PRAKTIKUM 4
ZÁKLADY CELKOVÉHO OBJEKTIVNÍHO VYŠETŘENÍ
Získaná anamnestická data je nutno doplnit klinickým objektivním vyšetřením, abychom
objektivizovali pacientovi obtíže. Na základě těchto vyšetření stanovíme diagnostickou rozvahu
poruchy pohybového aparátu indikujeme vhodnou terapii. Pacient je během objektivního vyšetření
vysvlečen do spodního prádla. Vyšetření začínáme již při příchodu pacienta, kdy si všímáme jeho
nenucených přirozených pohybů. Získáme tak informace o jeho chůzi, antalgickém postavení,
postuře, chování, psychickém stavu etc. (Kolář 2012; Marek, Kalvach, Sucharda a kol. 2001).
Objektivní vyšetření začínáme pohledem, čili aspekcí. Hodnotíme vztahy jednotlivých
pohybových segmentů (hlavy, krku, trupu, páteře a končetin) a také celý pohybový systém jako celek
a to zepředu, zezadu a zboku. Při vyšetření aspekcí postupujeme systematicky, buď kraniokaudálním
směrem nebo kaudokraniálním směrem. Aspekcí také vyšetříme dechový stereotyp. Zjištěna data
nezaznamenáváme přímo při vyšetřování, abychom neztratili pohledový kontakt s vyšetřovaným.
Aspekcí si vytvoříme prvotní obraz o stavu pacienta a alespoň zhruba můžeme uvažovat o dalším
zacílení fyzikálního vyšetření a terapeutickém postupu.
Při objektivním vyšetření vždy sdělit v jaké poloze vyšetření proběhlo – stoj
(samostatný?/modifikovaný?/s pomůckou?), sed, leh
Integrovaný způsob vyšetřování
Vyšetřujeme nejen místní poruchu, se kterou nemocný přichází, ale také hledáme i vzdálené
změny pohybu a druhotné kompenzační jevy, vyvolané místní poruchou. Dle Véleho (2012): „Při
vyšetření se vychází ze zásady, že pohybové orgány (svaly, klouby a kosti) tvoří spolu s vnitřními
orgány, nervovou soustavou a myslí jeden funkční celek (psychofyziologický korelát), který nelze
oddělovat, protože na pohybu participují všechny části tohoto funkčního celku.“
Pár zásad pro začátek – do praxe
A) Dívejte se nejen očima, ale i rukama – palpačně zjišťujeme nejen tuhost a napětí svalů, ale
taktéž teplotu a vlhkost kůže, jejichž změny mohou naznačovat různé reflexní změny v oblasti
míšního segmentu
B) Porovnávejte vždy obě poloviny těla – každý člověk je jiný, druhá polovina pro nás může býti
kontrolou a normou, nenajdeme dva lidi se stejnými hodnotami a nemůžeme tedy podle
jednoho hodnotit toho druhého
C) Používejte malou sílu – platí jak pro diagnostiku tak pro terapii, Klouby i svaly mají svoji
přirozenou pružnost či vůli jež je velmi jemná a dá se lehce přehlédnout pakliže použijeme
větší sílu. Jelikož také klouby a svaly a měkké tkáně obsahuje velké množství různých
receptoru vnímající různé modality podnětů jako aferenty pro CNS mohou použitím velké síly
vznikat reaktivitou a zapříčiní nemožnost uvolnění kloubu nebo svalu které si špatně
interpretujeme jako patologii
D) Vše si vyzkoušejte sami na sobě – cvičte na sobě navzájem, je důležité prožít pocity při
vyšetřování v roli vyšetřovaného (Tichý, 2000)
Klinické vyšetřovací metody (Véle 2012)
Dvě skupiny:
1. Metody bez dotykového kontaktu s pacientem
• Anamnéza a kontrolní pohovor
• Aspekce celková/lokální
2. Metody využívající přímý nebo nepřímý kontakt s pacientem:
• Palpace, fyzikální vyšetření, klinické testy, cílené vyšetření
• Pomocí nástrojů, přístrojů, podložek, na kterých se pacient nachází v gravitačním poli
(Véle 2012)
Struktura zápisu celkového objektivního vyšetření
1) Zjištění stavu vědomí, orientovanost, spolupráce
2) Řeč
3) Poloha
4) Stav výživy, konstituce
5) Kůže, jizvy
6) Puls, krevní tlak,
7) Hmotnost, výška
8) Aspekce – vyšetření pohledem, držení těla, postura !!
