Praktikum 2 OHE_jarní období Mikroskopická stavba velkých slinných žláz gl. parotis - 8 gl. submandibularis - 9 gl. sublingualis - 10 gl. apicis linguae - 2 (apex lingue) ------------------------------------------------------------------ Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti a původ Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, karies Struktura slinných žláz vazivo / pouzdro, septa, řídké vazivo parenchym / lalůčky - sekretorické oddíly: serózní aciny, mucinózní tubuly nebo tubuloacinární jednotky - intralobulární vývody: vsunuté, žíhané (interlobulární vývody v septech mezi lobuly) Serózní aciny: bazální membrána, myoepitelové a serózní buňky Mucinózní tubuly: bazální membrána, myoepitelové a mucinózní buňky Tubuloacinární jednotky (tubuly s Gianuzziho lunulami) myoepitelové buňky vývody: vsunuté, žíhané, interlobulární a hlavní interkalární vývody žíhané vývody hlavní vývody - ductus parotideus, ductus submandibularis, ductus sublinguales (major et minores) - dvouřadý cylindrický epitel s pohárkovými buňkami (např. ductus parotideus) interlobulární vývod - jednovrstevný cylindrický event. dvouřadý cylindrický epitel Glandula parotis složená čistě serózní žláza -14 - 28 g pouzdro, septa a lalůčky serózní aciny, vývody zastoupeny všemi úseky – vsunuté vývody dlouhé a žíhané úseky početné ductus parotideus (Stenoni) - 2. horní molár (Steno/Stensen, Niels) adipocyty lobulizace žlázy interkalární (žlutý kruh) a interlobulární vývod žíhané vývody žíhané vývody adipocyty Glandula submandibularis smíšená tuboalveolární žláza s převahou serózní složky 10-15 g, má vlastní vazivové pouzdro serózní aciny - asi 80 %, zbytek mucinózní tubuly s Gianuzziho lunulami vsunuté a žíhané vývody přítomny ductus submandibularis (Whartoni) - frenulum linguae trigonum submandibulare interkalární vývody žíhané vývody inspisovaná slina ve vývodu interlobulární vývody Gianuzziho lunula adipocyty Glandula sublingualis smíšená tuboalveolární žláza s převahou mucinózní složky hmotnost asi 2g vpředu na dně ústní dutiny poblíž střední roviny na m. mylohyoideus neúplné pouzdro mucinózních tubuly, serózní aciny vzácné, místo nich tubuly s Gianuzziho lunuly chybějí vsunuté vývody, žíhané ano, ale málo a krátké ductus sublinguales minores (Rivini) podél plica sublingualis ductus sublingualis major (Bartholini) malé serózní aciny Gianuzziho lunuly Size Largest, encapsulated Intermediate, encapsulated Smallest, no distinct capsule Location Behind mandibular ramus, anterior and inferior to ear Beneath the mandible Floor of the mouth Main ducts Parotid duct (Stenson's): opens opposite maxillary second molar on buccal mucosa Submandibular duct (Wharton's): opens near lingual frenum on floor of mouth Sublingual duct (Bartholin's): opens at same area as submandibular duct; may have additional ducts (Rivini) at submandibular folds Striated ducts Short Long Rare or absent Intercalated ducts Long Short Absent Feature of gland True serous Mixed (the serous component outnumber the mucous) Mixed (the mucous component outnumber the serous) % of total saliva volume 25% 55-65% 5-10% Comparison of major salivary glands PAROTID SUBMANDIBULAR SUBLINGUAL Sagittal section of the lingual apex 1 – filiform papillae 2 – fungiform papillae 3 – rhabdomyocytes 4 – glandula apicis linguae gl. apicis lingue Patologie velkých slinných žláz atrofie (doprovází některá systémová onemocnění, léky, ozáření) hyposalivace - xerostomia sialolithiasis - tvorba slinných konkrementů ( předchází precipitace mukoproteinové matrix, do níž se následně ukládají anorganické soli - mukokéle - retence hlenu v sekrečních oddílech u malých žláz - ranula („žabka“) - retenční cysta uložená na spodině