Danka Haruštiaková, Lucie Pehalová, Michal Uher Biostatistika Učební texty pro studenty zdravotnických oborů MUNI PRESS Danka Haruštiaková, Lucie Pehalová, Michal Uher Biostatistika Učební texty pro studenty zdravotnických oborů Masarykova univerzita Brno, 2020 PŘEDMLUVA Tyto učební texty jsou určeny především studentům předmětů MIKAM021 Analýza a management dat pro zdravotnické obory a BLKBS051 Biostatistika kombinované formy studia. Jsou ovšem také vhodným doplňujícím výukovým materiálem pro všechny studenty Masarykovy univerzity, kteří studují jakýkoli předmět týkající se biostatistiky či analýzy a zpracování dat. Učební texty mohou být užitečné také pro studenty, kteří využijí statistické zpracování dat pro svoji bakalářskou či diplomovou práci. Cílem těchto textů je stručně a jasně představit základní biostatistické metody. Předložené učební texty se skládají ze dvou ucelených částí, které jsou koncipovány tak, aby se vzájemně doplňovaly a umožnili čtenáři pochopení základních biostatistických principů jak z teoretického, tak i praktického hlediska. První část těchto učebních textů má za cíl uvést čtenáře do problematiky jednotlivých oblastí analýzy a zpracování dat z teoretického pohledu. V rámci této části jsou podrobně představeny principy práce s daty, datové typy, jejich základní popis a zpracování. Stěžejní část je věnována testování statistických hypotéz zaměřených na různé typy dat. Největší důraz je kladen na pochopení základních principů jednotlivých statistických testů a jejich korektní využití. Všechny teoretické kapitoly jsou doplněny o ukázku praktického řešení adekvátního úkolu na cvičném datovém souboru. Druhou část učebních textů tvoří sbírka příkladů k samostatnému procvičování nabytých vědomostí. V její úvodní kapitole je popsán datový soubor, se kterým se v rámci celé sbírky pracuje. Následující kapitoly jsou věnovány jednotlivým tematickým celkům odpovídajícím výukovým blokům v první části učebních textů. V rámci sbírky je komplexně zahrnuta celá problematika analýzy dat od počáteční přípravy datového souboru až po testování statistických hypotéz. V každé kapitole jsou uvedeny vzorové příklady s detailním popisem řešení a interpretací získaných výsledků. Součástí sbírky jsou i příklady k samostatnému procvičení včetně správného řešení. Ke všem příkladům je uveden návod na zpracování ve statistickém programu Statistica, verze 13, jejž mají studenti Masarykovy univerzity k dispozici. Pro zpracování učebních textů byl využit tabulkový procesor Microsoft Excel a statistický software Statistica. Příkladová data užívaná v těchto textech jsou uložena v informačním systému MU. Učební texty byly vytvořeny s podporou projektu MUNI/FR/1344/2018. V Brně 16. 3. 2020 Danka Haruštiaková Lucie Pehalová Michal Uher OBSAH ČÁST PRVNÍ............................................................................................................................. 6 1. Úvod do biostatistiky ............................................................................................................. 7 1.1. Základní pojmy a příprava dat................................................................................................. 7 2. Představení datového souboru................................................................................................ 9 3. Typy proměnných ................................................................................................................ 13 4. Popisná statistika.................................................................................................................. 14 4.1. Popis kvalitativních proměnných.......................................................................................... 14 4.2. Popis kvantitavních proměnných.......................................................................................... 16 5. Normální rozdělení............................................................................................................... 20 6. Testování hypotéz ................................................................................................................ 26 6.1. Interpretace výsledku statistického testu.............................................................................. 27 6.2. Přehled statistických testů...................................................................................................... 27 6.3. Test normality rozdělení......................................................................................................... 30 7. Parametrické testy pro kvantitativní proměnné.................................................................... 33 7.1. Jednovýběrový t-test............................................................................................................... 33 7.2. Dvouvýběrový párový t-test .................................................................................................. 35 7.3. Dvouvýběrový nepárový t-test .............................................................................................. 38 7.4. Analýza rozptylu (ANOVA).................................................................................................. 41 8. Neparametrické testy pro kvantitativní proměnné ............................................................... 46 8.1. Jednovýběrový Wilcoxonův a znaménkový test................................................................. 46 8.2. Párový Wilcoxonův a znaménkový test............................................................................... 50 8.3. Mannův-Whitneyův test......................................................................................................... 52 8.4. Kruskalův-Wallisův test......................................................................................................... 56 9. Testy pro kvalitativní proměnné .......................................................................................... 60 9.1. Kontingenční tabulka.............................................................................................................. 60 9.2. Pearsonův chí-kvadrát test..................................................................................................... 62 9.3. Fisherův exaktní test............................................................................................................... 65 9.4. McNemarův test ...................................................................................................................... 68 10. Závislost dvou kvantitativních proměnných: korelace....................................................... 71 10.1. Pearsonův korelační koeficient ........................................................................................... 72 10.2. Spearmanův korelační koeficient........................................................................................ 75 Seznam použité literatury......................................................................................................... 78 ČÁST DRUHÁ ........................................................................................................................ 79 Cvičení 1. Práce s datovým souborem ..................................................................................... 80 1.1. Data z dotazníkového šetření................................................................................................. 80 1.2. Popis proměnných................................................................................................................... 81 1.3. Práce s daty .............................................................................................................................. 82 Cvičení 2. Popisná statistika..................................................................................................... 85 2.1. Typy proměnných ................................................................................................................... 85 2.2. Popisné statistiky kategoriálních proměnných.................................................................... 86 2.3. Popisné statistiky spojitých proměnných............................................................................. 88 Cvičení 3. Rozložení dat .......................................................................................................... 92 Cvičení 4. Parametrické testy pro kvantitativní proměnné .................................................... 100 4.1. Jednovýběrový t-test............................................................................................................. 100 4.2. Dvouvýběrový t-test ............................................................................................................. 102 4.3. Párový t-test ........................................................................................................................... 105 4.4. Analýza rozptylu (ANOVA)................................................................................................ 107 Cvičení 5. Neparametrické testy pro kvantitativní proměnné................................................ 112 5.1. Jednovýběrový Wilcoxonův a znaménkový test............................................................... 112 5.2. Mannův-Whitneyův test....................................................................................................... 115 5.3. Párový Wilcoxonův a znaménkový test............................................................................. 118 5.4. Kruskalův-Wallisův test....................................................................................................... 120 Cvičení 6. Testy pro kategoriální proměnné .......................................................................... 125 6.1. Pearsonův chí-kvadrát test................................................................................................... 125 6.2. Fisherův exaktní test............................................................................................................. 127 6.3. McNemarův test .................................................................................................................... 129 Cvičení 7. Základy korelační analýzy.................................................................................... 132 7.1. Pearsonův korelační koeficient ........................................................................................... 132 7.2. Spearmanův korelační koeficient........................................................................................ 134 ČÁST PRVNÍ 1. Úvod do biostatistiky Biostatistika je vědní obor na rozhraní matematické statistiky a věd o živých systémech. Jde v podstatě o aplikaci statistických metod pro řešení biologických a klinických problémů. Biostatistika primárně vychází ze statistiky, jejich hranice však nejsou ostré. Termín statistika má více významů. V laickém chápání je to uspořádaný soubor dat (statistika výsledků hokejových zápasů, statistika hlasování poslanců, statistika dopravních nehod). Statistika jako věda – přesněji nazývána matematická statistika – je nástrojem, jak z výše uvedených informací získat hodnotnou informaci. Je to samostatná vědní disciplína zabývající se prací s daty obsahujícími náhodnou složku. Vyhodnocuje zákonitosti v datech a odlišuje je od náhodné variability. Termín statistika se používá také ve významu veličiny spočítané z dat. Např. obecně známé minimum, maximum, průměr jsou statistikami, charakterizujícími soubor dat. Na závěr: lidová moudrost praví, že statistika je nauka o přesném počítání s nepřesnými čísly. Díky přístupné výpočetní technice je statistika dostupná pro většinu biologů a kliniků. Již plánování pokusů a pozorování je ovlivněno znalostí statistiky. Pouze data, jež jsou sesbírána správným způsobem, lze statisticky vyhodnotit. Znalost základů statistiky je tedy nezbytná k úspěšné práci v biologických i klinických oborech. Biostatistika není samostatným vědním oborem, jde o aplikaci statistiky na biologické problémy, která klade důraz na pochopení principů metod a zásad jejich použití. Hlavním cílem těchto učebních textů je představení základních principů práce s daty a zpracování medicínských dat pomocí statistických metod. Teoretické základy principů a statistických metod, které budou představeny, jsou doplněny praktickými příklady řešenými ve statistickém programu Statistica for Windows, verze 13. Jde o program, který je k uživateli přátelský, poskytuje příjemný systém nabídek v menu a dialogových oknech a umožňuje snadnou úpravu grafických prezentací výsledků. Program je k dispozici v anglickém i českém vydání, v této učebnici se odkazujeme na anglickou verzi programu, tudíž jsou v návodech uvedeny anglické termíny. 1.1. Základní pojmy a příprava dat Hlavním úkolem předcházejícím zpracování dat je jejich sběr, tj. získání informace. Většinou není v našich silách získat informace o celé tzv. cílové populaci (základním souboru), ale pouze o části cílové populace, tzv. výběru z cílové populace (experimentální vzorek). Skutečně, kdybychom chtěli měřit např. hmotnost a výšku u všech pacientů s diabetem II. typu v ČR (tj. základní soubor), bylo by to časově a finančně velice náročné. V případě, že pozorování pacientů s diabetem II. typu bude správně navrženo (tj. tak, aby byla zajištěna reprezentativnost experimentálního vzorku), výsledky získané vyhodnocením výběru z cílové populace budou platné pro cílovou populaci. Experimentální vzorek tedy představuje část cílové populace, který sledujeme. Je to skupina subjektů (např. pacientů, nebo vyšetření), kterou máme k dispozici a která představuje pozorování cílové populace. Sledované vlastnosti označujeme jako znak, nebo proměnná. Předpokladem úspěšného zpracování dat je jejich správné uložení. Správné a přehledné uložení dat je základem jejich pozdější analýzy. Je vhodné rozmyslet si předem, jak budou data ukládána. Nejvhodnějším způsobem je uložení dat ve formě databázové tabulky, kde v sloupcích jsou proměnné (např. věk, hmotnost, výška, tepová frekvence atd.) a v řádcích pozorování (např. jednotlivý pacienti, nebo jednotlivá vyšetření). Pro databázovou tabulku platí následovné:  každý sloupec obsahuje pouze jediný typ dat, identifikovaný hlavičkou sloupce;  každý řádek obsahuje minimální jednotku dat (např. pacient, vyšetření pacienta apod.);  není přípustné kombinovat v jednom sloupci číselné a textové hodnoty;  komentáře jsou uloženy v samostatných sloupcích;  u textových dat je nezbytné kontrolovat překlepy v názvech kategorií;  specifickým typem dat jsou datumy, u nichž je nezbytné kontrolovat, zda jsou uloženy ve správném formátu. Takto uspořádaná data můžeme v tabulkových nebo databázových programech převést na libovolnou výstupní tabulku. Pro uložení a čištění dat je možné využít tabulkový procesor Microsoft Excel. 2. Představení datového souboru V celém textu budeme pracovat s cvičným datovým souborem Rehabilitace po mozkovém infarktu. Cvičný datový soubor obsahuje záznamy o celkem 407 pacientech hospitalizovaných pro mozkový infarkt na neurologickém oddělení akutní péče, kde jim byla poskytnuta terapie pro obnovu krevního oběhu v postižené části mozku. Po zvládnutí akutní fáze byl u pacientů vyhodnocen stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách pomocí tzv. indexu Barthelové (BI) a byli přeloženi na rehabilitační oddělení. Po dvou týdnech byl opět dle BI vyhodnocen stupeň soběstačnosti a pacienti byli buď propuštěni do ambulantní péče, nebo přeloženi na oddělení následné péče. U každého pacienta byly sbírané tyto informace:  základní demografické údaje (pohlaví a věk),  informace o samotné diagnóze mozkové příhody (etiologie a lokalizace uzávěru cévy),  informace o léčbě (typ indikované terapie a výskyt komplikací),  informace o způsobu ukončení rehabilitace,  stupeň soběstačnosti před rehabilitací a na konci rehabilitace určen na základě dotazníku. Náhled části datového souboru představuje Tabulka 2.1. Barthelové index byl určen na základě dotazníku uvedeného v Tabulce 2.2. Tabulka 2.1. Ukázka části datového souboru pacientů po mozkovém infarktu. ID M/Ž Věk Etiologie Lokali- zace Terapie BI před Závislost před reh. Ukončení rehabilitace BI po Závislost po reh. 1 M 82 okl/st mozk t jiná 25 závislý propuštěn 85 soběstačný 2 Ž 81 emb mozk t jiná 20 závislý přeložen 40 závislý 3 M 55 okl/st mozk t jiná 35 závislý propuštěn 75 soběstačný 4 Ž 46 emb mozk t trombolýza 20 závislý propuštěn 60 soběstačný 5 M 76 okl/st mozk t jiná 45 soběstačný propuštěn 80 soběstačný 6 M 72 okl/st mozk t jiná 25 závislý přeložen 50 soběstačný 7 M 62 tromb mozk t jiná 40 závislý propuštěn 70 soběstačný 8 M 64 tromb přív t jiná 15 závislý propuštěn 85 soběstačný 9 Ž 82 okl/st mozk t jiná 10 závislý přeložen 30 závislý 10 M 58 tromb mozk t jiná 25 závislý propuštěn 95 soběstačný 11 M 84 okl/st mozk t jiná 40 závislý propuštěn 85 soběstačný 12 Ž 92 okl/st mozk t jiná 30 závislý propuštěn 60 soběstačný 13 Ž 79 emb mozk t jiná 40 závislý propuštěn 60 soběstačný 14 M 69 tromb mozk t jiná 45 soběstačný propuštěn 80 soběstačný 15 M 67 okl/st mozk t trombektomie 25 závislý přeložen 35 závislý 16 Ž 70 tromb přív t trombektomie 40 závislý propuštěn 70 soběstačný 17 Ž 59 tromb mozk t jiná 25 závislý přeložen 55 soběstačný ... … … … … … … … … … … ... … … … … … … … … … … ... … … … … … … … … … … ... … … … … … … … … … … ... … … … … … … … … … … ID – číselný identifikátor pacienta; M/Ž – pohlaví pacienta: M – muž, Ž – žena; Věk – věk v době přijetí k hospitalizaci; Etiologie – charakter vzniku uzávěru cévy a infarktu: okl/st – okluze nebo stenóza, emb – embolie, tromb – trombóza; Lokalizace – lokalizace postižené cévy: mozk t – mozkové tepny, přív t – přívodní tepny; Terapie – Způsob použité terapie na akutním lůžku: trombektomie – mechanická trombektomie, trombolýza – intravenózní trombolýza rt-PA, jiná – jiná farmakologická terapie; BI před – Index Barthelové před zahájením rehabilitace; Závislost před reh. – Kategorie míry závislosti před zahájením rehabilitace: závislý – vysoce závislý, soběstačný – částečně soběstačný; Ukončení rehabilitace – Způsob ukončení rehabilitace (další péče o pacienta): propuštěn – propuštěn do ambulantní péče, přeložen – přeložen na lůžko následné péče; BI po – Index Barthelové po ukončení rehabilitace; Závislost po reh. – Kategorie míry závislosti po ukončení rehabilitace: závislý – vysoce závislý, soběstačný – částečně soběstačný. Tabulka 2.2. Dotazník k výpočtu indexu Barthelové. Barthelové index základních všedních činností (BI) Identifikace případu: Jméno pacienta _______________________ Jméno hodnotitele _______________________ Datum hodnocení _______________________ Činnost Skóre Jedení 10 = samostatně 5 = s pomocí (např. krájení, roztírání másla) nebo s potřebou speciální diety 0 = neprovede Přesun z invalidního vozíku na lůžko a zpět 15 = samostatně bez pomoci 10 = s menší pomocí (verbální nebo fyzickou) 5 = s větší pomocí (fyzickou, jednoho nebo dvou lidí), může se posadit 0 = neprovede, neudrží rovnováhu vsedě nebo není schopen používat invalidní vozík Provádění osobní hygieny 5 = samostatně umytí rukou, obličeje, čištění zubů, holení 0 = nutná pomoc s osobní hygienou Posazení na toaletu a vstání z ní 10 = samostatně bez pomoci (usednutí, otření, oblečení, zvednutí) 5 = potřebuje pomoc, ale zvládá některé úkony samostatně 0 = závisle na pomoci Koupání nebo sprchování 5 = samostatné koupání nebo sprchování 0 = závisle na pomoci Chůze (pohyb na vozíku) na rovném povrchu 15 = chůze samostatně (případně s oporou, např. holí) nad 50 metrů 10 = chůze s malou pomocí nad 50 metrů 5 = samostatný pohyb na vozíku, včetně zatáčení, nad 50 metrů 0 = imobilní, nebo mobilní do 50 metrů Chůze do schodů a ze schodů 10 = samostatně bez pomoci 5 = s pomocí (verbální, fyzickou, s podporou) 0 = nezvládne Oblékání a svlékání (včetně zavazování tkaniček, zapínání zipů) 10 = samostatně 5 = potřebuje pomoc, ale zvládá z poloviny samostatně 0 = závisle na pomoci Ovládání stolice 10 = kontinentní 5 = příležitostné nehody nebo potřeba pomoci s aplikací klystýru 0 = inkontinentní Ovládání močení 10 = kontinentní 5 = příležitostné nehody nebo potřeba pomoci s externí pomůckou 0 = inkontinentní, nebo katetrizovaný bez možnosti samostatného močení Celkový součet (0-100) Barthelové index základních všedních činností (BI) Vyhodnocení stupně závislosti v základních denních aktivitách 0-40 bodů vysoce závislý 45-60 bodů závislost středního stupně 65-95 bodů lehká závislost 100 bodů nezávislý Pokyny k použití 1. Index by měl být používán jako záznam o tom, jaké aktivity pacient aktuálně zvládá, nikoliv jako záznam toho, co by pacient zvládat mohl. 2. Hlavním cílem je stanovit stupeň nezávislosti na jakékoliv pomoci, fyzické nebo verbální, jakkoliv velké a nezávisle na důvodu poskytnutí. 3. Potřeba kontroly znamená, že pacient není nezávislý. 4. Výkon pacienta by měl být stanoven pomocí nejlepších dostupných informačních podkladů. Pomocí dotazování se pacienta, přátel, příbuzných, zdravotnického personálu, což jsou obvyklé zdroje, ale také pomocí přímého pozorování a zdravého rozumu. Přímé testování však není potřeba. 5. Obvykle je podstatný výkon pacienta za posledních 24 až 48 hodin, v některých případech je relevantní i delší období. 6. Střední kategorie naznačují, že pacient k provedení úkolu vynakládá alespoň poloviční množství celkového úsilí. 7. Použití pomůcek neznamená omezení nezávislosti. 3. Typy proměnných Realitu můžeme popisovat různými typy dat, každý z nich se specifickými vlastnostmi, výhodami, nevýhodami a vlastní sadou využitelných statistických metod. Data reprezentují sledované vlastnosti, znaky, resp. proměnné. Rozlišujeme tyto typy proměnných:  Kvalitativní (kategoriální) proměnná. Lze ji řadit do kategorií, ale nelze ji kvantifikovat, resp. jednotlivým kategoriím lze přiřadit číselné kódy, které však nemají logickou souvislost s úrovní sledovaného znaku. Jako příklad můžeme uvést pohlaví, HIV status apod. Kvalitativní proměnná může být binární, nominální nebo ordinální. o Binární proměnná nabývá pouze dvou hodnot – kategorií. Tyto kategorie většinou kódujeme pomocí číslic 1 (přítomnost sledovaného znaku) a 0 (nepřítomnost sledovaného znaku). Příkladem binární proměnné je např. přítomnost onemocnění (1 – ano, 0 – ne), pohlaví (1 – muž, 0 – žena). o Nominální proměnná obsahuje několik kategorií, které nelze vzájemně seřadit a u nichž nemá smysl ptát se na relaci větší-menší. Příkladem nominální proměnné je např. krevní skupina (A, B, AB, 0). o Ordinální proměnná také obsahuje více kategorií, tyto lze ovšem vzájemně seřadit, tedy můžeme se ptát, která je větší nebo menší. Příkladem ordinální proměnné je např. stupeň bolesti (mírná, střední, velká), stadium maligního onemocnění (I, II, III, IV).  Kvantitativní (numerická) proměnná. Kvantitativní proměnné můžeme přiřadit číselnou hodnotu, např. výška pacienta, počet hospitalizací apod. Kvantitativní proměnná může být spojitá nebo diskrétní. o Spojitá proměnná nabývá jakýchkoliv hodnot v určitém rozmezí. Příkladem spojitých dat je výška a hmotnost osob, délka časového období od narození po výskyt nemoci, teplota apod. o Diskrétní proměnná může nabývat pouze spočetně mnoha hodnot. Příkladem diskrétních dat je počet krvácivých epizod, počet dětí v rodině apod. Kvantitativní proměnnou můžeme rozlišovat také dle toho, jestli ji měříme na intervalové nebo poměrové stupnici. V případě intervalové stupnice se můžeme ptát na otázku, o kolik jednotek se dvě hodnoty liší (např. teplota měřená ve stupních Celsia). Poměrová stupnice nám umožňuje ptát se i na otázku, kolikrát je jedna hodnota větší než druhá. Příkladem poměrových dat jsou např. výška a hmotnost osob, počet krevních buněk v 1 ml krve apod. 4. Popisná statistika Prvním krokem jakékoliv analýzy bez ohledu na typ proměnné by měla být sumarizace a vizualizace pozorovaných hodnot. K sumarizaci pozorovaných hodnot slouží metody popisné statistiky. Tyto metody jsou potřebné ke shrnutí základních informací o proměnných. Objektivně není možné pouhým pohledem na data odečíst potřebné informace ze souboru např. 1 000 pacientů. Potřebujeme popisné statistiky, abychom mohli o datech vůbec přemýšlet. K základním popisným statistikám patří např. obecně známý průměr, minimum, maximum a další statistiky. V následujícím textu si je představíme podrobněji. 4.1. Popis kvalitativních proměnných U kvalitativních proměnných předpokládáme, že se jednotlivé hodnoty opakují, počet možných kategorií je totiž známý. Proto je logické je sumarizovat pomocí tabulky s četnostmi možných hodnot (tabulka četností, frekvenční tabulka). V takové tabulce uvádíme pozorovanou četnost a relativní četnost každé kategorie. Tabulku četností proměnné "Pohlaví" z našeho datového souboru uvádíme v Tabulce 4.1. Tabulka 4.1. Sumarizace kvalitativní proměnné "Pohlaví" v tabulce četností. Kategorie Absolutní četnost (počet) Relativní četnost (%) Muž 248 60,9 Žena 159 39,1 Celkem 407 100 Vzhledem k tomu, že hodnoty kvalitativní proměnné nelze seřadit dle velikosti, používá se jako těžiště této proměnné tzv. mód, nebo modus. Je to kategorie kvalitativní proměnné s nejvyšší četností. V našem příkladu z Tabulky 2 je modus 'muž' (tj. kategorie s nejvyšší četností). Pro zobrazení zastoupení kategorií v souboru je vhodný výsečový – koláčový graf (Obrázek 4.1). Obrázek 4.1. Ukázka zobrazení kvalitativní proměnné "Pohlaví" ve výsečovém – koláčovém grafu. žena; 159; 39,1% muž; 248; 60,9% Příklad: Popis kvalitativních dat Zadání: Proveďte základní popis zastoupení pohlaví u pacientů s mozkovým infarktem. Následně srovnejte zastoupení pohlaví mezi třemi skupinami pacientů dle etiologie mozkové příhody. Postup v programu Statistica 1. Pro popis dat je vhodné určit absolutní a relativní četnosti. V menu Statistics zvolíme Basic statistics a vybereme Frequency tables. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat a na záložce Options zaškrtneme možnost Percentages (relative frequencies). Chceme-li získat výsledky zvlášť pro podskupiny jiné proměnné, aktivujeme funkci By Group (vybereme třídící proměnnou a zaškrtneme Accumulate tabular results in a single spreadsheet). Kliknutím na tlačítko Summary získáme výsledky. 2. Grafické znázornění je ideální pomocí koláčového grafu. V menu Graphs zvolíme nabídku 2D a vybereme Pie Charts. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat a na záložce Advanced vybereme v nastavení legendy možnost Text and Percent. Chceme-li získat výsledky zvlášť pro podskupiny jiné proměnné, aktivujeme By Group (opět vybrat třídící proměnnou). Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. Výsledky v programu Statistica Frekvenční tabulka proměnné pohlaví u pacientů s CMP. Frekvenční tabulka proměnné pohlaví u pacientů s CMP dle etiologie centrální mozkové příhody. Zastoupení mužů a žen v celém souboru je 61 % oproti 39 %. Při srovnání pacientů dle etiologie mozkového infarktu se nejvíce liší pacienti s embolií, u kterých je podíl mužů jen 54 % oproti 46 % žen. Koláčový graf proměnné pohlaví u pacientů s CMP: všichni pacienti pacienti s trombózou Koláčový graf proměnné pohlaví: pacienti s okluzí nebo stenózou Koláčový graf proměnné pohlaví: pacienti s embolii 4.2. Popis kvantitavních proměnných Nejznámější statistikou, která charakterizuje proměnnou jedním číslem a představuje typickou hodnotu, kolem které mají ostatní hodnoty tendenci kolísat, je průměr. Průměr lze jednoduše spočítat jako součet pozorovaných hodnot dělený jejich počtem. Je ukazatelem střední hodnoty. Dalším ukazatelem střední hodnoty souboru je medián, který definujeme jako prostřední pozorovanou hodnotu souboru. Medián rozděluje datový soubor na dvě poloviny, kdy polovina hodnot je menších než medián a polovina hodnot je větších než medián; tj. jde o 50procentní kvantil. Kvantil je číslo, které dělí uspořádaný datový soubor na části obsahující určitý podíl hodnot. α-kvantil xα je číslo, které rozděluje uspořádaný datový soubor na dolní úsek, obsahující aspoň podíl α všech dat a na horní úsek obsahující aspoň podíl 1-α všech dat. Dolní kvartil x0,25 (25procentní kvantil) odděluje 25 % hodnot menších nebo rovných než x0,25 a 75 % hodnot větších nebo rovných než x0,25. Horní kvartil x0,75 (75procentní kvantil) odděluje 75 % hodnot menších nebo rovných než x0,75 a 25 % hodnot větších nebo rovných než x0,75. Medián je dobrým odhadem frekvenčního středu dat. Průměr jím je pouze v tom případě, když jsou data symetrická a neobsahují odlehlé hodnoty (tzv. odlehlá pozorování). Musíme pamatovat na to, že průměr je silně ovlivněn odlehlými hodnotami, medián jimi ovlivněn není. V případě symetrického rozdělení jsou průměr a medián v podstatě shodné (Obrázek 4.2a), v případě asymetrického rozdělení však nikoliv (Obrázek 4.2b). Výpočet střední hodnoty je nezbytné doplnit také informací o tom, jak jsou kolem této hodnoty rozložena ostatní pozorování. Nejjednodušší charakteristikou variability pozorovaných dat je rozsah hodnot (rozpětí), který je dán minimální a maximální pozorovanou hodnotou. Toto je ovšem velice citlivé k odlehlým hodnotám. Proto se častěji používá tzv. interkvartilové rozpětí, tj. rozsah hodnot dán dolním a horním kvartilem. Další mírou variability je rozptyl, který hodnotí fluktuaci pozorovaných hodnot kolem průměru, a jeho odmocnina, kterou nazýváme směrodatná odchylka. a b Obrázek 4.2. Ukázka pozice průměru a mediánu u proměnné se symetrickým rozdělením (a) a proměnné s asymetrickým rozdělením (b). Popisné statistiky proměnné "věk" z našeho datového souboru uvádíme v Tabulce 4.2. Tabulka 4.2. Popisné statistiky proměnné "Věk" z příkladu v Tabulce 2.1. Popisná statistika Hodnota statistiky Počet hodnot (N) 407 Průměr 70,6 Medián 71,0 Minimum–maximum 40,0–97,0 Dolní kvartil – horní kvartil 64,0–78,0 Směrodatná odchylka 10,3 Pro zobrazení zastoupení hodnot v souboru je vhodný histogram (Obrázek 4.3a) nebo krabicový graf (Obrázek 4.3b). j(x) x MediánPrůměr j(x) Medián x Průměr a b 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100 105 Věk (roky) 0 10 20 30 40 50 60 70 80 Početpacientů 30 40 50 60 70 80 90 100 Věk Medián: 71 25%-75%: 64-78 Rozsah hodnot bez odlehlých: 45-97 Odlehlé hodnoty Obrázek 4.3. Ukázka zobrazení kvantitativní proměnné "Věk" v histogramu (a) a krabicovém grafu (b). Příklad: Popis kvantitativních dat Zadání: Proveďte základní popis soběstačnosti dle indexu Barthelové na konci rehabilitace po mozkovým infarktu. Následně také tento ukazatel srovnejte podle míry komplikací během léčby. Postup v programu Statsitica 1. Pro popis dat je vhodné určit průměr, medián, směrodatnou odchylku, případně minimum a maximum. V menu Statistics zvolíme Basic statistics a vybereme Descriptive statistics. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat a na záložce Advanced zaškrtneme možnosti výpočtu Mean, Median, Std. Dev, Min. & Max. Chceme-li získat výsledky zvlášť pro podskupiny jiné proměnné, použijeme By Group (vybereme třídící proměnnou a zaškrtneme Accumulate tabular results in a single spreadsheet). Kliknutím na tlačítko Summary získáme výsledky. 2. Grafické znázornění je ideální pomocí histogramu. V případě srovnávání různých skupin je vhodný krabicový graf. V menu Graphs zvolíme rovnou Histogram nebo Box (krabicový graf). U histogramu pouze vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat. U krabicového grafu vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat (dependent), a proměnnou obsahující skupiny, které srovnáváme (grouping). Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. Výsledky v programu Statistica Popisná statistika indexu Barthelové na konci rehabilitace u pacientů s CMP Popisná statistika indexu Barthelové na konci rehabilitace u pacientů s CMP dle stupně komplikací Celková průměrná hodnota indexu Barthelové je 62 bodů s mediánem 70 bodů. V závislosti na skóre komorbidit a komplikací během léčby je zřetelný pokles výsledné soběstačnosti s průměrem 67 bodů u nekomplikovaných případů až k 49 bodům u pacientů se stupněm komplikací 3. Tvar rozdělení indexu Barthelové je asymetrický s hodnotami vyskytujícími se hlavně v rozmezí cca 50 až 90 bodů. V závislosti na skóre komorbidit a komplikací během léčby je zřetelný pokles výsledné soběstačnosti. Histogram indexu Barthelové na konci rehabilitace u pacientů s CMP Krabicový graf indexu Barthelové na konci rehabilitace dle stupně komplikací 5. Normální rozdělení Mnoho kvantitativních proměnných se chová podle jistých pravidel. Toto chování proměnných lze popsat rozdělením pravděpodobnosti. Nejklasičtějším modelovým rozdělením je tzv. normální rozdělení, známé též jako Gaussovo rozdělení. Normální rozdělení je rozdělením spojité proměnné na intervalové škále. Běžně se jím ale charakterizují i spojitá data na poměrové stupnici, pokud je průměr alespoň o několik směrodatných odchylek větší než nula a také v některých případech diskrétní data, pokud mohou nabývat dostatečného počtu diskrétních hodnot. Normální rozdělení se vyznačuje symetrií a nepřítomností odlehlých hodnot. Je kompletně popsáno dvěma parametry – průměrem a rozptylem (Obrázek 5.1.). Obrázek 5.1. Ukázka normálního rozdělení s hodnotami průměru (μ) 0, 1 nebo 2. Hodnota rozptylu (σ) je stejná, vždy 1. Velké množství statistických metod předpokládá, že data, která zpracováváme, mají normální rozdělení. Proto je ve statistice vždy potřebné zjistit, zda sledovaná proměnná má nebo nemá normální rozdělení. Pro ověření normality existuje řada grafických popisných metod i statistických testů. Nejjednodušším způsobem vizuálního ověření normality je posouzení vzhledu histogramu četností sledované proměnné. U histogramu je nevyhnutné si všímat, zda je symetrický a zda je srovnatelný s teoretickou křivkou hustoty pravděpodobnosti normálního rozdělení, která má stejnou střední hodnotu a směrodatnou odchylku (Obrázek 5.2a). Symetrii můžeme ověřit i u krabicového grafu zobrazujícího medián jako střední hodnotu a zachycujícího variabilitu pomocí dolního a horního kvartilu (Obrázek 5.2b). Dalším způsobem vizuálního ověření normality je použití diagnostických grafů: normálně-pravděpodobnostní graf, kvantil-kvantilový graf a pravděpodobnostněpravděpodobnostní graf. Normálně-pravděpodobnostní graf (N-P graf) vykresluje pozorované hodnoty vůči hodnotám teoretického normálního rozdělení. Pozorované hodnoty jsou vykresleny vůči očekávaným hodnotám pocházejícím z normálního rozdělení takovým způsobem, aby tvořili přibližně přímku. Odchylky od přímky znamenají odchylky od normálního rozdělení (Obrázek 5.2c). Kvantil-kvantilový graf (Q-Q graf) zobrazuje kvantily 0 0,1 0,2 0,3 0,4 f x0 1 2 µ = 0 µ = 1 µ = 2 dvou sad proti sobě. V případě použití teoretického normálního rozdělení jako druhé sady dat lze zobrazit pozorovaný kvantil vůči teoretickému kvantilu z normálního rozdělení (Obrázek 5.2d). Pravděpodobnostně-pravděpodobnostný graf (P-P graf) podobně jako Q-Q graf zobrazuje dvě sady dat proti sobě. V případě použití teoretického normálního rozdělení jako druhé sady dat lze porovnat pozorovaná data s normálním rozdělením vynesením pozorovaných a očekávaných hodnot kumulativního rozdělení (Obrázek 5.2e). V obou grafech platí podobně jako u N-P grafu, že když zobrazené body tvoří přibližně přímku, data pocházejí z normálního rozdělení. Odchylky od přímky znamenají odchylky od normálního rozdělení. Statistickým testům pro ověření normality rozdělení se budeme věnovat v další kapitole. Obrázek 5.2. Vizuální ověření normality pomocí histogramu (a), krabicového grafu (b), normálně-pravděpodobnostního grafu (c), kvantil-kvantilového grafu (d) a pravděpodobnostněpravděpodobnostního grafu (e). 145 150 155 160 165 170 175 180 185 190 195 200 205 210 215 220 0 50 100 150 200 Výška pacientů(cm) Početpacientů Výškapacientů(cm) 140 150 160 170 180 190 200 210 220 Median 25%-75% Non-Outlier Range Outliers 140 150 160 170 180 190 200 210 220 Pozorované hodnoty -4 -3 -2 -1 0 1 2 3 4 Očekávanéhodnoty -4 -3 -2 -1 0 1 2 3 4 Teoretický kvantil 0,01 0,05 0,25 0,50 0,75 0,90 0,99 140 150 160 170 180 190 200 210 220 Pozorovanéhodnoty -0,2 0,0 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 Teoretické kumulativní rozdělení -0,4 -0,2 0,0 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 Empirickékumulativní rozdělení a b c d e Příklad: Vizuální ověření normality věku Zadání: Ověřte vizuálními metodami normalitu věku při mozkovém infarktu. Postup v programu Statistica 1. Srovnání průměru a mediánu. V menu Statistics zvolíme Basic Statistics a vybereme Descriptive Statistics. Zvolíme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat a na záložce Advanced zaškrtneme možnosti Mean, Median. Kliknutím na tlačítko Summary získáme výsledky. 2. Histogram. V menu Graphs zvolíme Histogram. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat. Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. 3. Krabicový graf. V menu Graphs zvolíme 2D a vybereme Box Plots. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat (dependent). Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. 4. Diagnostický N-P graf. V menu Graphs zvolíme 2D a vybereme Normal Probability Plots. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat. Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu věku pacientů s CMP. Histogram věku u pacientů s CMP Krabicový graf věku u pacientů s CMP N-P graf věku u pacientů s CMP Průměr a medián jsou téměř shodné (cca 71 let) a data jsou tedy nejspíš alespoň symetrická. Symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram naprosto jasně odpovídá průběhu normálního rozdělení. Z N-P grafu také nejsou patrné odchylky od normality. Příklad: Vizuální ověření normality věku s odlehlou hodnotou Zadání: Ověřte vizuálními metodami normalitu věku při mozkovém infarktu obsahující odlehlou hodnotu. Postup v programu Statistica 1. Vytvoříme odlehlou hodnotu přepsáním hodnoty 40 na řádku 124 na hodnotu 400. 2. Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 5.1, tj. srovnáme průměr a medián, vykreslíme histogram, krabicový graf a diagnostický N-P graf. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu věku pacientů s CMP. Histogram věku s odlehlou hodnotou u pacientů s CMP Krabicový graf věku s odlehlou hodnotou u pacientů s CMP Odlehlá hodnota (400) Odlehlá hodnota (400) N-P graf věku s odlehlou hodnotou u pacientů s CMP Průměr a medián jsou stále podobné (cca 71 let) a data by tedy mohla být alespoň symetrická. Ze všech tří grafických nástrojů lze identifikovat výskyt odlehlé/chybné hodnoty, jejíž přítomnost zkresluje pohled na zbytek souboru. Příklad: Vizuální ověření normality indexu Barthelové Zadání: Ověřte vizuálními metodami normalitu indexu Barthelové (vyjadřuje stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách) na konci akutní hospitalizační péče o pacienty s CMP. Postup v programu Statistica 1. Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 5.1, tj. srovnáme průměr a medián, vykreslíme histogram, krabicový graf a diagnostický N-P graf. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu věku pacientů s CMP. Histogram indexu Barthelové u pacientů s CMP Krabicový graf indexu Barthelové u pacientů s CMP Odlehlá hodnota (400) N-P graf indexu Barthelové u pacientů s CMP Průměr a medián se výrazně liší (průměr 62 bodů, medián 70 bodů), což znamená, že data jsou nejspíše asymetrická. Asymetrie je patrná i z krabicového grafu a histogramu. Z histogramu je navíc zřetelně vidět odlišnost od normálního rozdělení. Odchylky od normality jsou patrné i z N-P grafu. 6. Testování hypotéz V předešlé části jsme představili popisné statistiky a normální rozdělení pravděpodobnosti. Pokud se chceme posunout od pouhého popisu ke srovnávacím analýzám, musíme představit princip testování hypotéz. Pomocí statistických testů budeme pak schopni:  rozhodnout o charakteru rozdělení pravděpodobnosti proměnné; ověřit normalitu rozdělení  porovnat hodnoty proměnné s referenční hodnotou, tj. porovnat výběrovou charakteristiku s předpokládanou hodnotou (pod pojmem výběr rozumíme soubor hodnot dané proměnné u sledované skupiny pacientů apod.),  porovnat výběrovou charakteristiku dvou náhodných výběrů mezi sebou,  porovnat výběrovou charakteristiku tří nebo více náhodných výběrů mezi sebou,  zhodnotit změnu v hodnotách sledované proměnné,  rozhodnout o nezávislosti dvou kvalitativních proměnných,  rozhodnout o významnosti korelace dvou kvantitativních proměnných. Statistické hypotézy nejsou nic jiného než tvrzení, které lze na základě pozorovaných hodnot pomocí statistických metod ohodnotit. Rozlišujeme tzv. nulovou a alternativní hypotézu. Nulová hypotéza (H0) je tvrzení, které je vždy postaveno jako nepřítomnost efektu. Jinak řečeno, nulová hypotéza odráží fakt, že se něco nestalo nebo neprojevilo, a je tedy stanovena jako opak toho, co chceme experimentem prokázat. Alternativní hypotéza (HA) je tvrzení, které popírá nulovou hypotézu. Vymezuje, jaká situace nastává, když nulová hypotéza neplatí. Platnost hypotéz ověřujeme pomocí statistického testu. Výsledné rozhodnutí nabývá pouze dvě možnosti: nulovou hypotézu H0 nezamítáme nebo naopak, nulovou hypotézu H0 zamítáme. Rozhodování o zamítnutí nebo nezamítnutí nulové hypotézy je spojeno s dvěma typy chyb. Ty jsou standardně označovány jako chyba I. druhu (její pravděpodobnost značíme jako α) a chyba II. druhu (její pravděpodobnost značíme jako β). Pravděpodobnost chyby I. druhu souvisí s falešně pozitivním závěrem testu, kdy na základě výsledku testu zamítneme nulovou hypotézu, která ale ve skutečnosti platí. Podobně, pravděpodobnost chyby II. druhu souvisí s falešně negativním závěrem testu, kdy na základě výsledku testu nezamítneme nulovou hypotézu, která ale ve skutečnosti neplatí. V biostatistice je za důležitější považována chyba I. druhu, kterou se snažíme omezit na přijatelné minimum. Jako standardní hranice je přijímána hranice 5 %, tj. α = 0,05. Je to vlastně hladina významnosti, na které statistický test provádíme. Na tomto místě je ještě potřebné představit pojem síla testu. Jde o pravděpodobnostně vyjádřenou schopnost rozpoznat neplatnost nulové hypotézy (označujeme ji 1 – β). Rozhodnutí o zamítnutí nebo nezamítnutí nulové hypotézy činíme dle hodnoty testové statistiky jejím porovnáním s kritickou hodnotou nebo dle tzv. p-hodnoty, která vyjadřuje pravděpodobnost za platnosti H0 s níž bychom získali stejnou nebo extrémnější (ještě méně pravděpodobnou) hodnotu testové statistiky. Hodnotu testové statistiky i p-hodnotu získáme při statistickém testování ve statistickém programu. Pro zjednodušení se můžeme orientovat pouze podle p-hodnoty. Stručně řečeno, vyjde-li nám p-hodnota nižší než stanovená hladina významnosti α (standardně je přijímána hranice 5 %), znamená to, že nulovou hypotézu můžeme zamítnout. Je-li p-hodnota větší než stanovená hladina významnosti α, pak nulovou hypotézu nezamítáme. Statistické testování probíhá následovně: 1. Formulujeme nulovou hypotézu H0, která tvrdí, že sledovaný efekt je nulový. Např. v našem případě H0: věk u mužů a žen se neliší. Zároveň zvolíme hladinu významnosti testu α (nejčastěji α = 0,05), která představuje pravděpodobnost získání falešně pozitivního výsledku. 2. Formulujeme alternativní hypotézu HA. V našem případě HA: věk u mužů a žen se liší. 3. Zvolíme adekvátní statistický test, vypočítáme hodnotu testové statistiky a phodnotu výsledku, kterou srovnáme se zvolenou hladinou významnosti testu. Pokud je p-hodnota menší než stanovená hladina významnosti α, zamítáme nulovou hypotézu H0. Pokud není p-hodnota menší než α, pak H0 nezamítáme. V našem příkladu o věku mužů a žen byla výsledná p-hodnota menší než 0,05, tudíž zamítáme nulovou hypotézu, tj. věk mužů a žen se liší. 6.1. Interpretace výsledku statistického testu Při interpretaci výsledku statistického testu je potřebné pamatovat na následující situace. 1. Nezamítnutí nulové hypotézy neznamená automaticky její přijetí. Může se jednat o situaci, kdy pro zamítnutí nulové hypotézy nemáme dostatečné množství informace. 2. Dosažená hladina významnosti testu (ať už 5 %, 1 % nebo 10 %) nesmí být slepě brána jako hranice pro (ne)existenci testovaného efektu. 3. Malá p-hodnota nemusí znamenat velký efekt. Hodnota testové statistiky a p-hodnota mohou být ovlivněny velkou velikostí vzorku a malou variabilitou pozorovaných dat. 4. Na výsledky testování musí být nahlíženo kriticky. Jedná se o závěr založeny „pouze“ na jednom výběrovém souboru. 5. Statistická významnost indikuje, že pozorovaný rozdíl není náhodný, ale nemusí znamenat, že je významný i ve skutečnosti. Důležitá je i praktická (klinická) významnost. 6.2. Přehled statistických testů V těchto učebních textech se budeme nejdříve věnovat testování hypotéz o spojitých (kvantitativních) proměnných, tedy těch, které mohou nabývat jakýchkoliv hodnot v určitém intervalu. Klasickými příklady jsou výška postavy, hmotnost jedince, nebo časové a teplotní měření. Tyto testy můžeme použít i v případě diskrétních proměnných, ale pouze v případě, že nabývají velký počet možných hodnot. Příkladem může být počet červených krvinek v 1 ml krve, což není spojitá náhodná veličina (počet krvinek je jenom celé číslo, nejsou možné desetinná čísla), ale počet možných hodnot je natolik velký, že nás opravňuje použít pro testování hypotéz testy pro spojité proměnné. Podobně můžeme za spojitou proměnnou považovat i věk z našeho příkladu. Statistické testy můžeme rozdělit na dvě velké skupiny: parametrické testy a neparametrické testy (Obr. 6.1). Zásadním rozdílem mezi nimi je zejména nutnost předpokladu o rozdělení dat u parametrických testů. Neparametrické testy nemají předpoklady o rozdělení vstupujících dat. Velkou výhodou neparametrických testů je fakt, že pracují s pořadími hodnot, a tím nejsou citlivá vůči odlehlým hodnotám. Nevýhodou neparametrických testů je ovšem jejich snížená síla testu, tj. snížená schopnost zamítnou neplatnou nulovou hypotézu, což je následně nutné kompenzovat větší velikostí vzorku. To může být problém hlavně v případě menších souborů. Parametrické testy předpokládají normální rozdělení dat. Dále rozlišujeme testy jednovýběrové, dvouvýběrové a testy pro více výběrů. Testy jednovýběrové srovnávají jeden výběr s referenční hodnotou. Dvouvýběrové testy srovnávají dva výběry a testy pro více výběrů srovnávají více výběrů navzájem. Nakonec musíme zmínit párově a nepárově uspořádána pozorování. Párově uspořádaná data jsou vzájemně závislá, resp. vázaná nějakým společným prvkem. Klasickým příkladem párových pozorování jsou hodnoty dvou po sobě jdoucích měření na stejném pacientovi, které samozřejmě nelze považovat za nezávislé, neboť jsou vázány osobou pacienta. U nepárově uspořádaných pozorování jsou data na sobě zcela nezávislá, např. dvě skupiny pacientů s odlišnou léčbou a pod. (Obr. 6.1). V další části uvedeme metody pro hodnocení závislosti kvalitativních proměnných (např. pohlaví a výskyt atopického exému). Stejně jako v případě kvantitativních proměnných, tak i u kvalitativních proměnných můžeme hodnotit vztahy mezi nimi pomocí parametrických i neparametrických testů (Obrázek 6.2). V poslední části uvedeme základy regresní analýzy a představíme parametrický i neparametrický korelační koeficient. Obrázek 6.1. Přehled statistických testů pro hodnocení kvantitativních proměnných. Obrázek 6.2. Přehled statistických testů pro hodnocení kvalitativních proměnných. Jeden výběr Jeden výběr Druhý výběr Jeden výběr Druhý výběr x Jednovýběrový Dvouvýběrový pro závislé výběry Dvouvýběrový pro nezávislé výběry Jednovýběrový t-test Dvouvýběrový t-test pro závislé výběry (párový t-test) Dvouvýběrový t-test pro nezávislé výběry (nepárový t-test) Parametrický test Neparametrický test Wilcoxonův test Znaménkový test Mannův-Whitneyův U test Wilcoxonův test Znaménkový test TEST Vícevýběrový pro nezávislé výběry ANOVA Kruskalův-Wallisův test Jeden výběr Druhý výběr Třetí výběr … Jeden výběr Více výběrů párová data Více výběrů nepárová data Jednovýběrový binomický test Pearsonův chí-kvadrát test Parametrický test Neparametrický test McNemarův test Fisherův exaktní test TEST 6.3. Test normality rozdělení V této části si představíme statistické testy pro ověření normality rozdělení. V předešlé kapitole jsme představili normální rozdělení a zdůraznili jeho důležitost pro mnoho statistických testů. Je proto nevyhnutné, abychom dokázali normalitu rozdělení dat vyhodnotit. Kromě vizuálního ověření normality bude užitečné i její statistické testování. Nejčastěji se k testování normality rozdělení používají Kolmogorov-Smirnův test a Shapirův-Wilkův test. Kolmogorovův-Smirnův test se zaměřuje zejména na distribuční funkci. Častěji se používá v jeho modifikaci – Lilieforsův test. Shapirův-Wilkův test je neparametrický test použitelný i při velmi malých počtech pozorování s dobrou sílou testu. Je zaměřen na testování symetrie. Všechny testy normality pracují s nulovou hypotézou, že není rozdíl mezi pozorovaným rozdělením a normálním rozdělením. Přesnější formulace zní, že data jsou realizací náhodné proměnné s normálním rozdělením. Příklad: Ověření normality věku Zadání: Ověřte statistickým testem normalitu věku při mozkovém infarktu. Postup v programu Statistica 1. Při nastavení histogramu zvolíme provedení Shapirova-Wilkova testu nebo Lilieforsovy modifikace Kolmogorovova-Smirnovova testu. V menu Graphs zvolíme Histogram. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat. Na záložce Advanced v části Statistics zaškrtneme příslušný test. Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. 2. Při nastavení diagnostického N-P grafu zvolíme provedení statistického testu. V menu Graphs zvolíme 2D a vybereme Normal Probability Plots. Vybereme proměnnou (Variables), kterou chceme analyzovat. Na záložce Quick v části Statistics zaškrtneme test. Kliknutím na tlačítko OK získáme výstupy. Výsledky v programu Statistica Připomeňme si, že na hladině významnosti α = 0,05 testujeme nulovou hypotézu H0: není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením. Když je vypočítaná p-hodnota menší než hladina významnosti, zamítáme nulovou hypotézu. Histogram věku u pacientů s CMP N-P graf věku u pacientů s CMP Na základě p-hodnoty 0,580 nezamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. nezamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data jsou normálně rozdělená). Příklad: Ověření normality věku s odlehlou hodnotou Zadání: Ověřte statistickým testem normalitu věku při mozkovém infarktu obsahující odlehlou hodnotu. Postup v programu Statistica 1. Vytvoříme odlehlou hodnotu přepsáním hodnoty 40 na řádku 124 na hodnotu 400. 2. Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapirova-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Výsledky v programu Statistica Histogram věku s odlehlou hodnotou u pacientů s CMP N-P graf věku s odlehlou hodnotou u pacientů s CMP Na základě p-hodnoty < 0,001 zamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. zamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data nejsou normálně rozdělená). !!! ShapirůvWilkův test !!! !!! ShapirůvWilkův test !!! Odlehlá hodnota (400) Odlehlá hodnota (400) Příklad: Ověření normality indexu Barthelové Zadání: Ověřte statistickým testem normalitu indexu Barthelové (vyjadřuje stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách) na konci akutní hospitalizační péče o pacienty s mozkovým infarktem. Postup v programu Statistica 1. Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení ShapiroWilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Výsledky v programu Statistica Histogram indexu Barthelové u pacientů s CMP N-P graf indexu Barthelové u pacientů s CMP Na základě p-hodnoty < 0,001 zamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. zamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data nejsou normálně rozdělená). 7. Parametrické testy pro kvantitativní proměnné V této části uvedeme základní parametrické testy pro testování kvantitativních proměnných. Jde o tzv. t-testy, které jsou v praktické statistice velice často používány k testování hypotéz o jednom a dvou výběrových souborech, a analýzu rozptylu (ANOVA), která testuje hypotézu o více výběrech. Tyto parametrické testy se vyznačují silným předpokladem normality dat, jež je třeba vždy ověřit, např. pomocí grafických metod a pomocí Shapirova-Wilkova testu. 7.1. Jednovýběrový t-test Cílem jednovýběrového t-testu je srovnání výběrového průměru s hypotetickým průměrem základního souboru. Z hlediska statistické teorie jde o ověření, zda daný vzorek pochází z rozdělení se stejnou střední hodnotou jako je předpokládaná konstanta µ0. Předpokladem je, že data pochází z normálního rozdělení. Tento předpoklad je vhodné ověřit vizuálně i statistickým testem. U jednovýběrového t-testu nepředpokládáme znalost rozptylu σ. Postup výpočtu jednovýběrového t-testu je následovný (poté, co ověříme předpoklady). 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: 𝑥̅ = µ0, HA: 𝑥̅ ≠ µ0 . 2. Vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběru a určíme počet pozorování. 3. Vypočítáme hodnotu testové statistiky 𝑡 = 𝑥̅−µ0 𝑠 √ 𝑛 a odpovídající p-hodnotu. 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α. 5. Když je |𝑡| > kritická hodnota nebo p-hodnota ≤ α, zamítáme nulovou hypotézu. Výpočet t-testu je k narušení předpokladu normality rozložení dat robustní a to tím víc, čím větší výběr zpracováváme. Z výše uvedeného postupu testování je zřejmé, že do vzorce pro t-test nevstupují původní data, ale průměr a výběrová směrodatná odchylka. Předpoklad normality původních dat je nutný kvůli zajištění normálního rozdělení výběrového průměru. Pro průměr spočtený z velkého množství dat to obvykle platí i v případě, když se původní data od normálního rozdělení odchylují. Příklad: Jednovýběrový t-test Zadání: Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v rámci celorepublikové zdravotnické statistiky publikoval průměrný věk pacientů s mozkovým infarktem 71,6 let. Ověřte, zda váš datový soubor věkově odpovídá celorepublikové hodnotě, anebo zda se vámi hodnocení pacienti věkově vymykají obecnému průměru. Postup v programu Statistica 1. Ověříme předpoklady testu – normalita rozložení věku pacientů (ověříme vizuálně i statistickým testem – Shapiro-Wilkův test). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Postup výpočtu t-testu (po ověření předpokladu normality) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: 𝑥̅ = 71,6, HA: 𝑥̅ ≠ 71,6. 2. Vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběrového souboru a určíme počet pozorování. 3. Vypočítáme testovou statistiku t a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme t-test, single sample. Vybereme proměnnou, kterou chceme testovat (Variables). Na kartě Quick napíšeme do pole Test all means against velikost střední hodnoty populace (lze také na kartě Advanced, Options). Kliknutím na Summary t-test nebo na Summary získáme výstupy. 𝑡 = 𝑥̅−µ 𝑠 √ 𝑛 = 70,6−71,6 10,3 √407 = −1,973, odpovídající p-hodnota = 0,049. 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou, nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Věk pacientů je odlišný od celorepublikového průměru. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Průměr a medián jsou téměř shodné (cca 71 let) a data jsou tedy nejspíš alespoň symetrická. Ověření normality rozložení dat Histogram věku pacientů s CMP Krabicový graf věku pacientů s CMP N-P graf věku pacientů s CMP Symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram naprosto jasně odpovídá průběhu normálního rozdělení. Z N-P grafu také nejsou patrné odchylky od normality. Na základě p-hodnoty 0,580 nezamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. nezamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením – data jsou normálně rozdělená). Pozorovaný průměrný věk je 70,6 let, což je o rok méně než reference 71,6 let. P-hodnota statistické významnosti této pozorované odchylky je p = 0,049, což na hladině významnosti 0,05 značí hraničně významný rozdíl, a lze tedy usuzovat, že naši pacienti jsou v průměru mírně mladší ve srovnání s celou populací mozkových infarktů v ČR. 7.2. Dvouvýběrový párový t-test Ke srovnání dvou závislých výběrů, kdy jsou skupiny propojeny přes objekt měření, se používá dvouvýběrový párový t-test. Oba výběry musí mít shodný počet pozorování, protože všechna měření v jednom souboru musí být spárována s měřením v druhém souboru. Při vlastním výpočtu se potom počítá se změnou hodnot (diferencí) subjektů. Párový t-test je parametrický test. Nemá žádné předpoklady o rozdělení vstupních dat, protože je počítán až na základě jejich diferencí. Předpokladem pro použití párového t-testu je tedy normalita rozdělení těchto diferencí. Otázkou v párovém t-testu je, zda se průměrná hodnota diferencí rovná nějaké teoretické hodnotě. Typicky jde o srovnání s nulou jako důkaz neexistence změny mezi oběma výběry. Jako příklad použití párového t-testu můžeme uvést srovnání hodnot krevního parametru u pacientů před léčbou a po léčbě apod. Postup výpočtu párového t-testu je následovný (poté, co ověříme předpoklady). 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: µ1 − µ2 = 0, HA: µ1 − µ2 ≠ 0. 2. Pro novou proměnnou diferencí prvního a druhého měření vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběru a určíme počet pozorování. p-hodnota t-testu Výběrový průměr (pozorovaných dat) Výběrová směrodatná odchylka (pozorovaných dat) Rozsah výběru Referenční konstanta (předpokládaná velikost střední hodnoty) Hodnota testové statistiky 3. Vypočítáme hodnotu testové statistiky 𝑡 = 𝑥̅−0 𝑠 √ 𝑛 a odpovídající p-hodnotu stejně jako u jednovýběrového t-testu oproti nule. 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α. 5. Když je |𝑡| > kritická hodnota nebo p-hodnota ≤ α, zamítáme nulovou hypotézu. Příklad: Párový t-test Zadání: Pacientům s mozkovým infarktem byla na lůžku akutní péče poskytnuta terapie pro obnovu krevního oběhu v postižené části mozku. Po zvládnutí akutní fáze byl u pacientů vyhodnocen stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách pomocí indexu Barthelové (BI) a byli přeloženi na rehabilitační oddělení. Po dvou týdnech byl opět vyhodnocen stupeň soběstačnosti dle BI. Zjistěte, zda poskytnutá rehabilitační péče vedla k jeho zlepšení. Postup v programu Statistica 1. Ověříme předpoklady testu: normalita rozložení rozdílů hodnot BI (vizuálně i Shapiro-Wilkovým testem). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Postup výpočtu párového t-testu (po ověření předpokladu normality) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: µ1 − µ2 = 0, HA: µ1 − µ2 ≠ 0. 2. Pro novou proměnnou diferencí prvního a druhého měření vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběru a určíme počet pozorování. 3. Vypočítáme testovou statistiku t a odpovídající p-hodnotu stejně jako u jednovýběrového t-testu oproti nule. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme t-test, dependent samples. Zvolíme obě proměnné (Variables). Kliknutím na Summary získáme výstupy. 𝑡 = 𝑥̅−0 𝑠 √ 𝑛 = −30,2−0 15,7 √407 = −38,8, odpovídající p-hodnota < 0,001. 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou, nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Během rehabilitace došlo ke změně soběstačnosti pacientů. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Průměr a medián jsou téměř shodné (cca -30) a data jsou tedy nejspíš symetrická. Ověření normality rozložení dat Histogram rozdílů hodnot BI Krabicový graf rozdílů hodnot BI N-P graf rozdílů hodnot BI Symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram je svým průběhem velmi podobný normálnímu rozdělení. Z N-P grafu také nejsou patrné odchylky od normality. Na základě p-hodnoty 0,003 zamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. zamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data formálně dle testu nejsou normál-ně rozdělená). Můžeme si přesto dovolit použít t-test? Pozorovaný průměrný Barthelové index na začátku je 31,8 a po rehabilitaci pak 62,0, což je zlepšení o 30,2 bodů. P-hodnota statistické významnosti této pozorované změny je p < 0,001, což na hladině významnosti 0,05 značí významný rozdíl, a lze tedy prohlásit, že průměrný stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách se během péče viditelně zlepšil. Výběrové průměry obou měření Rozsah výběru Hodnota testové statistiky p-hodnota t-testu Průměr a směrodatná odchylka rozdílu obou měření Výběrové směrodatné odchylky obou měření 7.3. Dvouvýběrový nepárový t-test Jedním z nejčastějších úkolů statistické analýzy dat je srovnání spojitých dat ve dvou skupinách pacientů. Základním testem pro srovnání středních hodnot dvou nezávislých výběrů je nepárový dvouvýběrový t-test, který testuje, zda náhodné výběry pochází z rozdělení se středními hodnotami, jejichž rozdíl je daná konstanta c. Umožňuje nám tak posoudit, zda se hodnoty dvou výběrů liší (např. srovnání věku u mužů a žen). Jedná se o parametrický test s těmito předpoklady:  nezávislost obou srovnávaných výběrů,  normální rozdělení proměnné v rámci skupin (malé odchylky od normality jsou přípustné, t-test je dostatečně robustní proti drobným odchylkám od tohoto předpokladu),  shodný rozptyl v obou výběrech (shodnost rozptylu ověřujeme tzv. F-testem). Přibližná shoda rozptylů obou výběrů je stejně důležitým předpokladem jako normalita jejich rozdělení. Při shodných rozptylech jsou rozdíly středních hodnot lépe identifikovatelné (Obrázek 7.1) Obrázek 7.1. Hustota pravděpodobnosti dvou normálních rozdělení, lišících se rozptylem (a) a střední hodnotou (b). Shodu rozptylů testujeme F-testem, jehož nulová hypotéza zní H0: 𝜎1 = 𝜎2 (rozptyly se neliší). V případě shodných rozptylů je vše v pořádku a je možné pokračovat ve výpočtu t-testu. Při zjištění rozdílných rozptylů sledovaných výběrů (tj. když je nulová hypotéza F-testu o shodě rozptylů zamítnuta) není vhodné t-test počítat v jeho původní formě. Existuje ovšem řešení této situace, nejčastěji jde o úpravu výpočtu t-testu pro rozdílné rozptyly tzv. Welchovou korekcí. Postup výpočtu t-testu pro dva nezávislé výběry je následovný (poté, co ověříme předpoklady normality rozdělení v každém ze sledovaných výběrů Shapirovým-Wilkovým testem a shody rozptylů F-testem). 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: µ1 = µ2, HA: µ1 ≠ µ2 . 2. Pro oba výběry vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběrového souboru a určíme počet pozorování. 3. Vypočítáme testovou statistiku t a odpovídající p-hodnotu. 0 0,1 0,2 0,3 0,4 b x 0 0,1 0,2 0,3 0,4 a x 𝑡 = 𝑥1̅̅̅̅−𝑥2̅̅̅̅ √ (𝑛1−1)𝑠1 2+(𝑛2−1)𝑠2 2 𝑛1+𝑛2−2 ( 1 𝑛1 + 1 𝑛2 ) 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α. 5. Když je |𝑡| > kritická hodnota nebo p-hodnota ≤ α, zamítáme nulovou hypotézu. Příklad: Nepárový t-test Zadání: V literatuře se často uvádí, že mozkový infarkt postihuje ženy v pozdějším věku než muže. Zjistěte na základě příkladových dat, zda je věk pacientů dle pohlaví stejný, anebo zda se věk mužů a žen skutečně liší. Postup v programu Statistica 1. Ověříme předpoklady testu: normalita rozložení věku mužů a žen samostatně (vizuálně i Shapiro-Wilkovým testem). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Shodu rozptylů věku žen a mužů ověříme později Ftestem, protože je součástí výpočtu t-testu. Postup výpočtu nepárového t-testu (po ověření předpokladu normality věku žen a věku mužů) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: µ1 = µ2, HA: µ1 ≠ µ2 . 2. Pro obě skupiny vypočítáme aritmetický průměr a rozptyl výběrového souboru a určíme počet pozorování. 3. Vypočítáme testovou statistiku t a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme t-test, independent, by groups. Vybereme proměnnou, kterou chceme testovat (dependent) a proměnnou obsahující skupiny, které srovnáváme (grouping). V záložce Options zaškrtneme možnost Test w/separate variance estimates (umožňuje získat validní výsledek i při nesplnění předpokladu homogenity rozptylů). Kliknutím na Summary získáme výstupy. 𝑡 = 𝑥1̅̅̅̅−𝑥2̅̅̅̅ √ (𝑛1−1)𝑠1 2+(𝑛2−1)𝑠2 2 𝑛1+𝑛2−2 ( 1 𝑛1 + 1 𝑛2 ) = ⋯ = −3,42 p = 0,001 4. Vypočítané t porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Věk mužů a žen při mozkovém infarktu se liší. U žen se vyskytuje později. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu věku mužů Srovnání průměru a mediánu věku žen Průměr a medián jsou téměř shodné (cca 69 let) a data jsou tedy nejspíš alespoň symetrická. Průměr a medián jsou podobné (cca 72 až 73 let) a data jsou tedy nejspíš alespoň symetrická. Ověření normality rozložení věku mužů Ověření normality rozložení věku žen Histogram věku mužů Histogram věku žen Krabicový graf věku mužů Krabicový graf věku žen N-P graf věku mužů N-P graf věku žen Symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram naprosto jasně odpovídá průběhu normálního rozdělení. Z N-P grafu také nejsou patrné odchylky od normality. Na základě p-hodnoty 0,814 nezamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. nezamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data jsou normálně rozdělená). Spíše symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram přibližně odpovídá průběhu normálního rozdělení. Z N-P grafu nejsou patrné výrazné odchylky od normality. Na základě p-hodnoty 0,084 nezamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. nezamítáme, že není rozdíl mezi pozorovanými daty a teoretickým normálním rozdělením, tj. data jsou normálně rozdělená). Pozorovaný průměrný věk mužů je 69,2 let a u žen 72,7 let. V našich datech jsou tedy ženy starší o 3,5 roku. P-hodnota statistické významnosti F-testu je 0,096, což znamená, že na hladině významnosti 0,05 nezamítáme nulovou hypotézu o shodě rozptylů mužů a žen (tj. rozptyly jsou v obou skupinách stejné). Na základě p-hodnoty t-testu při stejných rozptylech p = 0,001 vyhodnotíme pozorovaný rozdíl 3,5 let jakožto statisticky významný výsledek a lze tedy prohlásit, že průměrný věk se u mužů a žen liší (tj. ženy skutečně postihuje mozkový infarkt později). 7.4. Analýza rozptylu (ANOVA) Jak jsme si ukázali v předešlých podkapitolách, ke srovnání dvou nezávislých výběrů používáme t-test. Pokud chceme porovnat více výběrů, nelze t-test použít (tj. nemůžeme ttestem porovnat všechny možné páry výběrů), protože jednotlivé testy nejsou nezávislé a jejich opakovaným použitím k testování jedné hypotézy bychom zvyšovali chybu prvního druhu. Chceme-li porovnat tři a více nezávislých výběrů používáme analýzu rozptylu (ANOVA). Příkladem může být srovnání krevního tlaku u tří skupin pacientů léčených třemi různými léky, srovnání kognitivních schopností u čtyř skupin pacientů apod. ANOVA testuje hypotézu, že se střední hodnoty všech výběrů mezi sebou neliší. Analýza rozptylu má několik předpokladů:  nezávislost srovnávaných skupin, Výběrové průměry obou skupin Rozsahy výběru obou skupin Výběrové směrodatné odchylky obou skupin p-hodnota t-testu (při stejných rozptylech) p-hodnota t-testu (při různých rozptylech) p-hodnota F-testu pro ověření předpokladu shody rozptylů - Pokud je p ≤ 0,05, pak jsou rozptyly různé. - Pokud je p > 0,05, pak jsou rozptyly stejné.  normální rozdělení proměnné ve všech skupinách (malé odchylky od normality jsou přípustné, ANOVA je dostatečně robustní proti drobným odchylkám od tohoto předpokladu),  shodný rozptyl (homogenita rozptylů) ve všech skupinách (test homogenity rozptylů: Levenův test nebo Bartlettův test). Protože předpokladem analýzy rozptylu je shoda rozptylů, můžeme si představit, že za platnosti nulové hypotézy se jedná o několik výběrů z téhož souboru. Principem ANOVA je srovnání pozorované variability mezi výběry a pozorované variability uvnitř výběrů. Na základě rozptylů uvnitř jednotlivých skupin je odhadnut rozptyl základního souboru. Podle něj je možné předpovědět, jaká je variabilita mezi skupinami a tuto předpokládanou variabilitu porovnat se skutečnou pozorovanou variabilitou mezi skupinami. Pokud je variabilita mezi skupinami nepravděpodobně velká (ANOVA pracuje s F-testem), potom zamítáme nulovou hypotézu o rovnosti průměrů (Obrázek 8.1). Když označíme počet srovnávaných výběru jako k, nulová hypotéza analýzy rozptylu zní: H0: µ1 = µ2 = ⋯ = µ 𝑘 . a: rozdíl mezi všemi třemi skupinami b: žádný rozdíl mezi skupinami Obrázek 8.1. Ukázka tří skupin pacientů léčených třemi různými léky ovlivňujícími hodnoty měřeného parametru (a) a neovlivňující hodnoty měřeného parametru (b). Postup výpočtu ANOVA je následovný (poté, co ověříme předpoklady normality rozdělení v každém ze sledovaných výběrů Shapirovým-Wilkovým testem a shody rozptylů Levenovým nebo Bartlettovým testem). 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: µ1 = µ2 = ⋯ = µ 𝑘, HA: nejméně jedno µ𝑖 je odlišné od ostatních. 2. Vypočítáme variabilitu v rámci jednotlivých skupin (Se) a variabilitu mezi skupinami (SA). 3. Vypočítáme testovou statistiku F a odpovídající p-hodnotu. 𝐹 = 𝑆 𝐴 𝑘−1 ∙ 𝑛−𝑘 𝑆 𝑒 4. Vypočítané F porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α. 5. Když je F > kritická hodnota nebo p-hodnota ≤ α, zamítáme nulovou hypotézu. 0 1 2 3 Lék 1 Lék 2 Lék 3 0 1 2 3 Lék 1 Lék 2 Lék 3 Případným zamítnutím nulové hypotézy ovšem zjistíme jen to, že se alespoň jedna střední hodnota liší, tj. že všechny nejsou stejné. Které se ovšem liší, z výsledku ANOVA nezjistíme. K tomu musíme použít další metody, označované jako mnohonásobná porovnání nebo post-hoc testy. Příklad: Analýza rozptylu Zadání: Porovnejte věk pacientů s mozkovým infarktem dle terapie, která jim byla indikována (mechanická trombektomie, intravenózní trombolýza rt-PA nebo jiná farmakologická léčba), a zjistěte, zda se jedná o statisticky významný rozdíl. Postup v programu Statistica 1. Ověříme předpoklady testu: normalita rozložení věku ve všech skupinách (vizuálně i Shapiro-Wilkovým testem). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Shodu rozptylů ověříme později při výpočtu ANOVA, jejíž je test homogenity součástí. Postup výpočtu ANOVA (po ověření předpokladu normality věku všech skupin) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: µ1 = µ2 = µ3, HA: alespoň jedno µ𝑖 se liší od ostatních. 2. Vypočítáme variabilitu v rámci jednotlivých skupin (Se) a variabilitu mezi skupinami (SA). 3. Vypočítáme testovou statistiku F a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic Statistics, vybereme Breakdown & one-way ANOVA. Vybereme proměnnou, kterou chceme testovat (dependent) a proměnnou obsahující skupiny (grouping) – OK. Na záložce ANOVA & tests zvolíme Levene tests, na záložce ANOVA & tests pak Analysis of Variance. 𝐹 = 𝑆 𝐴 𝑘−1 ∙ 𝑛−𝑘 𝑆 𝑒 = ⋯ = 6,41, p = 0,002 4. Vypočítané F porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Existuje alespoň jedna dvojice terapie mozkového infarktu, která se liší v průměrném věku pacientů. 6. Provedeme mnohonásobné porovnání. Na záložce Post-hoc zvolíme Tukey HSD. Získáme tak výsledky mnohonásobného porovnání mezi všemi skupinami. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Ověření normality věku v skupinách Krabicový graf – všechny skupiny N-P graf, pacienti s intravenózní trombolýzou N-P graf, pacienti s mechanickou trombektomií N-P graf, pacienti s jinou terapií Základní popis i grafické srovnání ukazuje možný rozdíl mezi skupinami, a to především u pacientů s mechanickou trombektomií oproti ostatním pacientům (průměrný věk při mechanické trombektomii je 64 let, při rt-PA trombolýze 70 let a u jiné léčby je průměr 71 let). Normalitu dat nezamítáme u žádné skupiny (p = 0,273, p = 0,130 a p = 0,257) s tím, že ani u jedné skupiny není z N-P grafu patrné výrazné porušení normality. P-hodnota statistické významnosti Levenova testu je 0,295, což znamená, že na hladině významnosti 0,05 nezamítáme nulovou hypotézu o shodě rozptylů mezi skupinami (tj. rozptyly jsou ve všech skupinách stejné). Na základě p-hodnoty ANOVA p = 0,002 vyhodnotíme pozorovaný rozdíl mezi průměry 64 let, 70 let, a 71 let jakožto statisticky významný výsledek a lze tedy prohlásit, že existuje alespoň jedna dvojice terapie mozkového infarktu, která se liší v průměrném věku pacientů. Mnohonásobným porovnáním jsme navíc prokázali významný rozdíl mezi trombektomií a rt-PA trombolýzu a mezi trombektomií a jinou terapií. Jinými slovy, pacienti podstupující mechanickou trombektomii jsou významně mladší než pacienti podstupující ostatní dvě terapie. p-hodnota Levenova testu pro ověření předpokladu shody rozptylů - Pokud je p ≤ 0,05, pak jsou rozptyly různé. - Pokud je p > 0,05, pak jsou rozptyly stejné. p-hodnota ANOVA p-hodnoty mnohonásobného porovnání všech skupin 8. Neparametrické testy pro kvantitativní proměnné Neparametrické testy vyžadují splnění méně předpokladů o rozložení vstupních dat. Lze je tedy použít i při asymetrickém rozložení, přítomnosti odlehlých hodnot, či nedetekovatelném rozložení. Neparametrické testy nevyužívají původní hodnoty, ale nejčastěji pouze jejich pořadí. Důsledkem redukce informační hodnoty původních dat je snížená síly těchto testů. Neparametrické testy se používají také při hodnocení souborů s nízkým počtem pozorování, kdy nejsme schopni normalitu dat spolehlivě ověřit. 8.1. Jednovýběrový Wilcoxonův a znaménkový test Neparametrickou alternativou t-testu pro jeden výběr je Wilcoxonův test, který není testem o střední hodnotě, ale testem o mediánu. Jeho jediným předpokladem je symetrie rozdělení dat kolem mediánu. V situaci, kdy není splněn předpoklad symetrie rozdělení kolem mediánu, je možnou alternativou znaménkový test. Oba testy testují nulovou hypotézu o rovnosti mediánu jednoho výběru s referenční hodnotou. Postup výpočtu Wilcoxonova testu je následovný. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: 𝑥0,5 = 𝑐, HA: 𝑥0,5 ≠ 𝑐. 2. Určíme rozdíly hodnot výběru s testovanou hodnotou mediánu. 3. Absolutní hodnoty rozdílů uspořádáme vzestupně a přiřadíme jim pořadí. Pro rozdíly stejné absolutní velikosti použijeme průměrné pořadí. 4. Spočítáme statistiky Sw + a Sw , které odpovídají součtu pořadí kladných (Sw + ) a záporných rozdílů (Sw ). Jako finální hodnotu testové statistiky bereme minimum z Sw + a Sw . Nulovou hypotézu zamítáme, pokud je hodnota testové statistiky menší nebo rovna tabelované kritické hodnotě (při dané hladině významnosti a počtu nenulových rozdílů), nebo když příslušná p-hodnota ≤ zvolená hladina významnosti. Nebo: Pro N > 30 lze využít asymptotické normality statistiky Sw + . V případě, že pozorované hodnoty jsou symetricky rozděleny kolem předpokládané hodnoty c, bude přibližně jedna polovina rozdílů kladná a druhá záporná. Navíc součet pořadí kladných rozdílů a součet pořadí záporných rozdílů bude přibližně stejný. Za platnosti H0 tak lze předpokládat, že hodnoty Sw + a Sw budou zhruba vyrovnané. Na druhou stranu, kdy H0 nebude platit, bude mezi hodnotami Sw + a Sw - rozdíl. Postup výpočtu znaménkového testu je následovný. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu. H0: 𝑥0,5 = 𝑐, HA: 𝑥0,5 ≠ 𝑐. 2. Spočítáme rozdíly hodnot výběru s testovanou hodnotou mediánu. 3. Spočítáme statistiku Sz + , která odpovídá počtu kladných rozdílů (test nevyužívá hodnot pořadí původních dat, ale pouze informaci, zda se hodnota realizuje nad nebo pod mediánem a tím dochází ke snížení síly testu). 4. Nulovou hypotézu zamítáme, pokud statistika Sz + realizuje v kritickém oboru hodnot 𝑊 = (0, 𝑘1) ⋃(𝑘2, 𝑛), kde n odpovídá počtu nenulových rozdílů a hodnoty k1 a k2 lze dohledat v matematických tabulkách; nebo když příslušná phodnota ≤ zvolená hladina významnosti. Nebo: Pro N > 20 lze využít asymptotické normality statistiky Sz + . V případě, že pozorované hodnoty jsou symetricky rozděleny kolem předpokládané hodnoty c, bude přibližně jedna polovina rozdílů kladná a druhá záporná. Za platnosti H0 tak lze předpokládat, že hodnota SZ + je přibližně polovinou z hodnoty počtu nenulových rozdílů. Výpočtet jednovýběrového Wilcoxonova i znaménkového testu uvádíme na příkladu pacientů čekajících u lékaře. U 15 pacientů byla vyhodnocena doba, kterou museli strávit v čekárně u lékaře. Zjistíme, zda medián čekací doby je roven půl hodině (Tabulka 9.1). Nulová hypotéza, kterou testujeme, je: H0: 𝑥0,5 = 30. Tabulka 8.1. Ukázka výpočtu jednovýběrového Wilcoxonova a znaménkového testu na příkladu 15 pacientů čekajících u lékaře. ID Doba čekání Medián Rozdíl |Rozdíl| Pořadí Větší než medián? 1 1 30 -29 29 15 Ne 2 45 30 15 15 10 Ano 3 25 30 -5 5 3,5 Ne 4 15 30 -15 15 10 Ne 5 34 30 4 4 2 Ano 6 19 30 -11 11 8 Ne 7 31 30 1 1 1 Ano 8 25 30 -5 5 3,5 Ne 9 8 30 -22 22 14 Ne 10 12 30 -18 18 12 Ne 11 20 30 -10 10 6 Ne 12 15 30 -15 15 10 Ne 13 40 30 10 10 6 Ano 14 20 30 -10 10 6 Ne 15 10 30 -20 20 13 Ne U Wilcoxonova testu spočítáme součet pořadí kladných rozdílů a součet pořadí záporných rozdílů. Sw + = 19, Sw = 101. Minimum z těchto dvou hodnot je 19, kritická hodnota pro 15 nenulových rozdílů je w15(0,05) = 25. Porovnáním hodnoty testové statistiky a kritické hodnoty zjišťujeme, že testová statistika je menší než kritická hodnota, tudíž zamítáme nulovou hypotézu H0. U znaménkového testu spočítáme počet kladných rozdílů: SZ + = 4. Kritický obor pro 15 nenulových rozdílů je: 𝑊 = (0,3) ⋃(12,15). Jelikož se hodnota testové statistiky realizuje mimo kritický obor hodnot, nezamítáme nulovou hypotézu H0. Vidíme, že výsledek Wilcoxonova testu a výsledek znaménkového testu se liší. Důvodem je nízký počet pozorování a menší síla znaménkového testu (tj. nižší schopnost rozpoznat neplatnou nulovou hypotézu). Příklad: Jednovýběrový Wilcoxonův test Zadání: V podobné zahraniční studii byla publikovaná střední hodnota indexu Barthelové na konci akutní rehabilitace po mozkovém infarktu ve výši 64,4. Zjistěte, zda výsledné dosažení stupně soběstačnosti dle BI ve vašich datech je stejné nebo jiné než v této studii. Postup v programu Statistica 1. Ověříme normalitu rozložení hodnot indexu Barthelové na konci rehabilitace (vizuálně i Shapiro-Wilkův test). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Postup výpočtu jednovýběrového Wilxoconova testu (po nemožnosti použít jednovýběrový t-test) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: 𝑥0,5 = 64,4 proti HA: 𝑥0,5 ≠ 64,4 2. Původní hodnoty Barthelové indexu převedeme na pořadí (určené podle absolutní hodnoty rozdílu oproti referenci). Do datové tabulky je potřeba přidat sloupec obsahující konstantní hodnotu reference, se kterou porovnáváme naše výsledky. 3. Vypočítáme testovou statistiku Sw nebo Z a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Nonparametrics, vybereme Comparing two dependent samples (groups). Vybereme proměnné (Variables), které chceme testovat (testovaný parametr a reference). Kliknutím na Wilcoxon matched pair test získáme výsledky. SW = 41 099, Z = 0,17, p = 0,861. 4. Vypočítané statistiky porovnáme s kritickou hodnotou, nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota > α, nezamítáme H0. Výsledná soběstačnost pacientů v našem souboru se neliší od výsledků publikovaných v porovnávané studii. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Průměr a medián se výrazně liší (prů-měr 62 bodů, medián 70 bodů. Data jsou nejspíše asymetrická. Ověření normality Barthelové indexu Histogram Krabicový graf N-P graf Asymetrie je patrná i z krabicového grafu a histogramu. Z histogramu je navíc zřetelně vidět odlišnost od normálního rozdělení. Odchylky od normality jsou patrné i z N-P grafu. Na základě p-hodnoty < 0,001 zamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. data nejsou normálně rozdělená). Pozorovaný výsledný medián Barthelové indexu je 70 bodů, což je oproti výsledku 64,4 bodů v porovnávané studii lepší výsledný stav o 5,6 bodů. P-hodnota statistické významnosti tohoto pozorovaného rozdílu je ale p = 0,861, což na hladině významnosti 0,05 značí nevýznamný rozdíl, a z dostupných dat tedy nelze prokázat, že by výsledná soběstačnost pacientů léčených s mozkovým infarktem v našem souboru byla odlišná od výsledků publikovaných v porovnávané studii. p-hodnota Wilcoxonova testu Rozsah výběru Hodnota testové statistiky Sw a Z 8.2. Párový Wilcoxonův a znaménkový test Wilcoxonův test i znaménkový test jsou neparametrickou alternatiovu párového t-testu. Wilcoxonův test pracuje s rozdíly párových hodnot, pak jejich absolutní hodnoty provádí na pořadí. Znamená to, že při užití testu předpokládáme, že můžeme původní hodnoty odečítat. Proto jej nemůžeme použít na ordinální data, mezi jejichž kategoriemi nejsou konstantní rozdíly. Dále Wilcoxonův test předpokládá symetrické rozdělení rozdílů kolem mediánu. Znaménkový test pracuje s rozdíly párových hodnot a uvažuje pouze počet kladných a počet záporných rozdílů. Nemá žádné předpoklady o jejich rozdělení. Dále přecházíme na design jednovýběrových testů. Nulová a alternativní hypotéza se týká mediánu rozdílů (diferencí – D) párových hodnot: H0: 𝐷0,5 = 0, HA: 𝐷0,5 ≠ 0. Dále postupujeme stejně jako u jednovýběrových testů výpočtem testové statistiky Sw + a Sw (u Wilcoxonova testu), resp. Sz + (u znaménkového testu) a jejich porovnáním s kritickou hodnotou, resp. s kritickým intervalem (nebo pro větší vzorky použijeme aproximaci normálním rozdělením). Výpočtet párového Wilcoxonova testu uvádíme na příkladu změny krevního parametru po podání léku u 10 pacientů (Tabulka 8.2). Testujeme nulovou hypotézu H0: 𝐷0,5 = 0. U Wilcoxonova testu spočítáme součet pořadí kladných rozdílů a součet pořadí záporných rozdílů: Sw + = 51, Sw = 4. Minimum z těchto dvou hodnot je 4, kritická hodnota pro 10 nenulových rozdílů je w10(0,05) = 8. Porovnáním hodnoty testové statistiky a kritické hodnoty zjišťujeme, že testová statistika je menší než kritická hodnota, tudíž zamítáme nulovou hypotézu H0. Tabulka 8.2. Ukázka výpočtu párového Wilcoxonova testu na příkladu 10 pacientů a hodnotami jejich krevního parametru před a po podání léku. ID Před Po Rozdíl |Rozdíl| Pořadí 1 142 138 4 4 4,5 2 140 136 4 4 4,5 3 144 147 -3 3 3 4 144 139 5 5 7 5 142 143 -1 1 1 6 146 141 5 5 7 7 149 143 6 6 9,5 8 150 145 5 5 7 9 142 136 6 6 9,5 10 148 146 2 2 2 Příklad: Párový Wilcoxonův test Zadání: Pacientům hospitalizovaným s mozkovým infarktem byla na lůžku akutní péče poskytnuta terapie pro obnovu krevního oběhu v postižené části mozku. Po zvládnutí akutní fáze byl u pacientů vyhodnocen stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách (ADL) pomocí indexu Barthelové (BI) a byli přeloženi na rehabilitační oddělení. Po dvou týdnech byl opět vyhodnocen stupeň soběstačnosti dle BI. Zjistěte, zda poskytnutá rehabilitační péče vedla ke zlepšení soběstačnosti ADL. Postup v programu Statistica 1. Ověříme normalitu rozložení hodnot změn indexu Barthelové. Postup výpočtu párového Wilcoxonova testu (po nemožnosti použít párový t-test): 2. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu o diferencích párových hodnot. H0: 𝐷0,5 = 0, HA: 𝐷0,5 ≠ 0. 2. Původní hodnoty vypočítaných diferencí obou měření převedeme na pořadí (určené podle jejich absolutní hodnoty). 3. Vypočítáme testovou statistiku Sw nebo Z a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Nonparametrics, vybereme Comparing two dependent samples (groups). Vybereme proměnné (Variables), které chceme testovat. Kliknutím na Wilcoxon matched pair test získáme výsledky. SW = 198,5, Z = 17,29, p < 0,001. 4. Vypočítané statistiky porovnáme s kritickou hodnotou, nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α , zamítáme H0. Během rehabilitace se podařilo změnit soběstačnost pacientů v denních aktivitách. Ke stejnému závěru jsme došli při použití parametrického t-testu. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Průměr a medián jsou v podstatě shodné (cca -30) a data jsou tedy nejspíš alespoň symetrická. Ověření normality změna Barthelové indexu Histogram Krabicový graf N-P graf Symetrie je patrná i z krabicového grafu. Navíc histogram je svým průběhem velmi podobný normálnímu rozdělení. Z N-P grafu také nejsou patrné odchylky od normality. Na základě p-hodnoty 0,003 zamítáme nulovou hypotézu o normalitě (tj. data formálně dle testu nejsou normálně rozdělená). Pozorovaný medián zlepšení Barthelové indexu na začátku a po rehabilitaci je 30 bodů. Phodnota statistické významnosti této pozorované změny je p < 0,001, což na hladině významnosti 0,05 značí významný rozdíl, a lze tedy prohlásit, že stupeň soběstačnosti v základních denních aktivitách se viditelně během péče zlepšil. 8.3. Mannův-Whitneyův test Mannův-Whitneyův test (označována také Mannův-Whitneyův U test, nebo zkráceně U test) je neparametrickou alternativou dvouvýběrového nepárového t-testu. Stejně jako řada jiných neparametrických testů počítá i tento test s pořadím dat ve výběrech místo s původními daty. To znamená, že původní hodnoty jsou nahrazeny jejich pořadím. Pořadí hodnot je stanoveno v obou výběrech bez ohledu na příslušnost hodnoty ke konkrétnímu výběru. V případě stejné p-hodnota Wilcoxonova testu Rozsah výběru Hodnota testové statistiky Sw a Z hodnoty dvou čísel je jako pořadí použito průměrné pořadí, které by tato čísla dostala v případě odlišné hodnoty (např. dvě stejná čísla, která by v případě nerovnosti byla na pozici 7 a 8, získají pořadí 7,5). Filozofie testu spočívá v tom, že pokud budou původní výběry podobné, potom bude součet pořadí obou výběrů podobný. Test lze použít i pro ordinální data. Mannův-Whitneyův test testuje nulovou hypotézu, že oba výběry pocházejí ze stejného rozdělení, tedy už nikoliv hypotézu, že střední hodnoty jsou stejné. Pokud chceme interpretovat výsledek testu jako test o poloze (tedy o mediánu nebo průměru), musíme předpokládat, že tvar rozdělení je v obou skupinách stejný. Postup výpočtu Mannova-Whitneyova testu je následovný. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu o distribuční funkci F(x). H0: 𝐹(𝑥1) = 𝐹(𝑥2), HA: 𝐹(𝑥1) ≠ 𝐹(𝑥2). 2. Hodnoty obou výběrů (skupin) jsou sloučena a je určeno jejich pořadí bez ohledu na příslušnost ke skupině. 3. Pro oba výběry zvlášť je spočítán součet pořadí (T1 a T2). 4. Ze součtů pořadí ve skupinách je určena finální hodnota testové statistiky U a příslušnou p-hodnotu. 𝑈1 = 𝑛1 𝑛2 + 𝑛1(𝑛1+1) 2 − 𝑇1 , 𝑈2 = 𝑛1 𝑛2 + 𝑛2(𝑛2+1) 2 − 𝑇2 , 𝑈 = 𝑚𝑖𝑛(𝑈1, 𝑈2) . 5. Hodnotu testové statistiky U porovnáme s kritickou hodnotou testu, nebo phodnotu s hladinou významnosti α. Pokud je hodnota testové statistiky menší než kritická hodnota testu, nebo p-hodnota menší než hladina významnosti α, zamítáme nulovou hypotézu shody distribučních funkcí obou skupin. Pro velká n1 a n2 (> 30) lze využít asymptotické normality statistiky U. Výpočet Mannova-Whitneyova testu ukážeme na příkladu dvou skupin štěňat trénovaných k hygienickým návykům pomocí pozitivní (8 štěňat) nebo negativní motivace (9 štěňat) (Tabulka 9.3). Testujeme nulovou hypotézu H0: 𝐹(𝑥1) = 𝐹(𝑥2). U Mannova-Whitneyova testu spočítáme součet pořadí v každé skupině (T1 = 49,5 a T2 = 103,5) a hodnotu testové statistiky (U1 = 58,5 a U2 = 13,5; min(U1,U2) = 13,5). Hodnotu testové statistiky porovnáme s kritickou hodnotou U pro daný počet pozorování ve skupinách U(8,9;0,05) = 15. Hodnota testové statistiky je menší než kritická hodnota, tudíž zamítáme H0; délka výcviku se u pozitivně motivovaných a negativně motivovaných štěňat liší. Tabulka 8.3. Ukázka výpočtu Mannova-Whitneyova U testu na příkladu 17 štěňat. Délka výcviku – počet dní, za které štěně úspěšně zvládlo výcvik k hygienickým návykům; skupina – metoda výcviku. ID Délka výcviku Skupina Pořadí 1 35 pozitivní 1 2 41 pozitivní 2 3 43 pozitivní 4 4 44 pozitivní 5 5 47 pozitivní 7,5 6 48 pozitivní 9,5 7 48 pozitivní 9,5 8 51 pozitivní 11 9 42 negativní 3 10 46 negativní 6 11 47 negativní 7,5 12 53 negativní 12 13 54 negativní 13 14 57 negativní 14 15 59 negativní 15 16 65 negativní 16 17 74 negativní 17 Příklad: Mannův-Whitneyův U test Zadání: U pacientů hospitalizovaných pro mozkový infarkt by po úspěšné terapii a absolvování akutní rehabilitace měl následovat přesun do ambulantní péče nebo na následné lůžko k pokračování v další rehabilitaci. Při správném managementu péče by do následné lůžkové péče měli pokračovat pouze pacienti, u kterých dosud nebylo dosaženo dostatečné rekonvalescence. Zkontrolujte, zda pacienti překládaní na následné lůžko mají skutečně horší míru soběstačnosti v základních denních aktivitách (ADL) vyjádřenou indexem Barthelové určenou v době propouštění. Postup v programu Statistica 1. Ověříme normalitu rozložení hodnot indexu Barthelové po rehabilitaci v obou skupinách. Postup výpočtu Mannova-Whitneyova U testu (po nemožnosti použít dvouvýběrový t- test): 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: 𝐹(𝑥1) = 𝐹(𝑥2) proti HA: 𝐹(𝑥1) ≠ 𝐹(𝑥2). 2. Původní hodnoty Barthelové indexu převedeme na pořadí v celém souboru. 3. Vypočítáme testovou statistiku U nebo Z a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Nonparametrics, vybereme Comparing two independent samples (groups). Vybereme proměnnou, kterou chceme testovat (dependent) a proměnnou obsahující skupiny, které srovnáváme (grouping). Kliknutím na Mann-Whitney U test, nebo na M-W U test získáme výstupy. U = 1 998, Z = 14, p < 0,001. 4. Vypočítané statistiky porovnáme s kritickou hodnotou, nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Aktuální soběstačnost pacientů je určující pro jejich další pokračování v systému zdravotní péče. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Ověření normality změna Barthelové indexu Krabicový graf Základní popis i grafické srovnání ukazuje výrazný rozdíl mezi skupinami (soběstačnost při propuštění do ambulantní péče je v mediánu 75 bodů, ale pacienti pokračující do následné péče mají medián pouze 40 bodů). N-P graf, pacienti přeloženi N-P graf, pacienti propuštěni Normalitu dat zamítáme u obou skupin (p = 0,013 a p < 0,001) a přinejmenším u pacientů propuštěných domů je výrazné porušení normality patrné graficky i z N-P grafu. Z předchozího popisu je patrný výrazný rozdíl mezi skupinami (soběstačnost při propuštění do ambulantní péče je v mediánu 75 bodů, ale pacienti pokračující do následné péče mají medián pouze 40 bodů). P-hodnota statistické významnosti tohoto pozorovaného rozdílu je p < 0,001, což na hladině významnosti 0,05 značí významný rozdíl, a ze získaných dat tedy lze říct, že aktuální soběstačnost pacientů souvisí s jejich dalším pokračováním v systému zdravotní péče. 8.4. Kruskalův-Wallisův test Kruskalův-Wallisův test je neparametrickou alternativou analýzou rozptylu (ANOVA). Je zobecněním Mannova-Whitneyova U testu pro více než dva výběry. Stejně jako předešlé neparametrické metody počítá s pořadím hodnot místo s původními daty. Podobně jako Mannův-Whitneyův U test i Kruskalův-Wallisův test testuje nulovou hypotézu o distribučních funkcích, ne o středních hodnotách. Pokud chceme interpretovat výsledek testu jako test o poloze (tedy o mediánu nebo průměru), musíme předpokládat, že tvar rozdělení je ve všech skupinách stejný. Z uvedeného plyne předpoklad stejného tvaru rozdělení ve všech skupinách. Test lze použít i pro ordinální data. Postup výpočtu Kruskalova-Wallisova testu je nasledující. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu o distribuční funkci F(x) pro k skupin. H0: 𝐹(𝑥1) = 𝐹(𝑥2) = ⋯ = 𝐹(𝑥 𝑘), HA: alespoň jedna 𝐹(𝑥 𝑗) se liší od ostatních. 2. Hodnoty všech výběrů (skupin) jsou sloučena a je určeno jejich pořadí bez ohledu na příslušnost ke skupině. 3. Pro všechny výběry zvlášť je spočítán součet pořadí (T1, … Tk). 4. Ze součtů pořadí ve skupinách je určena finální hodnota testové statistiky Q: 𝑄 = 12 𝑛(𝑛 + 1) ∑ 𝑇𝑗 2 𝑛𝑗 𝑘 𝑗=1 − 3(𝑛 + 1) p-hodnota Mannova-Whitneyova testu Rozsahy výběru obou skupin Hodnota testové statistiky U a Z 5. Pokud je Q ≥ χ2 (k-1), nebo když příslušná p-hodnota ≤ zvolená hladina významnosti, zamítáme nulovou hypotézu. Pro malé velikosti výběrů určujeme kritický obor z tabulek pro Kruskalův-Wallisův test. 6. V případě zamítnutí nulové hypotézy pokračujeme dále hledáním lišících se dvojic pomocí metod mnohonásobného porovnávání. Příklad: Kruskalův-Wallisův test Zadání: Zjistěte, zda etiologie vzniku mozkového infarktu (deficit způsobený embolií, trombózou nebo neurčenou okluzí/stenózou) je potenciálním prediktivním faktorem výsledného stupně soběstačnosti v základních denních aktivitách (ADL) vyjádřeného indexem Barthelové. Tj., liší se pacienti s různým typem vzniku mozkového infarktu ve výsledné soběstačnosti? Postup v programu Statistica 1. Ověříme normalitu rozložení hodnot indexu Barthelové po rehabilitaci ve všech skupinách. Postup výpočtu Kruskalova-Wallisova testu (po nemožnosti použít ANOVA): 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: 𝐹(𝑥1) = 𝐹(𝑥2) = 𝐹(𝑥3), proti HA: alespoň jedna dvojice 𝐹(𝑥 𝑗) se liší. 2. Původní hodnoty Barthelové indexu převedeme na pořadí v celém souboru. 3. Vypočítáme testovou statistiku Q a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Nonparametrics, vybereme Comparing multiple indep. samples (groups). Vybereme proměnnou, kterou chceme testovat (dependent) a proměnnou obsahující skupiny, které srovnáváme (grouping). Kliknutím na Multiple comparisons of mean ranks for all groups získáme výstupy (celkové srovnání ale také mnohonásobné porovnání mezi všemi skupinami). Q = 23,63, p < 0,001. 4. Testovou statistiku porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α , zamítáme H0. Existuje alespoň jedna dvojice způsobu vzniku mozkového infarktu, která se liší v následné soběstačnosti pacientů. Dvojici s rozdílnou hodnotou Barthelové indexu interpretujeme z tabulky mnohonásobného porovnání. Výsledky v programu Statistica Srovnání průměru a mediánu Ověření normality indexu Barthelové po rehabilitaci Krabicový graf Základní popis i grafické srovnání ukazuje možný rozdíl mezi skupinami (soběstačnost po embolii je v mediánu 60 bodů, po trombóze 65 bodů a po neurčené okluzi nebo stenóze 70 bodů). N-P graf BI pacientů s N-P graf BI pacientů s N-P graf BI pacientů s Normalitu dat zamítáme u všech tří skupin (p < 0,001, p < 0,001 a p = 0,007) s tím, že u všech je porušení normality patrné graficky i z N-P grafu. Z předchozího popisu je patrný možný rozdíl mezi skupinami (soběstačnost po embolii je v mediánu 60 bodů, po trombóze 65 bodů a po neurčené okluzi nebo stenóze 70 bodů). Souhrnná p-hodnota statistické významnosti tohoto pozorovaného rozdílu je p < 0,001, což na hladině významnosti 0,05 značí významný rozdíl a ze získaných dat tedy lze říct, že existuje alespoň jedna dvojice způsobu vzniku mozkového infarktu, která se liší v následné soběstačnosti pacientů (tj. etiologie souvisí s další soběstačnosti). Mnohonásobným porovnáním jsme navíc prokázali významný rozdíl mezi embolií a okluzí/stenózou a mezi trombózou a okluzí/stenózou (rozdíl mezi embolií a trombózou významný není). Jinými slovy, výsledný stupeň soběstačnosti je významně lepší u pacientů s okluzí/stenózou oproti embolii i trombóze. Souhrnná p-hodnota Kruskalova-Wallisova testu p-hodnoty mnohonásobného porovnání všech skupin 9. Testy pro kvalitativní proměnné Předchozí část byla věnována hodnocení kvantitativních proměnných, u nichž předpokládáme, že mohou nabývat mnoha rozdílných hodnot. V biologii i medicíně se často setkáváme s kvalitativními (kategoriálními) proměnnými, které mohou nabývat pouze omezený počet hodnot (např. pohlaví: muž/žena, výskyt atopického exému: ano/ne, krevní skupina: A/B/AB/0). Stejně jako u kvantitativních, tak i u kvalitativních proměnných můžeme hodnotit, zda je hodnota vybrané charakteristiky rovna zvolené hodnotě, nebo zda spolu souvisí výskyt dvou proměnných. Pro kategoriální data používáme testy dobré shody a používáme kritéria (statistiky) ꭓ2 : ꭓ2 = ∑ (𝑂−𝐸)2 𝐸 𝑘 𝑖=1 , kde 0 je pozorovaná četnost v i-té kategorii (z angličtiny observed) a E je očekávaná četnost (expected). Výpočet testu dobré shody si můžeme přiblížit na příkladu hodu mincí. Představme si, že 10 000 lidí hází mincí a v 4 000 případech padne rub, v 6 000 případech padne líc. Lze výsledek považovat za statisticky významně odlišný od očekávaného poměru 1 : 1? Nulová hypotéza předpokládá, že výskyt jevů rub a líc nastává v poměru 1 : 1. Očekávanými četnostmi obou jevů je tedy hodnota 5 000. Dosazením do vzorce získáme hodnotu testové statistiky ꭓ2 . ꭓ2 = (4000−5000)2 5000 + (6000−5000)2 5000 = 200 + 200 = 400 Vypočítanou hodnotu testové statistiky porovnáme s tabulkovou hodnotou pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a jeden stupeň volnosti, která je: ꭓ (1) 2 (0,95) = 3,84. Vypočítaná hodnota testové statistiky je větší, než tabulková hodnota pro zvolenou hladinou významnosti a jeden stupeň volnosti a proto zamítáme nulovou hypotézu. Námi pozorovaný výskyt rubové a lícové strany mince se liší od poměru 1:1. Test dobré shody se používá také pro srovnání pozorovaných četností proti očekávaným četnostem daným určitým pravidlem (např. Hardy-Weinbergova rovnováha v genetice). 9.1. Kontingenční tabulka Vztah dvou nebo více kategoriálních proměnných lze sumarizovat v kontingenční tabulce. Nejčastěji sledujeme vztah dvou proměnných, který hodnotíme pomocí dvourozměrné tabulky. Řádky (r) jsou tvořeny hodnotami (kategoriemi) prvního znaku (x1, … , xr), sloupce (c) hodnotami druhého znaku (y1, …, yc). Nezáleží na tom, která proměnná tvoří řádky a která proměnná tvoří sloupce tabulky. V příslušné buňce tabulky je uveden počet případů s hodnotou prvního znaku odpovídající příslušnému řádku a druhého znaku s hodnotou odpovídající příslušnému sloupci (n11, … , nrc). V posledním sloupci jsou uvedeny řádkové součty (n1., … , nr.), v posledním řádku jsou uvedeny sloupcové součty (n.1, … , n.c) – oboje označujeme jako tzv. marginální četnosti. (Tabulka 9.1) Tabulka 9.1. Kontingenční tabulka dvou kategoriálních proměnných X a Y – obecný zápis. y1 … yc x1 n11 … n1c n1. … … … … … xr nr1 … nrc nr. n.1 … n.c N Speciálním případem kontingenční tabulky je čtyřpolní tabulka s dvěma řádky a dvěma sloupci pro hodnocení vztahu kategoriálních proměnných popisujících dva binární znaky, např. pohlaví a nemocnost (Tabulka 9.2, 9.3). Tabulka 9.2. Kontingenční tabulka dvou kategoriálních proměnných: pohlaví a nemocnost – obecný zápis. Nemocný Zdravý Celkem Muž a b a + b Žena c d c + d Celkem a + c b + d a + b + c + d Tabulka 9.3. Kontingenční tabulka dvou kategoriálních proměnných: pohlaví a nemocnost 87 pacientů. Nemocný Zdravý Celkem Muž 45 11 56 Žena 25 6 31 Celkem 70 17 87 U kontingenčních tabulek máme možnost analyzovat vazbu mezi dvěma kategoriálními proměnnými. Základním způsobem testování je tzv. chí-kvadrát test, který srovnává pozorované četnosti kombinací kategorií oproti očekávaným četnostem, které vychází z teoretické situace, kdy je vztah mezi proměnnými náhodný. Očekávané četnosti odhadujeme na základě marginálních četností. Očekávaná četnost dané kombinace kategorií je součinem marginálních četností příslušného sloupce a řádku poděleným celkovým počtem pozorování. Kontingenční tabulka umožňuje testování následujících hypotéz: 1. Hypotéza o nezávislosti. Pomocí testu nezávislosti můžeme rozhodnout, zda spolu souvisí výskyt dvou kategoriálních proměnných (např. pohlaví a výskyt atopického exému). V tomto případě sledujeme dvě kategoriální proměnné u jednoho výběru. Testem nezávislosti pro kontingenční tabulku je Pearsonův chí-kvadrát test nebo Fisherův exaktní test. 2. Hypotéza o shodnosti struktury (test homogenity). O testování homogenity mluvíme v situaci, kdy nás zajímá výskyt kategoriální proměnné u r nezávislých výběrů z r různých populací (např. typy nežádoucích účinků v několika r nemocnicích). V tomto případě sledujeme jednu kategoriální proměnnou u více výběrů. K hodnocení shodnosti struktury používáme znovu Pearsonův chí-kvadrát test nebo Fisherův exaktní test. 3. Hypotéza o symetrii. V případě, že uvažujeme opakované měření jedné proměnné na jednom výběrovém souboru a zajímá nás hodnocení změny v jejích hodnotách, mluvíme o testování symetrie. Jde o obdobu párového testování kvantitativních proměnných. Příkladem testování symetrie je např. hodnocení výskytu lézí atopického exému před a po léčbě, výskyt bolesti před a po léčbě apod. K testování symetrie používáme McNemarův test. 9.2. Pearsonův chí-kvadrát test Pearsonův chí-kvadrát test je základním a nejpoužívanějším testem nezávislosti i homogenity. Nulovou hypotézou je zde tvrzení, že proměnné jsou nezávislé, resp. homogenní. Test je založen na srovnání pozorovaných četností a tzv. očekávaných četností jednotlivých kombinací kategorií dvou proměnných. Když označíme nij počet pozorování, u nichž byla zjištěna i-tá kategorie první proměnné a j-tá kategorie druhé proměnné, můžeme označit marginální četnosti i-té varianty první proměnné jako 𝑛𝑖. = ∑ 𝑛𝑖𝑗 𝑐 𝑗=1 a j-té varianty druhé proměnné jako 𝑛.𝑗 = ∑ 𝑛𝑖𝑗 𝑟 𝑖=1 . Očekávané četnosti jednotlivých kombinací kategorií pak vypočítáme podle vzorce 𝑒𝑖𝑗 = 𝑛𝑝𝑖𝑗 = 𝑛𝑝𝑖 𝑝𝑗 = 𝑛 𝑛 𝑖. 𝑛 𝑛.𝑗 𝑛 = 𝑛 𝑖. 𝑛.𝑗 𝑛 . Testová statistika ꭓ2 = ∑ ∑ (𝑛 𝑖𝑗−𝑒 𝑖𝑗) 2 𝑒 𝑖𝑗 𝑐 𝑗=1 𝑟 𝑖=1 má za platnosti nulové hypotézy o nezávislosti resp. o homogenitě rozdělení pravděpodobnosti s parametrem (r-1)(c-1). Nulovou hypotézu zamítáme, když ꭓ2 ≥ ꭓ (𝑟−1)(𝑐−1) 2 (1 − 𝛼) . Pearsonův chí-kvadrát test není možné použít ve všech případech, ale pouze za splnění předpokladů testu: 1. Jednotlivá pozorování shrnutá v kontingenční tabulce jsou nezávislá, tedy každý prvek je zahrnut pouze v jedné buňce kontingenční tabulky. 2. Podmínka dobré aproximace. Alespoň 80 % buněk kontingenční tabulky má očekávanou četnost větší než 5 a všechny buňky tabulky (tedy 100 % buněk) mají očekávanou četnost větší než 2. Na tomto místě upozorňujeme, že očekávaná četnost není četnost pozorovaná a je součástí výsledků uváděných většinou statistických softwarů. V případě, že není tento předpoklad splněn, je vhodné sloučit kategorie s nízkými četnostmi. V případě čtyřpolní tabulky, tj. tabulky se dvěma kategoriemi u obou proměnných, kde již není možné další slučování kategorií a při neplnění podmínky dobré aproximace není možné použít Pearsonův chí-kvadrát test. Neparametrickou alternativou je Fisherův exaktní test. Postup výpočtu chí-kvadrát testu je následovný (po ověření jeho předpokladů). 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu o nezávislosti kategoriálních proměnných: H0: Proměnné X a Y jsou nezávislé náhodné veličiny. HA: Proměnné X a Y jsou závislé náhodné veličiny. 2. Určíme pozorované i očekávané četnosti všech kombinací kategorií. 3. Z očekávaných a pozorovaných četností vypočítáme finální hodnotu testové statistiky ꭓ2 . 4. Hodnotu testové statistiky ꭓ2 porovnáme s kritickou hodnotou testu. Pokud je tato hodnota větší než kritická hodnota testu, nebo p-hodnota menší než hladina významnosti α, zamítáme nulovou hypotézu o nezávislosti. Výpočet chí-kvadrát testu ukážeme na příkladu výskytu nemoci u mužů a žen z Tabulky 9.3. Testujeme nulovou hypotézu H0: Pohlaví a výskyt nemoci jsou nezávislé veličiny. U chí-kvadrát testu určíme pozorované a očekávané četnosti (Tabulka 9.3, 9.4). Vypočítáme hodnotu testové statistiky ꭓ2 = 0,001, určíme počet stupňů volnosti df = 1 a příslušnou p-hodnotu p = 0,974. Hodnotu testové statistiky porovnáme s kritickou hodnotou ꭓ (1) 2 (0,95) = 3,84 pro danou hladinu významnosti a daný počet stupňů volnosti. Hodnota testové statistiky je menší než kritická hodnota, tudíž nezamítáme H0. Tabulka 9.4. Očekávané četnosti pacientů v kategoriích definovaných pohlavím a nemocností. Nemocný Zdravý Celkem Muž 45,1 (70·56)/87 10,9 (17·56)/87 56 Žena 24,9 (70·31)/87 6,1 (17·31)/87 31 Celkem 70 17 87 Pearsonův chí-kvadrát test používáme i k testování hypotézy o shodě struktury. Výpočet probíhá stejně jako u hypotézy o nezávislosti pomocí testového kritéria ꭓ2 založeného na pozorovaných a očekávaných četnostech. Rozdíl je ve formulaci nulové hypotézy H0, která tvrdí, že pravděpodobnostní rozdělení kategoriální proměnné je stejné v různých populacích. Zajímá nás totiž výskyt kategoriální proměnné u r nezávislých výběrů. Jako příklad hypotézy o shodě struktury můžeme uvést hodnocení typologie zaznamenaných nežádoucích účinků u pacientů s infarktem myokardu v několika (r) nemocnicích. Příklad: Pearsonův chí-kvadrát test Zadání: Stupeň soběstačnosti pacientů po mozkovém infarktu lze pomocí indexu Barthelové vyjádřit také kategoriálně. Např. pro definici vysoce závislých pacientů bylo stanoveno rozmezí 0 až 40 bodů. Zjistěte, zda je u žen a můžu stejné procento alespoň částečně soběstačných pacientů (45 až 100 bodů) a zda je tento rozdíl statisticky významný. Postup výpočtu Pearsonova chí-kvadrát testu v programu Statistica 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: Stupeň soběstačnosti nezávisí na pohlaví HA: Stupeň soběstačnosti a pohlaví jsou závislé veličiny. 2. Vypočítáme očekávané a pozorované četnosti v kategoriích. 3. Vypočítáme testovou statistiku a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme Tables and banners (v češtině Kontingenční tabulky). Na záložce Stub-and-banner vybereme proměnné, které chceme testovat, a potvrdíme OK. Na záložce Options zaškrtneme Expected frequencies (Očekávané četnosti potřebné k ověření podmínek dobré aproximace) a Pearsonův chí-kvadrát. Poté se vrátíme na záložku Advanced a přes volbu Detailed two-way tables získáme výsledky. ꭓ2 = ∑ ∑ (𝑛 𝑖𝑗−𝑒 𝑖𝑗) 2 𝑒 𝑖𝑗 = (205−200)2 200 𝑐 𝑗=1 𝑟 𝑖=1 + (123−128)2 128 + (43−48)2 48 + (36−31)2 31 ꭓ2 = 1,74, p = 0,187. 4. Testovou statistiku porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota > α, nezamítáme H0. Stupeň soběstačnosti nezávisí na pohlaví (tj. výsledná míra soběstačnosti se u žen a u mužů neliší). Výsledky v programu Statistica Zastoupení částečně soběstačných a vysoce závislých mužů Zastoupení částečně soběstačných a vysoce závislých žen Ze základního popisu je patrný mírný rozdíl v procentu částečně soběstačných pacientů na konci hospitalizace. U žen je podíl těchto pacientů 77 % oproti 83 % u mužů. Pozorované četnosti Z předchozího popisu je patrný mírný rozdíl mezi muži a ženami (u žen je podíl částečně soběstačných pacientů 77 % oproti 83 % u mužů). Očekávané četnosti Očekávané četnosti jsou 200, 48, 128 a 31, což jsou dostatečně vysoké počty a podmínka dobré aproximace pro použití chí-kvadrát testu je tedy splněna. P-hodnota statistické významnosti pozorované závislosti je p = 0,187, což na hladině významnosti 0,05 značí nevýznamný výsledek a ze získaných dat tedy nelze říct, že by míra soběstačnosti souvisela s pohlavím. 9.3. Fisherův exaktní test V případech, kdy nemůžeme použít Pearsonův chí-kvadrát test z důvodu nesplnění jeho předpokladu, testujeme hypotézu o nezávislosti i hypotézu o shodě struktury pomocí Fisherova exaktního testu. Jeho použití je tedy vhodné v případě, kdy máme kontingenční tabulku s malými očekávanými četnostmi. Tento test je ovšem v běžných statistických programech k dispozici pouze pro čtyřpolní tabulky. Fisherův exaktní test patří mezi neparametrické testy pracující s daty na nominální škále, v nejjednodušší podobě s binárními proměnnými. Hlavní myšlenkou Fisherova exaktního testu je výpočet pravděpodobnosti, se kterou bychom získali čtyřpolní tabulky stejně nebo více vzdálené od nulové hypotézy při zachování pozorovaných marginálních četností. Slovo exaktní (přímý) znamená, že test přímo vypočítává přesnou phodnotu jako pravděpodobnost, s jakou dostaneme za předpokladu platnosti nulové hypotézy tabulku stejně nebo více odlišnou od nulové hypotézy. Ukázka podrobného výpočtu exaktní p-hodnoty u Fisherova testu není cílem této učebnice. Zvědavého čitatele můžeme nasměrovat např. na učebnici Biostatistika autorů Pavlík, Dušek (2012), kde je postup výpočtu Fisherova exaktního testu uveden i s řešením vzorového příkladu na str. 109-110. Stručný postup výpočtu Fisherova exaktního testu je následovný. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu o nezávislosti dvou kategoriálních proměnných: H0: Proměnné X a Y jsou nezávislé náhodné veličiny. HA: Proměnné X a Y jsou závislé náhodné veličiny. 2. Určíme pozorované četnosti všech kombinací kategorií. 3. Vypočítáme exaktní p-hodnotu. p-hodnota Pearsonova chí-kvadrát testu 4. Exaktní p-hodnotu porovnáme s hladinou významnosti α, na které hodnotíme nulovou hypotézu. Pokud je vypočítaná p-hodnota menší než hladina významnosti, zamítáme nulovou hypotézu o nezávislosti. Příklad: Fisherův exaktní test Zadání: Stupeň soběstačnosti pacientů po mozkovém infarktu lze pomocí indexu Barthelové vyjádřit také kategoriálně. Např. pro definici vysoce závislých pacientů bylo stanoveno rozmezí 0 až 40 bodů. Zjistěte, zda je u žen a můžu léčených mechanickou trombektomií stejné procento alespoň částečně soběstačných pacientů (45 až 100 bodů) a zda je tento rozdíl statisticky významný. Postup výpočtu Fisherova exaktního testu v programu Statistica (po nemožnosti použít Pearsonův chí-kvadrát test) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: Stupeň soběstačnosti nezávisí na pohlaví HA: Stupeň soběstačnosti a pohlaví jsou závislé veličiny. 2. Spočítá se parciální pravděpodobnost (pa) všech možných tabulek při zachování marginálních četností. Výsledná p-hodnota je součtem pa menších nebo stejných jako pravděpodobnost, která přísluší námi pozorované tabulce. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme Tables and banners (v češtině Kontingenční tabulky). Na záložce Stub-and-banner vybereme proměnné, které chceme testovat, a potvrdíme OK. Na záložce Options zaškrtneme Expected frequencies (Očekávané četnosti potřebné k ověření podmínek dobré aproximace) a Fisher exact. V nastavení By Group vybereme jako třídící proměnnou terapii (analýza se tak provede pro všechny druhy terapie samostatně). Poté se vrátíme na záložku Advanced a přes volbu Detailed two-way tables získáme výsledky (zde nás budou zajímat pouze výsledky pro skupinu pacientů s mechanickou trombektomií). p = 0,700 3. Vypočítané p porovnáme s hladinou významnosti α = 0,05. 4. Je-li p-hodnota > α, nezamítáme H0. Stupeň soběstačnosti nezávisí na pohlaví (tj. výsledná míra soběstačnosti se u žen a u mužů podstupujících mechanickou trombektomii neliší). Výsledky v programu Statistica Zastoupení částečně soběstačných a vysoce závislých mužů Zastoupení částečně soběstačných a vysoce závislých žen Ze základního popisu je patrný mírný rozdíl v procentu částečně soběstačných pacientů na konci hospitalizace. U žen je podíl těchto pacientů 73 % oproti 64 % u mužů. Pozorované četnosti Z předchozího popisu je patrný mírný rozdíl mezi muži a ženami (u žen je podíl částečně soběstačných pacientů 73 % oproti 64 % u mužů). Očekávané četnosti Očekávané četnosti jsou 4, 10, 5 a 10, což nejsou dostatečně vysoké počty a místo chí-kvadrát testu je tedy vhodné použít Fisherův exaktní test. P-hodnota statistické významnosti pozorované závislosti je p = 0,700, což na hladině významnosti 0,05 značí nevýznamný výsledek a ze získaných dat tedy nelze říct, že by míra soběstačnosti souvisela s pohlavím. p-hodnota Fisherova exaktního testu 9.4. McNemarův test McNemarův test je test pro kontingenční tabulku v případě párového uspořádání experimentu, kdy sledujeme výskyt kategoriální proměnné na stejném výběrovém souboru dvakrát po sobě. Jde o obdobu párového t-testu. McNemarovým testem hodnotíme, zda se mezi oběma opakováními experimentu (opakovaným sledováním) liší pravděpodobnosti výskytu jednotlivých variant proměnné. V biologii a medicíně je relativně častá situace, kdy je opakovaně sledovaná kategoriální proměnná nabývá dvou hodnot (binární proměnná). V tomto případě je kontingenční tabulka čtyřpolní, její obecná forma je uvedena v Tabulce 9.5. Příkladem hodnocení symetrie binární proměnné může být zhodnocení výskytu atopického exému před léčbou a po léčbě, nebo výskyt bolesti před a po užití léku. Nulová hypotéza je definována následovně. H0: Pravděpodobnost nastání první varianty při prvním měření a druhé varianty při druhém měření je stejná jak nastání druhé varianty při prvním měření a první varianty při druhém měření. Při definování pozorovaných četností v čtyřpolní tabulce jako a, b, c, d (Tabulka 9.5) lze nulovou hypotézu stručně zapsat jako pb = pc. Tabulka 9.5. Kontingenční tabulka dvou kategoriálních proměnných: pohlaví a nemocnost – obecný zápis. Po léčbě Celkem Bolest ANO Bolest NE Před léčbou Bolest ANO a b a + b Bolest NE c d c + d Celkem a + c b + d a + b + c + d Testová statistika McNemarova testu ꭓ2 má tvar: ꭓ2 = (|𝑏−𝑐|−1)2 𝑏+𝑐 . Pokud je vypočítaná hodnota testové statistiky ꭓ2 ≥ ꭓ (1) 2 (1 − 𝛼), pak zamítáme nulovou hypotézu. Postup výpočtu McNemarova testu je následovný. 1. Stanovíme nulovou a alternativní hypotézu o symetrii kategoriální proměnné: H0: Počet případů b je stejný jako počet případů c. HA: Počet případů b není stejný jako počet případů c. 2. Určíme pozorované četnosti všech kombinací kategorií. 3. Vypočítáme hodnotu testové statistiky ꭓ2 = (|𝑏−𝑐|−1)2 𝑏+𝑐 a příslušnou p-hodnotu. 4. Hodnotu testové statistiky ꭓ2 porovnáme s kritickou hodnotou testu, nebo phodnotu s hladinou významnosti. Pokud je hodnota testové statistiky větší než kritická hodnota testu, nebo p-hodnota menší než hladina významnosti α, zamítáme nulovou hypotézu o symetrii. Příklad: McNemarův test Zadání: Pacientům hospitalizovaným s mozkovým infarktem byla na lůžku akutní péče poskytnuta terapie pro obnovu krevního oběhu v postižené části mozku. Po zvládnutí akutní fáze byl u pacientů vyhodnocen stupeň soběstačnosti pomocí indexu Barthelové (BI) jako vysoce závislý (0 až 40 bodů) nebo částečně soběstačný (45 až 100 bodů) a byli přeloženi na rehabilitační oddělení. Po dvou týdnech byl stejně vyhodnocen stupeň soběstačnosti dle BI. Zjistěte, zda poskytnutá rehabilitační péče vedla ke zvýšení podílu alespoň částečně soběstačných pacientů. Postup výpočtu McNemarova testu v programu Statistica 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: „Počet zhoršených případů je stejný jako počet zlepšení“ proti HA: „Počet zhoršených případů není stejný jako počet zlepšení.“ 2. Vypočítáme pozorované četnosti měnících se stavů. 3. Vypočítáme testovou statistiku ꭓ2 a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme Tables and banners (v češtině Kontingenční tabulky). Na záložce Stub-and-banner vybereme proměnné, které chceme testovat, a potvrdíme OK. Na záložce Options zaškrtneme McNemar (2x2). Poté se vrátíme na záložku Advanced a přes volbu Detailed two-way tables získáme výsledky. ꭓ2 = (|𝑏−𝑐|−1)2 𝑏+𝑐 = (|280−0|−1)2 280+0 = 278, p < 0,001 4. Testovou statistiku porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Během rehabilitace se podařilo změnit míru soběstačnosti pacientů. Výsledky v programu Statistica Pozorované četnosti Počet pacientů, u kterých došlo ke změně z vysoce závislého stavu do částečně soběstačného je 280. Naopak ke zhoršení nedošlo u žádného pacienta. Počty změn jsou v kontingenční tabulce na pozicích A a D. A B C D P-hodnota statistické významnosti pozorované změny je p < 0,001, což na hladině významnosti 0,05 značí významný výsledek a ze získaných dat jsme prokázali, že během rehabilitace se podařilo změnit míru soběstačnost pacientů v denních aktivitách. p-hodnota McNemarova testu Dvě hodnoty testových statistika p-hodnoty podle toho, kde jsou ve výstupní kontingenční tabulce uloženy četnosti, u kterých jsme při opakovaném měření zaznamenali rozdílné výsledky (A/D nebo B/C). 10. Závislost dvou kvantitativních proměnných: korelace V této kapitole představíme hodnocení vztahu mezi dvěma spojitými proměnnými, které je základem tzv. korelační a regresní analýzy. Úkoly, které můžeme těmito metodami řešit, jsou následující: 1. Chceme zjistit, jestli mezi proměnnými existuje potenciální vztah, např. jestli vyšší hodnoty jedné proměnné znamenají nižší hodnoty druhé proměnné (např. zda vyšší hladina krevní glukózy souvisí s vyšší hladinou jiné látky v krevní plazmě). 2. Chceme predikovat hodnoty jedné proměnné na základě znalosti hodnot druhé proměnné (např. na základě znalostí koncentrace určité látky v prostředí predikovat koncentrace jiné látky, která je těžko měřitelná nebo její měření je finančně velice náročné). 3. Chceme kvantifikovat vztah mezi dvěma spojitými proměnnými, např. pro použití jedné proměnné na místo druhé proměnné jako diagnostického testu. První úkol je typickým příkladem pro korelační analýzu, jež je využívána pro hodnocení míry vztahu spojitých proměnných. Na rozdíl od ní, regresní analýza vytváří model vztahu spojitých proměnných a zabývá se závislostí tzv. vysvětlované proměnné na vysvětlující proměnné (prediktor). V této části se budeme věnovat korelační analýze. U ní nepředpokládáme, že nutně existuje funkční závislost jedné proměnné na druhé proměnné. Dvě proměnné jsou pouze korelovány a obě proměnné jsou zatíženy náhodnou variabilitou. Nejjednodušším způsobem, jak vizualizovat vztah dvou spojitých proměnných je jejich zobrazení v bodovém grafu, který nám naznačí, zda hodnoty jedné proměnné stoupají nebo klesají se zvyšujícími se hodnotami druhé proměnné. Zobrazení vztahu dvou proměnných uvádíme na příkladu výšky a hmotnosti skupiny studentů v jarním semestru 2010 (Obrázek 10.1). Obrázek 10.1. Bodový graf výšky (cm) a hmotnosti (kg) skupiny studentů. 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 165 170 175 180 185 190 Hmotnost(kg) Výška (cm) 10.1. Pearsonův korelační koeficient Obdobně jako jiné statistické metody, i korelační koeficient rozlišujeme parametrický a neparametrický. Předpokladem pro použití parametrického korelačního koeficientu je dvourozměrné normální rozdělení proměnných, tzn., že pro každou hodnotu X má proměnná Y normální rozdělení a pro každou hodnotu Y má proměnná X normální rozdělení. Z tohoto předpokladu plyne linearita vztahu. Pro jeho kvantifikaci slouží Pearsonův korelační koeficient r (když uvedeme zkráceně pojem korelační koeficient, myslíme tím obyčejně Pearsonův korelační koeficient). Nabývá hodnot od -1 do 1, jeho hodnota je kladná když vyšší hodnoty proměnné X souvisí s vyššími hodnotami proměnné Y, naopak korelační koeficient je záporný, když nižší hodnoty proměnné X souvisí s vyššími hodnotami proměnné Y (Obrázek 10.2a, 10.2b). V případě, že proměnné nejsou nezávislé, ale jejich vztah není lineární, je jejich korelační koeficient nulový (Obrázek 10.2c). Výpočet korelačního koeficientu r výběru se řídí vzorcem: 𝑟 = ∑ (𝑥𝑖 − 𝑥̅)(𝑦𝑖 − 𝑦̅)𝑛 𝑖=1 √∑ (𝑥𝑖 − 𝑥̅)2𝑛 𝑖=1 ∑ (𝑦𝑖 − 𝑦̅)2𝑛 𝑖=1 , kde 𝑥̅, 𝑦̅ jsou výběrové průměry, xi, yi jsou hodnoty proměnných X a Y i-tého pozorování. Hodnotu r počítáme pro výběr pozorování. Často nás zajímá, zda je korelační koeficient statisticky významný, konkrétně testujeme nulovou hypotézu, že korelační koeficient je nulový. Testování probíhá prostřednictvím testové statistiky t: 𝑡 = 𝑟√ 𝑛 − 2 1 − 𝑟2 . Nulovou hypotézu zamítáme na hladině α, když hodnota testové statistiky přesáhne v absolutní hodnotě kvantil 𝑡1−𝛼/2 (𝑛−2) , nebo příslušná p-hodnota je nižší než hladina významnosti α. Obrázek 10.2. Ukázka kladně korelovaných proměnných (a), záporně korelovaných proměnných (b) a proměnných, které jsou závislé nelineárně a jejichž korelace je nulová (c). Y X XX Y Y a b c Obrázek 10.3 znázorňuje situace, kde je výpočet Pearsonova korelačního koeficientu problematický, resp. nesmyslný. První případ zobrazuje situaci, kdy soubor obsahuje dvě skupiny pozorování s odlišnými hodnotami proměnných X a Y. Jejich korelační koeficient ukazuje na silnou kladnou korelaci, vysoce statisticky významnou. Problémem je ovšem výpočet korelačního koeficientu pro celý soubor. Správným řešením by bylo rozdělení souboru na dva podsoubory a výpočet korelačního koeficientu pro každou skupinu zvlášť (Obrázek 10.3a). Druhý případ ukazuje situaci, kdy je mezi proměnnými X a Y nelineární vztah. Korelační koeficient znovu poukazuje na kladnou korelaci, jež je statisticky významná. Neodpovídá ovšem skutečnosti (Obrázek 10.3b). Poslední dva případy poukazují na problém s velikostí souboru, kdy v případě nízkého počtu pozorování je vysoká hodnota korelačního koeficientu statisticky nevýznamná (Obrázek 10.3c) a v případě vysokého počtu pozorování i relativně nízká hodnota korelačního koeficientu je statisticky významná (Obrázek 10.3d). Obrázek 10.3. Ukázky možných problematických situací pro výpočet Pearsonova korelačního koeficientu: problém se dvěma skupinami (a), nelineárním vztahem mezi proměnnými (b), malým výběrovým souborem (c) a velkým výběrovým souborem (d). X Y X r = 0,981 (p < 0,001) r = 0,761 (p = 0,032) Y Y X Y X r = 0,891 (p = 0,214) r = 0,212 (p = 0,008) b c d a Příklad: Pearsonův korelační koeficient Zadání: U pacientů hospitalizovaných s mozkovým infarktem bylo při propuštění vyhodnoceno zlepšení míry soběstačnosti vyjádřené diferencí hodnot indexu Barthelové. Zjistěte, zda má věk vliv na úspěšnost terapeutické a rehabilitační péče. Jinými slovy, určete, zda věk koreluje s diferencí indexu Barthelové. Postup v programu Statistica 1. Ověříme předpoklady použití Pearsonova korelačního koeficientu: normalita rozložení věku a diferencí BI (vizuálně i Shapiro-Wilkovým testem). Postupujeme všemi kroky stejně jako v příkladu 6.1, tj. nastavíme provedení Shapiro-Wilkova testu u histogramu i diagnostického N-P grafu. Postup výpočtu Pearsonova korelačního koeficientu (po ověření předpokladu normality) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: r = 0 proti HA: r ≠ 0. 2. Graficky znázorníme závislost obou proměnných pomocí bodového XY grafu. 3. Vypočítáme hodnotu korelačního koeficientu r a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Basic statistics, vybereme Correlation matrices. Vybereme obě proměnné, které chceme testovat (Two lists). V záložce Advanced kliknutím na 2D scatterplots získáme grafické znázornění závislosti vybraných proměnných. Poté v záložce Options zvolíme možnost Display r, p-values, and N´s a přes Summary zobrazíme výsledky. r = 0,099, p = 0,046 4. Testovou statistiku porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota ≤ α, zamítáme H0. Věk pacienta má vliv na zlepšení míry soběstačnosti po léčbě mozkového infarktu. Pozitivní korelace značí, že u starších pacientů je zlepšení menší (diference jsou vypočítány tak, že nižší hodnoty odpovídají většímu zlepšení). Výsledky v programu Statistica Bodový graf Z grafu sice není nikterak výrazná závislost přímo patrná, nicméně je možné, že je přítomen mírně pozitivní trend. P-hodnota statistické významnosti korelace je p = 0,046, což na hladině významnosti 0,05 značí významný výsledek a ze získaných dat jsme tedy prokázali, že věk pacienta má vliv na zlepšení míry soběstačnosti po léčbě mozkového infarktu. Přesto je potřeba výsledek interpretovat s opatrností, neboť samotná korelace je velmi slabá (0,099). 10.2. Spearmanův korelační koeficient V situacích, kdy není možné použít Pearsonův korelační koeficient zejména z důvodu porušení jeho předpokladu, máme k dispozici neparametrický Spearmanův korelační koeficient. Spearmanův korelační koeficient je robustní vůči odlehlým hodnotám a odchylkám od normality, neboť pracuje pouze s pořadími pozorovaných hodnot dvou spojitých proměnných. Označujeme jej rs a lze jej použít i v případě ordinálních proměnných. Výpočet Spearmanova korelačního koeficientu je vlastně výpočtem Pearsonova korelačního koeficientu na pořadích pozorovaných hodnot, tj. Spearmanův korelační koeficient spočítáme podle vzorce Pearsonova korelačního koefcientu zadáním pořadí hodnot místo pozorovaných hodnot a průměrných pořadí místo výběrových průměrů. Hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu rs se pohybují stejně jako hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu r od -1 do 1. Hodnot -1 a 1 nabývá v situacích, že jedna z proměnných je monotónní funkcí druhé proměnné (monotónní znamená rostoucí, klesající, konstantní, nerostoucí nebo neklesající; nemusí být ovšem lineární). Hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu blízké nule znamenají, že pořadí hodnot xi a yi jsou náhodně zpřeházená a mezi proměnnými není žádný vztah. Korelační koeficient a p-hodnota Statistickou významnost Spearmanova korelačního koeficientu lze stejně jako u Pearsonova korelačního koeficientu testovat pomocí testové statistiky t; předpokladem je dostatečná velikost souboru alespoň 30 pozorování. Příklad: Spearmanův korelační koeficient Zadání: U pacientů hospitalizovaných s mozkovým infarktem bylo při propuštění vyhodnoceno zlepšení míry soběstačnosti vyjádřené diferencí hodnot indexu Barthelové. Zjistěte, zda má věk vliv na úspěšnost terapeutické a rehabilitační péče. Jinými slovy, určete, zda věk koreluje s diferencí indexu Barthelové. Postup výpočtu Spearmanova korelačního koeficientu v programu Statistica (po nemožnosti použít Pearsonův korelační koeficient) 1. Na hladině významnosti α = 0,05 testujeme hypotézu H0: r = 0 proti HA: r ≠ 0. 2. Graficky znázorníme závislost obou proměnných pomocí bodového XY grafu. 3. Vypočítáme hodnotu korelačního koeficientu rs a odpovídající p-hodnotu. V menu Statistics zvolíme Nonparametrics, vybereme Correlation (Spearman, …). V možnostech Compute: vybereme Detailed report. Vybereme jednotlivé proměnné, které chceme testovat (Variables). V záložce Advanced kliknutím na Scatterplot matrix získáme grafické znázornění závislosti vybraných proměnných. Poté přes Spearman rank R zobrazíme výsledky. rs = 0,074, p = 0,136 4. Testovou statistiku porovnáme s kritickou hodnotou nebo porovnáme p-hodnotu s hladinou významnosti α = 0,05. 5. Je-li p-hodnota > α, nezamítáme H0. Neprokázali jsme, že by věk pacienta měl vliv na zlepšení míry soběstačnosti po léčbě mozkového infarktu. Výsledky v Statistica Bodový graf Z grafu není nikterak výrazná závislost patrná, nicméně je možné, že je přítomen mírně pozitivní trend. P-hodnota statistické významnosti korelace je p = 0,136, což na hladině významnosti 0,05 značí nevýznamný výsledek a ze získaných dat jsme tedy neprokázali, že by věk pacienta měl vliv na zlepšení míry soběstačnosti po léčbě mozkového infarktu. Korelační koeficient a p-hodnota Seznam použité literatury Anděl, Jiří. Základy matematické statistiky. MatfyzPress, Praha, 2011. 358 pp. ISBN: 978-80-7378-162-0. Bencko, Vladimír., Zvárová, Jana, Malý, Marek. Statistické metody v epidemiologii. Nakladatelství Karolinum, Praha, 2003. ISBN: 80-246-0763-8. Ferguson, George, Takane, Yoshio. Statistical Analysis In Psychology and Education, 6. vydání. McGraw-Hill, 1989. 587 pp. Heiberger, Richard, Holland, Burt, Statistical Analysis and Data Display, 2. vydání. Springer, New York, 2015. 898 pp. ISBN: 978-14-939-2121-8. Jarkovský, Jiří. Analýza a management dat pro zdravotnické obory, Analýza klinických dat. In Holčík, Jiří, Komenda, Martin (eds.) a kol. Matematická biologie: e-learningová učebnice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-8095-9. Lepš, Jan, Šmilauer, Petr. Biostatistika. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2016. 438 pp. ISBN 978-80-7394-587-9. Litschmannová, Martina. Úvod do statistiky. Elektronická skripta a doplňkové interaktivní materiály, Ostrava, 2011. 379 pp. Nisbet, Robert, Miner, Gary, Elder John. Handbook of Statistical Analysis and Data Mining Applications, 1. vydání. Academic Press, 2009. pp 864. ISBN: 978-00-809-1203-5. Pavlík, Tomáš. Biostatistika pro matematickou biologii. In Holčík, Jiří, Komenda, Martin (eds.) a kol. Matematická biologie: e-learningová učebnice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-8095-9. Pavlík, Tomáš, Dušek Ladislav. Biostatistika. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno, 2012. 131 pp. ISBN 978-80-7204-782-6. Ott, Lyman, Longnecker, Michael. An introduction to statistical methods and data analysis, 7. vydání. Cengage Learning, 2015. ISBN: 978-13-052-6947-7. Procházka, Bohumír. Biostatistika pro lékaře. Nakladatelsví Karolium, Praha, 2015. 344 pp. ISBN: 978-80-246-2782-3. StatSoft 2011. STATISTICA™ Quick Reference. TIBCO Software Inc. 304 pp. Zar, Jerrold. Biostatistical analysis, 5. vydání. Person Pretice-Hall, New Jersey, 2010. 960 pp. ISBN: 978-03-216-5686-5. Zvára, Karel. Biostatistika. Nakladatelství Karolinum, Praha, 2008. 213 pp. ISBN: 978-08-246-0739-9. Zvárová, Jana. Biomedicínská statistika I. – Základy statistiky pro biomedicínské obory. Nakladatelství Karolinum, Praha, 2016. 220 pp. ISBN: 978-80-246-3416-6. ČÁST DRUHÁ Cvičení 1. Práce s datovým souborem V celé sbírce příkladů budeme pracovat s datovým souborem Zdravotni_setreni. V tomto datovém souboru se nachází záznamy 100 osob, které se zúčastnili výběrového šetření o zdraví. V rámci tohoto šetření byly u každé osoby zaznamenány základní charakteristiky (pohlaví, věk, vzdělání) a změřeny fyziologické parametry (výška, váha, obvod pasu, obvod boků, systolický tlak, diastolický tlak, cholesterol, glykemie). Každá osoba následně vyplnila krátký dotazník týkající se životního stylu. Všech 100 osob poté navštívilo kurz zaměřený na zdravý životní styl. Po šesti měsících od absolvování kurzu proběhlo u všech účastníků kontrolní měření, v rámci kterého byly změřeny stejné fyziologické parametry a vyplněn stejný dotazník odrážející životní styl. V poslední části této kapitoly se věnujeme úvodní přípravě datového souboru, která je nezbytným prvním krokem při každé statistické analýze dat. Zaměříme se na kontrolu a čištění datového souboru a následně na výpočet pomocných proměnných odvozených z původních dat. V celé kapitole budeme pracovat se souborem Zdravotni_setreni_priprava_dat.xlsx. Pro přípravu dat využijeme tabulkový procesor Microsoft Excel. 1.1. Data z dotazníkového šetření Dotazník týkající se životního stylu, který účastníci vyplnili před kurzem a následně 6 měsíců po absolvování kurzu, zahrnoval následující otázky: 1. Kouříte v současnosti nějaké tabákové výrobky? a. Ano b. Ne 2. V kolika dnech v typickém týdnu obvykle pijete alkohol? a. Každý den nebo téměř každý den b. 5 až 6 dní v týdnu c. 3 až 4 dny v týdnu d. 1 až 2 dny v týdnu e. Nikdy 3. V kolika dnech v typickém týdnu se věnujete sportu nejméně 30 minut v kuse? a. Každý den nebo téměř každý den b. 5 až 6 dní v týdnu c. 3 až 4 dny v týdnu d. 1 až 2 dny v týdnu e. Nikdy 4. Jak často konzumujete ovoce? a. Jednou či vícekrát denně b. 4 až 6 dní v týdnu c. 1 až 3 dny v týdnu d. Méně než jedenkrát týdně e. Nikdy 5. Jak často konzumujete zeleninu? a. Jednou či vícekrát denně b. 4 až 6 dní v týdnu c. 1 až 3 dny v týdnu d. Méně než jedenkrát týdně e. Nikdy 6. Jak často pijete slazené nealkoholické nápoje? a. Jednou či vícekrát denně b. 4 až 6 dní v týdnu c. 1 až 3 dny v týdnu d. Méně než jedenkrát týdně e. Nikdy 1.2. Popis proměnných V datovém souboru Zdravotni_setreni se nacházejí následující proměnné:  ID – unikátní identifikátor osoby  Pohlavi – pohlaví, 0 = muž, 1 = žena  Vek – věk osoby v době konání kurzu  Vzdelani – nejvyšší dosažené vzdělání, 1= základní, 2 = středoškolské, 3 = vysokoškolské  Vyska – výška [cm]  Vaha – váha [kg]  Obvod_pasu – obvod pasu [cm]  Obvod_boku – obvod boků [cm]  WHR – poměr obvodu pasu ku obvodu boku („Waise to Hip Ratio“)  WHR_riziko – riziko odvozené z hodnoty WHR, 1 = nízké (muži do 0,95, ženy do 0,8), 2 = střední (muži 0,95–1,00, ženy 0,8–0,85), 3 = vysoké (muži nad 1,00, ženy nad 0,85)  Syst_tlak – hodnota systolického tlaku [mmHg]  Diast_tlak – hodnota diastolického tlaku [mmHg]  Cholesterol – hodnota cholesterolu v krvi [mmol/l]  Glykemie – hodnota glukózy v krvi na lačno [mmol/l]  Koureni – odpověď na otázku č. 1 z dotazníku, 0 = Ne, 1 = Ano  Alkohol – odpověď na otázku č. 2 z dotazníku, 1 = a, 2 = b, 3 = c, 4 = d, 5 = e  Sport – odpověď na otázku č. 3 z dotazníku, 1 = a, 2 = b, 3 = c, 4 = d, 5 = e  Ovoce – odpověď na otázku č. 4 z dotazníku, 1 = a, 2 = b, 3 = c, 4 = d, 5 = e  Zelenina – odpověď na otázku č. 5 z dotazníku, 1 = a, 2 = b, 3 = c, 4 = d, 5 = e  Slazene_napoje – odpověď na otázku č. 6 z dotazníku, 1 = a, 2 = b, 3 = c, 4 = d, 5 = e  Vaha_po – váha [kg] v kontrolním měření po 6 měsících  Obvod_pasu_po – obvod pasu [cm] v kontrolním měření po 6 měsících  Obvod_boku_po – obvod boků [cm] v kontrolním měření po 6 měsících  WHR_po – poměr obvodu pasu ku obvodu boku v kontrolním měření po 6 měsících  WHR_riziko_po – riziko odvozené z hodnoty WHR v kontrolním měření po 6 měsících  Syst_tlak_po – hodnota systolického tlaku [mmHg] v kontrolním měření po 6 měsících  Diast_tlak_po – hodnota diastolického tlaku [mmHg] v kontrolním měření po 6 měsících  Cholesterol_po – hodnota cholesterolu v krvi [mmol/l] v kontrolním měření po 6 měsících  Glykemie_po – hodnota glukózy v krvi na lačno [mmol/l] v kontrolním měření po 6 měsících  Koureni_po – odpověď na otázku č. 1 z dotazníku po 6 měsících  Alkohol_po – odpověď na otázku č. 2 z dotazníku po 6 měsících  Sport_po – odpověď na otázku č. 3 z dotazníku po 6 měsících  Ovoce_po – odpověď na otázku č. 4 z dotazníku po 6 měsících  Zelenina_po – odpověď na otázku č. 5 z dotazníku po 6 měsících  Slazene_napoje_po – odpověď na otázku č. 6 z dotazníku po 6 měsících 1.3. Práce s daty Řešené příklady 1. příklad: Seřaďte datový soubor na základě proměnné ID. Řešení: 1. Klikneme kurzorem myši kamkoli do oblasti tabulky. 