Mgr. Jan Krása, Ph.D. Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU ¡V předchozí prezentaci bylo řečeno, že socializace spočívá v učení a učení se. ¡ ¡Produktem socializace (učení) jsou různé vzorce chování (naučené chování), různé kategorie a reprezentace (čili znalosti), soc. vztahy, z nich plynoucí soc. role (rolové chování), postoje, hodnoty, ideály, rutiny, tabu ad. ¡ ¡To všechno jsou produkty učení. ¡Jaké existují druhy učení. ¡Jak se různé druhy učení podílí na socializaci. ¡V čem je behavioristický přístup k učení nedostatečný. ¡Co je to sociální učení. ¡Co je to přehnaná imitace (overimitation) a u jakých druhů se s ní lze setkat. ¡Známy jsou tyto základní typy a mechanismy (asociativního) učení: ¡ 1.Klasické podmiňování čili emocionálně vegetativní učení: I. P. Pavlov. 2.Operantní učení (role sociálního zpěvnění – srov. roli pochvaly v socializaci): B. F. Skinner. ¡ ¡Komplexnější formy učení: 1.Nápodoba (imitace chování): vybírá se část chování modelu: A. Bandura. 2.Identifikace se vzory (imitace sociální role): vybírá se model. 3.Verbální a pojmové učení. Skrze verbální instrukci, tj. klasické školní „učení“, skrze poslouchání návodů (senzomotorická, verbální, konceptuální a narativní složka kultury). 4.„Čtení“ médií (knih, filmů, videí, dramat, modelů atd.). 5.Kognitivní mapy, učení vhledem ad. ¡ ¡Asociativní učení je model učení, který mluví o vytvoření spojení (asociace) mezi dvěma stimuly nebo mezi vlastním chováním a stimulem. ¡ ¡Behavioristické teorie učení popisují dva druhy tohoto učení: ¡1.1 klasické a 1.2 operantní podmiňování. ¡ ¡Vlastně velmi stará představa, že se zkušenost člověka rozvíjí tak, že se vytvářejí asociace mezi jednotlivými počitky. ¡Učení je chápáno jako upevňování asociací. Ebbinghaus svými pokusy s pamětí dokázal, že opakování upevňuje asociace. ¡První pádný doklad asociačního učení nabídl I. P. Pavlov v teorii klasického podmiňování. I behaviorismus mluví o tvorbě asociací mezi stimulem a odpovědí. ¡Nejdůležitějšími asociačními zákony jsou podobnost, kontrast, dotyk v čase a prostoru a princip kauzality: ¡Zákon podobnosti – projevuje se například tím, že se nám při pohledu na obraz nějakého známého malíře vybaví představy jeho dalších děl. ¡Zákon kontrastu – podle něho je představa bílé barvy asociována s černou barvou, podobně jako jsou spojeny představy dne a noci, světla a stínu. ¡Zákon dotyku (kontiguity) v prostoru – podle něho existují spoje mezi představami, které vznikly na stejném místě. Například potkáme-li člověka, s nímž jsme byli minulý rok u moře, začnou se nám vybavovat zážitky z loňské dovolené. ¡Zákon dotyku v čase – podle něho jsou vzájemně propojeny představy, které vznikly buď současně (dotyk simultánní), nebo v časové následnosti (dotyk sukcesivní). ¡Zákon příčinnosti (kauzality) – říká, že si při pohledu na určitý jev snadno vybavíme jeho příčinu. Například vidíme-li hromadu nařezaného dříví, představíme si pilu nebo osoby, které ho pořezaly. ▪ (source: wikipedia: Asocianismus) ¡ ¡Klasické podmiňování (classical conditioning): když pes vidí potravu (NS=Nepodmíněný Stimulus), tak slintá (NR). Když nějaký NS (třeba žrádlo) spojíme s PS (=Podmíněný stimulus), třeba se zvukem zvonku či modrým světlem, tak po dostatečně dlouhém opakování dojde k nové (=Podmíněné) asociaci mezi PS a NR a vznikne PR = podmíněný reflex (srov. Thorndike, Pavlov). ¡https://www.brainpop.com/games/pavlovsdog/ ¡Dojde k nahrazení stimulu. Všimněte si, že odpověď (response) je neovlivněna (proto se někdy označuje jako teorie nahrazení stimulu). https://i.pinimg.com/736x/2a/0e/24/2a0e245f806f897bd3c20e6348438d4a--school-psychology-maltese-dogs .jpg ¡Tento druh učení nazývá Helus (2007) emocionálně vegetativním, protože při něm zásadní roli hrají emoce a/nebo vegetativní procesy. ¡ ¡Téměř každý organismus (zvíře i člověk, dokonce i Ploštěnci, resp. Platyzoa) je tomuto druhu učení zcela podroben. Jsme vůči němu zcela pasivní. ¡ ¡Srov. metody mučení vězňů v procesech v 50. letech. ¡Příklady? Např. když se dítě netěší do školy (cítí-li úzkost). Posléze se třeba i samotné slovo „škola“ stane spouštěčem úzkosti. Nebo i něco podobného škole (proces generalizace). ¡J. Watson (1878 – 1958) ¡B. F. Skinner (1904 – 1990) ¡Behaviorismus byl dominantním přístupem v psychologii (hlavně v USA) po několik desetiletí. Skinner tvrdil, že chování lidí lze vysvětlit velmi jednoduchými zákony pravděpodobnosti zesilovanými či tlumenými odměnou, nedostatkem odměny a trestem. Tj. výskyt určitého chování po určitém stimulu lze jednoduše předpovědět – je pravděpodobnostní funkcí. ¡Přesun od experimentů s lidmi k experimentům se zvířaty (krysy, kočky apod.). Otázkou je však míra zobecnění na člověka. ¡Teorie operantního učení bere do hry aktivitu organismu – zpevněno je to spontánní chování, které vede k naplnění nějaké potřeby organismu. ¡Skinner rozlišoval: 1. pozit. zpevnění (např. pamlsek), 2. negat. zpevnění (vyhnutí se ostrému světlu či el. šoku) a 3. trest (dojde k útlumu trestaného chování). ¡ ¡Všimněte si, že pochvala buduje, zatímco trest zastavuje, ale nic nevytváří (Matějček). ¡první behaviorista. Pracoval se zvířaty, ¡hlavně s kočkami: „problémové boxy“, ¡kde musela kočka většinou zatáhnout ¡za páčku, aby dostala jídlo. ¡ ¡Z jeho výzkumů i výzkumů jeho následovníků pro učitele vyplývá (Petty, 1996,s. 15): ¡Odměna je mnohem lepším prostředkem zpevnění než trest. ¡Žáci potřebují za to, že se něčemu učí, odměnu. ¡Odměna by měla následovat co nejdříve po správné reakci. ¡Výsledky učení se vlivem opakovaných úspěchů zlepšují. ¡Nezapomínáme na to, co si opakujeme, a co máme v čerstvé paměti. ¡ PSM V80 D211 Edward Lee Thorndike.png Credit: Wikipedie Související obrázek ¡Čili: určité chování (spontánní i iniciované zvenku) se zpevňuje, pokud je odměněno. ¡ ¡Pro člověka je typická až přímo závislost na sociální podpoře a ocenění. Různé formy sociální akceptace (úsměv, pohlazení, vlídné či vstřícné slovo, pochvala, dobrá známka) mají na chování většiny dětí posilující účinek, neboť uspokojují sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. ¡ ¡To je ostatně recept na získání srdce (každého?) žáka. ¡ 2.-4. úroveň lze nazvat sociálními potřebami. I základní potřeby jsou však naplňovány v sociálním kontextu. B.F. Skinner at Harvard circa 1950.jpg Credit: Wikipedie ¡Radikální behaviorismus: Chování organismu je důsledkem historie prostředí, v němž žijí, a to cestou zpevnění. ¡https://www.youtube.com/watch?v=QgjUuW_gaBU ¡ ¡https://www.youtube.com/watch?v=vGazyH6fQQ4 ¡Jedinec generuje operanty (různá chování) a prostředí dělá selekci (asi jako Darwinova teorie přirozeného výběru). ¡Srov. Fodor & Piattelli-Palmarini (2010): What Darwin Got Wrong. ¡ Výsledek obrázku pro memory system dle: Thompson & Kim, 1996 ¡Kdy se uplatňuje klasické a operantní podmiňování ve školní výuce, popř. ve výchově vůbec? ¡ ¡Učení do jednoho roku (i později) ¡Při pochvale ¡Při hrůzovládě ¡Při zvonění ¡Speciální pedagogika (práce s MP, s PAS atd.). ¡Vůně třídy, školy, opakované vtipy atp. ¡ ¡Je to takový fyzikalizmus v psychologii. ¡Je přespříliš zjednodušující (nevyhovuje to současnému poznání komplexity mysli). ¡Předně: b. tvrdí, že posílení vazby (asociace) mezi podnětem a chováním je dáno zcela zvenčí. Že je to vnější přírodní (téměř až fyzikální) proces, který