Orální histologie a embryologie
(OH)
4 . semestr
Vyučující:
prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc.
Mgr. Jan Křivánek, Ph. D.
Cíl předmětu
mikroskopická a submikroskopická stavba orgánů
orofaciálního systému (orofaciální krajiny)
vývoj orgánů orofaciálního systému (orofaciální krajiny)
včetně vrozených vad vývoje
Z čeho studovat?
 prezentace (přednášky +
cvičení)
 skripta
(Mikroskopická anatomie,
Základy embryologie člověka)
 Malínský, Malínská a Michalíková:
Morfologie orofaciálního
systému (2005)
od r. 2011 - dostupná na síti
MEFANET
(zkratka MEdical FAculties NETwork) vzdělávací
síť českých a slovenských
lékařských fakult zaměřená na
modernizaci výuky
lékařských a zdravotnických oborů
- uživatel sítě MEFANET (i student
lékařské fakulty v ČR či v SR)
Ivo Klepáček, Jiří Mazánek a kolektiv:
KLINICkÁ ANATOMIE VE STOMATOLOGII
Grada Publishing (2001)
2018 2017 2016
Orofaciální systém
soubor struktur hlavy a krku, které zajišťují přijímání, rozmělňování a
zpracování potravy (mechanismem žvýkání) a hmatové a chuťové percepci
tvoří biologický funkční celek řízený CNS
vyvinuly se z faryngových či žaberních oblouků a výchlipek, čelního (frontonazální)
výběžku a výběžků pro horní a dolní čelist
synonyma: žvýkací (mastikační) aparát, maxilofaciální systém,
stomatognátový systém
/vedlejší fce: fonetická, esteticko-fyziognomická při mimice, úprava vdechovaného
vzduchu /
podrobnosti viz Klepáček, Mazánek a spol (2001)
součásti orofaciálního systému:
 skeleton faciei - kostra obličeje (mandibula, maxilla, ossa zygomatica, os
ethmoides, ossa nasalia et lacrimalia, vomer, ossa palatina, os hyoides)
 art. temporomandibularis
 žvýkací a mimické svalstvo
 cavitas oris s obsahem - lingua (jazyk) + dentes + parodont + slinné
žlázy (glandulae salivariae)
 měkké struktury (tkáně) obličeje - rty, tváře, brada
 tvrdé a měkké patro (palatum durum a palatum molle)
 hltanová úžina (isthmus faucium) s patrovou mandlí (tonsilla palatina)
Přednáška 1 OHE_jarní období
Dutina ústní (cavitas oris)
Anatomie dutiny ústní
Orální sliznice a její typy (členění)
 sliznice krycího typu
 sliznice mastikačního typu
 specializovaná orální sliznice
Stavba chuťových pohárků
scech@med.muni.cz
Anatomie cavitas oris
cavitas oris - začíná rima oris, ohraničují ji labia a buccae (malae), patropalatum
a spodina dutiny ústní - diafragma oris; vzadu navazuje na hltan
skrz isthmus faucium
obsahuje: jazyk - lingua, zuby (dentes), 2 patrové mandle (tonsillae
palatinae) + 6 velkých slinných žláz (glandulae oris)
vestibulum oris / cavum oris proprium (cavitas oris propria)
Vestibulum oris
nachází se mezi rty a tvářemi a
zubními oblouky s dásněmi, tvar
podkovovité štěrbiny
fornix vestibuli superior et
inferior
Cavum oris proprium
- zuby + alveol. výběžek
maxilly a mandibuly
- palatum durum a palatum
molle
- pohyblivá spodina d. ústní diaphragma
oris
diaphragma oris - tvořena svaly vloženými do konkavity podkovovitě
zahnuté mandibuly (m. geniohyoideus, m. mylohyoideus, venter
mandibularis m. biventeris)
obsah: jazyk, gl. submandibularis, gl. sublingualis a v boční stěně (vpravo a
vlevo) tonsillae palatinae
pozn. : gl. parotis uložena vně (na fascia masseterica)
Sliznice ústní dutiny (orální sliznice)
kryje vestibulum a cavum oris proprium vyjma zubů
2 vrstevná (epitel + lamina propria mucose)
v některých oblastech se mezi sliznici a podklad stěny vkládá podslizniční
vazivo - tela submucosa
Funkce orální sliznice
 protektivní a bariérová - chrání před mechanickým poškozením nebo
účinky bakteriální flóry
 sekreční - účastní v produkci sliny (malé slinné žlázky)
 sensorická - sídlem receptorů snímajících teplo a chlad, bolest, hmat,
