Pedagogicko-psychologická diagnostika
jako disciplína, její pojetí, cíle, předmět.
Etika
Diagnostika
• principem diagnostiky dlouhodobé i krátkodobé úsilí o zjišťování,
rozpoznávání, posouzení, hodnocení a utřídění jistých jevů
skutečnosti podle vlastností a kritérií, které sledujeme
• Účelem diagnostiky je stanovení závěrečné diagnózy na základě
poznání jedince či skupiny. Primárně jde o rozpoznání úrovně a kvality
individuálních zvláštností zkoumané osoby, a to nejen staticky, ale
i v jejich vývoji.
• Diagnostický výsledek v pedagogické diagnostice není klinickou
diagnózou!!!
Diagnostika žáka
• poznávání individuálních zvláštností a osobnosti vychovávaného za
účelem optimalizace výchovy a využití jeho potenciálu.
• cílevědomá a záměrná činnost, která v prvé řadě akcentuje potřeby
dítěte jako objektu našeho působení.
Co potřebuje učitelka k diagnostické činnosti?
• Teoretické znalosti
• Sleduje cíl
• Postupuje dle konkrétních zásad
• Využívá odpovídající metody a nástroje
• Uplatňuje principy pedagogické diagnostiky
• Výsledek: Získává nové poznatky a zkušenosti
Diagnostická činnost učitelky
- rozpoznávat odlišné učební potřeby a možnosti jednotlivých dětí aktivním získáváním
informací o dětech (např. rozhovory, pozorováním, analýzou portfolia);
- projevovat porozumění pro potřeby dětí a adekvátně reagovat na přímé i nepřímé
podněty a potřeby dětí;
- diferencovat a individualizovat vzdělávací proces vzhledem k možnostem a potřebám
jednotlivých dětí, snaží se o dosažení osobního maxima u každého dítěte;
Diagnostická činnost učitelky
- analyzovat vztahy ve třídě a pozitivně je ovlivňovat přiměřenými zásahy;
- pomáhat dětem izolovaným a obtížně se začleňujícím;
- vhodným způsobem komunikovat získané výsledky s rodiči, dětmi, dalšími odborníky
a společně s nimi zavádět opatření ve prospěch rozvoje dětí a sledovat společně jejich
pokrok.
Základní pojmy pedagogické diagnostiky
dvě pojetí
přímá diagnostická činnost
Tomanová(2006)
teoretické přístupy
např. Zelinková (2001)
Přímá diagnostická činnost
• „Komplexní proces, jehož cílem je poznávání, posuzování a hodnocení
vzdělávacího procesu a jeho aktérů“. (Zelinková, 2001).
• Informace získané diagnostickou činností slouží učitelce k volbě
optimálních postupů a úpravě podmínek vzdělávání tak, aby u dítěte
docházelo k vývojově vyšším změnám.
• Diagnostický proces je cyklický, což znamená, že neustále ověřuje
efektivitu podmínek a procesů, které učitelka při vzdělávání využívá.
Buď potvrzuje správnost volby, nebo je signálem k provedení změny
Teoretický přístup
• orientace na teorii a metodologii diagnostikování v edukačním prostředí
• jde o teorii objektivního zjišťování, posuzování a hodnocení vnitřních a vnějších
podmínek výchovně vzdělávacího procesu, jeho průběhu a výsledků (např.
Gavora, 2001, Zelinková, 2001)
Anamnéza, diagnóza, Prognóza
• anamnéza (zjištění, co v životě dítěte předcházelo)
• diagnóza (vyjádření současného stavu)
• prognóza (jaká je pozitivní perspektiva dítěte ve vzdělávání).
DVA ZÁKLADNÍ DRUHY
DIAGNOSTICKÉ ČINNOSTI
• Neformální
• Jde o posuzování dítěte a rozhodování o dalších postupech, které učitelka
vykonává zcela spontánně a téměř nepřetržitě. Takto získávané informace o
dítěti nejsou dostačující pro jeho cílený a individualizovaný rozvoj, ale jsou
východiskem pro důslednou systematickou diagnostickou práci.
• Často jde o útržkovitě zachycené projevy, jakými jsou pláč, hádka s druhým
dítětem, dobře či špatně provedený úkon (od konstrukce s kostkami přes
kreslení až po umývání rukou) atd.
• To, co si učitelka zapamatuje z těchto vjemů a jak si je vysvětluje, často
souvisí s tzv. kauzální atribucí, ale i dalšími chybami v diagnostikování.
