Krevní skupiny erytrocytů Krevní skupiny • •Antigeny na povrchu membrány erytrocytů •Produkty jednoho genu nebo komplexu vzájemně souvisejících genů •Krevní polymorfizmy odlišující jedince •Bialelické systémy •Podléhají Mendelovým pravidlům dědičnosti •Dnes cca 350 antigenů uspořádaných do systémů, kolekcí, sérií LFA/HFA • • • • • Krevní skupiny •Vznikají –přímo na erytrocytech (nerozpustná forma) –v plazmě nebo tělních tekutinách (rozpustná forma) –adsorpce z plazmy nejen na erytrocyty, ale také na jiné buňky (nejen krevní, ale i ostatní tkáně) •Některé skupiny jsou histokompatibilní (ABO) •Proteinové nebo sacharidové sloučeniny s biologickými funkcemi •Detekovatelné různými metodami / sérologicky, precizně DNA analýzou •Aloantigeny, vznikají proti nim protilátky • Rozdělení krevních skupin podle struktury a funkce v erytrocytu 1.Podle strukturyy –Povrchové –Intramembránové –Transmembránové – 2.Podle funkce –Udržují integritu buňky –Transportéry –Aktivní enzymy –Receptory pro ligandy, adhezivní funkce • • KS Terminologie •Klasická: písmena A, B, C, e, M… •ISBT: antigenní systém - číslo systému (AB0=001, KEL=006) + číslo antigenu (005001 Lua) •Fenotyp: výsledek vyšetření antigenu (Lua+) = manifestní znak dominantní/kodominantní •Genotyp: antigen zapsaný kurzívou (Lua) nebo LU*01 = znaky dominantní i recesivní •Haplotyp: kombinace společně děděných alel (u Rh např. cde) • • Dědičnost krevních skupin •Dědičné znaky jsou řízeny párem alel daného genu (mateřské/otcovské) •Každý gen kóduje vznik specifického proteinu (antigenu), který je typický uspořádáním aminokyselin •Varianty genu na molekulární úrovni = alely –Alela dominantní – recesivní – kodominantní –Homozygotní jedinec: shodné alely v genu (A/A , B/B, 0/0) –Heterozygotní jedinec: různé alely v daném lokusu (A/0, B/0, A/B) • Matka/otec Fenotyp/genotyp 00 0 AA,A0 A BB,B0 B AB AB 00 0 00 0 A0,00 A,0 B0,00 B,0 A0,B0 A,B AA,A0 A A0,00 A,0 AA,A0, 00 A,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 AA,AB, A0,B0 A,AB,A,B BB,B0 B B0,00 B,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 BB,B0, 00 B,0 AB,BB, A0,B0 AB,B,A AB AB A0,B0 A,B AA,AB, A0,B0 A,AB,B AB,A0, BB,B0 AB,A,B AA,AB, BB A,AB,B AB0 systém - dědičnost Cis-AB • AB OO • • • • Unequal • Crossing-over • • • Cis-AB OO Cis-AB i-오해cisAB Fenotyp a souvislost s laboratorním vyšetřením • •Větší množství antigenu (efekt dávky) u některých homozygotů proti heterozygotům –Různá síla aglutinační reakce při sérologickém vyšetření (křížkování - silnější reakce u homozygotních typů) •U některých krevních skupin: Rh, Duffy, MNSs, Kidd • AB0 systém •Nejdéle známý systém KS, nejvýznamnější z hlediska histokompatibility –r.1900 Karl Landsteiner •AB0 gen na 9. chromozomu → alela A a/nebo B a/nebo žádná z nich u krevní skupiny 0 •Dva antigeny: A, B (jejich průkaz definuje AB0 skupinu) •Skupina 0 (chybí alely A, B) → antigen H •4 fenotypy A ,B, AB, 0 Výskyt AB0 skupin Krevní skupina Výskyt v populaci Frekvence A kavkazská 32-53 % Skandinávie, Laponsko 50-60 % Japonkso 77% ČR 40-44 % 0 kavkazská 