1
Tkáň epitelová
Definice, rozdělení, funkce.
Zkouškové otázky
Epitelová tkáň: definice, rozdělení a základní funkce
3
Epitelová tkáň
̶ vývoj – ze všech 3 zárodečných listů – ektoderm, mezoderm, entoderm
̶ velmi buněčná tkáň s minimem mezibuněčné hmoty
̶ složena z těsně na sebe naléhajících buněk, polarizované: apex - baze
̶ adheze buněk – mezibuněčné spoje
̶ lamina nebo membrana basalis odděluje epitel od ostatních tkání
̶ typická jsou intermediární filamenta typu cytokeratinu
̶ bezcévná - výživu získává difúzí z krevních cév uložených v pojivové tkáni
pod epitelem
Epitelové buňky - polarizované
̶ apikální – volný povrch
- hladký nebo s výběžky
(mikroklky, stereocilie, řasinky)
̶ laterální - povrch přivrácený k jiné buňce
– mezibuněčné spoje
̶ bazální - přivrácený k nebuněčné struktuře
„lamina basalis“ nebo „bazální membrána“
poloviční spoje (hemidesmosomy), bazální labyrint
organelová výbava odpovídá funkci buňky
(žlázová, respirační, smyslová aj.)
Apikální (volný) povrch
̶ hladký (rovný nebo členitý)
̶ mikroklky, stereocilie
̶ řasinky (kinocilie)
kartáčový lem žíhaná kutikula
7 Stereocilie na epitelových buňkách v nadvarleti
Řasinky – žíhaná nožka, bazální tělísko a axonema
Řasinky
̶ Pohyblivé výběžky cytoplazmy
vyztužené mikrotubuly:
̶ Axonema = 9 dubletů +
1 centrální pár
̶ Bazální tělísko = centriol
̶ Žíhaná nožka
Laterální povrch
̶ intercelulární štěrbina
(20 nm)
̶ mezibuněčné spoje:
̶ těsná=okluzní:
zonula occludens
̶ adhezní:
zonula adherens,
dezmosom (macula
adherens)
̶ komunikační:
nexus (gap junction)
Mezibuněčná spojení – speciality u epitelů
̶ Terminální lišta (spojovací komplex) – kombinace zonula occludens (těsnost,
pás), zonula adherens (pevnost, pás) a dezmosomů (body); od apexu k bázi
v tomto pořadí, cylindrický epitel
̶ Buněčné interdigitace – na laterární straně buněk, zvětšení povrchu, buňky
transportující vodu
Desmosomy a intermediární filamenta
13
Hemidezmosom
̶ „poloviční dezmosom“
̶ inzerují intermediární filamenta
̶ funkce: ukotvení buňky
k lamina basalis
14
Bazální labyrint
̶ záhyby buněčné membrány
̶ mezi nimi mitochondrie
̶ v buňkách transportujících
ionty (zvětší povrch,
mitochondrie zajistí energii)
15
Bazální membrána a bazální lamina
Membrana basalis (bazální membrána)
- lamina basalis (bazální lamina;
derivát epitelových buněk)
- lamina rara externa
- lamina densa
- lamina rara interna
- lamina fibroreticularis
(= retikulární vlákna v amorfní hmotě;
derivát pojivové tkáně pod epitelem)
Lamina basalis
Lamina
fibroreticularis
+
Membrana
basalis
Bazální membrána (0,5 - 1 m)
lamina basalis (100-200 nm) – amorfní kolagen IV, GP laminin a fibronektin a PG
heparansulfát
lamina fibroreticularis (50-500 nm) – plošná síť retikulárních vláken
Funkce: ukotvení epitelu, filtrace,
mezibuněčná komunikace
17
Bazální membrána
18
Klasifikace epitelů
̶ 1. podle uspořádání buněk
̶ 2. podle funkce
̶ podkategorie…
Klasifikace epitelů - podle uspořádání buněk
plošný
– výstelky
trámčitý
– játra, endokrinní žlázy
retikulární (cytoreticulum)
– thymus
Klasifikace epitelů - podle funkce
Krycí
Žlázový
Resorpční
Respirační
Smyslový
Svalový (myoepitelové buňky)
Klasifikace krycích epitelů podle počtu vrstev buněk
– Vrstevnatý dlaždicový nerohovějící
– Vrstevnatý dlaždicový rohovějící
– Dvouvrstevný kubický
– Vrstevnatý cylindrický
– Přechodní
Jednovrstevné Vrstevnaté
– Jednovrstevný plochý (dlaždicový)
– Jednovrstevný kubický
– Jednovrstevný cylindrický
– Víceřadý cylindrický
