Koaiunikační dpved.nos ti.
Rozhovor s pacientem je důle sátým pracovním nástrojea nejen pro psychiatra,.ale i pro lékaře (lékařky) mnoha jiných specializací« Koarunikační dovednosti se uplatňují ve všech oborech: s lidmi-se setkáváme denně a musíaie se s nimi dohovořit. To, zde budeme, prospěšní, a úspěšní ve své práci a ve svéra životě, závisí nejen ha našich znalostech, ale i na tom., zda jsme s to navásat dobrý kontakt, a s lidmi spolupracovat,                        .                                           -     .-......................................- -...............
Nás ovšem zajímá předevšín situace, kdy se setkává lékař s pacientem .a Ijovoří s ním, aby zjistil jaké'má obtíže, co j s v. -jejich posadí a jak se s nicai vypořádat» Pro roshovor lékaře-^ a pacienta je principiální si ska t a udržet důvěru ■pacienta a zajistit volnou ysé.jeanbu výměnu, informácia
Je třeba, aby si lékař osvojil některé znalosti a dovednosti, a dovedl je použít, počínaje prvním kontaktem a konče ukončenia léčby * Zásadou každého kroku je  transparence - je 'třeba, aby pacient vždy věděl, co se s ním děje, proč se -to děje, a s každým krokem souhlasil. Pacientovi -musí být zřejiaé, že vztah mezi ním a lékařem' je důvěrný, to znamená především, že pacient od lékaře očekává, že v každé situaci bude''jednat v. jeho zájmu a,ne v zájmu jakékoli třetí strany. Když například je lékař vyhledán příbuzným pacienta, pak je'' zapotřebí, aby lékař věděl, že jeho v stah. s pacientem je důležitější než eventuální informace, které by lékař mohl v roabovoru s příbuzným získat za cenu toho, žě přibuznéau sd.ělí cokoli, co si pacient nepřeje, nebo by .si mohl. nepřát, aby lékař sděloval. Důraz na vztah lékař - pacient.kladou především psychiatři, protože vij že tento vztah je .předpokladem efektivní, terapie; psychoterapií počína je a krátkou  na syiaptoaiy orientovanou fannakoterapií konče.
/ Probereme nyní velmi stručně několik praktických' 'zásad jed.nání s pacientem:
Od. počátku sq   snažíme, aby se pacient cítil-volně a co nejlépe. Setkání lékaře s pacient esa začíná pozdrav etn, oslovením pacienta jmen es'a podáním ruky. Podáním ruky sáět^se
- 2 -
paoientovi mnoho informací - je žádoucí, aby s ussaěvu lékaře, s očního kontaktu s ním a se spůsobu stisku ruky pacient vycítil, žer lékař o něj má zájem, projevuje mu sympatii a je připraven naslouchat nru« B.oshovor se má odehrávat v-klidné aaístnbsti, nerušene, jak jen to je ianšné. Lékař se ;áá spolu s pacientem posadit a sauJEout klidnou naslouchající pózu. Když lékař vyslechne pacientům problém, má pacientovi*sdělit kolik oasu sají k disposici, a sa jakých podmínek bude
vyšetření .a léčbapokračovat» Df?a.ovoří se.....například na_.töffi*
še náklady na vyšetření a léčbu budou kryty sdravotnía pojižtě-níajj lékař pacientovi sdělí, žé podle jeho předběžného odhadu bude třeba ještě dvou nebo tří dalších asi 50 taina roshovorů a elektroencefalograßicke vyšetření k tomu, aby se lékař v případu dos-íatooně orientoval a vyslovil octafitu ujsout se následující terapie«
Je třeba 3.  všímat si jak' paoient sachásí s cases - přišel pacient ke konsuliaci včas, ' a nebo s velkýsa či malým spoždenís? Zpoždění často svědčí o tom, že pacient si není jist sada lékaře má či němá'navštívit» Lékař tau si přesně' dodržovat ,dohovořený termín. Je. nutné aby se naučil jednat s, pacientem klidně a trpělivě $ ale přitom se .nedostal do oasového stresu. "Je například třeba mít na pásati, že deset minut před koncem roshovorů není;ffiošné pustit se do důležitého, pro pacienta silně emočně pódbarveného tématu»
Abychom porosuměli vstahu lékaře a pacienta, musíme vědět... že pacient spařavidla velmi rychle, a aniž by nad tias příliš' přemýšlel} k lékaři zaujme postoj, který je určeván jeho předchosi skúseností jak s lékaři, tak především s lidmi, kteří hrají, či hráli výsnamnóu roli v jeho • ftaobnía životě* Když se například čtyřicetiletý nebo padesátiletý lékař setká s osmnáctiletýía mladíkemj který má  problémy se svýs o toes, musíme poekávat, že vstah .lékař-pa.cient bude silně ovlivněn skutečností, že mladík bude na lékaře reagovat podobně jako reaguje na svého otce. S toutn skutečností imisí lékař počítat a suší se naučit konstruktivně ji avládnout«
Stejně důležité je vědět, že i .lékařův vstah k pacientovi :2Ůae být ©vlivněn podobným způ.snoe.m}   a' je třeba, aby se Icke.ř s- touto skutečností dovedl vypořádáte V krajním případě se .jaže stát, že lékař sjistí, Se není s to udržet konstruktivní tera- ■
- 3 -
p e/u t i oký VEtah napríklad, s pacientkou, která au ve v2e'.~ v cue's? veir.:i silně připoaíná aanSsIta, která bo v roav odovérj řissní připravila o aožnost pečovat o děti.