30-56 % Indiáni Jižní Amerika 100 % ČR 30-34 % B Asie 40 % kavkazská 7-24 % ČR 15-18 % AB Indie 16 % kavkazská 1-8 % ČR 8-9 % H antigen = základ pro A,B antigeny •AB0 antigeny = terminální oligosacharidy glykoproteinů nebo glykolipidů –Konečné formy antigenů ovlivněny také produkty genů FUT1(H), FUT2(Se), FUT3(Lewis) •Geny kódují glykosyltransferázy → enzymy syntetizují antigeny H,A,B, tj. navazují terminální imunodominantní monosacharidy k prekurzorové substanci –Skupina 0: H prekurzor = H antigen: terminální L-fukóza –Skupina A: terminální N-acetyl-D-galaktosamin –Skupina B: terminální D-galaktóza • • membrána ABH Ag AB0 sekretorství (vylučovatelství) •ABH antigeny v solubilní formě v tělních tekutinách •Vyžadují přítomnost sekretorského genu FUT2(Se) •Nonsekretor se/se nevylučuje ABH antigeny •80% osob jsou sekretoři: podle AB0 skupiny mají stejné antigeny v sekretech (A+H, B+H nebo H) •20% osob jsou nonsekretoři: v sekretech nemají H ani A nebo B antigeny •Stanovení sekretorství: detekce ABH substancí (rozpustné antigeny) ve slinách nebo genetickou metodou Podskupiny A1 a A2 •Kvantitativní rozdíly •A1 nejfrekventovanější •A1(A1B) silná exprese A antigenu (více aktivní enzym) –Počet Ag míst/ery pro A1: 8-12 x 105 – pro A2: 1-4 x 105 – •Kvalitativní rozdíly •A1 ery obsahují antigen A + A1 •A2 ery obsahují pouze antigen A •Þ Vznik anti-A1 protilátky u osob A2 nebo A2B Slabé skupiny •Příčina: genové mutace •Fenotypové změny- zeslabení A a B antigenu •Také změny antigenů v sekretech •Ostatní slabé podskupiny velmi vzácné: • např. A3,Ax,Am, Ael, Aend / B3, Bx, Bm, Bel •Způsobují problémy při určení skupiny •Provází je nález nepravidelných AB0 protilátek • Získané změny antigenů •Získaný antigen B u osob skupiny A •slabší reakce získaného antigenu B •provází onemocnění GIT – deacetylace A sacharidu pomocí bakteriálních enzymů – zůstává sacharid podobný B antigenu – cross reakce s dg. sérem anti-B • •Zeslabení antigenů (obvykle A antigen) •leukemie (inaktivace transferáz), malignity (neutralizace dg.séra solubilními A,B substancemi) • •Chimérické antigeny •potransfuzní, potransplantační, fetomaternální hemoragie, genetická chiméra • • H - deficitní fenotypy •Homozygotní forma inaktivního FUT1 genu pro syntézu H antigenu (gen h/h) •Nevzniká H transferáza a H antigen, chybí prekurzor pro A a B antigeny •Fenotypově skupina 0, ale chybí antigen H a má navíc přirozenou protilátku anti-H •Dva typy –nonsekretoři/typ Bombay (nemají antigeny H,A,B na erys ani v sekretech + v plazmě mají protilátku anti-H) –sekretoři/typ paraBombay (mají slabý antigen H event. A,B na erys i v sekretech + mají protilátku anti-HI) •Výskyt: cca 1 na 1 milion jedinců (Indie 1 na 10 000) abohlewag AB0 protilátky •Odlišují AB0 systém od všech ostatních skupin – vyskytují se pravidelně a korespondují s AB0 antigeny •Přirozené protilátky při kolonizaci organizmu mikroby (imunizace substancemi podobnými A,B antigenům během prvních měsíců života) •Protilátky třídy IgM, ale i IgG nebo IgA •Dvě protilátky: anti-A a anti-B; u osob 