Základy psychoterapeutického chovaní doporučitelné všem kterým na pacientovi záleží (zdravotníci, rodina, blízcí přátelé) - Uvědomte si všechny své vlastní pocity a city, které ve vás depresivní pacient svým jednáním vyvolává (nejistotu, úzkost, strach, zlost, pocit bezmoci, soucit, ohrožení, atd.) a ujistěte sami sebe, že na tyto pocity máte nárok (kdybyste je neměli, byli byste roboti). Zásadní je, jak s nimi naložíte, co s nimi uděláte. - Nenechte se zbavit odvahy ani tehdy, když pacient opakovaně na •^■s-vüesfcsäy^ kl®dn,š.^,p,c.dnšty-. reaguj.© -.depresivně ,,*,.££.-, ;sena^hjij?í .J,-žá,dnv,/^_ kladný prvek v životě, a že neustále vyjadřuje své negativní (až negativistické) postoje. Vaší povinností (stejně jako pacientovou) je nepříznivé období vydržet, ne je překonávat. - Přestože je to pro vás náročné, neponechávejte nemocného v sociální izolaci, do níž ho deprese doslova "tlačí". Pokud depresivní pacient nemá šanci být s někým, měl by mít určitý časový program a strukturovanou činnost." - Vymezte si na rozhovor s nemocným dostatečný čas, ponechte nemocnému dost času a možnosti vyjádřit se. Nedejte se strhnout netrpělivostí. Navzdory účinnosti fanaakoterapie je léčení deprese procesem nesmírně zdlouhavým (a proto také velmi náročným). Spěch je vždy ke škodě věcí. - Zaujměte k nemocnému empatické (nikoli soucitné) stanovisko; to znamená, že;se dokážete do jeho situace vcítit, ne však, že ho budete litovat, nepřiměřeně ochraňovat a tím vlastně zbavovat posledních zbytků sebejistoty a samostatnosti.