učení regulováno, organizováno z vnějšku
Interakční model edukačního procesu
Determinanty
vstupů
Edukační proces
(průběh, obsah,
vlastnosti)
Výstupy
Výsledky Efekty
(bezprostřední) (dlouhodobé)
Edukační prostředí
Geografické, sociální, ekonomické, politické prostředí
Průcha, J. Moderní pedagogika, 2013, s. 84
Literatura:
 Bastable S., Essential of patient Education, Jones & Bartlett Learning, 2005, s. 502 ISBN-
13: 978-0763748425
 Bradbury A, Jak úspěšně prezentovat a přesvědčit, 2001, s. 40-41
 Juřeníková, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi Praha: Grada, 2010, s. 80 ISBN 978-
80-247-2171-2
 Magurová D., Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, Martin: Osveta,
2009, s. 155, ISBN 978-80-8063-326-4
 Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, Portál, 1998
 Nemcová J., Hlinková E. Moderná edukácia v ošetrovateľstve, Martin. Osveta, 2010, s. 259,
ISBN 978-80-8063-321-9
Literatura:
 Průcha Jan Pedagogická encyklopedie, Praha: Portál, 2009, s. 936, ISBN 978-80-7367-546-2.
 Průcha, J. Moderní pedagogika, 5. aktualiz. a doplněné vydání, Praha: Portál, 2013, ISBN 978-80-
262-0456-5.
 Raudenská J, Javůrková A. Lékařská psychologie ve zdravotnictví, Praha: Grada, 2011, s. 304 ISBN
978-80-247-2223-8.
 Závodná V. Pedagogika v ošetrovateľstve, Martin: Osveta, 2005, s. 117, 808063193X
 Jaký je váš styl učení? (test) http://englishquickies.com/jaky-je-vas-styl-uceni-test/
 Zjistěte jaký jste studijní typ a využijte toho ve svůj prospěch! http://jakserychlenaucit.cz/studijni-typ/