Teorie a metodika výchovy - soubor specifických výchovných konceptů (teorií), jejichž znalost je součástí širších profesních kompetencí učitele. Hana Horká, katedra pedagogiky Cíl předmětu: osvojení si výchovných kompetencí pro práci ve školním i mimoškolním prostředí; zkušenost s metodami rozvoje osobnosti (oblast volní, mravní, estetická, sociální apod.). Výstupy: ·Popsat výchovné působení v práci učitele, vymezit vztah výchovy, kázně, autority a moci ·Navrhnout postupy pro práci s autoritou a kázní ve výchově. ·Vymezit výchovné působení třídního učitele, popsat spolupráci třídního učitele s dalšími aktéry výchovně-vzdělávacího procesu (zejména s rodiči žáků) ·Popsat a na konkrétních příkladech rozvést podstatu sociálního a osobnostního rozvoje. ·Navrhnout aktivity a činnosti, jak pracovat s tématem hodnot v procesu výchovy a vzdělávání. • •Požadavky k ukončení předmětu: ·aktivní účast a participace na výuce, v případě on-line výuky se zapnutou kamerou, ·splnění úkolu, který spočívá v popisu výchovné situace/ problému a návrhu způsobu jeho řešení, včetně teoretického ukotvení (viz dále). Úkol v rozsahu min. 3 s. bude vložen do 7. 4. 2021 do odevzdávárny. Pak bude prezentován a reflektován ve studijní skupině. •Ukončení předmětu: kolokvium • Náměty pro splnění portfoliového úkolu •Možnosti volby výchovné situace/ problému: • 1.Výchovné využití učiva v tematickém celku, které jste zpracovali ve ŠP, tzn. : • popsat, jak může učivo přispět k osobnostnímu a sociálnímu rozvoji žáka (v oblasti mravní, estetické..., z hlediska cílů průřezových témat …), • včetně teoretického ukotvení. • Řešení výchovné situace • •Na základě svých zkušeností popište nevhodné/problémové chování žáka/žáků – aktéry, průběh, podmínky … co se stalo? Je vhodné doplnit o charakteristiku žáka – prospěch, zájmy, rodinné prostředí, příp. třídy. •Analyzujte možné příčiny takového jednání… proč se to stalo? •Navrhněte Váš způsob řešení a zdůvodněte s oporou o teoretická východiska. Srovnejte s řešením, které jste zažil/a jako žák/yně/student/ka? • Sylabus • • • • • • • 1) Výchova: vymezení a pojetí výchovy, výchova v práci učitele, výchova v kurikulu (RVP ZV, RVP GV, RVP SOV – zejména v průřezových tématech a klíčových kompetencích). 2) Teorie a metodika výchovy: vymezení teorie a metodiky, globální výchova ve vztahu k průřezovým tématům, příklad metodiky globální výchovy. 3) Autorita učitele, typy autority učitele, zdroje autority, autorita a moc ve školní třídě, moc učitele. 4) Výchovné působení třídního učitele. Kompetence třídního učitele. 5) Kázeň ve školní třídy, vymezení kázně, proaktivní a reaktivní řízení třídy, pravidla třídy a práce s nimi, příklady nekázně a nespolupráce (rezistence) žáků a způsoby jejich řešení. Vztah rodiny a školy. • . 6) Agresivita a šikana ve školní třídě, kyberšikana. Vymezení šikany, fáze šikany, řešení šikany z pozice učitele a ve spolupráci s poradenskými pracovišti (školní poradenské pracoviště, PPP, SVP). Studijní literatura • •Průcha, J. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál. •Strouhal, M. (2013). Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Praha: Grada. •Střelec, S. (Ed.). (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU. (s. 136–146). •Střelec, S. (Ed.). (2006). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU. (s. 109–123). • •Bendl, S. (2011). Školní kázeň v teorii a praxi: učebnice pro studenty učitelství. Praha: Triton. •Čáp, J. (1996). Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV. •Gillernová, I., Kebza, V., & Rymeš, M. (2011). Psychologické aspekty změn v české společnosti: člověk na přelomu tisíciletí. Praha: Grada. (kapitola: 2.3.2 Pojetí rodičovských stylů). •Možný, I. Česká rodina pozdní modernity: nová podoba starého partnera a rivala školy. Pedagogika, 2004, č. 4, 309–325. Najdete na webu časopisu. • • > Obsah obrázku osoba, dítě, skupina, stojící Popis byl vytvořen automaticky > Obsah obrázku interiér, místnost, několik, jídelní stůl Popis byl vytvořen automaticky Co se Vám vybaví, když se řekne výchova? •Napište do chatu či sdělte. Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA-NC •Výchova Co bylo v centru Vaší pozornosti? Výchova jako záměrná, cílevědomá soustavná činnost •1. Proces utváření osobnosti člověka (formování jeho základních osobnostních znaků: názorů, přesvědčení, postojů, citů), * utváření podmínek umožňujících rozvoj a stimulujících snahu člověka stát se integrovanou a socializovanou osobností, stát se člověkem jako sociální bytostí. * utváření charakteru osobnosti působením na city a vůli. * proces cílevědomého utváření vztahu člověka ke světu (k přírodě, civilizaci, kultuře, sociálnímu prostředí). •Při utváření osobnosti se slučuje svoboda jedince s mravním řádem společnosti (lidstva). • 2. Výchova jako proces rozvíjení člověka jako společenské bytosti a osobnosti •základní příprava na výkon sociálních rolí •výchova dospělých (neustálé dotváření osobnosti, popř. v jejím udržování, event. přetváření (resocializaci, reedukaci); •adaptace na neustále se měnící životní podmínky, zdokonalování