Vyprazdňovaní moči a stolice Vyprazdňovaní moči a stolice Způsob vyprazdňování stolice je individuální, může být velmi rozdílný. Pro někoho je optimální norma pro uspokojení potřeby dvakrát denně, u jiného jedenkrát denně nebo i jedenkrát za dva dny. Informace o vyprazdňovacích návycích jsou nezbytné u nemocných po operaci, vyšetření u ležících nemocných... Každý člověk má také určité nároky na intimitu, diskrétnost, respektování studu při vyprazdňování. Vedle biologického hlediska je nutné připomenout i aspekty psychosociální. Vyprázdnění navozuje pocity libosti a spokojenosti, nedostatečné vyprázdnění je provázeno somatickými obtížemi ­ bolestí, nadýmáním, pocity plnosti, nechutenstvím... Psychická odezva neuspokojení potřeby vyprazdňování se může projevit nervozitou, špatnou náladou, úzkostí, strachem. Vyprazdňování (defekace) Je odstranění stolice z rekta a anu, frekvence i množství je individuální, po vyprázdnění zůstává příjemný pocit uspokojení. Člověk pociťuje potřebu defekovat v situaci, kdy peristaltické vlny posunou stolici do colon sigmoideum a do rekta a dojde k podráždění senzorických nervových vláken v konečníku. Defekace se normálně začíná dvěma defekačními reflexy: vnitřním defekačním reflexem, kdy rozšíření konečníku vyšle signál přes mezenterický plexus a vyvolá peristaltické vlny v colon descendens, sigmoideu a rectu. Vlny posouvají stolici k análnímu otvoru, vnitřní svěrač začíná ochabovat a po uvolnění vnějšího svěrače dojde k defekaci. parasympatickým defekačním reflexem, který vzniká stimulací nervových vláken v konečníku. Signály se přenášejí do spinální míchy a pak zpět do colon descendens, sigmoideum a do rekta. Tím se zintenzivňují peristaltické vlny a ty zesilují vnitřní defekační reflex. Vnitřní anální sfinkter se uvolňuje a stolice se posouvá do análního kanálu. U jedince, který sedí na WC nebo na podložní míse, vnější svěrač pod vlivem vůle ochabuje. Vytlačení stolice napomáhá i kontrakce břišních svalů a bránice, zvyšuje se břišní tlak a kontrakce svalu pánevního dna (muskulus levator ani), který protlačuje stolici přes anální kanál. Potlačení defekačního reflexu, ignorace nebo vědomé potlačení pocitu nucení na stolici způsobí, že pocit nucení na stolici vymizí na několik hodin a pak se znovu objeví. Opakování pocitů nucení na stolici může vést k rozšíření konečníku nebo i ke ztrátě citlivosti na potřebu defekace. Vzniká zácpa ­ obstipace. Fyziologicko-biologické faktory ovlivňující vyprazdňování stolice Věk viz močení Jídlo a pití Na zabezpečení objemu stolice je nutný dostatečný objem stravy, doporučují se potraviny s vyšším množstvím vlákniny a celulózy. Nepravidelné stravování nebo dietní chyby mohou narušit pravidelnou defekaci. Při neadekvátním příjmu tekutin nebo při velkých ztrátách tekutin z těla (průjem, zvracení), dochází ke vstřebávání vody z chymu, stolice se zahušťuje a má tuhou konzistenci. Pokud chymus prochází střevem velice rychle, nestačí se naopak voda resorbovat a výsledkem je řídká konzistence stolice až stolice vodnatá. Aktivita a pohyb Nízký svalový tonus může narušit peristaltické pohyby střev. Nemoc Defekaci ovlivňují určité patologické stavy (zánětlivá onemocnění, nádorová onemocnění, infekční onemocnění...). Problémy s vyprazdňováním stolice mají zvláště nesoběstační, ležící pacienti. Pocit studu brání přirozenému