chuť
 termoregulační - (patrna u zvířat - šelmy)
PAMATUJ
1) v klin. praxi: orální sliznice slouží jako indikátor (zrcadlo) nejen
aktuálního stavu orofaciálního systému, ale i celkového zdraví
jedince
2) je jedinečná v tom, že tvoří přechod mezi kůží a sliznicí trávicí
trubice, která začíná až v hltanu
vyvíjí se podobně jako kůže z ektodermu a mezenchymu //
v případě orální sliznice to je ektoderm + ektomezenchym, pocházející z
kraniálního konce crista neuralis
(zatímco epitel trávicí trubice je entodermového původu, ostatní součásti
stěny se vyvinuly z mezenchymu mezodermové provenience)
díky uvedenému
epitel dutiny ústní vykazuje některé strukturní znaky pokožky - epidermis
(tvar buněk, jejich organelové výbavy a keratinizace, výskyt speciálních
buněk) a stejně tak
lamina propria pak znaky dermis - vazivo uložené bezprostředně pod
epitelem se podobá stratum papilare, hlubší vrstva stratum reticulare škáry
terminologie
Stukturní složky orální sliznice
 lamina epithelialis: tlustý vrstevnatý dlaždicový epitel
v bb. nerohovějícího epitelu jsou tonofilamenta a dezmosomy málo početné, buňky
zejména ve střední vrstvě obsahují glykogen
u keratinizující varianty epitelu - tonofilamenta a dezmosomy hojné, bb. stř. a
povrchové vrstvy obsahují keratohyalinová granula a keratin
oba typy epitelu (keratiniz. i nekeratiniz.): obsahují melanocyty, Langerhansovy
bb. (dendritické -APcells) a Merkelovy buňky
exfoliace (odlupování) povrchových buněk epitelu (součástí sliny)
nerohovějící rohovějící
krycí typ sliznice mastikační typ
sliznice
částečně specializovaná
sl.
nerohovějící
stratum basale - melanin
stratum spinosum
stratum intermedium (-ale) -
glykogen
stratum superficiale
rohovějící
stratum basale - melanin
stratum spinosum
stratum granulosum - keratohyalin
stratum corneum - keratin
Orální epitel - 4 vrstvy - názvy podobné jako u epidermis
lamina propria mucose:
 stratum papillare - řídké kolagenní vazivo, četné melanofágy (buňky
s melaninovými zrnky) a proti epitelu vybíhá v podobě papil, jejichž tvar,
výška a hustota závisejí na mechanické zátěži sliznice
 stratum reticulare: husté kolagenní vazivo neuspořádaného typu
Typy (členění) orální sliznice
- orální sliznice krycího typu - vnitřní plocha rtů a tváří, měkké patro,
spodní stranu jazyka, spodinu dutiny ústní a alveolární výběžky (mimo
dáseň) - 65 %
barva světle červená, při vyšším počtu melanofágů v lamina propria a obsahu
melaninu v epitelových buňkách s nádechem do fialova
epitel nekeratinizuje, lamina propria z řídkého kolagenního vaziva, mezi sliznici a
podklad vsouvá tela submucosa, sliznice je proti podkladu v omezené míře
posunlivá
- orální sliznice mastikačního typu - tvrdé patro a dáseň - 25 %
epitel je zrohovělý, lamina propria z hustého kolagenního vaziva neuspořádaného
typu a pevně srůstá s periostem (mukoperiost)
tela submucosa chybí
- specializovaná orální sliznice - hřbet jazyka - 10 %
členěna v papily, epitel částečně zrohovělý, lamina propria srostlá
s aponeurosis linguae;
tela submucosa chybí
Orální sliznice krycího typu
lamina propria - papilární vrstva
- retikulární vrstva
tela submucosa
papilární vrstva
retikulární vrstva
Detail sliznice krycího typu (vestibulární strana rtu)
Massonův žlutý trichrom, obj. 10x
Orální sliznice mastikačního typu
klin. termín: mukoperiost
(
gingiva
mastikační sliznice kryje palatum durum
epitel zrohovělý, chybí tela submucosa
velká regionální variabilita
rhaphe palati
tuková zóna
žlázová zóna
místní rozdíly ve stavbě sliznice tvrdého patra
rhaphe palati - leží ve střední čáře, táhne se od papilla incisiva směrem k
měkkému patru
l. propria tenká, neobsahuje žádné žlázky, ani lalůčky tukové tkáně!