2. Karta Domů – Seřadit a filtrovat – Vlastní řazení. 3. Seřadit podle – vybereme proměnou ID; Řazení – vybereme Hodnoty buněk; Pořadí – vybereme Od nejmenšího k největšímu. 2. příklad: Ukotvěte ID respondentů a názvy proměnných ve sloupcích. Řešení: 1. Klikneme kurzorem myši do buňky B2. 2. Karta Zobrazení – Ukotvit příčky – vybereme možnost Ukotvit příčky. 3. příklad: Zkontrolujte, zda se v datech nenachází duplicitní záznamy na základě proměnné ID (jednoznačný identifikátor osoby). V případě, že naleznete duplicitní záznam, smažte ho. Řešení: 1. Označíme sloupec ID. 2. Karta Domů – Podmíněné formátování – Pravidla zvýraznění buněk – Duplicitní hodnoty 3. Vybereme možnost duplicitní a vybereme libovolný formát zvýraznění. 4. Zjistíme, že respondent s ID 67 je v datovém souboru dvakrát. 5. Jeden z řádků s ID 67 odstraníme (označíme řádek – pravé tlačítko myši – odstranit). 4. příklad: Zkontrolujte, zda se v datech nenachází chybné hodnoty nebo překlepy. Pokud je to možné, opravte je. Řešení: 1. Klikneme kurzorem myši kamkoli do oblasti tabulky. 2. Zapneme automatický filtr – Karta Domů – Seřadit a filtrovat – Filtr 3. Pomocí filtrů (případně jiných nástrojů) prověříme všechny sloupce, zda se v nich nenacházejí chybné hodnoty nebo překlepy. 4. Zjistíme, že respondent s ID 74 má v proměnné pohlavi hodnotu Z – zřejmě se jedná o ženu – přepíšeme hodnotu Z na 1. 5. Zjistíme, že respondent s ID 22 má v proměnné vyska hodnotu 1,71 – zřejmě se jedná o výšku uvedenou v metrech – přepíšeme hodnotu 1,71 na 171. 6. Zjistíme, že respondent s ID 46 má v proměnné koureni hodnotu 11 – zřejmě se jedná o překlep – přepíšeme hodnotu 11 na 1. 5. příklad: V datovém souboru vytvořte a vypočtěte následující proměnné: a) Zvyseny_cholesterol – hodnota cholesterolu v krvi (proměnná cholesterol) nad 5. b) Diabetes – hodnota glukózy v krvi na lačno (proměnná glykemie) nad 7. c) BMI – index tělesné hmotnosti; výpočetní vzorec: BMI = hmotnost [kg] / (výška [m])2 , vypočtené hodnoty zaokrouhlete na 1 desetinné místo. d) Nadvaha – hodnota BMI nad 25. e) Hypertenze – hodnota systolického tlaku (proměnná syst_tlak) nad 140 nebo hodnota diastolického tlaku (proměnná diast_tlak) nad 90. Řešení: a) Zvyseny_cholesterol 1. Vytvoříme nový sloupec za proměnnou cholesterol (označíme sloupec glykemie – pravé tlačítko myši – Vložit buňky) nazveme ho zvyseny_cholesterol. 2. Do první buňky nového sloupce napíšeme vzorec: =KDYŽ(M2>5;1;0) 3. Zkopírujeme vzorec do všech buněk sloupce (dvojklik do levého dolního rohu). b) Diabetes 1. Vytvoříme nový sloupec za proměnnou glykemie (označíme sloupec koureni – pravé tlačítko myši – Vložit buňky) nazveme ho diabetes. 2. Do první buňky nového sloupce napíšeme vzorec: =KDYŽ(O2>7;1;0) 3. Zkopírujeme vzorec do všech buněk sloupce (dvojklik do levého dolního rohu). c) BMI 1. Vytvoříme nový sloupec za proměnnou vaha (označíme sloupec obvod_pasu – pravé tlačítko myši – Vložit buňky) nazveme ho BMI. 2. Do první buňky nového sloupce napíšeme vzorec: =ZAOKROUHLIT(F2/(E2/100*E2/100);1) 3. Zkopírujeme vzorec do všech buněk sloupce (dvojklik do levého dolního rohu). d) nadvaha 1. Vytvoříme nový sloupec za proměnnou BMI (označíme sloupec obvod_pasu – pravé tlačítko myši – Vložit buňky) nazveme ho nadvaha. 2. Do první buňky nového sloupce napíšeme vzorec: =KDYŽ(G2>25;1;0) 3. Zkopírujeme vzorec do všech buněk sloupce (dvojklik do levého dolního rohu). e) hypertenze 1. Vytvoříme nový sloupec za proměnnou diast_tlak (označíme sloupec cholesterol – pravé tlačítko myši – Vložit buňky) nazveme ho hypertenze. 2. Do první buňky nového sloupce napíšeme vzorec: =KDYŽ(NEBO(M2>140; N2>90);1;0) 3. Zkopírujeme vzorec do všech buněk sloupce (dvojklik do levého dolního rohu). Příklady k procvičení 1. příklad. V datovém souboru vytvořte a vypočtěte stejné proměnné, jako v 5. příkladu pro kontrolní měření: a. Zvyseny_cholesterol_po – hodnota proměnné cholesterol_po nad 5. b. Diabetes_po – hodnota proměnné glykemie_po nad 7. c. BMI_po –výpočet z proměnné vaha_po a vyska. d. Nadvaha_po – hodnota proměnné BMI_po nad 25. e. Hypertenze_po – hodnota proměnná syst_tlak_po nad 140 nebo hodnota proměnné diast_tlak_po nad 90. V případě, že byly všechny kroky čištění a přípravy dat provedeny správně, výsledný datový soubor by měl být identický souboru Zdravotni_setreni.xlsx. S tímto datovým souborem budeme pracovat ve všech následujících kapitolách. Cvičení 2. Popisná statistika Následující kapitola bude věnována popisné statistice, která nám slouží k prvotnímu náhledu na jednotlivé proměnné datového souboru. V rámci této kapitoly se zaměříme na popisné statistiky a grafickou vizualizaci pro kategoriální (kvalitativní) proměnné a také pro spojité (kvantitativní) proměnné. 2.1. Typy proměnných U každé z následujících otázek vyberte správnou odpověď (vždy 0 až všechny správné možnosti): 1. Proměnná udávající hodnotu glukózy v krvi na lačno (proměnná glykemie) představuje: a) Spojitou proměnnou b) Kategoriální proměnnou c) Binární proměnnou d) Nominální proměnnou e) Ordinální proměnnou 2. Proměnná určující, zda respondent v současnosti kouří či nekouří tabákové výrobky (proměnná koureni) představuje: a) Spojitou proměnnou b) Kategoriální proměnnou c) Binární proměnnou d) Nominální proměnnou e) Ordinální proměnnou 3. Proměnná určující, jaké je maximální dosažené vzdělání respondenta (proměnná vzdelani) představuje: a) Spojitou proměnnou b) Kategoriální proměnnou c) Binární proměnnou d) Nominální proměnnou e) Ordinální proměnnou 4. Která z následujících proměnných představuje spojitou proměnnou: a) Frekvence konzumace ovoce (proměnná ovoce) b) Diastolický tlak (proměnná diast_tlak) c) Přítomnost/nepřítomnost nadváhy (proměnná nadvaha) d) Hodnota cholesterolu v kontrolním měření (proměnná cholesterol_po) e) BMI – index tělesné hmotnosti (proměnná BMI) 5. Která z následujících proměnných představuje nominální proměnnou: a) Frekvence sportování (proměnná sport) b) Nejvyšší dosažené vzdělání respondenta (proměnná vzdelani) c) Přítomnost/nepřítomnost vysokého krevního tlaku (proměnná hypertenze) d) Hodnota glukózy v krvi na lačno v kontrolním měření (proměnná glykemie_po) e) Obvod boků (proměnná obvod_boku) 6. Která z následujících proměnných představuje ordinální proměnnou: a) Hodnota systolického tlaku (proměnná syst_tlak) b) Frekvence konzumace alkoholu v kontrolním měření (proměnná alkohol_po) c) Obvod pasu v kontrolním měření (proměnná obvod_pasu) d) Proměnná udávající riziko odvozené od poměru obvodu pasu ku obvodu boků (proměnná WHR_riziko) e) Přítomnost/nepřítomnost zvýšeného cholesterolu (proměnná zvyseny_cholesterol) Řešení: 1. a; 2. b, c; 3. b, e; 4. b, d, e; 5 žádná odpověď není správná, 6. b, d.: 2.2. Popisné statistiky kategoriálních proměnných Řešené příklady 1. příklad: Pro proměnnou nejvyšší dosažené vzdělání (proměnná vzdelani) určete: modus absolutní četnost, absolutní kumulativní četnost, relativní četnost a relativní kumulativní četnost. Řešení: Vzdělání Absolutní četnost Absolutní kumulativní četnost Relativní četnost Relativní kumulativní četnost Základní 16 16 16 % 16 % Středoškolské 57 73 57 % 73 % Vysokoškolské 27 100 27 % 100 % Modus (nejčastější hodnota datového souboru): středoškolské vzdělání. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic Statistics – Frequency tables. 2. příklad: Pro proměnnou udávající frekvenci konzumace alkoholu (proměnná alkohol) vykreslete koláčový graf samostatně pro muže a ženy (proměnná pohlavi). Řešení: Návod pro software Statistica: Graphs – 2D – Pie Charts; samostatně pro muže a ženy pomocí By Group dle pohlaví. 11 % 30 % 34 % 15 % 11 % Muži Každý den nebo téměř každý den 5 až 6 dní v týdnu 3 až 4 dny v týdnu 1 až 2 dny v týdnu Nikdy 4 % 26 % 32 % 23 % 15 % Ženy 3. příklad: Zjistěte, kolik procent ze všech respondentů mělo váhu 80 kg nebo méně. Řešení: V datovém souboru se nachází 76 % respondentů s váhou 80 kg nebo méně. Návod pro software Statistica: I. Vytvoření nové proměnné vaha_kat udávající, zda má respondent váhu pod 80 kg či nikoli: i. Vytvoření nové proměnné vaha_kat za proměnnou vaha (klikneme pravým tlačítkem ve sloupci BMI – Add variables) ii. Klikneme na sloupec vaha_kat – Data – Recode – specifikace 2 kategorií. II. Určení relativní četnosti pro proměnnou vaha_kat: Statistics – Basic Statistics – Frequency tables. Příklady k procvičení 1. příklad: Pro proměnnou udávající riziko odvozené od poměru obvodu pasu ku obvodu boků (proměnná WHR_riziko) určete: modus, absolutní četnost, absolutní kumulativní četnost, relativní četnost a relativní kumulativní četnost. 2. příklad: Pro proměnnou udávající frekvenci sportování (proměnná sport) vykreslete koláčový graf samostatně pro respondenty s nadváhou a bez nadváhy (proměnná nadvaha). 3. příklad: Zjistěte, kolik procent ze všech respondentů mělo hodnotu systolického tlaku (proměnná syst_tlak) vyšší než 130? Řešení: 1. příklad: WHR riziko Absolutní četnost Absolutní kumulativní četnost Relativní četnost Relativní kumulativní četnost Nízké 34 34 34 % 34 % Střední 30 64 30 % 64 % Vysoké 36 100 36 % 100 % Modus: vysoké riziko. Pozn.: Odlišné hodnoty průměru a mediánu značí asymetrické rozložení – vhodnější charakteristika středu je v tomto případě MEDIÁN. 2. příklad: 3. příklad: 43 %. 2.3. Popisné statistiky spojitých proměnných Řešené příklady 1. příklad: Pro proměnnou udávající hodnotu glukózy v krvi na lačno (proměnná glykemie) určete: průměr, medián, minimum, maximum, směrodatnou odchylku, rozptyl, dolní a horní kvartil. Řešení: Návod pro software Statistica: Statistics – Basic Statistics – Descriptive statistics. 2. příklad: Pro proměnnou udávající váhu respondentů (proměnná vaha) vykreslete histogram a krabicový graf samostatně pro muže a ženy. 9 % 24 % 24 % 29 % 15 % Bez nadváhy Každý den nebo téměř každý den 5 až 6 dní v týdnu 3 až 4 dny v týdnu 1 až 2 dny v týdnu Nikdy Charakteristika Glykemie N 100 Průměr 5,8 Medián 4,9 Minimum–maximum 2,8–25,0 Směrodatná odchylka 3,2 Rozptyl 10,0 Dolní – horní kvartil 4,6–5,3 4 % 9 % 60 % 27 % Nadváha Řešení: U mužů i u žen vidíme asymetrické rozložení dat (výrazněji u žen; pohlavi = 1). Vhodnější charakteristikou středu by v tomto případě byl opět medián než průměr stejně jako v předchozím příkladě. Návod pro software Statistica: I. histogram: Graphs – Categorized – Histogram; rozdělení dle pohlaví pomocí X- Category. II. krabicový graf: Graphs – Box Plots; rozdělení dle pohlaví. pomocí Grouping variable v základním výběru proměnných. 3. příklad: Určete, medián, minimální a maximální hodnotu BMI – indexu tělesné hmotnosti (proměnná BMI) pro ženy s věkem nad 50 let a pro ženy s věkem 50 let a méně. Řešení: BMI Ženy 50 let a méně (N = 36) Ženy nad 50 let (N = 17) Medián 24,1 25,5 Minimum–maximum 18,4–33,8 20,6–36,4 Návod pro software Statistica: I. Vytvoření nové proměnné vek_kat udávající, zda má respondent věk nad 50 let či nikoli: i. Vytvoření nové proměnné vek_kat za proměnnou vek (klikneme pravým tlačítkem ve sloupci vzdelani – Add variables) ii. Klikneme na sloupec vek_kat – Data – Recode – specifikace 2 kategorií. II. Selekce pouze žen – pomocí Select cases (pohlavi = 1). III. Určení mediánu, minima a maxima dle proměnné vek_kat: Statistics – Basic Statistics – Descriptive statistics; rozdělení dle vek_kat např. pomocí By Group. Příklady k procvičení 1. příklad: Pro proměnnou udávající hodnotu systolického tlaku (proměnná syst_tlak) určete: průměr, medián, minimum, maximum, směrodatnou odchylku, rozptyl, dolní a horní kvartil. 2. příklad: Pro proměnnou udávající hodnotu cholesterolu v krvi (proměnná cholesterol) vykreslete histogram a krabicový graf pro respondenty se zvýšeným krevním tlakem a bez zvýšeného krevního tlaku (proměnná hypertenze). 3. příklad: Určete, průměr a směrodatnou odchylku výšky (proměnná vyska) pro muže a ženy. Řešení: 1. příklad: Charakteristika Systolický tlak N 100 Průměr 127,2 Medián 125,0 Minimum–maximum 90,0–170,0 Směrodatná odchylka 17,8 Rozptyl 317,8 Dolní– horní kvartil 114,0–140,5 2. příklad: 3. příklad: Výška Muži (N = 47) Ženy (N = 53) Průměr 180,4 167,7 Směrodatná odchylka 7,6 8,4 Cvičení 3. Rozložení dat Tato kapitola je věnována modelovým rozložením dat, přičemž největší důraz je kladen na normální (Gaussovo) rozdělení, které je klíčovým předpokladem pro celou řady statistických testů. V rámci této kapitoly se budeme věnovat jak vizuálnímu ověření normality, tak také ověření normality pomocí statistických testů. Řešené příklady 1. příklad: Ověřte normalitu proměnné výška samostatně pro muže a ženy pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf) a pomocí Shapirova-Wilkova testu. Řešení: 1. Vizuální ověření normality pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf). Na základě grafických nástrojů není patrné porušení normality pro výšku u mužů ani u žen. Návod pro software Statistica: I. histogram: Graphs – Categorized – Histogram; rozdělení dle pohlaví. pomocí X- Category. II. krabicový graf: Graphs – Box Plots; rozdělení dle pohlaví. pomocí Grouping variable v základním výběru proměnných. III. N-P graf: Graphs – Categorized– Normal Probability Plots; rozdělení dle pohlaví. pomocí X-Category. 2. Ověření normality pomocí Shapirova-Wilkova testu. H0: Výška u mužů/žen se řídí normálním rozdělením. HA: Výška u mužů/žen se neřídí normálním rozdělením. Výška Muži (N = 47) Ženy (N = 53) P-hodnota Shapirova-Wilkova testu 0,918 0,777 Závěr: Na základě Shapirova-Wilkova testu nezamítáme nulovou hypotézu (p > 0,05), že rozdělení výšky u mužů/žen se řídí normálním rozdělením. Návod pro software Statistica: Výpočet Shapirova-Wilkova testu např. při tvorbě histogramu: Graphs – Histogram – záložka Advanced – zatrhnutí Shapirova-Wilkova testu. 2. příklad: Ověřte normalitu proměnné cholesterol pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf) a pomocí Shapirova-Wilkova testu. Řešení: 1. Vizuální ověření normality pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf). Na základě grafických nástrojů je patrná přítomnost odlehlé hodnoty v datovém souboru. 2. Ověření normality pomocí Shapirova-Wilkova testu. H0: Proměnná cholesterol se řídí normálním rozdělením. HA: Proměnná cholesterol se neřídí normálním rozdělením. P-hodnota Shapirova-Wilkova testu < 0,001 Závěr: Na základě Shapirova-Wilkova testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), rozdělení proměnné cholesterol se neřídí normálním rozdělením. V důsledku přítomnosti odlehlé hodnoty je zamítnut předpoklad normality. Odlehlá hodnota představuje subjekt s ID 31, u kterého byla naměřena hodnota cholesterolu 12,10 mmol/l. Vzhledem k tomu, že u tohoto subjektu je hodnota cholesterolu v kontrolním měření rovněž velmi vysoká (10,84 mmol/l), nebude se v tomto případě s velkou pravděpodobností jednat o chybný údaj v datech, ale o skutečnou, reálně naměřenou hodnotu. Není tedy vhodné tuto hodnotu z dat odstraňovat. Pro následnou analýzu však musíme mít na paměti, že v důsledku přítomnosti odlehlé hodnoty není splněn předpoklad normality, a nebude tedy možné pro testování hypotéz využít parametrických testů. 3. příklad: Ověřte normalitu proměnné vaha pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf) a pomocí Shapirova-Wilkova testu. Řešení: 1. Vizuální ověření normality pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf). Na základě grafických nástrojů je patrné asymetrické rozložení dat (kladné zešikmení). 2. Ověření normality pomocí Shapirova-Wilkova testu. H0: Váha se řídí normálním rozdělením. HA: Váha se neřídí normálním rozdělením. P-hodnota Shapirova-Wilkova testu 0,015 Závěr: Na základě Shapirova-Wilkova testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), rozdělení váhy se neřídí normálním rozdělením. 3. Proložení log-normálního rozdělení. Vzhledem ke kladnému zešikmení dat zkusíme proložit histogramem log-normální rozdělení. Návod pro software Statistica: Graphs – Histogram – záložka Advanced – zatrhneme Lognormal v oblasti Fit type. Z obrázku je patrné, že log-normální rozdělení odpovídá pozorovaným datům lépe než normální rozdělení (viz předchozí obrázek). 4. Transformace proměnné váha pomocí logaritmu. Vzhledem k tomu, že log-normální rozdělení odpovídá pozorovaným datům lépe než normální rozdělení, zkusíme provést transformaci váhy pomocí přirozeného logaritmu a pro transformovanou proměnnou opětovně otestujeme normalitu. Návod pro software Statistica: I. Vytvoření nové proměnné vaha_log za proměnnou vaha (klikneme pravým tlačítkem ve sloupci BMI – Add variables) II. Do kolonky Long name napíšeme vzorec: =log(vaha). 5. Vizuální ověření normality transformované proměnné (vaha_log) pomocí grafických nástrojů. Na základě grafických nástrojů není patrné porušení normality pro transformovanou proměnnou. 6. Ověření normality transformované proměnné (vaha_log) pomocí Shapirova-Wilkova testu. H0: Transformovaná proměnná (vaha_log) se řídí normálním rozdělením. HA: Transformovaná proměnná (vaha_log) se neřídí normálním rozdělením. P-hodnota Shapirova-Wilkova testu 0,635 Závěr: Na základě Shapirova-Wilkova testu nezamítáme nulovou hypotézu (p > 0,05), že rozdělení transformované proměnné (vaha_log) se řídí normálním rozdělením. Příklady k procvičení 1. příklad: Ověřte normalitu proměnné obvod_pasu zvlášť pro muže a ženy (proměnná pohlavi) pomocí grafických nástrojů (histogram – zde je pro lepší vizualizaci vhodné nastavení hranic 50–120 s krokem 10, krabicový graf, N-P graf) a pomocí Shapirova-Wilkova testu. 2. příklad: Ověřte normalitu diastolického tlaku v kontrolním měření (proměnná diast_tlak_po) u žen pomocí grafických nástrojů (histogram, krabicový graf, N-P graf) a pomocí Shapirova-Wilkova testu. V případě nesplnění normality vyzkušujte logaritmickou transformaci. Řešení: 1. příklad: Na základě diagnostických grafů není patrné porušení normality pro obvod pasu u mužů ani u žen. Na základě Shapirova-Wilkova testu nezamítáme nulovou hypotézu, že rozdělení obvodu pasu u mužů/žen se řídí normálním rozdělením (p-hodnota muži: 0,752; p-hodnota ženy: 0,970). 2. příklad: Na základě diagnostických grafů je patrné lehké kladné zešikmení pro proměnnou diastolický tlak v kontrolním měření u žen. Na základě Shapirova-Wilkova testu zamítáme nulovou hypotézu, že rozdělení diastolického tlaku v kontrolním měření u žen se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,036). Po logaritmické transformaci: Na základě ShapirovaWilkova testu nezamítáme nulovou hypotézu, že rozdělení logaritmicky transformovaného diastolického tlaku v kontrolním měření u žen se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,299). Pozn.: Vidíme, že transformace pomocí přirozeného logaritmu z hlediska normality pomohla, na druhou stranu po transformaci je obtížnější interpretace jednotek pro tuto proměnnou. Cvičení 4. Parametrické testy pro kvantitativní proměnné Následující kapitola bude věnována parametrickým testům. V rámci této kapitoly komplexně pokryjeme všechny typy běžně používaných parametrických testů, konkrétně se budeme věnovat jednovýběrovému t-testu, dvouvýběrovému t-testu, párovému t-testu a analýze rozptylu. Kromě samotného testování hypotéz se u každého příkladu zaměříme rovněž na nezbytnou a často opomínanou část, a to ověření předpokladů vstupních dat. 4.1. Jednovýběrový t-test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je systolický tlak respondentů (proměnná syst_tlak) statisticky významně odlišný od fyziologické hodnoty 120 mmHg. Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Systolický tlak respondentů se rovná hodnotě 120 mmHg. HA: Systolický tlak respondentů se nerovná hodnotě 120 mmHg. 2. Ověření předpokladů parametrického testu. Pro jednovýběrový t-test je nutné ověřit předpoklad normality náhodného výběru (v našem případě normální rozdělní systolického tlaku). Tento předpoklad ověříme např. pomocí histogramu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě histogramu a Shapirova-Wilkova testu nezamítáme hypotézu, že rozdělení systolického tlaku se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,409) – předpoklad normality je splněn. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Systolický tlak respondentů se rovná hodnotě 120 mmHg) pomocí jednovýběrového t-testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad parametrického jednovýběrového t-testu je splněn, můžeme tento test využít k testování nulové hypotézy. P-hodnota jednovýběrového t-testu < 0,001 Závěr: Na základě jednovýběrového t-testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), systolický tlak respondentů se nerovná hodnotě 120 mmHg. Průměrný systolický tlak u respondentů je 127,2 mmHg. Návod pro software Statistica: I. Statistics – Basic statistics – t-test, single sample. II. Do políčka test all means against napíšeme hodnotu 120 (testovaná fyziologická hodnota systolického tlaku). Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je diastolický tlak (proměnná diast_tlak) u žen statisticky významně odlišný od fyziologické hodnoty 80 mmHg. 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je glukóza v krvi na lačno (proměnná glykemie) u respondentů, kteří netrpí cukrovkou (proměnná diabetes), statisticky významně odlišná od fyziologické hodnoty 4,8 mmol/l. Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality je splněn (p-hodnota S-W testu: 0,316). Na základě jednovýběrového t-testu nezamítáme nulovou hypotézu, že diastolický tlak u žen se rovná hodnotě 80 mmHg (p-hodnota: 0,052). Průměrný diastolický tlak u žen je 82,3 mmHg. 2. příklad: Předpoklad normality není splněn (p-hodnota S-W testu: < 0,001). K testování hypotézy není možné využít jednovýběrový t-test, ale je nutné Pozn.: V případě, že by předpoklad normality nebyl splněn, nemůžeme k testování využít jednovýběrový t-test, ale musíme využít jeho neparametrickou alternativu – jednovýběrový Wilcoxonův nebo znaménkový test (viz kapitola 6.1). využít neparametrické alternativy – jednovýběrový Wilcoxonův nebo znaménkový test (viz kapitola 6.1). 4.2. Dvouvýběrový t-test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se systolický tlak (proměnná syst_tlak) statisticky významně liší u respondentů se zvýšeným cholesterolem a bez zvýšeného cholesterolu (proměnná zvyseny_cholesterol). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Systolický tlak se u respondentů se zvýšeným a bez zvýšeného cholesterolu neliší. HA: Systolický tlak se u respondentů se zvýšeným a bez zvýšeného cholesterolu liší. 2. Ověření předpokladů parametrického testu. Dvouvýběrový t-test má 2 předpoklady, které je nutné před jeho využitím ověřit. Prvním předpokladem je normalita náhodného výběru v rámci testovaných skupin (v našem případě normální rozdělení systolického tlaku ve skupině respondentů se zvýšeným a bez zvýšeného cholesterolu). Druhým předpokladem je homogenita rozptylů v rámci skupin (v našem případě to znamená, že rozptyl hodnot systolického tlaku ve skupině respondentů se zvýšeným cholesterolem by měl být přibližně shodný jako u respondentů bez zvýšeného cholesterolu). První předpoklad můžeme ověřit např. pomocí N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu nezamítáme hypotézu, že rozdělení systolického tlaku u respondentů se zvýšeným cholesterolem a bez zvýšeného cholesterolu se řídí normálním rozdělením (p-hodnota zvýšený cholesterol: 0,5931; p-hodnota bez zvýšeného cholesterolu: 0,611) – předpoklad normality v rámci skupin je splněn. Druhý předpoklad ověříme pomocí F-testu. P-hodnota F-testu 0,835 Na základě provedeného F-testu nezamítáme hypotézu, že rozptyl systolického tlaku u respondentů se zvýšeným cholesterolem a bez zvýšeného cholesterolu se neliší – předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn. Návod pro software Statistica: Hodnotu testové statistiky a p-hodnotu pro F-test nalezneme v rámci výstupu dvouvýběrového t-testu (poslední 2 sloupce). 3. Testování nulové hypotézy (H0: Systolický tlak u respondentů se zvýšeným cholesterolem a bez zvýšeného cholesterolu se neliší) pomocí dvouvýběrového t-testu. Vzhledem k tomu, že oba předpoklady parametrického dvouvýběrového t-testu jsou splněny, můžeme tento test využít k testování nulové hypotézy. P-hodnota dvouvýběrového t-testu < 0,001 Závěr: Na základě dvouvýběrového t-testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), systolický tlak respondentů se zvýšeným cholesterolem a bez zvýšeného cholesterolu se liší. Průměrný systolický tlak u respondentů se zvýšeným cholesterolem je 141,6 mmHg, u respondentů bez zvýšeného cholesterolu 121,9 mmHg. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – t-test, independent, by groups. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se systolický tlak (proměnná syst_tlak) statisticky významně liší u respondentů s nadváhou a bez nadváhy (proměnná nadvaha). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se WHR – poměr pasu ku bokům (proměnná WHR) statisticky významně liší u respondentů, kteří konzumují zeleninu alespoň 4krát týdně a respondentů, kteří konzumují zeleninu méně než 4krát týdně (kategorizace proměnné zelenina – 1 + 2, vs. 3 + 4 + 5). Pozn.: Všimněme si, že normalita celého náhodného výběru předpokladem není, a tedy není nutné, aby náš datový soubor splňoval předpoklad normality v rámci celku ale pouze v rámci uvažovaných skupin. V mnohých případech normalita v celém datovém souboru ani není možná, např. když je rozdíl mezi skupinami velmi velký, rozdělení v celém výběru bude dvouvrcholové. Pozn.: V případě, že by kterýkoli z předpokladů (normalita v rámci skupin, homogenita rozptylů) nebyl splněn, nemůžeme k testování využít dvouvýběrový t-test, ale musíme využít jeho neparametrickou alternativu – Mannův-Whiteyův test (viz kapitola 6.2). Návod pro kategorizaci proměnné zelenina v softwaru Statistica: i. Vytvoření nové proměnné zelenina_kat za proměnnou zelenina (klikneme pravým tlačítkem ve sloupci slazene_napoje – Add variables) ii. Klikneme na sloupec zelenina_kat – Data – Recode – specifikace 2 kategorií. 