Příklady proměn a nových perspektiv oblastí výchovy 2. setkání TMV LF PS 2023 HH Cíl: Vysvětlit cíle a obsah oblastí výchovy a zdůvodnit jejich význam v kontextu aktuálních problémů společnosti a školy. Aplikovat znalosti v seminárním úkolu. Téma u závěrečných zkoušek Teorie výchovy, vztah výchovy a vzdělávání. Výchova a průřezová témata ve škole, výchova jako formativní proces. Hodnoty a postoje ve vzdělávání. Axiologické dimenze člověka (co je hodnota, charakter, ctnost, potřeba), charakteristika některých teorií hodnot. Hodnoty ve výchově a hodnotová dimenze v kurikulu ZŠ a SŠ. Morální výchova: její cíle a metody (kognitivní, emocionální, zaměřené na jednání). Výchova Školský systém nepředstavuje pouze „výtah k dobrému zaměstnání a kariérnímu růstu“ (Skalková, 2004, s. 77). Má poskytovat určitou úroveň kulturnosti (ve vztahu k lidem, přírodě, hodnotám intelektuálním, estetickým a mravním, v sebehodnocení, sebekázni, v odmítání různých forem hrubosti a násilnictví, primitivismu chování. Výchovná funkce školy Systematický rozvoj osobnosti žáka • po stránce fyzické a psychické, • v oblastech kultury (mravní, estetické, pracovní, tělesné a zdravotní aj.), • na sociální role. Utváření kvalitní hodnotové orientace a charakterových rysů nepostradatelných pro autonomní, samostatně myslící a odpovědnou osobnost. Utváření kvalitní hodnotové orientace a charakterových rysů • vytvářet v dětech potřebu obracet se k tomu, co je „hodnotné“ a hledat to; • naučit děti něco „ctít“; „Abych nebyl člověk bez schopnosti něčeho si vážit, něco ctít. Abych nebyl“ člověkem“bez skrupulí“ (V. Bělohradský) Hodnotová výchova proto má pěstovat skrupule, pevné vědomí nějakého „to se nedělá“. Schopnost ctít hodnoty je pevně svázána, či podmíněna úctou a sebeúctou. Hodnota • všechno, co je pro lidi subjektivně nebo objektivně důležité, všechno, co je motivuje, o co usilují, podle čeho se skutečně orientují,.... • subjektivní ocenění nebo míra důležitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým věcem, jevům, symbolům, jiným lidem aj., • osobnostní vlastnosti – postoje, stanoviska, přesvědčení, smýšlení o těch statcích, které lidé hodnotí pro sebe pozitivně (sociálně psychologické pojetí); • pravdivý, mravně dobrý, krásný, užitečný,...(filozofické hledisko). (Kučerová, S.) Smysl hodnotové výchovy • Nikoliv předávání hotových systémů hodnot – evropských, celospolečenských, všelidských, kulturních, uměleckých; • ale vypěstovat potřebu a schopnost se po hodnotách pídit, poznávat je, rozumět jim, odlišovat je, kladné hodnoty ctít, upínat se k nim, pociťovat úctu; • osvojovány v procesech socializace a enkulturace; • mají trvalou, „absolutní“ platnost, (např. morální hodnoty); • jiné jsou proměnlivé a mají krátkodobé trvání. Výchova má být „antropologicky vyvážená“, nikoliv pouze „utilitárně racionální“, spojovaná s úzkou ekonomickou vizí (Helus, 2004) Výchova pro: • životní úspěch v povolání, • volný čas (umění odpočívat, zvládat stres a starosti, uspokojovat své zájmy, kompenzovat negativní dopady zátěží x „doména nudy a prázdnoty“), • Kulturu lidské vzájemnosti (od svazků jí-ty, kamarádství, sousedství, vztahy spolupráce až po angažované občanství). Vědět“ by mělo znamenat „myslet a jednat“ Výchova nemá být „pouze poznáváním věcí tak, že jsou vydělovány ze svých přirozených souvislostí, z celku jsoucna…, abychom s nimi mohli k různým účelům manipulovat, abychom s nimi mohli dělat cokoliv“. Jako „výchova láskyplná“ má vychovávaného vést, aby “svým poznáváním a jednáním nejen poznával a ovládal,…ale také chránil - v tom, co je pro ně podstatné, čím patří do řádu sounáležitosti“ (Palouš 1991). Bipolární a systémové vztahy ve výchově Vnějškově řízená výchova • ke konformitě, absenci dialogu, kooperace, k vnější disciplíně bez respektu k