Přednáška 4 OHE_jarní období
Mikroskopická stavba alveolárního výběžku a klinické
aspekty jeho přestavby
Mikroskopická stavba temporomandibulárního kloubu
Rozdíly ve stavbě dočasných a trvalých zubů
scech@med.muni.cz
Stručný přehled stavby kostní tkáně, poznámky k plasticitě
kostní tkáně
kostní tkáň - tvrdá a pevná, nelze ji krájet, ale dělit (řezat) pilkou
funkce - oporná - tvoří skelet
- zásobárna Ca2+ v těle /99 %/ -2 způsoby mobilizace
rychlá // pomalá (regulovaná hormony)
BUŇKY // mezibuněčná hmota (ECM) - KOSTNÍ MATRIX
KOSTNÍ BUŇKY
osteoblasty a osteocyty // osteoklasty
 osteoblasty - syntéza organické složky kostní matrix: kolagen typu I,
proteoglykany, glykoproteiny + účast na ukládání vápenatých solí do matrix
za vývoje uloženy v jedné vrstvě na povrchu kosti (-ní tkáně)
 osteocyty - klidové formy osteoblastů
uloženy v lakunách a jejich výběžky v
canaliculi ossium, buňky se výběžky
kontaktují (spoje gap junctions)
mezenchymový původ
 osteoklasty - velké buňky
(cca 100 um) s nepravidelnými
výběžky a větším počtem jader
(až 50 );odbourávají kostní
matrix
vznikají fúzí prekurzorových
buněk (stejných pro monocyty)
MEZIBUNĚČNÁ HMOTA (ECM) - KOSTNÍ MATRIX
anorganická (cca 45 %) a organická (cca 30%) složka, zbytek voda
 anorganická složka - pevnost a tvrdost kosti
krystaly hydroxylapatitu - tvar plochých destiček
o rozměrech 40 x 25 x 3 nm, hexagonální profil
uloženy podél povrchu kolagenních fibril, ale často i uvnitř
(kombinovaná struktura - přirovnávána k železobetonu)
 organická složka - hlavně kolagen typu I + proteoglykany
(glykosaminoglykany asociované s proteiny)
a adhezní proteiny - sialoprotein a osteokalcin, osteopontin,
osteonektin
(hrají důležitou roli při ukládání vápníku a při remodelaci kostní tkáně)
poměr mezi org. a anorg. složkou rozhoduje o pružnosti a tvrdosti kostní
tkáně
vláknitá (primární) lamelózní (sekundární)
primitivní stavba dokonale přizpůsobená
výskyt: drsnatiny kostní podpůrné fci
cement zubní
kostní lamely = 3-7 um
tlusté vrstvy kostní matrix
kolagenní vlákna v lamele
probíhají stejnýmsměrem
osteocyty mezi lamelami
mikroskopicky 2 druhy kostní tkáně
kostní tkáň lamelózního typu - stav. materiál pro kosti sketetu /dlouhé,
krátké, ploché, nepravidelné/
v kostech kostry přítomna v 2 podobě: jako
hutná /kompakta/ nebo houbovitá /spongióza/
dlouhá kost
plochá kost
Stavba kompakty
3 systémy kostních lamel (nejlépe jsou patrné na příčných řezech diafýzou)
22
periost
zevní plášťové lamely //koncetrické lamely haversových systémů
(osteonů=soubory - 5 až 20 lamel uspořádaných soustředně okolo Haversových
kanálků) // intersticiální lamely (lamely osteonů, které jsou odbourávány) // vnitřní
plášťové lamely (endostální)
endost
intersticiální
lamely
Volkmannovy
kanálky
periost
diafýza příčně (HE)
Houbovitá kost (spongióza)
tenkých trámečků nebo plotének
průběh a prostorové uspořádání trámečků závisí na silách, které na kost působí
platí, že
- trámečky do tloušťky 100 um sestávají pouze z plášťových lamel
- tlustší trámečky i lamel koncentrických (haversovy) nebo intersticiálních
Periost
2 vrstvy: stratum fibrosum // Sharpeyova vlákna
stratum osteogenicum - osteoprogenitorové buňky
Endost
stejná stavba, ale tenčí
Plasticita kostní tkáně
nehledě na tvrdost, kosti jako orgány jsou schopné přestavby vnitřní struktury, tak
aby co nejlépe odolávala aktuálnímu mechanickému zatížení
