Jan Krása, Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, PED MUNI ¡Kdy a jak vzniká agrese? ¡ ¡Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost agresivního chování? 2. Desires & beliefs ¡Dostáváme se ke třetí velké oblasti v sociální psychologii: k tomu, jak na sebe reagují lidé z různých (sociálních) skupin navzájem. ¡ ¡= chování příslušníků jedné skupiny k příslušníkům druhé skupiny ¡ ¡Zvláště se v této oblasti zkoumají meziskupinové konflikty a předsudky. ¡ ¡Příklady ze současných médií? ¡Haploskupiny a národy: ¡R1B: Celtic, Germanic, Alpine ¡R1a : Slavs, Kurgan ¡I1a: Nordic- Viking ¡I1c: Germanic / Central-Nordic ¡I1b: South Slavic ¡J : Mediterranian (Ancient Greeks and Romans) ¡G : Caucasian ¡E3b : Balkanic ¡Q: Hunnic ¡N : Uralic- Siberian ¡ https://i1.wp.com/media1.mistecko.cz/images/media1:50f828b25cb00.jpg/R1a.jpg ¡Častější než otevřené meziskupinové konflikty (KKK, skinheads) jsou různé formy předsudků, tj. zastávání nelichotivých postojů ke členům urč. soc. skupiny či soc. kategorie (rasismus, sexismus, proti soc. třídě, hodnotám a postojům, věku, postižení, náboženství, sexualitě, národnosti, zaměstnání, vzdělání apod.). Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky ¡Kde se předsudek proti nějaké odlišné skupině (opačnému pohlaví, cizincům, jiné společenské třídě, jinému náboženství atd.) bere? ¡ ¡Rozšířenou představou je, že předsudek je především osobnostní problém. ¡ ¡Adorno, Frenkel-Brunswick, Levinson & Sanford (1950) vycházeli z psychoanalytické perspektivy: příliš autoritativní rodiče příliš frustrují děti… agresivita proti rodičům je přesměrována na slabší (např. na menšiny). Výsledkem je přílišná uctivost k autoritám a otevřené nepřátelství k menšinám – tzv. autoritářská osobnost. ¡ ¡Z toho plyne ověřitelná hypotéza: Tzn. u osob s autoritářskými postoji bychom měli najít přísnější výchovu v dětství. ¡Adorno a kol. vyvinuli osobnostní dotazník: F-škálu (fašismus). Dospělí s vysokým skóre měli odlišné dětství a dogmatičtější postoje. ¡Dále se potvrdil vztah: ¡Předsudky k etnickým skupinám (Sinha & Hassan, 1975) ¡Etnocentrismus v Holandsku (Meloen, Hagendoorn, Raaijmakers & Visser, 1988) ¡Proti ment. postiženým a nemocným AIDS (Hanson & Blohm, 1974) ¡Sex. agrese mužů vůči ženám (Walker, Rowe & Quinsey, 1993) ¡ ¡Proti této teorii, že se jedná o strukturu osobnosti získanou v dětství, lze namítnout: ¡1. Se změnou soc. skupiny (např. pracovní sk.) se často mění i postoje, resp. předsudky = tzn. že nás ovlivňují normy soc. skupiny (studenti v liberálních kolejích; Siegel, 1957). ¡2. Předpojatost vůči černochům v JAR nesouvisela tolik s autoritářstvím (nízké F-skóre), větší vliv měly společenské normy jejich sociální skupiny. ¡3. Teorie nevysvětluje celkovou uniformnost (jednotnost) většiny předsudků. (srov. nacismus v Německu, skinheadi v různých zemích mají v podstatě totožné struktury předsudků aj.) ¡4. Předsudky vznikají jako reakce na určitou situaci – velmi rychle na to, aby se šířily společností jen cestou výchovy. (srov. dnešek, kdy se urč. část obyvatel radikalizuje proti migrantům a Islámu – to před deseti lety v podstatě neexistovalo). ¡Hovland & Sears (1940) upozornili na to, že 5000 lynčů v USA (mezi lety 1882 a 1930) souviselo s ekonomicko-zemědělskými ukazateli: s ekonomickou recesí a ve špatných letech počet lynčů rostl. ¡Jak to spolu souvisí? ¡Hovland & Sears (1940) vyšli z teorie frustrace-agrese (Dollard & kol., 1939). Člověk nemůže zmlátit počasí, agresoři proto namířili svoji agresi proti slabším a dostupnějším cílům. ¡Miller & Bugelski (1948) experiment: muži v táboře se těšili na výlet do města, ten byl zrušen. Měřili před a po postoje k národnostním menšinám. Po frustraci byly postoje k nim mnohem méně příznivé. ¡ ¡Proti: nestejné výsledky ve výzkumech a fakt, že absolutní míra F má často menší vliv než pociťovaná relativní F, což už souvisí s psychodynamikou dané osobnosti. Navíc tato teorie tvrdí, že agresivní meziskupinové chování je motivováno pouze emocemi (jsem naštvaný, tak se mstím) a nikoli i cíli (chci získat majetek či výhody druhých). ¡Problémem předešlých teorií je, že nijak nerozlišují mezi chováním ve skupině a mimo ni. V obou situacích člověk podléhá týmž vlivům: výchově a frustraci. A o vlivu skupiny neslyšíme ani slovo. ¡Jakkoli podmínky autoritářské výchovy musejí být rozdílné, projevy osob ve skupinách jsou velmi uniformní (srov. oslavu vítězství národního týmu, včetně oslavného rozbíjení věcí). ¡To vedlo Henri Tajfela (1978) k tvrzení, že je nutné rozlišovat mezi interpersonálním a meziskupinovým chováním. ¡1. Interpersonální chování znamená jednat jako jedinec s urč. osobnostními rysy a sklony atd. ¡2. Meziskupinové chování znamená jednat jako člen určité sociální skupiny (jako saláfistický nebo ultranacionalistický terorista). ¡ ¡V 1. případě jsou individuální rozdíly a konstelace důležitější než různé soc. kategorie, k nimž čl. přísluší. ¡V 2. případě platí opak: individuální rozdíly jsou méně důležité než např. to, ke které sociální skupině člověk patří. Např. ke které konkrétní náboženské sektě agresor a oběti patří (srov. šíité a sunnité). ¡Tajfel tvrdil, že soc. chování se bude nacházet kdekoli na kontinuu definovaným dvěma extrémy: interpersonální a meziskupinové chování. ¡Kde se bude nacházet, záleží na více faktorech: ¡1. Lehkost s jakou lze identifikovat různé soc. kategorie, resp. soc. skupiny: muži x ženy, barva pleti, druh účesu, oděvu apod., chudí x bohatí atd. Tam, kde je snadné odlišovat kategorie, může chování více tíhnout k meziskupinovému pólu. ¡2. Jde o skupinové normy. Jsou skupiny, které umožňují individuálnější chování, a skupiny uniformnější (např. dle skupinové koheze). ¡ ¡Užitečné může být podívat se na meziskupinovou interakci z hlediska cílů skupin: ¡Jsou cíle obou interagujících skupin slučitelné či neslučitelné? Usiluje jedna sk. o něco na úkor druhé? Či jsou jejich cíle odlišné? ¡ ¡Příklady neslučitelných a slučitelných cílů? ¡ ¡Nejznámějším zastáncem tohoto přístupu je Sherif (1966). ¡Výběr 12letých chlapců vyloučil předchozí deprivaci či autoritářskou výchovu. ¡ ¡3 letní pobyty (22-24 zkoumaných osob) ¡ ¡Rozděleni do dvou skupin (jednou o sobě vůbec dopředu nevěděli). ¡To stačilo, aby spontánně z obou stran zazněly návrhy k poměření sil. ¡Navození meziskupinového konfliktu: soutěž skupin o jediný pohár. ¡To vedlo k posunu od vzájemné nezávislosti ke stavu negativní závislosti (ke kompetici, soutěžení). ¡Ihned se změnilo i chování dětí: nenechali si ujít příležitost k posmívání druhým, i k fyz. potyčkám. ¡Při hodnocení výkonu vždy nadržovali členům referenční (vztažné) skupiny. ¡ ¡Navození kooperace vedlo taktéž ke změnám v meziskupinovém chování: porouchal se zásobovací vůz a obě skupiny se musely spojit, aby vůz odtáhly do tábora. ¡Po několika podobných spojujících aktivitách přestali být k druhé skupině tak agresivní a méně protěžovali vlastní skupinu. ¡ ¡Chování se měnilo dle změn meziskupinových vztahů a cílů skupiny. Změny byly příliš rychlé a rozšířené (u všech členů skupiny), než aby je bylo možno přisuzovat osobnostním dispozicím. ¡