vyprazdňování, nedostatek soukromí vede k potlačování nucení na stolici a následnému oddalování defekace. Chirurgické výkony a diagnostické postupy Anestézie i operační výkon (zvláště pokud se manipuluje se střevy) snižují až zastavují motilitu střev, obnovení střevních pohybů může být v pooperačním období problematické a může vyústit až v pooperační ileus. Psychologické faktory Životní styl uspokojení potřeby vyprazdňování pozitivně ovlivňuje psychiku člověka, jeho náladu. Nácvik pravidelného, bezproblémového vyprazdňování je prevencí duševního napětí a stresu. Osobnostní vlastnosti Emocionální stabilita nebo labilita ovlivňují střevní peristaltiku. Emocionálně labilní lidé mají zrychlenou střevní motilitu a mohou trpět průjmy. U depresivních lidí je častá pomalá střevní peristaltika, která často vede k obstipaci. Strach, úzkost, stres Jako negativní emocionální stavy zrychlují peristaltiku. Sociálně-kulturní faktory Civilizace a společenské konvence způsobily, že člověk chce být při defekaci sám. Pro většinu lidí je obtížné vyprazdňovat se např. i na veřejných toaletách, je proto pochopitelné, že pacienti, kteří jsou upoutáni na lůžko a musí defekovat na pokoji v přítomnosti ostatních pacientů mají velké obtíže. Poruchy vyprazdňování stolice Zácpa Zácpa je obtížné vyprazdňování malého množství tuhé stolice nebo úplné zastavení vylučování po určitou dobu. U konkrétního člověka je nutné obstipaci definovat vzhledem k jeho defekačním návykům. Rozeznáváme zácpu symptomatickou, která vzniká akutně, při organickém onemocnění střeva (nádor, bolestivé onemocnění konečníku) , a zácpu jako nemoc. Ta vzniká přechodně při změně prostředí nebo výživy. Může se jednat také o návykovou (habitualní) zácpu, která vzniká útlumem defekačního reflexu a pozdějším návykem na projímadla. Hlavní znaky obstipace snížení frekvence defekace tvrdá, tuhá stolice námaha při stolici bolestivá defekace bolest v břiše při defekaci rozšíření svalů břicha tlak v rektu a pocit plnosti hmatatelná fekální hmota při vyšetření per rektum bolest hlavy narušená chuť k jídlu každodenní očekávání pravidelné defekace nadměrné používaní podpůrných defekačních prostředků Faktory podílející se na vzniku obstipace Nepravidelné stravovací návyky Nadměrné užívaní laxancií ­ dochází k potlačení přirozených defekačních reflexů Zvýšený psychický stres ­ silné emoce vyvolávají obstipaci snížením peristaltiky vlivem adrenalinu a sympatiku, stres může vyvolat spasmus tlustého střeva Nevhodná dieta ­ redukční diety, potrava se sníženým obsahem vláknin. K zácpě může dojít i při změně stravovacích návyků Nedostatečný příjem tekutin Léky ­ morfin, kodein a další zpomalují peristaltiku Nedostatečná fyzická aktivita Věk ­ svalová slabost, nedostatečný tonus sfinkterů, snížená sekrece hlenu Chorobné procesy ­ obstrukce střev, zánětlivé procesy v oblasti pánve Paradoxní průjem u těžké zácpy Při dlouhotrvající zácpě může u dlouhodobě ležících pacientů vzniknout tzv. falešný (paradoxní) průjem. Zahuštěná a spečená stolice (skybala), která nemůže projít řitním otvorem, silně dráždí sliznici konečníku a esovité kličky k sekreci hlenu. Vylučovaný hlen potom odchází s trochou stolice jako falešný průjem. A tak, ačkoliv jde ve skutečnosti o těžkou zácpu, kdy je konečník přeplněn tuhou stolicí, vzniká mylný dojem průjmu a inkontinence. To