přestavba - remodelace / součinnost osteoblastů a osteoklastů
v dětském věku probíhá remodelace rychle - udává se, že každý rok
přebudováno asi 10 % kostí skeletu
přestavba v dospělosti probíhá pomaleji (100 až 200x)
přestavbu kostní tkáně lze cíleněindukovat též arteficiálními
podněty: dlouhodobým působením tahu či tlaku na kost
- účinkem tahu se vytvoří nová kostní matrix
- účinkem tlaku je kostní matrix odbourávána
Úloha osteocytů v přestavbě:
fungují jako mechanosensory, signál předají osteoblastům v endostu či periostu, a
tyto ho předají osteoklastům
(viz spoje gap junctions)
Alveolární výběžek (processus alveolaris)
část čelisti se zubními lůžky (alveoli dentales)
výběžek podobně jako ostatní oddíly čelistí sestává z hutné a houbovité
kosti
Anatomické rozložení kompakty
- kortikální (zevní alveolární) - kryje vestibulární nebo orální stranu alveolů
- kribriformní (vnitřní alveolární, os alveolare, lamina dura) - vytváří vlastní lůžko
(alveolus) a jsou v ní ukotvena vlákna PDL
kortikální
l. vestibularis
kortikální
l. oralis
kribriformní
diafýza příčně (HE)sagit. řez dolní čelistí
Kortikální ploténka
(zevní alveolární)
- tloušťka 1,5 - 3,0 mm
člení se na
- lamina vestibularis
- lamina oralis
obě mají periost
obsahují lamely všech 3 typů, osteony
však probíhají různými směry
v oblasti dolních molárů bývá lamina oralis
zesílena
dolní čelist s řezákem
lamina oralis
lamina
vestibu
laris
spongióza
Kribriformní ploténka
(vnitřní alveolární ploténka= os alveolare)
tvoří stěnu alveolů, je tenčí 0,5 - 1,0 mm
proděravěna Volkmannovy kanálky (pro interalveolární cévy a nervy)
stavba podobná jako u kompaktní ploténky, ale chybí periost
funkci periostu zastupuje peridoncium a nediferencované mezenchymocyty
(diferenciace v různé - blasty)
kribriformní ploténka
podélně
v kribriformní ploténce ukotveny konce vláken PDL (v plášťových lamelách)
tato část kribriformní ploténka je více mineralizovaná - na rtg snímcích vykazuje
vyšší denzitu - lamina dura
u dočasných zubů a trvalých v juvenilním období má lamina dura hladké
kontury, v dospělosti a ještě později mívá průběh nerovný
lamina dura
Anatomické rozložení spongiózy
trámečky spongiózy se
rozpínajímezi ploténkami
a v interdentálních a interradikulárních
septech
uspořádání trámečků
- značná variabilita
nejčastěji horizontální
orientace
hematopoetická kostní
dřeň mezi trámečky
spongy
bone
l. vestibularis
l. oralis
Poznámka: v oblasti horních a dolních řezáků lamina oralis i vestibularis jsou
splynulé s kribriformní ploténkou (i špičáku na maxile)
interalveolární septa =
septa interdentalia
oddělují alveoly
kolmo postavené přepážky
vzniklé spojením mesiálního
a distálního úseku
kribriformních plotének
sousedních alveolů
hřebeny interdentálních
sept leží v úrovni cemento emailové
junkce
jsou obvykle zaoblené
nad interdentálními septy
lig. interdentalia transseptální
vlákna
modelují tvar vrcholů sept
při inklinaci (sklonu) zubů,
tlakem vláken hřeben způsobí
sešikmení vrcholu hřebene
ve směru náklonu
(sekundárně může dojít i ke
zkrácení septa)
podle výšky hřebenů
mezizubních sept se
posuzují
vertikální odchylky
v postavení zubů
septa interradicularia - u vícekořenových zubů, tvoří je kribriformní ploténka spolu s
trámečky houbovité kosti
Vzhled a mikroskopickou stavbu proc. aleolaris ovlivňuje řada faktorů: jako
jsou
- celkový stav výživy