není nijak závislý na vnitřních procesech jedince (jako je paměť, vůle, předjímání událostí apod.). Čili zcela zanedbává aktivitu jedince. ¡ ¡Lze si položit otázku: ¡Jsou v repertoáru našeho chování pouze ty projevy, za které jsme byli nějak odměněny? (Helus, 2007) ¡Učení popisované behaviorismem se vlastně neděje se záměrem jedince, ale tak nějak automaticky. ¡Jedná se vlastně o nevědomé a tudíž i neovlivnitelné procesy. ¡Takové učení není individuálně specifické (stejné podmínky vedou ke shodným výsledkům; téměř i mezidruhově). ¡Proces školního vzdělávání ale takto jednoduchý není. To by byl překonaný princip biče. ¡Navíc behaviorismus nepracoval s myšlenkou vývoje psychiky – stejné zákony platily pro dítě i dospělé. ¡ ¡Behavioristické pojetí bylo kritizováno na počátku 60. let minulého století. Konec behaviorismu vedl k tzv. kognitivní revoluci. ¡ ¡Termín sociální učení překonává behavioristické teorie, podle kterých bylo chování výhradně výsledkem zpevňování (opakování a odměna). ¡V širším významu znamená soc. učení každé učení v sociálním kontextu. ¡V užším významu znamená soc. učení imitaci. ¡Jedná se o teorii, která rozšiřuje předešlé behavioristické pojetí učení. ¡Sociální učení je proces, který probíhá v sociálním kontextu skrze imitaci či přímou verbální instrukci, často bez opakování (oproti teorii klasického podmiňování) či bez odměny a trestu (oproti teorii operantního učení). ¡Tzn. že dítěti (komukoli) stačí, aby vidělo nějakou činnost (postoj, roli, apod.) třeba jen jednou a reprodukuje ji (resp. umí ji), aniž by ji opakovalo, či za její vykonáni bylo odměňováno. ¡Dokonce se jedinec naučí upravit svoje chování, když jen vidí, jak je někdo jiný za nějakou činnost odměněn či potrestán. (Takto komplexní proces nelze behavioristickou teorií učení nijak vysvětlit!) ¡3. Nápodoba (imitace), typ sociálního učení. ¡Dítě imituje chování dospělého (často bez opakování či odměňování). ¡Nejprve reflexivně (1. měs.): dítě opakuje grimasy obličeje (i primáti!). Role zrcadlových neuronů v mozku. ¡ ¡ Výsledek obrázku pro mirror neurons Výsledek obrázku pro mirror neurons ¡Dítě napodobuje cokoli, zvláště pohyby a postupy které vedou k naplnění jeho potřeb. Napodobuje i zdánlivě neúčelné vzorce chování, které používá v rámci hry nebo explorace okolí. ¡Nápodoba může být vědomá, ale i nevědomá. ¡ ¡Srov. pohybovou konformitu v davu (elevator experiment). https://www.youtube.com/watch?v=aOOsfkM-nGQ&ab_channel=RavenChai ¡ ¡Do zhruba 50. let 20. století byla psychologie v USA ovládána behaviorismem. Behaviorismus torpédoval nejprve N. Chomsky (1959): stimul-respons teorie nemůže vysvětlit osvojení si řeči (to byl počátek kognitivní revoluce). Př. overregulation error: Můžu si to vezmout? Já budu jít. Ona tam šela. Plurál hrochy (místo hroši). Kůňátko, slepátko, ovčátko. ¡ ¡Dalším „úderem“ pro behaviorismus pak byly výzkumy A. Bandury (1961): děti se učí prostým pozorováním okolí, aniž by muselo docházet ke zpevňování. ¡Albert Bandura (1961, 1963, 1971). ¡https://www.youtube.com/watch?v=zerCK0lRjp8 ¡ http://stanford.edu/dept/psychology/bandura/images/bandura-bobo_doll.jpg Výsledek obrázku pro bandura experiment ¡Observační učení a Bobo doll experiment ¡Alberta Bandury (1961, 1963): ¡Lidé se učí nejen odměnou/trestem za nějaké chování a opakováním (behaviorismus a podmiňování), ale i tím, že vidí, jak se někdo druhý v určité situaci chová (popř. i jak je někdo odměňován/trestán za určité chování). = observační učení (mj. se předpokládá komplexní kognitivní systém). ¡ SouvisejÃcà obrázek SouvisejÃcà obrázek ¡Jak to, že děti nejsou stále agresivnější, když zobrazovaného násilí v