Základy mykologie a parazitologie Klinická mikrobiologie – BSKM021p + c Téma 2A Ondřej Zahradníček Tunelwa [USEMAP] Obsah prezentace Houby: Obecné vlastnosti hub Vláknité mikromycety Kvasinkovité a jiné mikromycety Paraziti: Obecná charakteristika Diagnostické metody Jednobuněční endoparazité Vícebuněční endoparazité Ektoparazité Houby Obecné vlastnosti hub Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena chitinem, chitosanem, mannany a glukany – tedy polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub, o kterých je řeč v tomto praktiku, nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice začervenalá (Patouillardova), závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. Přehled mykologické diagnostiky •Mikroskopie – zásadní, hlavně u vláknitých hub (nativní preparát, Gramovo barvení) •Kultivace – důležitá (Sabouraudův agar) •Biochemická identifikace – zásadní u kvasinek, u vláknitých hub se nepoužívá •Průkaz antigenu – možný •Průkaz protilátek – hlavně u tkáňových mykóz (aspergilóza například) •Citlivost na antimykotika možná u kvasinek 71 450px-Entoloma_Sinuatum_1 Některé jedovaté velké houby 1 2 3 4 1 Muchomůrka zelená 2 Vláknice začervenalá (Patouillardova) 3 Muchomůrka panterová (tygrovaná) 4 Závojenka olovová Poznáte je? 68 430px-Amanita_phalloides Autor: taken by User:Hankwang – Původní stránka s popisem souboru byla zde. Všechna následující uživatelská jména odkazují na projekt en.wikipedia., CC BY 1.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=156715 Autor: Reaperman [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)] Autor: Andreas Kunze – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14883671 Autor: No machine-readable author provided. Archenzo assumed (based on copyright claims). – No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims)., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=339048 Gramem barvené kvasinky C.albicans - mikrofotografie. Klikni! [USEMAP] foto prof. MVDr. Boris Skalka, DrSc. (archiv Mikrobiologického ústavu) Houby Vláknité mikromycety Speciální mykologie 1..Vláknité mikromycety •V podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. asnig18 Foto: Mikrobiologický ústav epifloc Epidermophyton floccosum Foto: archiv Mikrobiologického ústavu 1.1 Dermatofyty lJsou to specializované, tzv. keratinofilní houby, vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů. lNe za všemi těmito infekce jsou ovšem dermatofyty, kožní infekce způsobují i kandidy lPatří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum lNěkteré druhy se přenášejí mezi lidmi, jiné ze zvířat či z prostředí lRostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. Také průběh a léčba je zdlouhavá Microsporum gypseum microsporum Foto: Mikrobiologický ústav Diagnostika dermatofytů •Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) •Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný •Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony) 1.2 Houby čeledi Dematiaceae •Mají společnou přítomnost tmavého pigmentu melaninu např. v makrokonidiích •Jsou vzácné, zvláště v našich podmínkách, zato však mohou být nebezpečné •Patří sem původci feohyfomykóz (např. Alternaria či Cladosporium) a původci chromomykóz (např. rod Curvularia) 1.3 Rychle rostoucí hyalinní mikromycety tvořící konidie •Jsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají •konidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Paecilomyces, Penicillium, Scopulariopsis •konidie ve shlucích – Fusarium •konidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalscheria •Modře zvýrazněné si dále popíšeme Rod Aspergillus (česky kropidlák) •Existuje několik stovek druhů, asi dvacet z.nich může vyvolávat infekce u člověka •Může způsobovat endokarditidy, plicní infekce, infekce oka a CNS, ale také infekce nehtů či zevního zvukovodu. •Pouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob •Aspergily také hojně tvoří mykotoxiny •Diagnostika: mikroskopie, u systémových nepřímý průkaz (precipitace, ELISA aj.) •Léčba: pouze amfotericin B a snad vorikonazol Ilustrační příběh o aspergilóze najdete tady: [USEMAP] Kropidlák černý Aspergillus niger aspergilus niger Foto: Mikrobiologický ústav Kropidlák zakouřený Aspergillus fumigatus aspergilus fumigatus Foto: Mikrobiologický ústav 1.4. Zygomycety •Zygomycety – pravé plísně tvoří neseptované hyfy. Tvoří mohutný „kožíšek“, na Petriho misce mohou i nadzvedávat víčko. •Infekce jsou vzácné, ale přibývá jich např. u diabetiků. Normálně se živí saprofyticky např. na ovoci. Jsou schopny velmi rychlého růstu např. stěnami velkých cév. Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého •Klasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Rhizopus a Mucor (plíseň hlavičková) •Tyto dva rody jsou nejdůležitější •Kromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin •Diagnostika opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) •Vzdorují antimykotikům s výjimkou amfotericinu B [USEMAP] Mucor sp. Foto: Mikrobiologický ústav mucor Houby Kvasinkovité a jiné mikromycety 2. Kvasinkovité mikromycety •Rozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i pro diagnostiku – např. lepší biochemická rozlišitelnost je velice dobře patrná Foto: Mikrobiologický ústav Společné vlastnosti kvasinek •Jsou to kulaté, oválné i protáhlé buňky – blastokonidie. Jsou zřetelně větší než bakterie (průměr 3–15 µm). Pučí z nich dceřiné buňky, které se mohou rychle oddělovat, nebo naopak rychle zůstávat. •Některé tvoří pseudomycelia a chlamydokonidie (Candida), výjimečně polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) •Jsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka 2.1 Rod Candida lNejběžnější houbový patogen lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy lU oslabených způsobuje i systémové mykózy lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků lAkutní i chronické záněty pochvy a vulvy lNejběžnější je Candida albicans lDále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a mnohé další lU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) Ilustrační příběh poševní kandidózy najdete zde: [USEMAP] Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry, nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z genitálií) C. A. T. (ten slouží také k diagnostice trichomonádové infekce, viz dále) lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. Diagnostika a léčba kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K.identifikaci kandid používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v.metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lLéčba: antimykotika (lokálně, celkově), je nutno hlídat primární i sekundární rezistence • Kandidy na chromogenních půdách C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\původní foto\fotoatlas2016\Kvasinky\IMG_3454CAAL.JPG C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\původní foto\fotoatlas2016\Kvasinky\IMG_3448CTropicalis.JPG C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\původní foto\fotoatlas2016\Kvasinky\IMG_3419CCrusei.JPG C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\původní foto\fotoatlas2016\Kvasinky\IMG_3458CGlabrata.JPG Candida albicans Candida tropicalis Candida krusei Candida glabrata, detail kolonií Autorkami fotografií jsou Mgr. Milada Dvořáčková a Mgr. Monika Dvořáková, PhD., z Mikrobiologického ústavu 2.2 Rod Cryptococcus •Tyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů •Nedovedou vytvářet pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra •Nejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse •Je to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby 2.3 Rod Pneumocystis •Velmi zvláštní houba, která byla do nedávné doby považována za prvoka (například za vývojové cyklus trypanosom) •Má některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol •Z toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B •Pro člověka patogenní je Pneumocystis jiroveci (podle českého parazitologa Jírovce). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob. •Diagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří. l17 Pneumocystis jiroveci Mikrobiologický ústav 2.4 Ostatní kvasinky •Patří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Malassezia, Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. •Rod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak např. u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích 3. Dimorfní houby •Tyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou •Rostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz •Příkladem je Sporothrix schenckii (na obrázku) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Conidiophores_and_conidia_of_the_fungus_Sporoth rix_schenckii_PHIL_4208_lores.jpg (Public domain) Rod Penicillium – Plíseň štětičková •Patogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) •Některé druhy mohou rovněž tvořit toxiny •Z druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin •Druhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. •Diagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů 4. Mikrosporidia •Donedávna považována za parazity (prvoky), dnes se považují za houby •Klinicky významných je asi 14 rodů, které mohou způsobovat střevní infekce, oční, případně i celkové infekce •Nejdůležitější jsou rody Enterocytozoon, Ecepthalitozoon a Nosema. •Jsou velmi drobné (1,5–2 µm), tedy jen o málo větší než bakterie. Diagnostika je proto velice obtížná, používá se optických běličů. Druhové určení umožní jen elektronová mikroskopie. Mikrosporidia https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Microsporidiosis_01.png (Public domain) [USEMAP] Paraziti Obecná charakteristika Parazitární onemocnění •Parazité jsou nesourodá skupina, v podstatě jde o eukaryotní organismy bez buněčné stěny (rozdíl oproti houbám) •Parazité mají obvykle složité životní cykly, přičemž mohou mít jednoho či více hostitelů a hostitelé mohou či nemusí být přesně daní •V těle pacienta lze najít různé životní formy (cysty a trofozoity prvoků, vajíčka, larvy a dospělce červů apod.) Rozdělení parazitů: a) systematické lJednobuněční – dříve „prvoci“, dnes už se vůbec neuznávají jako jedna skupina organismů lMěňavky (Amoebozoa, améby) lBičíkovci (Flagellata) lostatní (např. kokcidie, nálevníci apod.) lVícebuněční – patří vesměs mezi živočichy: lMotolice (Trematoda) lTasemnice (Cestoda) lHlístice (Nematoda) lČlenovci (Artrhopoda) lvýjimečně i někteří další, např. kroužkovci – pijavice b) Podle lokalizace procesu lEndoparazité – parazitují uvnitř těla lStřevní parazité – nejběžnější. Řada prvoků (giardie/lamblie, Entamoeba coli), tasemnic (tasemnice dlouhočlenná a bezbranná) i hlístic (škrkavka, roup) lKrevní parazité – častí v tropech a subtropech. Z prvoků malarická plasmodia, dále tzv. mikrofilárie a řada dalších lTkáňoví parazité – u nás hlavně Toxoplasma gondii, původce toxoplasmózy lUrogenitální parazité – nejčastější bičenka poševní (Trichomonas vaginalis) lEktoparazité – parazitují vně (většinou členovci) Nejdůležitější endoparazité Prvoci Giardia lamblia, Entamoeba coli, rod Plasmodium, Trichomonas vaginalis, Toxoplasma gondii Motolice Schistosoma sp., Fasciola sp. Tasemnice Taenia saginata, Taenia solium, Diphylobothrium latum, Hymenolepis nana Hlístice Ascaris lumbricoides, Enterobius vermicularis, Trichinella spiralis, Toxocara canis Nejdůležitější ektoparazité Vši Pediculus capitis, Pediculus corporis, Phthirus pubis Blechy Pulex irritans, Xenopsyla chaeopis Štěnice Cimex lectularius Zákožka Sarcoptes scabiei Mimo to existuje spousta dalších lékařsky významných členovců, kteří se však nepřichycují na delší dobu (klíšťata, komáři); i přesto jsou velmi významní [USEMAP] Paraziti Diagnostické metody Odběr materiálu •Na střevní parazitózy se posílá kusová stolice (viz dále) •Na trichomonózu se posílá buďto sklíčko na barvení Giemsou (samotné nebo společně se sklíčkem na barvení Gramem, tj. jako klasický MOP), nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab •Na průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky •U tkáňových parazitóz se posílá sérum •U ostatních dle situace (moč, obsah cysty…) Odběru stolice při vyšetření na střevní parazity •Posílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od virologického vyšetření není nutno chladit. •Vzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J Odběrové médium C. A. T. na vaginální a uretrální výtěry na kvasinky a trichomonády Foto: O. Zahradníček P1010010 P1010010 Paraziti: diagnostické metody obecně •Důležitá je mikroskopie, buď nativní preparát. nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení) •Kultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. •Z jiných metod přímého průkazu se prosazuje v.poslední době PCR •Nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Diagnostika střevních parazitů •Mikroskopie je v každém případě základem •Diagnostika vajíček červů, popř. článků tasemnic: •Používá se nativní preparát v různých modifikacích •U metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili •Faustova metoda je koncentrační (viz dále) •Grahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) •Diagnostika střevních prvoků (améb, lamblií) •Nativní preparát nestačí, používá se barvení, nejčastěji tzv. Gomoriho trichrom • Grahamova metoda v diagnostice roupů •Spočívá v tom, že pacient se předkloní, roztáhne „půlky“, načež je mu na anální otvor (a hlavně perianální řasy) nalepena speciální průhledná lepicí páska. Ta je pak odlepena a nalepena na podložní sklíčko •Průhlednost pásky je zásadní, jinak dost dobře nelze