Při tomto přístupu se provádí podvaz testikulární vény nad úrovní vnitřního ingvinálního prstence (Palomo). Výhodou toho­to přístupu je fakt, že vnitřním ingvinálním prstencem procházejí všechny vény drénu­jící varle a testikulární vénu zde reprezen­tuje 1, maximálně 2 velké vény, které jsou snadno identifikovatelné. Navíc zde ještě nedochází k větvení testikulární arterie, která je tu většinou zřetelně oddělena od testikulárních vén. Další výhodou je rela­tivní rychlost provedení této operace. Nevýhodou je pak především vysoká inci­dence recidiv varikokély (15 - 25%). Selhá­ní operace je většinou způsobeno přítom­ností ingvinálních a retroperitoneálních kolaterál, které obcházejí retroperitoneální místo podvazu. Další příčinou recidivy mohou být dilatované kremasterické vény, které nelze při retroperitoneálním přístupu identifikovat. Vzhledem k hloubce rány je navíc nutno provést preparaci cév in situ a vzhledem k průměru arterie 0,5 - 0,8mm nelze při tomto přístupu zaručit pozitivní identifikaci a zachování testikulární arterie. Stejně obtížné je zachování lymfa­tických cév, což má za následek incidenci pooperační hydrokély v 7 - 33 %. Efekt liga­ce arterie na spermatogenezu je nejasný. Minimálně je však jisté, že ligace testi­kulární arterie nezlepší testikulární funkci.