1 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D. Aspekty pedagogické činnosti podněcující k reflexi a sebereflexi Proces sebereflexe v sobě zahrnuje uvědomění si prožitého, vyhledání chyb nebo úspěchů a nalezení řešení, které je následně zakomponováno do studentova myšlení. Takovéto uvažování nad prožitým umožňuje pohlížet na danou situaci z různých hledisek a nalézat vhodná i nová řešení. Tato činnost pomáhá studentovi pracovat na sobě samém a vlastním praktikování ošetřovatelské péče jako celku. V neposlední řadě umožňuje neustrnout ve stereotypu a domnění, že je vše vykonává správně, atd. 1. Funkce sebereflexe Poznávací – uvědomění, jaká jsem studentka ošetřovatelství, jaké mám problémy, jak je obvykle řeším, jak úspěšně… Zpětnovazební – student si uvědomuje, jak na jeho zásahy v určitých situacích reagují pacienti, učitelé, spolužáci….. Rozvíjející – sebereflexe poskytuje námět k dalšímu sebezdokonalování… Preventivní – student si promýšlí své budoucí reagování v určitých situacích a možnou eliminaci případným konfliktům…. Relaxační – připomínka a zpracování pozitivních zážitků z praxe podpoří pocit uspokojení a uvolnění…. (srov. Kalhous, Obst, 2009, s. 108- 109) 2. Fáze reflexe a sebereflexe Definice dle dvou autorů viz následující tabulka Donald Alan Schön G. Petty 1.Nastartování procesu sebereflexe-tato fáze proběhne 1. Podnět k sebereflexi, motivace vychází z odborné ošetřovatelské 2 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D. na základě zájmu studenta o svou odbornou ošetřovatelskou činnost. praxe -vzdělávacího procesu a je specifická pro dané pracoviště i studenta - Konkrétní zkušenost. 2. Shromáždění a uspořádání sebereflexe – orientace na detaily v rámci ošetřovatelských činností. 2. Fáze posuzování – student posuzuje svou činnost a její efektivitu ve vztahu ke své činnosti a reakci pacientů, učitelů Reflexivní zkušenost. 3. Analýza a interpretace reflektovaných prvků v kontextu předcházejících zkušeností a vyvození závěrů z výsledků sebereflexe. 3. Fáze vnitřního dialogu studenta a hledání odpovědí na otázky Abstraktní konceptualizace. 4. Vytváření plánů budoucí odborné činnosti na základě výsledků sebereflexe. 4. Fáze projektování dalších postupů a syntéza závěrů - Plán aktivního experimentování. 3. Kroky reflexe J. Dewey (1910) popisuje tyto tři kroky reflexe: • Definování problému – objasnění problému, diagnostika • Analýza – vysvětlování a zdůvodňování výsledků předpokladů, selekce relevantních faktů, dokazování • Zobecnění – nosná myšlenka odpovídá daným podmínkám, je přijato řešení (srov. Nezvalová, 2000, s. 19). 4. Typy reflexe - Technická - zaměřená na způsoby realizace ošetřovatelské péče - Reflexe v činnosti a po činnosti - jedná se o intuitivní a spontánní 3 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D. rozhodování studenta během ošetřovatelské praxe a o zpětný pohled na tyto výkony po praxi - Poradní - reflexe vycházející z rad ostatních učitelů, mentorů, spolužáků a z konfrontací těchto rad s vlastními (byť protichůdnými). - Osobní reflexe – zaměřená na osobnostní rozvoj a vztah k profesi, ostatním studentům…. - Kritická reflexe – vede k naplňování idejí a cílů ošetřovatelství, sociální, etické, morální pohledy… (srov. Dytrtová, Krhutová, 2009, s. 57) 5. Profesionální sebereflexe Profesionální sebereflexe, která má vést u studenta ke změnám v jeho myšlení a chování, je vlastně jeho vnitřním dialogem. Při tomto dialogu si student uvědomuje: - svoje ošetřovatelské myšlení, např. to, jak uvažuje o získaných vědomostech a dovednostech, jak hodnotí reálnou ošetřovatelskou praxi i výuku … - svoje postoje - ke škole, ošetřovatelské praxi, pacientům, zdravotníkům, kolegům, pedagogům… - způsoby svého jednání s pacienty, kolegy, mentory, spolupracovníky i učiteli v běžných, ale především v problémových situacích… - své emoce, např. to, jak prožívá profesionální komunikaci s určitými pacienty, v určitých medicínských oborech, co mu dělá ve škole i na praxi radost, co ho naopak trápí…. 6. Předpoklady efektivního vnitřního dialogu - Vnitřní motivace studentů reflektovat vlastní prožitky, poznatky, zkušenosti, názory apod. - Sebereflektivní dovednosti studentů – trénované již od prvního ročníku studia 4 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D. - Příznivé prostředí – vhodné klima pracovní skupiny podněcující studenta k reflexi. 7. Úrovně sebereflexe První úroveň – obsahuje každodenní bilancování zdravotníka. Objevují se zde otázky : Jak jsem zvládnul dnešní odbornou praxi, co jsem se naučil nového? …- student srovnává prekoncepty s realitou. Musí zde dojít k zhodnocení minulých dějů a projekci budoucích plánů. Druhá úroveň – je dlouhodobější a významnější – překonává konkrétnost určitých situací a posunuje se k zamyšlení z nadhedu, jiného úhlu pohledu k celkovému osobnostnímu sebepojetí (moje osobní já) v kontextu role všeobecné sestry. Obě úrovně jsou na sobě závislé, kde jednotlivé sebereflektivní epizody tvoří obsah celkového vnímání i sebereflektivního smýšlení studentů. (srov. Svatoš T., Sebereflexe ve vývoji a kontinuitě) 8. Typy sebereflektujících otázek Význam Příklad otázek Popisné otázky Umožňují zpětně si uvědomit a popsat svoje jednání a prožitky v určité odborné praktické situaci. Co jsem vlastně dělala? Co jsem při tom prožívala? Jak reagovali pacienti? Kauzální otázky Směřují k podrobnější analýze vlastního jednání a jeho příčin v dané ošetřovatelské situaci a k uvědomování souvislostí Proč jsem jednal právě takto? Co mě k tomu asi vedlo? 5 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D. tohoto jednání se svými znalostmi, rysy osobnosti apod. Rozhodovací otázky Podněcují k hledání možností jiného (účinnějšího) jednání v dané odborné situaci ai hledání možností dalšího profesionálního rozvoje. Jak bych mohla v této situaci jednat jinak? Co to předpokládá? 9. Potřebné dovednosti k sebereflexi: - Používat řadu sebereflektivních technik. - Klást si sebereflektivní otázky. - Vnímat, popisovat a hodnotit své myšlení, postoje, emoce, způsoby jednání. - Stanovit si jasný cíl a vytvořit soubor kritérií hodnocení. - Nalézat odpovědi. - Srovnávat stav aktuálního „já“ s ideálním a požadovaným „já“. - Odhalovat pravé příčiny sledovaných jevů. - Vyvozovat závěry pro své zdokonalování. (srov. Urbanovská, Kritické listy 13) - 10. Sebereflektivní metody - Vlastní analýza práce - Introspekce (sebepozorování) - Sebereflektující otázky - Sebepřijetí - Pozorování - Zpětná vazba - Dotazník - Sebereflektivní deník - Videozáznam 6 Základní osnova k předmětu Reflexe praxe II. PhDr. Marie Zítková, Ph.D.