Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta Terciální vzdělávání v České republice a ve světě Předmět: Úvod do moderní pedagogiky Vyučující: Mgr.Kateřina Vlčková Vypracovala: Sylva Kotyzová UČO: 142998 e-mail: 142998@mail.muni.cz, sy.ko@seznam.cz Dne: 18.112004 Obsah: strana 1. Úvod...............................................................................3 2. Pojmy ............................................................................3 3. Terciální vzdělání...............................................................3 4. Neuniverzitní terciální vzdělání...............................................4 5. Univerzitní terciální vzdělání..................................................5 6. Dostupnost terciálního vzdělání...............................................6 7. Závěr..............................................................................6 8. Použitá literatura.................................................................6 Úvod Téma této seminární práce jsem si vybrala, protože již několikrát mně v mediích zaujalo polemizování o úrovni české vzdělanosti. Často se setkáváme s kritikou, že česká populace je v nízkém procentu vysokoškolsky vzdělaná a to v souvislosti s jinými státy světa například USA. Můj názor je, že české vysoké školství je vysoce specializované s cíleným zaměřením na jednotlivé obory a není jednoduché ho bez řádného vysvětlení srovnávat se jakýmkoli terciálním školstvím ve světě. Pojmy Před seznámením s touto problematikou je nutné si vysvětlit některé pojmy, které budu dále v textu používat. Vzdělávací systém jehož synonyma jsou vzdělávací soustava, výchovně vzdělávací systém atd. Vzdělávací systém je souborem všech škol, školních zařízení a jiných vzdělávacích institucí, pracovníků těchto institucí, dále materiálních a finančních prostředků a legislativních úprav. Tento soubor jako celek zajišťuje vzdělávání ve státě, má ustálenou strukturu, regulované fungování a vytváří vztahy k jiným společenským souborům. Můžeme ho rozdělit na jednotlivé složky: ? školské soustavy ? mimoškolní vzdělávací instituce ( př. vzdělávání dospělých, jazykové kurzy atd.) ? kulturní a osvětové instituce ( př. knihovny, galerie, patří sem i zoologické a bota- nické zahrady, atd.) ? v některých státech se do vzdělávacího systému zařazuje i působení masových medií a to ve smyslu vzdělávacích pořadů Řízení vzdělávacího systému vychází ze vzdělávací politiky a je realizováno státní sprá- vou ve školství. Každý stát má svůj vzdělávací systém, pro jejich zkoumáním a porovnáváním se zabývá komparativní pedagogika. Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů = srovnávací pedagogika Srovnávací pedagogika je analýza vzdělávacích systémů a problémů ve dvou či více zemích, a to i kontextu jejich historických, socioekonomických, politických, kulturních , náboženských a jiných významných faktorů. Srovnávací pedagogika je interdisciplinární oblast výzkumu, která čerpá ze sociologie a ekonomie vzdělávacích procesů, z poznatků o jejich historickém vývoji a o současné vzdělávací politice. Může jít o zcela teoretické zkoumání vzdělávacích systémů, a nebo o analýzu zahraničních vzdělávacích systémů pro další využití , podle zásady " učit se ze zkušenosti jiných". ISCED -- International Standard Classification of Education ISCED je mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělání, která slouží jako vhodný nástroj pro zpřístupňování srovnatelných ukazatelů a statistik z oblasti vzdělávání v rámci jednotlivých zemí v mezinárodním měřítku. Lze tak rozdělit vzdělávání do různých úrovní a stupňů a tímto způsobem zjednodušit orientaci v jednotlivých vzdělávacích systémech. Tabulku ISCED