Obecně je diagnóza varikokély nejčastěji stanovena fyzikálním vyšetřením. Vyšetření by mělo probíhat ve stoje, v teplé místnos­ti (20 - 24°C), což zajistí relaxaci m. dartos            a usnadní přesné vyšetření varikokély. Skrotum vyšetřujeme aspekcí a palpací. Podle Hudsona et al. (1986) se v klinické praxi používá dle fyzikálního nálezu násle­dující rozdělení varikokél :

·        SUBKLINICKÁ varikokéla: prokazatelná pouze speciálními testy (dopplerovské vyšetření, skrotální termografie)

·        STUPEŇ I: palpovatelná jen při Valsalvově manévru

·        STUPEŇ II: palpovatelná i v klidu, není ale viditelná

·        STUPEŇ  III: palpovatelná i viditelná v klidu

Výraznou limitací tohoto vyšetření je jeho relativně nízká spolehlivost.

 

 

Ve studii WHO (1985), srovnávající různé diagnos­tické metody s venografií, mělo fyzikální vyšetření 23 % falešně negativních a 24 % falešně pozitivních nálezů při detekci levostranné varikokély .

Ideální objektivní test na přítomnost varikokély by měl být rychlý, levný, přesný, neinvazivní a zcela bezpečný pro pacienta. Žádná z používaných metod zatím není dokonalá.

Používá se: