Lékařská mikrobiologie pro ZDRL Týden 10: Umělá imunizace – rozvedení Serologické reakce – opakování před další částí Dnes máme na programu n Využití systému obranyschopnosti organismu k jeho umělému posílení – umělá imunizace (pasivní a aktivní) n Využití existence interakce antigen – protilátka v.praktické mikrobiologické diagnostice – nepůjdeme dnes na další reakce, ale zopakujeme si základní pojmy, bez kterých to celé nemá smysl Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu: opakování Hrad Imunštejn n 1 – vnější hradba (kůže) n 2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra) n 3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná) n 4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí) n 5 – obránci hradu (buněčná imunita) n 6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita) Možnosti posílení jednotlivých složek imunity n Kůže, sliznice – celková péče o zdraví, nekouření (respirační sliznice) apod. n Funkční mechanismy: netlumení průjmu, u produktivního kašle léky podporující vykašlání a ne tlumící kašel (ty jsou vhodné tam, kde se nic nevykašle) n Prostředí nevyhovující mikrobům: prebiotické, probiotické a symbiotické preparáty (perorální, vaginální čípky aj.) Imunoterapie (léčení imunopreparáty) posílení imunity v užším slova smyslu Použití: prevence, profylaxe i léčení chorob n Imunizace – viz dále n Imunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity n Imunostimulace – nespecifické povzbuzení nedostatečné imunity n Desenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval přehnaně; dávky se postupně zvyšují Imunizace - princip n Imunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity n Hladovému muži na břehu řeky n nachytáme ryby – pasivní imunizace n pomůžeme, aby se naučil ryby chytat – aktivní imunizace n někdy kombinujeme obojí Pasivní imunizace n Do organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje. n Nevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich tělo zbavuje (krátkodobý účinek) n Výhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní imunizaci zkombinujeme s pasivní (napřiklad u tetanu) Možnosti pasivní imunizace n Nespecifická séra n z krve mnoha dárců n obshahují protilátky proti mnoha běžným chorobám n obsahují i také řadu nežádoucích složek n proto se s jejich používáním čím dál více váhá. n Specifické protilátky – příklady n TEGA – proti tetanu n HEPAGA – proti hepatitidě B n BOSEA – globuliny proti botulismu n GASEA – proti plynaté sněti Aktivní imunizace n Aktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky. n Očkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek,ale tvorbu buněčné imunity, což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I n Očkování živými bakteriemi se používá u tubekulózy. Očkování se provádí ihned po narození a nepřeočkovává se, jen se kontroluje stav imunity (tzv. tuberkulínovým testem). n Bakteriny – celé usmrcené bakterie. Například očkování proti černému kašli, způsobemu Bordetella pertussis. Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II n Anatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin = jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti tetanu a záškrtu. n Čištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. Haemophilus influenzae b, Neisseria meningitidis aj. Očkovací látky proti virovým nákazám n Živé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; na lžičce podávaná (IgA!!) – dětská obrna (Sabin). n Usmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Klíšťová encefalitida, žloutenka A n Chemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti hepatitidě B. Druhy očkování n Základní očkování – dnes již deset očkování tzv. očkovacího kalendáře n Očkování mimo tento základ, např. n Očkování u profesionálního rizika (hepatitida B u zdravotníků, klíšťová encefalitida u lesníků) n Očkování před cestou (žlutá zimnice…) n Očkování pro oslabené (chřipka) n Očkování profylaktické (vzteklina) n Očkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida) Očkování proti TBC n Očkuje se samostatně, momentálně první týden po narození (uvažuje se o změně) n Během dalších let se provádí tzv. tuberkulinová zkouška – kožní test buněčné imunity. Pokud je negativní, očkuje se znovu. Pozor, očkovat ty, kteří imunitu mají, by bylo nebezpečné n V devadesátých letech ve dvou krajích experimentálně pozastaveno. Pro velký nárůst počtu případů TBC rychle obnoveno a děti doočkovány Očkování proti TBC Očkování proti tetanu n Očkuje se v čtyřkombinaci, spolu se záškrtem, dávivým kašlem a hemofily n Několikrát se přeočkovává, nejprve proti celé kombinaci, pak už jen proti samotnému tetanu (po deseti letech) n Tetanus dnes není běžný, ale je natolik závažný, že očkování je stále namístě. Tetanická klostridia se i dnes vyskytují ve střevě zvířat, a tedy i v zemi, pokud by se neočkovalo, bylo by riziko velké Očkování proti záškrtu n Očkuje se v čtyřkombinaci, spolu s.tetanem a hemofily n Po základním očkování se několikrát přeočkovává n Záškrt je stále aktuální, zejména vzhledem k migraci z postsovětských republik, kde se difterie i pertuse stále občas vyskytují n U náš se oboje vyskytuje občasně Očkování proti „Hib“ n Jde o očkování proti Haemophilus