Imunitní systém Marcela Vlková Imunitní systém • Funkční charakteristika: homeostáza, sebeudržování na úrovni molekulární výstavby organismu schopnost rozpoznání a eliminace cizorodých a škodlivých látek z organismu • Integrální součást organismu propojení s metabolismem, endokrinním a nervovým systémem Imunitní systém – složka celotělového informačního systému • Schopen přijímat podněty prostřednictvím receptorů • Podněty kvalitativně a kvantitativně vyhodnocuje • Na podněty reaguje efektorovou aktivitou • Shodné rysy s hormonální a nervovou soustavou • Vzájemně se funkčně i strukturně provazují • Mají schopnost odpovídat na všechny druhy přicházejících podnětů IMUNITNÍ SYSTÉM JAKO SOUČÁST ORGANISMU nervový systém metabolismus endokrinní systém IMUNITNÍ SYSTÉM genom mikrobiom epigenetické vlivy Úloha imunitního systému • Reaguje s cizorodými/nebezpečnými substancemi z vnějšího prostředí (zejména antimikrobiální ochrana). • Účastní se odstraňování starých a poškozených buněk vlastního těla. • Napadá nádorové a viry infikované buňky vlastního těla. Přenos informací v imunitním systému • Prostřednictvím membránových interakcí: • Blízký kontakt buňka- buňka • Membránové receptory na buňkách IS reagují s odpovídajícími ligandy na jiných buňkách IS nebo jiných buňkách - přenos aktivačního signálu • Vzdálený kontakt: buňka – biologicky aktivní látka • Kontakt je opět veden přes buněčný receptor – přenos aktivačního signálu Příklady biologicky aktivních látek • Cytokiny • Chemokiny • Kys arachidonová, leukotrieny, tromboxany prostaglandiny • Oxid dusnatý Charakter imunitní odpovědi • Závisí na kompartmentu, ve kterém reakce probíhá • Jednotlivé orgány mají své specifické prostředí které nemůžeme vždy specificky vyšetřit • Periferní krev není věrným zrcadlem imunitních dějů v organismu Imunitní systém - základní pojmy Antigen • Látka, kterou rozezná imunitní systém a která vyvolává imunitní reakci • Základní složení: • nosičská část molekuly • Antigenní determinanty – epitopy, tvořené 5-7 aminokyselinami Vztah antigenu a epitopu Imnunogennost • Schopnost vyvolat imunitní reakci – musí: – Být cizorodé – Mít dostatečnou molekulovou hmotnost (> 6 kDa) – Mít komplexní strukturu • Produkty imunitní reakce ( protilátky, Tlymfocyty) mají schopnost s Ag specificky reagovat Chemické složení antigenů • Proteiny – obvykle výborné imunogeny. • Polysacharidy- jsou dobrými imunogeny zejména jako součást glykoproteinů. • Nukleové kyseliny- špatná imunogenicita, vázána zejména na komplexy nukleových kyselin a proteinů. • Tuky – velmi zřídka se uplatňují jako imunogeny. Nejznámější jsou sfingolipidy. Zkřížená reaktivita antigenů • Při imunitní reakci může někdy dojít k reakci s jinou látkou, než tou, která reakci původně způsobila. • Je to dáno imunologickou podobností obou látek, ale nemusí se jednat o podobnost chemickou • Zkřížená reaktivita se uplatňuje zejména v patogenezi imunitních chorob Zkřížená reaktivita antigenů Vysoká afinita Nízká afinita Ab1 Ag2 Ab1 Ag1 Imunitní systém • Funkční charakteristika: homeostáza, sebeudržování na úrovni molekulární výstavby organismu schopnost rozpoznání a eliminace cizorodých a škodlivých látek z organismu • Morfologická charakteristika: lymfoidní, lymforetikulární systém • Integrální součást organismu propojení s metabolismem, endokrinním a nervovým systémem Základ imunitního systému • Lymfatická tkáň a lymfatické orgány • Buňky imunitního systému Složky imunitního sytému • Periferní oblasti imunitního systému je možno rozdělit do několika funkčních oblastí jejichž imunitní odpověď má určité odlišné charakteristiky. • Základní složky imunitního systému: – Kostní dřeň, tymus – Lymfatické uzliny a slezina – Imunitní systém sliznic – Kožní imunitní systém – Lymfatický cévní systém Lymfatické orgány • Primární: kostní dřeň, thymus – Vznik, diferenciace a zrání imunokompetentních buněk • Sekundární lymfatické orgány: slezina, lymfatické uzliny, MALT – místo, kde probíhají specifické imunitní reakce Primární a sekundární lymfatické orgány Thymus Primární lymfatické orkány Sekundární lymfatické orgány Kostní dřeň Waldeyerův okruh BALT Lymfatické uzliny Kostní dřeň Slezina Payerovy pláty Mesenterické lymfatické uzliny Lamina propria Urogenitální MALT Lymfatické uzliny Kostní dřeň - hematopoeza © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Sekundární lymfatické orgány • Reakce imunitního systému neprobíhají v krvi, ale v sekundárních lymfatických orgánech a v místě zánětu IMUNITA • Vrozená (přirozená, nespecifická, innate immunity) u všech mnohobuněčných organismů • Adaptivní (získaná, specifická, adaptive immunity) až od obratlovců …………………………………………………………………………………………. Adaptivní = vzniklý adaptací IMUNITA VROZENÁ Vrozená imunita Fyzikální bariéry Kůže Sliznice Respirační trakt Močový trakt Vrozená imunita Chemické bariéry pH (kůže 5,5, žaludek 1-3, vagina 4,5) mikrobicidní substance (lysozym, defensiny, cathelicidiny…) Antimikrobiální peptidy • Endogenní antibiotika. • Charakterizováno asi 20 různých proteinů. • Tvořeny keratinocyty, mastocyty, buňkami ekkrinních žláz, ale též neutrofilními granulocyty a buňkami NK. • Spouštějí a koordinují aktivitu řady složek vrozeného a adaptivního imunitního systému („alarminy“). • zajišťují integritu a růst epitelu, podporují angiogenézi. Vrozená imunita Biologické bariéry Mikroorganismy fyziologické mikroflóry (komensální mikroorganismy) Nespecifická imunitní odpověď Pokud Ag pronikne přes fyzikální, chemickou a mikrobiální bariéru – dochází k rozvoji nespecifické imunitní odpovědi • Nespecifická imunitní odpověď se rozvíjí v řádu minut v po vazbě Ag na tzv. pattern recognition receptory - PRR • PRR jsou přítomny na buňkách přirozené imunity, ale můžou být i humorální Vrozená imunita: charakteristické rysy PRR - Specifičnost: Jsou rozeznávány struktury, které jsou stejné u řady cizorodých agens (u mikroorganismů jsou to tzv. „pathogen associated molecular pattern“, PAMP, např. v lipopolysacharidech nebo peptidoglykanech). Adaptivní imunitní systém naproti tomu poznává a odlišuje epitopy antigenů (T-, B-) PAMP „ Pathogen Associated Molecular Pattern“ • S patogenem asociované molekulové vzory • Vysoce konzervované struktury přítomny na rozsáhlých skupinách mikroorganismů, které jsou nezbytné pro jejich životní funkce • Nevyskytují se na hostiteli • Peptidoglykany, kyselina lipoteichová, lipopolysacharid bakteriální manany, glukany, • Bakteriální sekvence DNA tvořené cytosinem a quaninem (CpG) a dvoušroubovicovou DNA DAMP „Damage Associated Molecular Patterns“ • Vznikají při poškození infekcí, zánětem, chemickými toxiny, trauma, snížené krevní zásobování • Nesouvisí s buňkami v apoptóze PAMPs and DAMPs © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com PRR- Pattern Recognition Receptors • TLR (Toll-like receptor): TLR1 -11 v buněčné membráně (např. TLR2, 4) v endosomech ( TLR3, 7, 9) • RLR (RIG-I-like receptor): intracelulární (reakce s viry, tvorba IFNa) • NLR (Nod-like receptors): např. NOD2,NALP3 v cytoplasmě, složky inflamasomů • CLR (C-type lectin receptor) poznávají nekrotické buňky, manosové zbytky PRR- Pattern Recognition Receptors • Identifikace PAMP a solubilních složek imunity • Exprese receptorů není klonální – receptory přítomné na stejném typu buněk mají stejnou identitu • Připraveny okamžitě reagovat – není potřeba proliferace – rychlá odpověď • Schopny diskriminace mezi patogenními a nepatogenními mikroorganismy Vrozená imunita: charakteristické rysy Rozsah repertoáru: Poznávací schopnost PRR je omezená, odhaduje se na cca 103 „molekulárních vzorců“, zatímco adaptivní imunitní systém je schopen odlišit (TCR, BCR lymfocytů) více než 10 7-8 epitopů antigenů. Kromě součástí mikroorganismů poznává vrozený imunitní systém také alterované buňky hostitele (prostřednictvím např. heat shock proteinů, membránových fosfolipidů, MHC) Receptory buněk přirozené imunity • Tři funkce: – Receptory pro fagocytózu stimulují pohlcení Ag – Chemotaktické receptory zajišťují postup fagocytujících buněk do místa zánětu – Stimulují produkci efektorových molekul a cytokinů, které pomáhají rozvoji přirozené imunitní odpovědi a následně i adaptivní imunitní odpovědi Vrozená imunita: charakteristické rysy Autoreaktivita: Vrozená imunita se vytvořila k poznávání „cizího“, mikroorganismů, nikoliv vlastních molekul. Paměť: Po reakci na cizorodý podnět nevzniká. Buňka nespecifické imunity reaguje na přicházející podnět vždy stejně! (Naproti tomu vytvoření imunologické paměti je pro adaptivní imunitu příznačné –primární a sekundární reakce, „booster“). Vrozená imunita Celulární složky Epitelové a endotelové buňky, erytrocyty, destičky Mastocyty, eosinofily, basofily NK buňky (natural killer cells) Profesionální fagocyty (neutrofilní leukocyty – „mikrofágy“, mononukleární fagocyty – „makrofágy“) Dendritické buňky (buňky presentující antigeny) Neutralizace chemokinů, odstraňování komplexů Ag-Ab, zpomalení pohybu leukocytů v kapilárách zvyšují adhezi na endotel, krevní skupiny, Rh- faktor Obsahují denzní tělíska (ADP, serotonin, histamin) a alfa granule (cytokinů, chemokinů, růst.faktorů) - modulace zánětové odpovědi Krátce žijící buňky, v cytoplazmě četná granula obsahující histamin, proteoglykany, interleukiny (IL-4, IL-13) – časná fáze zánětové reakce, Váží IgE – degranulace - rozvoj zánětu Krátce žijící buňky 10-20h – v periferní krvi, delší životnost v tkáních sliznice dýchacího, trávicího a močopohlavního ústrojí; Receptory pro Ig, chemokiny, cytokiny složky komplementu… v cytoplazmě četná granula obsahující kationické proteiny (ECP), cytokiny (IL-3,IL-5, TNF-alfa…) chemokiny, úloha v časné fázi zánětu Celulární složky vrozené imunity Mastocyty • Jsou jednou z nejvýznamnějších součástí vrozených obranných imunitních mechanismů • Dlouhožijící buňky • Lokalizovány perivaskulárně a v blízkosti neuronů • Aktivace IgE a antigeny, imunokomplexy, cytokiny, anafylatoxiny, hormony, neurotransmitery • Sekrece řadu vasodilatačních a prozánětlivých mediátorů: – Preformovaných: histamin, kininy, proteasy – Nově syntetizovaných: leukotrieny, prostaglandiny, NO, cytokiny –zejm. TNFa • Důsledek – akumulace buněk přirozené imunity: – neutrofily, eosinofily, monocyty-makrofágy a lymfocyty • Účast v reparačních procesech Vrozená imunita Humorální složky Mikrobicidní faktory (lysozym, defensiny, kathelicidiny a další) Histamin, eikosanoidy Komplementový systém Pentraxiny (CRP, SAP, PTX3) Kollektiny (MBL, SP-A, SP-B), Fikoliny Cytokiny (Interferony a,b, g, TNFa, IL-1, IL-6, chemokiny) Molekuly buněčných interakcí Cytokiny Interleukiny (IL-1 – IL-35), IFN, TNF, TGF, CSF Chemokiny (C, CC, CXC,CX3C) Adhezivní molekuly: integriny, selektiny, adresiny Cytokiny • Hlavní regulátory imunitního systému, působící na krátkou vzdálenost prostřednictvím vazby na specifické receptory na povrchu buněk • Jsou produkovány buňkami imunitního systému, mají krátký biologický poločas • Účinek – autokrinní, parakrinní, endokrynní Schéma typů působení cytokinů na druhé buňky