Obstrukce dýchacích cest

• Základním poslechovým nálezem při obstrukci je stridor, který vzniká turbulentním prouděním vzduchu za místem zúžení.
• Stridor může být inspirační i expirační, což nám umožňuje rozlišit, zda se obstrukce nachází v intratorakálních či extratorakálních dýchacích cestách.
• Pokud je obstrukce extratorakálně, dochází při nádechu vlivem podtlaku v dýchacích cestách k většímu kolapsu již tak zúžených dýchacích cest. Proto slyšíme inspirační stridor. Příkladem může být parciální laryngospasmus.

• Pokud je obstrukce intratorakálně, tak při nádechu dochází vlivem sníženého tlaku v okolí dýchacích cest k jejich dilataci. Proto stridor v inspiriu neslyšíme. Naopak při výdechu je tlak vně dýchacích cest vyšší než tlak uvnitř dýchacích cest. Dýchací cesty uvnitř hrudníku proto více kolabují, což se poslechově projeví jako expirační stridor. Příkladem může být bronchospasmus při dekompenzovaném asthmatu.

Plicní edém

• Vzniká při nahromadění tekutiny, nejdříve v intersticiu plicního parenchymu, a pokud progreduje, tak také v alveolech.
• Z toho důvodu jsou v poslechovém nálezu dominantní vlhké chropy, příznačné pro přítomnost vlhkého obsahu v dýchacích cestách, a krepitace. Ty vznikají  v inspiriu oddělováním stěn kolabovaných alveolů, což je podmíněné přítomností exsudátu. 
• Příčina je buďto kardiální, kdy srdce nedostatečně odčerpává krev z plicních vén a na základě hydrostatického tlaku dochází k edému, anebo nekardiální, což je nejčastěji zánětem indukované zvýšení propustnosti plicních kapilár, obvykle při pneumonii.

Pneumotorax/fluidotorax

• V obou případech je poslechový nález založený na srovnání poslechů z různých částí obou plic.
• Nad místem pneumotoraxu/fluidotoraxu pak nacházíme oslabené až neslyšitelné dýchání.