Mikroskopická stavba alveolárního výběžku a klinické aspekty jeho přestavby Mikroskopická stavba temporomandibulárního kloubu Jan Křivánek 20. 4. 2021 Kostní tkáň se odlišuje tvrdostí a pevností, nedá se krájet, ale pouze řezat pilkou Dvě hlavní funkce Oporná - tvoří skelet Zásobárna Ca2+ v těle (99 %) - 2 způsoby mobilizace Složení: Buňky Mezibuněčná hmota (ECM) - kostní matrix Stručný přehled stavby kostní tkáně, plasticita kostní tkáně Osteoblasty Syntetizují organickou komponentu mezibuněčné hmoty kosti kolagen typu I, proteoglykany a glykoproteiny Účastní se ukládání vápenatých solí do matrix Za vývoje uloženy v jedné vrstvě na povrchu kosti Osteocyty Klidové formy osteoblastů Uloženy v lakunách a výběžky v canaliculi ossium navazujících na lakuny Osteoklasty Velké buňky (průměr cca 100 um) s nepravidelnými výběžky Multinukleární – počet jader 50 i více, vznikají fúzí monocytů Odbourávají kostní matrix (na povrchu kosti) – podílí se na přestavbě kosti Buňky kosti osteoblasty a osteocyty ; osteoklasty Anorganická (cca 45 %) a Organická (cca 30%) složka, zbytek Voda Anorganická složka Zodpovědná za pevnost a tvrdost kosti Složená z krystalů hydroxyapatitu - mají podobu plochých destiček o rozměrech 40 x 25 x 3 nm, hexagonální profil Uloženy podél kolagenních fibril Organická složka Hlavně kolagen typu I, dále proteoglykany (glykosaminoglykany asociované s proteiny) a adhezní proteiny - sialoprotein a osteokalcin, osteopontin, osteonektin Hrají důležitou roli při ukládání vápníku a při remodelaci kostní tkáně Mezibuněčná hmota (ECM) – Kostní matrix Poměr mezi org. a anorg. složkou rozhoduje o pružnosti a tvrdosti kostní tkáně Kost vláknitá (primární) Kost lamelózní (sekundární) primitivní stavba dokonale přizpůsobená podpůrné funkci vzniká prvně (při růstu a hojení) kostní lamely = 3-7 µm drsnatiny kostní tlusté ploténky kostní matrix kolagenní vlákna v lamele probíhají vždy stejným směrem osteocyty mezi lamelami Histologicky dělíme 2 druhy kostní tkáně Kosti kostry (dlouhé, krátké, ploché, nepravidelné) - z kostní tkáně lamelózního typu Kosti jako orgány - hutné (kompakta) i houbovité (spongióza) Dlouhá kostPlochá kost Kompakta: 3 systémy kostních lamel (nejlépe na příčném či podélném řezu tělem dlouhé kosti (diafýzou) Periost (okostice) Zevní plášťové lamely Lamely haversových systémů či osteonů (jde o soubory 5 až 20 lamel uspořádaných soustředně okolo Haversových kanálků) Intersticiální lamely (lamely osteonů, které jsou právě odbourávány) Vnitřní plášťové lamely (endostální) Schéma osteonu (diafýza příčně a podél) Houbovitá kost (spongiósa) – soubor tenkých trámečků nebo plotének Průběh a prostorové uspořádání trámečků závisí na silách, které na kost působí Trámečky do tloušťky 100 µm obsahují pouze plášťové lamely tlustší i lamely haversovy či intersticiální Periost Obaluje kost z vnější strany Bohatá inervace – bolí 2 vrstvy: Stratum fibrosum, Sharpeyova vlákna Stratum osteogenicum - osteoprogenitorové buňky Endost Na dřeňovém povrchu Stejná stavba jako periost, ale je tenčí Kosti jako orgány jsou schopné přestavovat vnitřní strukturu, tak aby odpovídala aktuálnímu mechanickému zatížení Přestavba – remodelace: součinnost osteoblastů a osteoklastů V dětském věku probíhá remodelace rychle - udává se, že každý rok přebudováno asi 10 % kostí skeletu Přestavbu kostní struktury lze indukovat arteficiálními podněty: působením tahu či tlaku Působením tahu se nová kostní tkáň vytváří, Působením tlaku naopak rezorbuje Role osteocytů - uplatňují se jako mechanosensory, předají signál osteoblastům v endostu či periostu, a ty ho předají osteoklastům