Autokrinní ReceptorReceptor Parakrinní Endokrinní SignálSignál Sekrece cytokinuSekrece cytokinu Céva, krevní oběhCéva, krevní oběh Cytokiny • Hlavním producentem je určitá skupina buněk x mohou však být produkovány různými buňkami • Vytvářejí funkční cytokinovou síť • Jeden cytokin má často stimulační i tlumivý efekt • Působí na více oblastí, vlastností – tzv. pleiotropní efekt Funkce cytokinů • Stimulační: – Stimulace T- lymfocytů: IL-2 – Stimulace B-lymfocytů, produkce protilátek: IL-4, IL-5, IL-10, IL-21 – Stimulace makrofágů: IFN-g – Stimulace granulocytů: IL-8, chemokiny – Proliferace progenitorových buněk • Prozánětlivé cytokiny: IL-1, IL-6, IL-18, TNF-a • Regulační: IL-10, IL-13, TGF-b Interferony • Typ I: IFN a, IFN b : jsou produkovány některými buňkami infikovanými viry (hlavně fibroblasty, makrofágy). V cílové buňce inhibují virovou replikaci. • Typ II „Imunní“: IFN g: produkován aktivovanými TH1 buňkami, způsobuje aktivaci makrofágů. Mechanismus účinku interferonu (IFN) Virus Viral nucleic acid New viruses Antiviral proteins block viral reproduction Interferon molecules produced Interferon binding simulates cell to turn on genes for antiviral proteins Host cell 1 • Infected by virus • Makes interferon • Is kiled by virus Host cell 1 • Infected by virus • Makes interferon • Is kiled by virus Host cell 2 • Entered by interferon from cell 1; • Interferon induces changes that protect it Host cell 2 • Entered by interferon from cell 1; • Interferon induces changes that protect it Cytokiny • Uplatňují se v patogenezi: – atopických chorob (IL-4, IL-13 – stimulace tvorby IgE) – Zánětlivé choroby (TNF-a) – Imunodeficity (defekt produkce IFNg, IL-12) • Ale lze je využít i terapeuticky – protinádorová léčba (IL-2, IFN-a) – Léčba sklerózy multiplex (IFN-b) – Léčba některých imunodeficitů (IFN-g) • Soustava asi 30 sérových a membránových proteinů, některé z nich jsou latentní enzymy • Po zakotvení některých složek na povrchu buňky dochází ke štěpení navázaných složek a získání enzymatické aktivity - konvertázy • Kaskádovitě štěpí další složky a posouvají reakci k vtvoření membranolytického komplexu • Odštěpené části složek, které nemají enzymatickou aktivitu, slouží především k opsonizaci • Hlavní složky 9 sérových proteinů C1-C9 • C3 ústřední složka, C3b vazba na mikrobiální povrch, • Terminální produkt komplementové kaskády C5b, C6, C7, C8 a C9 (MAC membrane attack complex) Komplementový systém Komplementový systém - funkce • Proteolytickým štěpením dochází k aktivaci komplementové kaskády – vznik molekul s různými biologickými účinky: • Označení nebezpečných vzorů mikroorganismů - opsonizace (C3b, C4b) • Chemotaxe (C3a, C5a, komplex C567) • Tvorba anafylatoxinů (C3a, C4a, C5a • Osmotická lýza (komplex C5b-C9) Aktivace komplementového systému © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com  klasická - spouštěna vazbou C1q na Fc úsek molekuly IgG nebo IgM, nebo C-reaktivní protein  alternativní - spouštěna bakteriálními produkty nebo jako následek spontánní hydrolýzy C3 složky komplementu regulačními faktory I a H  lektinová - na C1q a na protilátce nezávislá, spouštěna vazbou MBL-mannan • Různorodost aktivačních drah je výsledkem evolučního procesu • Zajištění obranného potenciálu komplementového sytému na přítomnost biologicky rozmanitých mikroorganismů Aktivace aneb cesty komplementového systému Aktivace komplementového systému membranolytický komplex © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Membranolytický komplex Funkce C1-INH © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Imunochemické vyšetření jednotlivých složek komplementového systému • C3 (0,7 – 1,5 g/L) • C4 (0,1 – 0,4 g/L) • C1-INH (210-390 mg/L); + funkční test • C1q (100-250 mg/L), C2 (10 – 30 mg/L), C5 (80 – 170 mg/L) • MBL (0,3 – 3,5 mg/L) Lektin vázající manózu (MBL) • Po vazbě na manózové zbytky na povrchu baktérií aktivuje C2 a C4. • Asi u 25% populace lze prokázat heterozygótní deficit. • Deficit MBP je asociován s vyšší frekvencí banálních infekcí a komplikací při cytostatické léčbě. Základní indikace vyšetření složek komplementového systému • Monitorování zánětlivého procesu: – Složky komplementu se chovají jako proteiny akutní fáze. – Při silné aktivaci komplementu při imunokomplexových chorobách ale dochází k výrazné konsumpci. • Podezření na poruchu regulačních složek komplementové kaskády (hereditární angioedém): – Vyšetření C1 INH a hladiny složek C3 a C4. • Podezření na deficit některé složky aktivačních drah: – Funkční vyšetření klasické (CH 50) nebo alternativní (AH 50) dráhy – V případě patologického nálezu vyšetření hladiny jednotlivých složek komplementu. Deficience komplementového systému • C1-C4 : častý vývoj systémových imunokoplexových chorob (SLE-like), náchylnost k pyogenním infekcím. • C3-C9: zejména náchylnost k pyogenním infekcím. U deficitu C9 jsou typické opakované meningokové meningitidy. • C1 INH: hereditární angioedém. Hereditární angioedém • Způsoben deficitem C1 INH,dominantně dědičný • Při traumatech, stomatologických výkonech, infekcích, menstruaci dochází k nekontrolované aktivaci komplementového systému • Vazoaktivní peptidy způsobují zvýšenou vaskulární permeabilitu se vznikem edémem; terčem terapie může být bradykinin • Klinické příznaky- nesvědivé kožní otoky, dechové obtíže, průjmy, křeče v břiše FUNKČNÍ VYŠETŘENÍ KLASICKÉ DRÁHY Hemolytický test CH50 !Odběr sražené krve do skleněné zkumavky, nutno zpracovat do 1 hodiny!  