2 základní chyby v diagnostikování
• 1. falešná pozitivní chyba – dítěti jsou přisouzeny projevy, které ve
skutečnosti nevykazuje
• 2. falešná negativní chyba – při posuzování dítěte učitelka význam
projevů podcení či přehlédne (dítě trpí závažnějším problémem)
DVA ZÁKLADNÍ DRUHY DIAGNOSTICKÉ
ČINNOSTI
• Formální
• Pracuje v určitém schématu, které má svá pravidla, předem dané
metody a postupy, ale také evidenci dat.
• Učitelka tedy získává informace z různých zdrojů, zaznamenává je a
systematicky s nimi dál pracuje ve prospěch dítěte.
Základní diagnostické otázky:
• Jaký je aktuální profil žákovy osobnosti? – jeho vlastnosti, projevy,
školní výkony? Jaké jsou jeho kompetence, schopnosti, dovednosti,
způsobilost vykonávat školní práci?
• Čím je motivováno jeho chování a jednání? Jaké jsou jeho potřeby,
motivy, zájmy, aspirační úroveň? Jaké jsou jeho zájmy, postoje k práci,
k okolí?
• Jaké jsou silné a slabé stránky žáka? V čem žák vyniká? Jaké má vlohy,
nadání? Jaké má žák deficity a čím jsou způsobeny?
• Jaký je pravděpodobný směr jeho dalšího vývoje? Jaké jsou jeho
studijní předpoklady? Jak usměrňovat vývoj žáka?
Základní diagnostické otázky:
• Jaký je aktuální zdravotní stav?
• Jaké jsou vzájemné vztahy mezi žáky?
• Jaké je rodinné prostředí žáka?
Individualizovaná diagnostika
• Jejím základem je srovnávání jedince (dítěte či učitelka) se sebou
samým.
• Při individualizované diagnostice se porovnává pokrok dítěte/učitelky
s dřívějším výsledkem v dané činnosti nebo výkonu, který byl
pedagogicky, tj. cíleně stimulován.
Formativní diagnostika
• průběžná
• pro změnu strategií na podporu rozvoje dítěte
• je završena v určitém období sumativní (závěrečnou, sumarizující
úroveň zrání a kompetencí dítěte) diagnostickou činností
Rámcový vzdělávací program pro předškolní
vzdělávání (2017, s. 7)
• „je nutné, aby vzdělávací působení učitele vycházelo z pedagogické
diagnostiky – z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a
zájmů dítěte, ze znalosti aktuálního stavu jeho vývoje, konkrétní
životní a sociální situace a pravidelného sledování jeho vývoje a
vzdělávacích pokroků“.
• aby „bylo u dětí dosaženo stejného vzdělávacího cíle, musí se jednat
s každým jinak. Nejde o to, aby byly všechny děti stejné a stejně se
chovaly, ale aby byly v životě šťastné a dosáhly úspěchu. Každé dítě
má právo být jiné než ti druzí a není nic nespravedlivějšího než stejné
zacházení s nestejnými lidmi“ (Sedláčková, Syslová a Štěpánková,
2012, s. 21)
RVP PV
• uvědomění si individuálních potřeb dětí
• sledovat zájmy dítěte
• znalost aktuálního stavu jeho vývoje
• znalost konkrétní životní a sociální situace
• vývoj a vzdělávací pokroky
Potřeby dětí - model potřeb podle Matějčka
(1994)
- Potřeba určitého množství, proměnlivosti a kvality vnějších podnětů. Její
uspokojení umožňuje naladit organismus na žádoucí úroveň aktivity.
- Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, tj. smysluplného
světa. Uspokojení této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které by byly jinak
chaotické a nezpracovatelné, staly poznatky, zkušenosti a pracovní strategie. Jde tedy o
základní podmínky pro jakékoliv učení.
- Potřeba prvotních emocionálních a sociálních vztahů, tj. vztahů k osobě matky a
k osobám dalších primárních vychovatelů. Náležité uspokojování této potřeby přináší
dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní integraci jeho osobnosti.
- Potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty, z jejíhož uspokojení
vychází zdravé uvědomění vlastního já, vlastní identity. To je pak dále podmínkou
pro osvojení užitečných společenských rolí a hodnotových cílů životního snažení.
- Potřeba otevřené budoucnosti nebo životní perspektivy. Její uspokojení dává
lidskému životu časové rozpětí a podněcuje a udržuje v člověku jeho životní aktivitu.
Potřeby dětí (model dle Maslowa, 1943)
Dynamické testování
• Při dynamickém testování se klade důraz na proces vyšetření, nikoliv
na pouhý skórový výsledek. Usuzuje se na schopnost (potenciál)
osvojit si postupy řešení úkolů předkládaných administrátorem v
průběhu vyšetření.