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se obvod pasu (proměnná obvod_pasu) statisticky významně liší u respondentů, kteří pijí slazené nápoje alespoň 4krát týdně a respondentů, kteří pijí slazené nápoje méně než 4krát týdně (proměnná slazene_napoje). 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se cholesterol (proměnná cholesterol) statisticky významně liší u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku (proměnná hypertenze). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: nadváha: 0,471; bez nadváhy: 0,151). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (p-hodnota F-testu: 0,182). Na základě dvouvýběrového t-testu zamítáme nulovou hypotézu, systolický tlak u respondentů s nadváhou a bez nadváhy se liší (p-hodnota < 0,001). Průměrný systolický tlak u respondentů s nadváhou je 135,0 mmHg, u respondentů bez nadváhy 120,9 mmHg. 2. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: zelenina alespoň 4krát týdně: 0,085; p-hodnota zelenina méně než 4krát týdně: 0,305). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (phodnota F-testu: 0,129). Na základě dvouvýběrového t-testu nezamítáme nulovou hypotézu, že WHR se neliší u respondentů, kteří konzumují zeleninu alespoň 4krát týdně a respondentů, kteří konzumují zeleninu méně než 4krát týdně (p-hodnota: 0,142). Průměrná hodnota WHR u respondentů, kteří konzumují zeleninu alespoň 4krát týdně je 0,87, u respondentů, kteří konzumují zeleninu méně než 4krát týdně 0,91. 3. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: slazené nápoje alespoň 4krát týdně: 0,927; slazené nápoje méně než 4krát týdně: 0,899). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (phodnota F-testu: 0,921). Na základě dvouvýběrového t-testu zamítáme nulovou hypotézu, obvod pasu u respondentů, kteří pijí slazené nápoje alespoň 4krát týdně a respondentů, kteří pijí slazené nápoje méně než 4krát týdně se liší (p-hodnota < 0,001). Průměrný obvod pasu u respondentů, kteří pijí slazené nápoje alespoň 4krát týdně je 88,7 cm, u respondentů, kteří pijí slazené nápoje méně než 4krát týdně je 79,6 cm. 4. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu: hypertenze: < 0,001; bez hypertenze: 0,081). K testování hypotézy není možné využít dvouvýběrový t-test, ale je nutné využít neparametrickou alternativu – Mann-Whitneyův test (viz kapitola 6.2). 4.3. Párový t-test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je váha respondentů statisticky významně odlišná před absolvováním kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná vaha) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná vaha_po). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Váha před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší. HA: Váha před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se liší. 2. Ověření předpokladů parametrického testu. Pro párový t-test je nutné ověřit předpoklad normality diference (v našem případě rozložení hodnot rozdílu váhy před kurzem a váhy po kurzu). Tento předpoklad ověříme např. pomocí N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu nezamítáme hypotézu, že rozdělení diference váhy před a po kurzu se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,200) – předpoklad normality diference je splněn. Návod pro software Statistica: Abychom mohly ověřit předpoklad normality diference, musíme si nejprve vytvořit novou proměnnou udávající rozdíl mezi váhou před kurzem a váhou po kurzu. I. Vytvoření nové proměnné vaha_rozdil za proměnnou vaha_po (klikneme pravým tlačítkem ve sloupci BMI_po – Add variables) II. Do kolonky Long name napíšeme vzorec: = vaha_po − vaha. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Váha před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší) pomocí párového t-testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad parametrického párového t-testu je splněn, můžeme tento test využít k testování nulové hypotézy. P-hodnota párového t-testu < 0,001 Závěr: Na základě párového t-testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), váha před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se liší. Průměrně došlo ke snížení váhy o 2,5 kg. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – t-test, dependent samples. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je obvod pasu respondentů statisticky významně odlišný před absolvováním kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná obvod_pasu) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná obvod_pasu_po). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda došlo ke statisticky významné změně systolického tlaku respondentů po absolvování kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná syst_tlak a syst_tlak_po). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je WHR – poměr pasu ku bokům statisticky významně odlišný před absolvováním kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná WHR) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná WHR_po). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality diference je splněn (p-hodnota S-W testu: 0,401). Na základě párového t-testu zamítáme nulovou hypotézu, obvod pasu před kurzem a po kurzu se liší (p-hodnota < 0,001). Průměrně došlo ke snížení obvodu pasu o 2,9 cm. Pozn.: V případě, že by předpoklad normality diference nebyl splněn, nemůžeme k testování využít párový t-test, ale musíme využít jeho neparametrickou alternativu (viz kapitola 6.3). 2. příklad: Předpoklad normality diference je splněn (p-hodnota S-W testu: 0,114). Na základě párového t-testu nezamítáme nulovou hypotézu, že systolický tlak před kurzem a po kurzu se neliší (p-hodnota: 0,359). Průměrně došlo ke zvýšení systolického tlaku o 0,9 mmHg. 3. příklad: Předpoklad normality diference není splněn (p-hodnota S-W testu: 0,002). K testování hypotézy není možné využít párový t-test, ale je nutné využít neparametrické alternativy – párový Wilcoxonův nebo znaménkový test (viz kapitola 6.3). 4.4. Analýza rozptylu (ANOVA) Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se WHR – poměr pasu ku bokům (proměnná WHR) statisticky významně liší u respondentů s rozdílným vzděláním (proměnná vzdelani). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: WHR se neliší u respondentů s rozdílným vzděláním. HA: WHR se liší u respondentů s rozdílným vzděláním. 2. Ověření předpokladů parametrického testu. Analýza rozptylu (ANOVA) má 2 předpoklady, které je nutné před jejím využitím ověřit. Prvním předpokladem je normalita náhodného výběru v rámci testovaných skupin (v našem případě rozložení WHR ve skupině respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním). Druhým předpokladem je homogenita rozptylů v rámci skupin (v našem případě to znamená, že rozptyly WHR ve skupině respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním by měly být přibližně shodné). První předpoklad můžeme ověřit např. pomocí N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu nezamítáme hypotézu, že rozdělení WHR u respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním se řídí normálním rozdělením (p-hodnota základní vzdělání: 0,153; středoškolské vzdělání: 0,667; vysokoškolské vzdělání: 0,856) – předpoklad normality v rámci skupin je splněn. Druhý předpoklad ověříme pomocí Levenova testu. P-hodnota Levenova testu 0,212 Na základě provedeného Levenova testu nezamítáme hypotézu, že rozptyl WHR u respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním se neliší – předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Breakdown & one-way ANOVA – OK – Levene tests. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Hodnota WHR se neliší u respondentů s rozdílným vzděláním) pomocí analýzy rozptylu. Vzhledem k tomu, že oba předpoklady analýzy rozptylu jsou splněny, můžeme tento test využít k testování nulové hypotézy. P-hodnota analýzy rozptylu < 0,001 Pozn.: Stejně jako v případě dvouvýběrového t-testu (viz kapitola 5.2) není nutné, aby datový soubor splňoval předpoklad normality v rámci celku, ale pouze v rámci uvažovaných skupin. Závěr: Na základě provedené analýzy rozptylu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), WHR se u respondentů s rozdílným vzděláním liší. Průměrná hodnota WHR u respondentů se základním vzděláním je 0,96, se středoškolským vzděláním 0,92 a s vysokoškolským 0,81. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Breakdown & one-way ANOVA. 4. Mnohonásobné porovnání. V případě, že pomocí analýzy rozptylu dostáváme statisticky významný výsledek, je nutné následně provést testy mnohonásobného porovnávání, abychom zjistili, které skupiny se od sebe statisticky významně odlišují. Pro mnohonásobné porovnávání využijeme Tukeyův test (v tabulce jsou uvedeny p-hodnoty pro všechny dvojice skupin): Základní Středoškolské Vysokoškolské Základní – 0,717 0,002 Středoškolské 0,717 – 0,002 Vysokoškolské 0,002 0,002 – Na základě testů pro mnohonásobné porovnávání je patrný statisticky významný rozdíl (p < 0,05) mezi skupinou respondentů se základním vzděláním a vysokoškolským vzděláním a mezi skupinou se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Mezi skupinou respondentů se základním a středoškolským vzděláním statisticky významný rozdíl zaznamenán nebyl (p > 0,05). Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Breakdown & one-way ANOVA – OK – záložka Post-hoc – Tukey HSD for unequal N. Pozn.: V případě, že by kterýkoli z předpokladů (normalita v rámci skupin, homogenita rozptylů) nebyl splněn, nemůžeme k testování využít analýzu rozptylu, ale musíme využít její neparametrickou alternativu (viz kapitola 6.4). Pozn.: V případě, že pomocí analýzy rozptylu nedostáváme statisticky významný výsledek (p > 0,05), testy mnohonásobného porovnávání dále neprovádíme. Pozn.: Může nastat situace, kdy pomocí ANOVA zamítneme nulovou hypotézu, ale metodami mnohonásobného porovnávání nenajdeme významný rozdíl u žádné dvojice skupin. K tomu dochází především v případě, když p-hodnota pro ANOVA je na hranici významnosti, tedy jen o málo nižší než zvolená hladina významnosti. Důvodem je, že testy mnohonásobného porovnávání mají obecně nižší sílu než ANOVA, a proto nemusí odhalit žádný rozdíl. Pro lepší představu o pozorovaném rozdílu mezi skupinami si můžeme vykreslit krabicový graf. Z grafického srovnání vidíme výrazný rozdíl mezi respondenty se základním a vysokoškolským vzděláním a mezi respondenty se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Mezi respondenty se základním a středoškolským vzděláním není z grafů patrný výrazný rozdíl, což koresponduje se závěry testů mnohonásobného porovnávání. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Breakdown & one-way ANOVA – OK – záložka Descriptives – Categorized box and whisker. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se systolický tlak (proměnná syst_tlak) statisticky významně liší u respondentů s rozdílným rizikem odvozeným od poměru obvodu pasu ku obvodu boků (proměnná WHR_riziko). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se výška (proměnná vyska) statisticky významně liší u respondentů s rozdílným vzděláním (proměnná vzdelani). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se obvod pasu (proměnná obvod_pasu) statisticky významně liší u respondentů s rozdílnou frekvencí sportování – kategorizace proměnné sport do 3 kategorií (1 + 2; 3; 4 + 5). 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se WHR – poměr pasu ku bokům (proměnná WHR) statisticky významně liší u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu – kategorizace proměnné alkohol do 3 kategorií (1 + 2; 3; 4 + 5). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: nízké riziko: 0,315; střední riziko: 0,370; vysoké riziko: 0,488). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (p-hodnota Levenova testu: 0,298). Na základě ANOVA zamítáme nulovou hypotézu, systolický tlak u respondentů s nízkým, středním a vysokým rizikem se liší (p-hodnota < 0,001). Na základě testů pro mnohonásobné porovnávání je patrný statisticky významný rozdíl (p < 0,05) mezi všemi srovnávanými skupinami (p-hodnota skupin nízké vs. střední riziko: 0,012; nízké vs. vysoké: < 0,001; střední vs. vysoké: 0,002). 2. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: základní vzdělání: 0,734; středoškolské vzdělání: 0,830; vysokoškolské vzdělání: 0,831). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (p-hodnota Levenova testu: 0,346). Na základě ANOVA nezamítáme nulovou hypotézu, že výška u respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním se neliší (p-hodnota 0,406). Jelikož pomocí analýzu rozptylu nedostáváme statisticky významný výsledek, testy mnohonásobného porovnávání neprovádíme. 3. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin je splněn (p-hodnota S-W testu: sport kategorie 1: 0,819; kategorie 2: 0,527; kategorie 3: 0,832). Předpoklad homogenity rozptylů v rámci skupin je splněn (p-hodnota Levenova testu: 0,779). Na základě ANOVA zamítáme nulovou hypotézu, obvod pasů u respondentů s rozdílnou frekvencí sportování se liší (p-hodnota 0,040). Na základě testů pro mnohonásobné porovnávání není patrný statisticky významný rozdíl (p < 0,05) mezi žádnou dvojicí srovnávaných skupin (phodnota: skupina sport kat. 1 vs. kat. 2: 0,792; kat. 1 vs. kat. 3: 0,129; kat. 2 vs. kat. 3: 0,485). 4. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu: alkohol kategorie 1: 0,997; kategorie 2: 0,330; kategorie 3: 0,001). K testování hypotézy není možné využít analýzu rozptylu, ale je nutné využít neparametrickou alternativu – Kruskalův-Wallisův test (viz kapitola 6.4). Cvičení 5. Neparametrické testy pro kvantitativní proměnné Následující kapitola bude věnována neparametrickým testům, které slouží k testování statistických hypotéz v případě, kdy nejsou splněny předpoklady testů parametrických (viz kapitola 5). Konktrétně se budeme zabývat jednovýběrovým Wilcoxonovým a znaménkovým testem, jakožto neparametrickým alternativám jednovýběrového t-testu, MannovýmWhitneyovým testem, jakožto neparametrické alternativě dvouvýběrového t-testu, párovým Wilcoxonovým a znaménkovým testem, jakožto neparametrickým alternativám párového ttestu a poslední část bude věnována Kruskalovu-Wallisovu testu, jakožto neparametrické alternativě analýzy rozptylu. 5.1. Jednovýběrový Wilcoxonův a znaménkový test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je glukóza v krvi na lačno (proměnná glykemie) u respondentů, kteří netrpí cukrovkou (proměnná diabetes), statisticky významně odlišná od fyziologické hodnoty 4,8 mmol/l. Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Glukóza v krvi na lačno u respondentů, kteří netrpí cukrovkou, se rovná hodnotě 4,8 mmol/l. HA: Glukóza v krvi na lačno u respondentů, kteří netrpí cukrovkou, se nerovná hodnotě 4,8 mmol/l. 2. Důvod využití neparametrického testu. Tento typ hypotézy bychom testovali pomocí parametrického jednovýběrového t-testu, jehož předpokladem je normalita náhodného výběru (v našem případě normální rozložení glukózy v krvi). Tento předpoklad ověříme např. pomocí histogramu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě histogramu a Shapirova-Wilkova testu zamítáme hypotézu, že rozdělení glukózy v krvi se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: < 0,001) – předpoklad normality není splněn. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Glukóza v krvi na lačno u respondentů, kteří netrpí cukrovkou se rovná hodnotě 4,8 mmol/l) pomocí jednovýběrového Wilcoxonova a znaménkového testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad parametrického jednovýběrového t-testu není splněn, musíme k testování využít jeho neparametrické alternativy – jednovýběrový Wilcoxonův nebo znaménkový test. P-hodnota Wilcoxonova testu 0,057 P-hodnota znaménkového testu 0,363 Závěr: Na základě jednovýběrového Wilcoxonova i znaménkového testu nezamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), že glukóza v krvi u respondentů, kteří netrpí cukrovkou, se rovná hodnotě 4,8 mmol/l. Medián glukózy v krvi u respondentů, kteří netrpí cukrovkou, je 4,795 mmol/l. Pozn.: V případě, že by předpoklad normality byl splněn, je vhodnější k testování využít jednovýběrový t-test (viz kapitola 5.1), neboť parametrický test má oproti neparametrickému větší sílu (schopnost zamítnout neplatnou nulovou hypotézu). Pozn.: Rozdíl mezi Wilcoxonovým a znaménkovým testem je, že Wilcoxonův test má předpoklad symetrického rozložení dat kolem mediánu. V případě výrazného porušení tohoto předpokladu je vhodnější využití znaménkového testu. Návod pro software Statistica: I. Vytvoření nové proměnné glykemie_median obsahující hodnotu 4,8 ve všech řádcích: i. Klikneme pravým tlačítkem ve sloupci diabetes – Add variables. ii. Do kolonky Long name napíšeme vzorec: =4,8. II. Provedení párového Wilcoxonova a znaménkového testu: Statistics – Nonparametrics –Comparing two dependent samples (variables) – Wilcoxon matched pair test / Sign test Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je cholesterol u respondentů (proměnná cholesterol), statisticky významně odlišný od mediánu v běžné české populaci – 5,2 mmol/l. Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality není splněn (p-hodnota S-W testu: < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě jednovýběrového Wilcoxonova i znaménkového testu zamítáme nulovou hypotézu, cholesterol u respondentů se nerovná hodnotě 5,2 mmol/l (p-hodnota Wilcoxonova testu < 0,001; znaménkového testu < 0,001). Medián cholesterolu u respondentů je 4,51 mmol/l. 5.2. Mannův-Whitneyův test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se cholesterol (proměnná cholesterol) statisticky významně liší u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku (proměnná hypertenze). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Cholesterol se u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku neliší. HA: Cholesterol se u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku liší. 2. Důvod využití neparametrického testu. Tento typ hypotézy bychom testovali pomocí parametrického dvouvýběrového t-testu. Jedním z jeho předpokladů je normalita náhodného výběru v rámci testovaných skupin (v našem případě normální rozdělení cholesterolu ve skupině respondentů s vysokým krevním tlakem i ve skupině bez vysokého krevního tlaku). Tento předpoklad ověříme např. pomocí histogramu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě histogramu a Shapirova-Wilkova testu zamítáme hypotézu, že rozdělení cholesterolu ve skupině respondentů s vysokým krevním tlakem se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: < 0,001) – předpoklad normality v rámci skupin není splněn. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Cholesterol se u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku neliší) pomocí Mannova-Whitneyova testu. Vzhledem k tomu, že předpoklady parametrického dvouvýběrového t-testu nejsou splněny, musíme k testování využít jeho neparametrickou alternativu – Mannův-Whitneyův test. P-hodnota Mannova-Whitneyova testu < 0,001 Závěr: Na základě Mannova-Whitneyova testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), cholesterol se u respondentů s vysokým krevním tlakem a bez vysokého krevního tlaku liší. Medián cholesterolu u respondentů s vysokým krevním tlakem je 5,58 mmol/l, u respondentů bez vysokého krevního tlaku zvýšeného cholesterolu 4,27 mmol/l. Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics – Comparing two independent samples (groups). Pozn.: V případě, že by oba předpoklady dvouvýběrového t-testu byly splněny, je vhodnější k testování využít dvouvýběrový t-test (viz kapitola 5.2), neboť parametrický test má oproti neparametrickému větší sílu (schopnost zamítnout neplatnou nulovou hypotézu). Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se BMI – index tělesné hmotnosti (proměnná BMI) statisticky významně liší u respondentů, kteří sportují alespoň 3krát týdně a respondentů, kteří sportují méně než 3krát týdně (kategorizace proměnné sport – 1 + 2 + 3, vs. 4 + 5). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se cholesterol (proměnná cholesterol) statisticky významně liší u respondentů s nadváhou a bez nadváhy (proměnná nadváha). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se glukóza v krvi na lačno (proměnná glykemie) statisticky významně liší u respondentů, kteří konzumují ovoce alespoň 4krát týdně a respondentů, kteří konzumují ovoce méně než 4krát týdně (kategorizace proměnné ovoce – 1 + 2, vs. 3 + 4 + 5). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu pro sportování méně než 3krát týdně: 0,011), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Mannova-Whitneyova testu zamítáme nulovou hypotézu, tj. BMI respondentů, kteří sportují alespoň 3krát týdně a respondentů, kteří sportují méně než 3krát týdně se liší (p-hodnota < 0,001). Medián BMI u respondentů sportujících alespoň 3krát týdně je 21,8, u respondentů sportujících méně než 3krát týdně je 25,4. 2. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu pro nadváhu < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Mannova-Whitneyova testu zamítáme nulovou hypotézu, tj. hladina cholesterolu se u respondentů s nadváhou a respondentů bez nadváhy liší (p-hodnota < 0,001). Medián cholesterolu respondentů s nadváhou je 5,16 mmol/l, u respondentů bez nadváhy je 4,08 mmol/l. 3. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu pro konzumaci ovoce alespoň 4krát týdně i pro konzumaci ovoce méně než 4krát týdně < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Mannova-Whitneyova testu nezamítáme nulovou hypotézu, že glykemie u respondentů konzumujících ovoce alespoň 4krát týdně a respondentů konzumujících ovoce méně než 4krát týdně se neliší (p-hodnota: 0,469). Medián glykemie u respondentů konzumujících ovoce alespoň 4krát týdně je 4,97 mmol/l, u respondentů konzumující ovoce méně než 4krát týdně je 4,83 mmol/l. 5.3. Párový Wilcoxonův a znaménkový test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je WHR – poměr pasu ku bokům statisticky významně odlišný před absolvováním kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná WHR) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná WHR_po). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: WHR před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší. HA: WHR před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se liší. 2. Důvod využití neparametrického testu. Tento typ hypotézy bychom testovali pomocí parametrického párového t-testu, jehož předpokladem je normalita diference (v našem případě rozložení rozdílu hodnot WHR před kurzem a po kurzu). Tento předpoklad ověříme např. pomocí histogramu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě N-P grafu a Shapirova-Wilkova testu zamítáme hypotézu, že rozdělení diference WHR před a po kurzu se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,002) – předpoklad normality diference není splněn. 3. Testování nulové hypotézy (H0: WHR před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší) pomocí párového Wilcoxonova a znaménkového testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad parametrického párového t-testu není splněn, musíme k testování využít jeho neparametrické alternativy – párový Wilcoxonův nebo znaménkový test. P-hodnota Wilcoxonova testu 0,647 P-hodnota znaménkového testu 0,664 Závěr: Na základě párového Wilcoxonova i znaménkového testu nezamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), že WHR před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší. Medián rozdílu WHR před kurzem a po kurzu 0,0. Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics – Comparing two dependent samples (variables) – Wilcoxon matched pair test / Sign test. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je cholesterol u respondentů před absolvováním kurzu (proměnná syst_tlak) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná syst_tlak_po) statisticky významně odlišný. 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda došlo ke statisticky významné změně glukózy v krvi respondentů po absolvování kurzu zaměřeného na zdravý životní styl (proměnná glykemie a glykemie_po) 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda je systolický tlak u respondentů, kteří měli před absolvováním kurzu zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) statisticky významně odlišný před absolvováním kurzu (proměnná syst_tlak) a po absolvování tohoto kurzu (proměnná syst_tlak_po). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality diference není splněn (p-hodnota S-W testu: < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě párového Wilcoxonova a znaménkového testu nezamítáme nulovou hypotézu, že cholesterol před kurzem a po kurzu se neliší (p-hodnota Wilcoxonova testu: 0,312; znaménkového testu: 0,920). Medián snížení cholesterolu po absolvování kurzu je −0,01 mmol/l. 2. příklad: Předpoklad normality diference není splněn (p-hodnota S-W testu: < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě párového Wilcoxonova i znaménkového testu zamítáme nulovou hypotézu, tj. glykemie před kurzem a po kurzu se liší (p-hodnota Wilcoxonova testu: < 0,001; znaménkového testu: < 0,001). Medián snížení glykemie po absolvování kurzu je −0,23 mmol/l. Pozn.: V případě, že by předpoklad normality byl splněn, je vhodnější k testování využít párový t-test (viz kapitola 5.3), neboť parametrický test má oproti neparametrickému větší sílu (schopnost zamítnout neplatnou nulovou hypotézu). 