mikroskopovat (Jsou i experti, kteří zasílají pásku neprůhlednou, anebo ji celou přelepí štítkem) •Je jednodušší než vyšetření stolice. Používá se však častěji u dětí – dospělí totiž mívají příliš chlupatou řiť, takže provedení metody by bylo obtížné a bolestivé Diagnostika krevních parazitů: Tlustá kapka a tenký roztěr •V diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého nátěru a tlusté kapky. •Tlustá kapka představuje jen kapku krve zamíchanou rohem druhého sklíčka, tenký roztěr je speciální technikou roztáhnut do jednovrstevného filmu (viz obrázek na následujícím snímku) •Pro obě metody se používá čerstvá, nebo (provádí-li se nátěr až v laboratoři) nesrážlivá krev. Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. Technika přípravy tenkého roztěru (blut = krev) Zdroj: Wikimedia commons https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0f/Blut_%281%29.jpg/689px-Blut_%281%29.jpg Diagnostika trichomonád •Trichomonády se v poslední době diagnostikují zejména kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: •odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. •médium se nechá kultivovat do druhého dne •kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. •Tyto preparáty však nelze uchovat •Proto i v praktiku mediků máme druhý možný způsob, přestože je dnes méně častý – nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se jako MOP V. •Jiné možnosti (např. fluorescenční barvení) se používají jen výjimečně. Mikroskopické preparáty trichomonád v rámci MOP (Giemsa) •Mikroskopuje se s imerzí (objektiv 100×, imerzní olej) •V některých preparátech mohou být kromě trichomonád i kvasinky •To, co většinou najdete na internetu, jsou ideální případy, často navíc speciálním způsobem barvené, případně jsou obrázky počítačově upravené. •Reálný vzhled MOP V barveného Giemsou ukazuje následující obrázek (trichomonáda zakroužkována) Foto: Zuzana Jurčíková, bývalá studentka LF MU, mikrobiologický ústav Diagnostika ostatních parazitárních nákaz •U ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog •U tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) •V některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří •U některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci, popř. pouze ve dne pesten Z dílny kolegy Petra Ondrovčíka Mikrobiologický ústav [USEMAP] Paraziti Jednobuněční Jednobuněční parazité (prvoci, protozoa) •Jsou z parazitů nejmenší, přesto jsou mnohem větší než bakterie a zpravidla i o něco větší než kvasinky •Na rozdíl od ostatních parazitů se někteří z nich dají i kultivovat, i když vyžadují velmi speciální kultivační média •Jak již bylo řečeno, rozeznáváme •améby (měňavky) •bičíkovce •další prvoky Trichomonas vaginalis Bičenka poševní (SK: bičíkovec pošvový) •Bičíkovec, způsobující hnisavé poševní výtoky, vyskytující se po celém světě •Kromě výtoku je typické svědění pochvy •Přenos převážně pohlavní, avšak možný i přenos např. ručníkem apod. •V posledních letech počet případů klesá, zřejmě vzhledem k dobré dostupnosti léčby •U mužů jsou velmi často bezpříznakové •Léčba: metronidazol, je nutno léčit oba (všechny) sexuální partnery [USEMAP] Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis, Giardia lamblia) •Pozoroval je už 1681 Leeuwenhoek, ale popsal je až Vilém Dušan Lambl 1859. Byl to milenec Boženy Němcové •Mají většinu organel v těle zdvojených: dvě stejná jádra, dvakrát čtyři bičíky atd. Mají přísavku, kterou se přisají na stěnu střeva. Mohou způsobovat zánět dvanáctníku, a střeva. Stolice je hlenovitá, bez krve •Vyskytují se po celém světě, hlavně v.teplých oblastech s horší hygienou •Léčba: metronidazol, ornidazol, mebendazol Životní cyklus lamblií Zdroj: https://www.cdc.gov/dpdx/giardiasis/index.html, public domain Trypanosomy •Jsou to štíhlí bičíkovci (cca 20 × 2 µm), mají jeden bičík, který je připojený k tělu a jeho připojená část tvoří vlnící se membránu •Jsou to krevní extraerytrocytární paraziti •Trypanosoma brucei se dvěma poddruhy (západoafrickým a východoafrickým) způsobuje spavou nemoc – postižení CNS, letargie, vyčerpání organismu •Trypanosoma cruzi z Jižní Ameriky způsobuje Chagasovu nemoc s vysokými horečkami a opět postižením CNS Leishmanie •Vyskytují se v celém tropickém a subtropickém pásmu •Přenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodu Phlebotomus •Existuje jich asi dvacet významných druhů, které se dělí jednak na leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa, jednak na kožní, kožně-slizniční a viscerální •Mohou způsobovat