(Toxické) kovy v prostředí

Těžké kovy provázejí lidstvo po celou dobu jeho existence. Průmyslovou činností se však dostávají do prostředí v dříve nebývalé míře. Pro většinu lidí jsou dietární zdroje hlavním způsobem expozice těžkým kovům. Některé z nich mohou být nezbytné a prospěšné (např. Cr3+, Fe, Cu), zatímco jiné nevykazují žádnou užitečnou biologickou funkci (např. Cd, Pb a Hg) 

Část 1: Historický vývoj znečištění prostředí ČR.

Dvě stě let olova v ČR

zdroj: Novák et al., (2004), doi:10.1021/es0200387

Na vývoji emisí olova z dopravy i průmyslu jsme si ilustrovali tendenci snižování zátěže obyvatel ČR. Nicméně, protože kovy jsou nedegradovatelné (nemohou se na nic dalšího rozložit, pouze měnit sloučeniny a ukládat se), jednou vytěžené a mobilizované prvky z prostředí úplně nezmizí.

Část 2: Co obnáší být těžkým kovem? Které kovy jsou nejrizikovější?

Podle vágní definice těžkých kovů je typickým zástupcem tak užitečný kov, jakým je železo. To je přitom celosvětově nejčastěji deficitním prvkem. (Po něm následuje zinek.) Saturace organismu železem je ideální protektivní faktor před působením toxických prvků, jelikož organismus nejeví přehnanou tendenci vstřebávat kovové kationty ze stravy.

Po absorpci do organismu se chovají rozdílně, mají různé cílové orgány. Některé působí alergizujícím účinkem už na základě dotyku (nikl je typický kontaktní alergen). Při léčbě akutních otrav (které jsou dnes vzácné) se uplatňuje chelatační terapie, kdy se podávají chelatační činidla typu EDTA nebo dimerkaprol.

Kadmium

Kadmium ve svojí elementární, kovové, formě. Sloučeniny kadmia jsou všechny toxické a klasifikovány jako karcinogeny. Člověk Cd přijímá většinou z rostlinné stravy, u kuřáků je ale zdroj kadmia jiný – tabák je totiž velmi dobře kumulující rostlina.

rozbitý teploměr

Od používání rtuťových teploměrů se ustupuje, v domácnostech i nemocnicích jsou ale pořád populární. Při jejich rozbití je ale ptřeba vědět, co dělat. Do skleněné nádobky sesbíranou rtuť je nejlepší odnést do lékárny, na sběrný dvůr, nebo hasičskou stanici. Páry, které se ze zbytků uvolňují, jsou nebezpečné, proto je třeba uklidit opravdu důkladně.

As Cd Hg Pb

Čtyři prvky, které jsou nejostřeji sledovány a mají stanovené nejpřísnější limity pro výskyt v potravinách.

Část 3: Typičtí zástupci toxických prvků

Nejrizikovější prvky, jakými jsou Cd, Hg a Pb, nemají užitečnou funkci v těle. Jejich koncentraci v potravinách, prostředí i těle bychom si přáli nulovou, ale reálně to není dosažitelné. Jsou totiž přirozenou součástí prostředí. Člověk jich ale svou činností mobilizuje do prostředí větší množství než příroda v rámci přirozených cyklů.

Teď se zaměřne na rtuť, která je velice názorným prvkem; její formy se chovají velice rozdílně. Zatímco methylrtuť, vyskytující se v rybách, je velmi toxickou záležitostí, kovová rtuť – pokud však neuvažujeme její páry! – příliš vstřebatelná není. Představíme si taky na analýzu vlasů a nehtů jako užitečný nástroj biologického monitoringu.

Ve videu odkazuji na tříminutový dokument o tragédii v japonské Minamatě, kdy desítky lidí zemřely na otravu methylrtutí z konzumace ryb. Video obsahuje drsné záběry otrávených osob i kočiček, na kterých se otrava projevila nejdřív. Dlouho se proto mělo za to, že jde o nemoc získanou od koček, na což spousta z nich doplatila. 

Učební materiály

další materiály nádavkem pro zájemce a srdcaře