ústní dutiny při obturaci duct. submandibularis (Whartoni) Sialoendoskopie miniinvazivní endoskopická metoda pro vizualizaci vývodného systému velkých žláz diagnostická//terapeutická sialoendoskopy: rigidní, semirigidní a flexibilní (o kalibru 0,8-1,1 či 1,6 mm) v endoskopu 2 kanály: optický a irigační (pro tlakový výplach vývodů); endoskopy o kalibru 1,1 a 1,6 mm navíc pracovní kanál - pro cílenou intervenci (extirpaci polypu, vyjmutí kamínku) Umístění Název Typ Velikost Rty gll. labiales sup. et inf. smíšené, přev. mucinózní malé gll. buccales smíšené, přev. mucinózní malé Tváře gll. molares (retromolares) smíšené, přev. mucinózní malé gl. parotis/párová čistě serózní velká Patro tvrdé žlázová zóna - gll. palatinae čistě mucinózní malé měkké gll. palatinae čistě mucinózní malé gl. lingualis anterior /párová (Blandini, Nuhni) smíšená, přev. mucinózní malá Jazyk žlázky Ebnerovy (gll. papillae vallatae) čistě serózní malé žlázky Weberovy (gll. linguales post.) čistě mucinózní malé Dno dutiny ústní gl. submandibularis/párová smíšená, přev. serózní velká gl. sublingualis/párová smíšená, přev. mucinózní velká Preparáty:  gl. submandibularis - 9  gl. parotis - 8  gl. sublingualis - 10  gl. apicis linguae - 2 (apex lingue) ----------------------------------------------- Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti a původ Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, klinické poznámky Porovnání tvrdých zubních tkání // lamelózní kostí sklovina zubovina cement lamelózní kost barva modrobílá slonová kost žlutohnědá žlutohnědá anorganická komp. váh./obj.% organická komp. H20 96 (86) 1 (2) 3 (11) 70 (45) 20 (30) 10 (25) 61 (33) 27 (31) 12 (36) 45 (23) 30 (37) 25 (40) kolagenní vlákna nejsou ano /kolmo na dentinové tubuly/ ano /plsť / ano /v lamele stejná orientace/ buňky ameloblasty chybí odontoblasty (na pulpárním povrchu dentinu) cementoblasty (cementocyty) osteoblasty osteocyty krevní cévy ne ne ne ano (v Haversových kanálcích) nervy ne ano (penetrují do dentinových tubulu) ne ano (v Haversových kanálcích) Sklovina (email, substantia adamantina, s. vitrea) ektodermový původ velmi tvrdá, křehká substance /acelulární /, která kryje zubní korunky u trvalých 2,5 mm tlustá (u dočasných cca 1,3 mm), na zubním krčku jen 0,1 mm (100 um) Fyzikální vlastnosti index lomu 1,62; spec. hmotnost 2,9 g.cm-3, průsvitná barva - odstíny bílé - závisí na tloušťce a stupni mineralizace (na okluzních plochách - šedobílá, ve středním oddílu korunky bílá, poblíž krčku nažloutlá – prosvítá barva dentinu) velmi odolná k abrazi (obrušování, obrus) tvrdost skloviny cca jako křemen (7 pozici v Mohsově škále tvrdosti) povrchová sklovina tvrdší, hustší a méně porézní (viz také aprizmatická) tvrdost se snižuje směrem k dentinosklovinné hranici a od kousacích plošek ke krčku Chemická složení  95, 5 - 96,0 % anorganický podíl - minerál hydroxylapatit [Ca10(PO4)6(OH)2], doprovázen karbonáthydroxylapatit, fluorapatit, karbonátfluorapatit krystaly - hexagonálního tvaru, velikost asi 70 nm x 25 nm x 1 mm (š. x tl. x délka)  3 % vody a  0,5 – 1,0 % organický podíl: proteiny nekolagenové povahy a) cca 90% - amelogeniny (prolin, histidin, glutamin, leucin) - hlavní zástupce TRAP protein - (tyrosin rich amelogenin protein); sférické polymery, reguluje růst sklovinných hranolů b) non-amelogeniny: enamelin, ameloblastin (amelin), tuftelin a sulfated glycoprotein c) enzymatické proteiny - matrixová metaloproteinasa – štěpí amelogenin při zrání, enamelysin – proteáza secernovaná na počátku sekr.fáze, kalikrein 4 – proteáza secernovaná ameloblasty na konci sekr. fáze, alkalická a kyselá fosfomonoesteráza (ve fázi amelogeneze) a serinproteináza1 Mikroskopická stavba skládá se