9) Palpace
10)Auskultace
11)Perkuse
12)Stabilita stoje a chůze
13)Lokální vyšetření
1. ZJIŠTĚNÍ STAVU VĚDOMÍ
Vědomí je schopnost jedince uvědomovat si své okolí i sebe sama a reagovat adekvátně na vnitřní
a vnější podněty.
Vigilita – bdělost – určuje stupeň schopnosti reagovat na prostředí
Lucidita – jasnost – určuje hloubku a obsah bdělého stavu a je závislá na bdělosti, tedy při chybění
bdělosti není možná lucidita. Lucidita tedy znamená, že subjekt je bdělý a správně si uvědomuje sebe
a svoje okolí!
Normální – navážeme dobrý kontakt, na dotazy dává adekvátní, pohotovou odpověď
Narušené – zhodnotit reakce na slovní, bolestivé podněty (nejvýhodnější zatlačit na
procc.transversus atlantis, poprípade na processus mastoideus), pacient je kontaktní/nekontaktní
Poruchy vědomí dělíme na dva základní typy:
1) Kvantitativní poruchy vědomí – postihuje bdělost a vědomí ubývá, než aby se měnil obsah
- Základní stupně vědomí – somnolence, sopor, kóma
Pozn.:
Somnolence – připomíná spavost, pacient neustále upadá do mělkého „spánku“, ze kterého je lehce probuditelný –
dotekem, oslovením, odkrytím (změna okolní teploty)
Sopor – nereaguje na oslovení ani hlasitý povel, je probuditelný bolestivým podnětem ve smyslu únikové reakce
Koma – nereaguje na žádné vnější podněty
- Glasgow coma scale – skóre poruch vědomí
GLASGOW COMA SCALE – viz podrobně v příloze
2) Kvalitativní poruchy vědomí – dochází k poruše obsahu vědomí často při plné bdělosti
Tradičně jsou tyto poruchy děleny na amenci, delirium a obnubilaci (mrákotný stav)
Pozn.: – (bude probráno v neurologii v průběhu studia):
Amence – dezorganizace myšlení, narušení toku myšlenek a vjemů, porucha paměti a dezorientace (allopsychická),
není přítomen psychomotorický neklid, dnes je amence často řazena pod delirium
Delirium – porucha vědomí i chování, akutní změna psychického stavu s fluktuujícím průběhem, porucha pozornosti,
snížená lucidita (jasnost uvědomování si okolí), snížení koncentrace, snížená schopnost přesunu pozornosti, změny
kognitivních funkcí (porucha paměti, dezorientace, poruchy řeči), rozvoj je během krátké doby v řádu hodin či dnů, vznik
jako přímý důsledek obecné medicínské poruchy či onemocnění
Obnubilace – porucha vědomí charakterizovaná náhlým začátkem a koncem, úplná amnézie na tuto epizodu, klinicky
se příznaky překrývají s deliriem – rozdíl je v náhlém začátku a konci a amnézii
Ukázka kognitivního testu v praxi hojně užívaném:
MINI MENTAL STATE EXAM – viz podrobně v příloze
Dále uvádíme, zda pacient rozumí a zaujímá adekvátní reakce
2. POLOHA
Aktivní – pacient ji aktivně mění
Pasivní – tělo se přizpůsobuje podkladu
Vynucená – poloha nejméně bolestivá (akutní LIS- na stole, zemi apod….)
Spolupracuje – kompliance (dodržování pokynů a příkazů) a adherence (dobrá odpověď na
terapii) k terapii
3. ŘEČ (ORIENTAČNĚ)
Afázie:
- Motorická – expresivní, porucha v dominantní hemisféře, neumí tvořit slova, věty
- Perceptivní – neporozumí otázce, tvoří „slovní salát“, je podstatně těžší, vedení slovem při
rehabilitaci je nemožné
Dysartrie:
- Porucha efektorového řečového aparátu, přítomná porucha rytmu řeči, řeč nesrozumitelná,
při obrně měkkého patra – nosový přízvuk, při m. Parkinson – monotónní řeč
Schopnost porozumění?