erytrocyty po inkubaci s protilátkami (amboceptorem) vytvoří komplex antigen – protilátka  přidání vyšetřovaného séra (obsahuje komplement)  lýza erytrocytů se projeví uvolněním hemoglobinu; detegujeme spektrofotometricky Komplementový systém je pilířem imunity mikrobicidní účinky zánětotvorné působení regulace adaptivní imunity ovlivňování buněk, orgánů a systémů jsou morfologicky podobné lymfocytům („velké granulární lymfocyty“, LGL), nefagocytují, nemají adherenční schopnosti specializují se na zabíjení abnormálních vlastních buněk organismu nápadných nízkou expresí MHC molekul (např. infikovaných viry, intracelulárními bakteriemi, nádorové buňky) cytotoxické nástroje NK buněk – perforin a granzym – podobně jako u CD8+ cytotoxických buněk jejich cytotoxická aktivita je jednak přirozená, jednak může být zprostředkována protilátkami vázanými na FcR III (CD16), ADCC ovlivňují vrozenou i adaptivní imunitu svými cytokiny, především IFNg a TNFa NK (Natural Killer) buňky Funkce NK buněk © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Buňky NKT • Imunofenotypově i funkčně podobné NK a T • Přítomny v periferní krvi, slezině, játrech, lymfatických uzlinách, kostní dřeni, thymu • Aktivované migrují do míst infekce nebo zánětu • Receptor má charakter „semi-invariantního“ abTCR (Va24/Ja18 – Vb11) • Poznávají glykolipidové nebo lipidové struktury presentované na nepolymorfní CD1 molekule (lysofostatidylcholin je autoantigenem pro lidské NKT) PROFESIONÁLNÍ FAGOCYTY Polymorfonukleární leukocyty (neutrofilní granulocyty) „mikrofágy“ (I. Mečnikov) Mononukleární fagocyty (v krvi i ve tkáních) „makrofágy“ (I. Mečnikov) • Neutrofilní granulocyty a eosinofilní granulocyty • Monocyty a makrofágy • Fyziologická funkce: » 1. pohlcení - ingesce » 2. nitrobuněčné zabití - cidie » 3. odstranění - eliminace • Antimikrobiální systémy: » 1. závislý na kyslíku » 2. nezávislý na kyslíku Fagocytóza Adherence fagocytované čáetice k membráně fagocytující buňky Tvorba psudopodií, které postupně obalují fagocytovanou částiciTvorba psudopodií, které postupně obalují fagocytovanou částici Tvorba fagosomuTvorba fagosomu Splynutím fagosomu a lysozomu vzniká fagolysosomSplynutím fagosomu a lysozomu vzniká fagolysosom Uvnitř fagolysosomu dochází k usmrcení a degradaci fagocytovaného materiálu Uvnitř fagolysosomu dochází k usmrcení a degradaci fagocytovaného materiálu Nedegradovatelný materiál je uvolněn z buňky Nedegradovatelný materiál je uvolněn z buňky LysosomLysosom Fagocytóza Zabíjecí mechanismy fagocytujících buněk 1. závislý na kyslíku Reaktivní metabolity kyslíku (H2O2, HOCl-, hydroxylový radikál, superoxidový aniont, singletový kyslík(O2) Reaktivní dusíkové metabolity (NO, NO2) Hydrolázy: proteázy, lipázy, DNAsy, RNAsy 2. nezávislý na kyslíku Nízké pH Lysozym Lactoferin Defenziny – antimikrobiální polypeptidy Možnosti vyšetření fagocytárních funkcí Chemotaxe: vyšetření chemotaxe pod agarózou Ingesce: ingresce metakrylávých partikulí Tvorba reaktivních metabolitů kyslíku: NBT test, chemiluminiscence, redukce tetrarhodamidu. Vyšetření exprese b2-integrinů Komplexní vyšetření: mikrobicidie Indikace k vyšetření fagocytárních schopností granulocytů • Především opakované hluboké abscesy, hnisavé lymfadenitidy, případně i první epizoda abscesu v neobvyklé lokalizaci (jaterní absces). Obtíže jsou vrozené, tj. objevují se obvykle od časného věku. • Výskyt solitárních, granulomů v časném věku. • Poruchy odhojování pupečníku spojené s poruchou hojení ran a výraznou leukocytózou (LAD syndrom). • Příčinou syndromu je porucha syntézy CD18, nevytváří se komplex CD11/CD18 – integriny nutné k přechodu cév do místa zánětu. • Opožděné odhojování pupečníku s omfalitidou. • Abscesy s malou tvorbou hnisu. • Často postižena periproktální oblast, objevují se gingivitidy, lymfadenitidy, kožní infekce. • Porucha hojení ran. • V krvi výrazná leukocytóza i mimo akutní infekci. Deficit leukocytárních integrinů (LAD-I) Cesta leukocytů do místa zánětu © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Chronická granulomatózní choroba • Opakované abscesy nejčastěji postihující játra, periproktální oblast, plíce, objevují se hnisavé lymfadenitidy, osteomyelitidy. • Granulomy mohou působit útlak, například žlučovodů. • Většinou poměrně časný nástup obtíží, první příznaky se však vzácně mohou objevit i v dospělosti. • Příčinou je porucha tvorby reaktivních metabolitů kyslíku. Chronic Granulomatous Disease (X-linked) Zánětkomplexní obranná reakce systému vrozené imunity • na infekci bakteriální, virovou, parazitární, • na poškození tkání fyzikálními a chemickými faktory • na efektorové stadium adaptivní imunitní reakce Směřuje k odstranění škodliviny a k obnově poškozených struktur a funkcí Zánět • fylogeneticky stará a monotónní obranná reakce • efektorový mechanismus nejen vrozené , ale i adaptivní imunity • rozvoj zánětu: – rozpoznání nebezpečného podnětu – vyhodnocení charakterů podnětu a rizika – vylití granul, transkripce genů, .. • každý zánět má imunopatologickou složku Zánět • rychlá odpověď organismu na poškození tkání, (neimunologický podnět) • nebo infekci (imunologický podnět) • vede k lokalizaci onemocnění • Eliminace případné infekce • zahojení • Reakce organismu může být místní nebo celková – závisí na rozsahu poškození a délce trvání Dva druhy zánětu • Akutní zánět – fyziologický proces: – Odezní bez důsledků, dochází ke zhojení poškozené tkáně • Chronický zánět – patologická reakce – Patologický, dochází k destrukci tkáně, nahrazování vazivem a vede k trvalému