výkonu sociálních rolí a vytváření možností přecházet na sociální role nové; •rozšiřování konzumace kultury a spoluúčasti na jejím vytváření; •všestranné ovlivňování chování a jednání; •všestranná péče o člověka a jeho život. • Vzdělávání – výchova : vzdělávání - výchova •F. Drtina: "Výchova je formativní proces, jehož výsledkem je vzdělání". •Herbart: "Nemám nižádného pojmu o výchově bez vyučování, jako neuznávám žádného vyučování, které nevychovává. •Sociální učení - za výchovu se považuje i nezáměrné a nahodilé působení nejrůznějších sociálních vlivů (skupinové normy, literatura, umění, hromadné sdělovací prostředky, propaganda, reklama atd.), tedy i celý socializační a adaptační proces (viz též socializace). • • Výchova jako „setkání zásadního významu na životní cestě a pomoc při „stávání se člověkem“. (Kučerová,1996, s. 43) Pedagogika jako snění o ideálech (M. Strouhal) Dostupné na: https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/18097/TEORIE-VYCHOVY-PEDAGOGIKA-JAKO-SNENI-O-IDEALECH.html/) •„…lidskost není materiál k opracování, ani potenciál k rozvíjení či zdroj k využití, nýbrž hodnota, k níž lze směřovat jen cestami mnohými a nepřímými, sledováním toho, co původně není člověku vlastní, ale co se může a má stát jeho pravou vlastí: sledováním ideálu. •„Teorie výchovy je nepochybně jednou ze základních disciplín pedagogické vědy, avšak svým původem je zanořena do oblasti, v níž věda umlká, – do oblasti nevyslovitelného…“ Výchovné antinomie Eugen Fink (1905-1975) - německý filosof, fenomenolog; žák Husserla a Heideggera, Patočkův přítel. Publikace: Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta 1992, Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel 1993; Bytí, pravda, svět: předběžné otázky k pojmu „svět“. Praha: Oikúmené 1996; Filosofie Friedricha Nietzscheho. Praha: Oikúmené 2011. pomoc žákům, co mohu jako učitel? k čemu směřuji? Mladé dívky tvořící v moderním studiu Jak mohu pomoci žákům, co mohu jako učitel? k čemu směřuji?.... Finkovy antinomie in Natur, Freiheit, Welt. Philosophie der Erziehung. Würzburg, 1992. S. 11-19 • Výchovné antinomie podle E. Finka Otázky kolem výchovy - ontologické a axiologické zakotvení výchovy • •co je to vlastně výchova, •co znamená vychovávat, •co jsou to hodnoty, •k jakým hodnotám výchova směřuje? •Co je člověk? X člověk jako vychovávaný a vychovávající: •„Výchova je existenciální strukturou našeho pobytu.“ (Fink, Natur, •Freiheit, Welt. S. 39) • První antinomie výchovy pomoc – manipulace Druhá antinomie výchovy moc a bezmoc vychovatele • •Škola se zaměňuje se světem a životem vůbec; úkolem školy je učit o světě, jaký je úkol života: žít ve světě. •stav tupé normálnosti; netázající se, nehledající, tj. „jisté“ normality, naivní přirozenosti, omezené každodennosti versus výchova jako „otevírání horizontu až k horizontu všech horizontů, odkrývání celkovosti, hledání klíče k celku, tázání po smyslu“. •Úkolem výchovy je „neutvrzovat v zabedněné normalitě (mnohoznalectvím)“, ale „prolomit netázající se normálnost a otřást jí“. Smysl výchovy je v prolamující, „otřesné“, výchovné, filosofické činnosti, kde se rozšiřuje život sám, získává nové obzory, sám sebe. •V odborném (dílčím, speciálním, ne-celkovém) vědění je věděné a vědění odděleno, proti sobě (subjekt-objekt, předmětné uchopování, prostředky k využití). • Třetí antinomie výchovy hranice a bezhraničnost výchovy • • Definitivní nehotovost výchovy vychovatele x přitom výchovu „konstruuje, předjímá, plánuje“ • Skutečná vý-chova je proti definitivám, zabořenosti, uzavřenosti x vy-vádí, budí aktivitu vychovávaného“ • Čtvrtá antinomie výchovy jedinečnost a obecnost výchovy • •Každý člověk jedinečný, neexistuje přiměřená výchovná šablona/forma versus „obecná výchova“ - nárok kultury – pravidla, normy. •Učitel/ vychovatel vstupuje do jedinečného osudu vychovávaného, a proto má promýšlet podstatu výchovného procesu, výchovné situace … •Učitel/vychovatel jako reprezentant profesionality, vzdělanosti má otevírat obzory svým svěřencům. • Pátá antinomie výchovy Výchova k profesi versus výchova k lidství (odborná kvalifikace versus obecně lidská vzdělanost) • •Materiální versus formální vzdělávání •Odborné vyučování versus prázdné, plané moralizování, emotivní rétorika, vychovatelství pro vychovatelství, abstraktní teoretičnost, obecné principy •vědění, obecné mravní normy – bez konkrétnosti •Odborné vyučování bez výchovy? •Bezradnost učitele v otázce smyslu (života, světa, práce) x verbalizace, zplanění slov, hodnoty bez náboje… • Šestá antinomie výchovy meze a možnosti výchovy • • pedagogické představy o cíli výchovy historicky podmíněné versus co lze na člověku formovat a co vlastní přirozeností •limity vychovávaného (prostor lidské svobody) •Je výchova přirozená, nebo působí proti přirozenosti člověka? •Je výchova svobodnou tvorbou, nebo určenou nutností? •„Lze jen trpělivě čekat autentický zážeh vnitřního vzplanutí, i když lze leccos připravit, není možno to však vynutit.“ • Děkuji. • • • Ať se Vám daří •v jarním semestru! > Veselý obličej vyrobený z kapslí