Základy mykologie a parazitologie Klinická mikrobiologie – BSKM021p + c Týden 14 Ondřej Zahradníček C:\Uživatel\Ondra\Obrázky\Grásně a umělecké\Tunelwa.jpg Obsah této prezentace [USEMAP] Houby – úvod [USEMAP] Houby – vláknité houby [USEMAP] Houby – kvasinky Houby – ostatní Paraziti – diagnostika Paraziti – úvod Paraziti – jednobuněční Paraziti – vícebuněční Paraziti – ektoparaziti Houby úvod Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena chitinem, chitosanem, mannany a glukany – tedy polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Morfologie hub – typické útvary •V mikroskopu, většinou vidíme jeden ze dvou útvarů: vejčité (nebo kulaté) buňky, velké cca 5–10 µm, zvané blastokonidie (starším názvem blastopspory), a vláknité hyfy, široké 2–3 µm, ale velmi dlouhé •Blastokonidie je oválná nebo kulatá kvasinková buňka. –Ačkoli má podobný tvar jako kokovité bakterie, pozná se podle velikosti (nejběžnější kvasinka Candida albicans má rozměry cca 5 × 8 µm, zatímco bakterie Staphylococcus aureus je kulička mající asi 1 µm v průměru) •Hyfa je vlákno. Často bývá větvené a může vytvářet rozsáhlý soubor hyf, který se nazývá mycelium –Zpravidla je mycelium septované – tedy rozdělené přepážkami –Pro skupinu zygomycet je typické mycelium neseptované. Hyfa pak představuje jednu prodlužující se buňku. Protože netvoří septa, mohou zygomycety prodlužovat vlákna velmi rychle. Kvasinka Candida (vlevo) a bakterie Staphylococcus (vpravo) foto Mikrobiologický ústav Obsah obrázku jídlo Popis byl vytvořen automaticky Rozmnožovací útvary hub •Pro rozmnožovací útvary hub se používají pojmy konidie a spora. Někdy mezi nimi ani odborníci příliš nerozlišují, nicméně podle aktuální terminologie by se měly rozlišovat: •Spory (pozor, neplést s endosporami bakterií!) jsou útvary, které slouží k sexuálnímu rozmnožování. Vytvářejí se jako samčí a samičí, jejich spojením vzniká nový, geneticky odlišný jedinec •Konidie jsou útvary sloužící k nepohlavnímu (vegetativnímu) rozmnožování. Odškrcením od původní houby sice vznikne nový jedinec, ten je ale geneticky odlišný jako původní. (Analogie u rostlin: pěstování ze semene × množení rostliny řízkováním) Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub, o kterých je řeč v tomto tématu, nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice Patouillardova, závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. lProdukce toxinů se ovšem netýká pouze těchto „velkých hub“. I mikroskopické houby mohou vedle houbových zánětů (mykóz) způsobovat i otravy (mykotoxikózy). Ty ale často nejsou akutní, ale spíše chronické v případě, že se při opakované konzumaci mykotoxiny hromadí v těle. Klinický význam hub •Mikroskopické houby v těle působí –Mykózy – houbové záněty –Mykotoxikózy – toxické působení (aflatoxiny, ochratoxiny a řada dalších jevů) –Mykoalergózy – alergie na houby (a také na produkty hub, včetně např. antibiotik –Mycetismy – houba přítomna v těle, působí jen útlakem okolních tkání •Nejdůležitější jsou mykózy, které dále dělíme: –povrchové (kožní a slizniční), často léčené lokálně –orgánové, postihující jeden nebo více vnitřních orgánů –systémové, postihující prakticky celý organismus • Kožní a slizniční mykózy (1) Považují se za relativně méně závažné. Vyskytují se i u jinak zdravých osob, i když osoby nějak oslabené (např. diabetici nebo nedonošení novorozenci) jsou k nim náchylnější. Jsou dosti časté lKožní mykózy bývají způsobeny dermatofyty (viz dále) nebo kvasinkami. Kromě vlastní kůže postihují také nehty, vlasy a chlupy. Někdy mohou mít charakter choroby z povolání, zvlášť u zemědělců lSlizniční mykózy mohou postihnout kteroukoli sliznici (nejčastěji postihují sliznici poševní, ale mohou být přítomny i v ústech, ve střevě nebo na kterékoli jiné sliznici). Způsobují je nejčastěji kvasinky, jiné houby spíše zřídka Kožní a slizniční mykózy (2) •Diagnostika záleží na tom, na jaké houby máme podezření –Při podezření na vláknité houby, zejména dermatofyty, je potřeba zaslat šupiny kůže, odstřižené nehty, celé vlasy i s vlasovou cibulkou apod., –U pravděpodobné kvasinkové infekce postačují výtěry nebo stěry z postižené sliznice nebo kůže •Léčba antimykotiky je často zdlouhavá, přičemž –většinou jde o léčbu lokální (masti, krémy, vaginální čípky či krémy s aplikátorem ale také šampony u postižení kštice). –pokud už je léčba systémová, většinou není potřeba použít silná širokospektrá antimykotika, která proto necháváme jako rezervu pro orgánové a systémové mykózy Orgánové a systémové mykózy (1) Jsou téměř vždy důsledkem nějakého základního onemocnění. Pokud u pacienta není takové onemocnění známo, je třeba po něm pátrat. Nejčastěji jde o tato onemocnění: –Diabetes mellitus –Poruchy imunity (včetně nádorů bílých krviek) –Transplantovaní pacienti Původci systémových mykóz jsou nejčastěji houby rodů Candida, Penicillium, Aspergillus, Histoplasma, Pneumocystis a další Diagnostika je komplikovanější, protože není vždycky jednoduché odebrat z příslušného orgánu (orgánů) vzorek. I proto se často používá i nepřímý průkaz Orgánové a systémové mykózy (2) Přímý průkaz připadá v úvahu v případě, že ho lze získat (například bronchoalveolární laváž u plicních infekcí). •U systémových infekcí, respektive mykotické infekce krevního řečitě, předpokládáme přítomnost houby nebo alespoň jejího antigenu v krvi. Možnosti diagnostiky jsou v tomto případě –hemokutivace – existují speciální hemokultivační lahvičky pro kvasinky, zpravidla se ale kultivace podaří i z klasických lahviček. –ještě rychlejší je průkaz typických houbových antigenů (galaktomanan u