od znetvoření kůže až po postižení jater a sleziny, často smrtelné Améby (měňavky) www.medmicro.info Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) •Vyskytuje se v tropech a subtropech, u nás bývá spíše zavlečena. Člověk se nakazí od jiného člověka, není zvířecí rezervoár •Nákaza může být bezpříznaková, nebo může být akutní průjmové onemocnění, jehož příznaky jsou podobné příznakům shigellózy (proto se o obou onemocněních mluví jako o úplavici). Stolice jsou bolestivé, ne časté •Výjimečně se může vyskytnout absces jater Entamoeba histolytica, trichrom 1 www.medmicro.info Podmíněně patogenní střevní améby •Kromě Entamoeba histolytica můžeme ve střevě nacházet i jiné améby, které jsou prakticky nepatogenní, i když zejména u dětí mohou způsobovat průjmy •Z nich Entamoeba dispar je při běžné diagnostice neodlišitelná od Entamoeba histolytica, lze jen speciálními testy •Z dalších jsou významné Entamoeba coli, Iodamoeba buetschlii, Entamoeba hartmanni a Endolimax nana Volně žijící měňavky •Vyskytují se běžně ve vlhké zemi, bahně, ve vodě. Onemocnění nejsou běžná, ale jsou často velice závažná, zejména u HIV pozitivních osob •Naegleria fowleri a Balamuthia mandrillaris způsobují těžká onemocnění CNS •Acanthamoeba způsobuje dlouhodobý, bolestivý zánět rohovky, zejména u osob, které mají kontaktní čočky. •Léčba je obtížná až nemožná Toxoplasma gondii •Je to prvok, jehož definitivním hostitelem je kočka, i když chovatelé psů jsou ve větším riziku (protože na srsti donesou domů částečky kočičího trusu) •Nakazit se lze také syrovým masem nebo kontaminovanými potravinami •Většina infekcí u osob, které mají v pořádku imunitní systém, je bez příznaků nebo se projeví jen zvětšenými uzlinami, které zase odezní •Nebezpečná je oční forma •Nebezpečná je také infekce plodu, zejména v prvním trimestru [USEMAP] Prvoci – apikomplexa Skrytá (latentní) infekce toxoplasmami •Často dochází po akutní infekci ke stavu, kdy se někde v těle zapouzdří toxoplasmová cysta •Cysta je jen minimálně aktivní, imunita nedovolí, aby se infekce reaktivovala •Někteří badatelé tvrdí, že toxoplasmové cysty v mozku nenápadně ovlivňují lidskou psychiku a jsou např. zodpovědné za dopravní nehody. Toxoplasma – životní cyklus 11 Toxoplasma_LifeCycle http://www.dpd.cdc.gov/dpdx/images/ParasiteImages/S-Z/Toxoplasmosis/Toxoplasma_LifeCycle.gif •U některých osob ovšem může vzniknout například toxoplasmový zánět sítnice… 15 toxo-retina2 http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology Malarická plasmodia •Malárie je celosvětově jednou z těch úplně nejzávažnějších chorob. Onemocní na ni denně mnoho lidí, včetně cestovatelů z Evropy. •Plasmodia jsou intraerytrocytární parazité. Před vstupem do krvinek se množí v játrech. • Existují čtyři hlavní malarická plasmodia: •Nejhorší průběh má „tropika“ neboli „maligní terciána“, působená P. falciparum. •Mírnější jsou obě „benigní terciány“, působené P. vivax a P. ovale. •Kvartána, působená P. malariae, je vzácná [USEMAP] Klinický průběh malárie •Malárie se projevuje záchvaty vysoké horečky s třesavkou a následným pocením, které se objevují každý třetí, resp. čtvrtý den, popřípadě (u tropické malárie) nepravidelně či pořád. Mezi záchvaty se pacient může i cítit zdráv •Záchvaty souvisejí s životním cyklem parazita. Vždycky, když v erytrocytech dozrají tzv. trofozoiti v tzv. merozoity, obsahující schizonty, dochází k popsaným projevům. •U nás jde o zavlečené onemocnění. V Evropě jsou popsány i případy tzv. letištní malárie Plasmodium falciparum – „prstýnek“ (trofozoit) v takzvané appliqué formě Foto: Mikrobiologický ústav Kryptosporidia •Cryptosporidium parvum patří mezi tzv. střevní kokcidie, které jsou kosmopolitně rozšířené. Napadá člověka i jiná zvířata. Kulovité oocysty jsou 2 – 5 µm velké •Člověk se nakazí vodou či potravou. Úporné průjmy mohou být např. u HIV pozitivních i smrtelné – častá příčina jejich smrti •Podobné jsou další dva mikroby: Isospora belli a Cyclospora cayetanensis [USEMAP] Obrvení (nálevníci) •Jediným významným zástupcem této skupiny je vakovka střevní – Balantidium coli. Vyskytuje se v celém světě, i když u nás moc ne, spíše na Slovensku. •Člověk se nakazí zpravidla od vepře •Probíhá bezpříznakově, nebo se projevuje krvavě bolestivými průjmy. Parazit se může dostat i do jater či plic, kde je velice nebezpečný. •Léčí se metronidazolem Paraziti Vícebuněční endoparazité Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Červi ploší a oblí •Dnes už tedy dávno víme, že zoologicky jde o nejméně dvě vzájemně