1. Zhodnotit klima školy 

(tzn. když vejdete do školy, kde pracujete, co kolem sebe vidíte? Jsou tam květiny? Je o ně dobře pečováno? Jak vypadají zdi? Co je na obrázcích? Jsou tam obrázky od těch nejlepších nebo od všech? Jak se na vás dívá pan školník ? Křičí tam někdo? Na co odkazují nástěnky? 

Co je na stránkách školy? Jaká je komunikace s rodiči? Dělá škola něco pro tvorbu komunity?

Jaký je pan ředitel? Jak to vypadá ve sborovně? Mají tam všichni prostor? Schází se tam všichni? Nebo jsou raději rozlezlí po skupinkách v kabinetech? Jak probíhají schůze - říkají lidé svůj názor ? Nebo ostentativně koukají z okna a tváří se jako že se jich to netýká? 

Má škola jasnou vizi toho, co je důležité ? Znají všichni (učitelé i žáci) pravidla školy? Resp. jsou vedením jasně komunikovaná? atd.  

Všechno tohle vám totiž bude ulehčovat nebo znesnadňovat práci se třídou. 

2.  Zjistit si „anamnézu“ třídy

- kdo měl třídu před vámi, jak vnímá jednotlivé žáky a jejich rodiče, čeho si tam všiml, s čím si myslí že si děti umějí dobře poradit (silné stránky) a s čím potřebují pomoc. Obzvláště paní učitelky prvního stupně v tomto mohou být nedocenitelnou studnicí informací. Je třeba získat co nejvíce informací a přitom (a to je docela těžké) si udržet otevřenou a zvědavou mysl - tedy paní učitelka to vidí takhle a takhle, to jsem ale zvědavá jak bude třída fungovat se mnou. 

3. Provést pozorování o hodinách, o přestávkách

Začněme úplně stejně jako u školy - když vejdete do třídy, co vidíte? (ano, u prvního stupně spíše snahu paní učitelky, ale i to se počítá). Co je na nástěnkách ? (fotky kytiček z kalendáře z minulého roku s ohnutými rohy x fotky z posledního výletu. Jsou-li tam fotky, jsou tam některé děti počmárané nebo mají propíchané oči atd. 

Děti si nejlépe prohlédnete, když o tom ani nebudou vědět - o tělocviku, o výtvarce,(v obou předmětech často panuje uvolněnější atmosféra a znatelnější emoce),  o přestávkách (třeba při dozoru)... Nesnažte se zjistit všechno, spíš jen vnímejte celkovou náladu mezi dětmi. Mě osobně pomáhá zaměřit se třeba na aspekt, který pracovně nazývám hrubost / jemnost - jak spolu děti komunikují, jaká slova a gesta mezi nimi jsou běžnou normou?   

4. případné rozhovory s dětmi

Bude-li se vám chtít, můžete jako třídní učitel udělat krátké rozhovory s dětmi - otevřeně se zajímat o to, jak se ve škole mají, co je baví, co by potřebovali změnit. Pravděpodobně to nepůjde hned, ale trpělivou prací se vám jistě podaří vybudovat si s dětmi vztah. 

5. Analyzovat možné problémové oblasti – potvrdit nebo vyvrátit pozorováním v „hravé“ hodině

Na základě informací, které máte, byste již mohli být schopni docela dobře pouvažovat o tom, jaké jsou silné a slabé stránky třídy a ověřit si to při třídnické hodině. Já osobně začínám tím, že nechám děti nejprve pracovat jako třídu (třeba společná kresba nebo stavba kostek, aktivita jako taková není zas moc důležitá). Sleduji kdo a jak se zapojoval, jak citlivé byli děti na sebe navzájem, jestli si dávali prostor, přizvali méně oblíbené žáky k činnosti atd. V druhém kroku je pak nechám vytvořit skupinky - jak jen se jim chce (tady se krásně podívám na zcela přirozenou sociometrii) a v závěru vyzkouším, jestli umí pracovat i v náhodně rozdělených skupinkách. To je pro mě asi to nejdůležitější. Můžete popřemýšlet o tom proč a podiskutujeme případně  na Teamsech :)

6. Využít více, či méně strukturovaných diagnostických nástrojů (s vědomím jejich omezení).

Dotazníky jakéhokoli typu jsou pro mě poslední volba. Především proto, že když už je jednou rozdáte, musíte dát dětem nějakou zpětnou vazbu "jak to tedy vyšlo". A to se mi ne vždy hodí. Přesto vám pár ukázek dávám do textu níže.