aspergilózy, manan u systémové kandidózy) Na nepřímý průkaz posíláme srážlivou krev, ve které hledáme protilátky Orgánové a systémové mykózy (3) Léčba používá pouze silná a širokospektrá antimykotika: –Z polyenů se používá amfotericin B (případně v intralipidu) –Starší imidazolová antimykotika se nepoužívají, z příbuzných a silnějších triazolů se používá flukonazol (DIFLUCAN), itrakonazol (SPORANOX), vorikonazol (V-FEND) a jiné –Z echinokandinů se v poslední době prosazuje caspofungin (CANCIDAS) či anidulafungin (ECALTA) V případě pacientů v těžkém stavu se doporučuje podávat antimykotika už ve chvíli, kdy ještě nedošlo k rozvoji těžké infekce. Někdy se antimykotikum přidává rovnou k dvoj- nebo trojkombinaci antibiotik, protože v těchto případech dříve než později dochází k potlačení mikrobiomu střeva, přemnožení střevních kvasinek a jejich šíření do organismu. Mykologická diagnostika obecně (1) •Mikroskopie se používá –U kvasinek hlavně pro odlišení od bakterií (často Gramovým barvením) – kultivačně se totiž často neodliší –U vláknitých hub pro vzájemné rozlišení. Zpravidla ale nestačí hyfy, je potřeba vidět rozmnožovací útvary (spory nebo konidie), podle kterých se jednotlivé druhy liší •Kultivace je také běžná metoda. Na rozdíl od parazitů kvasinky rostou, a to nejen na speciálních půdách pro ně určených (Sabouraudův agar), ale i na běžných bakteriologických půdách (krevní agar) –Kvasinky tvoří kolonie, překvapivě podobné koloniím bakterií (vizte další obrázek – je potřeba je rozlišit mikroskopicky) –Vláknité houby naopak tvoří „chlupaté“ útvary, které známe i z případů, kdy se nám plíseň podaří „vypěstovat“ na potravině Vláknité houby v mikroskopu (kropidlák zakouřený, Aspergillus fumigatus) foto Mikrobiologický ústav Obsah obrázku zvíře Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku hrníček, láhev, červená, stůl Popis byl vytvořen automaticky Kolonie na krevním agaru: Candida (vlevo) a Staphylococcus (vpravo) Obsah obrázku červená, hrníček, stůl, láhev Popis byl vytvořen automaticky foto Mikrobiologický ústav Kultivační výsledek dermatofyta Microsporum gypseum Obsah obrázku box, nůž, jídlo Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku jídlo, dort, polévka Popis byl vytvořen automaticky Mykologická diagnostika obecně (2) •Biochemická identifikace má velký význam u kvasinek, naopak u vláknitých hub se skoro nepoužívá •Průkaz antigenu se používá hlavně u infekcí přítomných v krevním řečišti (již zmíněné galaktomanany a manany) •Průkaz protilátek – má opět význam hlavně u orgánových a systémových mykóz, především tam, kde je jinak obtížné získat vzorek pro přímý průkaz •Testování citlivosti na antimykotika je teoreticky možná u všech mikroskopických hub, avšak jednodušší (a tudíž i používanější) je u kvasinek než u vláknitých hub. •Používá se difusní tabletový test (obdoba difusního diskového testu, ale místo disku se na půdu umístí tableta). Je možný i mikrodiluční test. Difusní tabletový test •Candida albicans testovaná na citlivost k flukonazolu Obsah obrázku hrníček, vsedě, stůl, přepážka Popis byl vytvořen automaticky Poznámka k biochemické identifikaci kvasinek – praktické provedení •Jednou z možností jsou chromogenní půdy, obsahující různé substráty. Protože ovšem taková půda může obsahovat jen několik substrátů s chromofory, je taková půda schopná rozlišit jen několik nejběžnějších druhů (vizte následující obrázek) •Jinou možností je test v mikrotitrační destičce, obsahující i desítky substrátů a používaný obdobně jako analogické testy u bakterií. V našich podmínkách je takovým testem například AUXACOLOR 2 (na dalším obrázku) cakru caal cagla catro C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei FotoL Archiv MiÚ Auxacolor 2 •V prvním důlku je negativní kontrola, dále se test vyhodnocuje po trojicích a získaný kód se vyhodnotí podle kódovníku Obsah obrázku jídlo, láhev Popis byl vytvořen automaticky [USEMAP] foto Mikrobiologický ústav Houby vláknité Speciální mykologie 1. Vláknité mikromycety •V podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. • • •Trichophyton interdigitale, jeden z dermatofytů Foto Archiv MiÚ Obsah obrázku malé, vsedě, jídlo, stůl Popis byl vytvořen automaticky 1.1 Dermatofyty lJsou to specializované, tzv. keratinofilní houby, vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů. lNe za všemi těmito infekce jsou ovšem dermatofyty, kožní infekce způsobují i kandidy lPatří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum lNěkteré druhy se přenášejí mezi lidmi, jiné ze zvířat či z prostředí lRostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. Také průběh a léčba je zdlouhavá Diagnostika dermatofytů •Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) •Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný •Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony) 1.2 Houby čeledi Dematiaceae •Mají společnou přítomnost tmavého pigmentu melaninu např. v makrokonidiích •Jsou vzácné, zvláště v našich podmínkách, zato však mohou být nebezpečné •Patří sem původci feohyfomykóz (např. Alternaria či Cladosporium) a původci chromomykóz (např. rod Curvularia) 1.3 Rychle rostoucí hyalinní mikromycety tvořící konidie •Jsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají –konidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Paecilomyces, Penicillium, Scopulariopsis –konidie ve shlucích – Fusarium –konidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalescheria •Červeně zvýrazněné si dále popíšeme Rod Aspergillus (česky kropidlák) •Zcela běžný v prostředí, napadá potraviny. Existuje několik stovek