naprosto nepříbuzné skupiny organismů. •Ploštěnci (ploší červi, Plathelmintes) jsou skutečně na řezu ploší. Z klinicky významných organismů sem patří dvě skupiny •Motolice (Trematoda) a •Tasemnice (Cestoda) •Oblovci (červi oblí, Nemathelmintes) jsou na řezu kulatí. Patří sem hlístice (Nematoda) Schistosomy •Vyvolávají u člověka onemocnění – schistosomózu či bilharziózu, známé už od dob faraonů. Je to urogenitální, jaterní a střevní onemocnění v subtropech a tropech •Člověk se nakazí tzv. cerkáriemi, které se dostanou do vody z vodních plžů •Prevence: nekoupat se ve sladké vodě, která na zimu nezamrzá, raději ani necachtat nohy v loužích – pronikají i neporušenou kůží •Druhy: např. S. mansoni, S. haematobium aj. Motolice plicní a jaterní •Do této skupiny patří Clonorchis sinensis, která způsobuje bolesti břicha, průjmy a popř. žloutenku. Člověk se nakazí konzumací sladkovodních ryb. Vyskytuje se hlavně v Číně. •Motolice rodu Opistorchis vyvolávají podobné onemocnění v Thajsku a Laosu •Fasciola hepatica se dříve vyskytovala i u nás, dnes je k nám jen někdy zavlečena. Vyskytují se jaterní obtíže, hubnutí, abscesy •Prevence: Neokusovat traviny, nejíst spadané ovoce, v cizině nejíst neznámé saláty Motolice střevní •Fasciolopsis buski je velký parazit, má dva až sedm centimetrů. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně opracované zeleniny. Vyskytuje se v některých asijských zemích. •Heterophyes heterophyes se vyskytuje v Egyptě, ja naopak velmi malá. Člověk se nakazí rybami. •Metagonimus yokogawai je podobná Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) •Dvě „klasické“ tasemnice. Člověk se nakazí po požití nedostatečně upraveného masa, a to hovězího (tas. bezbranná) či vepřového (tas. dlouhočlenná) •Příznaky: Dráždění střeva, bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjmy, eosinofilie •Taenia solium může také vycestovat ze střeva do tkáně, kde pak vznikají boubele – cysticerky. Nejzávažnější jsou boubele v mozku a oku. Taenia saginata u člověka boubele nedělá. Když je řeč o tasemnicích… •Víte, jaký je rozdíl mezi českým vědcem a tasemnicí? No přece – žádný! Oba jsou v… , a občas jim vyjde článek! Ostatní střevní tasemnice •Škulovec široký (Diphylobothrium latum) je největší tasemnicí, může mít až 12 metrů. Člověk se nakazí snězením nedostatečně upravených ryb. Nakažený mívá nedostatek vitamínu B12. Zůstává ve střevě. •Tasemnice dětská (Hymenolepis nana) postihuje nejčastěji děti. Má jen 1,5 – 4 cm. Člověk se nakazí kontaminovanou potravou. •Tasemnice psí (Dipylidium caninum) velmi vzácně vyvolává mírné střevní potíže Tkáňové tasemnice •Kromě tasemnice dlouhočlenné mohou ve tkáni tvořit boubele také dvě další tasemnice, které zpravidla nevyvolávají střevní obtíže a přímo migrují do tkání. •Ecchinococcus granulosus (měchožil zhoubný) tvoří cysty velké až 20 cm. Definitivním hostitelem pes, mezihostitelem např. ovce •Ecchinococcus multicolularis (měchožil větvený) tvoří cysty hlavně v játrech. Přenos je podobný jako u předchozího druhu. Roup dětský – Enterobius vermicularis lJe to drobná hlístice, samička měří 8–13 mm, sameček jen 2–5 mm. lZdržuje ve střevě. Vajíčka klade v perianálních řasách. Člověk se nakazí konzumací vajíček. Dítě má zažívací potíže, je neklidné, svědí ho řiť. lVyskytuje se zejména v dětských kolektivech. U předškolních dětí často dochází k autoinfekci (škrábání řiti a olizování prstů) lKomplikací u děvčátek mohou být poševní záněty lVyskytuje se po celém světě. Nejčastější parazit u nás. lLéčba: pyrvinium, mebendazol aj. [USEMAP] Roup s vajíčky accroup superroup Obrázky: Milada Dvořáčková a Ondřej Zahradníček Škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides •Po roupovi druhou nejběžnější hlísticí je škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides. Samička je dlouhá 20 – 35 cm, sameček 15 – 20 cm. •Je trochu podobná žížale (Lumbricus terestris), ale přece jen se trochu liší, například nemá prstenec. •Škrkavky mohou působit různé obtíže, od trávicích potíží a alergického dráždění až po mechanické ucpání vývodů žlučovodu a pankreatu. •Při životním cyklu larvy migrují přes cévy a plíce, a mohou přitom poškozovat plicní kapiláry a alveoly O. Zahradníček: V menze •Šel jsem oběd naraziti •V menze byli paraziti •Škrkavky a lamblie •Spolužačka tam… Tkáňové škrkavky: škrkavka psí a kočičí (Toxocara canis, T. cati) •Toxokaróza je naší nejhojnější tkáňovou helmintózou. Toxokary jsou střevní parazité psů a koček, kteří jsou hlavním hostitelem. Člověk se nakazí příležitostně. Larva