na papilla incisiva vyústění ductus incisivi (zbytek vomeronazálního orgánu, organon
Jacobsoni)
tuková zóna je párová; mediální ohraničení tvoří papilla incisiva a přední
úsek rhaphe palati, laterální dáseň (špičák a premoláry);
sliznice je složena ve 3–5 příčně postavených řas – plicae palatinae
transversae, podklad řas tvoří nakupení a proužky hustého kolagenního
vaziva, mezi nimi jsou tukové buňky (někdy i tukové lalůčky)
žlázová zóna – párová, dorzální pokračování tukové zóny (proti
molárům),
sliznice hladká, v lamina propria četné čistě mucinózní žlázky, glandulae
palatinae
Tvrdé patro – žlázová zóna
Specializovaná orální sliznice
kryje hřbet jazyka - dorsum lingue
je pevně srostlá s aponeurosis linguae, má nerovný až drsný povrch (vzhled)
slizniční výrůstky - jazykové papily
margo
linguae
papillae filiformes
papillae fungiformes
papillae foliatae
papillae vallatae
papilla
vallata
papila se skládá z primární vazivové papily, ze které vyrůstá různý počet menších
sekundárních papil
až na nitkovité papily jsou kryty nerohovějícím vrstevnatým dlaždicovým epitelem
papillae filiformes - velmi početné (600 - 800), od hrotu až po sulcus
terminalis, kónusů nebo štětečkům podobných útvarů o výšce 0,5 - 2,0 mm a
tloušťce 0,2–0,3 mm; epitel rohovatí - při váznoucím odlupování tzv. „povleklý
jazyk“
primární
vaz. papila
papillae filiformes
(barvení Azan)
sek. vazivové
papily
papillae fungiformes - apex (150-200), výška 0,5–1,5 mm, šířka 0,5–2,0 mm,
epitelu bývají chuťové pohárky
papillae foliatae počet
3 - 8
svisle postavené slizniční
řasy
rudimentární, laterálně na
rozhraní těla a kořene jazyka
chuťové pohárky
papillae vallatae - největší (výška 1– 4 mm, šířka 1–3 mm), 7–12 na hřbetu
jazyka těsně před sulcus terminalis, do sliznice zanořeny - od okolí je papila
oddělena hlubší cirkumpapilární brázdou, jejíž pokračování tvoří
cirkumpapilární val, v epitelu - četné chuťové pohárky
Papilla vallata
čistě serózní
von Ebnerovy
žlázy
cirkumpapilární
brázda
Vyústění vývodu (V) Ebnerovy
serózní žlázy (SŽ) na dně
papilární brázdy (PB).
H.E., obj. 10x
Chuťové pohárky
(caliculi gustatorii)
umístění: intraepitelové útvary
na kterých papilách?
 v epitelu na bocích hrazených papil a v epitelu cirkumpapilárního valu
 v epitelu na bocích listovitých papil a vrcholu (klobouku) houbovitých papil
 vzácně i jinde
počet: u mladého jedince cca 2500 - 3000, snížení počtu na 1/3 ve stáří
porus gustatorius
podpůrné bb.
chuťové buňky
buňky chuťových pohárků: 3 typy
podpůrné buňky / typ I (světlé) - buňky se
vyznačují světlou cytoplazmou a přítomností
mikroklků na apexech
chuťové buňky / typ II (tmavé) - v bazální
cytoplazmě hojné mají hojné synaptické vesikuly a
a na jejich tělech nervová vlákna
buňky typu I a II prostupují celou výšku
chuťového pohárku
bazální buňky / typ III - jsou nižší než
předchozí a málo diferencované (tzv. intermediární
buňky) - slouží jako prekursory pro buňky I a II
počet chuťových buněk v pohárku - 40 – 60
životnost chuťových buněk - asi 10 - 14 dní
(z bazálních buněk)
na těla chuťových buněk /typ II/ se v blízkosti agregací synaptických váčků přikládají
dendritické výběžky senzorických nervových vláken buď z n. facialis nebo z
n. glossopharyngeus či n. vagus, která odvádějí signály z chuťových buněk do
nervových ústředí
inervace chuťových pohárků:
- pohárky houbovitých papil - n. facialis - chorda tympani (spojka s n. lingualis)
- pohárky na listovitých a hrazených papilách – n. glossopharyngeus
- pohárky v jiné lokalizaci (radix lingue, isthmus faucium - n. vagus
význam: kontrola kvality potravy, aktivace sekrece sliny a
žaludeční šťávy
4 chuťové kvality: sladká, slaná, kyselá, hořká (+ umami – monosodná sůl
kys. glutamové)
Jazyk (lingua, glossa)
pohyblivý svalový orgán
obalený orální sliznicí
žvýkání+artikulace
špička a tělo
apex et corpus
rýha podoby
písmene V - sulcus
terminalis
kořen jazyka
radix
hřbet (dorsum linguae) - specializovaná orální sliznice
spodní strana - orální sliznice krycího typu
margo
linguae
podklad - intra- a extraglosální příčně pruhované svaly
vazivo jazyka: aponeurosis linguae - tuhá vazivová blána, septum linguae z hustého
kolagenního vaziva a perimysium
Rhabdomyocyty podkladu
jazyka na podélných a
příčných průřezech
(N-nerv, H.E., obj. 10x)
radix
hřbet jazyka, dorsum linguae
spodní strana - orální sliznice krycího
typu
papillae filiformes
papillae fungiformes
papillae foliatae
papillae vallatae
Svalový podklad jazyka: podélné a příčné průřezy rhabdomyocyty.
N-nerv. H.E., obj. 10x
Radix linguae
orální sliznice krycího typu s lymfatickými uzlíky folliculi
linguales, jejich soubor se označuje jako tonsilla
lingualis
součást Waldeyerova lymfatického patrového okruhu