druhů, asi dvacet z nich může vyvolávat infekce u člověka •Může způsobovat infekce nehtů či zevního zvukovodu, ale také endokarditidy, plicní infekce, infekce oka a CNS. •Pouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob •Aspergily také hojně tvoří mykotoxiny (například aflatoxiny – podle Aspergillus flavus) •Diagnostika: mikroskopie, u systémových nepřímý průkaz (precipitace, ELISA aj.) •Léčba: pouze amfotericin B a snad vorikonazol Obsah obrázku zvíře, tráva, pole, ležící Popis byl vytvořen automaticky Aspergillus niger Obsah obrázku monitor, vsedě, kočka, muž Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku vsedě, stůl, bílá, štětec Popis byl vytvořen automaticky Aspergillus niger Rod Penicillium – Plíseň štětičková •Patogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) •Některé druhy mohou rovněž tvořit toxiny •Z druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin •Druhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. •Diagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů Obsah obrázku vsedě, paluba, voda, velké Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku vsedě, stůl, hodiny, jídlo Popis byl vytvořen automaticky Penicillium sp. 1.4. Zygomycety •Zygomycety – pravé plísně tvoří neseptované hyfy. Tvoří mohutný „kožíšek“, na Petriho misce mohou i nadzvedávat víčko. •Infekce jsou vzácné, ale přibývá jich např. u diabetiků. Normálně se živí saprofyticky např. na ovoci. Jsou schopny velmi rychlého růstu např. stěnami velkých cév. Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého •Klasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Rhizopus a Mucor (plíseň hlavičková) •Tyto dva rody jsou nejdůležitější •Kromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin •Diagnostika opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) •Většina antimykotik na ně nepůsobí, výjimkou je například amfotericin B Rhizopus sp. [USEMAP] •Nativní preparát. Foto Mikrobiologický ústav Kvasinky 2. Kvasinkovité mikromycety •Rozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i při kultivaci na půdách vypadají jejich kolonie mnohem více jako kolonie některých bakterií, zejména stafylokoků •Mikroskopicky jsou si hodně podobné, proto se mikroskopie k jejich vzájemnému rozlišení nepoužívá. Zato se používají různé biochemické identifikační testy. •Některé tvoří pseudomycelia (Candida), což jsou zřetězené blastokonidie. Výjimečně některé tvoří také polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) •Jsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka 2.1 Rod Candida lNejběžnější houbový patogen vůbec lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy lU oslabených osob způsobuje i systémové mykózy, kandidové sepse mají vysokou smrtnost lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků lAkutní i chronické záněty pochvy a vulvy lNejběžnější je Candida albicans lDále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a mnohé další lU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z pohlavních orgánů) C. A. T. Není ale bezpodmínečně nutné tyto speciální půdy používat, kvasinky obvykle dobře vyrostou i z výtěrů odebraných do bakteriologické půdy (např. Amiesovy) lU systémové formy se posílají různé vzorky podle lokalizace procesu C. A. T. Foto: O. Zahradníček Diagnostika a léčba kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K bližšímu určení kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i zřetězené – pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lLéčba: antimykotika (lokálně, celkově), je nutno hlídat primární i sekundární rezistence k antimykotikům 2.2 Rod Cryptococcus •Tyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů •Nedovedou vytvářet pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra •Nejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse •Je to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby 2.3 Rod Pneumocystis •Velmi zvláštní houba, která byla do nedávné doby považována za prvoka (například za vývojové stadium trypanosom) •Má některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol •Z toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B •Pro člověka patogenní je Pneumocystis jiroveci (podle českého parazitologa Jírovce). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob. •Diagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří. 2.4 Ostatní kvasinky •Patří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Malassezia, Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. •Rod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak např. u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích [USEMAP] Houby ostatní 3. Dimorfní houby •Tyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Jejich morfologie se liší podle teploty, při které je kultivujeme. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou •Rostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz •Penicilium marneffei, zmíněné dříve, zároveň patří i mezi dimorfní houby 4. Mikrosporidia •Donedávna se považovala za parazity, dodnes se jimi zabývá spíše parazitologie než mykologie •Klinicky významných je asi 14 rodů, které mohou způsobovat střevní infekce, oční, případně i celkové infekce •Nejdůležitější jsou rody Enterocytozoon, Ecepthalitozoon a Nosema. •Jsou velmi drobné (1,5–2 µm), tedy jen o málo větší než bakterie. Diagnostika je proto velice obtížná, používají se takzvané optické běliče. Druhové určení umožní jen elektronová mikroskopie. [USEMAP] Paraziti úvod Parazit1 × Parazit2 •„Parazit1“ (organismus provozující parazitismus – nevzájemný vztah mezi organismy, jeden druhému škodí, a to dlouhodobě, na rozdíl od predace, kdy jeden druhého najednou sežere): termín může zahrnovat i bakterie, viry apod. •„Parazit2“ (předmět zájmu lékařské parazitologie): termín je zpravidla používán pro eukaryotické, někdy vícebuněčné organismy jiné než houby. •Historicky se považovali za mikroskopické „živočichy“ (prvoky a červy), avšak dnes se již jednobuněční parazité nepovažují za živočichy a patří do taxonomicky velmi vzdálených skupin Parazitární onemocnění •Parazité (v druhém významu toho slova) jsou nesourodá skupina, v podstatě jde o eukaryotní patogeny bez buněčné stěny, s parazitickým způsobem života. •Parazité mají obvykle složité životní cykly, přičemž mohou mít jednoho či více hostitelů a hostitelé mohou či nemusí být přesně daní •V těle pacienta lze najít různé životní formy (cysty a trofozoity prvoků, vajíčka, larvy a dospělce červů apod.) Klasifikace parazitů •Nejtypičtější skupiny (ne nutně taxonomické jednotky) lékařsky významných parazitů jsou: •Jednobuněční parazité –Améby (taxonomicky blízké houbám a živočichům) –Bičíkovci a další jednobuněční parazité (zvláště v případě apicomplexa/sporozoa příbuzní spíše rostlinám) •Mnohobuněční parazité –Ploštěnci (Platyhelminthes, „ploší červi“) •Motolice (motolice jaterní, schitosoma) •Tasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí) –Oblovci („oblí červi“ – také hlístice) (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí) –Členovci (hmyz a roztoči) Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá, ačkoli dávno víme, že nejde o ucelenou taxonomickou skupinu •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Jiná klasifikace parazitů •Také bývá zvykem členit parazity podle jejich typické lokalizace: •Endoparazité –Paraziti střevní (od lamblií po tasemnice) –Paraziti krevní (intra- a extraerytrocytární) –Paraziti urogenitální (například bičenky) –Paraziti tkáňoví (například toxoplasma) –Paraziti ostatní (například oční) •Ektoparazité (většinou členovci) •Klasifikace je podstatná pro jejich diagnostiku. •Například u tkáňových parazitů preferujeme nepřímý průkaz, protože je obtížné najít vhodný vzorek na průkaz přímý Nejdůležitější endoparazité Prvoci Giardia lamblia, Entamoeba coli, rod Plasmodium, Trichomonas vaginalis, Toxoplasma gondii Motolice Schistosoma sp., Fasciola sp. Tasemnice Taenia saginata, Taenia solium, Diphylobothrium latum, Hymenolepis nana Hlístice Ascaris lumbricoides, Enterobius vermicularis, Trichinella spiralis, Toxocara canis Nejdůležitější ektoparazité Vši Pediculus capitis, Pediculus corporis, Phthirus pubis Blechy Pulex irritans, Xenopsyla cheopis Štěnice Cimex lectularius Zákožka Sarcoptes scabiei Mimo to existuje spousta dalších lékařsky významných členovců, kteří se však nepřichycují na delší dobu (klíšťata, komáři); i přesto jsou velmi významní [USEMAP] Paraziti diagnostika Diagnostické metody lékařské parazitologie Na parazity Odběrová souprava na střevní parazity Ze stránek dodávající firmy Odběr materiálu obecně •Na střevní parazitózy se posílá kusová stolice (viz dále) •Na trichomonózu se posílá –buďto sklíčko na barvení Giemsou –nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab •Na průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky •Na krevní parazity se posílá tzv. tlustá kapka a tenký roztěr z kapilární krve •U tkáňových parazitóz se posílá sérum (na průkaz protilátek) •U ostatních podle situace (moč, obsah cysty…) Paraziti: diagnostické metody obecně •Důležitá je mikroskopie, buď nativní preparát (zejména u vajíček helmintů) nebo barvicí metody (u jednobuněčných parazitů – trichrom, Giemsovo barvení – u parazitů se nepoužívá Gramovo barvení jako u bakterií) •Kultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. •Z jiných metod přímého průkazu se prosazuje v poslední době PCR •Nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Odběry stolice při vyšetření na střevní parazity •Posílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od virologického vyšetření ji není nutno chladit. •Vzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J •Jiný typ vzorku se posílá u podezření na roupy –Grahamova metoda. Jde o to, že průhledná (!) lepicí páska, která se po předklonění pacienta nalepí na okolí řitního otvoru, poté se odlepí a nalepí se na podložní sklíčko. Sklíčko se nesmí celé přelepit štítkem! Diagnostika střevních parazitů •Mikroskopie je v každém případě základem •Diagnostika vajíček červů, popř. článků tasemnic: –Používá se nativní preparát v různých modifikacích. První dvě se používají při zpracování stolice, třetí se týká otisku na lepicí pásku u roupů, jak již bylo zmíněno •U metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili (paraziti sami se neobarví) •Faustova metoda je koncentrační (viz dále) •Grahamova metoda spočívá čistě v mikroskopování zaslaného sklíčka s lepicí páskou a hledání vajíček roupů (výjimečně se zachytí i dospělá samička, která vajíčka právě klade) •Diagnostika střevních prvoků (améb, lamblií) –Nativní preparát sám o sobě nestačí, v druhé fázi se použije barvení, nejčastěji tzv. Gomoriho trichrom • Faustova metoda •Princip spočívá v tom, že se stolice opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého a centrifuguje. Nakonec se roztokem doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem. Paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek). Sklíčko se přenese na podložní sklo, kde je již nátěr dle Kato, a odečítají se společně Faust Na druhé polovině sklíčka je již mezitím připravena metoda dle Kato Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka •V diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého roztěru a tlusté kapky. •Pro obě metody se používá čerstvá, nebo kapilární krev. V nouzi lze použít i žilní krev, je-li odebrána jako nesrážlivá, ale je to méně vhodné. •V obou případech stačí kapka krve. U tlusté kapky se jen zamíchá rohem druhého sklíčka, u tenkého roztěru se vytvoří tenký film, který obsahuje jen jednu vrstvu buněk •Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka •Vlevo čerstvě udělaný, vpravo nabarvený Giemsovým barvením. Obsah obrázku vsedě, fotka, bílá, malé Popis byl vytvořen automaticky By Coinmac – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20155466 Diagnostika trichomonád •Trichomonády se v poslední době diagnostikují 1.Nejčastěji: kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: –odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. –médium se nechá kultivovat do druhého dne –kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. 2.Druhý možný způsob je nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se pozitivní nález jako jako MOP V. 3.Jiné možnosti (např. fluorescenční mikroskopie) se používají jen výjimečně. Diagnostika ostatních parazitárních nákaz •U ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog •U tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) •V některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří •U některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci nebo naopak pouze ve dne. Vzhledem k časovým posunům ale bývá stejně lepší provést několik odběrů v různých časech. pesten Z dílny kolegy Petra Ondrovčíka Foto Archiv MiÚ [USEMAP] Paraziti jednobunční Prvoci (protozoa) •Dnes už vlastně jako taxonomická jednotka neexistují, z praktických důvodů ale za „prvoky“ považujeme všechny jednobuněčné parazity •Jsou zpravidla menší než vícebuněční parazité, přesto jsou mnohem větší než bakterie a zpravidla i o něco větší než kvasinky •Na rozdíl od ostatních parazitů se někteří z nich dají i kultivovat, i když vyžadují velmi speciální kultivační média •Dále se dělí na –améby –bičíkovce –výtrusovce (Apicomplexa) –nálevníky 1.1 Prvoci – bičíkovci. Trichomonas vaginalis – Bičenka poševní •Urogenitální prvok, způsobující hnisavé poševní výtoky, vyskytující se po celém světě •Kromě výtoku je typické svědění pochvy •Přenos převážně pohlavní, avšak možný i přenos např. ručníkem apod. •V posledních letech počet případů klesá, zřejmě vzhledem k dobré dostupnosti léčby •U mužů jsou velmi často bezpříznakové •Léčba: metronidazol, je nutno léčit oba (všechny) sexuální partnery Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis, Giardia lamblia) •Pozoroval je už 1681 Leeuwenhoek, ale popsal je až Vilém Dušan Lambl 1859. Byl to milenec Boženy Němcové •Mají většinu organel v těle zdvojených: dvě stejná jádra, dvakrát čtyři bičíky atd. Mají přísavku, kterou se přisají na stěnu střeva. Mohou způsobovat zánět dvanáctníku, a střeva. Stolice je hlenovitá, bez krve •Vyskytují se po celém světě, hlavně v teplých oblastech s horší hygienou •Léčba: metronidazol, ornidazol, mebendazol C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T15 epida\06 Giardia_LifeCycle1.gif Zdroj: CDC, public source Trypanosomy •Jsou to štíhlí bičíkovci (cca 20 × 2 µm), mají jeden bičík, který je připojený k tělu a jeho připojená část tvoří vlnící se membránu •Jsou to krevní extraerytrocytární paraziti •Trypanosoma brucei se dvěma poddruhy (západoafrickým a východoafrickým) způsobuje spavou nemoc – postižení CNS, letargie, vyčerpání organismu •Trypanosoma cruzi z Jižní Ameriky způsobuje Chagasovu nemoc s vysokými horečkami a opět postižením CNS Leishmanie •Vyskytují se v celém tropickém a subtropickém pásmu •Přenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodu Phlebotomus •Existuje jich asi dvacet významných druhů, které se dělí jednak na leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa, jednak na kožní, kožně-slizniční a viscerální •Mohou způsobovat od znetvoření kůže až po postižení jater a sleziny, často smrtelné 1.2 Prvoci – améby (měňavky) FotoL Archiv MiÚ 1 Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) •Vyskytuje se v tropech a subtropech, u nás bývá spíše zavlečena. Člověk se nakazí od jiného člověka, není zvířecí rezervoár •Nákaza může být bezpříznaková, nebo může být akutní průjmové onemocnění, jehož příznaky jsou podobné příznakům shigellózy (proto se o obou onemocněních mluví jako o úplavici). Stolice jsou bolestivé, ne časté •Výjimečně se může vyskytnout absces jater Podmíněně patogenní střevní améby •Kromě Entamoeba histolytica můžeme ve střevě nacházet i jiné améby, které jsou prakticky nepatogenní, i když zejména u dětí mohou způsobovat průjmy •Z nich Entamoeba dispar je při běžné diagnostice neodlišitelná od Entamoeba histolytica, lze jen speciálními testy •Z dalších jsou významné Entamoeba coli, Iodamoeba buetschlii, Entamoeba hartmanni a Endolimax nana Volně žijící měňavky •Vyskytují se běžně ve vlhké zemi, bahně, ve vodě. Onemocnění nejsou běžná, ale jsou často velice závažná, zejména u HIV pozitivních osob •Naegleria fowleri a Balamuthia mandrillaris způsobují těžká onemocnění CNS •Acanthamoeba způsobuje dlouhodobý, bolestivý zánět rohovky, zejména u osob, které mají kontaktní čočky. •Léčba je obtížná až nemožná Acantamoeba sp. acantcyst4 acantcyst4a FotoL Archiv MiÚ 1.3 Prvoci – výtrusovci (Apicomplexa). Toxoplasma gondii •Je to prvok, který má definitivního hostitele, kterým může být jen kočka, a mezihostitele, kterým může být hlodavec, kopytník, ale i člověk. Člověk se může nakazit konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa, nebo kontaktem s kočičím trusem, a to i nepřímým (chovatelé psů se někdy nakazí od svých mazlíčků, kteří se při vycházce vyválejí v kontaminovaném blátě) •Většina infekcí u osob s dobrou imunitou je bez příznaků nebo se projeví jen dočasně zvětšenými uzlinami •Nebezpečná je oční forma •Nebezpečná je také infekce plodu, zejména v první třetině těhotenství Latentní infekce toxoplasmami •Často dochází po akutní infekci ke stavu, kdy se někde v těle zapouzdří toxoplasmová cysta •Cysta je jen minimálně aktivní, imunita nedovolí, aby se infekce reaktivovala (ledaže člověk například onemocní HIV infekcí) •Někteří badatelé tvrdí, že toxoplasmové cysty v mozku nenápadně ovlivňují lidskou psychiku a jsou např. zodpovědné za dopravní nehody. Jinými badateli jsou ale příslušná tvrzení zpochybňována. Toxoplasma – životní cyklus C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\11 Toxoplasma_LifeCycle.gif http://www.dpd.cdc.gov/dpdx/images/ParasiteImages/S-Z/Toxoplasmosis/Toxoplasma_LifeCycle.gif Malarická plasmodia •Malárie je celosvětově jednou z těch úplně nejzávažnějších chorob. Onemocní na ni denně mnoho lidí, včetně cestovatelů z Evropy. •Plasmodia jsou intraerytrocytární parazité. Před vstupem do krvinek se množí v játrech. • Existují čtyři malarická plasmodia: –Nejhorší průběh má „tropika“ neboli „maligní terciána“, působená P. falciparum. Napadá velké množství erytrocytů a bez léčby je téměř jistě smrtící. –Mírnější jsou obě „benigní terciány“, působené P. vivax a P. ovale. Většinou nevedou ke smrti, zato u nich pozorujeme relapsy, kdy se malárie vrací i po dlouhé době. –Kvartána, působená P. malariae, je vzácná Klinický průběh malárie •Malárie se projevuje záchvaty vysoké horečky s třesavkou a následným pocením, které se objevují každý třetí, resp. čtvrtý den, popřípadě (u tropické malárie) nepravidelně či pořád. Mezi záchvaty se pacient může i cítit zdráv •Záchvaty souvisejí s životním cyklem parazita. Vždycky, když v erytrocytech dozrají tzv. trofozoiti v tzv. merozoity, obsahující schizonty, dochází k popsaným projevům. •U nás jde o zavlečené onemocnění. V Evropě jsou popsány i případy tzv. letištní malárie Životní cyklus plasmodií •Jak je vidět na následujícím obrázku, životní cyklus malarických plasmodií se skládá ze tří menších cyklů: –Cyklus v komárovi (pohlavní stádia) –Cyklus v lidských játrech –Cyklus v lidských erytrocytech •Pouze třetí cyklus má praktický význam a jeho stádia se dají prakticky najít v krvi. Kryptosporidia •Cryptosporidium parvum patří mezi tzv. střevní kokcidie, které jsou kosmopolitně rozšířené. Napadá člověka i jiná zvířata. Kulovité oocysty jsou 2–5 µm velké •Člověk se nakazí vodou či potravou. Úporné průjmy mohou být např. u HIV pozitivních i smrtelné – častá příčina jejich smrti •Podobné jsou další dva mikroby: Isospora belli a Cyclospora cayetanensis [USEMAP] 1.4 Prvoci – obrvení (nálevníci) •Jediným významným zástupcem této skupiny je vakovka střevní – Balantidium coli. Vyskytuje se v celém světě, i když u nás moc ne, spíše na Slovensku. •Člověk se nakazí zpravidla od vepře •Probíhá bezpříznakově, nebo se projevuje krvavě bolestivými průjmy. Parazit se může dostat i do jater či plic, kde je velice nebezpečný. •Nemoc se léčí metronidazolem. Paraziti vícebuněční Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Červi ploší a oblí •Dnes už tedy dávno víme, že zoologicky jde o nejméně dvě vzájemně naprosto nepříbuzné skupiny organismů. •Ploštěnci (ploší červi, Plathelmintes) jsou skutečně na řezu ploší. Z klinicky významných organismů sem patří dvě skupiny –Motolice (Trematoda) a –Tasemnice (Cestoda) •Oblovci (červi oblí, Nemathelmintes) jsou na řezu kulatí. Patří sem hlístice (Nematoda) 2.1 Motolice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\89 motolice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\90 motolice cyklus.jpg Motolice životní cykly www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Schistosomy •Vyvolávají u člověka onemocnění – schistosomózu či postaru bilharziózu, známé už od dob faraonů. Je to urogenitální, jaterní a střevní onemocnění v subtropech a tropech •Člověk se nakazí tzv. cerkáriemi, které se dostanou do vody z vodních plžů •Prevence: nekoupat se ve sladké vodě v těch částech světa, kde voda která na zimu nezamrzá, raději v těchto zemích ani necachtat nohy v loužích – pronikají i neporušenou kůží •Druhy: např. S. mansoni, S. haematobium aj. Motolice plicní a jaterní •Do této skupiny patří Clonorchis sinensis, která způsobuje bolesti břicha, průjmy a popř. žloutenku. Člověk se nakazí konzumací sladkovodních ryb. Vyskytuje se hlavně v Číně. •Motolice rodu Opistorchis vyvolávají podobné onemocnění v Thajsku a Laosu •Fasciola hepatica se dříve vyskytovala i u nás, dnes je k nám jen někdy zavlečena. Vyskytují se jaterní obtíže, hubnutí, abscesy •Prevence: Neokusovat traviny J, nejíst spadané ovoce, v cizině nejíst neznámé saláty Motolice střevní •Fasciolopsis buski je poměrně velký parazit, má dva až sedm centimetrů. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně opracované zeleniny. Vyskytuje se v některých asijských zemích. •Heterophyes heterophyes se vyskytuje v Egyptě, ja naopak velmi malý. Člověk se nakazí rybami. •Metagonimus yokogawai je podobný 2. 2 Tasemnice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\92 tasemnice.