migruje tkáněmi, jenže člověk není vhodným hostitelem pro dokončení vývoje škrkavky, larva dlouhodobě bloudí a poškozuje různé orgány. •Léčba: mebendazol, albendazol apod. •Prevence: zamezení přístupu psů na pískoviště Svalovec stočený – Trichinella spiralis •Vyskytuje se po celém světě, u nás ale nyní vzácně. Najdeme ho na východním Slovensku •Samička má 3–4 mm, sameček 1,5 mm •Člověk se nakazí pojídáním nedostatečně tepelně opracovaného masa divokých prasat. •Samičky rodí ve střevě živé larvy, které cestují krevním oběhem do příčně pruhovaných svalů. Tam dělají cysty, ve kterých nacházíme stočené hlístice. •Kromě nespecifických střevních příznaků se vyskytují bolesti svalů a další potíže Vlasovec medinský – Dracunculus medinensis •Cizopasí v tělních dutinách nebo v pojivové tkáni člověka, psů, šakalů, koček a dalších •Příznaky jsou nejprve nespecifické, samička migruje do podkoží. Po odumření samičky dochází k alergiím. •Léčba: niridazol, metronidazol. Klasická léčba – zachycení do rozštěpeného dřívka a pomalé vytažení – je riziková. Je možné, že od této metody je odvozen i znak lékařské profese. Filárie •Jde o hlístice Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Brugia timori, Onchocerca volvulus, Loaloa medinensis a Mansonella sp. •Některé se vyskytují v krvi, jiné spíše v.různých tkáních (loa loa v oku, onchocerky v.kůži). I ty, které se vyskytují v krvi, se zde zdržují jen po část dne, což je důležité pro diagnostiku. Dospělci mohou mít až 10 cm •Někdy blokují odtok mízy z různých částí těla. Tím vzniká tzv. elefantiáza (sloní noha) •Vyskytují se v různých tropických oblastech [USEMAP] Paraziti Ektoparazité Rozdělení členovců •Acari (roztoči): zákožka svrabová, sametka podzimní, trudníci, čmelíci, klíšťáci, klíšťata •Insecta (hmyz): vši, štěnice, blechy, koutule, komáři, muchničky, mouchy •Pentastomida (jazyčnatky): jazyčnatka tasemnicová •Zmíníme se o žlutě označených. Ostatní jmenované druhy jsou občasnými původci onemocnění, projevujících se především kontaktními dermatitidami. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) •Postihuje měkkou kůži (podpažní jamky, kůže pod prsy, předkožka) •Přenáší se tam, kde je nižší hygienická úroveň •Projevuje se jako ekzém – ne vždy je snadné přijít na to, že ekzém je v tomto případě sekundární po zákožce •Léčba různými preparáty musí být doprovázena spálením či důkladnou dekontaminací oděvů, ložního prádla apod. Klíšťata (Ixodes sp. a další druhy) •Přisát se může larva, nymfa či dospělec •Přisátí nymfy nemusíme zaznamenat •Odstranění: kývavým pohybem, tak, aby bylo klíště celé odstraněno. Není vhodné potírat tukem, klíště může vyvrhnout střevní obsah včetně např. virů klíšťové encefalitidy •Po odstranění vhodné zakápnout jodovým perem či zatřít betadinou •Příbuzní klíšťáci se liší tím, že nemají tuhou destičku (anglicky „soft tick“) Veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) •Veš dětská se vyskytuje v dětských kolektivech, i tam, kde je poměrně dobrá hygiena. Není ostuda vši získat, je ostuda nic s tím nedělat. •Veš šatní se týká zejména bezdomovců, přenos je pouze oděvy. U nás méně častá •Veš muňka (filcka) se vyskytuje v pubickém ochlupení. Napadení muňkami je pohlavně přenosnou záležitostí. Vývoj vší 34 life%2520cycle%2520image%2520-%2520gideon https://www.cdc.gov/parasites/lice/head/biology.html Víte, jak drží veš na pleši? •No přece: vší silou J Štěnice (Cimex lectularius a jiné) •Štěnice se dříve často vyskytovaly za tapetami či v matracích bytů s horší úrovní. Nyní se již u nás téměř nevyskytují •Štěnice sají krev v noci. Nejsou u nás specifickým přenašečem, ovšem ranky po sání štěnic se mohou stát branou vstupu bakterií •Do příbuzenstva štěnic patří i zákeřnice, které přenášejí Chagasovu nemoc. Blechy (Pulex irritans a další) •Zatímco vši jsou druhově úzce specifické, blechy nejsou na druh příliš vázány. Takže neplatí, že „blechy psí na člověka nejdou“! •Vzájemně se dají odlišit přítomností „hřebínků“ na hlavě (v binokulární lupě) •Specifickým přenašečem moru byla blecha morová – Xenopsyla cheopis •V našich dnešních podmínkách mohou být blechy pouze nespecifickým přenašečem Koutule (flebotomové) •Flebotomové či koutule se podílejí na přenosu různých onemocnění, např. horečky papatači nebo některých leishmanióz •Jsou to nenápadné mušky či komárci. Jejich larvy se na rozdíl od komářích nelíhnou ve vodě, ale v různých štěrbinách v půdě a organickém odpadu •Významné rody: Phlebotomus, Lutzomyia Komáři (Culex, Anopheles, Aëdes) •Zatímco u nás běžný