poškození Průběh zánětlivé reakce • Fagocyty a tkáňové žírné buňky – uvolnění obsahu granulí do okolí • Látky uvolněné z poškozených buněk – • Důsledek - zvýšení peremaibility cév – tzn. prostup plazmatické tekutiny do extravaskulárního prostoru a vzniká otok Klasické známky zánětu • Bolest • Zarudnutí • Otok • Horečka Zánět - průběh • Zvýšení adhezivity endotelií expresí adhezivních molekul – zachycení fagocytů a lymfocytů – jejich průnik do tkáně • Altivace koagulačního, fibrinolytického, komplementového a kininového sytému • Ovlivnění místních nervových zakončení (bolest) • Změny regulace teploty (některé mediátory působí jako pyrogeny) Vliv prozánětlivých cytokinů • Uplatňuje se zejména IL-1, IL-6 a TNF-a. • Ovlivěním hypotalamického centra termoregulace se zvyšuje tělesná teplota – Aktivátor metabolických pochodů v buňkách IS: indukce exprese heat shock protein (HSP) (pomoc při skládání nativních nově syntetizovaných proteinů do správných konformací) • Aktivace osy hypothalamus – hypofýza nadledinky – mobilizace tkáňového metabolismu • Cytokiny se dostávájí do oběhu – stimulace sérových proteinů tzv. “proteinů akutní fáze”. • Klesá sérová hladina Fe a Zn. • Objevuje se únavnost, ospalost, nechutenství. Hlavní události v místě zánětu • Hlavní roli hrají složky nespecifické imunity – Vznik vasoaktivních a chemotaktických látek, často produktů aktivace komplementového systému. – Zvýšený přítok krve do místa zánětu. – Příliv zánětotvorných buněk, zejména granulocytů a makrofágů. – Zvýšená cévní permeabilita vede k přechodu bílkovin do extravaskulárních prostorů. Iniciace zánětlivé odpovědi people.eku.edu/ritchisong/301notes4b.html Laboratorní známky zánětu • leukocytóza, • zvýšená FW • zvýšené hladiny reaktantů akutní fáze • snížené hladiny železa a zinku v plazmě Proteiny akutní fáze • Jejich hladina se zvyšuje v dob akutního zánětu • Jsou produkovány hlavně játry pod vlivem IL-1, IL-6, TNF-a • Nejznámější a diagnosticky nejčastěji využívaný: C-reaktivní protein (CRP) • Další: součásti komplementového systému, alfa-1-antitrypsin, sérový amyloid A, fibrinogen… Proteiny akutní fáze Opsonizace – CRP – C-reaktivní protein – SAP – sérový amyloid – Složky komplementu C3, C4 CRP a SAP váží nukleoproteiny vzniklé při rozpadu tkání a napomáhají jejich odstraňování fagocytózou Zvýšená syntéza: sérových transportních proteinů: ceruloplazmin, feritin Antimikrobiláních proteinů – hepcidin Snižuje se tvorba albuminu, prealbuminu, transferinu Mediátory zánětlivé odpovědi • IL-1, IL-6, TNF-a - celkové zánětlivé příznaky • IL-1, TNF-a, IL-18 - lokální aktivace buněk imunitního systému • IL-8, leukotrieny, prostagladiny, C5a- chemotaxe. • Histamin, serotonin, metabolity kys. arachidonové vazodilace, ovlivnění permeability. Monitorování akutního zánětlivého procesu Tělesná teplota Sedimentace erytrocytů (FW) Počet leukocytů v krvi Změny spektra sérových bílkovin v elektroforéze (pokles albuminu, vzestup a1 a a2 globulinů) Sledování hladin proteinů “akutní fáze” Antigen prezentující buňky • Konstitutivní: – Dendritické buňky – Monocyty, makrofágy – B-lymfocyty • Inducibilní: – Vaskulární endotelové buňky – Epitelové a mezenchymální buňky Prezentace Ag • Antigeny jsou molekuly, které vyvolají imunitní odpověď. • Antigeny jsou většinou proteiny či glykoproteiny, nebo polysacharidy. • Antigeny pocházející z vnějšího prostředí se do organismu dostanou přes gastrointestinální trakt, respirační trakt, kůži nebo arteficiálně např. injekčně. • Antigeny vnitřní se nacházejí přímo v buňkách, může se jednat např. o proteiny kódované virovými geny nebo proteiny kódované mutovanými geny v nádorově změněných buňkách. Dendritické buňky • Jsou mostem mezi přirozenou a adaptivní imunitou • Presentace antigenů T lymfocytům – adaptivní imunitní reakce • Zdroj kostimulačních signálů • Podpora vrozené imunity (interakce s NK, NK-T, T-lymfocyty γδ) APC © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Adaptivní imunita: charakteristické rysy Specifičnost: Přirozená imunita: Jsou rozeznávány struktury, které jsou stejné u řady cizorodých agens (PAMP) Adaptivní imunitní systém naproti tomu poznává a odlišuje různé epitopy antigenů (T-, B-) Adaptivní imunita: specifičnost Všechny fáze adaptivní imunitní reakce (poznání antigenu, aktivace lymfocytu, efektorové mechanismy) jsou zaměřeny na konkrétní antigenní determinantu (epitop) Lymfocyt má genetickou informaci pro jeden „antigenní receptor“ zajišťující tvorbu tisíce identických kopií tohoto receptoru. Adaptivní imunita: charakteristické rysy Rozsah repertoáru: Adaptivní imunitní systém je schopen odlišit (TCR, BCR lymfocytů) více než 107-8 epitopů antigenů. • Schopnost poznat různé antigeny je takřka • neomezená. Odhaduje se, že adaptivní imunitní systém dokáže odlišit cca 1012 -15 epitopů. • Příčiny diverzity: • Somatické rekombinace (somatické přeskupování genů). • Mutační mechanismy. Vrozená imunita: charakteristické rysy Autoreaktivita: Adaptivní imunita se vytvořila k poznávání „cizích “, mikroorganismů, ale také vlastních molekul. Paměť: Vytvoření imunologické paměti je pro adaptivní imunitu příznačné – primární a sekundární reakce, „booster“. Adaptivní imunita: charakteristické rysy Receptory: U adaptivní imunity receptory lymfocytů T a B vznikají somatickým přeskupováním genů. Lymfocyty T a B jsou základními operačními jednotkami adaptivní imunity • T-lymfocyty jsou zaměřeny na intracelulární antigeny • T-lymfocyty ovlivňují další buňky především působením cytokinů • B-lymfocyty na extracelulární antigeny • B-lymfocyty produkují imunoglobuliny Základní subpopulace T-lymfocytů • Pomocné T-lymfocyty (CD4+): produkcí pomocných signálů umožňují aktivaci a diferenciaci B- lymfocytů a aktivaci makrofágů. Rozeznávají komplex HLA-IIantigenní polypeptid. • Cytotoxické T-lymfocyty (CD8+): zabíjejí cílové buňky napadené viry nebo nádorově změněné buňky. Rozeznávají komplex HLA-I-antigenní polypeptid. • Regulační T-lymfocyty (CD4+): účastní se udržování imunitní tolerance Vývoj lymfocytů v thymu Kostimulační signály nutné pro aktivaci T lymfocytu © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Th1, Th2 a Th17 lymfocyty © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Cytotoxické T-lymfocyty • Jsou CD8+ • Rozeznávají cizorodý antigen prezentovaný na HLA-I antigenech. • Cytotoxicky působí perforin, dále různé mechanismy indikující apoptózu cílové buňky (granzymy, FasL, lymfotoxin). • Jsou i důležitými producenty cytokinů (Tc1 a Tc2 buňky) Diferenciace efektorových cytotoxických T lymfocytů © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Mechanismy „zabíjení“ cytotoxických T lymfocytů © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com B lymfocyty • základními buňkami specifické humorální imunity • primární funkce - produkce protilátek – imunoglobulinů (Ig) • Ig- zaměřeny proti mikroorganismům nebo jejich toxinům působících v tělních tekutinách či dutinách tj. mimo buňky BCR receptor • Skládá se ze dvou identických těžkých řetězců a dvou identických lehkých řetězců • Na každém řetězci jsou variabilní a konstantní oblasti © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Protilátky • Ig existují ve dvou formách: – membránově vázané na povrchu B-lymfocytu , kde fungují jako receptor pro antigen – sekretované , které jsou v cirkulaci, tkáních, mukóze – jsou sekretovány plazmatickými buňkami, které vznikají z B-lymfocytu po jeho aktivaci a další diferenciaci – Vážou se na Ag a aktivují efektorové mechanismy vedoucí k eliminaci Ag B-lymfocytární subpopulace © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Izotypový přesmyk a funkce jednotlivých Ig © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Efektorové funkce protilátek © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Adaptivní imunita: paměť Zvýšení imunitní reakce po opakovaném setkání s původním antigenem. Klonální selekce – klonální expanze Diferenciace: terminální efektorové buňky dlouze žijící paměťové buňky Imunitní reakce primární sekundární (anamnestická,“booster“) Downloaded from: StudentConsult (on 15 July 2006 09:09 AM) © 2005 Elsevier Imunitní protilátková odpověď © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Vznik poškození • Působením obranných reakcí proti patogenům • Projevuje se: – Neadekvátní reakce na neškodné vnější antigeny (alergie, hypersenzitivita) – Reakcí imunitního systému na autoantigeny (autoimunitní reakce) Imunitní reakce mohou vést k poškození organismu (imunopatologické reakce) Mechanismy: Čtyři typy hypersenzitivity, přecitlivělosti ( Coombs a Gell) I. Časná přecitlivělost (IgE) II. Cytotoxicita, porucha signalizace v buňkách (IgG,IgM) III. Reakce na imunokomplexy (Ag-Ig-C) IV. Pozdní přecitlivělost (T-lymfocyty Th1, Th2, Tc) Klinické koreláty: Alergické choroby Autoimunitní choroby Imunopatologické projevy při infekcích, nádorech Reakce po transplantacích, transfúzích, vakcinaci Downloaded from: StudentConsult (on 18 July 2006 11:40 AM) © 2005 Elsevier AUTOIMUNITNÍ CHOROBY • onemocnění, při kterém autoprotilátky nebo autoreaktivní T-lymfocyty vedou k poškození vlastních buněk nebo tkání • postihují 5-7% populace, především ženy Indukce autoimunitní imunopatologické reaktivity • Vnitřní faktory • Genetická dispozice spojená s HLA • Polymorfismy v genech kodůjící cytokiny, např. TNFα, chemokiny • Geny regulující apoptózu - vznik degranulované apoptózy • Vnější faktory • Infekční podněty • Enviromentální podněty • Neuroendokrinní regulace IMUNOPATOGENEZE Molekulární mimikry Streptococcus pyogenes A- protein M antigeny srdečních chlopní, Coxsackie-virus, cytomegalovirus – glutamátdekarboxyláza v pankreatu, Klebsiella – HLA B27 – ankylosující spondylitida Poliovirus – receptor pro acetylcholin – myasthenia gravis IMUNOPATOGENEZE Rozšiřování epitopů (v průběhu procesu) SLE, roztroušená skleróza, Crohnova choroba… Skryté epitopy antigenních molekul konformační změny IgG po reakci s antigenem – expozice cukerných struktur na Fc-fragmentu IgG – protilátky /RF/ Apoptóza- antinukleární protilátky Sekvestrované antigeny – normálně nejsou ve styku s buňkami IS (oční čočka, spermie..). Při úrazech – rozeznány IS jako cizí – nastartování reakce IMUNOPATOGENEZE Neoantigeny- 1. antigen nově vzniklý modifikací antigenu původního, např. navázáním části jiné molekuly, např. léku či části infekčního agens. Může být jedním z mechanismů vzniku autoimunity 2. nádorový antigen u buněk transformovaných viry (adenoviry, papovaviry) Mechanismy poškození tkání u autoimunitních chorob Imunoglobuliny: Komplement-dependentní lýza (hemolytické choroby) Cytotoxicita závislá na protilátkách (u orgánově specifických autoimunitních chorob) Interakce s buněčnými receptory (myasthenia gravis, thyrotoxikóza) Depozice imunokomplexů (SLE) Penetrace do živých buněk (?) Mechanismy poškození tkání u autoimunitních chorob Lymfocyty T: CD4+T lymfocyty do Th1, Th17,prostřednictvím cytokinů (revmatoidní arthritida, roztroušená skleróza, diabetes I. typu) CD8+Tc lymfocyty způsobují