- hormonální faktory (hyper-, hypo- produkce - PTH, kalcitonin ,
somatotropin)
- mastikační síly uplatňující se při rozmělňování potravy
- tlakové síly vyvolané růstem zubních kořenů nebo prořezáváním
zubů
- extrakce zubů
působení faktoru krátkodobé nebo dlouhodobé, během života se mohou
střídat, různě prolínat nebo potencovat
déledobá expozice alveolárního výběžku vůči kterémukoliv z
faktorů indukuje adaptační změny - remodelaci
2 příklady
1. je-li alv. výběžek dlouhodobě vystaven tahu a tlaku, dojde k přebudování
(remodelace) jeho struktury
prolongovaný tah – formativní - tvorba nové matrix
prolongovaný tlak – rezorbční - odbourání kostní matrix
využivá se v ortodoncii k opravě postavení zubů v zubních lůžkách pomocí
ortodontických aparátů
2. pokud kost není delší dobu adekvátně stimulována a zatěžována, dochází
v ní také k strukturní reorganizaci
platí i pro horní a dolní čelist a alveolární výběžky
PAMATUJ:
při ztrátách partnerských zubů (antagonistů), trvají-li delší dobu (v
řádu měsíců) - vznikají u agonistů prokazatelné změny v periodonciu a
struktuře alveolárním výběžku
2 závěry:
- velmi uvážlivě indikovat extrakce zubů - jako krajní řešení !!!!
- extrahovaný zub je žádoucí v rozumné době nahradit, aby se
předešlo změnám u agonisty !!!!!
A - změny u agonisty po odstranění jeho partnera v dolní čelisti
B - kontrola
Čelistní kloub (art. temporomandibularis)
- složený bilaterální kloub s poměrně složitou biomechanikou, oba klouby tvoří
jednotku, změna na jedné straně ovlivní strukturu a funkci kloubu protihlé strany
- zajišťuje spojení mezi dolní čelistí a fixní spánkovou kostí lebeční báze
- lze ho palpovat (nahmatat) těsně za tragem resp. zevním ústím meatus acusticus
ext.
kontaktní plochy:
fossa mandibularis na šupině os temporale + tuberculum art. spánkové kosti
caput mandibulae (condylus mandibulae)
mezi ně vsunut discus articularis
Mikroskopická stavba kloubu
caput mandibulae (condylus mandibulae) – protáhlý elipsoid (20 mm dlouhý),
podlouhlá osa orientována horizontálně
na povrchu kondylu - tenká ploténka kompakty
uvnitř spongióza – trámečky se rozbíhají z centra kondylu radiálně k povrchu
v dětství trámečky mohou obsahovat i drobné okrsky hyalinní chrupavky
fossa mandibularis – ploténka kompaktní kosti
přední ohraničení jamky tvoří tuberculum articulare – má podobnou stavbu jako
caput mandibulae
kloubní plošky - kryje vazivová chrupavka tlustá 100 -150 um
na zadní straně tuberculum articulare je zesílena
POSTERIOR
vazivová chrupavka v porovnání s hyalinní lépe odolává
degeneraci a má dobrou schopnost regenerace
discus articularis – vazivová ploténka – tloušťky 3 – 4 mm
její okraje uchyceny v kloubním pouzdře
uprostřed ztenčená na 1-1,5 mm (intermediální zóna )
jde o husté kolagenní vazivo neuspořádaného typu
v dospělosti může obsahovat ostrůvky hyalinní chrupavky
stabilizační a tlumící funkce (otřesy a vibrace)
discus articularis má složitou vnitřní strukturu
zadní oddíl rozdělen ve 2 lamely – horní retrodisková - z elastických vláken,
která se upínají k zadnímu okraji jamky a dolní retrodisková - je fixována k
zadnímu okraji kondylu; mezi lamelami Zenkerův retroartikulární polštář z řídkého
kolagenního vaziva prostoupený žilní pletení – při otevírání čelistí je do ní nasávána
krev z plexus pterygoideus
přední oddíl zesílen a končí úpony na m. pterygoideus lateralis
zadní oddíl
přední od.