Plasticita kostní tkáně Cyklus remodelace kostí Kompakta - shrnutí Alveolární výběžek (processus alveolaris) Část čelisti se zubními lůžky (alveoli dentales) Výběžek podobně jako ostatní anatomické oddíly čelistí složen z kostní tkáně lamelózního typu - hutná a houbovitá kost Rozložení kompakty 2 ploténky • Kortikální (zevní alveolární) - tvoří vestibulární nebo orální stranu alveolů • Kribriformní (vnitřní alveolární, os alveolare, lamina dura) - tvoří stěnu alveolů Kortikální (zevní alveolární) ploténka – široká 1,5 - 3,0 mm Člení se na • Lamina vestibularis • Lamina oralis Obě jsou kryty periostem, obsahují lamely všech 3 typů Osteony probíhají různými směry V oblasti dolních molárů bývá lamina oralis zesílena lamina oralis lamina vestibularis spongióza Výbrus dolní čelisti s řezákem Kortikální lamina vestibularis Kortikální lamina oralis Kribriformní os alveolare Tvoří stěnu alveolů, je tenčí – 0,5 - 1,0 mm Proděravěna Volkmannovy kanálky (pro interalveolární cévy a nervy) Stavba podobná jako u kompaktní ploténky, ale nemá periost Funkci periostu zastupuje peridoncium s nediferencovanými mezenchymálními buňkami (diferenciacují v různé -blasty) kribriformní ploténka podélně Kribriformní ploténka (vnitřní alveolární ploténka = os alveolare) V kribriformní ploténce jsou ukotveny konce vláken PDL (v plášťových lamelách) – Sharpey‘s fibres Kribriformní ploténka je více mineralizovaná – na rtg snímcích vykazuje vyšší denzitu – lamina dura u dočasných zubů a trvalých v mládí má lamina dura hladké kontury, v dospělosti a ještě později mívá průběh nerovný Trámečky - výplň mezi ploténkami, v uspořádání trámečků velká variabilita (převážně horizontální směr) Nachází se mezi ploténkami a v interdentálních a interradikulárních septech Značná variabilita v uspořádání trámečků Horizontální průběh Mezi trámečky je hematopoetická kostní dřeň Spongióza V oblasti horních a dolních řezáků: lamina oralis i vestibularis splývají s kribriformní ploténkou Jednotlivé alveoly dělí: Interalveolární septa = septa interdentalia Kolmo postavené přepážky vzniklé spojením meziálního a distálního úseku kribriformních plotének sousedních alveolů Hřebeny interdentálních sept jsou obvykle zaoblené a dosahují k úrovni CEJ Nad interdentálními septy jsou transseptální vlákna (lig. interdentalia) modelují tvar vrcholů sept Při inklinaci (sklonu) zubů, tlakem vláken hřeben způsobí sešikmení vrcholu hřebene ve směru náklonu (sekundárně může dojít i ke zkrácení septa) Podle výšky hřebenů mezizubních sept se posuzují vertikální odchylky v postavení zubů Transseptální vlákna U vícekořenových zubů kribriformní ploténka spolu s trámečky houbovité kosti vytváří mezikořenová septa - septa interradicularia Septa interradicularia Okraj zubního lůžka je místo, kde se koronální konec kribriformní ploténky setkává s lamina vestibularis nebo lamina oralis Stavbu a uspořádání alveolárního výběžku ovlivňuje řada faktorů jako: • Celkový stav výživy • Hormony (hyper-, hypo- produkce) • Mastikační síly při rozmělňování potravy • Růst zubních kořenů a prořezávání zubů • Infekce • Extrakce zubů Působí krátkodobě nebo dlouhodobé, během života se se mohou různě střídat Adaptační změny v alveolárním výběžku Klinický význam plasticity alveolárního výběžku 1. Díky rozdílnému účinku dlouhodobého tahu a tlaku na kost lze dosáhnout remodelace kostní struktury prolongovaný tah – formativní - tvorba prolongovaný tlak – rezorbční - odbourání Využíváme v ortodoncii k opravě postavení zubů v zubních lůžkách 2. Když není kost delší dobu adekvátně zatěžována, dochází v ní ke strukturním změnám Platí pro horní