Komunikace?
Schopnost exprese? (vyjádření)
4. STAV VÝŽIVY A KONSTITUCE
- normostenický typ
- astenický typ
- hyperstenický typ
- nanismus-extremně malý vrůst
- gigantismus-extremně velký vrůst
- kachexie?
- Subtilní?
5. KŮŽE A JIZVY
- vyjadřujeme se k barvě, sytosti barvy, teplotě, vlhkosti, turgoru, posunlivosti (lepivost) kůže
a podkoží s faciemi
- barva—diagnosticky významné lokální změny barvy- cyanotická na akrech- event. změna
teploty
- lokální změna vlhkosti - při poruchách periferních nervů, po úrazech, při myofasciálních
onemocněních
- turgor-při podezření na dehydrataci, u starých pacientů vždy!!!
- celkový vněm z kůže- získáme palpací-symetrický tah dlaní s roztaženými prsty po zádech,
normálně je kůže vůči faciím volně posunlivá, fyziolog. bariéra,
- při poruše snížení posunu, lepivost-patologická bariéra
- jizvy- pohledem- velikost, barvu, palpací hloubku, fixaci k podkoží, kde, jak velka, po čem,
pohlede- klidná, barva, zhojená? Stehy? Krustičky? Okolí? Teplota?
- Palpačne – protažitelná?, v okolí protažitelná?
- Kdy byly vytaženy stehy, bolestivost, kdy extrakce stehu, Nezhojená jizva – krusty, zhojená
– přirostlá nebo volná
- Exantem? Sucha, vlhká, přiměřená věku
- Otoky? Typ otoku, lokalizace, rozsah, zbarvení
6. DÝCHÁNÍ, PULS A KREVNÍ TLAK
- Horní hrudní, břišní, hluboké, protrahované, mělké, hyperpnoe - prohloubené, dyspnoe,
hypopnoe - mělké, tachypnoe bradypnoe
- puls- charakterizuje frekvenci srdeční, na tepnách, kde je možno přitlačit ke kostěném
podkladu (a. radialis, dorsalis pedis, a. karotis communis), klidová hodnota - 70/min,
zjišťujeme pravidelnost - puls regularis, irregularis
- Tlak krve
- - STK
- - DTK
- norma 140/90mmHg(135/80)
- hypo, hypertenze
- závisí na minutovém objemu srdečním, věku,množství cirkulující krve perif. cévním odporu,
viskozitě krve, pružnosti cévní stěny, poloze těla( v lehu↓),emocích, léčbě!!
7. HMOTNOST A VÝŠKA – Viz praktikum zabývající se antropometrií
8. ASPEKCE
Aspekce – vyšetření pohledem stoj zezadu, zepředu, zboku
Sledujeme přirozené a nekorigované pohybové chování pacienta (držení těla, chůze, antalgické
chování, výraz obličeje), držení postavy, barvu kůže, volnost jizev, svalovou atrofii, kontraktury etc.
Pohledem hodnotíme držení těla neboli posturu a pohybové chování, a to jak při vstupním
vyšetření, tak při opakovaných sezeních. Vyšetření aspekcí má integrující povahu a hodnotí
jednotlivé vztahy mezi pohybovými segmenty (hlava, hrudník, páteř, pánev, končetiny), ale současně
i posturální funkci pohybového systému jako celku. Aspekce vyžaduje dlouhodobou zkušenost a
smysl pro estetiku a prostorové vnímání. Jak uvádí Véle (2012):“Zkušený pracovník dovede již
pohledem přibližně odhadnout stav pacienta a kvalitu jeho pohybového projevu (patří sem rovněž
řečové a mimické pohyby a gestikulace) a podle toho k němu přistoupit.“
Hodnocení celkovým pohledem tedy aspekcí ve stoje/v sedu/vleže hodnotíme polohu a tvar těla
(při stoji a sedu ve vzpřímeném držení). Zaznamenává se stav výživy a to proto, že podvýživa je
projevem metabolických poruch vnitřních orgánů a značně omezuje pohybové zatížení. Naopak
obezita je spojena se zvýšením opotřebení kloubů, zhoršením posturální stability, kondice a výkonu.
Hodnotí se také způsob dýchání, dušnost, kašel etc. (Véle 2012).
Začíná se hodnocením navyklého držení těla (postury) a hodnotí se vzájemné postavení
(konfigurace) a tvar jednotlivých pohybových segmentů v klidu i v základních pohybech vestoje,
vsedě, popřípadě i vleže. CAVE! HODNOTÍCÍM KRITÉRIEM JE SYMETRIE.
Hodnotí se klidové držení, přípravné držení (stand by) a z něho vycházející orientované postavení
těla – atitudu (z ní zamýšlený pohyb vychází). Pozor, hodnocení aktuálního držení sice vyžaduje
normu, ke které zjištěný stav přirovnáváme, ale je nutné respektovat individualitu osobnosti. Ideál
normy je složitý a plošně neexistuje. Je nutné vycházet pouze z rámcové orientační normy držení těla
v daném věku, jež zahrnuje i individuální odchylky (Véle 2012).
Pozn.:
Ideál postury je pod vlivem mnoha kulturních, sociálních a estetických faktorů, což z biologického hlediska znamená,
že normu postury nelze pevně definovat. Norma ideálu postury je ve své podstatě variační rozpětí, které je dáno druhovou
variabilitou. Uvnitř tohoto pomyslného rozpětí se pohybuje přísně individuální norma postury. Z toho vyplývá, že norma
je relativní pojem a vychází především z ontogenetického a neurofyziologického vývoje v kontextu s biomechanickými,
anatomickými a morfologickými funkcemi daného jedince.
Hodnotí se:
• Tvar segmentů
• Poloha segmentů
• Symetrie postavení segmentů
• Segmenty posuzujeme podle vztahu k ose těla – určení odchylek
• Důležité jsou zejména přechody mezi jednotlivými segmenty hodnocené v těchto úrovních:
- Hlava – tvar, směr aurikulonazální linie, postavení dolní čelisti
- Cervikokraniální přechod – postavení hlavy a C páteře
- Cervikothorakální přechod a ramenní pletenec – postavení ramen
- Horní hrudník – postavení mezi klíčkem a pátým žebrem
- Dolní hrudník – postavení mezi 5. žebrem a žeberním obloukem
- Pupeční krajina – oblast mezi žeberním obloukem a pánví
- Pánevní pletenec – postavení pánve
- Postavení HK – v rameni, v lokti a postavení ruky
- Postavení DK – v kyčelních, kolenních a hlezenních kloubech, postavení nohou
- Zaosení osového orgánu jako celku – hlava, páteř, pánev
Kromě popisu tvaru a postavení segmentů a odchylek je nitné také hodnotit korekční pohyby
(titubace) v průběhu udržování vzpřímeného držení těla, které jsou známkami posturální nejistoty a
počínajících poruch držení.
Do celkového hodnocení zařazujeme také funkční hodnocení schopností posadit se, vstát ze sedu,
udržet se ve stoji, chůze (Véle 2012).
Závěr vyšetření pohledem
Po celkovém hodnocení pacienta integrujícím pohledem následuje stručný závěr z celého dojmu,
který porovnáváme se závěrem z anamnestických dat. Podle této předběžné sumarizace si
zformulujeme vstupní diagnostickou úvahu, dle níž se rozhodneme, jakým směrem budeme
orientovat fyzikální vyšetření. Následně tedy přecházíme k cílenému podrobnému vyšetření (Véle
2012).
