Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typicky se vezme genitivní kmen 1. komponentu, přidá se spojovací vokál (samohláska) a následuje 2. komponent, např. nāsolabiālis (nās + o + labiālis; srov. český překlad nosoretní: nos + o + retní). V některých termínech je komponentů i více.

Spojovacím vokálem je (stejně jako v češtině) nejčastěji -o-, ale může jím být i -i-, zejména pokud je první z komponentů číslovka (např. secundigravida podruhé těhotná žena, semilunaris poloměsíčitý, quadriceps čtyřhlavý) nebo druhou složku představuje komponent -formis, -fer nebo -ficatio (např. pisiformis hráškový, bilifer žlučovodný, ossificatio kostnatění).

Spojovací vokál může zcela chybět, zejména když na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí nebo druhé slovo začíná na samohlásku), např. multangulus mnohoúhlý, aquaeductus/aqueductus mokovod, apod.

V 13. lekci máme také uveden pojem slova hybridní (s. 98), čímž jsou myšleny termíny, jejichž jednotlivé složky (prefixy, sufixy a komponenty) pocházejí z různých jazyků (což v našem případě znamená z latiny a řečtiny). Srov. např. slovo pseudotumor (řec. pseudes + lat. tumor), hepatorenalis (řec. hepar + lat. renalis), tonsillitis (lat. tonsilla + řec. -itis), hypovitaminosis (řec. hypo- + lat. vitaminum + řec. -osis), apod.