0 také anti-A,B •Od 4. měsíce věku dostatečný titr, stacionární během života •Vzácně jiný nález: malé děti (novorozenci), slabé skupiny, některé nemoci ABO_blood_type Skupina Anti-A sérum Anti-AB sérum Anti-A protilátka Anti-A1 protilátka Antigeny sliny sekret. A3 mf mf ne někdy A H Aend mf mf ne někdy H Ax -/w + -/+ často H (Ax) Am -/w -/+ ne ne A H Ay - - ne ne A H Ael - - někdy ano H Slabé A podskupiny - sérologie mf = smíšené slabé reakce, w = zeslabené reakce, Laboratorní vyšetření AB0 skupiny •Průkaz A,B antigenu na erytrocytech •Průkaz protilátek anti-A, anti-B v plazmě/séru • viz Doporučení STL pro imunohematologická vyšetření 1.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: A,B(0) antigeny na erytrocytech •Dg. sérum anti-A, anti-B •Monoklonální séra pro přímou aglutinaci/solný test/laboratorní teplota (polyklonální séra -A,-B,-A,B) •Metoda zkumavková, sloupcová aglutinace, pevná fáze, na skle, mikrotitrační desce •Rostlinné lektiny A1 a H (monoklonální séra) pro odlišení A1 podskupiny • •Rutinně prováděná kontroly kvality (kontrola dg. sér a dg. erytrocytů + funkčnost přístrojů) = při nesouhlasu v kontrole nelze uzavřít výsledek krevní skupiny 2.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: pravidelné protilátky anti-A,-B •detekce pomocí dg. erytrocytů A1, B (ery 0 nebo autoctl.) •testy pro přímou aglutinaci /solný test/laboratorní teplota •do 4. měsíce věku se nevyšetřují (chybí, mateřské Ig) • • • • Vyšetřovaná plazma/sérum 0 (anti-A,B v séru) A (anti-B v séru) B (anti-A v séru) AB (žádné protilátky) Dg. ery A1 + 0 + 0 Dg. ery B + + 0 0 ABO_blood_type Krevní skupina kompletně 3.Nepravidelné AB0 protilátky •Mohou se vyskytovat: –anti-A1 u osob A2 –anti-H u osob A1 •chladový typ, vzácně anti-A1 při 37°C •nebývá klinický význam, vedlejší nález při vyšetření skupiny B (anti-A) anti-A1 anti-H Dg. ery 0 0 + Dg. ery A1 + 0 Dg. ery A2 0 + Dg. ery B +++ +++ Vyšetření KS – sérologické / genetické •Princip sérologického vyšetření všech krevních skupin je stejný: antigeny na vyšetřovaných erytrocytech detekujeme pomocí specifických diagnostických protilátek (dg. sér) v testu a technikou, které umožňují jejich průkaz. Je to naprosto dostačující pro běžné diagnostikování. U AB0 skupiny se prokazují také pravidelné AB0 protilátky • •Molekulárně-biologické metody umožní precizní diagnostikování antigenů, je zvláště přínosné u abnormálních forem antigenů, u transplantovaných a transfundovaných jedinců. AB0 diskrepance •Při vyšetření antigenů nebo protilátek •Příčiny např.: technické chyby, získané x slabé x variantní antigeny, •polyaglutinabilita, nadbytek substancí, chimérismus, •Nepravidelné protilátky chladového typu – aloprotilátky, autoprotilátky. •Imunodeficitní stavy. • •Diskrepance je nutné vyřešit před uzavřením výsledku •Opakovat vyšetření, provést vyšetření z nového vzorku, použít jiné reagencie spolu s kontrolami, jiné teploty, promytí erytrocytů k odstranění navázaných protilátek apod. dle typu problému •Pokud nelze určit AB0 skupinu – podávat 0 erytrocyty, AB plazmu (tzv. univerzální transfuzní přípravky) • AB0 systém – klinický význam •Neshoda v AB0 mezi dárcem a příjemcem –velká - nové antigeny (dárce A/příjemce 0) –malá - nové protilátky (příjemce A/dárce 0) – •Transfuze •inkompatibilní transfuze (při velké neshodě) je zcela nepřípustná - vede k hemolytické reakci s ohrožením života •Transplantace •periferních hematopoetických kmenových bb.