VLASTNÍ VYŠETŘENÍ ASPEKCÍ VE STOJE
A. ZEZADU
- Držení a postavení hlavy, symetrie obličeje
- C/Th přechod – může být patrné prosáknutí měkkých tkání
- Reliéf krku a ramen, výška ramen, m. trapezius,
- Postavení a konfigurace horních končetin
- Tvar a symetrie hrudníku, výše a postavení lopatek – rotace, symetrie, výška – ověřovat
palpačně, medialní okraj lopatky – prominuje – scapula alata
- Páteř v rovině frontální – skolióza, trup – úklon, shift
- Thorakobrachiální trojúhelníky (souměrnost)
- Taile
- Paravertebrální svaly
- Postavení pánve – norma, šikmá (výška zadních spin, crist, ověřovat palpačně),
Michaelisova routa
- Intergluteální rýha, infragluteální rýha - výška, symetrie, oploštění m. gluteus maximus –
bývá u osteoartrózy – omezení extenze
- Popliteální jamky – výška
- Konfigurace svalů DKK – kontury svalů (gluteální, adduktory – fyziol. mají tvar S, flexory
kolen, gastrocnemius)
- Osa DKK – varozita (do „O“), valgozita (do „X“), hlezenních a kolenních kloubů
- Achillova šlacha – přechod sv. bříška a šlachy
- Konfigurace pat, zatížení plosky – promítnutí těžiště – kvadratické paty – přenos těžiště
vzad a zatížení pat
B. ZEPŘEDU
- Držení a osové postavení hlavy, symetrie obličeje, rotace hlavy, deviace laterální, úklon
hlavy a Cp
- Reliéf krku a postavení claviculy, souměrnost a stejnou výši ramen, mm. SCM, m. trapezius
(ověřovat napětí palpačně)
- Držení HKK
- Tvar a symetrie hrudníku (sternum, žebra, prsní bradavky), postavení hrudníku
(nádechové/neutrální/výdechové)
- Thorakobrachiální trojúhelníky (souměrnost)
- Taile
- Tonus břišních svalů – hyperaktivity m. rectus abd.?, břišní stěna
- Umbilicus
- Postavení pánve (výška předních spin) – ověřit palpačně
- Konfigurace svalů DKK (m. quadriceps fem., adduktory, m. tibialis ant., šlachy extenzorů
prstců)
- Kol. klouby (např. artrotické klouby jsou větší), postavení patelly – určuje rotace kyč.
kloubů – zevně/vnitřně rotační postavení v kyčelním kloubu
- Postavení v hlezenním kloubu
- Klenba nohy – podélná, příčná – podélná – ověřit palpačně
- Tvar prstců – kladívkové, hallux valgus (vbočený palec) etc.
- Symetrické postavení nohou, opora
C. ZBOKU – (Pokud při vyšetření zezadu nebo zepředu zjistím a ozřejmím nějakou
asymetrii tak zvolím vyšetření z obou stran)
- Držení a osové postavení hlavy
- C/Th přechod
- Postavení ramen – protrakce, retrakce
- Držení HKK
- Zakřivení páteře v S rovině
- Tonus břišní stěny
- Postavení pánve (výška předních a zadních spin stejnostranně – anteverze, retroverze,
rotace, torze, norma) – ověřit palpačně
- Držení DKK (kolenní klouby - rekurvace)
- Konfigurace svalů DKK (m. gluteus max., m. tensor fasciae latae, m triceps surae)
- Klenba nohy – ověřit palpačně
Nejčastější odchylky od správného držení těla – pohled z boku:
Správný stoj Zvětšení křivek Oploštění křivek Předsunuté držení
Fyziol. Hyperkyfóza Hyperlordóza Aplanace páteře Skolióza
Vzpřímené držení těla – fyziologická posturální stabilizace a patologická:
9. PALPACE – VYŠETŘENÍ POHMATEM
Nejstarší vyšetřovací technika. Vyšetřovaný musí připustit kontakt s terapeutem, což může často
narážet na různé náboženské nebo společenské zvyklosti, jež je nutné překonat. Uvádí se, že terapeut
by měl umět rozeznat vzdálenost dvou bodů na pokožce svých rukou v rozmezí několika milimetrů
(stereognozie). Palpačně by měl dosahovat takových kvalit, aby dokázal prostorově rozlišit rozměry
ve všech třech základních rovinách a tím získat prostorový dojem v oblasti palpované. Při palpaci je
nutné soustředit se na vnímání dotyku i pohybu a nenechat se v soustředění rušit zrakem nebo
sluchem. Čím menším tlakem palpujeme, tím lépe vnímáme.