individualitě, žákovu prožívání atd. Autoritářské, racionalistické působení školy versus odpor proti jakémukoliv přinucování a tlaku, • dobrovolnost v konání maximální respekt k přáním dítětem, tolerance k jeho cílům. Žák x učivo; žák x učitel, náročnost x láska, spontaneita x řízení, svoboda x kázeň, hra x učení, práce x radost, subjekt x objekt. Pozor na umělá dilemata • autorita učitele x svoboda žáka, • spontánní zájem žáka x vnitřní úsilí, • výchova založená na seberozvoji žáka x na vnějším působení. • DĚLEJ SI, CO CHCEŠ X DĚLEJ, CO CHCI JÁ!! Jaký by měl být jedinec - aktivní člověk pro dnešek a zítřek? Klíčové kompetence (životní dovednosti): • adaptovat se a prosadit v měnícím se prostředí, být odolný vůči rizikům; • flexibilnost a dynamičnost vzhledem k trvalému procesu změn (pružnost); • porozumět současné společnosti, ekonomice a dalším) problémům (životní prostředí, sociální problémy, jiné kultury apod.); • převzít odpovědnost za své vzdělání (odpovědnost). • otevřenost novým poznatkům, všestranné zpracovávání informace, zvládání nových informačních technologií; • aktivnost v přístupu ke světu a odhalování souvislostí (iniciativa); • kritické myšlení a schopnost vyvozovat vlastní soudy. • komunikace různými výrazovými prostředky v různých jazycích; • spolupráce v týmu (spolupráce); • kriticky přistupovat k negativním důsledkům civilizace, anticipovat je; • řešit nenásilně, ale asertivně konflikty (řešení problémů). • vnímání ekologické rovnováhy ve vztahu člověka a přírody a angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí (starostlivost) • chránit multikulturálnost a multiperspektivnost života (přátelství) Příklady proměn a nových perspektiv složek výchovy v oblasti výchovy vědní (vědecké a jazykové): • utváření syntetického pohledu na svět, • rozvoj systémového a kritického myšlení • schopnosti stále se odpovědně učit, • být aktivní v přístupu ke světu a dokázat odhalovat souvislosti, • komunikace v různých jazycích, • dovedností vést dialog, věcně diskutovat, argumentovat, hájit své názory a postoje, naslouchat, • učit se společně hledat řešení problémů nenásilně, ale asertivně, překonávat překážky na základě důvěry, spolupráce a tolerance., flexibilnost a dynamičnost, • osvojování funkční gramotnosti. V okruhu výchovy mravní „Jednej vždy podle nejlepšího vědomí (vědění) a svědomí.“ (I. Kant) Koncepce „dobra“ mezi lidmi jako základ morálky. Cílem je „autonomní, vnitřně integrovaná, svobodná a zodpovědná osobnost, která uvědoměle mravně jedná na základě svého vnitřního přesvědčení a v souladu se společensky přijatými mravními normami“ (Filová, 2009, s. 52). Mravní výchova (MV) pomáhá jedinci najít řád v sobě samém a integrovat se s přírodou a společností. Obsah mravní výchovy • Mravní normy (pravidla, způsoby hodnocení); společenské návyky (společenské chování: pozdravit, poprosit, poděkovat, respektovat druhé, autoritu atd.); • mravní vztahy a postoje – k sobě samému, k lidem, partnerské vztahy, vztahy k materiálnímu prostředí (příroda, kulturní prostředí), k hodnotám; • vlastnosti (vůle a charakter) – cílevědomost, zodpovědnost, sebeovládání, vytrvalost, samostatnost aj.; • hodnotový systém (hodnota je to, co má schopnost uspokojovat konkrétní lidské potřeby: pravda, láska, přátelství, peníze, svoboda, práce, kariéra, umění, rodina, život, zdraví, víra, dobro, krása, poznání, vzdělání…); • vzorce (způsoby) chování v souladu s mravními normami. V okruhu výchovy mravní • utváření vztahů mezi lidmi a mezi lidmi a prostředím, • respekt k lidským právům, k základní sociální spravedlnosti, ke kulturní odlišnosti států i občanů v jednotlivých zemích, • vlastní stanoviska ke globálním problémům lidstva (ochraně životního prostředí, důsledkům rasové, etnické, náboženské nesnášenlivosti, otázkám bídy a