přímou cytolýzu - hepatatitidy Mechanismy poškození tkání u autoimunitních chorob Zánětlivá reakce: Infiltrace autoimunitních lézí zánětlivými leukocyty (např. u synovitid) AUTOIMUNITNÍ CHOROBY SYSTÉMOVÉ ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ Řada onemocnění má intermediární charakter s postižením několika orgánů. SYSTÉMOVÉ CHOROBY • Systémový lupus erythematosus (SLE) • Revmatoidní arthritida (RA) • Dermatopolymyositida • Sjögrenova choroba • Systémová sklerodermie • Smíšená choroba pojiva • Antifosfolipidový syndrom • Některé vaskulitidy ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ CHOROBY • Ulcerózní kolitida • Crohnova choroba • Celiakie • Autoimunitní hepatitida (typ I, II, III) • Primární biliární cirhóza • Primární sklerozující cholangiitida • Inzulindependentní DM • Hashimotova thyreotidita • Graves-Basedowova choroba • Adisonova choroba • Atrofická gastritida a perniciózní anémie • Myasthenia gravis • Periferní demyelinizační neuropatie • Roztroušená skleróza • Hemolytická anémie, trombocytopénie, neutropenie • Pemphigus • a další Diagnostika AIO obecně Klinika Nález autoprotilátek Histologický nález Laboratorní diagnostika autoimunitních chorob • ELISA • NEPŘÍMÁ IMUNOFLUORESCENCE • IMMUNOBLOTING Imunopatologické reakce humorální - s účastí IgE protilátek • Atopie – reakce typu 1 nebo též přecitlivělost časného typu • K reakci dochází velmi rychle po setkání s Ag (minuty) • Spojen s tvorbou IgE proti některým antigenům alergenům z vnějšího prostředí: – složky pylových zrnek – antigeny roztočů z domácího prachu – potravinové antigeny – zvířecí srst – Většina alergenů proteiny nebo glykoproteiny s enzymatickou aktivitou Alergická přecitlivělost neboli přecitlivělost prvního typu Zprostředkovaná IgE -atopická • atopie je individuální nebo rodinný sklon k tvorbě protilátek IgE již na malá množství alergenů, obvykle proteinů • typické projevy – bronchiálního astma rhinokonjunktivitida • syndromu alergického ekzému/dermatitida neatopická • hmyzí jed, helmintózy, léky,… Type-I hypersensitivity Imunopatologické reakce humorální - s účastí IgE protilátek • Atopie – reakce typu 1 nebo též přecitlivělost časného typu • K reakci dochází velmi rychle po setkání s Ag (minuty) • Spojen s tvorbou IgE proti některým antigenům alergenům z vnějšího prostředí: – složky pylových zrnek – antigeny roztočů z domácího prachu – potravinové antigeny – zvířecí srst – Většina alergenů proteiny nebo glykoproteiny s enzymatickou aktivitou Alergická přecitlivělost neboli přecitlivělost prvního typu Zprostředkovaná IgE -atopická • atopie je individuální nebo rodinný sklon k tvorbě protilátek IgE již na malá množství alergenů, obvykle proteinů • typické projevy – bronchiálního astma rhinokonjunktivitida • syndromu alergického ekzému/dermatitida neatopická • hmyzí jed, helmintózy, léky,… Type-I hypersensitivity Rozvoj senzibilizace • Na sliznicích dýchacího nebo zažívacího traktu • Alergen pronikne do hlenové vrstvy • Kontakt s epitelem a APC buňkami • Dendritické bb. – preferenční reakce typu Th2 • Stimulace B-lymfocytů k produkci IgE • IgE se váže na vysoce afinitiní receptory žírných buněk a bazofilů • → senzibilizace pacienta – probíhá bez klinických projevů • Při dalším setkání s alergenem – rozvoj zánětu Časná a pozdní fáze alergické reakce • Časná fáze - Opakovaný styk s alergenem • Další aktivace žírných buněk a bazofilů • Uvolnění histaminu a heparinu • Pozdní fáze – 8-12 hod • Přemostění molekul IgE navázaných na receptorech žírných buněk a bazofilů • Tvorba sekundárních mediátorů – produkty metabolismu kys. arachidonové – tromboxan, prostaglandin, leukotrien – prozánětové a chemotaktické účinky na eosinofily, neutrofily, lymfocyty, trombocyty Průběh pozdní fáze • Autonomně – chronický zánět bez závislosti na vyvolávajícím antigenu • Přechod do atopického ekzému • Přechod do chronického astmatu • Přechod do patologické reakce zprostředkované buňkami – reakce oddáleného typu IV. Alergické choroby Alergická rýma • Vodnatá rýma • Nosní obstrukce • Svědění nosu • Příznaky trvající po dobu přítomnosti alergenu v ovzduší (tj. obvykle déle než několik týdnů) • Doprovodné příznaky: alergické konjunktivitidy, sinusitidy Allergic reaction in bronchi Astma bronchiale • Zvýšená reaktivita průdušek projevující se reverzibilní obstrukcí. • Projevem jsou záchvaty dušnosti především expiračního charakteru. Někdy může být příznakem pouze dráždivý kašel. • Postupně dochází k remodelaci bronchiální stěny. • Patofyziologickým podkladem je chronický, především eozinofilní zánět. • Častou, ale ne výlučnou, příčinou astmatu je atopický typ alergie. Bronchial asthma Výskyt atopických chorob • 20-30% populace jsou atopici • Astma bronchiale v celé české populaci: 5-6% • Astma bronchiale u dětí v ČR: asi 10% • Atopický ekzém u předškolních dětí: asi 10% • V Evropě zemře každoročně asi 100 osob na anafylaktickou reakci po bodnutí blanokřídlým hmyzem. Nejčastější alergeny • Inhalační: – Pyly – traviny, stromy, plevele – Roztoči domácího prachu – Zvířecí alergeny – Plísně • Potravinové – Mléko – Vejce – Ořechy – Mořské plody • Léky – Penicilinová antibiotika, lokální anestetika • Injekční – Jed blanokřídlého hmyzu Alergeny - taxonomie první tři písmena=rod další písmeno=druh arabské číslo=identifikační pořadí Phl p 1-13 Phleum pratense (bojínek, timotejka) Bet v 1-7 Betula verrucosa (bříza) Asp f 1-34 Aspergillus fumigatus Der f 1-22 Dermatophagoides pteronyssimus - (roztoči) Fel d 1-7 Felis domesticus Api m 1-10 