ze sklovinných hranolů – prizmat a interprizmatické substance (1 um široká) probíhají od dentinosklovinné hranice k povrchu skloviny, asi 8,5 milionu (incisivi) Sklovinná prizmata dosahující k povrchu zubu. SEM, primární zv. 5 000x Tvar prizmat u lidské dentice komplikovaný, jde podélně seříznuté nebo vykrojené válce, jejichž příčné profily připomínají klíčovou dírku nebo podkovu (rybí šupina) konkavity a konvexity sousedních prizmat do sebe zapadají tloušťka prizmat cca 2-5 um Sklovinná prizmata na lomu. Interprizmatická substance – šipka. SEM, primární zvětšení 3 000x Lom sklovinou s následným naleptáním. SEM, primární zvětšení 5 000x Lom sklovinou s následným naleptáním, více odleptána interprizmatická substance. SEM, primární zvětšení 5 000x Ultrastruktura hranolů skládají z podélně řazených krystalků hydroxylapatitu, vložených do proteinové matrix (amelogeniny, non-amelogeniny) struktura interprizmatické substance stejná, krystaly postaveny šikmo nebo kolmo na prizmata Průběh hranolů v horizontálních řadách od dentinu k povrchu skloviny, osa prizmat postavena kolmo k dentinu (resp. DSH) nebo povrch korunky ve středním úseku skloviny se hranoly spirálovitě obtáčejí na podélných výbrusech zubem radiální pruhování, zvané - Hunterovy - Schregerovy proužky diazóny (tmavší) parazóny diazóny - tmavé proužky /příčné průřezy hranolů parazóny - světlé proužky /podélné průřezy hranolů diazóna parazóna Inkrementální (přírůstkové) linie skloviny projevem periodické aktivity ameloblastů nebo společné mineralizace většího počtu denních přírustků prizmat 2 typy linií a) denní linie - velmi tenké, způsobují příčné pruhování prizmat (cross- striation) 2,5 - 6 um v SEM jsou projevem diurnální aktivity ameloblastů, tj. střídání fáze intenzivní sekrece s fází odpočinkovou b) Retziusovy linie (sklovinné striae) – jsou patrny v opt. mikr. na zubních výbrusech na podélných: tmavé vertikální linie /vzdálenost 25-35 um/ táhnou se od dentinosklovinné hranice k povrchu skloviny - v horizontálních rýhách – zvaných perikymata (-ie) /labiální plošky předních zubů - incisivi, caninus/ na příčných výbrusech: tmavé koncentrické linie linea neonatorum - nápadná R. linie - rozhraní mezi pre a postnatálně uloženou sklovinou, u zubů primární dentice + M1 (reakce ameloblastů na změnu způsobu výživy novorozence / prizmata se náhle ohýbají apikálně a krystality v nich vykazují chaotické uspořádaní) Perikymata - SEM Perikymata - výbrus (opt. mikroskop) Aprizmatická sklovina asi 20-70 um tlustá vrstva na povrchu korunky bez prizmat je tvrdší a více mineralizovaná, obsahuje více fluoru, ukládá se před ukončením aktivity ameloblastů v ní krystaly hydroxylapatitu uspořádány souběžně a kolmo k povrchu emailu Aprizmatická sklovina ( ) na labiální ploše dočasného zubu blízko okluze. Lom. SEM, primární zvětšení 2 000x Aprizmatická sklovina (úsečka) na labiální ploše dočasného zubu blízko okluze. Lom. SEM, primární zvětšení 2 000x Cuticula dentis /Nasmythova blanka/ asi 1 um tlustá blanka glykoproteinové povahy rychle podléhá abrazi, její zbytky na povrchu skloviny primárních zubů v blízkosti zubního krčku Dentinosklovinná hranice na podélných preparátech má vroubkovaný průběh (girlandy), jedná se o jamky (lze je pozorovat v SEM) - upínají se do svazečky sklovinných prizmat Sklovinná vřeténka (fuzus enameli) – jsou až 100 um dlouhá prodloužení dentinových tubulů do skloviny Cemento-sklovinná hranice 3 úpravy: přesah cementu na sklovinu v ostré linii s mezerou 15 % (60 %) 52 % (30 %) 33 % (10 %) Regenerace skloviny neregeneruje za vývoje zanikly sklovinotvorné buňky (vnitřní ameloblasty sklovinného orgánu) defekty emailu a kazem poškozená sklovina se nahrazuje plombami Věkové změny (stárnutí) skloviny - chemické složení - sklovina dočasných zubů obsahuje více N-sloučenin než u zubů trvalých - barva skloviny - pigmentace skloviny (inkorporace organického materiálu do skloviny, tloustnutím dentinu a jeho tmavnutím) - permeabilita emailu - s věkem se snižuje, krystality během života rostou a zmenšují se póry mezi nimi Hypoplazie skloviny email měkký a drobivý etiologie: následkem poškození ameloblastů a předčasným ukončením jejich sekreční činnosti (buď všech vsněkteré)  při horečnatých stavech  dlouhodobý zvýšený přívod fluoridů - 5 násobném zvýšení hodnot fluoridů v pitné vodě než připouští norma) - fluoróza zubů trvalé dentice /v minulosti tetracyklinová antibiotika - inkorporována do emailu během kalcifikace/ zuby s hypoplastickou sklovinou - anomální modelací korunky (fissurami, jamky nebo dolíky) ložiskové projevy hypoplazie: sklovinný svazek (fasciculus enameli) – skupinka chybně kalcifikovaných prizmat nepravidelného průběhu, oddělených vyšším množstvím interprizmatické substance nalézají se na dentinosklovinné hranici, ale i jinde sklovinné lamely jsou tenké štěrbinovité defekty nebo trhliny probíhající celou tloušťkou skloviny příčina: chybný vývoj ameloblastů nebo jejich traumatické poškození (obvykle skupiny ameloblastů predilekční místo pro šíření zubního kazu a průnik bakterií Zubní kaz (caries dentis) destruktivní patologický proces, při kterém dochází k fokální demineralizaci tvrdých tkání zubu (zejména skloviny)  onemocnění pandemické - postihuje více než 90% populace planety a téměř 100% populace Evropy (epidemiologické studie - vztah mezi výskytem zubního kazu a socioekonomickou stratifikací společnosti)  etiologie: multifaktoriální - kariogenní bakterie (chemicko-parazitární teorie Miller), rasové a dědičné dispozice, složení potravy a malnutrice, úroveň zubní hygieny, dostupnost a kvalita stomatologické péče  méně odolná ke kazu je hypoplastická sklovina nebo silně abradovaná sklovina  postižené tkáně: sklovina nebo cement, neléčený kaz může přestoupit i na dentin a způsobit úplnou destrukci zubu atakuje dočasnou i trvalou dentici, zpravidla se vyskytuje bilaterálně zuby maxilárního oblouku postiženy častěji než zuby dolní čelisti  odpověď (reakce) zubních tkání na kaz: - dentin - tvorba terciárního dentinu - zubní dřeň - hyperémie dřeně nebo pulpitida s následnou nekrózou dřeně = devitalizace zubu neléčený zubní kaz vede v konečném důsledku ke ztrátě zubu Klinický průběh zubního kazu akutní kaz (caries acuta) - rychlý průběh kazivé hmoty měkké, kašovité konsistence, světle žluté barvy rychle se šíří do hloubky nebo šířky onemocnění dětí a mladých dospělých jedinců 2 formy: floridní (caries florida) - postihuje více zubů dentice symetrický (symptomatický) kaz: postihuje stranově korespondující zuby, obvykle na stejných (korespondujících) plochách chronický kaz (caries tarda) - průběh pomalejší, kazivé hmoty jsou hnědé, onemocnění dospělého věku, částečná sanace tvorbou terciárního dentinu Topografie zubního kazu Kazy zubní korunky  fisurální kaz - vzniká v reliéfních rýhách abrazí nedotčené - nebo málo abradované skloviny na okluzních plochách zubů hlavně u mladých jedinců vzniknout také v patologických puklinách, štěrbinách a trhlinách korunky při mikrotraumatizaci zubů nebo na bázi hypoplazie kterékoliv období lidského věku  okluzní kaz - na okluzní ploše korunky zubů výrazněji postižených abrazí hlavně u starších jedinců  aproximální kaz - meziální nebo distální plochu zubních korunek nejčastější typ zubní kazu výskyt- kterékoliv věkové období Kazy krčku a kořene zubu vznikají v rámci nebo jako následek parodontopatií když se obnaží části zubů původně kryté a chráněné dásní a kostí alveolárního výběžku