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\91 tasemnice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) •Tělo tasemnic se skládá ze skolexu („hlavičky“) a (někdy obrovského množství) článků, které slouží k množení tasemnice: obsahují větvené dělohy. Články odcházejí z těla řitním otvorem jak při defekaci se stolicí, tak někdy i mimo defekaci, takže si pacient najde článek například na spodním prádle. •T. saginata (tasemnice bezbranná, hovězí) a T. solium (tasemnice dlouhočlenná, vepřová) jsou dvě „klasické“ tasemnice. Člověk se nakazí po požití nedostatečně upraveného masa, které obsahuje tzv. boubele. •Příznaky: Dráždění střeva, bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjmy, zvýšený počet eozinofilů v krvi. Tasemnice – pokračování •Prevence: Osobní hygiena. Vyhýbat se syrovému nebo nedostatečně upravenému masu, nebo si ho aspoň osobně naškrábat (ne namlet), aby se případný boubel objevil. •Léčba: Praziquantel, niklosamid •=============================================== •Cysticerkóza je jiné onemocnění, způsobené tentokrát pouze „vepřovou“ tasemnicí (T. solium). V tomto případě se člověk nenakazí pozřením cysticerků z masa, ale konzumací vajíček například z potravin kontaminovaných výkaly. Boubel se v tomto případě vytvoří v lidské svalovině. Jde o mnohem závažnější onemoncění než ténióza, tj. pouhé postižení střeva tasemnicemi. Vajíčka tasemnic Pozor, na základě vajíček nelze rozlišit T. solium od T. saginata, k tomu jsou nutné články! http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id17433/?taxonid=43809 – foto mgr. Vladimír Bádr Když je řeč o tasemnicích… •Víte, jaký je rozdíl mezi českým vědcem a tasemnicí? No přece – žádný! Oba jsou v… , a občas jim vyjde článek! Ostatní střevní tasemnice •Škulovec široký (Diphylobothrium latum) je největší tasemnicí, může mít až 12 metrů. Člověk se nakazí snězením nedostatečně upravených ryb. Nakažený mívá nedostatek vitamínu B12. Zůstává ve střevě. •Tasemnice dětská (Hymenolepis nana) postihuje nejčastěji děti. Má jen 1,5–4 cm. Člověk se nakazí kontaminovanou potravou. •Tasemnice psí (Dipylidium caninum) velmi vzácně vyvolává mírné střevní potíže Tkáňové tasemnice •Kromě tasemnice dlouhočlenné mohou ve tkáni tvořit boubele také dvě další tasemnice, které zpravidla nevyvolávají střevní obtíže a přímo migrují do tkání. •Ecchinococcus granulosus (měchožil zhoubný) tvoří cysty velké až 20 cm. Definitivním hostitelem pes, mezihostitelem např. ovce •Ecchinococcus multicolularis (měchožil větvený) tvoří cysty hlavně v játrech. Přenos je podobný jako u předchozího druhu. 2.3 Hlístice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\94 hlístice.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\93 hlístice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Roup dětský – Enterobius vermicularis lJe to drobná hlístice, samička měří 8–13 mm, sameček jen 2–5 mm. lZdržuje ve střevě. Vajíčka klade v perianálních řasách. Člověk se nakazí konzumací vajíček. Dítě má zažívací potíže, je neklidné, svědí ho řiť. lVyskytuje se zejména v dětských kolektivech. U předškolních dětí často dochází k autoinfekci (škrábání řiti a olizování prstů) lKomplikací u děvčátek mohou být poševní záněty lVyskytuje se po celém světě. Nejčastější parazit u nás. Lidský parazit, přenos mezilidský. lLéčba: pyrvinium, mebendazol aj. Roup s vajíčky accroup superroup Obrázky: Milada Dvořáčková a Ondřej Zahradníček Škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides •Po roupovi druhou nejběžnější hlísticí je škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides. Samička je dlouhá 20–35 cm, sameček 15–20 cm. •Je trochu podobná žížale (Lumbricus terestris), ale přece jen se trochu liší, například nemá prstenec. •Škrkavky mohou působit různé obtíže, od trávicích potíží a alergického dráždění až po mechanické ucpání vývodů žlučovodu a pankreatu. Přítomnost v těle ale může být i zcela bez příznaků. •Při životním cyklu larvy migrují přes cévy a plíce, a mohou přitom poškozovat plicní kapiláry a alveoly. O. Zahradníček: V menze •Šel jsem oběd naraziti •V menze byli paraziti •Škrkavky a lamblie •Spolužačka tam… Tkáňové škrkavky: škrkavka psí a kočičí (Toxocara canis, T. cati) •Toxokaróza je naší nejhojnější tkáňovou helmintózou. Toxokary jsou střevní parazité psů a koček, kteří jsou hlavním hostitelem. Člověk se nakazí příležitostně. Larva migruje tkáněmi, jenže člověk není vhodným hostitelem pro dokončení vývoje škrkavky, larva dlouhodobě bloudí a poškozuje různé orgány. •Léčba: mebendazol, albendazol apod. •Prevence: zamezení přístupu psů na pískoviště Svalovec stočený – Trichinella spiralis •Vyskytuje se po celém světě, u nás ale nyní vzácně. Najdeme ho na východním Slovensku •Samička má 3–4 mm, sameček 1,5 mm •Člověk se nakazí pojídáním nedostatečně tepelně opracovaného masa divočáků. •Samičky rodí ve střevě živé larvy, které cestují krevním oběhem do příčně pruhovaných svalů. Tam dělají cysty, ve kterých nacházíme stočené hlístice. •Kromě nespecifických střevních příznaků se vyskytují bolesti svalů a další potíže C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\130 Trichinella_spiralis.jpg Zdroj: CDC, volný obrázek Svalovec Vlasovec medinský – Dracunculus medinensis •Cizopasí v tělních dutinách nebo v pojivové tkáni člověka, psů, šakalů, koček a dalších •Příznaky jsou nejprve nespecifické, samička migruje do podkoží. Po odumření samičky dochází k alergiím. •Léčba: niridazol, metronidazol. Klasická léčba – zachycení do rozštěpeného dřívka a pomalé vytažení – je riziková. Je možné, že od této metody je odvozen i znak lékařské profese, tedy že známá „Aesculapova užovka“ je ve skutečnosti vlasovec medinský. •Vlasovce medinského si nepleťme s příslušníky tzv. Ruské osvobozenecké války (ROA), kterým se podle jejich velitele, generála