druh komár písklavý (Culex pipiens) se zpravidla neuplatňuje jako specifický přenašeč a zůstává jen obtížným bodavým hmyzem, jinak je to u jiných komárů. •Anopheles maculipennis přenáší malárii i další nemoci. Občas se vyskytuje i na jižní Moravě. Malárii tu přenášet nemůže, může však přenášet západonilskou horečku a jiné •Aëdes aegypti přenáší žlutou zimnici, horečku dengue a chikungunya a jiné. Mouchy •Ani různé druhy much nejsou bez významu. Samozřejmě, jsou často pasivními přenašeči nemocí, některé druhy však mohou způsobovat i takzvané myiázy, zejména u zanedbaných osob (ale nemusí tomu tak být vždycky) •Myiázy jsou situace, kdy moucha naklade vajíčka do živé tkáně. Zde se pak líhnou larvy, které prolézají např. kůží •V poslední době je hitem uměle navozená myiáza, jejímž cílem je zlepšení léčení některých typů ran Ostatní parazité •Z kroužkovců (Annelida) stojí za zmínku pijavka lékařská (Hirudo medicinalis). Žije i na jižní Moravě, ale je téměř vyhubena. Saje krev, přitom může ranku infikovat bakteriemi. Dříve se pijavkami odsávala „přebytečná krev“. Nyní se opět uvažuje o jejich využití v některých případech [USEMAP] Děkuji za pozornost! Entamoeba coli, foto O. Zahradníček [USEMAP] Ilustrační příběh – aspergilóza •Pan Leopold byl archivář. Celé dny trávil ve vlhkém a zaprášeném archivu. Postupně začal čím dál více pokašlávat. Chvíli se už obával, jestli snad nemá tuberkulózu, ale tuberkulóza to nebyla. Po zjištění pravé příčiny jeho potíží a zahájení vhodné antimykotické léčby začaly Leopoldovy potíže ustupovat – pomalu, ale jistě. Viníkem zde byl •Aspergillus niger, neboli kropidlák černý •Kropidláky napadají častěji lidi oslabené, mohou však napadnout i člověka zdravého. Často se aspergilóza vyskytuje jako profesní onemocnění lidí, pracujících ve vlhkých, zaprášených provozech, kde neustále poletují různé plísňové spóry. [USEMAP] Ilustrační příběh – poševní kandidóza •Ellen zažívala dlouhodobě nepříjemné svědění při pohlavním styku. •Což o to, už byla za svou gynekoložkou, a ta jí předepsala vaginální čípky. Čípky však pomohly jen na chvíli. •Ellen se už doopravdy naštvala. Změnila gynekologa. Nový gynekolog, vyslechnuv její příběh, pochopil, že lokální terapie nebude stačit. Až celková terapie vyhnala původce jejích potíží nejen z pochvy, ale i ze střevního rezervoáru. Tím její potíže pominuly. [USEMAP] [USEMAP] Viníkem byla lCandida albicans, nejběžnější z kvasinek. Vaginální mykózy jsou často úporné a velice nepříjemné. Jsou dobře adaptované na přítomnost v organismu. Často nečiní žádné obtíže, Jindy naopak dělá problémy velice úporné. lNa poševních kandidózách se podílí mnoho faktorů. Významné jsou dietní vlivy (kvasinky jsou mlsné, a je-li mlsná i jejich hostitelka, s povděkem to uvítají), ale také hormonální vlivy, těhotenství, cukrovka a mnoho dalších vlivů. lVaginální mykóza by tedy nikdy neměla být řešena bez kontextu celkového stavu ženy. [USEMAP] Ilustrační příběh – trichomonády •Jolana opět přišla ke své gynekoložce kvůli výtoku. Tentokrát však bakteriologické vyšetření nepomohlo. Lékařka tedy zaslala k vyšetření soupravu C. A. T., a konečně byl na světě výsledek. •Viníkem byla Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní, bičíkovec, který se přenáší téměř výhradně sexuálně, i když výjimečně je možný i jiný způsob přenosu [USEMAP] Ilustrační příběh – toxoplasma •Blanka měla delší dobu zvětšené uzliny, a pořád se nemohlo přijít na to, co jí je. Výtěry z krku nic neukázaly, ani výsledky dalších vyšetření nebyly průkazné •Blanka se chystala otěhotnět, a tak měla obavy. Jak se ukázalo, byly oprávněné: viník, zodpovědný za její uzlinový syndrom, totiž opravdu bývá těhotným nebezpečný. Je to Toxoplasma gondii. [USEMAP] Ilustrační příběh – malárie •Cestomil rád jezdil křížem krážem po celém světě. Po návratu z poslední cesty mu začalo být nějak divně, měl horečku, pak ho to přešlo, ale za tři dny se mu to celé zase vrátilo. Obvodní lékař ho poslal na infekční oddělení. Tam mu vzali krev a natřeli ji na dvě sklíčka – na každé jinak. Všichni tušili, kdo by mohl být pachatelem. A opravdu, viníkem zde bylo Plasmodium vivax, jedno ze čtyř malarických plasmodií. [USEMAP] Ilustrační příběh – roup •Nikolka se pořád škrabala v zadečku, že už to bylo nápadné rodičům i učitelkám ve školce. Zároveň byla neklidná a roztěkaná. A tak jí nalepili na zadek průhlednou lepicí pásku a poslali do laboratoře. A výsledek nikoho nepřekvapil: Nikolka měla roupy •Nikolka tedy začala užívat léky, a zanedlouho byla zase úplně v pořádku…