Formálně je možné rozlišovat tři úrovně regulace:

- regulace dějů v určitém buněčném kompartmentu (organele) s jeho charakteristickou enzymovou
výbavou,

- regulace v rámci kompletní buňky, významné úlohy nabývá  proteosyntéza a transport látek
membránami oddělujícími jednotlivé kompartmenty, neuplatňují se extracelulární signály,

- regulace vyplývající z komunikace mezi buňkami v určitém okrsku tkáně, orgánu nebo i celém
organismu; metabolismus buněk ovlivňují extracelulární signály (neurotransmitery, hormony, cytokiny
a mnoho dalších signálních molekul).

Mnoho metabolických drah je však regulováno jen v jednom nebo v několika málo uzlových bodech - v
rychlost určujících krocích, a to obvykle více než na jedné z uvedených úrovní.

                         Uvedené tři formální úrovně regulace se překrývají.























– Reverzibilní kovalentní modifikace proteinů:



Příklady proteinkináz (PK):





                                     Obecné mechanismy účinku
                                     hormonů a neurotransmiterů

Princip hierarchie v některých hormonálních regulacích a zesílení toku informací pomocí signálních
molekul



         Transdukce signálu
Jak buňka převezme informaci nesenou chemickým signálem?



Hlavní typy membránových receptorů





                       Cyklus aktivace heterotrimerních G-proteinů interakcí
                              s komplexem receptor-specifický ligand

                                      Vybrané typy G-proteinů

Receptory aktivující G[s] a G[i
]stimulují nebo inhibují adenylátcyklázu













Intracelulární receptory
pro steroidní hormony, kalcitriol, jodované tyroniny a retinoáty