Retroartikulární Zenkerův polštář
- důležitý pro správnou funkci kloubu, sestává z řídkého
vaziva s adipocyty a četnými venulami (patří k plexus
pterygoideus
- polštář brání tomu, aby při depresi mandibuly, kdy se její
hlavička posunuje dopředu, vznikl za ní prázdný prostor
- při otvírání úst, kdy se hlavice a disk posunují dopředu, se
pleteň plní krví (neboť mezi kloubním pouzdrem a
krčkem mandibuly na straně jedné a zevním
zvukovodem na straně druhé vzniká podtlak, který se
naplněním plexu vyrovná
- když se ústa zavírají, hlavička se pohybuje nazpět a je
krev z pleteně vytlačena do v. retromandibularis
zesílené oddíly disku působí jako klíny a stabilizují condylus v jamce
kloubní pouzdro: volné (zvláště na mediální straně) a je zpevněno lig. laterale a
lig. mediale
2 vrstvy: stratum fibrosum a stratum synoviale
kloubní dutina s trochou synoviální tekutiny rozdělena ve dva oddíly – horní diskotemporální
a dolní - diskomandibulární
biomechanika kloubu:
horní/diskotemporální/
patro - translační
posuvné pohyby protrakce,
retrakce
dolní/diskomandibulární
patro - rotační pohyby
kolem osy transverzální elevace
a deprese
pohyby do stran lateropulze
(laterotruze)
Věkové změny čelistního kloubu
definitivní podobu nabývá mezi 20. – 25. rokem věku
adaptabilita kloubu – schopnost přizpůsobovat novým funkčním
požadavkům
je velmi dobrá kloubní chrupavky
minimální u discus articularis
a) degenerativní změny na discus articularis (praskliny nebo trhliny)
b) perforace centrální části disku a propojení obou oddílů kloubní dutiny
- po 5. deceniu
Rozdíly v anatomii a stavbě dočasných a trvalých zubů
1) mohutnost (tloušťka) tvrdých zubních tkání
dentin a cement dočasných zubů cca poloviční tloušťku, sklovina asi o 1/3
tenčí
2) permeabilita (prostupnost) zubních tkání
u trvalých zubů se snižuje s věkem
v důsledku růstu krystalitů se ve sklovině stírají rozdíly mezi prizmaty a
interprizmatickou substancí
v dentinu je snižování permeability způsobeno zmenšováním průsvitu
dentinových tubulů
3) chemické složení
sklovina dočasných zubů obsahuje více N-sloučenin než u zubů trvalých
4) barva korunky
u dočasných nejčastěji modrobílá (kombinace bílé a barvy slonoviny)u
trvalých ke změnám v barvě korunky následkem tloustnutí dentinu a
jeho tmavnutí nebo následkem inkorporace látek ze zevního prostředí
do skloviny
- inkorporace těžkých kovů (Pb, Hg) odstíny žlutohmědé až šedé
- inkorporace barviv v zubních pastách, v tabáku nebo v lécích
- inkorporace organického materiálu do skloviny
5) abraze zubů (obrus, otěr)
u trvalých v důsledku obrusu může dojít při plném skusu k posunu
zubních oblouků v zadopředním směru
6) postavení podélných os zubů
u dočasných jsou osy orientovány kolmo k okluzní rovině, distální plochy
dočasných stoliček v jedné svislé rovině
u trvalých osy skloněny mírně distálně, takže každý zub se dotýká při skusu
dvou zubů protilehlých