influenzae, a to proti opouzdřeným kmenům s pouzderným typem b n Látka je čištěný polysacharid n Očkuje se v čtyřkombinaci, spolu se záškrtem, dávivým kašlem a tetanem n Bylo zavedeno před několika lety a po jeho zavedení významně poklesl počet invazivních hemofilových infekcí předškoláků (záněty mozkových blan, plic, příklopky hltanové) Očkování proti hepatitidě B n Očkuje se samostatně, ale zároveň s.předchozí čtyřkombinací (momentální stav, uvažuje se o změně). Je to chemovakcína n Další z poměrně nedávno zavedených očkování – i dříve ovšem používáno, ale jen u rizikových skupin (např. děti HBsAg pozitivních matek) či profesního rizika (zdravotníci) Očkování proti dětské obrně n Očkuje se samostatně, používá se perorální Sabinova vakcína – živý virus. Je velmi účinná, ale má riziko komplikací, i když jen nepatrné n Pravděpodobně se ale přejde na injekční Salkovu vakcínu (usmrcený virus) a bude se očkovat v kombinaci s několika jinými vakcínami. n U nás se dětská obrna nevyskytuje, ale vyskytuje se v Asii i JV Evropě, takže cíl, kterým je celosvětová eradikace tohoto závažného onemocnění, je ještě daleko Salk a Sabin Očkování proti spalničkám n Očkuje se v trojici se zarděnkami a příušnicemi, ve všech třech případech jde o živé viry n U těchto očkování se nejčastěji objevují pochyby, jestli je nutné a vhodné n Ovšem spalničky jsou poměrně nepříjemné, pro dítě bolestivé onemocnění, a způsobují ekonomické ztráty (absence rodiče v práci) n Existuje i riziko sklerotizující spalničkové panencefalitidy (zánětu mozku), hlavně u dospělých. Je velmi vzácné, ale závažné. Očkování proti zarděnkám n Také zarděnky v době před očkováním znamenaly velké ekonomické ztráty, komplikace pro školy a školky apod. n Zarděnky jsou také nebezpečné u těhotných, kde existuje riziko potratu u infikovaných žen. n Proto byly v 80. letech očkovány nejprve dívky ve 12 letech a pak i všechny dvouleté děti Očkování proti příušnicím n Pro příušnice platí totéž co pro předchozí dvě choroby n Zatímco zarděnky byly nebezpečné těhotným dámám, příušnice hrozí spíše pánům (dospělým) – riziko zánětu varlat (orchitidy), vedoucí až k.neplodnosti Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice Očkování proti chřipce n V poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku tzv. aviární chřipky (H5N1) n U chřipky je ovšem třeba počítat s.rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok obnovovat Očkování proti chřipce Očkování proti klíšťové encefalitidě n Často žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá závažněji u dospělých. Do 6 let se nedoporučuje. n Očkuje se dvěmi dávkami zpravidla v.zimním období, třetí („boosterová“) dávka následuje další zimu. Doporučuje se po třech letech přeočkovat n Nechrání samozřejmě proti borelióze Další očkování n proti meningokokové infekci n proti pneumokokové infekci n proti planým neštovicím (1) n proti různým tropickým chorobám n proti rakovině cervixu n proti HIV (výzkum) Úvodem k druhé části n Zopakujeme si pojmy z diagnostiky, založené na interakci antigenu (v.případě mikrobiálních antigenů jde o povrchovou část těla mikroba) s.protilátkou (imunoglobulinem, který je tvořen makroorganismem. n Přitom můžeme prokazovat zvířecí protilátkou antigen (přímý průkaz) nebo antigenem protilátku v séru (nepřímý průkaz) Průkaz antigenu a antigenní analýza (opakování) n V rámci průkazu antigenu (tedy přímého průkazu) lze ještě dále rozlišit dva podtypy: n Přímý průkaz antigenu ve vzorku, například ve vzorku mozkomíšního moku n Antigenní analýza (identifikace) kmene, izolovaného ze vzorku (například kmene meningokoka) n U nepřímého průkazu naopak vždy pracujeme se vzorkem, a to se vzorkem séra, kde hledáme protilátky A ještě trochu opakování: Interpretace n Průkaz antigenu (včetně antigenní analýzy) je přímá metoda. Pozitivní výsledek znamená přítomnost mikroba v.těle pacienta n Průkaz protilátek: je to nepřímá metoda. Nicméně jsou způsoby, jak alespoň odhadnout, kdy přibližně se mikrob s.tělem pacienta setkal: n Množství protilátek (relativní – jako titr) n Třída protilátek: IgM/Ig n Avidita protilátek – síla vazby na antigen Jak tyto informace zjistit n Akutní infekce: velké množství protilátek, převážně třídy IgM n Pacient po prodělané infekci: malá množství protilátek, hlavně IgG (imunologická paměť) n Chronická infekce: různé možnosti Opakování Pojem titr Proč nestačí samotný titr Někdy se stane, že málo reaktivní pacient má i v.akutní fázi titr dosti nízký Párová a nepárová séra n Párová séra = první vzorek je uchováván v ledničce, dokud nepřijde i druhý. Pak jsou oba hodnoceny naráz. 4násobný vzestup se v tom případě má za signifikantní pro akutní infekci. n Séra nejsou párová (druhý vzorek je vyšetřen zvlášť): zvětšuje se riziko náhodné, chyby, proto zpravidla vyžadujeme 8násobný vzestup titru Zapamatujte si: n Veškeré „srandičky“ typu titry, třídy protilátek, zjišťování avidity, slouží k odlišení akutní infekce, chronické infekce a stavu po dávno prodělané infekci. Týkají se pouze nepřímého průkazu! n Přímý průkaz totiž přímo prokazuje v těle pacienta část patogenova organismu. Není tedy nutné žádné další upřesněníů Typy serologických reakcí a jejich způsoby využití Příště pokračování serologie (KFR)