Apis mellifera (Celer) Ara h 1 Arachis hypogaea (burský ořech) Alergeny mohou způsobovat různou reakci • Většina alergenů proteiny nebo glykoproteiny s enzymatickou aktivitou • Komplexní organické sloučeniny – protilátková odpověď • Anorganické látky (kovy) – buněčná odpověď Panalergeny • Vyskytují se současně v různých přírodních zdrojích. • Shoda AK sekvencí 90%. • Častá příčina „ zkřížené alergie“. • Např. profylin obsažen – pyl břízy, arašídy, celer, jablka, hrušky, peckoviny. Diagnostika atopické přecitlivělosti • Anamnéza • Celkový a specifický IgE • Eosinofilie • Specifické IgE • Test aktivace bazofilů • Eosinofilní kationický protein v séru • Kožní testy • Provokační a eliminační testy • Vyšetřování NO ve vydechovaném vzduchu Zvýšená vnímavost k infekčním agens Náchylnost k maligním procesům Autoimunitní projevy Dysregulace imunitního systému IMUNODEFICIENCE PRIMÁRNÍ (VROZENÉ) SEKUNDÁRNÍ (ZÍSKANÉ) Klinická manifestace imunodeficiencí • Častý výskyt závažných infekčních komplikací: pneumonie (nejméně 2x ročně), otitis media (až 8x ročně) sinusitidy, meningitidy, abscesy hluboko v tkáních nebo na neobvyklých místech – svaly, játra. • Infekce mohou být způsobeny atypickými agens (oportunními patogeny). • Infekce špatně odpovídají na konvenční léčbu antibiotiky. • Zvýšená frekvence banálních infekcí. • Abnormální reakce na živé vakcíny • Častěji než v běžné populaci se objevují některá nádorová onemocnění. • Rodinná anamnéza Infekční procesy u primárních imunodeficiencí Infekce se opakují, trvají dlouho, probíhají těžce, špatně odpovídají na antibiotickou léčbu. Etiologie se liší podle charakteru imunologického defektu (vrozených imunitních mechanismů, imunity zprostředkované lymfocyty T, tvorby, protilátek). Rozdělení primárních imunodeficiencí Stavy imunitní nedostatečnosti - imunodeficience poruchy imunitního systému Členění: primární a sekundární jsou podmíněny genetickým defektem manifestace zpravidla v časném údobí po narození nejsou podmíněny genetickým defektem získávány v průběhu života Oběma typy může být zasažena kterákoli složka imunitního systému Evropská databáze pacientů s primárními imunodeficiencemi (www.esid.org 2008) Celkový počet evidovaných pacientů: 6323 (tč. cca 8000) Deficience převážně protilátkové 54,8% Deficience převážně T-buněk 7,78% Poruchy fagocytózy 12,97% Deficience komplementového systému 1,80% Další dobře definované imunodeficience 18,0 % Syndromy autoimunitní a dysregulační 1,15% Autoinflamatorní syndromy 1,08% Neklasifikované PID 2,34% Vyšetřované parametry v imunologické laboratoři • Hladiny imunoglobulinů • Zastoupení lymfocytárních subpopulací • Hladiny C3, C4 složek komplementu v séru • Aktivace komplementu klasickou a alternativní cestou • Proliferační schopnosti, produkce cytokinů • Burst test • Myeloperoxidáza Poruchy buněčně zprostředkované imunity • Rozdělení: – těžké kombinované imunodeficity – funkční poruchy T-lymfocytů SCID nejdůležitější laboratorní nálezy • Heterogenní skupina onemocnění postihující T, B a někdy i NK lymfocyty • Klinická manifestace v prvních měsících života • Typický laboratorní rys je lymfopenie • U dětí ve věku přibližně 6 měsíců je nutné absolutní počty nižší než 4x109/l nutné dovyšetřit • Opakovaně nalezená lymfopenie. • Porušená proliferativní odpověď po stimulaci mitogeny. • Obvykle nízké hladiny IgM a IgA, hladiny IgG nestoupají. Poruchy tvorby protilátek – humorální imunodeficience • Projevují se především komplikovanými a častými infekcemi dýchacích cest. • Mohou se objevit i meningitidy nebo průjmy. • Kauzálním agens většiny infekcí jsou opouzdřené baktérie (Haemophilus, Pneumokok..). • Není zvýšená náchylnost k virovým infekcím • Nástup příznaků po vymizení mateřských protilátek. Ale: nejčastější primární humorální imunodeficit -CVID se může manifestovat v kterémkoliv věku pacienta! Typy protilátkových imunodeficiencí • “Čisté“ protilátkové imunodeficience: X-vázaná agamaglobulinémie (X-LA), deficit m řetězce, Iga, BLNK, l5… • Protilátkové imunodeficience doprovázené různým stupněm dysregulace T-lymfocytů – CVID. • Kombinované imunodeficience, kde klinicky převažuje manifestace T-lymfocytární deficience – (S)CID. Nejčastější tyty přimárních humorálních imunodeficiencí • Selektivní deficit IgA • Přechodná hypogamaglobulinémie kojenců • Běžná varibilní imunodeficience • X-vázananá agamaglobulinémie • Goodův syndrom • Recesivně dědičné vrozené agamaglobulinémie • „Hyper IgM syndromy“ Sekundární hypogamaglobulinémie • Poruchy tvorby protilátek – Chronická lymfatická leukémie – Lymfomy – Plasmacytomy • Zvýšené ztráty imunoglobulinů – Nefrotický syndrom – Exudativní enteropatie – Střevní lymfangiektázie Sekundární buněčné imunodeficience • Syndrom získané imunodeficience – AIDS • Infekce virem HIV-1 nebo HIV-2 • Vazba na receptor CD4 nebo na receptory pro chemokiny (CCR5, CXCR4) • Přenos krví, pohlavním stykem, transplacentárně a mateřským mlékem Průtoková cytometrie • V klinické imunologii slouží ke zjištění procentuálního zastoupení lymfocytárních subpopulací v periferní krvi • Využití monoklonálních protilátek namířených proti charakteristickým receptorům hledaných lymfocytů • Monoklonální protilátky jsou značeny fluorescenčními barvivy – FITC, PE Stanovení základních lymfocytárních subpopulací • Pan-leukocytární marker CD45 • T-lymfocyty - CD3+ – Pomocné T-lymfocyty – CD3+CD4+ – Cytotoxické T-lymfocyty – CD3+CD8+ • B-lymfocyty CD19+ • NK-buňky CD16,56+ Stanovení subpopulací T-lymfocytů B-lymfocyty a NK- buňky