i dolní čelist a jejich alveolární výběžky PAMATOVAT: Při ztrátách antagonistů - trvají-li delší dobu (v řádu měsíců) – dochází ke změnám závěsného aparátu i alveolárního výběžku 2 závěry: - uvážlivě indikovat extrakce zubů - chybějící či extrahovaný zub doplnit Klinický význam plasticity alveolárního výběžku A - změny u agonisty po odstranění jeho partnera v dolní čelisti B - kontrola normal loading changes from inactivity Čelistní kloub (art. temporomandibularis, TMJ) Složený kloub – spojení mezi dolní čelistí a fixní spánkovou kostí lebeční báze Fossa mandibularis na šupině os temporale + Tuberculum art. spánkové kosti Caput mandibulae (condylus mandibulae) Discus articularis – vazivová ploténka Caput mandibulae (condylus mandibulae) – protáhlý elipsoidní tvar, podlouhlá osa orientována horizontálně na povrchu kondylu - tenká ploténka kompakty Uvnitř spongióza – trámečky se rozbíhají z centra kondylu radiálně k povrchu V dětství trámečky mohou obsahovat i ostrůvky hyalinní chrupavky Mikroskopická stavba kloubu Fossa mandibularis • Ploténka kompaktní kosti • Přední ohraničení jamky tvoří tuberculum articulare – má podobnou stavbu jako caput mandibulae Kloubní plošky - vazivová chrupavka • Je zesílena na zadní straně tuberculum articulare • Chrupavka lépe odolává degeneraci a má dobrou schopnost regenerace Discus articularis • Vazivová ploténka tloušťky 3 – 4 mm • Její okraje uchyceny v kloubním pouzdře • Uprostřed tenčí – intermediální zóna (1 – 1,5 mm) • Jde o husté kolagenní vazivo neuspořádaného typu • V dospělosti může obsahovat i ostrůvky hyalinní chrupavky • Stabilizační a tlumící funkce (otřesy a vibrace) A: Articular layer B: Proliferative layer C: Chondrogenic layer D: Hypertrophic layer Mandibular condyle Složitá vnitřní struktura Zadní oddíl rozdělen ve 2 lamely: Horní retrodisková - z elastických vláken, která se upínají k zadnímu okraji jamky Dolní retrodisková - je fixována k zadnímu okraji kondylu Mezi lamelami je Zenkerův retroaurikulární polštář z řídkého kolagenního vaziva prostoupený žilní pletení: při otevírání čelistí je do ní nasávána krev z plexus pterygoideus Přední oddíl zesílen a končí úpony na m. pterygoideus lateralis zesílené oddíly působí jako klíny a stabilizují condylus v jamce Zadní oddíl Přední oddíl Discus articularis Zenkerův retroaurikulární polštář Kloubní pouzdro – volné, zvláště na mediální straně zevně zesíleno lig. laterale, mediálně lig. mediale 2 vrstvy: stratum fibrosum a stratum synoviale Kloubní dutina s trochou synoviální tekutiny rozdělena ve dva oddíly: horní - diskotemporální dolní - diskomandibulární Biomechanika kloubu: Horní (diskotemporální) patro – translační posuvné pohyby – protrakce, retrakce Dolní/diskomandibulární patro - rotační pohyby kolem příčné osy – elevace a deprese Pohyby do stran - lateropulze (laterotruze) Čelistní kloub (art. temporomandibularis, TMJ) TMJ (articular disc) movements: https://www.youtube.com/watch?v=mB468Jh9aAY&ab_channel=AlilaMedicalMedia MRI: https://www.youtube.com/watch?v=ZnNgMnSfAws&ab_channel=SpringerVideos Definitivní podobu nabývá mezi 20. – 25. rokem věku Adaptabilita kloubu – schopnost přizpůsobovat novým funkčním požadavkům Velmi dobrá u kloubní chrupavky Minimální u discus articularis a) Degenerativní změny na discus articularis (praskliny nebo trhliny) b) Perforace centrální části disku a propojení obou oddílů kloubní dutiny - po 5. deceniu Věkové změny čelistního kloubu TMJ clicking: https://www.youtube.com/watch?v=Opgz2EUyI0w&ab_channel=WellingtonVillageOrthodonticsOttawa https://www.youtube.com/watch?v=bq2mXyHz5uA&ab_channel=HackDentistry