SDĚLOVÁNÍ ONKOLOGICKÉ
DIAGNÓZY,
INFORMACE O PROGNÓZE
Dobrá komunikace
 Lepší informovanost pacientů
 Vyšší motivace a lepší adherence k léčbě
 Zvýšení spokojenosti pacienta a jeho rodiny
 Snížení stresu ošetřujících lékařů
Sdělování onkologické diagnózy
- desatero zásad
 Informace všem nemocným, ale
diferencovaně
 Informace podává vždy lékař
 Nejdříve je informován pacient, pak ostatní s
jeho svolením
 Informace podej vždy před zahájením léčby
 Zdůrazni možnosti léčby, neslibuj vyléčení
 Odpovídej na otázky citlivě - registruj i ty
nevyřčené
 Informace o prognóze podávej uvážlivě, nikdy
neříkej konkrétní časové údaje (na přímý
dotaz spíše nastiň určitý časový rámec)
 Důsledně předávej informace mezi
ošetřujícím personálem
 Ujisti pacienta o svém odhodlání vést léčbu v
celém průběhu
 Udržuj realistické naděje
SPIKES
 Perception (Vnímání situace) - zjistěte, co pacient o
svém zdravotním stavu ví a co od vaší schůzky očekává:
„Už vám někdo nějaké informace sdělil?“, „Jak rozumíte
svému současnému zdravotnímu stavu?“. Usnadní vám
to rozhodování, jak a o čem konverzaci začít. Pacienta
poslouchejte a nepřerušujte.
 Invitation (Výzva) - zeptejte se pacienta, kolik a jak
podrobných informací si přeje vědět. Nikdy automaticky
nepředpokládejte, že by celou pravdu neunesl. Upřímně
zvažte, jestli se touto myšlenkou jen nebráníte
nepříjemné povinnosti. Každý člověk má jiné kulturní a
sociální zázemí, jiné vzdělání. Schopnost přijímat špatné
zprávy a mluvit o nich se liší.
SPIKES
 Knowledge (Poznatky/Fakta) - dopřejte pacientovi možnost se na
přijetí závažné nepříznivé zprávy připravit. Slovní obraty jako „Přál
bych si, abych pro vás měl lepší zprávu.“ nebo „Je mi líto, že vám
musím oznámit…“ mu k tomu dá potřebný prostor. Na začátku
omezte množství informací. Buďte struční a věcní. Pamatujte, že po
sdělení špatné zprávy bude pacientova schopnost přijímat nebo si
zapamatovat další fakta omezená. Nepoužívejte cizí slova a lékařské
termíny, u kterých si nejste jisti, že jim pacient rozumí. Ověřujte si,
že vás pacient sleduje a že vám rozumí.
 Emotions/Emphaty (Empatie) – dejte najevo, že chápete, že se váš
pacient dostal do těžké situace. Nikdy neříkejte „Vím, jak se cítíte,“
pokud tomu tak skutečně není. Přiznejte, že jste v podobné situaci
sami nikdy nebyli, ale že jste připraveni ji s ním sdílet. Mějte pozitivní
přístup, zároveň nikdy nezastírejte, že se jedná o situaci, která může
mít potenciálně vážné důsledky. Neslibujte nic, co nemůžete splnit.
Buďte připraveni i na velmi emotivní reakce a snažte se na ně
reagovat klidně, zároveň dejte najevo, že jsou naprosto namístě a
není potřeba se za ně stydět.
SPIKES
 Summary/Strategy (Shrnutí a Strategie) –
stručně shrňte vaši konverzaci a popište plán
do budoucna. Ujistěte se, že pacient
porozuměl všem důležitým informacím, ví,
jak vás kontaktovat a domluvte si další
schůzku nebo kontrolu.
Sdělení špatné zprávy
„ABCDE“
 advance preparation - připrav se na setkání s
pacientem (prostuduj dokumentaci)
 building therapeutic relationship - navaž s
pacientem terapeutický vztah
 communicating well - dobře komunikuj (ujasni
si co ví o své nemoci, omez „lékařský žargon“)
 dealing with reactions - vnímej emoční reakce a
poskytni realistickou naději
 encouraging - povzbuď pacienta
Reakce na sdělení
onkologické diagnózy
 Negace
 Agrese
 Smlouvání
 Deprese
 Smíření
Kvalita života pacienta
s nádorovým onemocněním
 „overtreatment“ (neúčelná terapie)
 „overdiagnostics“ (neúčelná diagnostika)
 Vždy, pokud pacientem požadovaná léčba není
v souladu s jeho onemocněním a současnými
znalostmi medicíny, je vše třeba pacientovi
řádně vysvětlit. Psychické zpracování a přijetí
této zkušenosti může trvat i několik týdnů.
Profesionalita zde spočívá ve věcnosti,
trpělivosti a empatii.
Kvalita života
 vyloučit nesnesitelné tělesné symptomy
 léčba a péče vychází z konkrétních potřeb
pacienta
 dobrá kvalita života je víc, než „aby pacient
neměl bolesti, nebyl dušný, neměl pocit hladu
a žízně či nezvracel“
 respektovat jedinečnost každého,
podporovat jeho přirozené vazby (rodina,
přátelé) i zdroje naděje a potěšení (umění,
koníčky, event. náboženská víra)
 nemocný i rodina mají právo na vzájemné
rozloučení
 neprovádíme žádné diagnosticko-terapeutické
zákroky pokud to není opravdu nezbytně nutné a
to ani rutinní (měřeníTK, kontrola glykemického
profilu několikrát denně apod.)
 snažíme se omezit veškerou medikaci, která
nemá bezprostřední vliv na komfort umírání
(např.hypolipidemika, nootropika, venotonika
atd.)
 Nikdy neutopte pravdu v přívalu slov
 Pravda není jednorázová informace
 Brutální vysvětlení, při němž je pacient zavalen
úplnou informací, aby tak prostě byla splněna
nemilá povinnost, a pak je ponechán sám sobě,
neslouží pravdě ani pacientovi
 Pravda je spíše procesem hledání a nacházení
smyslu
Virt,G.: Žít až do konce.Tyrolia-Verlag Innsbruck-Wien, 1998, s.95.
Přístup k rodině pacienta
s onkologickým onemocněním
- informace nejdříve pacientovi (individuálně)
- informace rodinným příslušníkům pouze se
souhlasem pacienta
- být připraven na zoufalství a agresi rodinných
příslušníků
- pravdivě informovat o prognóze a
předpokládaném průběhu onemocnění
(pokud lze)
- podpora rodiny v péči o pacienta v domácím
prostředí co možno nejdéle
 Vždy je ale nutné včas v diskuzi s pacientem
otevřít otázku na téma paliativní a hospicové
péče a závěru života.
 Postoj pacienta: „čas, který mi zbývá je krátký,
musím jej smysluplně využít“ = lékař dobře
zvládl svoji roli.
 Sdělujte špatné zprávy svým pacientům tak,
jak byste chtěli, aby je jednou někdo
sdělil vám.