lze najít v knize Jana Průchy -- Vzdělání a školství ve světě. Terciální vzdělání Nyní bych se chtěla vrátit zpět k vysokoškolskému vzdělání. Dle norem ISCED jde tedy o úroveň 5 a 6 tzv. terciální vzdělání. První stupeň terciálního vzdělání -- 5 Dle ISCED nesměřuje tento typ vzdělání přímo k vědecké kvalifikaci. Typický věk je 17 -- 20 let. Podmínky vstupu do této úrovně jsou vázaná na určité požadavky na předchozí vzdělání. V českých poměrech jde o tato studia: - bakalářské studium, ať jako studium konečné či s pozdější navazující formou - magisterské studium /tím je myšleno i navazující magisterské/ - další vzdělávání po absolvování vysoké školy (nesměřující ke udělení titulu) - studium na vyšších odborných školách - pomaturitní studium specializační a inovační ( dnes se to týká převážně zdravotnictví) - jsou sem zahrnuty i poslední dva ročníky konzervatoře. Druhý stupeň terciálního vzdělání - 6 Tento stupeň terciálního vzdělání směřuje přímo k vědecké kvalifikaci. Předpokladem je úspěšné absolvování úrovně ISCED 5. Typická délka studia jsou tři roky. Pro programy je typické předložení závěrečné práce na publikovatelné kvality, která je výsledkem původního výzkumu a představuje výrazný příspěvek k poznání. - doktorské studijní programy - PhD. - bývalá vědecká příprava -- titul kandidát věd CSc. a doktor věd DrSc. První stupeň terciálního vzdělání lze dále dělit na: a) vzdělání neuniverzitní b) vzdělání univerzitní Tímto rozdělením a srovnáním v několika případech bych se chtěla zabývat podrobněji Neuniverzitní terciální vzdělání Toto vzdělávání poskytují instituce, které nejsou součástí vysokých škol. Absolvent nemá vysokoškolské vzdělání a nedochází k udělení univerzitní hodnosti. Jde o 2 -- 3leté programy zaměřené na přípravu k určitému povolání nebo k dalšímu studiu na univerzitní půdě. V českém školství je tento sektor terciálního vzdělávání nováčkem (1991). Podmínkou k přijetí je ukončené vyšší sekundární vzdělání, v některých státech jsou nutné pracovní zkušenosti. O obsahu lze říci, že je více či méně paralelní s univerzitním vzděláním, které se však více orientuje na praxi Česká republika V České republice tento typ vzdělání reprezentují vyšší odborné školy , které připravují na výkon náročných odborných činností a prohlubují již dosažené vzdělání. Přijímány jsou uchazeči s ukončeným středoškolským vzděláním. Studium je završeno absolutoriem. Jestliže budeme srovnávat tento typ neuniverzitního terciálního vzdělání musíme brát na zřetel dva podstatné fakty a to za prvé, že v některé země do terciálního neuniverzitního vzdělávání zařazují takové školy, které jsou v ČR zařazeny do skupiny vyšší sekundární vzdělání a za druhé, že tento typ vzdělávání je u nás nový a předpokládá se jeho další rozvoj. Nizozemsko Na rozdíl od ČR je v Nizozemí tento typ školství velmi dobře zaveden, zastupují ho zde vysoké odborné školy (technické, zdravotní, umělecké, pedagogické) Délka studia je 2 -- 4 roky, absolventi získávají vysokoškolský titul. Neuniverzitní Univerzitní terciální vzdělání terciální vzdělání Nizozemsko 261 25 586 000 Česká 162 177 republika 000 723 Dánsko V Dánsku je neuniverzitní terciální vzdělání zaměřeno hlavně na technické, a komerční obory, dále pak na zdravotnictví a sociální pedagogiku. Délka studia je 1-3 roky. Studium je zakončeno závěrečnou zkouškou, není zařazeno mezi vysokoškolské vzdělání. Na rozdíl od ČR jsou diplomy získané na těchto školách mezinárodně uznávané. Finsko I ve Finsku má tento druh vzdělávání krátkou historii. Je zastoupeno tzv. odbornými vysokými školami, které jsou , které bývají zaměřeny na technické, obchodní a zdravotní obory. Studium je zakončeno diplomem a je považováno jako