V kazuistice 1 -  počáteční vyšetření pacienta neidentifikovalo žádné známky bezprostředně život ohrožujícího poranění. Avšak později, když byl pacient stále více úzkostný, nabídl vysvětlení, že je náchylný k záchvatům úzkosti. Zdá se, že toto přiznání zkreslilo následnou interpretaci zhoršujícího se stavu pacienta tím, že diagnózu ukotvilo na záchvatu úzkosti, spíše než aby podněcovalo další zkoumání závažnějších možností, které nakonec vyústily v tragickou smrt pacienta. Nedostatek racionálního zvážení dalších možností při zhoršení pacientova stavu  naznačuje, že v tomto případě implicitně fungovalo zkreslení ukotvení.

Anesteziolog si všimne, že pacientovi již delší dobu nebyl měřen krevní tlak. Předpokládá, že u jinak zdravého pacienta by se v této situaci očekával normální krevní tlak ( konfirmační zkreslení). Když tedy anesteziolog není schopen získat hodnotu krevního tlaku, dojde k závěru, že je to způsobeno nějakým technickým problémem. Konfirmační zkreslení je tendence upřednostňovat informace, které potvrzují stávající myšlení, spíše než zvažovat jiné možnosti. Anesteziolog tedy vědomě hledá informace, které by podpořily její diagnózu. To znamená, že krevní tlak je normální a že neschopnost získat hodnotu krevního tlaku je důsledkem toho, že chirurg přemístil pacienta nebo použil manžetu nesprávné velikosti, než aby zvážil možnost, že krevní tlak pacienta je v skutečnost je příliš nízký na to, aby ji bylo možné zjistit. Interpretace faktorů prostředí jako důvodu chybějícího měření krevního tlaku je tedy explicitní zkreslení