 Vaskulární
 angiografie (intervenční část)
 Nevaskulární
 biliární intervence
 intervence na GIT
 biopsie
 punkce a drenáže kolekcí
 muskuloskeletální intervence (periradikuloterapie,
ozonoterapie, kyfo- a vertebroplastiky,
perimyelografie)
 nástřiky zavedených drénů
 RFA
 Dělení dle navigační metody:
 RTG, resp. skiaskopie
 UZ
 CT
 (MR)
RTG, SKIASKOPIE, CT
+
 přesné zobrazení ve
spojení s navigací

ionizační záření
UZ
+
 bez ionizačních účinků

zkušenost vyšetřujícího
 omezené využití u hlouběji
uložených struktur, resp. u
intervencí na hrudníku
 Mechanická blokáda žluč. cest vede
obstrukčnímu ikteru
 Benigní - konkrement, pozánětlivé,
pooperační stenózy
 Maligní – cholangiocellulární carcinom,
carcinom hlavy pankreatu
 Metodou volby u těchto nemocných je podle
příči ny a stavu léčba endoskopická či
chirurgická
 Zejména u maligních stenóz se setkáváme s
tím, že obstrukce žluč. cest není
endoskopickými ani chirurgickými metodami
řešitelná
 Pak se metodou volby stává léčba perkutánní
→ perkutánní transhepatická drenáž (PTD)
 paliativní intervenční zákrok, který ma za cíl
vyřešit městnání ve žlučových cestách a
zajistit drenáž žluči buď do střeva, v horším
případě ven z těla
 Vlastnímu výkonu předchází US, CT případně
ERCP vyš.
 výkon za skiaskopické kontroly, v lokální
anestezii, analgosedaci pod clonou ATB
 Nejprve se provede vpichem tenkou jehlou ve
střední axillární čáře v 10. mezižebří vpravo
perkutánní transhepatická cholangiografie
(PTC)
 Po zobrazení žluč. stromu se zavádí jehlou do
žluč. cest vodič po kterém se následně zavede
drenážní katetr (Seldingerova technika)
 Druhy drenáže
 zevní drenáž – drén je zaveden pouze do
žlučového stromu, žluč je odváděna ven z těla (do
sáčku)
 zevně-vnitřní drenáž – katetr jde přes kůži, játra a
žlučové cesty až do tenkého střeva, kam je
odváděna žluč (fyziologickou cestou)
 stent – zpletená trubička z kovového materiálu,
která roztáhne stenózu a vyztužuje ji
perkutánní transhepatická cholangiografie
zevní drenáž
zevně-vnitřní drenáž
zevní drenáž
Stent
 Kontraindikace
 absolutní – nexistuje
 relativní – porucha hemokoagulace, mnohočetné
intrahepatické stenózy
 Benigní stenózy – pozánětlivé- cholangitidy,
chronické pankreatitidy, pooperční
 Výkon navazuje na PTC a PTD
 Balonkovým katetrem zavedeným do místa
stenózy, opakované dilatace v několika
sezeních.
 zákrok s kurabilním předpokladem
 obecně řešení stenóz trávicí trubice zejména
horní GIT
 Balonková dilatace
 Benigní stenózy horního GIT – po poleptání, při
refluxní esofagitidě, pooperační stenózy v
anastomózách
 Stentování
 Inoperabilní nádory jícnu a kardie – paliativní
výkon
maligní stenosa jícnu - ezofagografie
po implantaci stentu
 Miniinvazivní výkon, který umožňuje
odebrání vzorku tkáně nebo buněk k dalšímu
– histologickému resp. cytologickému
vyšetření (FNAB)
 je možno použít jakoukoliv zobrazovací (a
tedy navigační) metodu
 UZ
 CT
 skiaskopie (skiagrafie)
Ukázky biopsie: plicního uzlu (pod CT kontrolou)
ze stenózy žlučovodu
(pod skia kontrolou)
z krční uzliny (pod UZ)
 Rozvoj zobrazovacích metod přinesl velký
pokrok v diagnostice a léčbě kolekcí tekutin a
abscesů
 Nedrénované abscesy mají až 80% mortalitu
 Chirurgická drenáž má mortalitu do 20%
 85% intraabdominálních abscesů je možno
léči perkutánní drenáží s mortalitou do 1%
 Indikace
 Léčba sepse spojená s infikovanou kolekcí
 Snaha o zmírnění či eliminaci symptomů, které
jsou způsobeny velikostí a lokalizací tekutinových
kolekcí (bolest, obstrukceGIT atd.)
 Kontraindikace
 Nepřítomnost bezpečné perkutánní přístupové
cesty k ložisku, koagulopatie (relativní)
 Výkon v lokální anestezii, pod UZ či CT
 Seldingerova či trokarová technika
 Drén nejčastěji tvaru pig-tail, průměr 8,5-14F
 Úspešnost výkonu je kolem 80-90%
Příklady drenáže – vlevo pod CT, vpravo pod UZ
kontrolou
 PMG – perimyelografie
 zobrazení subdurálního prostoru v páteřním
kanálu, používá se jodová k. l.
 punkce durálního vaku „naslepo“, či pod
skiaskopickou kontrolou
 postupně byla nahrazena CT a MR technikami
 periradikuloterapie a ozonoterapie
 cílem je minimálně invazivním zákrokem snížit bolest
zad
 injekce kortikosteroidu, lokálního anestetika a
kontrastní látky (či ozónu) do epidurálního prostoru
většinou tedy pod CT kontrolou
 vertebro- a kyfoplastiky
 používá se u patologicky infiltrovaných obratlových
těl při jejich kompresi i s prevencí bolesti
 řízení pomocí skiaskopie a CT navigace
- periradikuloterapie
- kyfoplastika
 Zevní drenáž DS ledviny pro hydro či
pyonefrózu
 Přístupová cesta pro odstraňování
konkrementů, dilatace striktur močového
traktu, zavedení stentů, apliakce léčiv (ATB,
cytostatika)
 Výkon v analgosedaci a lokální anestezii
nejčastěji pod sonografickou kontrolou
Seldingerovou technikou.
 Metoda založená na principu tepelného
ohřevu tkání elektromagnetickým vlněním o
fkvencích 10kHz – 900MHz.
 Ohřev tkáně nad 50°C způsobuje rozpuštění
buněčných membrán, denaturaci bílkovin a
tím vede ke koagulační nekróze
 Tento princip je využíván k ničení patolog.
ložiskových procesů – prim. i sek. tumory
jater, ledvin, plic kostí aj.
 Výkon se provádí v analgosedaci a lokální
anestezii
 Po předchozí lokalizaci a výběru nejvhodnější
přístupové cesty se nejčastěji pod CT či UZ
kontrolou zavede radiofrekvenční sonda do
středu ložiska. Aplikací elektromagnetického
vlnění se pak provádí vlastní ablace ložiska
zahříváním na ideální teplotu 90-100°C
 Ložiska vhodné k RFA musí být menší než
5cm – blízká lokalizace velkých cév snižuje
účinnost RFA odvodem tepla ze zahřívaného
ložiska okolo proudící krví
 U jaterních metastáz jsou k RFA indikováni
pacienti s max. pěti ložisky.