ekvivalent bakalářskému studiu na VŠ. Jako novodobá varianta vzdělávání se neuniverzitní terciální vzdělání sleduje, jak z hlediska kvalit absolventů, tak z hlediska potřeb trhu práce. Tato cesta se zdá optimálním řešením funkce terciálního neuniverzitního vzdělávání. Univerzitní terciální vzdělání Komparace v této oblasti je taky velmi složitá s ohledem na rozmanitost složení těchto zařízení v různých státech. Srovnání se tudíž omezuje na počet studentů, počet absolventů, délku studia. Belgie V Belgii je rozděleno univerzitní terciální vzdělání na vysokoškolské vzdělání s krátkým studiem, tj. 3 -- 4 roky. Studium je ukončeno diplomem, není však považováno jako ekvivalent k bakalářskému studiu. Zajímavé je zde podotknout, že obory vyučované na těchto školách jsou v našem vzdělávací systému již obsahem středních odborných škol. Druhou variantou je vysokoškolské vzdělání s dlouhým studiem, kdy délka studia překračuje 4 roky, je ukončeno diplomem a ziskem titulu ing. Třetí a poslední variantou studia v Belgii je studium "univerzitní" , které organizují pouze univerzity, jeho trvání je 2 -- 3 roky základního vzdělání + 2 --3 roky speciálního vzdělání. Studium je ukončeno licenciátem = titul mgr. Francie Ve Francii je zavedeno studium ve třech cyklech. Každý cyklus je ukončen diplomem. I. cyklus -- dvouletá příprava k praxi, není ohodnoceno univerzitním titulem II. cyklus -- je buď 3leté či 5leté studium se ziskem licenciátu bakalářského či magisterského typu. III. cyklus -- je buď jednoleté odborné studium zaměřené na praxi ( diplom speciálních studií ) nebo 3 -- 4leté doktorské studium. Švédsko Ve Švédsku je terciální univerzitní školství rozděleno na základě získaných kreditů. 80 kreditů = diplom o vysokoškolské zkoušce, není určen k získání univerzitní hodnosti. Pro hodnost bakaláře musí student získat 120 kreditů a pro hodnost magistra 160 kreditů. Česká republika Univerzitní vzdělání je v mnoha státech rozděleno do relativně samostatných celků s jinou délkou studia, jinou náplní a ukončením. U nás se tento trend objevil po roce 1990, díky zákonu o bakalářském studiu. Dostupnost terciálního studia Dostupnost terciálního vzdělání má sociální a ekonomický efekt, mnoho zemí usiluje o širokou dostupnost tohoto typu vzdělání. Přístup k VŠ vzdělání je však nutné omezovat určitými kriterii, předpoklady, podmínkami. V řadě států probíhá takzvaná selekce uchazečů o vysokoškolské studium. K tomuto účelu je používána řada metod, například přijímací zkoušky. Japonsko Japonsko má velmi náročnou selekční proceduru, jde o státní přijímací zkoušky a dále se nahlíží na práci studentů na střední škole a doporučení těchto škol. USA V USA je umožněn přístup na VŠ každému absolventovi střední školy s diplomem. Je však velký rozdíl ve kvalitě vysokých škol. Například veřejné místní koleje umožní studovat každému bez přijímacích zkoušek. Na druhé straně výběrové a elitní univerzity mají řadu selekčních opatření ( test studijních předpokladů, vědomostní testy, pořadí prospěchu studenta ve třídě, prospěch v klíčových předmětech, prestiž SŠ, doporučení učitelů a poradců , sportovní úspěchy, nadprůměrný talent, vliv rodičů, tzv. fakultní děti ). V řadě zemí se také uplatňuje numerus clausus -- uzavřený, omezený počet. Jde o opatření na úrovni centrálního rozhodování nebo jednotlivých vysokých škol, kterými se stanovují kvóty pro přijetí nových studentů. Závěr Tento pohled do terciálního školství u nás i ve světě potvrzuje můj názor, že není možné srovnávat jednotlivé systémy vysokoškolského vzdělávání bez přesných informací z této oblasti. Použitá literatura -- Jan Průcha: V z d ě l á v á n í a š k o l s t v í v e s v ě t ě, Portál, Praha 1999