22
Jednovrstevný plochý (dlaždicový)
Bowmanovo pouzdro v ledvině, mesotel kryjící pobřišnici, pohrudnici, endotel cév
23
Jednovrstevný kubický epitel
vzestupné raménko Henleovy kličky, proximální a distální tubuly ledvin
Jednovrstevný kubický epitel
štítná žláza
Jednovrstevný cylindrický epitel
výška buněk větší než šířka, jádro oválné, uložené při bazi
26
Jednovrstevný cylindrický epitel
Epitel žlučníku, střeva (enterocyty)
27
Víceřadý cylindrický epitel
̶ všechny buňky se dotýkají bazální membrány,
ale jádra jsou uložena ve více řadách
̶ důvod: 3 typy buněk – nízké basální buňky
(kulatá tmavá jádra), vřetenovité (středně
vysoké) a vysoké cylindrické buňky
s řasinkami (jádra oválná, světlá), které
dosahují povrchu epitelu
̶ epitel obsahuje četné pohárkové buňky
28
Víceřadý cylindrický epitel
Trachea
29
Vrstevnaté epitely
̶ několik vrstev buněk, vrstva na bazální membráně –
bazální vrstva, dává vznik buňkám v ostatních vrstvách
̶ všechny buňky nedosahují bazální membrány, pouze
bazální vrstva buněk se dotýká bazální membrány
̶ buňky povrchových vrstev
• oploštělé
• kubické
• cylindrické
̶ počet vrstev – různý
̶ typ epitelu poznáme dle tvaru buněk v nejsvrchnější vrstvě
Vrstevnatý dlaždicový epitel - nerohovějící
pharynx
Vrstevnatý dlaždicový epitel – rohovějící
epidermis
32
Dvouvrstevný kubický epitel
̶ vzácný
̶ jenom 2 vrstvy kubických buněk
̶ př. vývody potních žláz
33
Vrstevnatý cylindrický epitel
̶ vzácný
̶ bazální a povrchová vrstva – cylindrické
buňky
̶ Př. pars spongiosa urethrae masculinae,
conjunctiva (spojivka)
̶ „epitel přechodních zón“
34
Epitel přechodných zón
vrstevnatý dlaždicový se mění na víceřadý cylindrický - epiglottis, palatum molle
!!! Není to stejné co PŘECHODNÝ EPITEL!!!
35
Urotel (Přechodní epitel)
̶ mění se počet vrstev
̶ různá velikost i tvar buněk
̶ na basální membráně – polyedrické bb.
̶ střední vrstva – hruškovité bb.
̶ povrchová vrstva – „deštníčkové buňky“
(angl. „umbrella cells“) – 2-3x větší než
ostatní, některé i dvoujaderné, různý
tvar v závislosti na stavu orgánu →
̶ v kontrahovaném stavu – „deštníčkové
buňky“ velké, kulaté, překrývají více buněk
pod sebou, epitel je celkově „vysoký“
̶ v relaxovaném stavu – „deštníčkové
buňky“ se oplošťují → spíše dlaždicové,
epitel je celkově „nízký“
Přechodní epitel
Přechodný epitel - typický pro vylučovací soustavu – výstelka močovodu a močového měchýře
Epitel se umí flexibilně přizpůsobit náplni orgánu
Klasifikace krycích epitelů - úkol
– Vrstevnatý dlaždicový nerohovějící
– Vrstevnatý dlaždicový rohovějící
– Dvouvrstevný kubický
– Vrstevnatý cylindrický
– Přechodní
Jednovrstevné Vrstevnaté
– Jednovrstevný plochý (dlaždicový)
– Jednovrstevný kubický
– Jednovrstevný cylindrický/
– Víceřadý cylindrický
38
Žlázové epitely
Produkt má v organismu další funkci → sekrece a sekrety
sekret přímo do krve → endokrinní žlázy
vývody → exokrinní žlázy
Produkt nemá v organismu další funkci → exkrece a exkrety
(katabolit nezměněný či detoxifikovaný)
Typická je přítomnost četných cisteren, tubulů a váčků endoplazmatického
retikula, hojné mitochondrie, objemný Golgiho aparát a sekreční granula
39
Fáze sekrečního cyklu
̶ příjem (ingesce)
– prostou difuzí po konc. spádu; selektivní resorpcí (třeba dodat E); pinocytózou (makromolekuly, látky koloidní povahy)
̶ syntéza sekretu - rER → GA → sekreční granula
̶ výdej (extruze) sekretu
̶ z hlediska času: kontinuálně x periodicky
̶ z hlediska způsobu extruze:
merokrinní (ekkrinní) - vylučuje sekret kontinuálně, tvar se nemění
apokrinní – cyklicky, odloučení apikální části buňky
holokrinní - výdej = zánik buňky
40
Způsob extruze
Klasifikace žláz:
jednobuněčné
exokrinní exoepitelové
mnohobuněčné endokrinní endoepitelové
alveolární serózní
tubulózní mucinózní merokrinní
tuboalveol. smíšená apokrinní
holokrinní
jednoduchá rozvětvená složená
42
Pojmy
̶ Exokrinní žlázy – uvolňují
sekret do systému vývodů
̶ Endokrinní žlázy – nemají
vývody; uvolňují sekret do krve
v kapilárách, které tvoří hustou
síť kolem skupin a trámců
žlázových buněk
̶ Exoepitelové žlázy – ve vazivu,
pod bazální membránou epitelu
̶ Endoepitelové žlázy – ojediněle
(jednobuněčné žlázy) nebo ve
skupinách (mnohobuněčné
endoepitelové žl.) jsou žlázové
buňky součástí epitelu jiné
funkce a s jeho buňkami
nasedají na bazální membránu
43
Žlázy - klasifikace
̶ Jednobuněčné
̶ jsou současně endoepitelové
̶ pohárkové buňky
̶ buňky gastro-entero-pankreatického
systému (GEP buňky)
̶ Mnohobuněčné
dle vztahu k výchozímu epitelu:
̶ Endoepitelové
(konjunktiva víčka)
̶ Exoepitelové
pohárkové buňky
Panethovy buňky
Jednobuněčné žlázy
45
Mnohobuněčné - endoepitelové
̶ uložené uvnitř epitelu jiné
funkce
̶ př. mucinózní žlázky ve
spojivce víčka nebo v epitelu
mužské močové trubice
konjunktiva víčka
46
Mnohobuněčné - exoepitelové
ve vazivu, pod bazální membránou
epitelu
sekreční oddíl + vývod
dle tvaru sekrečních oddílů
̶ tubulózní ~ trubička
̶ alveolární ~ kulovitý/oválný váček
̶ tuboalveolární ~ na konce trubiček
navazují poloviční váčky „Gianuzziho
lunuly“
47
dle charakteru sekretu
mucinózní - viskózní sekret
serózní - řídký, vodnatý sekret
smíšené
dle tvaru sekr.oddílů, délky vývodů
jednoduché - bez vývodu/krátký; tubulózní či
alveolární, u člověka chybějí, zvl. modifikací potní
žlázy
rozvětvené - mírně větvené sekreční oddíly,
krátké přímé vývody; tubulózní či alveolární
složené - dlouhé a bohatě větvené vývody, na
koncové oddíly nasedají tubuly, alveoly, popř.
tuboalveoly
Mnohobuněčné - exoepitelové
Serózní acinus Mucinózní tubulus Gianuzziho lunula
49
Resorpční epitel
̶ specializován na vstřebávání látek z
vnějšího prostředí (střeva, moč. kanálků)
do krve
̶ intenzita resorpce ~ velikosti plochy
→ apexy bb. opatřeny mikroklky → ve SM
- žíhaná kutikula (v tenkém střevě)
- kartáčový lem (v proximálním tubulu)
kartáčový lem žíhaná kutikula
51
Respirační (alveolární) epitel
̶ výměna plynů mezi atmosférickým
vzduchem a krví (O2 a CO2)
̶ vystýlá respirační oddíl plic (plicní sklípky
respiračních bronchiolů, alveolárních
chodbiček a alveolárních váčků)
̶ membranózní a granulózní pneumocyty
52
Smyslový epitel
Příjem informací
Bazální, podpůrné a smyslové bb
Primární smyslové buňky – modif. unipolární
neurony, převádí membr. potenciály na
vzruchy
recepční úsek, tělo a vodivý výběžek povahy
axonu (př. čichové buňky, tyčinky a čípky)
Sekundární smyslové buňky - jednodušší,
pouze recepční úsek a tělo bez vodivého
výběžku
převod memb. potenciálů v akční potenciály
až v neuronech které je obklopojí svými
dendrity (př. bb. chuťových pohárků, vláskové
bb. sluchově-rovnovážného ústrojí)
53
Svalový epitel
̶ v potních a slinných žlazách,
žláze slzné a mléčné
̶ vřetenovité „myoepitelové buňky“
(nexusy, dezmosomy)
̶ vloženy mezi báze žlázových bb.
a bazální membránu
̶ v cytoplazmě hojná aktinová a
myosinová myofilamenta a také
tonofilamenta
̶ svými kontrakcemi napomáhají
vypuzení sekretu ze sekrečních
oddílů a žlázových vývodů