(PBSCT) nebo kostní dřeně (BMT) •solidních orgánů (ledviny, srdce, játra vs. rohovka, kost) •časné a pozdní hemolytické komplikace a rejekce graftu při velké a malé nebo oboustranné neshodě • •HON •Při AB0 typu neshody matky vs. plod (typicky matka 0) •IgG protilátky v etiologii HON • •Asociace s nemocemi vzácně •H antigen: pouze v souvislosti s hyperakutní rejekcí transplantovaného orgánu u osob typu Bombay a paraBombay, u kongenitální poruchy glykosylace • •Uplatnění ve forenzní medicíně • Rh systém •Nejpolymorfnější systém s největší imunogenicitou •dva vzájemně spojené homologní geny RHCE a RHD na 1. chromozomu –RHD gen kóduje RhD protein (antigen D) –RHCE gen kóduje RhCcEe protein (kombinace antigenů Ce, ce, cE, CE) –RHAG gen je nutný pro Rh aktivitu: tetramerické komplexy Rh glykoproteinu s Rh proteiny •každý gen 10 exonů •opozitní orientace RHD a RHCE - Rh boxy – gen SMP1 – •D antigen je exprimován na membráně erytrocytu = RhD+ •D antigen chybí na membráně erytrocytu = RhD- –delece celého genu (naše populace) –mutace genu –hybridní gen –inaktivní RHD pseudogen •D antigen je fenotypově odlišný = variantní antigen (různé změny genu - mutace, hybridní alely, rekombinace genu - vedou ke vzniku vzácných alel, navenek se projeví změnou v expresi antigenu RhD) • • • Rh antigeny pouze na erytrocytech/prekurzorech –Antigen = soubor cca 30 epitopů v extramembranózní části RhD proteinu –Počet 10 000-30 000/erytrocyt –Substituce několika aminokyselin v Rh proteinu vzájemně odlišuje RhD a RhCcEe antigeny geny Rh Rh antigeny •antigeny D, C, c, E, e (Cw) •výskyt dle populace (D+ cca 85% Evropanů, 90% Afričanů, 100% Asiatů) •rozdíl mezi RhD a RhCE ve 30-35 AMK •vysoce imunogenní –záleží na tvaru molekuly a na interakci mezi jednotlivými extracelulárními loopy •několik desítek tisíc kopií/ery, dle genotypu • • •Ostatní Rh antigeny: high nebo low freqency antigens Rh antigeny •sérologické rozeznání pomocí dg. sér anti-D,-C,-c,-E,-e •zygocii D/D a D/d nelze sérologicky odlišit (chybí anti-d) •kombinace 3 párů alel Cc/Dd/Ee umožňuje vznik 8 haplotypů a 36 genotypů • • • • Antigeny D+C+c-E-e+ Fenotyp DCe/DCe R1R1 Genotyp DCe/DCe R1R1 DCe/dCe R1r´ D+C-c+E+e+ DcE/dce R2r DcE/dce R2r DcE/Dce R2R0 Dce/dcE R0r´´ •Funkce Rh antigenů: •udržení integrity membrány erys ( protein bandu 3) •transport amoniaku •kanál pro transport O2/CO2 • •Tkáňová distribuce: •erytroidní tkáně, ledviny, játra, kůže, mozek, testes • •Asociace s nemocemi: •hemolýzy - HON, HTR •nemoc štěpu proti hostiteli - GVHD •hemolytická anemie Rh nomenklatura •Písmenová: D, C, E, c, e, f, Cw,Cx •Fisherova + Wienerova: DCe = R1 • DcE = R2 • Dce = Ro • DCE = Rz • dce = r • dCe = r´ • dcE = r´´ • dCE = rY DCe DCce Dce DcEe DcE ce DCcEe Rh pozitivní Rh negativní Obvyklé Rh fenotypy Abnormální typy Rh antigenů •u cca 1% všech RhD pozitivních osob •D-- : chybí antigeny RhCcEe a zesiluje exprese RhD •Rhnull: chybí úplně všechny Rh antigeny •Rhmod: změna exprese, zeslabení Rh antigenů • •Variantní antigeny: –Weak D: kvantitativní změna antigenu –Varianty D: kvalitativní změna v mozaice antigenu • Weak D: slabý antigen, Dw •původní terminologie „Du“ •téměř žádná změna AMK v extramembranozní části RhD proteinu, mutace postihují intramembranozní a intracelulární část proteinu •porucha zakomponování Rh proteinu do tetrameru Rh • komplexu •nedochází k anti-D imunizaci • • • Příčina Dw •Zděděná zeslabená exprese Dw antigenu –při kompletním D antigenu, ale jeho menším počtu na erys •Interakce alely D a C u genotypu cDe/Cde –C alela je v trans pozici k alele D •Laboratorní vyšetření –slabší reakce nebo chybějící aglutinace v přímém aglutinačním testu při vyšetření antigenu D –aglutinace se projeví v NAT s anti-IgG anti-D sérem • •Význam: nevzniká anti-D, je možné bezpečně transfundovat RhD+ erytrocyty, těhotné bez profylaxe Varianty D, Dvar •Chybí jedna nebo více obvyklých částí (epitopů) D antigenu •Změna se projeví v extramembranozní části RhD proteinu –některé epitopy zcela chybí –antigen je složený z jiných epitopů = nový tvar proteinu •Problém: vznik alo-anti-D, která reaguje se všemi RhD+ kromě vlastních ery •Problém: diagnostický + tvoří se • alo-anti-D po D+ imunizaci • • •Transfuze RhD negativní, těhotné s profylaxí • • • part D Vyšetření RhD : Reagencie •rutinní vyšetření D antigenu v rámci krevní skupiny •dříve polyklonální protilátky, dnes monoklonální protilátky (dg. séra) •výhody: silné reakce v přímém aglutinačním testu, nízký obsah proteinů - vhodné pro senzibilizované erys • •duplicitně provedené vyšetření dvěma dg. séry různých klonů (chybí přirozené protilátky) •porovnávání shody výsledků u obou vyšetření •Validace testu = použití kontrolního séra (Rh ctl negativní výsledek) • • •Dárce krve/event. novorozenec: •zachytit všechny typy D antigenu •2 různá séra pro aglutinační test (různé anti-Dep klony) •došetření slabých antigenů v NAT • •Příjemce/těhotná: •ideálně: parciální D=RhD neg, weak D= RhD poz •nedetekovat DVI variantu •nedošetřovat slabé antigeny v NAT • •Sérologicky běžně nelze rozlišit Dw/v, molekulárně biologické metody (PCR-SSP). • Cíl vyšetření D antigenu: •Falešně pozitivní výsledky: •spontánní aglutinace vyšetřovaných erys se všemi dg. séry (oldiší Rh kontrola) •aglutinace erys při obsahu chladových protilátek nebo paraproteinu ve vyšetřovaném vzorku (Rh kontrola, opakování vyšetření Rh po promytí erys) •kontaminace diagnostika - bakterie, T, Tn aktivace erys •laboratorní chyby •Falešně negativní výsledky: •selhání diagnostika (použití kontroly + a - ) •laboratorní chyby • • C,c,E,e antigeny •produkty alely RHCE •frekvence: C 68%, c 81%, E 29%, e 98% •substituce AMK v RhCcEe proteinu vede ke vzniku slabých a variantních antigenů •složené antigeny ce, Ce, CE, cE, antigen G •chybějící antigeny (Rh null, Rhmod, Del) •variantní antigeny • Rh protilátky •Klinicky významné, imunní = vedou k destrukci erys •IgG / lab. teplota 37°C/ nepřímá aglutinace •Neaktivují komplement, vedou k extravaskulární hemolýze •Procházejí placentou •HON, HTR •anti-D, -E, -c, -C, -e, -Cw, směsi protilátek •Rh autoprotilátky u AIHA •zvýšená reaktivita v enzymovém testu, efekt dávky •profylaktické použití anti-D u HON, klinické léčebné použití anti-D u ITP Ostatní krevní skupiny Ostatní krevní skupiny •Ii •Lewis •Kell •Kidd •Duffy •Lutheran •MNSs •P • •Ostatní s méně častými Abs (Dombrock, Diego, Colton, Chido/Rodgers, Gerbich, Cromer) •HFA •LFA Ii systém •sacharidové struktury lineárně spojené •antigen i je prekurzorem antigenu I: i fenotyp u novorozenců, do 2 let se ↑ množství antigenu I (na úkor i), v dospělosti dominuje I fenotyp •Funkce •zajišťují připojení sacharidů k proteinům a lipidům buněčné membrány •receptory a ligandy v adhesivních procesech •Tkáňová distribuce •další krevní buňky, sekrety, plazma, epitel, jiné tkáně (oční čočka) •Asociace s nemocemi •anti-I u CAD (průkaz pomocí erys I-) •zvýšená exprese i antigenu u thalasémie •Změny antigenu u akutních i chronických leukemií Lewis /Le FUT3 (Lewis) FUT2 (Se) •souvisí s AB0 a H/h systémem •gen na 19. chromozomu •adice specifických monosacharidů k prekurzorovému řetězci •účast na syntéze antigenů Lea a v přítomnosti genu Se také antigenu Leb •syntéza neprobíhá v erytroidní tkáni, na erys se navazují z plazmy, jsou obsaženy v sekretech •antigeny Lea, Leb, LeX (Lec), LeY (Led) • • abohlewag •Fenotypy •Le(a+b-) •Le(a-b+) •Le(a-b-) •Le(a+b+) ¯exprese H, nekompletní fukosylace: unikátní • •Funkce: •nejasné, nejsou patologické souvislosti, ligandy pro •E-selektiny, adhesivní funkce Lewis protilátky •přirozené protilátky, bez imunizačního podnětu •anti-Lea, anti-Leb •časté protilátky •IgM – lab. průkaz v chladových testech •ne aktivní při 37°C ( někdy -Creaktivní, hemolýza) •vzácně imunní: HON i HTR •asociace s orgánovými transplantacemi • • • Kell systém Kell (K), Cellano (k) •glykoproteinové antigeny, silné imunogeny •Kell protein je připojený k membránovému proteinu KX •celkem 35 antigenů •alelické páry: K/k, Kpª/Kpᵇ, Jsª/Jsᵇ, K11/K17,… •Různá frekvence výskytu v populaci • •Funkce: •Kell : aktivace bioaktivních peptidů /proteolýza •KX: membránový transportní protein •Asociace s nemocemi: •absence genu XK (McLeod) u akantocytozy a svalové dystrofie s neurologickými defekty • Kell protilátky • •imunní protilátky •IgG typ •klinicky významné •v etiologii HON (navíc suprese erytropoezy), HTR •častá anti-K, vzácně anti-k • • Kidd /Jk •membránový glykoprotein •produkt jednoho genu JK na 18 chromozomu •alely JKA, JKB , ostatní jsou vzácné •Jk(a+b-), Jk(a-b+), Jk(a+b+) •nulový fenotyp Jk(a-b-) vzácný •Funkce: •transport urey •udržení osmotické stability a deformovatelnosti ery •Tkáňová distribuce: •erys, ledviny • • Kidd protilátky •málo frekventované •nebezpečné, podléhají rychlé fagocytoze - přehlédnutelné - rychlá sekundární anamnestická odpověď •Imunní IgG typ, hemolyzující účinek při aktivaci komplementu •efekt dávky u homozygotní exprese •zesílené reakce v enzymových testech •příčina HTR, vzácně u HON Duffy /Fy •membránový glykoprotein •Fy(a+b+), Fy(a-b+), Fy(a+b-) •Funkce •chemokinový receptor, receptor pro Plasmodium knowlesi •protektivní fenotyp Fy(a-b-) •úloha v zánětu a při malarické infekci •Tkáňová distribuce •erytroidní i nonerytroidní bb., epitel ledvin, endotel, plicní alveoly aj. •Asociace s nemocemi nejsou známé Duffy protilátky • •méně časté •imunní protilátky IgG •HON vzácně, někdy HTR •falešně negativní testy používající enzymy (destrukce Ag) • • Lutheran /Lu •membránový GP •přes 20 alel , většina vysokofrekventních •po narození slabé Ag, postupně zesilují (nebývá HON) •enzymy nepůsobí destrukci Ag •Funkce: buněčná adhese, erytropoeza •Tkáňová distribuce: epitel, endotel, erys (ne na lymfo, granulo, mono, trc) •Asociace s nemocemi: nejasná, bývá vyšší exprese Ag u malignit • Lutheran protilátky •málo časté, nebývají klinicky významné •většinou IgM, v chladových testech •někdy IgG v testech při 37°C •mohou vázat komplement •často v kombinaci s HLA protilátkami •efekt dávky u homozygotní exprese •raritní anti-Lu3 u null fenotypu • MNS systém Glykoforiny A,B,E •GPA gen = MN antigeny (kodominantní) •GPB gen = Ss antigeny (kodominantní) •GPE u vzácných variantních alel •membránové Ag, tvoří negativní povrchový náboj erys •Funkce: •nejasná, absence nevede k fyziologickým abnormalitám •receptor pro komplement ,cytokiny, bct, viry MNS protilátky •většinou přirozené protilátky – chladové, IgM •bez klinického významu •efekt dávky u homozygotní exprese •vzácně HON a HTR při aktivitě v NAT ( imunní protilátky anti-s,-S,-M) •anti-N-like u dilazovaných pacientů •raritní anti-U u jedinců S-s- • • • P systém • •Globosidové antigeny P, Pk a paraglobosid P1 •raritní fenotyp p • Funkce: •v diferenciaci B lymfocytů •adhese bb., P antigen je buněčný receptor pro bakterie - na erys pro parvovirus B19 •Tkáňová exprese: •erys a jiné krevní bb., endotel, svalové bb., GIT , tumory, bakterie P systém protilátky •častá anti-P1 jako přirozená chladová protilátka •aktivace komplementu •nebývá HON, HTR •vzácné IgG •anti-P,-Pk,-p jsou vzácné •anti-PP1Pk u raritního fenotypu p •anti-P jako IgG autoprotilátka u dětského typu AIHA (PCH) má charakter bifazického hemolyzinu •v komplexu s jinými protilátkami (-IP1,-IP) T/Tn •antigenem je neúplně dostavěný polysacharid •za normálních okolností se tyto antigeny nevyskytují, za patologických situací umožňují polyaglutinabilitu různých krevních buněk (ery,trc,leu) 1.přechodná exprese T antigenu na ery u malignit, virových onemocnění (neuraminidázy uvolněné z mikrobů odstraňují kyselinu sialovou membrány) 2.trvalé odhalení T antigenu u idiopatického Tn syndromu, malignit (MDS, leukemie), autoimunních chorob •pravidelná anti-Tn protilátka v sérech zdravých lidí •odlišení typu T aktivace dle reaktivity s různými lektiny Chido/Rodgers •součástí C4 složky