hladu, rozporným důsledkům vědy a techniky apod.) z demokratických a humanistických pozic. • význam hodnot, angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí, role mezilidských vztahů a solidarity X zbožnění konzumu, bezohledný egoismus, nepoctivost a podvody, touha po svobodném životě bez závazků, nezájem o věci veřejné, • podpora dovedností demokratického chování, zájmu o věci veřejné, realizace principu aktivní občanské participace, občanské spoluúčasti a rozvíjení pocitu spoluodpovědnosti za řešení problémů. Proč učit etiku aneb výchova dívek v Čechách – YouTube Mravní jednání + chování prosociální, (pomoc jiným osobám, skupinám nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Hlavními výchovnými prostředky - odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování), pozitivní vzor, pravidla a pozitivní vedení. Proč učit etiku aneb výchova dítek v Čechách – YouTube V oblasti výchovy estetické • rozvoj vnímání, chápání, citového prožívání a hodnocení uměleckých děl i mimoumělecké reality. • seznámení se základními uměleckými díly národní a světové kultury, • obohacení poznání, ovlivňování myšlení, kultivace emocionálního života jedince. • adekvátní hodnotová měřítka pro zachování citu pro míru, soulad, vyváženost, uměřenost a vkus. V oblasti výchovy estetické • rozvoj v oblasti estetična a umění na základě srovnání a lepšího pochopení jiných kultur, • posilování role umění x vlivy povrchní pseudokultury, šířené médii v globalizujícím se světě; • jednostranný ekonomismus, jednostranně konzumní životní styl ap. x vztah umění a osvojování poznatků vědy a techniky; • vzájemné vztahy vědeckého a estetického osvojování skutečnosti, racionálního a emocionálního prožívání v pojetí učiva; • Umění jako specifický způsob poznání a komunikace. • vnímavost, emocionální vztah a citlivý přístup ke světu; • pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací, cit pro soulad, harmonii, vyváženost; smysl pro krásu, vkus, účelnost; • kultivovat své potřeby a projevy; • nazírat a hodnotit vztahy a jevy v přírodě a společnosti z estetického hlediska; • chápat bohatství a složitost citového života; • vést k ohleduplnému, vnímavému a citlivému vztahu k lidem, k přírodě a ke kulturním a etickým hodnotám; • otevřeně a kultivovaně projevovat své city v chování a jednání a vyjadřovat svůj prožitek; • vlastní estetické činnosti v projevu výtvarném (kreslit, malovat, modelovat), hudebním (zpívat a hrát na nástroj), slovesném (výrazně číst, recitovat, dramatizovat, vyprávět); • rozvoj schopnost sebevyjádření a dovednosti v oblasti umění slovesného (výrazně číst, recitovat, dramatizovat, vyprávět), výtvarného (kreslit, malovat, modelovat), hudebního (zpívat a hrát na nástroj) a tanečního; • kultivace potřeb a projevů jedince, učí nazírat a hodnotit vztahy a jevy v přírodě a společnosti z estetického hlediska. Ve sféře pracovní (technické a ekonomické) • rozvoj pracovní kultury • otázka hodnoty lidské práce • vnímat problémy a úkoly světa práce v složitých podmínkách pracovního trhu (utilitární aspekty + antropologický význam lidské práce) • vhled do ekonomických, ekologických i estetických otázek světa techniky • rozvoj tvořivosti • otázka vztahu učení a práce (koncept celoživotního učení). Obsah pracovní výchovy (Chlup & Kopecký, 1965) – srovnejte s aktuální situací • Běžná práce - sebeobsluha (umývání, oblékání, čištění obuvi a šatstva, udržování pořádku v osobních věcech ap.): domácí práce (úklid, nákupy, základy vaření, šití, pomoc při péči o sourozence apod.); pomoc druhým lidem. • Školní učení jako první soustavná práce. • Práce s modelovacím materiálem, papírem, textilem, dřevem a kovem. • Pěstování rostlin, zeleniny, květin, léčivých bylin, chov užitkových zvířat, včel; ochrana přírody, pomoc při péči o ptactvo a zvěř v