Ve vntahu lékaře a pacienta je třeba, aby lékař dával najevo svůj sá.jesj  o pacienta. V počáteční rasi roshovouu c :• doporučuje, aby lékař dal pacientovi dostatečnou možnost říci vše, oo považuje sa důležité, pokud :aožno o r-inimsc přerušování se strany 'lékaře. Rosliovor je nicméně třeba řídit. K to-iru lékař používá řadu technik. Esiniiue se-o některých s nich............................-......-       '• '.........................................................
6. Interpretace:
Příklad: Pacient: •" , , , a na tu schůsku s-Marií j sen; snovú sapo-iněl přijít,1'1' Lékař: "Zdá se, že když se sehnáaíte s nějakou ženou, nejste si jist, že ve vstanu obsto jíte*!l
_ k -
7» Ha b í ciká a o ž n ýo h o dp o v š d._í :
Príklad: Pacient: "Ale někde se cítia docela dobře«" Lékař: "je to spíš v práci, v rodině a nebo kdys j sta ziesi přáteli?"
8. Co chci vědět:
Příklad: Paoient : "A co m±   ještě řekla sousedka..."
Lékař: "Myslíta, se o sousedce jsea: se dozvěděl jič dostj
ted se chci zeptat jak je to s váši±" spáhkeln. Řekněte r.:i...v"
V rozhovoru s pacientem je tés siosné dtípustit se řady ohyb. Opět se zmíníme o několika nejčastějších.:
1. Příliš mnoho příaých otásek:
Příklad: Lékař: "Máte špatnou náladu?" Pacient: "Ano." Lékař: "A trpíte ti::: od dětství." Pacient: "Snad." Lékař: "Zhubl jste se?" ... "0 kolik?" ... "A i to shore-je vaši náladu?" atd.
2« Příliš rychlé ssíěny tématu v rosaovoru:
Příklad.: íacient : "Uvažoval jsem o sebevraždě." Lékař: "Jata soufalý?" Pacient: "Trpíš depresí." Lékař: "A nesiáte obtíže v ssanšelství?"
3• By ohlé,neuvážené rady :
Příklad.: Lékař: "Když se vá:s špatně usíná, tak si dejte před. spanie: trochu teplého mléka,"
^ • Fa,ig.špj4 u 18 š o v á n í :
Příklad.: Lékař: "Pokud máte obtíže s paaiětí, nemusíte si c.ělat starosti - to se určitě slepší."
5■ Ne vy světlení p o s tupu léčby:
Přiklad: Lékař: "Trpíte endogenní depresí. Tady vás předepíši pilulky. Vesaiěte si jednu ráno, jed.nu v poledne a jed.nu večer. Kdyby byly nějaké .komplikace, ca volejte rai."
- 5 -
Gtásky, které pacienta ponižují :
Přiklad: Lé&ař: "A vy si rayslíie, že tak jak chodíta oblačs;:;/
najdete nějakou slušnou práci?"
Kritické posnáaky y áosnění, se se jedná o interpretaci: Přiklad: Lékař: "Stále se snažíte přesunout tibu rosboo^utí aa mae - jste nesamostatná, sávislá oáobnost, a to se  pr-oje-vuje va vseoh vašich vstasích."
Reflektováni rozporů v tvraaní pacienta:
Příklad: Lékař: "Před chvílí jste říkal, se bratra na:::růsete
vystát, a tea. tvrdíte, se je vás velkou oporou."
Neverbální _ signály rosiarselosti :
Příklad: L4kař saíuká prsty o desku stolu, podívá se na
hodinky a svrašti obočí.
Většina těchto chyb, pokud k nim dojde, ta á sa následek, rosnovor je neproduktívni - důvěra a vsájeaná volná výšena f oraací irnesi lékařes a pacientea vásnei
Správnérau vedení roshovoru s pacientem je třeba se posorna it. Cvičení věnované komunikační:::: dovednostem je jedni": s ':zro/r tosto s ~i&ru <
Psychiatrická klinika l.L? UK Praná (sprac ován o podle "American T3:.:ť... o ok of Psychiatry ")