Hodnotíme tonus, povrchovou teplotu kůže, suchost, vlhkost kůže, tonus podkožního vaziva a
svalů, atrofii svalů, přítomnost a kvalitu otoku, u jizev bolestivost a posunlivost proti spodině, kvalitu
čití apod.
 Vyšetření kůže (tření, protažení, řasení)
 Vyšetření podkoží (řasení)
 Vyšetření fascií (posunlivost)
 Vyšetření aktivních jizev
 Vyšetření svalových spoušťových bodů
(přebrnknutí, klešťový hmat)
 Vyšetření reflexních změn na okostici (tlakem)
 Vyšetření kloubní pohyblivosti
Při palpačním hodnocení vaziva a fascie – tlak do pokožky pod malým úhlem
Při palpačním hodnocení svalů a kloubů – palpace pod velkým úhlem
Svalový tonus (napětí svalu) lze kromě přímé palpace hodnotit také mírným poťukáváním kolmo
na sval.
Poddajnost vaziva a fascií – tažení plochou dlaně
Lehký plošný dotyk pokožky – inhibuje bolest a snižuje svalový tonus
Silný šikmý hlubší dotyk – facilituje (nabuzuje, tonizuje, aktivuje) svaly
Prostorovým prohmatáváním rukou – hodnocení poddajnosti tkáně, elasticity nebo tuhosti
Fyzioterapeut musí být schopen názorně vnímat prostorové vztahy, aby dovedl palpaci dynamicky
zhodnotit. Palpace periferních struktur totiž poskytuje nejen statické, ale také dynamické informace.
10. AUSKULTACE
Klouby krepitace, poslechem (vyš. kloubního systému – krepitace, drásoty, uvolňovací
techniky kloubů, hlavně respirační fyzioterapie)
11. PERKUSE – poklepem
12. STABILITA STOJE A CHŮZE – viz další praktika
13. VYŠETŘENÍ LOKÁLNÍ – viz další praktika
Lokální - Hlava, krk, HKK, trup, hrudník, břicho,DKK, postoj, citlivost, páteř
Zajimavé odkazy:
Doporučuji facebookové stránky: Physio research, Trust me, I´m
physiotherapist a k pobavení Humor na LF MU.
Zdrojová literatura:
CALTA, Jan. Anamnéza u postižení hybného systému se zvláštním zaměřením na myoskeletální,
zejména vertebrogenní problematiku. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2014, roč. 21, č. 3, s. 124-
129. ISSN: 1211-2658.
VÉLE, František. 2012. Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie: příručka pro
terapeuty pracující v neurorehabilitaci. Praha: Triton, 222 s.
KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, c2009, xxxi, 713 s. ISBN
978-80-7262-657-1.
HALADOVÁ, Eva a Ludmila NECHVÁTALOVÁ. Vyšetřovací metody hybného systému. Vyd.
3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010, 135
s. ISBN 978-80-7013-516-7.
Přednášky z Propedeutiky v rehabilitaci I – prim. MUDr. Sosíková, Ph.D.
GROSS, Jeffrey M, Joseph FETTO a Elaine Rosen SUPNICK. Vyšetření pohybového aparátu:
překlad druhého anglického vydání. Vyd. 1. Praha: Triton, 2005, 599 s. ISBN 80-725-4720-8
TICHÝ, Miroslav. 2000. Funkční diagnostika pohybového aparátu. Vyd. 2., (V Tritonu přeprac.
a dopl. vyd. 1.). Praha: Triton.
MAREK, Josef, Petr SUCHARDA a Zdeněk KALVACH. Propedeutika klinické medicíny.
Praha: Triton, 2001, 652 s. ISBN 80-725-4174-9.
KOLÁŘ, Pavel and Miloš MÁČEK. 2015. Základy klinické rehabilitace. Praha: Galén.
PŘÍLOHA
GLASGOW COMA SCALE
Pro posouzení stavu vědomí je užívána stupnice Glasgowská stupnice hloubky bezvědomí, s
modifikací pro děti. Pro posouzení stavu vědomí u dětí mladších 3 let je vypracována stupnice Best
Possible Coma Score založená na posouzení maximálních schopností vzhledem k maturaci (Reilly et
all.).
Stupnice pomáhá hodnotit stav vědomí pacienta a změny, ke kterým dochází v průběhu
hospitalizace.