zimě, ochrana rostlin apod. • Organizace práce - rozvržení režimu dne, „ekonomie času“, výchova k podnikavosti a správnému a odpovědnému hospodaření; rozlišování úkolů hlavních a vedlejších, kritika a sebekritika, schopnosti efektivně odpočívat, tj. záměrně střídat intenzivní práci s naprostým uvolněním. Výchova šetrného vztahu k vytvořeným hodnotám - šetrně zacházení s učebnicemi, školními pomůckami apod., udržování pořádku a čistoty školního prostředí a přiměřené zapojování do aktivit péče o prostředí. Výchova k profesionální orientaci – k usnadňování profesní adaptace a začlenění do povolání. Multikulturní výchova • seznamování s tradicemi a rozmanitostí ostatních světových kultur, • uvědomování si hodnoty a přínosu vlastní kultury do celkového kulturního dědictví, • podporovat originalitu a svébytnost, vědomí národní identity na základě znalostí vlastních tradic, • posilování společenské solidarity, rozvíjení smyslu pro odlišnosti jiných kultur, pěstování tolerance. Uplatňování multikulturních aspektů ve výchově znamená naplňovat požadavek učit se „žít společně„ a „žít s ostatními„ (srv. Zpráva UNESCO 1997, s. 53-54). Ve sféře tělesné (zdravotní a pohybové) • posílení osobní odpovědnosti za své zdraví; • akcent na výchovu ke zdravému životnímu stylu, zejména oblast prevence proti drogovým, herním a jiným závislostem apod. • naučit pečovat o tělesnou a duševní zdatnost na základě znalostí a návyků ze zdravovědy a hygieny formou tělesných cvičení a sportu, • rozvíjet základní pohybové dovednosti a kultivovat pohybový projev, • vést ke zvládání jednoduché organizace pohybových činností a zásad bezpečnosti při těchto aktivitách. Obsah tělesné a zdravotní výchovy • Tělesná a duševní zdatnost a její ovlivňování; • rozvoj a kultivace pohybového projevu; • sociální vztahy v pohybových činnostech; • zdraví upevňující životospráva; • psychologické aspekty zdraví; • sociální aspekty zdraví; • prevence sociálně patologických jevů. • Žáci se učí orientovat v názorech na zdraví a v uplatňování zdravých návyků v každodenním životě (co může zdraví prospět, co zdraví ohrožuje a poškozuje). • V pohybových činnostech poznávají sociální vztahy a role a uplatňují fair play jednání. • Učí se vnímat radost z vlastní pohybové činnosti, což tvoří základ jejich tělesné a duševní pohody. Zdroje • Skalková, J. Výchova a vzdělávání v kontextu soudobých globalizačních tendencí. Pedagogika, 2000, roč. XLX, č. 1, s. 13-22. • Kučerová, S. (1996). Člověk - hodnoty - výchova. Prešov: ManaCon. • Palouš R. (1991). Čas výchovy. Praha, SPN. • Helus, z. (2004). Dítě v osobnostním pojetí: Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha: Portál. • Citát prof. Bělehradského – in Květoňová, L., Němec, Z. & Pelcová, N. (2020). Lze vychovávat k úctě a sebeúctě? Vydavatelství PedF UK. • Horká, H., Filová, H., Janík, T. & Kratochvílová, J. (2009). Studie ze školní pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita. • Chlup, O., Kopecký, J. & kol. (1965). Pedagogika – příručka pro vysoké školy. Praha: SPN. • Učení je skryté bohatství. Zpráva Mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. (1997). Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání. • Teorie a metodika výchovy - výukový text, dostupný ZDE: https://is.muni.cz/auth/do/rect/el/estud/pedf/2022jaro/tmv/web/index.html • Střelec, S. (2002). Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno: MSD, s.r.o. Zamyslete se nad výchovnými antinomiemi E. Finka Je výchova pomocí nebo manipulací? Je vychovatel všemocný, anebo bezmocný? Kdy s výchovou končíme, když i vychovatel je vychováván? Jak sesouhlasit obecný nárok kultury s jedinečností vychovávaného? Je výchova spíše výchovou k lidství, anebo výchovou k povolání? Co se dá na člověku změnit výchovou a co je „hlasem krve v nás“?