3. příklad: Předpoklad normality diference není splněn (p-hodnota S-W testu: 0,021), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě párového Wilcoxonova i znaménkového testu zamítáme nulovou hypotézu, tj. systolický tlak u respondentů, kteří měli před absolvováním kurzu zvýšený cholesterol, se před kurzem a po kurzu liší (p-hodnota Wilcoxonova testu: 0,002; znaménkového testu: 0,021). Medián zvýšení systolického tlaku po absolvování kurzu je 7 mmHg. 5.4. Kruskalův-Wallisův test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se WHR – poměr pasu ku bokům (proměnná WHR) statisticky významně liší u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu – kategorizace proměnné alkohol do 3 kategorií (1 + 2; 3; 4 + 5). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: WHR se neliší u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu. HA: WHR se liší u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu. 2. Důvod využití neparametrického testu. Tento typ hypotézy bychom testovali pomocí analýzy rozptylu (ANOVA). Jedním z předpokladů ANOVA je normalita náhodného výběru v rámci testovaných skupin (v našem případě normální rozdělení WHR ve skupinách respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu). Tento předpoklad můžeme ověřit např. pomocí histogramu a Shapirova-Wilkova testu. Na základě histogramu a Shapirova-Wilkova testu zamítáme hypotézu, že rozdělení WHR u respondentů, kteří konzumují alkohol maximálně 2krát týdně se řídí normálním rozdělením (p-hodnota: 0,001) – předpoklad normality v rámci skupin není splněn. 3. Testování nulové hypotézy (H0: WHR se neliší u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu) pomocí Kruskalova-Wallisova testu. Vzhledem k tomu, že předpoklady ANOVA nejsou splněny, musíme k testování využít její neparametrické alternativy – Kruskalova-Wallisova testu. P-hodnota Kruskalova-Wallisova testu < 0,001 Závěr: Na základě provedeného Kruskalova-Wallisova testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), WHR se u respondentů s rozdílnou frekvencí konzumace alkoholu liší. Medián WHR u respondentů konzumujících alkohol alespoň 4krát týdně je 0,95, respondentů konzumujících alkohol 3krát týdně je 0,90 a respondentů konzumujících alkohol maximálně 2krát týdně je 0,81. Pozn.: V případě splnění předpokladu normality rozdělení hodnot ve všech skupinách je vhodnější k testování využít ANOVA (viz kapitola 5.4), neboť parametrický test má oproti neparametrickému větší sílu (schopnost zamítnout neplatnou nulovou hypotézu). Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics – Comparing multiple indep. samples (groups). 4. Mnohonásobné porovnání. Podobně, jako u analýzy rozptylu, také zde platí, že v případě, kdy pomocí KruskalovaWallisova testu dostáváme statisticky významný výsledek, je nutné následně provést testy mnohonásobné porovnávání, abychom zjistili, které skupiny se od sebe statisticky významně odlišují. Alkohol alespoň 4krát týdně Alkohol 3krát týdně Alkohol max. 2krát týdně Alkohol alespoň 4krát týdně – 0,185 < 0,001 Alkohol 3krát týdně 0,185 – 0,017 Alkohol max. 2krát týdně < 0,001 0,017 – Na základě testů pro mnohonásobné porovnávání je patrný statisticky významný rozdíl (p < 0,05) mezi skupinou respondentů konzumujících alkohol maximálně 2krát týdně vs. alespoň 4krát týdně a mezi skupinou respondentů konzumujících alkohol maximálně 2krát týdně vs. 3krát týdně. Mezi skupinou konzumující alkohol 3krát týdně vs. alespoň 4krát týdně statisticky významný výsledek prokázán nebyl (p > 0,05). Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics – Comparing multiple indep. samples (groups) – Multiple comparisons of mean ranks for all groups. Pro lepší představu o pozorovaném rozdílu mezi skupinami si můžeme vykreslit krabicový graf. Pozn.: V případě, že pomocí Kruskalova-Wallisova testu nedostáváme statisticky významný výsledek (p-hodnota > 0,05), testy mnohonásobného porovnávání dále neprovádíme. Pozn.: Může nastat situace, kdy pomocí Kruskalova-Wallisova testu zamítneme nulovou hypotézu, ale metodami mnohonásobného porovnávání nenajdeme významný rozdíl u žádné dvojice skupin. K tomu dochází především v případě, když p-hodnota pro Kruskalův-Wallissův test je na hranici významnosti, tedy jen o málo nižší než zvolená hladina významnosti. Důvodem je, že testy mnohonásobného porovnávání mají obecně nižší sílu než Kruskalův-Wallisův test, a proto nemusí odhalit žádný rozdíl. Vidíme, že grafické srovnání koresponduje s výsledky, které jsme obdržely pomocí testů mnohonásobného porovnávání. Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics – Comparing multiple indep. samples (groups) – Box and whisker. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se BMI – index tělesné hmotnosti (proměnná BMI) statisticky významně liší u respondentů s rozdílným vzděláním (proměnná vzdelani). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se cholesterol (proměnná cholesterol) statisticky významně liší u respondentů s rozdílným rizikem odvozeným od poměru obvodu pasu ku bokům (proměnná WHR_riziko). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda se glykemie (proměnná glykemie) statisticky významně liší u respondentů s rozdílnou frekvencí pití slazených nápojů – kategorizace proměnné slazene_napoje do 3 kategorií (1 + 2; 3; 4 + 5). Řešení: 1. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu: základní vzdělání: 0,026; středoškolské vzdělání: 0,007, vysokoškolské vzdělání: 0,016), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Kruskalova-Wallisova testu nezamítáme nulovou hypotézu, že BMI se u respondentů s rozdílným vzděláním neliší (p-hodnota: 0,966). Jelikož pomocí Kruskalova-Wallisova testu nedostáváme statisticky významný výsledek, testy mnohonásobného porovnávání neprovádíme. 2. příklad: Předpoklad normality pro skupinu respondentů s vysokým rizikem není splněn (p-hodnota S-W testu: < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Kruskalova-Wallisova testu zamítáme nulovou hypotézu, tj. BMI se u respondentů s rozdílným vzděláním liší (p-hodnota: 0,010). Na základě testů pro mnohonásobné porovnávání je patrný statisticky významný rozdíl mezi respondenty s nízkým rizikem vs. vysokým rizikem (p-hodnota: 0,008). 3. příklad: Předpoklad normality v rámci skupin není splněn (p-hodnota S-W testu pro všechny hodnocené skupiny < 0,001), k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Kruskalova-Wallisova testu nezamítáme nulovou hypotézu, že glykemie se u respondentů s rozdílnou frekvencí pití slazených nápojů neliší (p-hodnota: 0,763). Jelikož pomocí Kruskalova-Wallisova testu nedostáváme statisticky významný výsledek, testy mnohonásobného porovnávání neprovádíme. Cvičení 6. Testy pro kategoriální proměnné V rámci této kapitoly se zaměříme na analýzu kontingenčních tabulek, jejíž cílem je hodnocení vztahu mezi dvěma kategoriálními proměnnými. V rámci kapitoly se budeme věnovat testům, které jsou při analýze kontingenčních tabulek používány nejčastěji. Konkrétně se bude jednat o Personův chí-kvadrát test a jeho neparametrickou alternativu – Fisherův exaktní test. V závěru se budeme zabývat McNemarovým testem, který se využívá v případě párového designu experimentu. 6.1. Pearsonův chí-kvadrát test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) a nadváha (proměnná nadvaha) jsou nezávislé náhodné veličiny. Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Zvýšený cholesterol a nadváha jsou nezávislé náhodné veličiny (výskyt zvýšeného cholesterolu nesouvisí s výskytem nadváhy). HA: Zvýšený cholesterol a nadváha jsou závislé náhodné veličiny (výskyt zvýšeného cholesterolu souvisí s výskytem nadváhy). 2. Ověření předpokladů parametrického testu. Pro Personův chí-kvadrát test je nutné ověřit podmínky dobré aproximace (tzn. očekávané četnosti musí být aspoň v 80 % případů větší nebo rovné 5 a ve 100 % případů větší než 2). Pozorované četnosti: Bez zvýšeného cholesterolu Zvýšený cholesterol Celkem Normální váha 53 2 55 Nadváha 20 25 45 Celkem 73 27 100 Očekávané četnosti: Bez zvýšeného cholesterolu Zvýšený cholesterol Celkem Normální váha 40,15 14,85 55 Nadváha 32,85 12,15 45 Celkem 73 27 100 Všechny hodnoty očekávaných četností jsou větší nebo rovny 5 – podmínky dobré aproximace jsou splněny. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Tables and banners – záložka Options – zatrhnutí políčka Expected frequencies. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Zvýšený cholesterol a nadváha jsou nezávislé náhodné veličiny) pomocí Personova chí-kvadrát testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad Personova chí-kvadrát testu je splněn, můžeme tento test využít k testování nulové hypotézy. P-hodnota Personova chí-kvadrát testu < 0,001 Závěr: Na základě provedeného Personova chí-kvadrát testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), výskyt zvýšeného cholesterolu souvisí s výskytem nadváhy. Pacienti s nadváhou mají častěji zvýšený cholesterol než pacienti s normální váhou. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Tables and banners – záložka Options – zatrhnutí políčka Pearson and M-L Chi-square. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že pohlaví (proměnná pohlavi) a vzdělání (proměnná vzdelani) jsou nezávislé náhodné veličiny. 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že kouření (proměnná koureni) a konzumace alkoholu (proměnná alkohol) spolu nesouvisí. 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že konzumace ovoce (proměnná ovoce) a konzumace zeleniny (proměnná zelenina) spolu nesouvisí. 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že přítomnost cukrovky (proměnná diabetes) a zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) jsou nezávislé náhodné veličiny. Řešení: 1. příklad: Všechny očekávané četnosti jsou větší než 5 – podmínky dobré aproximace jsou splněny. Na základě Personova chí-kvadrát testu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,101), že pohlaví a vzdělání jsou nezávislé náhodné veličiny. 2. příklad: 8 z 10 (tj. 80 %) očekávaných četnosti je větších než 5, žádná není menší než 2 – podmínky dobré aproximace jsou splněny. Na základě Personova Pozn.: V případě, že by podmínky dobré aproximace nebyly splněny, je nutné sloučit kategorie s nízkými četnosti (lze provést pouze tehdy, jsou-li tyto kategorie slučitelné). Jestliže není možné sloučení kategorií, je nutné k testování využít neparametrickou alternativu (viz kapitola 7.2). chí-kvadrát testu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota < 0,001), kouření a konzumace alkoholu spolu statisticky významně souvisí. 3. příklad: 19 z 25 (tj. 76 %) očekávaných četnosti je menších než 5, 3 z 25 (tj. 12 %) jsou menší než 2 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny. Je nutné sloučení některých kategorií – např. kategorizace proměnné ovoce do 2 kategorií (1 + 2 vs. 3 + 4 + 5) a kategorizace proměnné zelenina do 2 kategorií (1 + 2 vs. 3 + 4 + 5). Na základě Personova chí-kvadrát testu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota < 0,001), konzumace ovoce a konzumace zeleniny spolu statisticky významně souvisí. 4. příklad: 1 ze 4 (tj. 75 %) očekávaných četnosti je menších než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny. K testování hypotézy není možné využít Personův chí-kvadrát test, ale je nutné využít neparametrickou alternativu – Fisherův exaktní test (viz kapitola 7.2). 6.2. Fisherův exaktní test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že přítomnost cukrovky (proměnná diabetes) a zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) jsou nezávislé náhodné veličiny. Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Přítomnost cukrovky a zvýšený cholesterol jsou nezávislé náhodné veličiny (výskyt cukrovky nesouvisí s výskytem zvýšeného cholesterolu). HA: Přítomnost cukrovky a zvýšený cholesterol jsou závislé náhodné veličiny (výskyt cukrovky souvisí s výskytem zvýšeného cholesterolu). 2. Důvod využití neparametrického testu. Tento typ hypotézy bychom testovali pomocí Personova chí-kvadrát testu, jehož předpokladem je splnění podmínek dobré aproximace Pozorované četnosti: Bez zvýšeného cholesterolu Zvýšený cholesterol Celkem Bez cukrovky 64 20 84 Cukrovka 9 7 16 Celkem 73 27 100 Očekávané četnosti: Bez zvýšeného cholesterolu Zvýšený cholesterol Celkem Bez cukrovky 61,32 22,68 84 Cukrovka 11,68 4,32 16 Celkem 73 27 100 1 ze 4 (tj. 75 %) očekávaných četnosti je menších než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Zvýšený cholesterol a nadváha jsou nezávislé náhodné veličiny) pomocí Fisherova exaktního testu. Vzhledem k tomu, že předpoklad Personova chí-kvadrát testu není splněn a kategorie nelze nijak sloučit, musíme k testování využít neparametrickou alternativu – Fisherův exaktní test. P-hodnota Fisherova exaktního testu 0,126 Závěr: Na základě provedeného Fisherova exaktního testu nezamítáme nulovou hypotézu (p > 0,05), že přítomnost cukrovky a zvýšeného cholesterolu jsou nezávislé náhodné veličiny. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Tables and banners – záložka Options – zatrhnutí políčka Fisher exact, Yates, McNemar (2×2). Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že vysoký krevní tlak (proměnná hypertenze) a přítomnost cukrovky (proměnná diabetes) spolu nesouvisí. 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že u respondentů, kteří kouří tabákové výrobky (proměnná koureni), jsou nadváha (proměnná nadvaha) a sportování alespoň 3krát týdně – kategorizace proměnné nadvaha do 2 kategorií (1 + 2 + 3 vs. 4 + 5) nezávislé náhodné veličiny. 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že u respondentů, kteří mají nadváhu (proměnná nadvaha), jsou zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) a konzumace zeleniny alespoň 4krát týdně – kategorizace proměnné zelenina do 2 kategorií (1 + 2 vs. 3 + 4 + 5) nezávislé náhodné veličiny. 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že vysoký krevní tlak (proměnná hypertenze) a zvýšený cholesterol (proměnná zvyseny_cholesterol) u mužů jsou nezávislé náhodné veličiny. Řešení: 1. příklad: 1 ze 4 (tj. 75 %) očekávaných četností je menší než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny a kategorie nelze nijak sloučit, k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Fisherova exaktního testu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,028), vysoký krevní tlak a přítomnost cukrovky spolu statisticky významně souvisí. 2. příklad: 2 ze 4 (tj. 50 %) očekávaných četností je menších než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny a kategorie nelze nijak sloučit, k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Fisherova exaktního testu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,260), že nadváha a sportování alespoň 3krát týdně jsou u kuřáků nezávislé náhodné veličiny. 3. příklad: 2 ze 4 (tj. 50 %) očekávaných četností je menších než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny a kategorie nelze nijak sloučit, k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Fisherova exaktního testu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,015), zvýšený cholesterol a konzumace zeleniny alespoň 4krát týdně spolu statisticky významně souvisí. 4. příklad: 1 ze 4 (tj. 75 %) očekávaných četností je menší než 5 – podmínky dobré aproximace nejsou splněny a kategorie nelze nijak sloučit, k testování hypotézy je tedy nutné využit neparametrický test. Na základě Fisherova exaktního testu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,039), vysoký krevní tlak a zvýšený cholesterol u mužů spolu statisticky významně souvisí. 6.3. McNemarův test Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda absolvování kurzu o zdravém životním stylu vede ke změně postoje respondentů ke sportování, tzn. provozují sport alespoň 3krát týdně (kategorizace proměnné sport a sport_po – 1 + 2 + 3, vs. 4 + 5). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Absolvování kurzu o zdravém životním stylu nemá vliv na postoj respondentů ke sportování. (Počet respondentů provozujících sport alespoň 3krát týdně se před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se neliší.) HA: Absolvování kurzu o zdravém životním stylu má vliv na postoj respondentů ke sportování. (Počet respondentů provozujících sport alespoň 3krát týdně se před absolvováním kurzu a po absolvování kurzu se liší.) 2. Testování nulové hypotézy (H0: Absolvování kurzu o zdravém životním stylu nemá vliv na postoj respondentů ke sportování) pomocí McNemarova testu. Souhrnná sumarizace, zda došlo ke změně ve sportování po absolvování kurzu může být znázorněna např touto tabulkou: Sport po kurzu Sport před kurzem Alespoň 3krát týdně Méně něž 3krát týdně Celkem Alespoň 3krát týdně 34 3 37 Méně něž 3krát týdně 22 41 63 Celkem 56 44 100 Vidíme, že důsledku kurzu začalo sportovat alespoň 3krát týdně 22 respondentů, kteří předtím sportovali méně než 3krát týdně. Naopak 3 respondenti, kteří před kurzem sportovali alespoň 3krát týdně, po kurzu sportují méně než 3krát týdně. Testování nulové hypotézy pomocí McNemarova testu: P-hodnota McNemarova testu < 0,001 Závěr: Na základě McNemarova testu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), absolvování kurzu o zdravém životním stylu mělo vliv na postoj respondentů ke sportování. Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Tables and banners – záložka Options – zatrhnutí políčka Fisher exact, Yates, McNemar (2×2). Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda absolvování kurzu o zdravém životním stylu vede ke změně postoje respondentů ke kouření (proměnná koureni a koureni_po). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda absolvování kurzu o zdravém životním stylu vede ke změně počtu respondentů, kteří mají nadváhu (proměnná nadvaha a nadvaha_po). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda absolvování kurzu o zdravém životním stylu vede ke změně počtu respondentů, kteří mají vysoký krevní tlak (proměnná hypertenze a hypertenze_po). 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda absolvování kurzu o zdravém životním stylu vede ke změně postoje respondentů v pití slazených nápojů, tzn. pijí slazené nápoje alespoň 4krát týdně (proměnné slazene_napoje a slazene_napoje_po kategorizované do dvou kategorií). Řešení: 1. příklad: Na základě párového McNemarova testu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,724), že absolvování kurzu nemělo vliv na kouření respondentů. 2. příklad: Na základě párového McNemarova testu zamítáme nulovou hypotézu (phodnota < 0,001), absolvování kurzu mělo vliv na nadváhu respondentů. Celkově bylo 18 respondentů, kteří měli před absolvováním kurzu nadváhu a po kurzu nadváhu neměli. 3. příklad: Na základě párového McNemarova testu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 803), že absolvování kurzu nemělo vliv na hypertenzi respondentů. 4. příklad: Na základě párového McNemarova testu zamítáme nulovou hypotézu (phodnota: 0,003), že absolvování kurzu nemělo vliv na pití slazených nápojů u respondentů. V důsledku kurzu začalo pít slazené nápoje maximálně 3krát týdně 21 respondentů, kteří před kurzem pili slazené nápoje alespoň 4krát týdně. Cvičení 7. Základy korelační analýzy V poslední kapitole se zaměříme na korelační analýzu, která slouží k hodnocení vztahu mezi dvěma spojitými veličinami. Konkrétně se budeme věnovat Pearsonovu korelačnímu koeficientu a následně jeho neparametrické alternativě – Spearmanovu korelačnímu koeficientu. Oba tyto koeficienty hodnotí míru lineární závislosti mezi dvěma spojitými veličinami. 7.1. Pearsonův korelační koeficient Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi obvodem pasu respondentů (proměnná obvod_pasu) a obvodem boků respondentů (proměnná obvod_boku). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Obvod pasu a obvod boků u respondentů jsou nezávislé náhodné veličiny. (Korelační koeficient se rovná 0.) HA: Obvod pasu a obvod boků u respondentů jsou závislé náhodné veličiny. (Korelační koeficient se nerovná 0.) 2. Ověření předpokladů Personova korelačního koeficientu. Předpokladem Personova korelačního koeficientu je dvourozměrné normální rozdělení. Tento předpoklad můžeme orientačně ověřit např. pomocí bodového grafu a 95% konfidenční elipsy. Na základě bodového grafu a 95% konfidenční elipsy není patrné výrazné porušení dvourozměrné normality – Personův korelační koeficient využít můžeme. Návod pro software Statistica: Graphs – Scatterplot – záložka Advanced – zatrhneme políčko Normal u Elipse. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Obvod pasu a obvod boků u respondentů jsou nezávislé náhodné veličiny) pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Pearsonův korelační koeficient P-hodnota Personova korelačního koeficientu 0,359 < 0,001 Závěr: Na základě Pearsonova korelačního koeficientu zamítáme nulovou hypotézu (p < 0,05), obvod pasu a obvod boků jsou závislé náhodné veličiny. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu značí kladnou korelaci (čím je větší obvod pasu, tím je větší obvod boků). Návod pro software Statistica: Statistics – Basic statistics – Correlation matrices. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi výškou (proměnná vyska) a vahou respondentů (proměnná vaha). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi hodnotami WHR – poměr obvodu pasu ku bokům (proměnná WHR) a BMI – index tělesné hmotnosti (proměnná BMI). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi hodnotami systolického tlaku (proměnná syst_tlak) a diastolického tlaku (proměnná diast_tlak). 4. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi věkem respondentů (proměnná vek) a hodnotou cholesterolu (proměnná cholesterol). Řešení: 1. příklad: Z bodového grafu a 95% konfidenční elipsy není patrné výrazné porušení dvourozměrné normality. Na základě Pearsonova korelačního koeficientu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota < 0,001), výška a váha jsou Pozn.: Pearsonův korelační koeficient je citlivý hlavně na zešikmení rozložení dat a na přítomnost odlehlé hodnoty, při ověřování podmínek, by tedy měl být kladen důraz především na tyto předpoklady. Při výrazném porušení těchto podmínek, je vhodnější využít neparametrickou alternativu – Spearmanův korelační koeficient (viz kapitola 8.2). závislé náhodné veličiny. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu (0,379) značí kladnou korelaci (čím je vyšší výška respondenta, tím je vyšší váha respondenta). 2. příklad: Z bodového grafu a 95% konfidenční elipsy není patrné výrazné porušení dvourozměrné normality. Na základě Pearsonova korelačního koeficientu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,094), že WHR a BMI jsou nezávislé náhodné veličiny. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu je 0,169. 3. příklad: Z bodového grafu a 95% konfidenční elipsy není patrné výrazné porušení dvourozměrné normality. Na základě Pearsonova korelačního koeficientu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota < 0,001), systolický tlak a diastolický tlak jsou závislé náhodné veličiny. Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu (0,656) značí kladnou korelaci (čím je vyšší hodnota systolického tlaku, tím je vyšší hodnota diastolického tlaku). 4. příklad: Z bodového grafu a 95% je patrná přítomnost odlehlé hodnoty. Využití Personova korelačního koeficientu tedy není vhodné, neboť interpretace by mohla být zkreslená. V tomto případě je vhodnější využít neparametrickou alternativu – Spearmanův korelační koeficient (viz kapitola 8.2). 7.2. Spearmanův korelační koeficient Řešený příklad Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi věkem respondentů (proměnná vek) a hodnotou cholesterolu (proměnná cholesterol). Řešení: 1. Stanovení nulové a alternativní hypotézy. H0: Věk respondentů a hodnota cholesterolu jsou nezávislé náhodné veličiny. (Korelační koeficient se rovná 0.) HA: Věk respondentů a hodnota cholesterolu jsou závislé náhodné veličiny. (Korelační koeficient se nerovná 0.) 2. Důvod využití Spearmanova korelačního koeficientu. Personův korelační koeficient je velmi citlivý na zešikmení rozložení dat a přítomnost odlehlé hodnoty. Z bodového grafu je patrná přítomnost odlehlé hodnoty. Pro testování závislosti mezi věkem respondentů a hodnotou cholesterolu je v tomto případě vhodnější Spearmanův korelační koeficient. 3. Testování nulové hypotézy (H0: Věk respondentů a hodnota cholesterolu jsou nezávislé náhodné veličiny) pomocí Spearmanova korelačního koeficientu. Spearmanův korelační koeficient P-hodnota Spearmanova korelačního koeficientu 0,081 0,424 Závěr: Na základě Spearmanova korelačního koeficientu nezamítáme nulovou hypotézu (p > 0,05), že věk respondentů a hodnota cholesterolu jsou nezávislé náhodné veličiny. Pozn.: Kdybychom v tomto případě využili Pearsonův korelační koeficient, nulovou hypotézu bychom zamítli (r = 0,224; p-hodnota: 0,025). Návod pro software Statistica: Statistics – Nonparametrics– Correlations. Příklady k procvičení 1. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi hodnotou glukózy v krvi (proměnná glykemie) a systolickým tlakem respondentů (proměnná syst_tlak). 2. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi hodnotou WHR – poměr obvodu pasu ku bokům (proměnná WHR) a hodnotou cholesterolu (proměnná cholesterol). 3. příklad: Na hladině významnosti 0,05 zjistěte, zda existuje vztah mezi BMI – index tělesné hmotnosti (proměnná BMI) a hodnotou cholesterolu (proměnná cholesterol). Řešení: 1. příklad: V tomto případě není vhodné využít Personův korelační koeficient, neboť rozložení glukózy v krvi je značně zešikmené. Na základě Spearmanova korelačního koeficientu nezamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,918), že glukóza v krvi a systolický tlak jsou nezávislé náhodné veličiny. Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu je 0,011. 2. příklad: V tomto případě není vhodné využít Personův korelační koeficient, neboť je přítomná odlehlá hodnota. Na základě Spearmanova korelačního koeficientu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota: 0,028), WHR a cholesterol jsou závislé náhodné veličiny. Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu (0,220) značí kladnou korelaci (čím je vyšší hodnota WHR, tím je vyšší hodnota cholesterolu). 3. příklad: V tomto případě není vhodné využít Personův korelační koeficient, neboť je přítomná odlehlá hodnota. Na základě Spearmanova korelačního koeficientu zamítáme nulovou hypotézu (p-hodnota < 0,001), BMI a cholesterol jsou závislé náhodné veličiny. Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu (0,532) značí kladnou korelaci (čím je vyšší hodnota BMI, tím je vyšší hodnota cholesterolu).