komplementu •při aktivaci komplementu a jeho štěpení zůstane fragment C4d (tj.Ch/Rg) připojený na membránu ery •přítomné v plazmě, odtud se navazují na erys •protilátky imunního typu, alergické potransfuzní reakce • •Funkce proteinů •patří ke klasické aktivaci C, pomáhají při interakci mezi Ag a Ab komplexem a jinými komponentami C • Colton /Co •11 antigenů jednoho genu AQP1 (protein vodního kanálu) •AQP1 a AQP3 exprimované na erys. •Funkce •Zajištění transportu molekul vody membránou erys podle osmotického gradientu •Tkáňová distribuce •většina tkání včetně erys (ledvinové tubuly, kapiláry,epitel oka, hepatální duktus aj.) •Významné protilátky: HON, HTR • • Cromer /Cr •součást DAF(CD55) = komplementregulační protein, tlumí aktivační kaskádu •receptor pro adhesi některých mikroorganizmů/ enterovirů •Funkce •regulace komplementu, chrání tkáně inhibicí C3 a C5 konvertázové aktivity při klasické a alternativní cestě •Asociace s nemocemi •nejsou pospané abnormality, pouze u null forem intestinální nemoci •u PNH je deficientní DAF Diego /Di •protein bandu 3 •exprimovaný v různých tkáních jako hlavní integrální protein membrány buňky •čtvrtý loop z 12 nese AB0 epitopy •absence bandu 3 je spojena se sferocytozou a hemolýzou •Funkce •udržuje strukturu a stabilitu buňky a její interakci s enzymy, Hb… •účast při vzniku senescentních Ag na starých erys •adheze parazitů (malárie) na erys •zajištění flexibility a tvaru buňky, transportu iontů • •Distribuce ve tkáních •erytroidní gen je na erytrocytech •exprese v ledvinách, kostech •Asociace s nemocemi •v patogenezi ovalocytozy (Melanesie), kongenitální akantocytozy, hereditární sferocytozy •Protilátky: •imunní IgG •hemolyzující účinek Dombrock /Do •glykoproteinový Ag připojený k membráně erys GPI kotvou •neznámá funkce •tkáně: erytroidní, lymf.uzliny, testes, slezina •asociace s nemocemi: ztráta Ag u PNH •Protilátky: •obvykle ve směsí jiných protilátek •imunní IgG, neaktivují komplement • • • • Gerbich /Ge •glykoproteiny membrány •tři vysokoincidentní Ag, ale také Ge negativní fenotypy •Funkce •udržují integritu buňky, negativní povrchový náboj erys, participují při vstupu Plasmodia do erys •Tkáňová distribuce •erytroidní i nonerytroidní tkáně •Asociace s nemocemi •udržují tvar erys a zajišťují deformovatelnost erys, absence může vést k eliptocytoze nebo abnormálnímu tvaru erys • •Protilátky: •imunní IgG •vzácně HON, HTR •autoprotilátky u AIHA, klinicky nevýznamné Ostatní skupiny •Vysokofrekventní antigeny • •Vel, Lan, JMH, Sda, Ata •Obtížně identifikovatelné / referenční pracoviště •Téměř nelze najít kompatibilní krev •Složité potvrzení negativními fenotypy •Nízkofrekventní antigeny • •Chra, By, Bi, JONES, HJK,SARA •Vzácně imunizace Registry dárců krve •Jsou: •Národní registr dárců vzácných krevních skupin / Transreg •Mezinárodní registry dárců vzácných krevních skupin •Referenční laboratoře národní/mezinárodní • •Cíl: •Vyhledávání skupinově shodných dárců pro imunizované pacienty – zajištění substituce krve (mražené TU) View Rare Blood Types Information