Jaký by měl jedinec 21. století ? Prosím zdůvodněte a ukažte na příkladech. Která slova o výchově se vám vybaví v souvislosti s aktuální situací u nás. Výchova jedince pro 21. století Příklady proměn a nových perspektiv složek výchovy TMV LF JS 2021 Cíl: Vysvětlit cíle a obsah oblastí výchovy a aplikovat na aktuální problémy společnosti a školy. Na konkrétních příkladech zdůvodnit výchovné antinomie. Aplikovat znalosti v seminárním úkolu. V oblasti vědní (vědecké a jazykové) • utváření syntetického pohledu na svět, • rozvoj systémového a kritického myšlení • schopnosti stále se odpovědně učit, • být aktivní v přístupu ke světu a dokázat odhalovat souvislosti, • komunikace v různých jazycích. • dovedností vést dialog, věcně diskutovat, argumentovat, hájit své názory a postoje, naslouchat, • učit se společně hledat řešení problémů nenásilně, ale asertivně, překonávat překážky na základě důvěry, spolupráce a tolerance., flexibilnost a dynamičnost, • osvojování funkční gramotnosti. Ve sféře pracovní (technické a ekonomické) • rozvoj pracovní kultury • otázka hodnoty lidské práce • vnímat problémy a úkoly světa práce v složitých podmínkách pracovního trhu (utilitární aspekty + antropologický význam lidské práce) • vhled do ekonomických, ekologických i estetických otázek světa techniky • rozvoj tvořivosti • otázka vztahu učení a práce (koncept celoživotního učení). V okruhu výchovy mravní • utváření vztahů mezi lidmi a mezi lidmi a prostředím, • respekt k lidským právům, k základní sociální spravedlnosti, ke kulturní odlišnosti států i občanů v jednotlivých zemích, • vlastní stanoviska ke globálním problémům lidstva (ochraně životního prostředí, důsledkům rasové, etnické, náboženské nesnášenlivosti, otázkám bídy a hladu, rozporným důsledkům vědy a techniky apod.) z demokratických a humanistických pozic. • význam hodnot, angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí, role mezilidských vztahů a solidarity X zbožnění konzumu, bezohledný egoismus, nepoctivost a podvody, touha po svobodném životě bez závazků, nezájem o věci veřejné, • podpora dovedností demokratického chování, zájmu o věci veřejné, realizace principu aktivní občanské participace, občanské spoluúčasti a rozvíjení pocitu spoluodpovědnosti za řešení problémů. Interkulturní/multikulturní výchova • seznamování s tradicemi a rozmanitostí ostatních světových kultur, • uvědomování si hodnoty a přínosu vlastní kultury do celkového kulturního dědictví, • podporovat originalitu a svébytnost, vědomí národní identity na základě znalostí vlastních tradic, • posilování společenské solidarity, • rozvíjení smyslu pro odlišnosti jiných kultur, pěstování tolerance. • Uplatňování multikulturních aspektů ve výchově znamená naplňovat požadavek učit se „žít společně„ a „žít s ostatními„ (srv. Zpráva UNESCO 1997, s. 53-54). V oblasti výchovy estetické • rozvoj v oblasti estetična a umění na základě srovnání a lepšího pochopení jiných kultur, • posilování role umění x vlivy povrchní pseudokultury, šířené médii v globalizujícím se světě; • jednostranný ekonomismus, jednostranně konzumní životní styl ap. x vztah umění a osvojování poznatků vědy a techniky; • vzájemné vztahy vědeckého a estetického osvojování skutečnosti, racionálního a emocionálního prožívání v pojetí učiva. • Umění jako specifický způsob poznání a komunikace. • vnímavost, emocionální vztah a citlivý přístup ke světu; • pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací, cit pro soulad, harmonii, vyváženost; smysl pro krásu, vkus, účelnost; • kultivovat své potřeby a projevy; • nazírat a hodnotit vztahy a jevy v přírodě a společnosti z estetického hlediska; • chápat bohatství a složitost citového života; • vést k ohleduplnému, vnímavému a citlivému vztahu k lidem, k přírodě a ke kulturním a etickým hodnotám; • otevřeně a kultivovaně projevovat své city v chování a jednání a vyjadřovat svůj prožitek; • vlastní estetické činnosti v projevu výtvarném (kreslit, malovat, modelovat), hudebním (zpívat a hrát na nástroj), slovesném (výrazně číst, recitovat, dramatizovat, vyprávět). Ve sféře tělesné (zdravotní a pohybové) • posílení osobní odpovědnosti za své zdraví; • akcent na výchovu ke zdravému životnímu stylu, zejména oblast prevence proti drogovým, herním a jiným závislostem apod. Literatura Bendl, S. (2011). Školní kázeň v teorii a praxi: učebnice pro studenty učitelství. Praha: Triton. Gillernová, I., Kebza, V., & Rymeš, M. (2011). Psychologické aspekty změn v české společnosti: člověk na přelomu tisíciletí. Praha: Grada. (kapitola: 2.3.2 Pojetí rodičovských stylů) Hofbauer, B. (2004). Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál. Kraus, B., & Poláčková, V., et al. (2001). Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido. Muchová, L. (2015). Morální výchova v nemorální společnosti? Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Průcha, J. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál. Rabušicová, M. (2004). Škola a (versus) rodina. Brno: MU. Strouhal, M. (2013). Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Praha: Grada. Střelec, S. (Ed.). (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU. (s. 136–146) Střelec, S. (Ed.). (2006). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU. (s. 109–123) Svobodová, J. (2007). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí. Brno: MSD. • https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/18097/TEORIE-VYCHOVY- PEDAGOGIKA-JAKO-SNENI-O-IDEALECH.html/ • https://is.jabok.cz/el/JA10/leto2013/T545/um/Antinomie.txt • Úkol na příští seminář: prostudovat průřezová témata v RVP ZV nebo RVP středních škol (gymnázií, odborných škol…).