médiích přibývá? ¡ ¡Během svého života imitujeme různě velké prvky chování od druhých (od jednoduchých grimas a gest po složité způsoby komunikace, vyjednávání nebo sebeprezentace). ¡Dalo by se říci, že jsme složeninou imitací druhých (samozřejmě vedle vlastních autentických projevů). ¡Imitace souvisí s hraním rolí a tedy i s herectvím. ¡Učitel je jedna z nejšíře známých profesních rolí, neboť každý má s touto profesí dlouholetou zkušenost (každý chodí do školy). Tzn. že každý má mnoho vzorů profesní role učitele, které může imitovat. Jiné profesní role nejsou tak dobře známé. ¡ Je vhodné (např. z hlediska duševního zdraví i z hlediska vývoje sociální kompetence) roli učitele hrát, než se s rolí učitele identifikovat. Umožňuje nám to odstup od role, svobodu střídat role a tím být autentický/á. ¡Přehnaná imitace (overimitation) = imitace i zcela zbytečných pohybů při učení se (napodobování) nějaké činnosti. ¡ ¡https://www.youtube.com/watch?v=20Smx_nD9cw (Lyons et al., 2007) ¡ ¡https://www.youtube.com/watch?v=uVj0F1X4bLQ (přednáška Dereka Lyonse) ¡ ¡https://www.youtube.com/watch?v=JwwclyVYTkk&ab_channel=twmanne ¡https://www.youtube.com/watch?v=20Smx_nD9cw&ab_channel=ChristopherPurnell ¡https://www.youtube.com/watch?v=4emBVWQmGos ¡ ¡U ostatních primátů (bonobo) ani jiných tvorů (pes, holub) nedochází k overimitation. ¡Bonobové imitují, ale pouze akce nezbytné k získání potravy. ¡ ¡Jsou tedy primáti mazanější než lidé? ¡Jedná se o kulturní univerzálii – i např. děti jihoafrických Křováků uplatňují overimitation. ¡Starší děti (6-13) imitují více než mladší děti (2-5)! (Frick, Clément & Gruber, 2017) ¡Chlapci imitují více než děvčata (Frick, Clément & Gruber, 2017). ¡Ačkoli děti jsou schopny rozeznat zbytečnost akcí, mají za to, že to tak měly udělat (vliv sociální konformity?). ¡Při sociálním učení jde sice o to „jaký cíl“, ale hlavně jde o to „jakou cestou“. ¡ ¡Celá kultura je o tom dělat věci rituálním (=socializovaným) způsobem. ¡Role sociální konformity (viz prezentaci o sociální konformitě). ¡ ¡Primární identifikace s objektem – s prsem, s matkou, s okolím (srov. příběh seberozpoznání šimpanzice Washoe). ¡ ¡Sekundární identifikace (opuštěním primární identifikace při separaci od objektu a vzniku self). 1.Narcistická (forma regrese = id. se ztraceným objektem) 2.Částečná (id. s vůdcem a id. s druhými na základě obdivu či společné vlastnosti, např. poslechu urč. typu hudby, se skupinou) – vznik charakteru ega (osobnosti). Částečná id. hraje zásadní roli v sociální psychologii: např. soc. koheze, soc. konformita … ¡ ¡Batolata, předškolní i mladší školní děti se častěji identifikují s různými idealizovanými postavami. Např. z filmů, knih, her. Takto tráví většinu svého řasu ponořeny do různých postav (princezen, králů, kouzelníků atd.). ¡Srov. identifikaci u dospívajících, která se projevuje v přezdívkách. ¡Srov. velmi častou identifikaci batolat se zvířaty. ¡Vývoj člověka je: ¡1. Biologický – hnaný biologickými procesy: ¡1.1. Paměť genetická: našich 25 tis genů na 23 párech chromozomů a nitrobuněčný proteinový aparát ¡1.2. Paměť epigenetická, tj. řízená exprese genů (metylace počátku urč. genů) a epigeneze organizmů (fenotyp). ¡1.4. Paměť imunitní ¡1.3. vliv prostředí na utváření fenotypu = „paměť prostředí“ (=geologicko-fyzikální „historie“ Země a jejích míst) ¡ ¡2. Kulturní – zhruba 2,5 mil let lidské rody (několik druhů rodu Homo) nepřestajně inovují svoje kultury (hmotné i nehmotné části kultury). Schopností rozvoje záměrné (mimogenetické) paměti se mj. lidé odlišují od ostatních živočichů. ¡ = lidská paměť: (2.1 behaviorální a 2.2 orální, od nedávna i 2.3 skripturální paměť)