Vlasova, také říká Vlasovci J Filárie •Jde o hlístice Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Brugia timori, Onchocerca volvulus, Loaloa medinensis a Mansonella sp. •Některé se vyskytují v krvi, jiné spíše v různých tkáních (loa loa v oku, onchocerky v kůži). I ty, které se vyskytují v krvi, se zde zdržují jen po část dne, což je důležité pro diagnostiku. Dospělci mohou mít až 10 cm •Někdy blokují odtok mízy z různých částí těla. Tím vzniká tzv. elefantiáza (sloní noha) •Vyskytují se v různých tropických oblastech Filárie Mikrofilárie [USEMAP] A – Wuchereria bancrofti B – Brugia malayi C – Loa loa D – Mansonella perstans E – Mansonella ozardi Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Paraziti ektoparaziti Rozdělení členovců •Acari (roztoči): zákožka svrabová, sametka podzimní, trudníci, čmelíci, klíšťáci, klíšťata •Insecta (hmyz): vši, štěnice, blechy, koutule, komáři, muchničky, mouchy •Pentastomida (jazyčnatky): jazyčnatka tasemnicová •Zmíníme se o modře označených. Ostatní jmenované druhy jsou občasnými původci onemocnění, projevujících se především kontaktními dermatitidami. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) •Postihuje měkkou kůži (podpažní jamky, kůže pod prsy, předkožka) •Přenáší se tam, kde je nižší hygienická úroveň •Na kůži je na první pohled vidět především ekzém – ne vždy je snadné přijít na to, že ekzém je v tomto případě sekundární po zákožce. Jen někdy zkušený dermatovenerolog objeví chodbičky, kudy se zákožka šířila. •Léčba různými preparáty musí být doprovázena spálením či důkladnou dekontaminací oděvů, ložního prádla apod. Klíšťata (Ixodes sp. a další druhy) •Přisát se může larva, nymfa či dospělec •Přisátí nymfy nemusíme zaznamenat •Odstranění: kývavým pohybem, tak, aby bylo klíště celé odstraněno. Není vhodné potírat tukem, klíště může vyvrhnout střevní obsah včetně např. virů klíšťové encefalitidy •Po odstranění vhodné zakápnout jodovým perem či zatřít betadinou •Příbuzní klíšťáci se liší tím, že nemají tuhou destičku (anglicky „soft tick“) Veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) •Veš dětská („hlavová“) se vyskytuje v dětských kolektivech, i tam, kde je poměrně dobrá hygiena. Podle mnohých „není ostuda vši získat, je ostuda nic s tím nedělat“. •Veš šatní se týká zejména bezdomovců, přenos je pouze oděvy. U nás méně častá. V poslední době se diskutuje o tom, jestli jde o samostatný druh, nebo jen zvláštní formu stejného druhu vši jako je veš dětská •Veš muňka (filcka) se vyskytuje v pubickém ochlupení. Napadení muňkami je pohlavně přenosnou záležitostí. Vývoj vší C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\34 life%2520cycle%2520image%2520-%2520gideon.jpg http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2005/Pediculosis/Stacy%20-%20Pediculosis.htm Víte, jak drží veš na pleši? •No přece: vší silou J Štěnice (Cimex lectularius a jiné) •Štěnice se dříve často vyskytovaly za tapetami či v matracích bytů s horší úrovní. Nyní se již u nás téměř nevyskytují •Štěnice sají krev v noci. Nejsou u nás specifickým přenašečem, ovšem ranky po sání štěnic se mohou stát branou vstupu bakterií •Do příbuzenstva štěnic patří i zákeřnice, které přenášejí Chagasovu nemoc. Blechy (Pulex irritans a další) •Zatímco vši jsou druhově úzce specifické, blechy nejsou na druh příliš vázány. Takže neplatí, že „blechy psí na člověka nejdou“! •Vzájemně se dají odlišit přítomností „hřebínků“ na hlavě (v binokulární lupě) •Specifickým přenašečem moru byla blecha morová – Xenopsyla cheopis •V našich dnešních podmínkách mohou být blechy pouze nespecifickým přenašečem Koutule (flebotomové) •Flebotomové či koutule se podílejí na přenosu různých onemocnění, např. horečky papatači nebo některých leishmanióz •Je to drobný, nenápadný hmyz připomínající malé chlupaté mušky nebo komárky. Jejich larvy se na rozdíl od komářích nelíhnou ve vodě, ale v různých štěrbinách v půdě a organickém odpadu •U nás se vyskytují koutule druhu Psychoda, které ale naštěstí fungují nanejvýš jako pasivní přenašeči (tj. podobně jako například mouchy) •Naopak v substropech a tropech se vyskytují významné rody: Phlebotomus, Lutzomyia, přenašeči leishmaniózy a virové horečky papatači Komáři (Culex, Anopheles, Aëdes) •Zatímco u nás běžný druh komár písklavý (Culex pipiens) se zpravidla neuplatňuje jako specifický přenašeč a zůstává jen obtížným bodavým hmyzem, jinak je to u jiných komárů. •Anopheles maculipennis přenáší malárii i další nemoci. Občas se vyskytuje i na jižní Moravě. Malárii tu přenášet nemůže, může však přenášet západonilskou horečku a jiné •Aëdes aegypti přenáší žlutou zimnici, horečku dengue a chikungunya a jiné. Mouchy •Ani různé druhy much nejsou bez významu. Samozřejmě, jsou často pasivními přenašeči nemocí, některé druhy však mohou způsobovat i takzvané myiázy, •Myiázy jsou situace, kdy moucha naklade vajíčka do živé tkáně, zpravidla do kůže, ale jsou i případy myiázy prsu nebo dokonce oka. Ve tkáni se pak líhnou larvy, které prolézají např. kůží •U nás se toto může týkat zanedbaných osob nebo u osob například s nádorovým onemocněním; v tropech ale myiáza může postihnout i zcela zdravého člověka. •V poslední době je hitem uměle navozená myiáza (larvoterapie) jejímž cílem je zlepšení léčení některých typů ran 4. Ostatní parazité •Z kroužkovců (Annelida) stojí za zmínku pijavka lékařská (Hirudo medicinalis). Žije i na jižní Moravě, ale je téměř vyhubena. Saje krev, přitom může ranku infikovat bakteriemi. Dříve se pijavkami odsávala „přebytečná krev“. Nyní se opět uvažuje o jejich využití v některých případech [USEMAP] Konec CAT.bmp