Dynamické testování
• Administrátor při vyšetření poskytuje testovanému dítěti zpětnou
vazbu o tom, jak se mu v dané úloze daří, a dle potřeby ho směruje ke
vhodnějšímu způsobu práce s úlohou. Přitom sleduje reakce dítěte na
tuto zpětnou vazbu a míru přizpůsobení jeho práce k daným
postupům (Krejčová, 2015). Výsledky testování tedy nesměřují
k diagnóze, ani nesdělují, jaká je úroveň dítěte vzhledem k populační
normě. Není tedy důležité, co už dítě umí, ale spíše to, co je schopné
se momentálně naučit nového.
• https://www.youtube.com/watch?v=Wu-Z1QmuXR0
• https://www.youtube.com/watch?v=uwCrak_MMx4
• https://www.youtube.com/watch?v=8I2hrSRbmHE
Etické zásady používání diagnostických metod
• Citlivá osobní data o žákovi nebo jeho rodičích, pracovat s nimi ve
speciálním režimu - Právní aspekty pedagogické diagnostiky
• Učitel je oprávněn získávat základní informace o žákovi, rodič je
povinen určité informace sdělit.
• Školský zákon - zákon 541/2004 Sb. O předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
Etické zásady používání diagnostických metod
• Neškodit
• Ochrana metod a údajů
• Souhlas klienta (zák. zástupce)
• Použití diagnostických nástrojů
Neškodit
• Platí pro jakoukoli činnost učitele
• Častá pochybení – učitel znevažuje schopnosti, ironizuje, vyjadřuje
pochybnosti, spěchá, nevhodně pobízí,..
• Při získávání informací nesmí učitel použít manipulativní techniky
(sugestivní otázky, výhrůžky, ..)
• Nevhodná interpretace výsledků – nutné přihlédnout ke kontextu,
oborové znalosti, odborné zkušenosti
Neškodit
• Interpretovat výsledky v kontextu znalostí a zkušeností
• Pedagog nesmí vědomě použít diagnostické metody, kterými žáka
uvádí v omyl, lže, podvádí
• Nepoužívat zastaralé metody nebo ty, které dobře nezná.
Ochrana metod a údajů
• Testy a dotazníky je potřeba chránit před přístupem neoprávněných
osob (žák, rodiče)
• I opakování testů zlepšuje výsledek
• Je neetické zveřejňovat informace, které poskytnou rodiče o dítěti
nebo samo dítě, stejně tak výsledky diagnostiky (výsledky
sociometrie!, ankety, dotazníků,..)
Souhlas klienta s použitím diagnostických
nástrojů
• Učitel musí získat souhlas s použitím specifických metod sloužících
spec. Cíli např. výzkum, nesouvisející s naplněním poslání školy.
• Sem patří metody, které se používají k poradenským účelům
• Učitel požádá o informovaný souhlas –jde v něm o to poskytnout
maximum informací o samotném postupu, přednostech, rizicích, .. A
jak se bude nakládat s výsledky
• Zásada mlčenlivosti – nesdělovat výsledky ani blízkým osobám,
nesdělovat informace mimo školu
Použití diagnostických nástrojů
• Pro použití řady metod je nezbytné pregraduální vzdělávání v
konkrétním oboru, další výcvik, praxe pod supervizí
• Zdrženlivost učitele při použití diagnostických metod je výrazem jeho
odpovědnosti – zejména projektivní techniky je problematické
interpretovat, např, kresbu učitel vyhodnocuje ve vztahu ke své
odbornosti na rovině percepčně kognitivní, grafomotorické, výtvarné,
jako podnět k dalšímu hovoru, formulování otázek
• Podobně testy inteligence nebo osobnostní testy, stanovování
diagnoz, spekulace o rodinných vztazích - neetické!!
Standardy pro pedagogické a psychologické
testování
• V ČR neexistují české specifické etické zásady použití diagnostiky ve
školství.
• Existuje jen překlad (z r. 2001) amerických Standardů pro
pedagogické a psychologické testování (1999)
Použitá literatura
• MERTIN, V. a KREJČOVÁ, L. Metody a postupy poznávání žáka :
pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer, 2016.
• SYSLOVÁ, Z., KRATOCHVÍLOVÁ, J. a FIKAROVÁ, T. Pedagogická
diagnostika v mateřské škole. Práce s portfoliem dítěte. Praha: Portál,
2018.
• Zdeněk, M. (1994). Co děti nejvíc potřebují. Portál, Praha.
• ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací
program. Praha: Portál, 2011.
•