Výsledné skóre vzniká součtem tří hodnot, kde každá číselná hodnota odpovídá nejvyššímu
dosaženému stupni odpovědi pacienta na daný podnět. (Skóre může být zkresleno přidruženými
onemocněními či poruchami pacienta, nehodnotí lateralizaci příznaků.)
Hodnocení
Hodnoty GCS se mohou pohybovat pouze v intervalu 15–3. Pro hrubé hodnocení stavu pacienta
lze poruchu vědomí rozdělit do tří stupňů na
lehkou (GSC 15–13),
střední (GSC 12–9),
těžkou (GSC 8–3) poruchu vědomí.
Pro správné určení skóre je třeba reflektovat při hodnocení další komorbidity, které ovlivňují
výsledek hodnocení, ale nejsou projevem poruchy vědomí. Nehodnotíme lokalizované patologie, ale
celkový stav CNS. Např. GCS 15 samozřejmě dosahuje i kvadruplegický pacient s expresivní afázii,
i když to tak na první pohled nevypadá. Naproti tomu svalová relaxace, intubace či analgosedace
hodnocení znemožňují.
Hodnocení GCS by se mělo provádět již při prvním styku s pacientem, zvláště u stavů
souvisejících s poškozením CNS a vědomí.
Glasgowská stupnice hloubky bezvědomí[1][2]
Otevření očí dospělí a větší děti malé děti
1 neotvírá neotvírá
2 na bolest na bolest
3 na oslovení na oslovení
4 spontánně spontánně
Nejlepší hlasový projev
1 žádný žádný
2 nesrozumitelné zvuky na algický podnět sténá
3 jednotlivá slova
na algický podnět křičí
nebo pláče
4 neadekvátní slovní projev
spontánně křičí, pláče,
neodpovídající reakce
5 adekvátní slovní projev
brouká si, žvatlá, sleduje
okolí, otáčí se za zvukem
Nejlepší motorická
odpověď
1 žádná žádná
2 na algický podnět nespecifická extenze
na algický podnět
nespecifická extenze
3 na algický podnět nespecifická flexe
na algický podnět
nespecifická flexe
4 na algický podnět úniková reakce
na algický podnět úniková
reakce
5
na algický podnět cílená obranná
reakce
na algický podnět cílená
obranná reakce
6 na výzvu adekvátní motorická reakce
normální spontánní
pohyblivost
Vyhodnocení
15–13 žádná nebo lehká porucha
9–12 středně závažná porucha
do 8 závažná porucha
MINI MENTAL STATE EXAM
Mini Mental State Exam (MMSE) - krátký test kognitivních funkcí MMSE
Pozn.: Celý test v příloze e-mailu
MMSE, neboli krátký test kognitivních funkcí, je celosvětově používaný pomocný test pro
zjištění kognitivních funkcí a záchyt demence. Skládá se ze 30 otázek a úkolů, které testují například
orientaci pacienta v čase a prostoru, krátkodobou paměť, čtení a psaní, konstrukčně-praktické
dovednosti a další. Každá správná odpověď znamená jeden bod. Člověk s normální úrovní
kognitivních funkcí by měl dosáhnout 30 bodů.
Test je vhodný pro odlišení normálního stárnutí od středně těžké demence. Jeho výhodou je
snadné využití, s pacientem jej může po rychlém zaškolení vyplnit zdravotní sestra, sociální
pracovnice, student apod. Nevýhodou je nedostatek úloh testujících frontální funkce a paměť, dále
pak psychometrické vlastnosti jako špatná senzitivita (kolem 63 %). Specificita se naopak pro cutoff
skór 24 pohybuje kolem 96 %. Pro tento test jsou dostupné normy dle věku a vzdělání pro českou
populaci starších dospělých ve věku 60-96 let.
(http://www.wikiskripta.eu/index.php/Mini_Mental_State_Exam)
Počet bodů Orientační hodnocení
27–30 bez poruchy kognitivních funkcí, při spodní hranici vhodné další sledování
25–26 hraniční nález, podezření na MCI, doporučeno podrobné neuropsychologické vyšetření
18–24 lehká demence
6–17 středně těžká demence
< 6 těžká demence