může vést k nasazení proti průjmového režimu, čímž se celý stav velice komplikuje. Stav je doprovázen opakovaným bolestivým nucením na stolici. Nemocný se cítí slabý, malátný, ztrácí chuť k jídlu, má nafouklé břicho, nauzeu, popř. zvrací. Příčiny nahromadění stolice nesprávné defekační návyky podávání některých léků, kontrastních látek nedostatečný příjem tekutin, málo vlákniny ve stravě, malá aktivita Diarrhoea (průjem) Diarrhoea je časté vylučování stolice. Je opakem obstipace a je důsledkem zrychlené střevní peristaltiky (zkracuje se čas pro resorbci vody a elektrolytů v tlustém střevě). Stolice obsahuje nestrávené zbytky stravy a případně i patologické příměsi ­ krev, hlen, hnis. Osoba s průjmem obtížně kontroluje nucení na stolici. Průjem a strach z inkontinence jsou zdrojem větší pozornosti a nejistoty pacienta. S průjmem bývají spojené křečovité a bodavé bolesti břicha. Může se objevit nauzea a zvracení. Při dlouhotrvajících průjmech se může objevit únava, slabost, bolesti hlavy a hubnutí. Průjem může způsobit vážné ztráty tekutin a elektrolytů v krátkém časovém období (zejména u starších lidí a u dětí). Hlavní příčiny průjmu psychický stres, úzkost léky (antibiotika, laxantia alergie na potravu, tekutiny nebo léky onemocnění tlustého střeva Inkontinence stolice Inkontinence stolice je ztráta volní kontroly defekace a odchodu střevních plynů. Jedná se o velmi vážný stav, který může vyústit do sociální izolace pacienta. Důležitá je adekvátní péče o kůži a okolí konečníku. Plynatost (flatulence) Vyznačuje se nadměrným množstvím plynů ve střevech, které způsobuje jejich rozepětí a nafouknutí ­ meteorismus. Hemeroidy jedná se o rozšířené žíly v anální oblasti. Mohou být vnitřní a vnější. Vznikají následkem zvýšeného tlaku v anální oblasti a často vznikají sekundárně z chronické zácpy, námahy v souvislosti s defekací, v těhotenství, při obezitě. Charakteristické znaky určující zácpu menší častost vyprazdňování, než je obvyklé tuhá stolice hmatatelné nahromadění stolice pocit tlaku, plnosti v rektu tlak na stolici Charakteristické znaky určující průjem bolesti břicha, křeče zvýšená frekvence vyprazdňování stolice a zvukových fenoménů neformovaná, řídká stolice nucení na stolici změny barvy stolice související faktory (GIT poruchy, poruchy výživy, infekční procesy, výživa sondou, těžké stresové stavy, vedlejší příznaky léčby) Charakteristické znaky určující inkontinenci stolice samovolný odchod stolice související faktory (GIT onemocnění, kolostomie, ileostomie, těžké úzkostné, depresivní stavy) Obecné ošetřovatelské intervence upravující vyprazdňování stolice 1. Podporuj pravidelnou defekaci pacienta (zabezpeč soukromí, vhodnou výživu, dostatek tekutin, pohybovou aktivitu) 2. Zajisti obvyklý způsob vyprazdňování stolice 3. Zhodnoť současný způsob defekace a všechny vlivy, které na ni působí 4. Podej nemocnému informace o fyziologii vyprazdňování i o jejích odchylkách 5. Vytvoř spolu s pacientem program pro obnovu pravidelné defekace 6. Sleduj barvu, zápach, konzistenci, množství, častost vyprazdňování stolice 7. Zjisti dobu trvání obtíží i stupeň jejich závažnosti 8. Zkontroluj léky, které nemocný užívá, s ohledem na jejich vedlejší účinky 9. U pacienta s inkontinencí stolice zjisti přítomné patofyziologické faktory 10. Zaznamenávej přesně údaje o vyprazdňování stolice